Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
Možná to pro mnohé z Vás bude těžké k pochopení, ale jsem NADŠEN !!! To je seznámení !!!

Jednoznačně nejlepší RPG, co jsem si za poslední dobu střihnul, jednoznačně nejlepší z her co jsem v poslední době hrál a pravděpodobně nejlepší hra, co jsem kdy hrál vůbec.
Střílet superlativy by se nikdy nemělo přehnaně, ale pokud si je něco zaslouží, pak je to právě tento třetí díl, úžasné ságy o Geraltovi z Rivie, řezníkovi z Blawikenu.
Je tak krásně čitelné s jakou láskou vývojáři celý opus pojali. Jak moc jim záleželo na tom, aby ten člověk na druhé straně monitoru (rozuměj v sesli hráčově) prožíval příběh zaklínače tak, jako by byl jeho vlastím.

I když jsem zdrcený katastrofálním koncem, (podařilo se mi uříznout si ten nejméně šťastný) s chvějící se rukou musím zanést do databázních análů, že jsem byl svědkem něčeho většího, než-li bezduchého tlučení mečem a rutinním školením zprvu mrzkého pěšce v pozdějšího božího templáře. Žil jsem každou vteřinu Geraltova putování a poprvé se nebojím říct, že žádný úkol nebyl stejný. Ani jeden vedlejší quest se nepodobal předchozímu a co se hlavní linky týče, ta byla skutečně hodna Sapkowskeho předlohy.

Putování jsem započal na sklonku roku 2015 a dnes jsem jej ukončil, za hořkého zvuku precizního, leč velice trpce znějícího soundtracku.
Opět se do Temerie vrátím, jakmile dokončím (nebo se o to alespoň pokusím) všechny zbývající resty, vrhnu se do světa znovu, na těžší obtížnost a tentokrát si dám větší pozor při mém rozhodování. Opět musím cítit šeřík a angrešt

Pro: Čtenář knih bude umírat blahem, Nečtenář knih bude umírat blahem a knihy si přečte, Každá jedna maličkost ve hře

Proti: Jedné z nich musíte zlomit srdce (jakoby však vaše nebylo zlomeno tolikrát)

+35 +36 −1
  • PC --
Uf, to byla jízda! Teda herně ten závěr nebyl nic moc a už jsem to chtěl mít za sebou, ale co se příběhu týče, takhle silné emoce už jsem dlouho nezažil. Smutek, nostalgie, zlost, melancholie. Mám rád, když mě hra na konci vyžvejkne totálně semletého.

...

Hodnocení: ✰✰✰✰✰
Herní doba: hafo
Obtížnost: 3/4

Wichera 3 jsem měl rozehraného už od léta, ale vzhledem k mnoha technickým problémům jsem jej na několik týdnů odložil a neměl jsem chuť se k němu vracet. Škraloup byl z velké části seškrábnut sedmnácti gigovým patchem 1.10, který většinu technických problémů, alespoň pro mě, vyřešil.

Nepamatuju, že bych nějakou hru hrál takhle dlouho... Morrowind? Možná. Ale spíš ne. 200 hodin? Spíš více. Žádný quick travel, všude pěkně po svých, na koni nebo loďkou. Pomalé tempo mi vyhovuje, protože co krok, to neskutečná kochařina.

Svět je vystavěný naprosto úchvatně. Každý klacík je na cestě položen s péčí a láskou, každé běsí lejno vymodelováno do posledního smrdutého záhybu. Kostýmy postav, detaily brnění, členitost terénu nebo ta maniakální detailnost interiérů. Žijící svět tady vypadá naprosto ukrutně. Stavbě světa se prostě Witcherovi žádný open-world nemůže ani zdaleka rovnat. A samozřejmě ani příběhovím. Hlavní linie má sice své rezervy a po většinu času imaginárně tlačí na hráče, že by si měl jakože pospíšit (kde je Ciri, teď tu byla, neviděls ji, už je pryč, kde je Ciri, támhlebyla...), ale kdo by hledal Ciri, když tu je taková hromada parádních vedlejšáků.

Ačkoli jsem se královsky bavil, rozhodně bych měl k hratelnosti výhrady a to zrovna né úplně nicotné...

Levelování samotné považuju za největší neduh celé hry a hodně mě mrzí, že se autoři k něčemu takového odhodlali. Místo stabilní síly nepřátel se tak potýkám s utopenci na levelu 5, které rozsekám pohledem a utopenci na levelu 20, kteří rozsekají pohledem mě. Dvě naprosto stejné potvory, odlišně silné. K tomu nemůžu vypnout ten nevzhledný health bar nad hlavami nepřátel, protože jeho součástí je právě onen, naprosto zásadní, ukazatel toho, jestli se vůbec má cenu do boje pouštět.

Rostl jsem v situacích, kdy jsem měl 1998/2000 exp a musel jsem tak zabít ještě jedno pstruha, abych získal 2 exp, poskočil tak na další level a mohl uchopit do ruky nově ukovaný meč. Navíc - spousta zbraní ani není řádně vyvážena a jejich level nutný k používání absolutně nekoresponduje se samotnými vlastnostmi zbraně. Naprostá většina věcí ve hře je nepoužitelný šmejd, protože to, co držím v ruce, je v 99% případů lepší než to, co najdu jako loot nebo v tom horším případě, dostanu v rámci questů jako odměnu. To se samozřejmě vztahuje i na brnění a ostatní věci...

Když jsem poprvé zakusil systém automatického doplňování všech elixírů, odvarů a olejů, které už jsem jednou uvařil, musel jsem konfrontovat wiki, jestli náhodou něco nedělám špatně. A ne, ono to tak opravdu funguje! Proč proboha! Co je tohle za nesmyslnou berličku? Oproti tomu tady je systém kraftění natolik překomplikovaný a nesmyslný, že jsem z toho padal ze židle!

Příklad ze života? Potřebuju vyrobit brnění, pro které už jsem zabil pstruha, jsem tedy dostatečně dospělý si jej navléct. K tomu potřebuju Dwimeritové pláty. K jejich výrobě potřebuju dwimeritový odlitek. K jeho výrobě potřebuju 2x temnocelový odlitek a 2x stříbrný meteoritický odlitek. K výrobě temnocelového odlitku potřebuju 2x ocelový odlitek a na ten potřebuju 2x železnou rudu. K výrobě stříbrného meteoritického odlitku potřebuju 2x stříbrný odlitek a 1x odlitek z meteoritu. Takže to je meteoritická ruda a stříbrná ruda. A to všechno pro jeden plát. Pláty potřebuju tři. Jedeme pěkně postupně, všechno ve správném množství. Něco špatně spočítám a zase dohledávám, co s čím mám kde vyrobit. V tom strašně uživatelsky příjemném rozhraní. No a nakonec zjistím, že mám stejně jen jeden mozek z topivce, jako jednu z potřebných ingrediencí. Yep, mozek. Proč ne...

A ekonomika? Není možné, abych za zabití kuroliška dostal 150 korun, za které si koupím tři sušené ryby! A vůbec k čemu sjednávání cen za zakázky, když z toho stejně nevyrazím víc, než pár bezvýznamných korun? 80 nebo 120? Není to jedno, když se částky za prodeje lootu šplhají do tisíců? Kdyby Geralt místo slejování monster prodával loot a za každou cetku by dostal desetník, brzy by si na Kaer Morhen nesl tři pytle ve zlatě. Celý W3 potřebuje mega-overhaul, co se ekonomiky týče.

A když už jsme u těch úprav hry... Speedtree je humus. Ta technologie je totální hovadská a EU by jí měla zakázat.

Co takhle vychytat respawn nepřátel, aby se nezhmotňovali přímo před nosem?

A deník má znamenat co? Často popis questu prozradí jeho vývoj ještě před tím, než jej vůbec začnu plnit! Super, si takhle přečíst spoiler přímo ve hře.

Ach, ty lodě... Geralt neumí nastoupit jako slušný člověk. Můžu do ní buď skočit s rozběhem a doufat, že jí Geralt nepřeskočí nebo že setrvačností nezahučí do vody na druhé straně anebo můžu loď nechat stát v hluboké vodě a vytáhnout se přes okraj. Protože pokud Geralt stojí po kolena ve vodě, do lodě nenastoupí.

Je fajn, že máme k dispozici 16 zbytečných a bezvýznamných DLC (vzhledem k povaze hry), ale dával bych přednost spíše vychytávaní bugů. Hlavně ke konci jsem napočítal asi pět situací, kdy se mi bugnul quest a já nemohl pokračovat. Restart pomohl ve čtyřech z nich a na netu o každém z nich několik normostran popisu. Jebat, je to open-world, to přežiju.

Gwent je určitě úplně super hra. Věřím, že jedna z nejlepších miniher ever. Ale nedokážu si představit, že Geralt odloží svoje meče, sedá na špalek, pokládá lokty na kolena a jako nějaký geek si kartičkuje s místním kovářem... kostky do hry padly mnohem více a hodně mi chybí. Gwent jsem ignoroval. I když je určitě super.

Krátké intermezza s Ciri jsou zbytečné, po herní stránce nezajímavé a upřednostňoval bych to spíše v podobě filmečku.

Obtížnost je ultra nízká - obra z Undviku jsem zabil na tři zakouzlení Igni, finální bossové padaly jak shnilé hrušky. Prakticky jediná výzva je tady souboj s nepřítelem, co mu nad hlavou svítí červené číslo. Tedy, challange si musím sám vytvořit, hra mi jej neposkytne.

A konečně kůň. Umí se spawnovat úplně všude, třeba na malém ostrově nebo v hospodě U Ledňáčka. A taky umí dělat stojky na zábradlí. Je to kretén.
+28 +29 −1
  • PC 100
Čekání na třetího Zaklínače jsem si zkrátil přečtením všeho co jsem ze světa Geralta z Rivie našel. První dvě povídkové knihy (mé oblíbené), pětičlenný ságu, Bouřkovou sezónu i komiks od Dark Horse. Bylo to všechno dobré čteníčko a na hru jsem byl připraven. Zaklínač 3 - Divoký hon mně nadchl. Je promakanej na každém jednom místě.

