Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Poslední roky preferuji krátké adventury prosté vyšších interakcí. Jak šlo očekávat, po úspěchu dvou modifikací (Dear Esther a The Stanley Parable) se s tímto odvětvím adventur roztrhl pytel a prakticky jsou na každém kroku. Jak ty lepší, Gone Home nebo Firewatch, tak i ty horší, Virginia a The Park. Nicméně nelze se tomu divit, nejsou příliš náročné na vývoj, a i hráči dnes preferují kratší, ale o to intenzivnější zážitek.

Právě takovým je i výlet do sídla Finchů. Titul What Remains of Edith Finch nabízí návrat do rodinného domu na pobřeží, a podobně jako ve zmíněném Gone Home, i zde odkrýváme skrytá tajemství a události zde proběhlé. A právě retrospektivní návrat do dob jednotlivých z Finchů je tím, co posouvá titul na kvalitativní škále vysoko. Míra nápadů je nezvykle vysoká, a můžeme se setkat s výjevy do jisté míry originálními. Využití média hry je zde nadstandardní, a některé z „flashbacků“ jsou více než zapamatovatelné. Prakticky každá ze scén se snaží přijít s trochu jiným vjemem, a během cca dvou až tří hodinové hrací doby se vystřídá celá řada rozdílných výjevů. Jednou se podíváme do komiksu, podruhé zase do velké podmořské potvory. Vše jednoduše a důmyslně provedené, snadno ovladatelné.

Fragmenty životů (a jejich konců) členů rodiny tvoří nezvyklý, ovšem fungující mix kvalitní zábavy.

Pro: originalita a obsah

Proti: někdy technická stránka a konec

+34 +36 −2
  • PC --
Sleduju scénu z pohledu dítěte. To sedí ve vaně a hraje si s hromadou hraček, mimo jiné i s žabkou, stádem gumových kačenek nebo jednou velrybou. A taxe tak čvachtám, jezdím s žabkou sem a tam a najednou vidím přítelkyni, jak na mě nechápavě civí. "Co to prosimtě hraješ?". "Hm... no to je jako malé dítě a já tam mám s těma hračkama... no to ti nebudu vysvětlovat, je to moc složité" a pokračuju s vážným xichtem v nahánění kachen kolem dokola. No, vysvětlete to...

WRoEF je krásně melancholická hra. Vypráví retrospektivně příběh rodiny Finchů, jejichž členové postupně umírali kvůli nešťastné náhodě nebo jiné záhadné příčiny. Kletba nebo osud? Edith se vrací do rodinného sídla, které opustila jako malá ještě se svou matkou. Dům má na střeše naprosto nereálnou nástavbu, snad aby ho autoři udělali ještě záhadnějším. Bohužel to působí trochu burtonovsky, ale co už...

Oproti jiným "immersive walk" simulátorům obsahuje WRoEF docela dost interakce. Celá se odehrává v jednom domě a malém přilehlém okolí. Autoři kladli důraz na detailní vyobrazení pokojů tak, jako by je někdo opustil a už se do nich nikdy nevrátil. Každý člen rodiny má svůj vlastní originální minipříběh o tom jak zahynul a právě v tom tkví hlavní síla celé hry. Nechci popisovat detaily, to se prostě musí zažít. Vypíchnu snad jen Lewise, protože vyprávění jeho osudu bylo emočně nejsilnější a zároveň nejgeniálnější.

Připomínku bych měl k nasvětlení scén, které mi přišlo dost mizerné. Často jsem viděl úplné kulové, nepomohlo ani zesvětlení a vůbec bych byl raději, kdyby byly barvy sytější a živější. Přijde mi, jako by autoři šli o krok zpět a Unreal4 engine částečně degradovali do jakéhosi pokusu o cell shade.

Jen tak mimochodem, při sklonění pohledu hráč vidí tělo hrdinky a už při prvním pohledu je jasné, že to panděro není tuk... Na můj vkus končí WRoEF možná až příliš smutně, ale o to víc si jej budu pamatovat. Jen si před hraním počkejte na tu správnou nostalgickou notu, protože nebudete chtít být rušeni.

Hodnocení: ✰✰✰
+31
  • PC 90
Herní výzva 2021 č. 7 – Čas je relativní

Já vlastně nevím, co napsat. Možná bych tenhle komentář ani nepsal, kdyby nepotřeboval mít poslední text do herní výzvy. Jako u několika dalších her jsou vjemy tak rozmanité, že vepsat je do komentáře se zdá nemožné.

