Chex Quest je v dnešní době spíše zajímavou herní raritou než zábavným zážitkem. Dostal jsem se k tomuto počinu díky Doom + Doom II edici. Toto herní dílko je zde k dispozici jako jeden z volně dostupných modů. Jedná se tedy vlastně o HD remaster:).
Herně je to prostě Doom, který je přeskinován do poměrně zajímavé podoby. Kreslená dětská grafika Doomu sluší! Dnes bychom Chex Questu říkali TC. Tedy vizuálně nejsou použity žádné textury z původního Dooma. Zbraně jsou taky unikátní, ale jsou v podstatě přeskinovanou obdobou původních zbraní z Dooma.
Jedná se také o velmi krátkou záležitost. Hra obsahuje pouhých pět levelů. Vzhledem k tomu jakým způsobem hra vznikla a jak byla distribuována je to pochopitelné. Zmíněné levely v dnešní záplavě skvělých levelů pro Doom už samozřejmě nemohou obstát, ale zároveň nejsou nijak hrozné. Považuji to za standard tehdejší doby, který neurazí a zároveň je si třeba uvědomit, že tehdy neexistovaly žádné porty. Rozšiřující nástroje, atd. V neposlední řadě byly také herní mašiny na úplně jiné úrovní, a toto bylo nejspíše myšleno pro tehdejší low end mašiny dětí papajících cereálie.
Inu, tento počin nepotřebuje sáhodlouhý popis. Chex Quest je snadno dostupný v mod galerii Doom + Doom II, a tedy pokud někoho zajímá raritní kousek z dávné historie a vlastníte zmíněnou edici, pak doporučuji alespoň zkusit. Pokud máte chuť na něco náročnějšího raději sáhněte po něčem jiném.

Po dohrání Red Alert 2 přišel na řadu i Yuri´s Revenge. Opět jsem zvolil Allies a k mému překvapení proti mě stála v podstatě nová frakce "Jurášů". Čekal jsem pouze sověty s novými jednotkami. Tedy je vidět, že od dob datadisků k první dvojici dílu se dost změnilo. V prvním případě musel postačit pouze set nových misí a u Red Alert v případě Aftermath i pár nových jednotek. Nikoliv však video sekvence, apod.
Hrálo se to velmi dobře ačkoliv to bylo až příliš rychlé. Užil jsem si zejména poslední dvě mise, tedy London, kde je potřeba co nejrychleji postavit bázi a pak se ubránit hordám Yuriho armády. Poté přišla Antarktida, která chytře nabídla kombinaci Sovětských i Allies forces. Velmi jsem si užil. Takto bych si představoval všechny mise datadisku.
Nové jednotky jsou super (zejémna obrovský kanón za Allies) a Yuriho frakce je též velmi dobře udělána. Hlavně ty všemožné "mind control" jednotky.
Takže takto jenom v krátkosti. Jde v podstatě o komentář pouze ke kampani za Allies. Uvidíme kdy se k této expanzi vrátím a dokončím i v druhé variantě. To co jsem hrál ale můžu určitě doporučit!

Humbuk okolo Tempest Rising ve mě probudil touhu zarát si nějakou RTS a vzhledem k tomu, že co se týče série C&C jsem krom Uprising a Tiberian Sun žádné další díly krom dvojice původních nehrál byla ultimátní kolekce C&C jasnou volbou. To jsem ještě netušil jak mě hraní RTS znovu chytne. Ono když řada klasik ke kterým jsem se od roku třeba 1997 nikdy nedostal (případně k jejich pokračováním, či expanzím) je za pár babek, tak se dobře nakupuje:). Pár dalších mám vyhlédnutých (KKND, Imperium Galactica, Total Annihilation). 
Nicméně k tématu! Red Alert 2 jsem dohrál pouze za allies, a tak vlastně nevím jestli se tohle smí a hru jsem dohrál? Hele šly na konci titulky jo… Musím říct, že mě až překvapilo jak Red Alert 2 po letech stále dokáže bavit! Céčková produkce, kde jsou ve video sekvencích spíše neznámí herci krom Kari Wuhrer, kterou znám díky sliders baví!:) Mise jsou akční. Mnohdy tedy až příliš krátké a jednoduché, ale úderné! Na těžší obtížnost tak potrápí možná snad jen poslední dvojice misí, které mají malinko vyšší obtížnost. Neskutečně jsem se například obával atomovky a když jí na mě poprvé zhodili, tak jsem chvíli čuměl jestli to jako bylo všechno LOL.
Užíval jsem si jiné časové období, šílené jednotky i celkovou stylizaci hry (boží je vzducholoď!). U současné sci-fi scény aby člověk pohledal seriál, nebo film, který se nebere tolik vážně prostě není to “psycho-masakr”:). Světlou výjimkou je Star Trek Strange New Worlds (já vím i ten má občas temnější díly). Tedy, je to celé celkem osvěžující! Hratelnost je klasická, tak jak si jí pamatuju z prvního dílu u kterého jsem až nyní zjistil, že se mu říká “Tiberian Dawn”:). Snad jen ruda se obnovuje rychleji se mi zdá a obecně je množství všeho na mapě o něco větší! Což, lze asi u pokračování očekávat.
Inu, jedu dál a každému můžu doporučit. Dá se v pohodě spustit na Win 11. Bohužel max. rozlišení nedovoluje široký monitor, a tak by si tento starší kousek remaster rozhodně zasloužil. Je vlastně skoro divné, že ho ještě nemá! (já bych si ho určitě koupil). Tak a teď jenom co si mám z těch všech dílu a expanzí vybrat dál:).