„Roky tvrdého výcviku na Kaer Morhen se ti konečně vyplatily. Porazil jsi skoro všechna vycpaná zvířata.“ Yennefer

Svět je velkej, krásnej a má svou neopakovatelnou atmosféru. Je různorodej a Geralt v něm navštíví kromě jiného bažiny Velenu, zmrzlou půdu špičatých ostrovů Skellige (kde som sa cítil ako doma vo Vysokých Tatrách a už ostávalo zvolať len - Dunčó, zase si si hubu namáčal v žinčici ty papľuh nedonosený, bodaj by si s Tebou medveď riť vytrel), moderní a zkažený Novigrad, lesy plné doupat bestií a hladovejch vlků. To prozkoumávaní světa je největším kladem celé hry. Tábory banditů, množství úkolů v osadách chudého lidu ve všech koutech světa a tajemství skrytých pokladů. Jedinej mínus světa je ten, že se v něm neděje nic náhodního. Žádné náhodné útoky monster na osadníky, žádné bitky mezi monstry o kořist nebo území, žádné boje znepřátelených vojsk, prostě jsem na svejch potulkách nemohl zažít nic náhodného. Všechno bylo předem připravené. Každopádně mě to ale bavilo převelice.

„Kapusta a lejna chodí vždycky v páru, jedno tlačí druhé. Perpetuum mobile.“

To, jak je hra napsaná, je takový malý zázrak. Někteřé scény (chlastačka na Kaer Morhen) se radí k tým nejvtipnějším a nejlépe vymysleným scénam jaké jsem v hrách viděl. Množství vedlejších questů je napsáno s takovou péčí, že jsem snad lépe napsaný questy v RPG hrách nehrál. Někteřé scény a jejich scenář by vyčnívali i v knihách. Potešilo množství všemožných odkazů na události knižní ságy a taktéž více postav z knih, kteřé se do hry podívali. Například takovej Zoltan, všechno co ze svý nevymáchaný huby tenhle trpazlík vypustí je perla a mohlo by se to tesat do kamene. Hlavní příběhová linka mohla být spracována lépe, ale nakonec jsem z ní byl dostatečně potěšen. Vedlejšáky ale bavili o něco víc.

„Příště vám ty posratý haksny urvu a do řiti vám ich zarazím tak hluboko, že vám palce z huby polezú!“ Zoltan

Grafické spracováni je excelentní a momentálně je to rozhodně jedna z nejlépe vypadajících her a jěště nějaký čas bude. Ty barvy jsou úžasný, sluneční paprsky malují své vlastní obrazy, květiny na loukách svítí jasnými barvami a tak dále. Je se prostě na co koukat. Hudba je také na špičkové úrovni a takové The Fields of Ard Skelligje jedna z nejhezčích a nejsilnějších písní, jaké jsem v hrách slyšel. I z obyčejné hospodské písně spravili autoři něco víc a Priscilla's Songje také nezapomenutelnou částí hry.

Já jsem nadmíru spokojen a když se nad tím zamyslím, propracovanější hru ve všech směrech jsem snad nehrál. Plně zasloužených 100%.

Dalo by se o této hře psát jěště mnoho vět, ale kdo by pak tak dlouhej komentář čet? Budu rád, když si přečte někdo i tohle.

P.S.: A nemůžu zapomenout na všudepřítomné nahotinky, které opět potěšily a dodávají hře to správné koření :)

Pro: Já vám nevím...je toho fakt moc, přečtěte si koment

Proti: Pár drobnosti...naleznete je v komentu

+37
  • PC 85
W3 je treba brať z dvoch pohľadov. Jeden pohľad je čisto z pohľadu gameplayu, v ktorom W3 obstojí lepšie, než čokolvek iné. Od dizajnu sveta, cez súbojový systém, absencie level scalingu či náhodnej tvorby dungeonov, až po kvalitu dialógov, textov a questov. V tomto W3 absolútne exceluje a zahanbuje takmer každé RPG vydané v poslednej dobe.

Atmosféra, grafika, zvuky, všetko vytvára úžasný zážitok, ktorý pohltí na veľmi dlhú dobu. Z tejto stránky nie je možné moc čo vytknúť ani čo dodať, to je nutné zažiť. W3 je triumf a dôkazom toho, že RPG s otvoreným svetom sa nedá rovnať s príbehovými lineárnymi RPG (prvé dva diely). To akým spôsobom poráža svoje prvé dva diely je až zarážajúce a to nehovoriac o konkurencii. Z tretích dieľov je to takisto jedno z mála RPG, ktoré sa neustále zlepšovalo (Risen 3, Gothic 3, Dragon Age 3, Sacred 3,...). CDP rozumie hráčovi a má zjavne perfektných programátorov, dizajnérov a textárov, ktorí rozumejú žánru a čo žiada hráč od RPG hry. Bethesda sa má čo učiť, a narozdiel od plastického a umelého Skyrimu, W3 dýcha skutočným svetom.

Má to však aj druhú stránku veci - morálnu a obsahovú. Len ťažko sa vžíva do prestárnutého kurevníka, ktorý si myslí, že vrchol jeho života je dosiahnuť "vrchol" každý deň s inou ženou a zároveň očakávať, od ženy, ktorú miluje, nejakým záhadným spôsobom vo svojom zvrátenom pohľade na svet, že mu to všetko odpustí, čo sa nakoniec aj stane. To už je na tom lepšie sterilný Skyrim.

Za to však CDP až tak nemôže ale určite mohli dať postave väčšiu voľnosť pri svojom chovaní. RPG predsa nikdy nebolo o tom, že hráč hraje fixnú postavu bez toho, že by sa akýmkoľvek spôsobom podielal na jej vývoji. Asi preto bude Witcher vždy populárnejší v slovanských krajinách, než na západe. Je to škoda, aspoň pre mňa, kedže v ostatných aspektoch je W3 absolútna špička a naozaj neviem čo sa tomu dá vytknúť.
+20 +25 −5
  • PC 100
Zaklínač není ve všem dokonalý - boj je akční klikanice, rozvoj postavy není nikterak zajímavý ani podstatný a hra přeci jen nedává příliš té hráčské svobody v řešení situací. V aspektech jako je příběh, politicko-ekonomicko-mýtické podhoubí, v dospělosti přístupu k látce, ve věrohodnosti světa a jeho designu, je naprosto jinde nežli konkurence. Skyrim proti němu působí jako by vyjel na pásu nějakého generátoru, osazen neživými androidy, bez té skutečné, špinavé člověčiny. Witcher 3 s naprostou samozřejmostí spojil ten opojný pocit zkoumání neznámého fantasy světa plného krásných scenérií i nočních děsů s dospělým, skvěle dávkovaným, komplexním příběhem a živými postavami. Polákům se prostě povedlo účelové využití technologie (např. miminka a vzhled herců dodává postavám na rozměru) k posunu na poli velkých RPG. Naprosto úžasná hra.

Pro: Dospělý příběh, slovanské legendy, živé postavy, atmosféra, design světa, grafika.

Proti: Slabší bojový systém a rozvoj postavy .

+23
  • PC 100
Hra má svoje vady (nějaké ty grafické zádrhely jako například levitující Klepna nebo novigradský turnaj v silly walks), ale celkově bych se ji nebála označit jako naprosto perfektní. Vývojářům přeju, že se jim podařilo splnit vysoká očekávání a vytvořit hru, která předčila svoje už tak výtečné předchůdce.

Nebudu zde dál rozsáhle opakovat slova jiných, chválit se na třetím Zaklínači dá všechno možné - ano, vedlejší úkoly dosahují co do poutavosti obsahu úrovně hlavních, svět je rozsáhlý, nepřátelé rozmanití, všechny systémy promakané, pořád je co dělat a kam chodit, za celé ty hodiny a hodiny a hodiny ve hře jsem se nenudila ani jednou - takže zde jen sdělím svůj subjektivní dojem z tématu Divokého honu.

Stěžejním tématem hry je totiž nalezení a zachránění Ciri - stejně jako v knižní sérii - a to sice Geraltův příběh dělá tím osobnější a lidštější atd. atd., ale já sem napíšu svůj kacířský názor, že bych se bez toho klidně obešla. Ciriny části jsem kdysi dávno, když jsem četla knížky, měla sto chutí přeskočit a od té doby se toho u mě mnoho nezměnilo. Ciri byla od začátku moc překombinovaná, moc superhrdinská a moc nereálná. Zkrátka a dobře, uznávám, že hra by bez zarámování do příběhu hledání a pomoci Ciri tak trochu postrádala smysl a neříkám, že části s Ciri jsou špatné, nic takového, ale co se mě týče, klidně bych si jezdila krajinou a míchala se do cizích problémů i pod tak globálně nevýznamnou záminkou, jakou použil Sapkowski v Bouřkové sezóně (hledání ztracených mečů namísto hledání ztracené superdcery).

Různorodost příběhů v Divokém honu byla opravdu obdivuhodná a byly natolik dobře napsané, že by vydaly na několik dalších knížek. Líbilo se mi všechno: čarodějky a čarodějnice, osud Baronovy rodiny, Dijkstra a jeho spiknutí, Skellige, třešnička s Charlesem Dancem jako Emhyrem, Kaer Morhen, nakonec i konfrontace s Honem (opravdu mě nenapadá nic, co by mi chybělo, byla tam dokonale zpracovaná Yennefer a všichni staří známí, ne fakt, ty příběhy byly naprosto dokonalé: když jsem pomáhala Baronovi napravit jeho zkažený život, říkala jsem si, tohle je fakt dost dobrý, když z lesa vylezly tři ježibaby, říkala jsem si, ať tahle hra nikdy neskončí, když jsem s novigradským podsvětím komplotovala v sauně, říkala jsem, wow, oni sem dali fakt naprosto všechno -- a to jsem ještě nevěděla, že budu provádět zaklínačskou mutaci na zakletém elfovi (a co teprve třeba sidequest s upírem nebo Nejhledanější ve Skellige!)). Jen jsem počítala minuty vždy, když jsme se přepnuli do perspektivy Ciri. Nevím, proč mám s tou holkou problém, prostě se mi zdá, že od vzpoury na Thaneddu byl její veškerý vývoj moc přitažený za vlasy (viz její akcelerace a regenerace při soubojích - vážně?).

Na závěr chválím geniální soundtrack a skvělou karetní minihru, jen mě mrzelo, že jsem přes veškerou snahu nedala dohromady celý balíček.

Pro: jedna z nejlepších her, co jsem kdy hrála

+35 +36 −1
  • PC 100
Přátelé dohráno. Komentářů je tu hodně, takže to shrnu spíše ve stručnosti, protože většinu superlativ bylo již zmíněno kolegy níže.