Tak nějak jsem věděl, že se to stane. Vždy, když nějakou hru dlouhodobě odkládám, ukáže se poté jako naprosto klenot. Stalo se s Firewatch, stalo se to s Someday You’ll Return a nyní i s What Remains of Edith Finch.

Při hraní jsem měl pocit, že hraji kombinaci Dear Esther, The Beginner’s Guide a něčeho zcela originálního, což neříkám zas tak často Celou dobu jsem přemýšlel, kam hru zařadit, a ke své spokojenosti jsem zjistil, že ono to příliš nejde. Z počátku jsem hru považoval za psychologický horror, ale brzy jsem poznal, že se jedná o čisté drama spojené s nesmírnou fantazií, která využívá různé způsoby výpravy k popisu osudu jedné rodiny, kterou sužuje pomyslná kletba.

Slovo „pomyslná“ je zde velmi podstatné, protože hra ve skutečnosti klouže pouze po povrchu nejhlubšího tajemství rodiny a nikdy nedá odpověď. A to je dobře, protože až jsem to z počátku čekal, myslím, že závěr by to zkazilo. Hra vás ve skutečnosti neustále drží ve střehu toho, co je pravda a co je lež, co je fantazie a jsou fakta a vlastně je to v jedné části hry i lampshadnuté samotnou hrou. Nicméně je třeba zdůraznit tu naprostou úžasnou myšlenku, že pokoj je odrazem lidské duše a pokud zůstane pokoj nezměněn, může být tímto odrazem navěky. Je to nesmírné bizarní ale nesmírně poetické a kreativní zároveň.

Nakonec se asi nechci pouštět do teorii o co tady vlastně jde, myslím, že by si to každý měl zahrát sám a dojít k vlastnímu závěru. Dovolit si však zmínit, že děj Miltona Finche je asi nejmysterióznější část hry, a podle mých informací jí tvůrci dále rozpracovávají v jiné hře.

Pokud nyní čekáte nějaký pro mě typický superlativ, zklamu vás. Ne, není to jedna z nejlepších her, co jsem kdy hrál. Na to má až příliš, ač nepodstatných, chyb. Ale ocenit nesmírnou kreativitu, fantazii a originalitu tvůrců musí každý kdo si hru zahraje.

A naprosto mimo mi tahle hra připomněla OST ze zcela nesouvisející hry.

Home Is Where You Are Remembered 
+24
  • PC --
What Remains of Edith Finch je strašně zvláštní hra. Sedím tu ve svém pokoji ve dvě ráno, a přemýšlím co vše můžu říct, aniž bych cokoliv vyspoiloval. Je to walking simulator, ale narozdíl od Gone Home vypráví docela povedený příběh rodiny Finchových. Hra je docela krátká, cca 2 až 3 hodiny. Musím však říct, že je to jeden z mála walking simulátorů, který se mnou opravdu emočně pohnul. Ke dnešnímu datu je hra zdarma na Epic Storu, no neberte to za tu cenu. Každopádně, pokud budete mít šanci, rozhodně si to zahrejte, hra má krásný, melancholický příběh, nádhernou grafiku, a intuitivní hratelnost. Hru si nejspíš nezahrajete dvakrát, celý příběh nejspíš odhalíte najednou, ale o to déle nad ním budete dumat další hodiny po odehrání. Tohle není ani tak moc hra, jako zážitek, proto bych se raději pozdržel hodnocení.

Pro: Sakra, jsou tohle slzy? Prostředí vám řekne vše co potřebujete vědět, titulky

Proti: Krátká herní doba, ocenil bych kdyby některé animace byly automatické, chvilku jsem jen tak seděl a čekal jestli se ta zatracená knížka zavře sama nebo jestli musím něco zmáčknout

+23
  • PC 80
What Remains of Edith Finch je hodně zvláštní hra. Asi nejlepší pojmenování je walking simulátor s obrovským důrazem na děj a minimem herní náplně. Příchod k domu, kolem kterého se vše odehrává, naplňuje přesně to, co bysme od walking simulátoru očekávali. Totéž probíhá i v samotném domě, dokud se hráči nepodaří najít zámek pro vlastnoručně vlastněný klíč. Pak se začíná odvíjet tragický příběh rodiny Finchových, který je podáván vyprávěním jednoho z posledních zbylých rodinných členů – Edith.