V době vydání legendární dvojice her jsem byl fandou spíše o malinko mladšího Duke Nukem 3D. Oba Doomy jsem tehdy dohrál a navrátil se k nim před zhruba dvěma lety v rámci edice Doom 3 BFG.
Do té doby jsem nehrál žádné další expanze, mody, či totální konverze.

Právě bohatá historie moddingu, která leckdy vedla i k samostatným titulům na ID tech enginu, nebo prostě Doom enginu a jeho vylepšeních mě lákala nejvíce.
Díky remasteru Doom + Doom II mi toto bylo nenásilnou formou umožněno.
Otevřely se mi tak dveře do historie expanzí této legendární dvojice her ať už oficiálních, či neoficiálních. Do neuvěřitelně rozsáhlé a nesmírně zajímavé historie moddingu původní dvojice legendárních her a v neposlední řadě taky k raritním hrám, které byly na ID tech I enginu postaveny.
Vše výše zmíněné je totiž možné bezplatně a zároveň velmi snadno stahovat v "galerii modů" jež tato edice obsahuje. Rozehrál jsem jich požehnaně a různě se k nim vracím.
Je totiž velmi snadné mezi mody přeskakovat. Prostě nahrajeme pozici z nainstalovaného modu a v řádu vteřin hrajeme. Naprosto odpadá řešení kompatibility jednotlivých modů a jejich mnohdy složitá instalace. Hraji tedy způsobem, že dám jeden level od jednoho a druhý od druhého modu. Velmi často hráči zmiňují nešikovné ovládání galerie modů, ale výše zmíněné je pro mě osobně mnohem důležitější. Troufnu si tvrdit, že jsem lépe zpracovaný přístup k modům ve hře dosud neviděl.
GOG už mi hlásí 37 odehraných hodin. Přičemž kompletně jsem dohrál pouze první sharewarovou epizodu a Legacy of Růst a neznámou hru Hacx, která je technicky vzato expanzí k Doomu II.

Legacy of Rust je za mě skvělým rozšířením. Jsem fanouškem sci-fi, takže se mi nejvíce líbily úroveň s přehradou a předposlední úrověn v druhé epizodě, kde se na hráčě valí hordy nepřátel v prostředí připomínájícím spíše Ion Fury, nebo Quake. Úrovně vzdávají hold přesně tomu, čím Doom je. Tedy rychlou akcí. Když si člověk zahraje třeba Rage, tak pochopí včem kouzlo původních Doomů tkví.
Nové zbraně a nepřátelé jsou zpracovány velmi citlivě aby stylově do Dooma zapadly. Těším se na nové levely od komunity, které budou využívat novinek, které Kex engine přináší. Myslím si, že prostoř pro řádění tu je.

Co řící závěrem: tato edice přináši skvělý způsob jak si dnes zahrát tuto naprosto přelomouvou klasiku. K tomu nabízí neskutečné množství obsahu, který nabídne málokterá hra! Naprosto po právu si zaslouží plné hodnocení.

Kompletní komentář v profilu samotné "hry" Hacx.

Momentálně rozehráno:

Hell to Pay
Harmony
Scientist
TNT Evilution
Chex Quest
Auger Zenith
Freedoom

Díky remasteru Doom + Doom II se mi nenásilnou formou otevřely dveře nejen do historie všech možných expanzí této legendární dvojice her a do historie moddingu, ale taky k raritním hrám, které byly na ID tech I enginu postaveny. Hacx je technicky vzato expanzí k Doomu II. Internet mi prozradil, že jej původně vyžadoval. Byl však zamýšlen jako samostatná hra a byl uvolněn jako freeware. Je tedy možné jej stáhnout v mod galeri zmíněného remasteru. No slovo hra bych možná dal do uvozovek, protože je to vlastně přeskinnovaný Doom II a připomíná spíš prastarý placený mod. Některé pozdější mody jsou tedy vlastně více samostatnými hrami postavenými na ID Tech 1 enginu než toto. Tolik k technické stránce hry:). Vůbec jsem netušil, že existuje takováto Cyberpunková rarita a já mám Cyberpunk velmi rád:).