Předem upozorňuji, že nejsem ale vůbec fanda RPG nebo fantasy, hraju převážně střílečky a sci-fi, páč kde není krev a pořádná paseka, tak mě to moc nerajcuje (viz můj profil), čest vyjímkám. Ke hraní jste mě "přemluvili" vy tady na DH, takže díky vám jsem ztratil 107 hodin života. Ale nelituji, naopak musím poděkovat!!!!

Obrovská hra, prostě mamutí!!
Svět Zaklínače mi velice učaroval. Svět žije vlastním životem, postavy mají příběhy, minulost, hříchy, vrtcohcy, manýry, radosti i strasti. Mají i choutky a touhy. Mají i své nářečí a národní povahy. Trpaslíci s hanáckým nářečím mě prostě rozsekávali každou větou, naprosto geniální. V angličtině je to jakbysmet, je slyšet přízvuk skotský, čistě britský, americký, manchesterský, irský, prostě paráda!!
A zejména provázanost a soudržnost tak obrovské hry je až neskutečná.
Délka hry je jednoduše nehorázná a přiznám se, že po 90ti hodinách už jsem začal spěchat s ukončením hry. A to jsem nevěděl, že mě čeká dalších 17 hodin. :-)

Geralt je se svým chladným zaklínačským humorem týpek na správným místě, i když někdy mi připadal jako děvka na zavolání typu "podej-přines-utři". Což s jeho zaklínačskou vážností moc nepasuje, ale co už. Naopak třeba úkol s hraním v divadelní hře, kde jsem si samozřejmě rád střihl hlavní roli byl krásné odbočení od klasického zabijáckého scénáře. Marigold podle mě dostal vůbec pramálo prostoru v celé hře, jen si tam tak štěkl a myslím, že ho mohli vykreslit daleko líp, hlavně co se jeho humoru týče, viz knižní předloha.

Zaklínačské zakázky se kupodivu docela liší, není to jen tupé běž a zabij. Někdy se z honu na bestii vyklube jen pár banditů, se kterýma se dá dokonce i domluvit místo zabíjení. Ale já je vždycky zabil, nemaj vokrádat slušný pocestný. I když se někdy z toho chudáka pocestnýho taky vyklubal pěknej hajzl, takže si to vodskákal jakbysmet. Jednoduše většinou se za nějakým úkolem skrývalo překvapení, proto mě to vždy bavilo. Vedlejších úkolů je fakt milion, takže je vůbec nehodlám rozepisovat, ale vztahuje se na to stejný fakt, že ne všechno co se třpytí je zlato. Jak zde již bylo mnohokrát zmíněno, tak některé úkoly by vystačili s příběhem na samostatnou hru, kdyby se řádně rozvedly (viz třeba úkol s Krvavým Baronem). Jen jsem někdy dost nechápal, proč se pachtím s vedlejšákem cca 3 hodiny, chodím od čerta k ďáblu abych si pak za to vysloužil 25 mizerných XP bodů. Naopak někdy jsem udělal banalitu a šup 300xp. To jsem nepochopil.

Monster a bestií (i těch lidských) je zde opravdu nepočítaně a škatulkují se do různých skupin. Na každýho platí něco jinýho, takže využívání olejů a elixírů se opravdu vyplatí. Mutagenů jakbysmet. Znamení samozřejmě taky, někdy to bez nich ani nejde. Bestiář jsem využíval velmi často. Jen s topivcema bych ve hře razantně ubral, byli totiž nesmyslně všude a po nějaké době zabíjení téhle cházky už nebyla zábava, ale votrava.

Kraftění, vybavení, zbraně a výroba - tak zde mám velké výtky. Jedna věc je, že si téměř všechno lze obstarat během hraní náhodnými nálezy. Je pravda, že vždy jsem měl minimálně o 3 až 4 levely nižší výbavu a meče, než bych mohl mít. Tudíž to svádí k výrobě vlastního vybavení. Ale tady je jedno velké ALE. Sehnat návody je jedna věc. Shánět suroviny je už věc druhá, protože to je postaveno čistě na náhodě kde co objevím. Výroba taky stojí nehorázný peníz (ze začátku) a hlavně, než se dostanu ke zbrojířovy, který je schopen požadovaný meč vyrobit, tak už jsme mezitím našel nějaký lepší a jsem na levelu, kde mě ten meč již přestal zajímat Takže honba za vybavením tady pro mě absolutně pozbyla smyslu. Také to platí o olejích, které bych si rád dotáhl k dokonalosti, ale to je čistě věc náhody, kde co najdu. Takže třeba návod na prvotřídní oleje jsem nikde nenašel a ani nebyly k dostání u druidů. Když už byly, tak jsem neměl ten základní, který se dále vylepšuje. Trochu past.

Soubojový systém je docela jednoduchý a hladký, nic co by se průměrný běloch nenaučil během dvou hodin. Na každý typ nepřítele se hodí jiná taktika což kvituji s povděkem, protože se z toho nestala tupá rubačka a'la Diablo.

Grafika je prostě nádherná, nejvíce mě učarovalo Ard Skellig a Kaer Moern. Miloval jsem courání po krajině s tou mojí zmatenou hajtrou, která se mi spawnovala na skalách, za potoky, mezi stromy, pod stany, někdy vůbec, někdy dokonce dvě klepny zároveň, někdy nezatáčela, furt se ze všeho plašila. Ale ten zvuk jejich kopýtek jsem měl rád. :-) Po posledním patchi mi přišel do hry nešvar s dočítáním textur a postav, ale jinak mě až udivovalo, že tak obrovská krajina se
nijak neseká, nehapruje a prostě to byla radost pohledět. Kochal jsem se všude a neustále. Hudba samozřejmě krásně koresponduje s celou hrou, je přímo akorátní.

Asi bych pokračoval do nekonečna. Je toho tolik co říct. Jednoduše je to mistrovské dílo, opravdový skvost v herním průmyslu, kde do toho dali všichni celé srdce, to je prostě vidět. Zaklínač se řadí hned vedle Aliena v izolaci zejména za srdce, který je do celé hry vloženo.

OBROVSKÉ díky za českou lokalizaci, až neskutečný překlad!! Hanácké nářečí rulez!!

P.S.: Yenn je fakt řádná coura, šel bych s ní až na kraj světa!!

Pro: Viz komentář

Proti: Viz komentář

+33
  • PC 100
Přestože je zde už plno komentářů plných chvály, musím si prostě napsat i ten svůj. Už první dva Zaklínači byly naprosto skvělé hry a oběma jsem dal také stovku, i když v koutku duše mi tam neskutečně chybělo to, co je v Zaklínači 3 nejdůležitější - Ciri. A s Ciri Yennefer, prostě celá ta nádherná osudovost příběhu, který je v knihách tak skvělý. A tohle třetí díl splnil takovým způsobem, o kterým se mi ani nesnilo. Příběh je brilantní, napínavý, nostalgický, zkrátka má všechno co má správný příběh mít a svým podáním drtí konkurenci na poli RPG.

Ona celá hra je skvěle napsaná, z kdejakého malého vedlejšího úkolu se může vyklubat rozsáhlý příběh, který může nějakým způsobem ovlivnit i příběh hlavní. Poprvé v sérii jsem se i cítil jako opravdový Zaklínač, a přestože je lovení monster prakticky neustále to samé, nepřestalo mě bavit. Každý text ve hře je kvalitní, propracovaný a přišlo mi, že dobře vystihnul svět z knižní předlohy. Z předlohy potkáme i hodně charakterů a opět - člověk v nich pozná ty z knížek a jejich činy jsou logické a rozhodně se ubírají směrem, který se mi líbí.

Co se týče gameplaye a soubojového systému, zde žádný problém. Souboje jsou vylepšenou verzí ze druhého dílu, svižně odsýpají a jsou krokem správným směrem. Z hlediska gameplaye je zde pár drobnůstek, které mi trošičku vadí - první je ovládání koně, to mi přijde těžkopádné a kvůli němu jsem ignoroval i většinu závodů. Co se týče Klepny, ta jde kdykoliv přivolat zapískáním a její objevení bývá poněkud vtipné - třeba někde mezi křovím o deset metrů dál, a to ještě na druhé straně potoka :) Druhou věcí která mi trošku vadí je obtížnost, na tu střední je hra neskutečně lehká a příště budu rozhodně hrát na hard. A poslední věcí jsou bugy, není jich moc, ale i tak se mi kvůli nim nepodařilo splnit dva menší questy (konkrétně Soška válečníka/šlechtice a Černá perla). Jinak je hratelnost na jedničku s hvězdičkou a u hry jsem se nenudil snad ani vteřinu.

Grafika je nádherná, Skellige mi vyráželo dech, Novigrad jsem si zamiloval, přestože je to hnusná špinavá stoka plná šílenců, hodně se mi líbil i vznešený Oxenfurt...a mohl bych pokračovat od místa k místu, od Bělosadu přes Velen až do Kaer Morhen, od Filippy Eilhart, přes Triss až k Yennefer. Stěžování si na downgrade je úplně mimo mísu, i tak je Witcher 3 dost možná nejhezčí hra současnosti. K dokonalému výsledku pomáhá i vynikající hudební doprovod.

Gwint je geniální a chci ho mít doma (už aby vyšel první datadisk).

Na závěr bych chtěl dodat, že knižní předloha pro mně znamená hodně, je to naprostá srdcovka a žádnou fantasy sérii nemiluju víc. Už můj nick zde na databázi her může napovědět, jak moc si série vážím, a to jak knižní, tak herní. Oblíbil jsem si téměř všechny postavy zde vystupující - Geralta, Marigolda, Ciri, Yennefer, Triss, Zoltana, ale i záporáky jako jsou Vilgefortz nebo Eredin. A musím říct, že jsem si nejvíc, a to už v knihách, oblíbil Triss, ale Geralt...Geralt patří k Yennefer. Navždy :)

Něco končí, něco začíná, dalo by se říct. Sice ještě vyjdou minimálně (snad) dva datadisky, ale to hlavní asi skončilo tady a teď. Tady dost možná skončil hlavní příběh o Geraltovi a Ciri, který Sapkowski ukončil sice zajímavě, ale pro mně ne úplně dostatečně, a ve kterém se k mé radosti CD Project rozhodl pokračovat. A udělal dobře, moc dobře. Tohle zakončení bylo to pravé. A já jsem spokojený.

Pro: příběh, hratelnost, grafika, soundtrack, karty...

