XCOM: Enemy Unknown

// nehrál jsem původní xcom a hru s ním nesrovnávám
Na začátku hry se lidstvu konečně dostane odpovědi na otázku: Jsme v vesmíru sami? Na modré planetě se objevují zástupci jiného druhu.
Návštěvníci z vesmíru bohužel rozhodně nepřišli obdivovat památky. Běžné obranné složky proti technicky mnohem vyspělejšímu nepříteli samozřejmě nic nezmůžou. Naštěstí je tu organizace XCOM sjednocující státy napříč celým světem, určená k řešení podobných situací. Skupina špičkových vědců, techniků a chlap v roláku, který má přehled o důležitých událostech a samozřejmě tým vojáků. Jediné co jim schází, je velitel. Ještě že jste tu vy.

Hello Commander
Takže dostanete plnou kontrolu nad základnou a silami projektu XCOM. A co tedy budete dělat? No ve většině případů bojovat s mimozemšťany samozřejmě. Když zrovna nebojujete s vesmírnou chátrou, spravujete svoji základnu, budujete a rozšiřujete a hlavně vyvíjíte nové technologie (tedy dáváte příkazy k jejich vývoji, ale to je to nejdůležitější). Budováním základny určitě nestrávíte tolik času jako bojem, který je přece jenom hlavní složkou hry, ale je potřeba mu věnovat pozornost. Ve hře funguje systém, ve kterém různé místnosti a zařízení dostávají bonusy podle toho kolik místností stejného typu se vám podaří postavit k sobě. Takže se vyplatí plánovat dopředu. Je důležité nepodcenit výzkum, protože vám pomáhá udržet krok s nepřítelem, tedy lépe řečeno aspoň trochu snížit jeho náskok. Dále je nutné dotáhnout plány vašich vědců do reálné podoby, o což se postará váš tým techniků.

Commander to the control room
Když už máte doma všechno zařízeno a vědci mají zase chvíli nad čím bádat, je čas přesunout se k tomu hlavnímu. K boji s nevítanými návštěvníky samozřejmě. Takže rychle popadněte pušky a raketomety, poslední v letadle je mimozemský agent. Ne tak rychle nejdříve je samozřejmě třeba věci naplánovat. Ještě, že jste tady vy, abyste dali všechno do pořádku. Cíle mise vybíráte na holografickém glóbu a obvykle je třeba rozhodnout se mezi třemi místy, kde je třeba zasáhnout. Liší se jednak svojí obtížností a jednak slíbenou odměnou, v případě, že úspěšně zničíte ty vesmírné neřády. Snadná volba, říkáte si, prostě půjdete po tom nejvýhodnějším. Tak snadné to rozhodně nebudete, nemůžete totiž rozhodovat zcela svobodně. Je tu totiž ještě Rada. Rada to jsou zástupci všech států, které se na projektu podílím a které bráníte (zbytek světa má prostě smůlu.) a někdy to dá vážně práci se jim zavděčit. Proč bych se, sakra, říkáte si, měl zavděčovat nějaké radě? Co pro mě kdy udělal? neobejdete bez jedné naprosto zásadní věci a tou jsou peníze. Samozřejmě realizovat takový projekt něco stojí a míra financí, které vám budou přiděleny, závisí na závěrečném měsíčním hodnocení rady. A to je zase závislé na úspěšnosti vašeho programu, splněných misích a přáních rady. Ani kdybyste se rozhodli, že kašlete na jejich peníze, nemůžete ignorovat stupeň paniky v jednotlivých zemích. Ta se zvyšuje s tím, jak se stupňuje mimozemská aktivita a je potřeba ji snižovat, samozřejmě pomocí úspěšných operací.