V první řadě bych rád vyzdvihnul různorodost levelů. Některé levely se samozřejmě podobají, ale obecně se dá říci, že každý level má nějaký nápad a prostředí je velmi pestré počínaje městem s korporátními budovami, které by u takovéto žánrovky člověk předpokládal. Méně by už ale čekal Japano Samurai prostředí ala Shadow Warrior, skoro Egyptské pyramidy, apod. Hra mi volbou prostředí připomínala spíše hry postavené na build enginu a já hry postavené na build enginu rád:) Samostatnou kapitolu představují levely odehrávající se ve zdrojovém kódu počítače. No myslím, že je celkem dobře vystihnuly dva předchozí komentáře k této hře. Inu, je to haluz snad vyjma posledního levelu, který ještě docela ujde a je spíše tradiční procházkou s nepřáteli a hromadu switchů. Levely jsou obecně celkem snadné kromě levelu 12, který mě dost potrápil. Občas hra ráda prodlužuje herní dobou neviditelnými dveřmi, nebo ne zrovna snadno naleznutelným switchem nicméně skutečně extrémní je v tomto právě level 12 a přiznám se, že jsem se třikrát díval na Youtube jak jít dál. V podstatě jsem na to přišel sám, ale ono místo, kde sjížděly za sebou plošiny s texturou která byla černočerná vyústily v to, že jsem po dvaceti letech zadal IDCLIP a prošel zdí jinak bych z toho asi dostal epileptický záchvat. Paradoxní je, že tento level je jinak ale nejrozsáhlejší a patří mezi jeden z nejzajímavějších. Jen místy působí jako beta verze.

Zbraně kopírují ty z Dooma. Přesto jsou fajn a asi nemá cenu se k nim příliš vyjadřovat. Už zde bylo popsáno trefně. Ano UZI mě též bavila:). Nepřátele jsou taky re-skin, ale jsou taky fajn. Celkem pestrá paleta Cyborgů, robotů a “sexy” robotů (vampíru) v bikinách. Zajímavé je, že tu není žádný boss fight. Nevím jestli autoři nestihli udělat, nebo proč, ale boss tu není žádný.

Suma sumárum jsem Hacx projel s chutí. Mám pro takové rarity slabost a i takováhle vyloženě vykopávka mě dokáže bavit. Pokud to tak máte stejně tak nemohu jinak než doporučit!

Nemám ve zvyku psát komentáře ještě ve chvíli kdy jsem hru nedohrál. Nicméně Fallout London je velmi rozsáhle dílo, které neplánuji přestat hrát a tak zde budu postupně editovat svůj komentář o další poznatky. 22 hodin už je myslím slušná doba strávená ve hře jde mi nyní o to nasdílet své nadšení:).
Fallout London mě po jen částečně zdařilém Fallout Frontier velmi mile překvapil. Kladně hodnotím už samotnou instalaci hry, která je naprosto bezproblémová. Hru jsem si pořídil na GOG a London se prostě instaluje jedním klikem jako “datadisk”. Jedná se o totální konverzi, tedy po instalaci nelze hrát původní Fallout 4 na kterém je tato fanouškovská hra postavená.
Pro modding first person Falloutů představuje London dle mého názoru naprostý milník a ukazuje možnosti a schopnosti současných modderů. Zárovně samozřejmě jejich lásku k materiálu. Team muflon pochopitelně vymyslel nové frakce (NCR by se do Londýna asi příliš nehodila a Legie taky ne). Všechny výborně zapadají do světa Falloutu, což ve Falloutí modderské scéně rozhodně není standard. Ano, řada z nich je ujeta a je to takvé “fantasy post-apo” nicméně to je i samotný Fallout, že? S tím souvisí i ztvárnění samotného Londýna v alternativní post-apo budoucnosti. Jednou větou: za mě je skvělé! Zatím jsem nenarazil na nic co by bilo do očí a nepatřilo do hry. Ať už se jedná o zbroje, zbraně, auta, budovy, potvory a lidi, prostě všechno. V tomto ohledu je to za mě dokonce nejlepší díl celé serié a myslím tím i první dva díly. Nemyslím teď přímo vkusem, tam je stále asi nejlepší původní a jediný originál, ale spíše zpracováním zdevastované metropole. Dosud to takto komplexně žádný díl nedokázal. Ani D. C. ani Boston a New Vegas nebo 76 už vůbec ne. Neuvěřitelně propracované jsou samostatné čtvrti. Ve Westminsteru, kde za zdí žijí bohatí trochu jako v New Vegas jsou fungující auta. Ne, že by jezdily. To limity enginu nedovolují, ale nejsou to vraky. Přirovnal bych to třeba k sérii Deus Ex, nebo Robocop: Rogue City. Takových fungujích “měst”, nebo přesněji čtvrtí je tu hned několik a jsou velmi rozsáhle. Vstupuje se do nich načítací obrazovkou. Na něco takového už docela dlouho čekám a je to moje největší výtka Bethesda příspěvkům do série. Nicméně platí to i pro New Vegas a snad kromě Cyberpunku už ani nic podobného neexistuje. Což, je na “mod” za mě neskutečné! Najdeme tu i několik unikátních zbraní. Skvělá je laser puška která střílí výboje co odmrští nepřátele do dalí. Je to fakt pr***.
Příběh je celkem průměrný, ale je minimálně srovnatelný s oficiálními hrami. Dialogy jsou ok, dabing je ok. Něky lepší, jindy horší, ale celkově v pohodě. Co se rozhodnutí týče. Zatím jich nebylo moc a byly spíše povrchní. V tomto ohledu zůstává New Vegas stále nejlepší hrou v sérii. Nechce se mi tu příliš rozebírat. Tady prostě koho tohle může zajímat ať si zahraje sám:).
Gameplay je hodně podobný Falloutu 4, ale pouze na lehkou obtížnost. Pokud chcete hru hrát na střední obtížnost, pak se hra začne chovat spíše jako Prey, tedy málo munice, nepřátele silní a tedy vždy zvažujete jestli má cenu jít do boje. Popravdě nemám toto zatím otestováno natolik abych se k tomu mohl sáhodlouze vyjadřovat. Snad bude někdy čas a chuť doplnit.
Na internetu se vede diskuze o technické stránce Fallout London. Moje zkušenost po patchi 1.1 je 0 crashes. Jen při spouštění bylo potřeba párkrát shodit černé okno a spustit znovu. Polovinu herní doby jsem "testoval" na ROG Ally.
London nastavil laťku velmi vysoko. Jedná se o nejlepší “mod” co jsem kdy hrál. Možná snad Autumn Leaves je o něco lepší, ale to je nesrovnatelné rozsahem a prostě vůbec:). Doporučuji všem co takové hry baví!