Proti: drobnosti - ovládání koně, obtížnost, pár bugů

+32
  • PC 100
Oslavný, vysoce subjektivní, mrtě dlouhý a spíše na dojmy zaměřený komentář. Rozbor hratelnosti a jednotlivých mechanik hledej jinde! :)

Svět Zaklínače mi před několika lety učaroval jako málokterá hra. To, co hoši z CD Projekt RED předvedli s tolik let starým a pro tuto hru i vcelku nevhodným enginem, je hodno obdivu. Převládalo nadšení a touha vědět o tomto světě a postavách více a tak jsem pátral po tehdy dost těžko sehnatelné sáze. Naštěstí se po vydání Vrahů králů chystala reedice celé Zaklínačské série, za kterou jsem jedním vrzem „vyhodil“ vcelku nekřesťanský peníz, avšak nelitoval a za pár měsíců poctivě přelouskal… a hned na to koupil druhý herní díl. Jenže ouha, s vydáním rozšířené edice dvojky stouply i nepříjemně HW nároky a to byla pro můj již notně zastaralý HW tvrdá rána. A tak jsem holt čekal... Pár let… A pak to konečně přišlo…

Po dohrání vysoce zábavné, bravurně napsané, tak akorát emotivní a po grafické stránce krásně vypadající dvojky jsem se jak s nadšením, tak s jistými obavami vrhl na závěrečný díl trilogie a ačkoli jsem do té doby považoval Vrahy králů za nejlépe vypadající hru vůbec, třetí Zaklínač mi doslova vyrazil dech. První kroky v Bělosadu neměly chybu, a já se nemohl vynadívat na tu nádheru, která nejenže krásně vypadala, ale i pěkně svižně běžela. A i teď po dohrání si stojím za svým – hezčí hru jsem nehrál. A to nejen po technické stránce, ale i po té výtvarné. Herní plocha je obrovská a přesto by se kvalitou co do detailů dala rovnat s koridorovými tituly. Pro člověka milujícího různorodé krajinky a detailní středověké vesničky je třetí Zaklínač splněný sen. Jakmile jsem se z relativně maličkého Bělosadu dostal do Velenu, tak teprve mi došlo, jak je vlastně druhý díl v porovnání s trojkou malý a jak je trojka neporovnatelně hezčí.

Zpočátku ve mně rostly obavy: nevzali si kluci z CD Projektu moc velké sousto? Nebude hra zbytečně roztahaná? Neutrpí tím příběh, jeho dávkování a konzistence? Nebude ve hře zbytečné množství generických questů a obsahu obecně? A nebude z toho nakonec stejná nuda, jako byl Skyrim?

K mé úlevě se nic z toho nenaplnilo, hra ještě naopak předčila má očekávání. Hlavní linie opravdu stojí za to – tentokrát ne že by děj jen tak zlehka pomrkával na fandy předlohy, on na Zaklínačskou ságu v mnoha dějových linkách dokonce přímo navazuje a nemůžu se zbavit dojmu, že mnoho věcí člověk neznalý knih nedokáže vůbec docenit. Ať už je to quest příznačně pojmenovaný jako „Poslední přání“ anebo všudypřítomné narážky na Geraltovy příhody z minulosti. Tvůrci mi jakožto fandovi knížek třetím dílem splnili malý sen. Přivedli k životu mé oblíbené postavy a to dokonce tak, že v drtivě většině odpovídají svých knižním protějškům a zavedli mě do míst, které jsem nečekal, že kdy vůbec v pohybu uvidím.

Máme tu i velkou řádku vedlejších questů, které se jak po stránce writingu, tak po stránce gameplaye s přehledem vyrovnají hlavní dějové linii a to dokonce tak, že bych ani místy netušil, že se nejedná o její součást. A samozřejmě by Geralt nebyl ten pravý zaklínač, kdyby nemohl dělat to, k čemu byl stvořen. Za pomocí vývěsek rozesetých po celé herní ploše může přijímat velké množství zaklínačských zakázek (rozuměj, lovení potvor). Zde by mohla hra tvůrce svádět k vytvoření desítek generických questů. Ale to není polskej styl. KAŽDÁ zakázka má svůj příběh, každá zakázka je trochu jiná a žádné natahování herní doby se nekoná. Pravda, už ze samotného principu je zaklínačská práce trochu monotónní (zjišťování informací, stopování, samotný lov), ale až do samotného konce hry jsem se do každého úkolu vrhal se stále stejnou vervou a to se mi u takhle obřího open world RPG ještě NIKDY nestalo. Abych to tedy shrnul, každý i sebemenší úkol skrývá v sobě malý (a občas i dost velký) příběh.

Nakonec tu máme otazníky značící nějaká ta zajímavá místa, ale jak říká Paul, ty je nejlepší vypnout. Jednak se jedná pouze o místa s lootem (nikoli vedlejší questy či prostě „sightseeing“, jak jsem si zpočátku myslel) a jednak je zábavnější, když hráč prozkoumává svět sám svým tempem – hra se jinak pro hardcore pařana s completionist OCD může změnit v otravné ježdění od otazníku k otazníku a sbírání hromady zbytečností (AC syndrom), což skutečně není potřeba. Hra to beztak nebere v potaz (žádné statistiky a questy typu seber 10ks tamtoho a dva tucty támdlenctoho) a ve výsledku to dokáže akorát tak otrávit (opravdu, i z vlastní zkušenosti).

A v neposlední řadě tu máme karetní hru ve hře zvláštně pojmenovanou jako qwint. Upřímně: podobné minihry fakt nemám rád, bo bejvaj často úplně zbytečné, nepropracované a prostě nudné. Ale qwint panečku, to je jiná. Ten by si zasloužil vlastní profil na DH a vlastní recenzi.

Myslím, že nemá cenu vypisovat všechny herní mechaniky nebo pitvat nedostatky. Ano, i ty hra má (nejvýraznější z nich je nejspíš ne úplně 100% balanc obtížnosti a sem tam nějaký ten drobný bug), ale jsou to pro mě s ohledem na všechno ostatní prkotiny tak nepodstatné, že je nemá cenu zmiňovat. Zaklínač 3 není jen hra, ale opravdový interaktivní zážitek, který, pokud padne hráči do noty, dokáže pohltit na desítky hodin tak, jak to dokáže málokterá hra. Poděkování patří nejen CD Projektu za famózní titul, ale také českému překladatelskému týmu za takřka bezchybný český překlad ve formě titulků. Překlad je to nejenže kvalitní a odpovídá mluvě z knižní předlohy, ale je také hravý a vtipný i v momentech, kdy by šlo určité hlášky velice lehko zabít.

A dabing? Tylko… TYLKO polski kurwa mać!

Pro: (nejen) v rámci her neobvykle kvalitně napsaný a podaný příběh; absence toho největšího zločinu proti lidskosti (level scalingu), atmosféra a živost světa, hratelnost, bezchybný vizuál, animace, parádní polský dabing, překrásná hudba, qwint

Proti: ne vždy 100% vyváženost, neznačené nebo mizerně označené položky (zejména elixíry) v inventáři, zapnuté otazníky v defaultním nastavení hry

+28 +29 −1
  • PC 95
Varování: následuje komentář jako prase!

I když nemůžu říct, že by mě dvojka přímo uchvátila, od Zaklínače 3 jsem očekával, že to bude zkrátka a dobře bomba - a ruku na srdce, kdo z nás taky ne, že. Jsem proto rád, že po několika desítkách hodin (odhadem tak 70) intenzivní každodenní pařby, k níž se hrdě přiznávám, jsem se i já ve světě třetího dílu Zaklínače vyřádil natolik, že můžu přispět svojí trochou do mlýna, ačkoliv vzhledem k tomu, o jak gigantickou hru se jedná, to nejspíš bude taková trocha, že by z toho člověk mohl rozjet menší pekárnu.

Se stejnou radostí, protože to v tomto případě stejně nemá cenu zbytečně oddalovat, můžu hned na úvod konstatovat, že Divoký hon skutečně bomba je – a to zcela bez nadsázky přímo atomová. U drtivé většiny jiných her bych něco takového použil jen jako zveličení způsobené euforií nebo slabostí pro danou věc (v mém případě třeba pro fotbal), ale tady jsou podobná adjektiva naprosto na místě.

Přestože se logicky nabízí možnost napřed soudit podle prvního dojmu - tedy vzhledu, navážu napřed na zmínku o monstrózním rozsahu hry, když už jsem to nakousl. Ten asi nejlépe vystihnou dojmy, které ve mně hra nechávala, když jsem herní univerzum objevoval.

Už v první lokaci (White Orchard) člověk narazí na pěkných pár věcí, do kterých se dá píchnout, seknout či bodnout, a zkrátka nepřijdou ani vášniví průzkumníci. Nechybí ani slušná porce vedlejších úkolů, příběh se zvolna dostává do obrátek. Některé lokace a možné aktivity se objeví na mapě po prohlédnutí vývěsních tabulí v některých lokacích, jiné jsou pouze bílé otazníky na mapě a hráč je musí odhalit sám - může jít o hledání pokladů, zabíjení banditů okupujících osadu nebo přepadávajících pocestného, likvidací hnízd monster nebo klidně o zaklínačský kontrakt, při jejichž plnění se nezřídka můžete zapotit jako láhev piva na slunci.

Navíc je možné se zaplést i do dalších vedlejších questů značených žlutými vykřičníky (neobjevují se v deníku, dokud je nezahájíte), u kterých ovšem v žádném případě neplatí, že by šlo o náhodně generované jednohubky na pár minut typu „běž, zabij, přines“, známé z mnoha jiných RPG, ale o činnosti od vypiplaných miniúkolů (kdy třeba jen někomu půjčíte peníze, aby vám je později vrátil, nebo se rozhodnete, jestli pomůžete umírajícímu člověku) po plnohodnotné vedlejší úkoly skutečně zasazené do herního světa a související s jinými postavami a událostmi.

Nejedná se tedy o klasickou univerzální hnědou omáčku side questů, které jsou v podstatě minihrami a na hru jako takovou nemají víceméně žádný vliv, a právě to je jedna z věcí, kterou bych v souvislosti s rozsáhlostí hry vyzdvihl – to, jak se vývojářům podařilo veškeré vedlejší aktivity do světa zakomponovat a propojit. Spousta jiných open-world her nabízí širokou škálu doplňkových radovánek (ideálním příkladem by byly například různé kurýrní/závodní mise ve Watch Dogs), které můžou být klidně i velmi povedené a zábavné, ale takto umně a přirozeně tyto aktivity vmísit do zbytku hry se snad zatím nikomu nepovedlo tak, jako CD Projektu – alespoň já jsem se zatím se žádnou srovnatelnou hrou nesetkal.

