Milá kratší (což rozhodně není na škodu) adventura s lovecraftovskou tématikou a pohádkově-surrealistickou atmosférou. Většina puzzles jsou v pohodě, zhruba u dvou jsem si ale hlavu polámat musel. Ve výsledku jejich mechanismus nejvíc připomíná únikové hry, oblíbenou činnost predcovidovských generací... příběh mohl mít silnější finále (a to že oba závěry), ale vesměs spokojenost.

Taková chlastací local co-op hra, která je zábavnější, čím víc vol máte za sebou. Teda do určité hranice, po jejímž přeskočení byste nepřestěhovali ani ťuk. Možná použitelné i pro pařanskou interakci s ratolestmi.

Dohráno. A je to ohromná pecka.

Dlouho jsem nebyl takhle vtaženej do hry, která mě zároveň děsí i dojímá, která funguje moc dobře nápaditými herními mechanismy, příběhem, zpracováním, hudbou, temnou atmosférou... a hlavně myšlenkou.

Hlavní hrdinka, mladá piktská válečnice Senua, se vydává do vikinského pekla. A jelikož sama trpí mentálními poruchami, je to peklo dvojnásobný.

Na vývoji téhle akční adventury spolupracovali lidé s psychózami i psychiatři, aby bylo zachycení jednotlivých příznaků (od hlasů - zábavný je, že vás hra na začátku přivítá jako nový hlas v hrdinčině hlavě -, přes halucinace, po hledání vzorů v okolí, které tady představuje časté řešení "puzzlů") co nejvěrohodnější.

Hellblade tak dokazuje, jak velkým vypravěčským médiem mohou videohry být - mohou vám dát prožít i stavy, o kterých se vám snad ani nezdálo (tedy, doufám v to, i za vás).

Jako pozitiva to má, o tom žádná - hrátky s časem a z nich vyplývající schopnosti hlavního hrdiny jsou cool (občas trochu Max Payne, jindy zase tušíte, jak se asi cítí komiksový Flash). Ten filmový narativ a vůbec snaha o propojení dvou médií (nejen s podle herců animovanými postavami, což už se ve hrách tu a tam děje, ale i návaznost na ryze hrané epizody, které jsou ovlivňované vašimi rozhodnutími ve hře) mi zní jako zajímavý experiment a do budoucna bych uvítal více podobných.

Co se však hratelnosti týče, je to mnohdy, mno... méně dotažené. U těžších fightů, kde jsem občas vytuhl, mě vyloženě rozčilovalo, že poslední autosafe je ještě před videosekvenční pasáží, takže se hra musela loadovat dvakrát (podruhé při skipování pasáže). Detail, ale málem bych si z toho sežral ovladač. Fakt, že hrdina se svými schopnostmi zvládá často superhrdinské věci, ale pak není schopný si otevřít dveře nebo se pootevřenou branou vrátit o lokaci zpět, to už je jen taková hořká třešeň na nedobrém dortu.

V součtu tak nadprůměr, hra potěší, zabaví (naštěstí není moc dlouhá) a posléze na ni můžete v poklidu zapomenout.

Tohle se mi líbilo. Tohle se mi hodně líbilo.
Vypravěčsky víceméně lineární, krásná hra z prostředí jihozápadní Francie v době nejtemnějších dní středověku, přesněji 14. století - takže mor, inkvizice, mrtvoly, hnus v lidech i kolem nich, krysy, smrt a zoufalství. Lidský život nemá pražádnou hodnotu. A uprostřed toho chaosu dospívající dívenka, která se snaží zachránit před krysami a inkvizicí sebe a svého malého bratra se záhadnou nemocí, poslední zbytky rodiny. Dospívající dívenka a její prak, nutno dodat.

A taky nějaký ten fantasy prvek, mno.

A Plague Tale kombinuje prvky stealth akce, adventury, tu a tam je potřeba poměrně rychlá akce, drobné RPG prvky, to všechno v poměrně zábavném, vyváženém mixu. Herní mechanismy jsou ale v tomhle případě sekundární - primární roli hraje příběh a emoce z něj plynoucí (notně nabuzované skutečně nádherným soundtrackem). Díky tomu je atmosféra hry silně vtahující - přiznám se, já se o ty děti fakt bál, doopravdy jsem se fest snažil, aby se jim nic nestalo... Postavy a jejich vztahy se přitom náramně vyvíjejí, k čemuž pomáhají i fajn herecké výkony (jelikož jde o francouzskou hru odehrávající se ve Francii, hráno s původním francouzským dabingem).
A málokdy vás potěšil kámen v něčím ksichtě tak, jako v Plague Tale.

Spokojenost.

Rychloobrátková dynamická multiplayer řežba se zábavnými "punk" hrdiny, zběsilým tempem a bohužel jen omezeným množstvím lokací, díky čemuž je mnohem víc monotónní, než by bývalo záhodno. Na rychlý mikro-relax po práci ale dobrý.

Zábavný jako kráva.

FPS, ve které běží čas (a tedy i vaši protivníci) podle toho, jak moc se hýbáte. Skvělej, originální nápad. A i když to zpočátku vypadá jako jednoduchá arkádička, některý levely vás pořádně vyškolí.

A když se nad to nalepí povedená cyberpunková povídka, nejde to nemít rád. Tvůrci měli i dost rozumu hru utnout včas, takže sice je jen na pár hodinek, nikdy nenudí.

Ale jo...

Jo, je to repetitivní. Ne, nemá to kdovíjak originální herní mechaniky. Ne, není to vizuálně nejhezčí hra, co jste kdy viděli. Ale ta dynamika, punkovost, Madmaxovské kulisy, adrenalin i docela slušná otevřenost tomu dodávají punc nemalé zábavy. A to někdy docela stačí.

Jednoduchá adventurka se sympatickou herní mechanikou (ze které je znát její prvotní zaměření na dotykové obrazovky), silným příběhem o vykoupení jednoho starého muže, který v životě udělal - tak jako všichni - chyby. Půvabná animace a nádherný soundtrack ze hry přitom dělají moc příjemný zážitek.

Zdařilá oddychovka.

Zaujalo hned zkraje, katanové kydlení, cákance krve a cynické hláškování hlavního hrdiny jsou jako herní kříženeček Deadpoola a Tarantinových filmů. A v tom se v podstatě pokračuje, byť místo lidských nepřátel se potýkate spíše s tím, jak je nejlepší naporcovat x variant démonů.

Kapitoly jsou sice poměrně repetitivní, ale jak Shadow Warrior slušně odbíhá, hlášek a narážek je dost a dost (pobavily "retro místnosti" nebo metal králík jak z Monty Pythonů), navíc hlavní dvojice hrdinů jsou fakt sympoši, takže nakonec to zase tolik nevadilo.

Svět je snad opakem té magické formulky, kterou se dneska každý zaklíná - není ani trochu otevřený. Ale je nápaditý, s hezkou mytologií a obstojnou příběhovou linkou. A některé lokace, obzvlášť v závěru, dají docela zabrat.

Ve výsledku nejvíc mrzelo to, že hlavní bossové mohli být vyrešeni kreativněji. Souboje s nimi jsou náročné spíše svojí délkou, než náročností samou.