Další Postřehy:

Ve čtvrti Westminster se lze přepravovat fungujícím metrem.
Narazil jsem na dva bugy se zavřenými dvěrmi, které zabraňovaly dokončení hlavního questu. Lze obejít pomocí consoled command: unlock
Autoři do hry zahrnuli ganz typisch anglický humor.

Tento komentář píšu s odstupem času. Rage 2 jsem dohrál před rokem a nyní se pustil do prvního dílu. Při této příležitosti napravuji tento rest.
Rage 2 se dostalo velmi vlažného přijetí. Nepředstavuje přelom jak po technologické stránce, tak ani po stránce herní. Neznamená to však, že by se jednalo o špatnou hru.
ID software se tentokrát spojil s Avalanche, kteří mají technologii na obrovité otevřené světy. Nutno říci, že svět je oproti prvnímu dílu skutečně rozsáhlý a lokací které lze vystřílet je tu značné množství. Vše ozvláštňuje několik různorodých biomů abychom se pořád nepochybovali jen v poušti. Bohužel však po cca 10 hodinách hraní nastává moment kdy to vše začne být dost repetitivní býť jsou lokace pěkně udělané a aby to nebylo úplně stejné tak dle ikonky poznáme o jakou výzvu se jedná. Jednou je třeba zničit mutanti hnízdo. Podruhé věž Autority, atd. Po akci jsem vždy i hledal veškerý loot na místě abych měl odfajfkovano. Není to úplně výtka. Koneckonců Doom levely jsou v jistém smyslu taky pořád stejné. Obecně jsem jel velmi completionist stylem abych měl na mapě hotové všechno, což se mi asi na dvě výjimky podařilo. 
Co mi na Rage 2 maximálně sedlo je old School rychlý gameplay. To IMHO to co v kombinaci s výše zmíněným činí Rage 2 nadprůměrný a je IMHO lepší než v jedničce. Někdy bych rád napsal komentář i k ní. Dost mě bavilo vyhledávat archy a osvojovat si nové dovednost, zbraně, atd. Poté jsem si vychutnával různá komba:). Rage 2 ve mě znovu probudil touhu vrátit se k retro shooterum jak se jim dnes říká. Najdeme tu i řadu vozidel. Lze jezdit závody a je to vlastně trochu takové malé GTA nebo Red Faction Guerrila. Závody mě ale moc nebaví, tak o tom se tu teď moc rozepisovat nebudu.
Příběh je v podstatě doplňkem této hry podobně jako v sérii Just Cause. Tím je tedy oproti jedničce horší. Rozhodně bych tuto hru nehrál kvůli příběhu. Onen rozlehlý open world je sice krásný, ale není oproti jedničce příliš detailní. Mimo lokace v pustině vlastně kromě krásných hor,  skalisek a skalisek nic není. Dobře, je to trochu nadsázka ale v podstatě je to pravda. Inu větší je logicky je logicky méně detailní (nechápu jak modeři v pár lidech zvládli udělat Fallout London).
Sečteno a podtrženo: doporučuji zejména těm co mají rádi ID rychlou akci, open worldy a stylové sci-fi postapo. Naopak nedoporučuji někomu kdo by očekával komplexnost Cyberpu ku nebo Falloutů.