Nicméně zpět k obrovitosti – ve chvíli, kdy uděláte stejnou chybu jako já a otevřete mapu bezprostředně potom, co se dostanete do druhé lokace , a sice Velenu+Novigradu a okolí, zjistíte, že aktivit tu na vás čeká tak nestydaté množství, že spíš než radost z toho, kolik toho máte před sebou, se vás zmocní spíš – a lépe to snad ani popsat nelze - jakési pobavené a ohromené zoufalství , za které ale poté, co se vaše tělo vzpamatuje ze šoku, budete nakonec rádi. Pro konkrétnější představu můžu uvést, že čistě vedlejších úkolů (žluté vykřičníky nepočítaje) je ve hře zhruba 80 a zahrnují jak zmiňované kontrakty na monstra, hledání pokladů či zaklínačského vybavení, tak questy, které mají zásadní vliv na hlavní příběh, stav herního světa a osudů jeho postav, a to i v případě, že se je rozhodnete vynechat. I proto by se dalo říct, že označení „vedlejší úkol“ je, bavíme-li se o Zaklínači 3, poměrně zavádějící a vlastně jen formální záležitost vyplývající z toho, jak je úkol klasifikován v deníku questů.

Pokud jde o počet lokací, přesný údaj sice neznám, ale pro ilustraci bude určitě stačit to, že už jen fast travel bodů je ve hře více než stovka. Uvážíme-li, že zdaleka ne každá lokace fast travel umožňuje, je pak jasné, že se pohybujeme řádově ve stovkách. Opět bych ale rád zdůraznil, že i když to už celé zřejmě začíná vypadat jako statistika, stále se bavíme o do detailu propracovaných, rozmanitých místech, které mají leckdy i velmi jedinečnou podobu i atmosféru (města Novigrad a Oxenfurt,tajemná věž na ostrově, ostrov pirátů, osady lidožroutů, zatopené jeskyně...).

Třetí lokací je vikingsky působící Skellige a byl by už masochismus se jí věnovat detailněji. Proto jen zmíním, že co do rozlohy je pravděpodobně ještě větší (nemalou část ovšem tvoří moře) a počtem aktivit hrubým odhadem přinejmenším srovnatelná s lokací předchozí. Pokud trpíte nějakou úchylkou a chtěli byste ještě nášup, je tady pro ukojení vašeho obžerství další lokace: Kaer Morhen...

O širém herním světě by se však dala napsat samostatná publikace, takže přejdu k přeskočené vizuální stránce hry, která je ovšem, nepříliš překvapivě, taktéž opravdu dechberoucí. Hráči se naskytnou úchvatné přírodní scenérie na rozbouřeném moři, v temných jeskyních či šumících lesích, ale na i hornatých svazích a zasněžených skalách, k vidění je propracovaná a rozličná architektura měst, exteriérů i interiérů budov od lesních chatrčí a stodol po královský palác či městské lázně a v neposlední řadě skvěle vypadající postavy včetně nejmenších detailů (mimika, runy na Geraltově meči a mnoho dalších legrácek, které dvojnásob ocení nejeden nadšenec pro grafiku), a to vše navíc za různého počasí a v různých fázích dne, které se plynule mění.

Opomenout bych nechtěl ani efekty, k nimž, na rozdíl od například předchozího dílu, kde mi chvílemi připadaly až kýčovité, zde nemám jedinou výtku. Na bojové pohyby (kreace s mečem, úhyby, úskoky, protiútoky) je rovněž radost se dívat a brutalita a zručnost, se kterou nepřátele Geralt porcuje takovým způsobem, že by se mu dostalo uznání i od Zdeňka Pohlreicha, mě přivádí k myšlence, že kdyby jednou náš zaklínač přece jenom pověsil svoje řemeslo na hřebík, určitě by nalezl uplatnění v masném průmyslu.

Ruku v ruce s vynikající grafikou jde hudební kulisa, která popisované scenérie, atmosféry a příběhové fáze a momenty skvěle doprovází a podtrhuje. V porovnání s mnoha jinými velkými značkami je ale herní hudba velice osobitá a do kontextu světa Zaklínače podle mě výborně sedí - nesnaží se o žádnou hollywoodskou dramatizaci a la Hans Zimmer (ač jde o jednoho z mých oblíbených skaldatelů), ale marná sláva, tady už jsou slova krátká - chce to zkrátka pustit a vyzkoušet na vlastní uši. K textům a dabingu pak těžko říct něco jiného, že jde o profesionální práci, jak se na takovou hru sluší a patří – i tady je vidět mimořádná pečlivost ve snaze o odlišení jednotlivých ras, kultur a společenských postavení odlišnou slovní zásobou, dialekty, (pravým klenotem je třeba hatmatilka trollů) a podobně.

Nebylo by ale fér, kdybych v souvislosti s technickým zpracováním vynechal jednu věc; totiž HW nároky, jež jsou, jak je bohužel dneska u velkých titulů zvykem, dost nekompromisní, byť se je vývojářům v uplynulých updatech (hrál jsem od 1.07) podařilo trochu umravnit.

Aby té chvály nebylo málo, i příběh patří k tomu nejlepšímu, co jsem nejen za poslední roky, ale vůbec za celou svoji pařanskou kariéru, ve hře zažil, a jelikož nemám v úmyslu sem psát spoilery, uvedu jen ve stručnosti, že má přesně to, co by správný příběh měl mít – propracované a nezapomenutelné hlavní postavy, je nesmírně poutavý, a přitom ne klišovitý či idealizovaný. Svými věrohodnými postavami a realistickými událostmi vás vtáhne do světa, kde je nejenom přátelství, romantika a odvaha, ale kde není nouze ani o rasismus, prostituci, intriky a osobní zášť a kde tyto vztahy a motivy nabízí spoustu rozhodnutí, jejichž dopady mohou ovlivnit, jakou cestou se příběh ubírá a jak skončí. Ani hlavní hrdina Geralt není žádným nedotknutelným světcem a spasitelem, který všemu živému i nemrtvému nakope zadnici s prstem v nose, ale i on potřebuje pomoc ostatních, dělá chyby a činí rozhodnutí, která můžou měnit a často třeba i ukončit životy druhých. To vše je okořeněno notnou dávkou sarkastického i hrubého humoru a animovanými vstupy vypravěče či Geralta, které ukazují důsledky herních rozhodnutí či v případě Geralta cynicky rekapitulují, proč k daným událostem došlo.

Jediné, co je v souvislosti s takto pojatým příběhem (různé konce hlavní linie a spousta alternativ pro příběhové postavy) tak trochu pastí na hráče, je to, že můžete v půlce hry klidně udělat rozhodnutí, které zapříčiní to, že vás konec hry třeba zklame, a i když je logické, že tomu samozřejmě nelze předejít (kdyby bylo za dialogem v závorce „pokud zvolíte tuto možnost, postava XY na konci zemře“, napínavosti příběhu by to dvakrát nepomohlo), leckdy máte na výběr zdánlivě podobné možnosti v dialogu, na které ale příběhové postavy můžou zareagovat docela jinak, než byste z logiky věci a vztahů mezi herními charaktery očekávali. Samozřejmě, že žádný ideální konec, který by potěšil každého, hra mít nemůže, ale nedokážu se zbavit dojmu, že hráč může dospět k podobnému zklamání, jaké spoustě fanoušků přinesl třeba poslední díl Matrixu, a při tom na tom nemít kdovíjaké přičinění, protože odhalit nebo odhadnout, kam by daná dialogová možnost mohla příběh nasměrovat a jak moc je důležitá, je někdy nesmírně těžké.

Co však souvislosti s příběhem zamrzí je jakýsi limbus, ve kterém se člověk ocitne po dohrání hlavní příběhové linie, kdy stále sice zbývá neskutečně velký svět s nikoli vagónem, ale celou soupravou aktivit, což ale nic nemění na tom, že po tom, co si příběhové postavy jdou po svých nebo zemřou, působí herní svět, jakkoli ironicky to musí znít, poněkud prázdně. Na druhou stranu je ale pravda, že to jen dokládá, jak silný herní zážitek se autorům podařilo připravit a jak těžko se vyrovnává s tím, že je něco u konce, byť sebelepšího - je to stejný paradox jako třeba být zvědavý na to, jak dopadne sága o Harrym Potterovi nebo trilogie Pána prstenů, ale po zjištění konce si sentimentálně uvědomit, jaká je škoda, že to skončilo.

Co se týče hratelnosti, i tady budu víceméně jenom blahořečit - soubojový systém je zpracovaný velmi solidně (i když třeba na batmanovskou sérii plynulostí a zábavností nedosahuje – ale jaká hra taky ano) a působí na mě jako zdokonalená verze z předchozího dílu. K dispozici je spousta manévrů, animací a ještě více jich lze samozřejmě lze odemknout levelováním a výběrem skillů. Kromě svých pěstí a dvou mečů může Geralt používat taky samostříl, zápalné, oslepující či tříštivé bomby a samozřejmě zaklinačská znamení, která jsou podle mého soudu tentokrát dobře vybalancována, a snad kromě Axii jsem nenabyl dojmu, že bych nějaké pokládal za zbytečné, což rozhodně nemůžu říct o prvních dvou dílech, kdy jsem si, když to trochu přeženu, vystačil vlastně jen s Igni.

Skillů je na výběr celá řada (převažují samozřejmě ty s pasivními bonusy, jak je v sérii zvykem) a je potřeba zmínit, že určitě nezískáte tolik dovednostních bodů, abyste je zpřístupnili všechny. Naopak je koncepce taková, abyste se rozhodli, do jakých znamení a stylů boje chcete investovat a zaměřili se na ně, což mě, přiznávám, trochu překvapilo, protože tohle přece není Diablo, kde si vybíráme postavu a build, ale faktem je, že to hráči dává určitý prostor pro specializaci podle svých představ a lhal bych, kdybych tvrdil, že mi to při hraní nějak vadilo nebo mě omezovalo. Navíc lze u některých obchodníků zakoupit lektvar, který všechny investované dovednostní body resetuje, takže se není třeba obávat, že by člověk něco zvojtil a neměl možnost chybu napravit nebo prostě jenom zkusit jiné skilly a jejich kombinace.