Ve třinácti různých příbězích jsou popsány tragédie jednotlivých členů rodiny. Každý z těchto příběhů je různě dlouhý a každý je úplně jinak pojatý. Tím se tvůrcům podařilo vytvořit určitou variabilitu, takže dokáží hráče udržet u obrazovky, i když ten ve své podstatě jen sleduje, co se na obrazovce děje (případně někam popojde či udělá drobnou akci). Po dvou hodinách je však konec…

Celkově je tato hra jedním z nejlepších walking simulátorů poslední doby, správně namixovaná ponurým příběhem. Jen je trochu krátká (některé osudy postav jsou hotové během pár minut) a občas by neškodilo, kdyby k vyprávění příběhu přibyla i nějaká ta herní část, kde by mohl hráč něco vykonat.
+23
  • PC 85
Zajímavý kontrast dohrát v jeden den Typing of the Dead: Overkill a poté What Remains of Edith Finch. Tyto dva zážitky by od sebe nemohly být vzdálenější, vkutku pravý opak. A Edith je také výborná. Když už walking sim, tak takhle - atmosférický, inventivní a nepředvídatelný. Ty dvě a půl hodiny utekly jak voda. A to jsem si myslel, že si dám po Firewatch od tohoto žánru pauzu, ale Edith za to stála. Nejvíc mi v paměti nejspíš utkví Lewis, Gregory, a samozřejmě samotná Edith.
Kdysi se mi docela líbilo Dear Esther. Stylově asi nejpodobnější hra Edith. Ale tam kde u mě Dear Esther bodovala hlavně audiovizuálem, Edith navrch dává skutečně fungující narativ a místy i překvapivě neotřelý gameplay a nápady. Až mě to překvapilo. A teď si konečně jdu přečíst článeko Edith od Adriana Chmielarze.
+20
  • PC 90
S žánrem těchto vypravěčských 3D adventur nejsem zrovna dobře obeznámen, ale mám příjemnou zkušenost s některými povedenými kousky (Gone Home, The Vanishing of Ethan Carter, Firewatch). Tak jsem dal šanci i tomuto dílu a musím říct, že kladné recenze a hodnocení jsou velmi oprávněná.

Krátké, ale velmi intenzivní, tragické a výborně napsané příběhy jednotlivých členů rodiny Finchových byly pro mě hodně zajímavým zážitkem. Každý příběh je vyprávěn nějakým jiným originálním stylem. Tempo celé hry je dobře nastavené, nezdržuje vás nějaké prozkoumávání nezajímavých detailů, nebo backtracking kvůli řešení puzzlů. Všechno je pěkně přímočaré, přehledně uspořádané a mě osobně hra upoutala na dohrání na jeden zátah (nějaké dvě hodinky času). Musím doporučit.
+20
  • PC 35
Tak nějak jsem se nikdy nedostal na vlnu, která měla z tohoto krátkého walking simulatoru udělat dobrou hru. Těch důvodů je několik a jsem si vědom, že většina z nich je čistě subjektivních.

Nejdříve ale pozitivně. Grafika je fajn a ovládání bezproblémové. Navzdory prvotním obavám jsem se v rodině Finchů dokázal rychle zorientovat. Na něco jsem přišel dříve, na něco později, ale nebylo to tak, že bych byl dezorientovaný a frustrovaný. Což většinou při setkání s mnoha novými lidmi jsem:) Každý osud člena rodiny je zpracován trochu jiným gameplayem, což je pro mě hlavní důvod plusových bodů. Ovládání je takové adekvátní, určitě jsem viděl lepší haptiku ovladače a občas mi trvalo si na ovládání nějaké minihry zvyknout, ale haptika také nemusela být žádná a něco mohlo být neovladatelné.

První problém, který jsem měl, je že mě to nebavilo. Připadal jsem si jako mezi minihrama, kde jsem v mezičase spouštěl triggery abych se dostal k dalšímu příběhu a posunu. Volnost a interakce, kde bych něco objevoval, tu téměř nebyly. Všechno bylo podřízené pasivnímu zážitku a popravdě pro něj radši enteruju než kvedlám kloboučky ovladače. To kvedlání bylo sice desetkrát jinak, ale žádný neúspěch nebo úspěch možný nebyl. To, že cílem je se zabít tomu moc nepřidává. Z odtažitých pokusů o sebevraždu se trochu zpečuje dobrý a zábavný příběh Barbary a trochu si domýšlím, že právě tady stál prvopočátek všech rodinných trablů.