Bude dobré hned na úvod uvést, že mi celý tento herní zážitek zabral pouhých 4:41 minut (meřidlem series s). Též bude dobré hned vyjasnit o jakou hru se jedná. Jde z 80% o interaktivní film byť nějaké herní mechaniky má, není to rozhodně nějaká tuhá výzva a vše lze poměrně rychle rozlousknout. Do třetice je dobré zmínit, že jsem si tuhle jízdu nakonec velmi užil! Inu pojďme k podrobnostem.
Hra vás do New Yorku budoucnosti vrhne velmi stylově. Atmosféra je rozhodně jednou z hlavních deviz tohoto Polského double A titulu. Mix Metropolis a Blade Runner je velmi pěkně a detailně zpracován a když jde o striktně linearní hru, tak má chvílemi člověk pocit takového mini open worldu. Toto se celkem blbě popisuje.
Dá se řici, že první půlka hry vás vždy na chívli nechá nakouknout do exteriérů a vyšetřování se pak odehrává v interiérech. Tady jsem už právě v půlce hry trochu váhal jestli to nebude až příliš low budget titul, protože těch vyšetřovacích dá se říct místnosti je opravdu pouze několik a za mě nejsou až tak zajímavé. Druhá půlka se však docela rozjede a nakoukne do několika dalších velmi zajímavých části Metropolis New York.
Nechce se mi tu moc rozebírat zmiňované herní mechaniky. Říkám, především jde o interatkivní zážitek srovnatelný s návštěvou stylového sci-fi biáku v kině. K dispozici je několik předmětů napomáhajících vyšetřování z čehož nejzajímavější je “rekonstruktor” (můj odborný překlad do češtiny). Umožňuje skládat důkazy a na základě nich vracet v čase. Postupně tedy pozpátku odkrývate jak se celá událost odehrála.
Samotnou zápletku samozřejmě příliš odkrývat nebudu. Není to žádné velké překvapení minimálně pro znalce žánru a nápadně připomína Altered Carbon, či domáci Bod Obnovy. Zdejší svět je jen snad ještě o trochu prohnilejší:) i když hlavně Altered Carbon je dost obdobný.
U podobných interaktivních filmů mě táhne hlavně atmosféra “a pomalé tempo” kdy si člověk vychutnává detailně zpracované prostředí oněch interiérů i exteriéru. To zde funguje na výbornou. Trochu slabší mi místy připadaly dialogy, kde je vidět jasná inspirace Noire detektivkami a já sice nejsem znalcem žánru, ale připadalo mi to místy šroubované. No a pak těch několik pro mě ne úplně zajímavých interiéru, byť krásně zpracovaných. Musím říct, že The Invincible mě bavilo o chlup více, ale i toto stojí za to! Mohu doporučit zejména tomu koho tato chuťovka zajímá žánrově a může ho bavit interaktivní film!

Neutšil jsem, že mě v roce 2024 nadchne mission pack pro Doom II. Nicméně je tomu tak. Jde skutečně "jen o nové levely". Nic víc, nic míň. Přesto, zejména ve chvíli kdy se na hráče valí horda nepřátel a na tváří zmíněného hráče se postupně čím dál tím více začne objevovat "šílený škleb" a z úst se dere "šílený smích". V tu chvíli člověk pochopí jak Doom byl a stále je geniální. Pro pekelně dobrou zábavu stačí vytvořit pár velmi zdařených levelů! Není to žádná dlouhá záležitost, ale bylo to fakt hodně dobré!

The Invincible mě neskutečně bavilo, a tak jsem díky tipu na Vortexu po Return to Grace sáhnul s velkou chutí až jsem byl ochoten dát za tuto velmi krátkou hru 400 Kč. Netušil jsem, že existuje hra The Invincible až takto podobná (omlouvám se srovnání s touto hrou se tady neubráním). Musím říct, že vynaložených peněz nelituji. Je ale asi dobré zmínit, že je to skoro jako vstupenka do kina a to navíc velmi drahá. Hru jsem dohrál po nějakých 2 hodinách. Tak krátkou hru jsem snad ještě nehrál.