Když už ale přišla řeč na Diablo, vyzdvihnu další aspekt hry, a sice itemizaci. Se sbíráním, vybíráním a vůbec pachtěním se za předměty mám coby dlouholetý hráč D2 LoD (hlavně módu MXL) bohatou zkušenost, a tím spíš mě příjemně překvapilo, že na rozdíl prvního dílu, kde na předmětech nijak zvlášť nezáleželo a vlastně ani nebylo z čeho vybírat, se tady volbě vybavení, jeho získávání a vylepšování věnovali autoři podstatně víc. Arzenál je bohatý, předměty lze získávat lovením pokladů, obíráním mrtvol nepřátel nebo si je nechat vykovat, získáte-li příslušný diagram. Kromě toho lze jak brnění, tak meče vyšší kvality zdobit runovými kameny a vylepšit si tak třeba sílu znamení nebo přidat meči schopnost otrávení, omráčení nebo zapálení nepřátele a tak podobně. Pochválil bych i to, že kvalita nalezených předmětu je spjata s vaším levelem, takže se nestává to, co třeba Diablo II umělo mistrně – že člověk našel nějaký pěkně svítící unikátní předmět, který byl bohužel hráči v danou chvíli užitečný zhruba tolik jako uzbecký pas.

Mezi další herní kratochvíle patří jízda a boj na koni (včetně dostihů, díky kterým lze získat lepší vybavení pro koně a tuším v jednom případě i nového koně), ke kterým až na pár maličkostí, jež zmíním na konci, nemám žádné výhrady, návštěvy bordelů, které předpokládám nepotřebují další komentář, nebo třeba karetní hra Gwent, které jsem sice osobně nepřišel na chuť, ale je zřejmé, že jde o propracovanou minihru, na kterou jsou navázány i některé vedlejší úkoly. Samozřejmě se taky můžete vyptávat různých postav na doplňující informace a pročítat se nalezenými písemnostmi, obsáhlým přehledem postav nebo neméně bohatým bestiářem.

Na důkaz toho, že nejsem zaslepený fanoušek nebo placený agent marketingového oddělení CD Projektu, ale uvedu i pár nedostatků, přestože jich hra má naprosté minimum. Předně bych upozornil na občasné bugy, kvůli kterým se vám může stát, že nemůžete dokončit quest. Mně osobně se to přihodilo u dvou; v jednom případě šlo o quest, v jehož rámci jsem měl nalézt poklad, což se mi ale na mých židáckých výpravách, kdy jsem syslil vybavení a následně ho co nejvýhodněji prodával (různí obchodníci nabízí různé ceny) podařilo už předtím, než jsem quest dostal, následkem čehož mám quest stále jako aktivní. Druhý případ souvisí s jakousi figurkou, se kterou mi měla pomoci jistá postava, ale když jsem jí figurku ukázal, nic se dál nedělo – žádná animace, žádná nová dialogová možnost. Po dohrání příběhové linie pak úkol spadl do „Failed Quests“. Tady bych svoje brblání rád přerušil jednoduchou radou - často ukládejte, a to nejenom quicksavy, ale i klasické savy pro případ, že prst vytrénovaný na mačkání F5 vás předběhne a uloží v nějaké zabugované situaci, ze které mě právě časté ukládání několikrát zachránilo – jednou jsem spadl dírou v nějakém lodním vraku do prostoru, odkud jsem nemohl vyplavat ven, jindy jsem zase sklouzal po svahu někam do křoví, ale protože jsem byl pořád v animaci skluzu, nemohl jsem vyskočit ven.

Dalším drobným nedostatkem, který se tu a tam projeví, je zasekávání se o některé překážky,které je úsměvné zejména při jízdě na koni; ten ostatně čas od času někde uvízne sám, když ho k sobě přivoláte, ale není problém udělat pár kroků a vašeho oře osedlat a vysvobodit z překážky, kterou ho zlomyslní vývojáři nenaučili překonat. Je ale potřeba zmínit, že vzhledem k rozsahu a propracovanosti hry jsou tyto zádrhely nicotné – zkrátka nic, co by člověk nedokázal pochopit a prominout.

Sečteno a podtrženo – a že jde o opravdu dlouhý, ale zároveň jednoduchý výpočet – Zaklínače 3 řadím k naprosto ojedinělým herním zážitkům a vůbec se nezdráhám tvrdit, že jde o jeden z nejlepších titulů, které jsem měl tu čest dosud hrát, což by šťoural mého formátu o jen tak ledajaké hře neprohlásil. Ať už impozantním a propracovaným herním světem, strhujícím příběhem, excelentním audiovizuálním zpracováním, povedenými souboji okořeněnými speciálními pohyby a skilly a podpořenými celou škálou nejrůznějších předmětů a lektvarů, ale i skvělým postojem vývojářů, kteří neztrácejí čas směšnými a dětinskými ubohostmi jako například znemožnění modifikací (Blizzard, D3) nebo rovnou znemožňování hraní proaktivními/online ochranami (Ubisoft, platforma Udon'tPlay, AC2, Watch Dogs...), Zaklínač 3 získal můj nesmírný obdiv. Takhle nějak bych si asi představoval ideální hru a rozumný a poctivý tým vývojářů, který jsem s radostí podpořil – nenapadá mě jiná hra a jiné studio, o kterém bych něco takového mohl s čistým svědomím prohlásit, a popravdě si ani příliš nedovedu představit, co víc by od hry a vývojářů člověk mohl chtít.

Pro: kolosální, a přitom neuvěřitelně vypiplané herní univerzum skýtající desítky hodin herní zábavy, nezapomenutelný a podmanivý příběh bez pozlátka se spoustou rozmanitých a zajímavých charakterů, nádherný grafický kabát hry, vynikající a neotřelé hudební podbarvení, povedený soubojový systém podpořený plejádou předmětů, nebývale rozumné vývojářské studio, podpora modifikací...

Proti: občasné bugy (nesplnitelné questy, záseky v objektech) a mírná klopýtnutí pathfindingu (zejm. koně), poměrně krvavé HW nároky a tak nějak neutěšená endgame fáze (těžko se vysvětluje, tím spíš pak bez spoilerů)

PS. A sakra. Update Available - právě přidali New Game Plus...

Pro: Viz výše (nevešlo se)

Proti: Viz výše

+25 +26 −1
  • PC 90
Informacím a videím kolem třetího zaklínače jsem se vyhýbal jako vlkodlak stříbrnému meči, abych se nějakým způsobem neochudil o mnou nejočekávanější herní zážitek letošního roku. O to víc jsem byl pak překvapený, jak moc je nový Zaklínač rozsáhlý a obrovský a že k jeho dohrání budu potřebovat přes 150 hodin čistého času bych opravdu předem netipoval.

S obrovským otevřeným světem však také přichází obrovská designerská zodpovědnost (zdravím Skyrim!) a nutno hned na začátek říci, že se s tím CD projekt dokázal poprat velice důstojně. I když mi v několika momentech přišlo, že by neuškodilo udělat svět spíše menší a trochu propracovanější, zde narážím především na Novigrad a Oxenfurt, což jsou města, která sice vypadají nádherně, ale jsou tak nějak prázdná, respektive v nich kromě několika vedlejších úkolů není možné provádět žádné aktivity.

Největším kladem hry jsou vyjma úctyhodného grafického zpracování (korunka vizuálně nejhezčího RPG přechází z druhého zaklínače na třetího) vedlejší příběh a skvěle napsané postavy, některé velmi dobře známé již z předchozích dílů, jiné úplně nové a spousta z těchto postav vychází z knižní předlohy, ke které se snad jednoho krásného dne dostanu.

Co mě však na třetím Zaklínači nejvíce zklamalo je onen podtitulek RPG, který si já prostě představuju trochu jinak. Vůbec mi nesedl velmi ochuzený systém dovedností, zde by mi vůbec nevadilo, kdyby byl použit některý z předchozích dvou dílů. Na tomto místě bych se nebál tvrdit, že hra je akční adventurou mnohem více než plnohodnotným RPG.

Dále bych se rád zastavil u nefungující ekonomiky hry, kdy jsem se brzy stal prodáváním nalezených věcí bohatším než císař Emhyr a král Radovid dohromady a to hlavně z toho důvodu, že zde prostě není za co utrácet peníze. Když jsem se tak procházel po polorozpadlém Kaer Morhen, hned mě napadlo, jak by se tento problém dal vyřešit.

Jako třetí hlavní nedostatek vidím nízkou obtížnost (hrál jsem na nejtěžší), což bylo možná způsobené tím, že jsem byl takříkajíc v jednom kuse ''přelevelovaný'', kdy jsem doháněl některé vedlejší questy doporučené i pro o 5 a více levelů nižší.

I přes všechny nedostatky však hodnotím velice vysoko, protože mě hra dokázala naprosto pohltit svou atmosférou, příběhem hlavním a osudy vedlejších postav a v neposlední řadě svou celistvostí, kdy jsem nepostřehl, že by hra měla nějaká vyloženě hluchá místa.

Jo a abych nezapomněl, Geralt je prostě kůl, chlastačka na Kaer Morhan je jednou z nejlepších událostí, které jsem obecně ve hrách zažil, Gwent je skvělá hra a jedinou správnou volbou je Yennefer !

Pro: svět, grafika, questy, příběh, postavy, gwent

Proti: ekonomika, nízká obtížnost, rpg systém, bugy

+29
  • PC 95
Co napsat k takové hře? Čím začít? Že je to nejlepší RPG a dost možná také nejlepší hra, jakou jsem zatím hrál? Že se jedná o jeden z nejpoutavějších příběhu, které jsem v herním médiu viděl? Že dialogy, postavy a vztahy mezi nimi jsou naprosto graciózně zpracované a zakomponované do příběhu? Že CD Project decentně pokračuje v odkazu Sapkowského? Že grafika vyráží dech? Jedno je jasné, když tohle všechno napíšu, budu patřit k té dlouhé řadě CDPR fanboyů...No dobře, v tom případě se chci zařadit, protože CDPR RULEZ!