Dalším problémem je, že mě to emocionálně nezasáhlo. Já jsem se tak nějak chtěl dojmout, ale hra nedokázala přinést rodinnou synergii a vztahy. Každý člen rodiny byl víceméně definován svými koníčky spíše než vztahy v rodině. Rodina Finchů nebyla nijak prokletá, až na úplně výjimky se chovali jako parta lumíků, kdy si člověk říká, jak to, že část z nich se dožila dospělosti. To jak je ten dům postavený (ano, vím že kopíruje rodokmen) , jak v tomhle dřevěném obydlí svítí Edie svíčkami, jak rodiče nechají své děti bez dozoru hrát si nad útesy a ve vodě a jak děti mají pokojíčky proklatě vysoko, to všechno v oblasti častých zemětřesení, tornád a záplav, jejichž memento mohl každý člen rodiny vidět v cca 100m vzdáleném bývalém rodinném baráku... to všechno mě od dění odpoutávalo. A potenciál v nostalgických vzpomínkách na doby minulé mě minul, ať už to bylo dané cizími reáliemi nebo nemožností si cokoliv detailně prohlédnout.

Dalším kámenem úrazu je technické zpracování. Hlasu hrdinky jsem příliš nerozuměl a text se občas odvíjel příliš rychle. Kvůli automatickému uložení jsem si nemohl část, kterou jsem nestihl, zopakovat. Občas byla vidět technická omezení a prolínání textur v minihrách nebylo nijak řešeno. Hra mi prostě zabraňovala se do dění vžít, protože v každém okamžiku mi dávala najevo, že je to jenom hra.

Pro: Každý osud člena rodiny je gameplayově zpracován trochu jinak

Proti: Není možné nic volně prozkoumávat a objevovat, žádná synergie mezi členy rodiny, nechytlo mě to za srdíčko a nebavilo

+20 +21 −1
  • PC 70
Po zklamání ve formě Dear Esther jsem dal walking simulátorům další šanci s Edith Finch. A tentokrát to byl opravdu pěkný zážitek. Což je asi správné slovo, Edith Finch je interaktivní zážitek, nikoliv hra. Klidně by to mohl být film, ale díky interaktivitě to předpokládám člověk více prožívá, než kdyby se na to jen pasivně díval. Do některých scén se mu vůbec nechce, protože tuší, jak skončí.

Oproti Esther je tu vidět pokrok ve všech směrech. Ve hře nejsou hluchá místa, pořád se něco děje, vypravěč pořád něco komentuje. Chůze je stále velmi pomalá, ale prostory jsou na to uzpůsobené a nepotřebujete držet šipku vpřed několik minut, abyste se někam posunuli. Titulky přímo jako součást scény jsou naprosto skvělé a efektní. Ve hře je mnoho "miniher" (opět se nejedná o hraní, jen o posunutí lineárního děje vpřed), které jsou velmi nápadité (oživlý komiks, prolínání snového světa a reality při práci v továrně, atd). Jazyk i děj je přístupný. Škoda toho smutného, až poněkud morbidního nádechu, uvítal bych něco lehčího. Ale odvyprávěné je to skvěle.

Edith Finch je jednohubka na jeden večer, podruhé to asi spouštět nebudete. Ale emoce vzbudí a dojem zanechá.

Technicky vše šlapalo jak mělo, jen mě přišel dost úzký úhel pohledu, a nastavit nešel.

Celkové hodnocení: Výborná
+17
  • PC 80
Tímhle zážitkem jsem proletěl na jedno sezení, jak jsem se od toho nemohl odrhnout.

What Remains of Edith Finch je velmi příjemná krátká (2h) adventura s velmi pečlivě dávkovaným příběhem a tou správnou mírou tajemna. Hře se velmi rychle podařilo vtáhnout mě do děje a zajímat se o příběhy členů Editiny rodiny, jejichž odhalování je primární náplní hry.

Co je ale na tomto počinu unikátní jsou flashbacky. To co jinde bývá často spíš opruz se tady proměňuje v okamžiky té největší parády. Každý flashback je unikátní, často výrazně mění stylizaci hry a občas funguje na samotné hranici žánru, někdy ho i mírně překračuje. Nikdy jsem nevěděl co mě čeká příště, ale vždy jsem se na to těšil.

