Je všeobecně známo, že všechno má svůj počátek. Svého otce, matku, stvořitele. Tato metafora se váže též na herní žánry. U First person střílečky je to Wolfestein a Doom, u RTS Duna a Command and Conquer, a u survival horroru zcela jednoznačně alone in the dark. Tento kulišácký tatík přinesl něco zcela unikátního - nevídaný mix žánrů, který v té době obdaroval nerdy toporným, leč bezprecedentním zážitkem. A inovace inspiruje a láká dav. Dav, jenž chopil příležitost za pačesy a vytvořil série, jež se staly legendární či kultovní. Nejsem expert přes alternativní dimenze, ale jsem přesvědčen, že bez Alone in the dark by jsme nedostali Silent Hill, Dead Space, Resident evil nebo fatal frame, alespoň tedy ne v podobách, v jakých je známe dnes.

Samotný padre Alone to ve svém životě neměl jednoduché: Započal jako mladý, kreativní, perspektivní jinoch, který inspiroval mnohé v letech 1992-1995. Roku 2001 po šesti leté odmlce, se vrátil zpět, plný síly a odhodlání neztratit se ve stínu svých nejtalentovanějších synů - Resiho a Hilla. A nevedl si špatně. Následně se opět vypařil, aby se roku 2008 mohl opět zjevil jako svatý u rotundy. Tentokrát si sebou přinesl krizi středního věku, začal nám blbout a chtěl vypadat mlád a cool, aby učinil dojem na své synátory. Jenže si ukousl příliš velké sousto, jímž se téměř udávil, navíc investoval do sebe až moc peněz, jejichž investice přišla vniveč. Otecko nám v důsledku toho upadl do deprese, začal pít a brát drogy. Po mnoha letech se na veřejnost vyplavila troska, která totálně zahubila veškerý zbývající respekt.
Zdálo se, že je všemu konec, šmitec a šlus. Avšak léta páně 2022, se starý pán Alone opět zhmotnil před našimi zraky. Po dlouhé odvykací kůře vypadal odhodlaně a svěže, připraven nám ukázat, že starý, nervóz plný pijan má v sobě ještě jiskru. Přesvědčil?

Překvapivě, ano! Ba co víc, nebál bych se konstatovat, že jsem se u jiného Alone in the dark tak nebavil. Dostal jsem v zásadě vše, co bych od kvalitní žánrovky mohl chtít. Notnou dávku psychologického horroru, ošklivý monstráky, podivnou zápletku, občas nějaký to bafnutí a chytrý mix puzzlů, akce a prozkoumávání. To vše bylo dostatečným motivátorem k tomu, abych si mohl vesele zavýskat při první dohrané hře v roce 2025 (ano, co se týče herní praxe jsem poněkud pozadu). Obecně vzato tu není aspekt, který by tu byl vyloženě špatný. Jasně, je zcela patrné, že rozpočet byl v porovnání s Dead Space a Resident 4  miniaturní. Faciálky jsou jak z roku 2014, kamera v cutscénách je statická, lokace jsou maličké, lineární a plné neviditelných zídek. Přesto však vše funguje. Souboje, kterých se zúčastníte jen sporadicky, jsou trochu topornější, zato ale účelnější. Nikdy jsem v duchu nebyl otráven, když došlo na decimaci voškliváků. Lokace, jejichž variabilita je dostačující, jsou vizuálně pěkné a místy i podmanivé, přičemž umí vybudovat atmosféru.

Což mne přivádí ke králi, ke zlatému hřebu. Atmoška a zvuk. Oba jdou spolu ruku v ruce a spolu sehrávají skvělý duet plný vynikajícího ambientu, variability a realismu. Chůze na každém povrchu zní jinak, každý lokál je plný zřejmých i velmi jemných audio stop. Vrzání podlahy, praskání, šramot, šelest, tikání hodin. Tot vše dává zneklidňující pocit i ve chvíli, kdy by jste měli být v bezpečí. V tomto ohledu si Tatíček Alone maže dva remaky Deada and Resiho na chleba! Hudební podkres funguje taky velmi dobře. Postavy jsou.....exoti, většina z nich. Často jsem měl pocit, že jsou všichni pod vlivem inhalace cannabis sativa, včetně hlavních protagonistů. Co se Emily týče, ta za níž jsem hrál - je řekl bych tak trochu magor a místy to vypadá, že neví co se kolem ní odehrává. Snad záměr, či beze-směrná režie? Nevím, za mě to docela fungovalo. Navíc, nemůžu mít nerad holku, jež se léčí frťanem whisky!

Nuže, já to shrnu. Bavil jsem se, víc než jsem si myslel. Tvůrci jasně pochopili, co dělá horror horrorem. A z toho mála co museli uvařit, uklohnili chutnou a napínavou jednohubku. Leč, žel bohu a Satanu, studio necelé 3 měsíce po vydání bylo uzavřeno a pra otec hororu je opět u ledu a tentokrát, zdá se být, asi už napořád. Avšak já se domnívám, že fanoušci můžou bít spokojení. Ne každý skončí na pozitivní notě. Odkaz Alone in the Dark bude žít dál. Skrze prosperujícího Residenta a Silent Hill. A ačkoliv sám v životě Alone párkrát klopýtl, nakonec odešel se ctí.