Příběh
Začnu nakonec tím nejdůležitějším, tedy příběhem. Jedná se o krásné zakončení nejen herní, ale i knižní série. Je plný emocí, nebojí se říznout hlouběji a umě pracuje s tím, co dostal do vínku od pana Sapkowskeho. Tvůrci vůbec šetrně pracují s tím, co Sapkowski vymyslel a ani jednou jsem neměl pocit, že by si postavy protiřečili se svými literárními předlohami, nebo že by bylo ve hře něco navíc, co do universa nepatří. Bál jsem se třeba, jak to udělají s Dijkstrou, jelikož v knize je jeho příběh již uzavřen. Nakonec ale jeho přítomnost ve hře dávala naprostý smysl a neurazila. Naopak příjemně překvapila. To stejné platí o hlavních a vedlejších originálně vymyšlených postavách, které se lehce vyrovnají těm původním. Moc se mi také líbili ty klidné, příjemné pasáže, jako třeba Kostýmová párty s Triss, Džinová after-party s Yennefer, Kaer Morhenská party se zaklínači, nebo koulovačka. Tyhle pasáže pomáhali vytvářet k ostatním postavám vztah a umožnili nám je vidět i z jiné perspektivy. Otevřeli se nám a pokecali s námi. Prostě žili! Jen je škoda, že jich ve hře není víc. Zato boje si tady užijete až až.

Bojový systém
Bojový systém... ach bože, ten bojový systém... Půlení utopenců nebylo nikdy zábavnější. Rychle se mi to vžilo do krve. Bylo to svižné, postupné ukrajování nepřátel pěkné a upalování banditů super. Úskoky také vypadají líp, než věčné kotoulování s dvěma měči na zádech.

Questy:
Co se týče questu, tak většina ve svém základu, ruku na srdce, splňují kritéria fetch questů. Co je však naprosto odlišuje je jejich podání. Žádný quest jsem neplnil jen pro zlato, expy nebo loot. Plnil jsem je, protože jsem chtěl vědět, jak se budou vyvíjet. Protože mě zaujali svým příběhem a chtěl jsem vědět, jak na ně zareaguje Geralt. Co se stane na konci a co bylo na pozadí toho všeho. A takhle se to má dámy a pánové dělat! Jen mohli trochu ubrat toho "Witcher sense", které cpali úplně všude.

Grafika a optimalizace
Vedle AC:Unity se jedná o nejkrásnější hru na trhu. Narozdíl od AC:U je však 3. Zaklínač skvěle optimalizovaný. Se svojí GTX 760 jsem neměl problém mít vše, kromě pár políček, na nejvyšší detaily. Krajina vybízí k projížďce na koni a kochání. (Používat k cestování jenom fast travel považuji za rouhání a znevážení vykonané práce uměleckého oddělení) Bouře však mohla být intenzivnější. Což o to, lámání stromů ve větru je fajn, ale to kapání už moc autentické není. Já chci liják.

Hudba
Něž W3 vyšel, pouštěl jsem si tento OST, nebo alespoň nějakou její část, každý den. Je super, že po tolika dobrých, ale už trochu oposlouchaných orchestrálkách, někdo použil aktivně i vokál. Někdo tvrdí, že ten je trochu uřvaný a dokonce i moje máma říkala "Bože, můžeš tu uřvanou krávu ztlumit?" když jsem si trochu hlasitěji užíval The Path, ale ty vokálové jsou pro mě jednoduše nejlepší částí soundtracku. Silver for Monsters je prostě perfektní.

Dabing
Je to jen můj názor, a účelem není vytvořit další flame, ale u mě vede jednoznačně polský. Je to zvláštní. Zkoušel jsem i anglický, ale angličtina mi do světa Zaklínače vůbec nesedí. Polština je taková... autentičtější. Navíc mi vadilo posazení hlasu Geralta v jediné rovině I am Batman, když ten polský dabér umí zvládnout emoce i chladnokrevného profesionála, když je třeba.

Obtížnost
Hral jsem na nejtěžší obtížnost a 1. třetinu hry jsem se bál kdejakého topivce a ghůla. Pár ran a šel jsem k zemi. Jenomže pak nastal jakýsi zlom a ze mě se stal rozsévač smrti, kdy jsem umřel spíše náhodou, nebo vlastní blbostí. Navíc jsem měl na konci na 35 levelu hromadu nevyužitých skillpointů, protože mi většina skillů přišla... tak nějak k ničemu. Velmi mě také mrzí absence NewGame+, ale jelikož to hodně hráčů chce, myslím, že nám nakonec CDPR vyhoví.

Shrnutí:
Je mi to až trapné, kolikrát jsem v tomto komentáří použil slovo ´nejlepší´, ale tato hra, včetně vstřícného CD Projectu, si je všechny zaslouží, protože lepšího... zatím není.

Děkuji ti Zaklínači za krásné strávené chvíle daleko od přítelkyně a rodiny!

PS: A děkuji Walomemu za prodej Sběratelské edice ;)

PPS: A tahle cutscéna mohla být tak o 10 minut delší. Eskelův i Geraltův souboj je parádní!

PPPS: Doufám, že si CDPR uvědomuje svoji příležitost a že se Ciri objeví i v jiných hrách, když dokáže cestovat těmi světy... Cyberpunk, kde létají auta, jak Ciri jednou naznačovala? :)

Pro: To důležité: Příběh, postavy, dialogy, soubojový systém, soundtrack, vedlejší questy, grafika

Proti: Jen blbosti: slabá bouřka, žádné NewGame+, moc Witcher sense, kolísavá obtížnost

+32 +33 −1
  • PC 85
Jsem fanoušek RPG, ne přímo Zaklínače. Paradoxně je pro mne hlavní příběh nejslabší části hry. (prostě mne po pár hodinách přestal bavit) Rovněž "ukecanost" dialogu je někdy až nad míru. Pochválit musím zakázky, které mne bavili a i rozsáhlý svět, který se bohužel celý otvírá s hlavní dějovou linii. Pěkně jsou zpracovány i různé dějové zvraty, které jsem při hraní zapříčinil. Hra se mi celkově líbila, přesto po delším hraní u mne ztrácela šťávu. Dávám tedy 85% a celkově jsem spokojen.

Pro: zakázky , dějové zvraty

Proti: hlavní dějová linie , "ukecanost" dialogu

+10 +12 −2
  • PC 80
Místní kolegové již nepřekvapivě sepsali slušnou dávku VELMI pozitivních komentářů a hru jsi očividně patřičně užili. Jak se může dívat osoba nezaujátá a knižní předlohou nepolíbená na toto dílo od Polských vývojářů dívat?

Witcher 3 je obsáhlá a dlouhá hra, tudíž by to měl reflektovat i onen komentář. Rozdělím ho na části, které se budou věnovat jednotlivým aspektům hry od nejlepší po nejhorší aby jsme v tom neměli guláš.

SIDE QUESTY - S těmi je tu zacházeno se stejnou pečlivostí jako s questy hlavního příběhu. Spousta z nich se vrství do několika podkapitol. Ty jsou jak režisérsky, tak i scenáristicky vedeny s velikou pečlivostí. Upřímně mě některé vedlejšáky dokázali upoutat více, než main story, který tu hraje skoro až druhé housle. Příběh Rudého Barona, quest o následníkovi trůnu Skellige nebo i takový blbosti jako "přines mi moji pánev z mýho baráku měly v sobě určitou substanci, takže ve výsledku tu máme hru, která v tomto ohledu zasazuje tvrdé K.O. své konkurenci v oboru RPG.

DESIGN SVĚTA/ART DESIGN (nezahrnuje hrubou grafickou prezentaci) - Svět je velký, opravdu velký a vypracován do obdivuhodných detailů. Počet druhů assetů (trávy, keřů, stromů, kamenů atd.) je vskutku rozmanitý, což dává světu vizuální pocit uvěřitelnosti i za jasného faktu, že se jedná o Fantasy svět a to je úspěch sám o sobě. Do toho si připočtěme skvělou práci se světlem, které je občas trochu předimenzované, ale v kontrastu s realisticky vytvořeným světem dokáže prezentovat působivé scenérie. Trochu škoda, že ho tvůrci neosídlili větším počtem zvěře, jelikož takto působí (pokud nepočítám osídlená města a vesnice) trochu opuštěně.

Největším triumfem je ovšem velkoměsto světa W3 "Novigrad" překvapilo mě kolik postav se někdy po ulicích pohybuje a zároveň mě udivilo, že si taková majestátnost, jakou Novigrad je nebere tolik z výkonu vašeho PC.
Postavy chodí v noci spát a ráno vstávají do práce, ale jinak jsou jejich aktivity fixní (spratek stále tancuje na tom samém místě, děvče stále pere atd.) nepostřehl jsem, že by se lidé ukrývali před deštěm (jako v osm let starém prvním díle).

HUDBA/DABING/ZVUK - Třetí díl si v tomto ohledu stále drží svou pomyslnou kvalitativní laťku. Hudba se koncepčně dost změnila a spíše mi v mnoha ohledech připomínala Fantasy typu Skyrim. Ony jedinečné tony a jasné slovanské téma z prvního dílu jsou podle mě nepřekonány stejně jako epické chory z dílu druhého. Trojka přinesla trochu moc hekání na můj vkus, což ale nezabránilo tomu, aby jsem si našel své oblíbené kousky:
Hunt or Be Hunted
Ladies of the Woods
Geralt of Rivia

Na druhou stranu mě zklamala implementace hudby do cutscén či gameplaye. Z 90% byl zvolený hudební motiv naprosto nevhodný např. při finální scéně, kdy z nebe padají žhavé cosi, všude je chaos a vy uprostřed toho všeho projíždíte tryskem na koni a ono vám do toho hraje "tada tada da bum" jak tempo pro ukolébavku s nevýraznými nástroji a roztahanou kompozicí. V tomto ohledu stále poláci na svou konkurenci výrazně ztrácí.

Dabing je nejlepší v celé sérii, hlasy padnou na valnou většinu postav. Občas se mi zdálo, že herci až moc tlačí na pilu při imitaci přízvuků, kterých je tu sakra požehnaně.
Občas tu jsou taky problémy s normalizací hlasů dabérů tzn. jednou mluví potichu, potom zase nahlas i když by měli mluvit potichu a obráceně, což by se u tak velkého titulu dalo prominout, kdyby se nepsal rok 2015. Geralt je vynikající, Ciri se svým anglickým přízvukem též hraje dobře.

Ozvučení je perfektní. Burácení větru, déšť, bouře, chůze po různých typech povrchu, jízda na koni....jednoduše nemám výhrad. Tady si páni zvukaři vyhráli.

