Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Hacx

HacX, HacX: Twitch ´n Kill

1997
68
4 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
freeware (dříve placená hra)
Rozsah
rozšíření
Multiplayer
ne

Hacx (vyslovováno “hacks”) je nejméně známý komerčních titul vyvinutý na Doom enginu. Vyšel v roce 1997, čtyři roky po vydání Doomu v době, kdy se na světlo světa draly hry jako Duke Nukem 3D a Quake. V porovnání s touto konkurencí tak neměl naději na komerční úspěch.

Hacx je zasazen do cyberpunkového prostředí. Hlavním hrdinou je špičkový hacker Danny Evanger. Bohužel se nabourá do špatné databáze - do ultratajného sofistikovaného systému biotechnologické korporace Genetech. Zdá se, že tato databáze jménem GENIE samostatně myslí a navíc Dannyho chytí přímo během hackování. Náš hrdina skončí v žaláři, kde svůj čas bez počítače tráví v posilovně a z vychrtlého geeka se mění v horu svaloviny, kterou by mohl vystavovat na titulní stránce magazínu Svaly a zbraně.

Ve vězení je jednoho dne navštíven vládním zmocněncem, který vypráví o výpadcích komunikace, haváriích počítačových sítí, pádech akciových trhů, ulicích plných zombií a globálním chaosu. Zdá se, že příčinou je spiknutí obřích hi-tech korporací. Jedině Danny Evanger, jako nejlepší hacker, je pro vládu tou nejvhodnější osobností, jež je schopna infiltrovat korporátní systémy a dostat se komplotu na kobylku. Za tučnou odměnu si Danny nechá do frontálního laloku implantovat speciální kybernetický čip, umožňující přenos mezi terminály pomocí kyberprostoru. K zisku 20 miliónů dolarů ve zlatě zbývá jen jedno - přežít.

Ačkoliv příběh naznačuje možnost nových prvků hratelnosti, hra je typickou střílečkou konce 90. let 20. století. Což znamená, že náplní hratelnosti je najít klíče či přístupové karty ke dveřím, zabít všechny nepřátele, případně odhalit všechna tajná místa. Hacx přináší celkem 20 levelů plných akce. K dispozici máme celkem osm zbraní a postaví se nám pestrá škála čtrnácti nepřátel. Prostředí jsou také různorodá, zpestřením jsou úrovně v kyberprostoru, v době vydání ve střílečkách neviděné.

Hra byla distribuována na disketách a CD-ROM, později byla uvolněna jako freeware ke stažení. V říjnu 2010 byla uvolněna verze 1.2 v podobě samostatného IWADu, která je určena pro moderní Doom porty a umožňuje hrát Hacx bez nutnosti vlastnit Doom 2.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
HacX je v hloubi prachu zapomenutým klenotem a poslední a také nejméně známá klasická komerční hra na Doom enginu. Parta nadšenců sdružená pod jménem Banjo Software si zakoupila licenci na engine idTech I a vytvořila totální konverzi, ve své době vyžadující originální hru Doom II. Doba pokročila, Banjo Software ukončili svou činnost a jeden z autorů, Rich " Nostromo" Johnston připravil aktualizovanou verzi hry umožňující samostatné spuštění s portem bez nutnosti vlastnit originál Doomu II. A navíc zcela zdarma.

HacX je totální konverzí přinášející kompletně novou grafiku, hudbu a monstra a s Doomem nemá nic společného kromě technologického základu. Příběh hry, popisující story hackera Dannyho Evengera, jenž zachraňuje svět před spiknutím zlých korporací, nás přenáší do sci-fi laděného prostředí budoucnosti. Nikoliv na mimozemských planetách, ale na podstatně proměněné matičce Zemi.

Grafici se vyřádili a vizuální zážitek je opravdu vzdálený domovské doomovské předloze. Nové textury se většinou povedly, což ovšem nelze říci o některých modelech nepřátel. Těch je poměrně velký počet, ale zdálo se mi, že jejich animace je poměrně chudší než u mutantů z Doomu a animační přechody jednotlivých fází pohybů zejména u jejich úmrtí postrádaly plynulost. Najdeme nejen zmutované muskulatorní příšerky, ale i četné kybernetické stroje. Smysl roztleskávaček v krátkých sukničkách střílející plasmové impulsy mi ale uniká. Update enginu se projevil v možnosti rozstřílet skleněné tabule nebo zničit kusy nábytku, ale jinak pokrok oproti původnímu idTech I enginu není patrný.

Level design je poměrně povedený, i když některé mapy trpí procházením prázdných lokací nebo dlouhých prázdných chodeb, někdy s nutností jejich opakovaného probíhání. Střídají se uzavřené mapy v budovách či podzemí a nechybí i otevřenější levely, z nichž některé mi nejen hudebním podkresem připomněly hru Shadow Warrior. Nezbytností je hledání spínačů a pečlivé prohledávání všech zákoutí, často jsem musel pátrat, než jsem objevil skryté tlačítko nebo zákeřně skrytou úzkou chodbičku vedoucí dál.

Velkým úletem designérů jsou ovšem mapy v kyberprostoru, ve kterých se Danny dostává do útrob počítačových systémů. Zde se žádná slova chvály vyslovit nedají. Tyto imaginární lokace jsou obdařeny šíleným barevným spektrem textur a světelných efektů, často přehnaně blikajících. Přinejmenším pro epileptiky zábava zaručena. Navíc jejich design je zcela chaotický a mapa číslo 5 trpí grafickými defekty.