Misí je několik druhů. Většinu času budete řešit standartní „únosové“ mise, což vlastně znamená: vyšli tým, přistaň, najdi, zabij. Druhou nejčastější položkou na vašem seznamu budou mise při zabezpečovaní sestřeleného, nebo přestávku si dělajícího UFO. V takovém případě musíte postupovat takto: Vybrat tým, doletět na místo, najít Talíř a jeho posádku vyzabíjet. Pak jsou tu speciální mise rady, kterými vás rada obdaruje pravidelně jednou v měsíci a bývají to dva druhy úkolů Eskortovat důležitý cíl (buď vědec, který má nějaké důležité informace, nebo zrádce, jehož smrti je nutné zabránit, aby mohl být dopraven do bezpečí a „poučen“ o tom co se smí a co ne.) nebo zneškodnit bombu. Poslední a mnou nejvíce proklínanou kategorií jsou mise terorové. Toto varování znamená, že se mimozemšťani rozhodli, upravit nějaké město, bohužel jejich vkus je dost morbidní) a v takovém případě musíte neprodleně vyslat záchranný tým a pokusit se zachránit tolik lidí i kolik bude množné, ideálně samozřejmě plný počet. Problém je v tom, že váš tým se může snadno změnit z týmu záchranného, na tým umírající. Mimozemšťané totiž velmi svižně likvidují (v lepším případě) všechny přeživší, takže se nejspíš budet snažit spěchat, abyste je zachránili. Nedělejte to. Přesila na těchto mapách bývá veliká a nepřátelé se s oblibou zjevují na těch nejnečekanějších místech, takže bezhlavě postupovat vpřed a říkat lidem, že odletět se musí letadlem, není ten nejlepší nápad. Navíc je třeba mít na paměti, že záchranou civilistů nic nekončí, ale je třeba ještě eliminovat veškeré hrozby a (a to by člověk opravdu někdy nejraději předhodil myš kočce a šel trénovat hod monitorem do dálky) v případě přerušení mise, nepočítá nikoho, koho jste zachránili jako přeživšího a vesele ignoruje těch 18 lidí, co by se mělo nacházet na palubě (takže je pravděpodobně naštvaný pilot během cesty v záchvatu vzteku vyházel).
Nevypadá to, kdovíjak úžasně že? Druhy misí se zase tolik neliší a brzy to musí být nuda. Jenže, ono je to ve skutečnosti strašlivě chytlavé. A je úplně jedno, že už po x té na stejné mapě, kterou jste už x krát viděli děláte už po z to samé, protože je to prostě zábava.
Než se ale pustíme přímo do popisu akce, měl byste počítat s jednou věcí veliteli.
commander to the barracks

Ze všeho nejvíc je třeba mít na paměti jedno základní pravidlo. Mrtví vojáci se nedají už nikdy poslat do akce. Smrt vašeho vojáka je trvalá a nedostanete žádné odškodnění. Je třeba na to pamatovat, protože právě v to je největší nebezpečí hry. Přijít o vylevelované super vojáky je nejlepší cesta na mimozemské pitevní stoly. V pozdějších fázích hry vám budou vaši vylevelovaní vojáci opravdu scházet a pokoušet se je nahradit je téměř nemožné, protože pro nováčka každá mise končí smrtí. Vaši vojáci. Jsou to nejdůležitější, co máte, takže bychom o nich mohli ztratit alespoň pár s(l)ov. Vojáci postupují po úrovních, podle počtu zabitých nepřátel. Existuje několik tříd všechny jsou standartní, není třeba obávat se velkých překvapení. Získávají hodnosti a pří každém povýšení jim můžete přidělit jednu ze dvou schopností. Většinou se rozhodujete, jestli budete vojáka hrát jako agresivního útočníka, nebo tanka. U podpory se například můžete rozhodnout, jestli bude rychlejší (3 pohyby) nebo jestli unese víc lékárniček. Je třeba to promyslet, protože potom už se to těžko dohání. Zvlášť nebezpečné je ztrácet zkušené vojáky, nebo přijít o příliš mnoho vojáků určité třídy. Třídy se totiž přidělují vojákům náhodně a tak je opravdu problematické například sehnat medika.