Pro: atmosféra, level design, tempo, tajemno, příběh, originalita

Proti: konec na mě nezapůsobil tak silně, jak jsem doufal

+17
  • PC 80
První, co na hře upoutá pozornost, je její grafika. Hned na začátku mě nadchlo, jak vše vypadá a také titulky, které se objevují nad konkrétní věcí, o které hlavní hrdinka mluví.
Jedná se o walking simulátor a proto se ve hře chodí. Já bych si párkrát ráda i popoběhla. Když člověk postupuje dopředu, tak to nevadí, ale mě se stalo, že jsem nevěděla jak dál a vracela se, což byla chyba a rychlejší vrácení by bodlo. Pozitivně vnímám to, že jsem neměla pocit, že je potřeba každou místnost prohledávat půl hodiny a pokud to neudělám, tak přijdu o spoustu věcí. Prostě jsem se nechala unášet tím podivným příběhem. Příběh každého člena rodiny je jedinečný. Každý příběh funguje jinak a všechny jsou originální, nápadité a dojemné. Hra je krásná, ale vlastně děsivá. I když je barevná a veselá, z jednotlivých příběhů jsem měla husí kůži.
Je to takový detail, ale přišel mi zvláštní zvuk chůze Edith. Zní to, jakoby podivně cupitala (dělala krátké a rychlé krůčky), tedy pouze při rychlejší chůzi. Jinak je hudební doprovod bez chybičky.
Vím, že české titulky nejsou stále ve hrách něčím běžným, ale určitě by se hodily. I když myslím, že rozumím docela slušně, tak se stalo, že mi sem tam něco uteklo, což je při tak zajímavém příběhu škoda.
Hra není dlouhá, ale to nevadí. Nabízí intenzivní zážitek.

Pro: Jednotlivé příběhy a jejich hraní, audiovizuální stránka hry

+15
  • PC 100
What Remains of Edith Finch je skvělá hra, která se vyznačuje originálními lokacemi a poutavým příběhem. Hra vás zavede do tajuplného domu rodiny Finch, ve kterém se postupně seznamujete s jednotlivými členy rodiny a odkrýváte jejich příběhy. 

 Co se mi na této hře líbilo, je především její atmosféra. Dům rodiny Finch je plný tajemna a záhad, a právě odkrývání těchto tajemství je velkou částí zábavy z hraní. Navíc se hra odehrává na různých lokacích v domě, což dodává hře spoustu zajímavostí a originality. 

 Další věc, která se mi na této hře líbila, je příběh. Každá postava má svůj vlastní a originální příběh a jak je postupně odkrýváte, získáváte lepší přehled o historii rodiny Finch a o tom, co se v domě skutečně děje. Příběh je poutavý a plný zvratů a napětí. 

Hru bych doporučil všem milovníkům originálních Indie her a hráčům, kteří mají rádí mysteriózní a tajemnou tématiku. Za mě jedna z nejlepších Indie her, která kdy vyšla

Pro: Příběh, atmosféra, grafika, gameplay

+9
  • PC 70
Od prvního předsmrtného příběhu, kdy se malá holka (budťo halucinací z hladu, nebo otravy poté, co dychtivě ďobla na okně pověšený rulík, na který jsem naivně odmítal kliknout) čtyřikrát promění v dravé zvíře, je jasné, že se na melancholické kreativitě nešetřilo. My máme v rodině ve sbírce taky pár originálních smrtí, která tu a tam souvisí například s chlastáním, ale tenhle barák byl ještě horší než Presleyovi. Dobré pro fascinaci je, že smrti nejsou vyloženě nadpřirozené, a přesný výklad je obvykle do jisté míry na člověku (u desáté postavy člověk trochu zcyniční).

Steam mně tvrdí, že jsem hru sejmul za dvě hodiny, což mimochodem považuju za dobře investovaných 200 korun/hod, to pokládám za velmi rozumnou herní dobu, bo nic delšího nejsem skoro schopen dohrát. Jak to může někdo natáhnout na dvojnásobek při tý linearitě a jasně danému postupu nechápu - asi jsem nechtíc nevybarvil všechny příběhy. Taky mně zaujalo, že se v půlce baráku svítilo jak na lesy. Jelikož si nepamatuju, že bych ze začátku nahazoval po pradědovi generátor, mám takovou teorii, že si to ta holka na konci hodila, když uviděla účtenky za elektřinu.
+8 +10 −2
  • PC --
Příjemný kousek na jedno odpoledne. Příběh je podán svižně a překvapivě je ve hře více "herních" prvků, než v typických walking simulátorech. Některé potěší, že není nutné pročítat stohy zdánlivě nedůležitých dokumentů nebo dopisů.

Pro: Dobrý příběh a nápaditá hratelnost.

Proti: Není možné příliš odbočit z připravené cesty.

+8 +9 −1