V shoot'em'upu Typhoon (mimo Evropu známém jako A-Jax) se ujmete role agenta speciální operace A-Jax, která má za úkol chránit lidstvo před hrozbami z vesmíru. Taková hrozba udeřila právě v roce 2007 a vaším úkolem je tak chopit se na dálku ovládaných dron, s nimiž infiltrujete mimozemskou pevnost a zaženete mimozemské agresory zpět tam, kam patří.
V osmi úrovních se ujmete kontroly nad helikoptérou Tom Tiger a stíhačkou Jerry Mouse, s nimiž musíte likvidovat mimozemské mechanické vetřelce. Helikoptéra a stíhačka se liší nejen dostupnými zbraněmi (jako jsou bomby, lasery a další), ale i pojetím jednotlivých úrovní. Úrovně v helikoptéře jsou totiž viděné z ptačího pohledu shora, zatímco úrovně ve stíhačce sledují stíhačku z pohledu třetí osoby.
adam.kulhanek
Typhoon je další hrou ze série Anniversary Collection Arcade Classics a opět se jedná o shoot'em'up střílečku. Tentokrát hráč ovládá střídavě dva letouny a to letadlo a vrtulník.
Letadlo se ovládá z pohledu třetí osoby s tím, že hra imituje trojrozměrné prostředí. V tomto režimu je hra celkem nepřehledná, ale naštěstí není nijak přehnaně obtížná a dlouhá, protože po chvíli hraní se mi dělalo trochu šoufl.
Mise s vrtulníkem jsou delší a mnohem obtížnější a tady se naplno projevuje obtížnost, se kterou jsem se setkal i u některých z ostatních her zmíněné kolekce. Nepřátel je zkrátka obrovské množství a dělí se na letadla, která je potřeba rozstřílet a pozemní kanony a tanky, na které je potřeba házet bomby. Korunu na to pak dávají bossové, kteří jsou na konci každé úrovně. Ti totiž mají takový zbrojní arzenál, který dokáže pokrýt různými projektily velkou část obrazovky. Vyhýbání tomu všemu je pak často otázkou štěstí, jinými slovy bez save-load bych neměl šanci dokončit ani jednu úroveň. Obzvláště když se v případě smrti musí opakovat celá oblast, tak si nedokážu představit, jaké reakční schopnosti musí mít hráč, který to zvládne dohrát bez ukládání.
Celkově bych hru dal zhruba na stejnou úroveň, jako Gradius. Je o 2 roky mladší, což je i vidět na grafickém zpracování hry, nicméně obtížnost je podobná.
Letadlo se ovládá z pohledu třetí osoby s tím, že hra imituje trojrozměrné prostředí. V tomto režimu je hra celkem nepřehledná, ale naštěstí není nijak přehnaně obtížná a dlouhá, protože po chvíli hraní se mi dělalo trochu šoufl.
Mise s vrtulníkem jsou delší a mnohem obtížnější a tady se naplno projevuje obtížnost, se kterou jsem se setkal i u některých z ostatních her zmíněné kolekce. Nepřátel je zkrátka obrovské množství a dělí se na letadla, která je potřeba rozstřílet a pozemní kanony a tanky, na které je potřeba házet bomby. Korunu na to pak dávají bossové, kteří jsou na konci každé úrovně. Ti totiž mají takový zbrojní arzenál, který dokáže pokrýt různými projektily velkou část obrazovky. Vyhýbání tomu všemu je pak často otázkou štěstí, jinými slovy bez save-load bych neměl šanci dokončit ani jednu úroveň. Obzvláště když se v případě smrti musí opakovat celá oblast, tak si nedokážu představit, jaké reakční schopnosti musí mít hráč, který to zvládne dohrát bez ukládání.
Celkově bych hru dal zhruba na stejnou úroveň, jako Gradius. Je o 2 roky mladší, což je i vidět na grafickém zpracování hry, nicméně obtížnost je podobná.