Tak ale teď už opravdu jdeme sejmout nějaké ty slizké zrůdy.
Na začátku je vše celkem jednoduché. Obtížnost soubojů opravdu narůstá, a co bylo dříve elitním vojákem, kterého jste potkali během mise maximálně jeden exemplář, je později základní pěchotou. Mimozemšťané totiž samozřejmě zaznamenají váš technický pokrok a tak přestanou používat jen pěšáky a vytáhnou esa. Je dobře vidět pokrok kterého dosahujete ve výzkumu i výcviku, základní nepřátele prostě zlikvidujete (tedy vaši vojáci ho zlikvidují) mrknutím oka (či spíše bliknutím laseru). Proto se postupně začnete setkávat s novými a vražednějšími typy, jako jsou pavoukovití Chysalidé nebo odolní mutoni. Nepřátele jsem považoval za zajímavé a hra vždy dokázala přijít s něčím novým, co překvapilo. Nejraději mám spíše základní nepřátele, jejichž design se mi zdá nejlépe mimozemský, ale žádný z ostatních mi nepřipadal vyloženě špatný.

Kromě pozemních bitev jsou tu ještě ty letecké.
Letecké souboje jsou realizovány jednoduchou minihrou, při které sledujete obrys svojí stíhačky, kterak stíhá obrys UFO přičemž po sobě oba stroje střílí. Vy máte několik možností jak do souboje zasáhnout. Vaší první a základní vždy dostupnou možností je dát pilotovi pokyn aby pronásledování vzdal. Správný bojovník se ale samozřejmě nikdy nevzdává, takže se podíváme, co tady máme dál. Můžete vyrobit hned několik aktivovatelných bonusů, které vašemu stroji ulehčí práci. Jsou ale pouze jednorázová a peněz není nikdy nazbyt, takže je třeba si pořádně rozmyslet, jestli a kdy je využít.

Není všechno bezchybné, co má hodně efektů a laserově se třpytí.
Ano je to tak, tahle mimozemská invaze má své chyby. Co není úplně povedené, to je systém krytí, což je pravda dost vážný problém. Tedy ono to není zase tak hrozné, jen si musíte zvyknout na to, že hra prostě nebere většinu zdí jako překážku, ale jen dekoraci. A tak se často stává, že voják, který se zdá být v bezpečí, skončí jako hromádka spáleného čehosi na podlaze. Také vypočítávání šance na zásah se čas od času zdá být dost náhodné. Jako další chybu bych viděl určitou naskriptovanost, kdy se zdá, že se vlastně ty náhodné útoky zase tak náhodně nedějí a někdy se přistihnete, že už měsíc (virtuální) skenujete Zemi, aniž by se něco dělo a jediné co se opakuje je přelétání létajícího talíře, který byste asi měli sestřelit. Jenže a to se může stát, nemáte dostatečné zdroje na výbavu pro svoji stíhačku a tak ufo nemůžete sestřelit a jen čekáte, kdy už vám hra poskytne alespoň kousek mimozemského kovu. Přísun těchto vzácných látek je dost nejistý a musíte si na ně dávat pozor.

S technickým zpracováním jsem byl spokojený. Výbuchy byly výbušné, lasery všechno měnily v hromadu trosek, vojáci zasažení obřím dělem vylétávaly do vzduchu a nad vším se nese válečný pokřik mutonů. To rozpadání budov a a výbuchy aut se mi vážně líbili. Neměl jsem také (většinou) problém s akční kamerou, na kterou si někteří stěžují.
Dokonce i příběh nebyl špatný a došlo i na poměrně nečekaný zvrat.

Takže co na závěr. I přes chyby popisované výše není hra špatná. Přesvědčila mě, abych s ní strávil kolem 100 hodin, takže nemůžu říct, že by mě nebavila, nebo že bych si ji neužíval. Invaze mimozemšťanů na počítače se jim podle mě vydařila výtečně a nemůžu se dočkat, kdy uspořádají další.