Základem je samozřejmě příběh. Nebudu se tady o něm moc rozepisovat, protože si ho nejspíš každý bude během těch dvou hodinek odkrýt sám, nicméně jedná se zejména o prozkoumávání opuštěného komplexu na měsíci Ganymed. Rozpočet byl asi trochu menší než u The Invincible, a tak je hra celkově trochu komornější. Atmosféra a provedení podzemního města je ale skvělé! V některých momentech mi hra připomněla Prey svojí atmosférou a provedením (nikoliv herními prvky). Voiceacting je super a ty dvě hoďky utečou samozřejmě jako prd. Konec a příběh celkově bych přirovnal k nejlepším dílům Star Treku, tedy dočkáme se smysluplného morálně-emočního ponaučení:) a přiznám se, že mě to celkem i dojalo:). Nojo už stárnu...

Herní prvky jsou opět podbně jako v The Invincible celkem jednoduché. Je tu pravda více logických miniher, ale všechny jsou fakt jednoduché a navíc je ještě možné kliknout na nápovědu. Je tam nicméně celá řada dobrých nápadů a tyhle minihry celkově štimují až s uměleckým pojetím celé hry. Design je dělaný za mě s citem. Kdyby studio příště udělalo něco většího v tomto stylu, tak se vůbec nebudu zlobit.

Shrnuto a podtrženo doporučuji těm co tento typ her baví. Je to hodně dobrá stylová žánrovka, což já opravdu rád. Nic víc. Nic míň.

Konečně se dostávám k tomu to vše pěkně sepsat. Dlouho jsem váhal jestli koupím tento počin za plnou cenu a po dohrání musím říct, že svých vynaložených peněz nelituji. Je to asi nejlepší možné béčko, nebo honosněji znějící AA titul co mohl někdo po tolika letech jako poctu Robocopovi nachystat.

Začnu vychvalováním. Rogue City vývojářům se podařilo detailně vytvořit retro low budget cyberpunk. Míra detailnosti je za mě až neskutečná a hlavně citlivě pojatá. Opravdu jím věřím, že předlohu mají hodně rádi, protože na hře je to prostě vidět. Mohli jít klidně cestou přidání řekněme high-tech kravinek, ale to se tu neděje. Hra se v podstatě drží toho co bylo v první dvojici filmů a je hodně "střízlivá". Nenapadá mě lepší slovo. Jako celek to funguje jako neskutečně atmosférická hra. Pokud vás tohle baví, tak jako mě, tak hru doporučuju na 100%.

Herní lokace jsou různorodé a opět vychází logicky z filmové předlohy. Hodnotím je víceméně velmi kladně až na dvě výjimky. Předem ale říkám, že jde o moje subjektivní hodnocení toho co mě baví a co moc ne. Už jsem tu psal v diskuzi, že mě moc nezaujala oblast továrny a k tomu přidávám ještě vězení. Chápu, že továrnu vybrali kvůli filmu. Tam je podle mě ale hlavně kvůli rozpočtu a tady za mě být nemusela. Vězení mě nebavilo už v Mafii II a nebaví mě ani tady. Za mě prostě když chce člověk hrát hru z Cyberpunkového 80s detroitu, tak to poslední co chce vidět je vězení. Naproti tomu semi-open world old Detroit je udělaný skvěle. Evokuje styl Deus Ex.

Gameplay je fajn. Mě osobně nejvíc bavily nikoliv přestřekly, které ale jsou velmi slušné, ale právě Old Detroit a vůbec nevadí, že se tam člověk několikrát vrací. Pořad je tam něco nového. Vyšetřuje se, plní se řada zajímavých vedlejších questů, kocháme se atmoškou atd. Z trochou nadsázky se taky dá řicí, že k tomu aby byl Robocop považován za RPG chybí už je inventář s předměty, protože dialogové volby tu máme, systém levlování taky, semi-open world též, co ještě chybí?

Příběh je takové solidní béčko. Není převratný, ale je skoro lepší než Robocop 2. Tady asi stojí za to říct, že nejsem úplně skalní fanoušek Robocopa. První film je ale podle mě skvělý. S druhým je to o dost horší, ale vlastně není až tak hrozný jak se o něm říká. Rád si dám akční béčko, jen fakt, že záporáků je tam až moc, takže tam žádný pořádně není je trošku problém. Na hru je příběh až překvapivě slušný, ale kvalit prvního filmu samozřejmě nedosahuje.

Doporučím lidem, které tahle tématika baví a mají chuť na hodně solidní stylovku. Pro ty ostatní to bude slušný nadprůměr imho.

Po mnoha letech jsem se rozhodnul napsat komentář ke hře, která mě naprosto pohltila a zaslouží si pozornost. The Invincible je krátká, ale velmi podařená hra. Series s mi po dohrání hlásilo 5:14 hodin.

