Příběh začíná poté, co mladá dívka procitá ze zlého snu a spatří ve svém pokoji černou kočku. Tu se rozhodne pronásledovat do nočních ulic, dokud nevběhne do opuštěného loutkového divadla. Uvnitř nalézá podivný, bezbarvý labyrint plný opuštěných místností, zapomenutých automatonů, záhadných vynálezů a obyvatel žijících ve stínech. Bude muset využít svůj veškerý důvtip a projít několika zkouškami, aby na konci odhalila tajemství světa, ve kterém se ocitla a přišla na to, co ji s tímto místem spojuje.
Hra Iris.Fall zavítá hráče do monochromatického světa vyvedeného v unikátním kresleném stylu využívajícího přechody mezi světlem a stínem. Hlavní postava se pohybuje v 3D prostředí s fixní kamerou, ale má schopnost umožňující přejít do vlastního stínu a dostat se tak na místa, jenž by jí byla normálně zapovězena. Autoři si nachystali řadu hádanek a puzzlů, v nichž bude třeba pro postup dále posouvat různé objekty, manipulovat se zdroji světla nebo aktivovat mechanismy. Z drobných náznaků a atmosféry pak hráč rozplétá záhadu zchátralého divadla i hrdinčiny minulosti.
joehot
Iris.Fall je vizuálně okouzlující indie adventurka, kterou bych popsal jako "Gotický potomek Alenky v Říši divů a IQ testů". S feelingem Gaimanovy Koralíny navrch. Dívenka Iris má noční můry, probouzí se a vidí tajemnou kočku, kterou se rozhodne následovat - a zjistí, že noční můry dost možná ještě neřekly poslední slovo: starý, rozbořený dům, svět, který je svou černobílostí v kontrastu s dívčiným jménem (Iris je řecká bohyně duhy), tajemný, postupně se rozplétající příběh a schopnost, díky níž se Iris umí přeměnit v pouhý stín.
Díky tomu mechaniky jednotlivých puzzle nejčastěji stojí na principech světla, stínů a často tak i prostorové orientaci (jako část zmiňovaných IQ testů). V celkem osmi kapitolách jich je však jen málo, takže máte hru za sebou za přibližně 4 hodinky. Což je možná dobře - skončí dřív, než by stihla začít jakkoliv nudit.
Ve výsledku mě tak rozčilovalo asi jen ovládání na pomezí 2D a 3D.
Díky tomu mechaniky jednotlivých puzzle nejčastěji stojí na principech světla, stínů a často tak i prostorové orientaci (jako část zmiňovaných IQ testů). V celkem osmi kapitolách jich je však jen málo, takže máte hru za sebou za přibližně 4 hodinky. Což je možná dobře - skončí dřív, než by stihla začít jakkoliv nudit.
Ve výsledku mě tak rozčilovalo asi jen ovládání na pomezí 2D a 3D.
Ultron
Psyx
Pro: zábavné puzzles, vizuální styl, nejednoznačný příběh
Proti: občas ovládání