Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Strife

71
23 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
RPG > nezařazeno
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
31.05.1996 PC
Vývojáři:
FPS na svou dobu netradiční svým zaměřením na příběh. Planetu zasáhla kometa. Náraz uvolnil virus, který se okamžitě rozšířil a pozabíjel milióny lidí. Zasažení, jež přežili, se změnili na ohyzdné mutanty, jiní začali slyšet hlas boha. Tito fanatici zformovaní v náboženskou organizaci The Order si násilím podmanili všechny přeživší. Odboj proti této diktatuře se však již zformoval a hlavní hrdina přichází do města Tarnhill, aby se k němu připojil.

Město Tarnhill se skládá z několika lokací do nichž je možné, a často i v rámci příběhu nutné, se vracet. Hráč může hovořit s postavami, nakupovat v obchodu zásoby, zvyšovat přesnost zbraní a maximální hodnotu svého zdraví. Kromě klasického postupu prostřílení se lokací je možné některá místa projít i bez boje. Brzy po začátku hry hlavní hrdina dostává comlink. Přes něj k němu hovoří žena z odboje s krycím jménem Blackbird. Její hlas se stává hráčovým společníkem po zbytek hry. Blackbird hráče směřuje, poskytuje rady a dělí se o své názory.

Velkým problémem Strife (ve hře také uváděno s podtitulem "Quest for the Sigil") jsou slepé uličky. Když hráč udělá špatné rozhodnutí nebo zabije důležitou postavu, může až po několika hodinách hraní zjistit, že se nedostane dál a vzhledem k jediné ukládací pozici musí začít hru znova úplně od začátku. Strife však běží na stejném enginu jako Doom a je tedy možné ho hrát přes ZDoom, který poskytuje spoustu vylepšení včetně více save slotů a detailnější grafiky.


Poslední diskuzní příspěvek

Tak dohráno podruhé, tentokrát na good ending, překvapilo mě, jak jedním špatným rozhodnutím můžete přijít o vcelku velkou část hry, druhé…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Podceňovaná hra! Velice podceňovaná! Osobně si myslím, že tato zvláštní doomovka si zasloužila určitě větší pozornost, než jaké se jí dostávalo. Vždyť je poměrně originální. Která FPSka v tehdejší době obsahovala PRG prvky, rozhovory s NPC, možnost nakoupit si lékárny a munici (případně celé zbraně), questy, volnější pohyb mezi jednotlivými levely á la Hexen a důraz na příběh??

Navíc je to nepochybně jedna z prvních her, která umožňuje “rozhodování” toho, jak se příběh bude vyvíjet - byť se jedná o docela primitivní systém. Každopádně si hráč může v rozhovoru zvolit, které postavě věří a kterou podrazí. Když vezmu v potaz dobu a engine, na kterým hra běží, je to docela bravurní prvek!

Nicméně i přes všechny originality se jedná o čistokrevnou Doomovku. Takže i když dostanu od nějaké postavy nějaký quest, který musím splnit, stejně to v praxi znamená jediné = projít nějakou mapu plnou monster a na konci něco zničit nebo někoho zabít. Inu, proč ne?

Level design hodnotím kladně - je to přesně ten styl, co mám rád. Bludišťovky, zásadně nelineární hratelnost, velký důraz na symetrii interiérů a schopnost hráče dovést na dané místo i přes chaotické rozházení místností a chodeb…

Stejně tak mě zaujaly potvory, proto kterým se musí bojovat. Hodně potvor sice vypadá dost obyčejně, ale jak se ukáže vzápětí, nejsou to potvory splácané “aby se neřeklo”, nýbrž hodně z nich je poměrně schopných. Kupříkladu létající koule střílející paprsky… Tvůrci si řekli, že v takovém Doomu létaly firebally velice pomalu a naučit se jim uhýbat pomocí strife (neplést s názvem hry) zvládne každý - a tak se rozhodli, že paprsky budou extrémně rychlé. Nebo robůtek, který střílí takové zelené pulsní střely, které mě zasáhly téměř vždy - bez ohledu na to, jak moc jsem uhýbal, nebo jak jsem byl daleko. A to nemluvím o mechanickém pavoučkovi, co umí vyskočit na strop a z něj zase na zem. Prostě z potvor jsem měl docela respekt.

Naopak zbraně se moc nepovedly. Dost se na nic podepsala snaha o originalitu. Takový kulomet a raketomet ve spoustu hrách představují symbol “brutálních zbraní” - ovšem tady se jedná o docela slabé zbraně. I obyčejný základní voják potřebuje 2 rakety, než natáhne bačkory. Plamenomet je sice použitelný, ale je potřeba se to s ním naučit (plameny šlehají směrem do vrchu) a pak je tu granátomet, jeho použití mě v 99,99% případech zabilo. Jinak je tu zbraň - Sigil - která představuje “nejsilnější a nejmocnější zbraň”, ovšem její použití způsobí -10% zdraví. U mad, player?

Hm, když už jsem v tom - musím se vyjádřit k tomu, že hra jde zkazit. No, hned na začátku je takový podraz - stačí sebrat jeden předmět a později si s vámi odmítne popovídat jedna důležitá postava. Takže můžete hrát rovnou znova! Naštěstí je to kousek od začátku hry a kromě tohoto džouku už žádná taková situace není. Ale furt jde hra zkazit zabitím důležité postavy (nicméně stačí prostě jen nezabíjet všechny na potkání).