Základem je hodně dobrý příběh! Řada potencionálních zájemců o tuto hru asi zaznamenala, že se jedná o adaptaci románu Stanisława Lema, který patří mezi velikány žánru a je možná největším Evropským klasikem žánru. Pokud jste někdy četli něco od Arthura C. Clarkea, Heinleina, Asimova a podobných, tak tu budete doma. Osobně jsem se při hraní cítil nostalgicky. Vzpomněl jsem si na návštěvy místní maloměstské knihovny, kde jsem zejména Clarkea tehdy dost žral:). Přestože má hra dá se říct pomalejší tempo, tak se neustále něco děje a člověk postupně odhaluje co se vlastně na kouzelné planetě Regis III stalo.

Druhou silnou stránkou hry je samozřejmě vizuál. Graficky hra asi není na úplné špičce, ale myslím teď zpracování vzdálené planety. To co se nepodařilo Starfieldu. Tedy pocit samoty ve vzdáleném vesmíru, se tu daří perfektně. Často se hře daří vyvolat pocit úzkosti nikoliv herními prvky, ale pomocí příběhu a prostředí. Nebojím se můj zážitek přirovnat ke sledování Interstellaru, původní Planety Opic, Marťana, Ad Astra, atd. 

Dalším elementem je retro futuristické ladění, které zde je tak perfektně zpracováno, že opravdu připomíná obálky klasických sci-fi knížek z mého dětství, nebo propagační materiály Vernera Von Brauna:). Pokud jste někdo měli doma obrázkovou knihu Šest dnů na Luně 1 jako my z bráchou, tak budete úplně doma.

Slabinou hry tak pro někoho může být hlavně gameplay. Hra je možná až příliš jednoduchá. Celou dobu vede za ručičku a nejsem si jistý kolik voleb je v rámci příběhu skutečných. Uvidím až po opakovaném hraní. Určitě nečekejte propracované herní prvky, případně nějaký survival. Nicméně je potřeba si uvědomit, že o tom hra vůbec není. Domnívám se, že autoři hru takto zpracovali aby neztratila na dynamice a hráč byl skutečně pohlcen příběhem a především si jej užíval. Což se podařilo na výbornou. Klasické sci-fi s hlubším příběhem jsem takto herně zpracované ještě nezažil. Je to něco čeho si velmi cením, a proto po dlouhé době dávám plné hodnocení!

Edit po třetím dohrání. Hru mě překvapivě baví hrát opakovaně. Pokaždé jsem objevil něco nového. Nějaká konverzace, či situace se odehraje jinak. Nečekejte nic převratného, ale je to příjemné. Objevil jsem též druhý konec, který rozhodně je zajímavý. Nejraději mám semi-open world pasáž zhruba uprostřed hry na základně Aliance. Takto bych si představoval pokračování, či expanzi hry. Do Vánoc plánuju ještě jednou projít.

Commander Keen The Secret of The Oracle pro mě znamená vzpomínky na dětství. Byla to má první hra na pc. Dlouhé roky jsem jej hrával u kamarádů (u jednoho na černobílém monitoru) než nám (mě a bráchovi) rodiče konečně koupili počítač. Tehdy se hry jak známo nesháněly tak snadno, a proto trvalo než jsem tento klenot opět sehnal. Byl to však posvátný pocit vidět nápis Commander Keen na svém vlastním!!! osobním 486 počítači!!:). Pamatuji si jak nám to tehdy s kamarády připadalo těžké. Trvalo dlouho než jsme Keena dohráli. Po letech jsem to na easy už dal s přehledem. Nicméně na hard jsem to dodnes nedohrál. Přidávám se k vyzdvihnutí herního světa, různorodých levelů, mapy světa, která v našich dětských očích vybízela k objevování zimního, vodního, tropického světa a líbíla se mi i přítomnost tajné „pyramidy ruky“ jak jsme jí tenkrát jako děti říkali. Keen je svým rozsahem nesrovnatelný s dnešními hrami, ale strávili jsme u něj mnoho a mnoho hodin. Dodnes se mi při vzpomínce na Keena též promítají různé zvuky (ale snad je to v pořádku a neznačí to, že na mě hra zanechala trvalé následky), které ve hře bylo možné slyšet. Brzy se k téhle klasice vrátím...