Akce je povedená a protivníci disponují širokými možnostmi útoků, což činí ze hry pestrou a zábavnou výzvu. Obtížnost není příliš velká a zhruba odpovídá Ultra Violence z Doomu II. Účinnost zbraní je převzata z Doomu, ale všechny byly přeskinovány. Originálními kousky jsou hlavně taser místo motorové pily a moje nejoblíbenější Uzi, i když je třeba šetřit náboji díky vysoké kadenci dávek. Akce respektuje principy 3D her své doby a nic převratného a nového nenabízí. Likvidace mutantů a robotů, hledání klíčů a té správné cesty k exitu je klasickou náplní. Nicméně pokud pomineme některá úskalí level designu, boj plynule odsýpá a hráč se dobře baví.

HacX je tedy zábavnou hrou, která nabízí fanouškům klasických 3D akcí oživení akčního zážitku na Doom enginu v podobě nové grafiky a nepřátel. Bohužel hra trpí nudnými a špatně nadesignovanými kybernetickými levely a minimem novinek a inovací. Pro fanouška Doomu a jeho derivátů povinnost, ale pro běžného hráče toužícího poznat klasiky devadesátých let budou vhodnější spíše originální hry od id Softu.
+17
  • PC 60
HACX má za sebou poměrně pohnutý vývoj. Jednalo se o poslední komerční hru na Doom 2 engine (myšleno před renesancí v podobě Urban Brawl: Action DooM 2) a vývoj byl poměrně uspěchaný, předpokládám kvůli konkurenci v podobě her typu Quake, které byly v té době už technologicky někde jinde. Z původně komerčního počinu se postupně stal freeware a v roce 2010 vyšla upravená verze 1.2, která krom jiného umožňovala narozdíl od původních verzí hrát HACX standalone způsobem, například v enginu ZDoom. V současné době autoři pracují na verzi 2.0, která by měla obsahovat 35 levelů (místo původních 21), ale těžko říci, jestli vývoj dotáhnou zdárně do konce (poslední verze r61 z ledna 2012 zatím není komplet hratelná, úplně chybějí některé mapy a jiné jsou zatím nekompletní).

Hra obsahuje komplet novou grafiku, nepřátele, zbraně a zvuky. Je samozřejmě otázka, nakolik se jedná o kompletní změnu a nakolik o přeskinování. Někteří nepřátelé svým chováním vyloženě evokují své předobrazy z Doom II: Hell on Earth a ačkoli hra vypadá na první pohled úplně jinak, tak i předměty jsou v podstatě tytéž, vyloženě nových herních mechanismů (až na tříštící se sklo a diskutabilní cyberspace) se v podstatě nedočkáme, osobně jsem spíše čekal něco na způsob geniálního Strife, nicméně HACX začal jako TC, takže je chyba spíše na mém přijímači.

Zbraně jsou poměrně nápadité. Úder pěstí nahrazuje kopání nohou (v r61 už funguje na způsob Duke Nukem 3D jako sekundární útok s libovolnou zbraní), místo motorové pily je zde Hoig Reznator, původní pistole je nahrazena pistolí střílející náboje po dvojicích (díky tomu je pistole maličko použitelnější v porovnání s Doom II: Hell on Earth). Místo brokovnic tady máme Tazer a Cryogun, zajímavé, leč poměrně nepřesné zbraně, přesto jsem je využíval celou hru. Dále pak stylové Uzi (které žere náboje po tunách), Photon 'Zooka (které jsem pro její pomalost příliš na chuť nepřišel), výborný Stick a nakonec rychlejší a slabší obdobu BFG jménem Nuker.

Stěžejní problém HACX podle mého spočívá právě v nedodělanosti (týká se i mnou hrané verze 1.2). Hra obsahuje některé úrovně, které představují cyberspace, bohužel je vizuálně i kvalitativně velmi podobný tomu v William Shatner's TekWar spíše než jasné, přehledné a matematicky čisté abstrakci v System Shock. Zejména v úrovni Anarchist Dream jsem přemýšlel, pod vlivem jaké látky tvořil jak leveldesignér tak autor hudby (úroveň je naprosto nepřehledná a chaotická už použitým halucinačním barevným spektrem). Některé úrovně obsahují třicet nepřátel, jiné 220 (přičemž počáteční jsou často těžší a nápaditější než finální). Skákání chybí místy poměrně citelně a pohled hlavního hrdiny je posazen proklatě nízko. Graficky je hra taktéž rozporuplná, krásně otexturované levely se střídají s amatérskou grafikou jako na běžícím pásu.

Pokud autoři dotáhnou verzi 2.0 do konce, tak by mohlo jít o osmičkovou záležitost (za zmínku stojí mimo jiné i zamýšlená změna pořadí levelů tak, aby za sebou následovaly více logicky). Takto se bohužel díky nedomyšlenosti a nedodělanosti jedná o lehký nadprůměr, nicméně stále stojí (zejméně jste-li fanoušky cyberpunku) za zahrání.

Pro: Komplet nová grafika, zbraně a nepřátelé, velikost, rozlehlost a nápaditost některých úrovní

Proti: U většiny novinek se jedná v podstatě pouze o reskin, nevyváženost, nedodělanost

+12