Můj závěr je prostý - zahrajte si to, máte-li rádi doomovky devadesátých let! Jinak jsem si všiml, že hlavní hrdina při stisku tlačítka “open” někde u zdi, která nejde otevřít říká “NOPE!” :-)
+11+11 / 0
  • PC 70
Strife je velice zvláštní hra. V roce 1996, kdy si doomovky stále vystačili s nulovým příběhem a jeho nulovou prezentací přináší tak neskutečné množství novinek, že předbíhá dobu.

Už jen úvod. Neznámá rasa ovládla svět, z lidí dělají vojáky, nad vším železnou rukou dohlíží nějaký Řád. Vy se objevíte ve městě, plném po zuby ozbrojených vojáků, vyděšených lidí a nějakých těch obchodníků. Na nic nemáte peníze, většina dveří je zamčená, většina lidí se s Vámi nebaví, stačí někoho zabít a spustí se alarm a začnou se rojit posily. Stačí splnit nějaký ten úkol, dostat se k rebelům a pomaloučku polehoučku se pustit nejen do osvobozování města, ale i do protiútoku. V průběhu hry se dočkáte nejen osvobození města a nahrazení nepřátelských vojáků přátelskými ale musíte učinit poměrně zajímavou volbu komu věřit, volbu která ovlivní nejen zbytek hry ale i její zakončení.

Kromě toho můžete nakupovat různé zbraně, zbroje, lékárničky, nacházíte zkratky pomocí teleportů, můžete si vylepšovat statistiky, potkáváte obyčejné lidi, které můžete zabít, nechat být, nebo z nich získat informace. A také můžete některé mise prolítnout stylem "guns blazing" nebo si zahrát na pseudostealth a vyhnout se spuštění alarmu používání otrávených šípů. Pseudo proto,že pokud zabijete šípem strážného, kolegům vedle je to úplně ukradený.

Zkrátka, ač je Strife doomovka, má na dobu vzniku neskutečnou, skoro plnohodnotnou RPG nástavbu včetně zajímavého příběhu, doprovázeného perfektními komixovými obrázky.

Bohužel všechna ta omáčka kolem je sice fajn, ale jako střílečka mě prostě Strife nebavil. Především po vzoru Hexenu je základem hubovitá hratelnost, tentokrát ale neskutečně roztáhlá. Z jednoho města si otevíráte spoustu misí, které jsou vzájemně propojené, ovlivňují se, neustále si musíte pamatovat (nebo zapsat), kam máte jít, co máte otevřít a které kola musíte ještě projít, jestli se něco nezměnilo. V jednu chvíli jsem měl rozjetých asi 8 kol zároveň a to je prostě moc.

Navíc jednotlivé mise fungují na témže principu - obrovská, nepřehledné bludiště, plné spínačů otevírajících něco na druhé straně mapy, zkratek, tajných průchodů, cest které jsem ani nepřišel na to jak otevřít. Projdete si pár kol a jste tak vyřízení, že hru musíte vypnout a dát si pauzu.

A především jsou kola plné nepřátel, jenže právě tady mě Strife nebavil nejvíce. I na easy jsou nepřátelé strašně tuzí, přesní a tak nějak nezabitelní. Prostě do vojáka či robota střílíte a jemu to nijak extra nevadí a najednou padne. Tohle arkádové "ubírání života" nemám rád, navíc z celé palety enemíků se mi nijak extra žádný nelíbil a totéž se dá říct o zbraních.

Pěst je výsměch, stejně jako zbytečná elektrická kuše. Kulomet je slabý jak moucha, stejně jako raketomet, kterým nezabijete ani obyčejného vojáka. Navíc většina nepřátel pomalé raketě uhne. Granáty se rády odráží a většinou přímo na Vás, plamenomet je nablízko a proti většině robotů nepoužitelný. Takže zbývá parádní disruptor, kterým vypaříte většinu vojáků, bohužel u robotů vzhledem k tomu jak nepřátelé reagují na zásah (nijak) většinou netušíte zda trefujete nebo ne. A pak je tu ultimátní, zlepšující se Sigil, který ale ubírá životy a kromě boss fightů je tudiž nepoužitelný.

Zbraně, nepřátelé, pocit z boje to je to hlavní u střílečky a pokud to nefunguje, je to špatný a žádná sebelepší nástavba nepomůže. Navíc mě subjektivně přišla slabá i grafika i přes vylepšení přes ZDoom byla taková fádní, nezajímavá.

Dávám 70%, protože se mi Strife dříve líbil mohem víc a protože vzhledem k novinkám co přináší si horší hodnocení nezaslouží.

Pro: RPG prvky, příběh a jeho vývoj.

Proti: Fádní grafika, až moc bloudění, jako střílečka mě to moc nebavilo.

+10+10 / 0
  • PC 50
Jak se píše v popisku, slepé uličky jsou fakt problém téhle hry. Nemám je rád nikde, v českých adventurách na to jsou specialisté. Ale dobře, když už musejí být, tak ať se hráč dostane do slepé uličky svojí blbostí a ne proto, protože instinktivně vezme a projde všechno, co se dá a pak až za hodinu zjistí, že to vzít neměl. To je prostě špatně. Ta hra není dlouhá (jak jsem zjistil z návodu), ale díky tomu, že jí musí člověk rozehrávat několikrát, tak se tím uměle zvyšuje herní doba.

Každopádně Strife je v podstatě revoluční 3D akce. Spojení adventury/rpg prvků s 3D akcí. Dost možná první 3D akce, která příběh rozvíjí přímo ve hře, nikoliv pouze občasnými animacemi mezi levely a jejíž průběh může hráč přímo ovlivnit svým rozhodnutím. Na doomovku nevídaná věc. Škoda, že je Strife hrou technicky příšerně zastaralou, neboť využívá tři roky starý doom engine. Přeci jen hry ve své době byly už někde úplně jinde.
+7+7 / 0