Je třeba doplnit komentář i k pokračování mé nejoblíbenější hry. Mám jí možná ještě raději protože jak uvádí kolega M.a.t.t. dole v komentáři. Je zde vše výborné z prvního dílu plus pár věcí navíc a vypilované některé technické a logické nedostatky (kterých bych ale ani v jedničce moc nenapočítal). Twinsen´s Odyssey jsem dohrál 6x, což nemusí být vysoké číslo pro některé členy databáze her, ale u mě je to číslo opravdu vysoké a napovídá o mém vztahu k této hře. V počtu dohrání u mě LBA 2 předčí jen Mafia (LBA mám ale radši). Přesto, že je to už dávno, dávno (to je v pr*) co jsem se zhostil role Twinsena, tak se ho někdy bude třeba nabažit znovu. Je to stejně jako jednička zážitek i přesto, že hraji po 6 a vím kde co najít. Technicky je dnes znát 3D v plenkách. Přesto je design na výbornou, takže kdo hernímu znalci:) i neznalci:) mohu i tak doporučit. Navštívíte 3 planety a na jedné z nich hned 2 povrchy:). Známená to 4 unikátní prostředí s krásnými pohádkovými nápady a odsýpajícím příběhem s překvapivým (nebo nepřekvapivým) závěrem. Nee příběh dospělého nepřekvapí, ale neměl by IMHO urazit. Projevuje se tu jistě značná dávka nostalgie a zapomnění, ale alespoň tenkrát mě ten svět naprosto pohltil. Lahůdka...

Poprvé jsem Relentless viděl kdysi u kamaráda a nijak mě nezaujalo. Dnes svůj tehdejší dojem naprosto nechápu. Jakmile jsem měl šanci zahrát si tuhle jedinečnou hru, naprosto jsem jí podlehl. Uběhlo již mnoho let od mého prvního dohrání, přesto si pořád pamatuji ten pocit zadostiučinění, který se alespoň v mém případě dostavil jen u několika málo herních titulů. U LBA je totiž známé klišé o originálním zážitku pravdivé. Nejde samozřejmě ani tolik o originalitu, ale hlavně zábavnost a chytrost. Kluci z Adeline Software vytvořili úžasný zážitek. Hra je svým zasazením určena zejména mladším hráčům. Přímo se nabízí nazvat jí "pohádkou". Jde ale o pohádku naprosto výbornou za jejíž zbožňování se dospělý rozhodně nemusí stydět. Hratelnost je po letech stále přitažlivá svými pro zralého hráče jednoduchými, ale přesto ne hloupými logickými hádankami, které hráče posouvají ve hře. Hádanky a rozhovory prostupuje poutavý pohádkový příběh, který je osvěžením oproti jiným hrám a "dospělým" pohádkám z jiných produkcí. Zakončím svůj komentář velkolepým tvrzením za které se nestydím: LBA si nezaslouží být zapomenuto:)! Má totiž současnému hráči stále co nabídnout!

Využil jsem víkendové akce Gamers Gate a koupil Duka za 5 doláčů. Byl jsem po tolika letech zvědavý jestli mě vážný konkurent Chucka Norrise ještě nadchne. Od doby kdy jsem hrál původního Duka a znal hlavně jeho sharewarovou epizodu nazpaměť (včetně většiny tajných míst) už uplynula slušná řada let. Tehdy to byla jedna z mála dostupných 3D akcí. To jak všichni dobře víme už dáávno neplatí. Má tedy “nezapomenutelný” hrdina stále co nabídnout? První půlhodinku hraní jsem si říkal, že už to pro mě asi vážně není. Nicméně tenhle pocit mě záhy opustil. Ve hře se totiž stále něco zajímavého děje. Snaha vývojářů zabavit hráče variabilní kampaní je dle mého názoru znatelná a zaslouží si pochvalu. Užíval jsem si jízdu autíčkem i velkým autíčkem, skákání po hamburgerech na sporáku, let armádním vznášedlem, Dukův erotický sen a jeho hlášky, hopsání na “ufonských” trampolínách, apod. Osvěžující pro mě byla i nutnost sem tam se zastavit a zamyslet nad tím kudy dál. Tohle může někoho obtěžovat. Na mě to ale působilo jako zamýšlený herní prvek jehož cílem bylo skutečně výše zmíněné a proto jásám a dávám palec nahoru (a není to nijak přehnaně náročně). Hratelnost je slušně vyladěna a nezaznamenal jsem žádný větší bug. Auto se pravda chová velmi arkádově, ale dá se to. Grafika na mě též nepůsobila příliš zastarale. Není to Cryengine, ale nijak mě to neuráželo. Hodně se také diskutovalo o neúplnosti hry po tolika letech vývoje. Já jsem tenhle pocit k mému překvapení neměl. Kampaň a příběh podle mě působí celistvě a má slušnou délku (cca 8 hodin). Tvůrci možná původně zamýšleli návštěvu více prostředí a přidání dalších herních prvků jak je patrné z bonusových videí ve hře (například jízdu na motorce za plného provozu v Las Vegas), nicméně můj výsledný dojem ze hry je velice dobrý a za 5 dolarů to byla rozhodně dobrá koupě. Jde prostě o rychlou akční jízdu, která zabaví a nic víc jsem od Duka neočekával. Pokud to vidíte podobně, pak za momentálních příznivých cen rozhodně doporučuju.

P. S.: nerhál jsem multiplayer i když mám originál:)