GRAFIKA/EFEKTY/MODELY POSTAV - Tady to je pro mě trochu rozporuplný i přesto, že jsem typ, u kterýho hrajou grafický hody křoví na podiu. Jak už jsem předeslal, hra dokáže někdy ukázat věci, ze kterých se vám vypaří moč z měchýře, ale i přes to jsem dost často narážel na ohyzdný textury a stromy připomínajíc spíš koště vysloužilé uklízečky. Voda byla i při bouři skoro klidná jako zrcadlo a efekty blesku, jako by je někdo vystřihl a nalepil na oblohu. Na druhou stranu modely postav jsou vynikající, obzvláště detaily xichtů, vousů a vlasů. Jejich mimika pak dá vědět, že se ozývá next-gen, jelikož emoce, které postavy ukazují jsou celkem jasné a nepůsobí směšně.

SOUBOJOVÝ SYSTÉM (meč, kůň, pěstní souboje) - Tady narazila kosa na kámen, poněvadž jak se již z prezentovaných ukázek prokázalo, autoři moc se svým soubojovým systémem nepohnuli. Pravda, je to více dynamický díky většímu počtu animací, ale přesto mi nic nebrání to označit za "Roll and Hopping" simulator v 2.0. A pravda, rozkrajování, upalování monster či dekapitace banditů dokáže být někdy sakra uspokojující a jak postupujete hrou kotoulů ubývá. Ovšem je tu mnoho jiných faktorů, které Geraltovi za jeho cestě za slávou podráží nohy. Třeba naprosto nevyvážená obtížnost.

Započal jsem hru na obtížnost "Sword and Story" přičemž to někdy bylo jednoduchý a jindy jsem dostal slušně na prdel. Jenže jak jsem leveloval a leveloval a nabíral jsem skill boje ve stromu schopností, všechno bylo jednodušší a jednodušší a já jsem byl nucen obtížnost navyšovat až na tu nejtěžší bez ohledu na taktiku v boji. Jediné, co se mění v obtížnosti je počet HP nepřátel. Někdy je to dokonce řešeno tak, že pokud je "Boss" vyšší level, než vy nemůžete mu ubrat žádný život, což nepovažuji za zcela úžasné.

Pak je tu dost ošemetná kamera, která zvlášť v uzavřených prostorách dělá pěkný divizny. Geralt někdy místo toho aby prostě rychle seknul měčem tancuje jako nadržená baletka na kokainu, což při začátcích zapříčinilo to, že nepřítel mě zasáhl dřív, než já jeho. Souboje na koních jsou OK, ale jsou děsně jednoduchý. Geralt je na koni jednoduše OP, což opět svědčí o prapodivném balancu obtížnosti. All in All combat není hroznej, ale ani výbornej. Chybí mu vyváženost a celkově trpí stejnýma problémama jako dvojka.

Jiná kapitola jsou pěstní souboje a už asi chápu proč se ve dvojce rozhodli z toho udělat trapný QTE. Ten kdo hand to hand kombat vymýšlel by potřeboval natřít varle medem a nechat ho vyset za ruce nahýho nad hnízdem utopenců. Je to totiž T.R.A.G.I.C.K.Ý. neexistuje žádná taktika pouze "vyblokuj a zaútoč" pořád a pořád dokola bez ohledu na level. Detekce úderů (pokud se to dá tak nazvat) je retardovaná...není absolutně problém, aby vás protivník zasáhnul, i dkyž je dva metry od vás. Naopak vy se ani nemusíte na nepřítele dívat. Několikrát se mi stalo, že jsem díky "SKVĚLÝ" kameře dal na dršku vzduchu. Přesto to hra, ale nějak uznala jako úder. Deset let starý Fable to dělalo líp, tak proč to je tady tak blbéé?.

PŘÍBĚH/POSTAVY/ROZHOVORY - Příběh dělá co může, aby se vyhnul klasickýmu klišé o záchraně světa, čemuž se nakonec stejně nevyhne. Tak či onak pátrání po Ciri mělo své světlé i stinné stránky, stejně tak i kvalita scénáře. Např. Scéna s se Zaklínačema, jenž později byli nasáklý jak houba na mytí byla fenomenální. Obrana Kaer Morhen byl pro mě asi nejlepší okamžik v celém příběhu. Geralt je napsán skvěle, Ciri je výborná, stejně jako několik dalších. Problém ale je v tom, že postavy jsou, tak trestuhodně nevyužitý. Rozhodně bych si netroufl říct, že se jedná o konec trilogie. Knížky jsem nečetl. Hodně postav jsem prostě naznal....nebo ještě horší je, když někoho potkáte a on na vás "Háá Geralte! Rád tě zase vidím ty stará vojno!" A já na to "eehm jasně. Nazdáár! Kdo, že si?" To je pro mě problém, protože at už je kvalita scénáře sebelepší já se prostě nemůžu s postavou z žít. Stejně je na tom Geralt. Ten je prostě Geralt a nic to nezmění, což někomu vadí a někdo to zase upřednostňuje. Je to hodně subjektivní. Já jsem radši, když mám na výběr, když si tvořím postavu podle sebe a to mi Witcher série prostě nedává.

Co se romantické stránky týče vybral jsem si Triss. Ano, pro čtenáře to může byt asi nevětší dilema z celé hry. Pro mě však byla Triss jasná volba, jelikož jsem se s holkou dokázal v minulých dílech dostatečně sloučit.....doslovně :)
No, a co mi nakonec bylo odměnou? Odhalenej zadek, docela vtipná "sex" scéna, pár krátkých konverzací a obrázek na konci....WTF?? Absolutně žádnej rozvoj vztahu, prostě fak jůů tady nejsi v Kanadě Honzíku.

EKONOMIKA/CRAFTING/NEPŘÁTELÉ - Druhů monster je tu obdivuhodné množství, stejně jako počet receptů, lektvarů, mazadel, žrádla, bombiček, které jsem díky obtížnosti skoro vůbec nevyužíval...BALANC, chybí nám BALANC soudruzi! To ale nezastře fakt, že si v tomto ohledu dali opravdu kluci Polský práci a opět v tomto aspektu asi těžko najde konkurenci. Monstra jsou výjimečná a každá potvora má své slabiny, které jsem stejně později ignoroval díky obtížnosti BALAAANC...chybí BALANC!!
Počet předmětů, které se dají kraftovat je též mnooho....ale má to háček...už jsem se zmínil, že hře chybí BALANC?? Tak teď pozor. Teď přijde to nejhorší.

EKONOMIKA je naprosto rozbitá a nefunkční. A je to jedna z mála věcí, který jsou objektivní, ale nikdo o ní nemluví. Proč tomu tak je? Díky jednomu nedostatku. Díky věci, kterou má Skyrim, Fable a mnoho dalších. Ta věc je ochrana proti přelootování.
Ano, nikdo kromě pár stráží venku vás nesmí vidět jak čorujete, což není zase takový problém, protože většina stráží stojí na místě. Všechna osídlení, baráky, chajdy, hrady, boudy se dají bez problémů vylootovat, vybrabčit "Ahoj, jsem Geralt. Odmítl jsem vaše peníze, jelikož nejsem materiální svině, ale vaše stříbro, jídlo a suroviny si mile rád vezmu. Díky, přeji hezký umírání hlady v rodinném kruhu"

V praxi to znamená, že v půlce hry jsem nevěděl co se všema těma krámama dělat. Tak co udělat? Prodat to! Prodat, meče, výzbroj, jídlo, šperky, vzácný materiály a nakonec skončím v kapse s víc jak 18 000 korunami společně s desítkama vzácných materiálů a run. Můžu si vykraftovat co chci za pakatel a pokud mi náhodou chybí materiál můžu si ho u kováře koupit a následně mu prodat 10 mečů, který jsem vylootoval od banditů...no harm done jsem bohááč.
Stovky kusů žrádla, stovky kusů pálenky= neomezený počet lektvarů= prachy, jednoduchý souboje a zabitý Witcherovský kontrakty, ze kterých máte ze začátku slušný obnos peněz a XP. Jenže proč bych se měl zabývat kontraktama, když je ze mě potulná, fantasy verze Andreje Babiše?? Proč taková prokotina zabíjí tolik cool věcí na týhle hře? Proč to nikdo nekritizuje? Proč se nad tim vůbec rozčiluji jako děvka bez výplaty?

Rozhodnutí, která byla devízou jedničky a dvojky tu nejsou nějak vyrázné. Postřehl jsem jen párkrát nějaký malý dopad rozhodnutí během hry. Mimochodem, pokud nemáte save z dvojky, tak jste nahraný. Hra vám dá možnost si skrze rozhovor "vytvořit save", který se skládá jen z 5 vetších rozhodnutí, které si vyberete. Např. pokud se ve dvojce vydáte na cestu Iorvetha ve trojce o něm nepadne jediná zmínka..The fak??
A to není jediný příklad. Zkrátka si CDPR usmyslel "proč by jsme se měli dělat s tolika proměnnýma v příběhu, když je stejně konec? On nás za to stejně nikdo peskovat nebude haha"

Nuže, tak tady to máte. Komentář mohl vyznít dost negativně, ale ve výsledku jsem si hru dost užil a strávil jsem u ni dlouhou dobu (to bude asi tím, že nic jinýho nevyšlo). Witcher 3:Divoký hon je jako samostatná hra kvalitní záležitostí s božíma side-questama, solidním story, postavama a vysokýma produkčníma hodnotama. Ale jako trilogie je to pro mě velký zklamání. Konec(e) jsou o ničem. To, že Witcher 3 bude tady přehodnocovaná hra o tom nikdo nepochyboval. Úspěch (finanční a kritický) není překvapující. Cdpr si zaslouží poklonu už jen za to, že ukázal koule na to vytvořit něco tak ambiciozního. Úspěch jim přeju a jsem zvědavej na to, co udělaj s KYBERPANKEM.
+35 +37 −2
  • PC 100
Dva týdny po více než dvěstěhodinovém dohrání a já každý den bojuji se silnou chutí třetího Zaklínače znovu rozehrát. Stále si pročítám reddit a neogaf a ne a ne tento zážitek dostat z hlavy. Ale chci vytrvat, počkat na dva chystané datadisky, do té doby snad něco pozapomenout, a o to víc si pak druhé hraní užít.

Třetí hra od CD Projektu v řadě, a třetí stovkové hodnocení. To se zatím žádné jiné společnosti nepovedlo. A ne, ty hry samozřejmě nejsou bezchybné - když se ohlédnu zpět, tak u prvního Zaklínače bylo vidět že CDP si nejsou jistí co vlastně chtějí dělat, zda knižní sequel nebo reboot. Příběh tím dost utrpěl. Stále se jim ale tehdy povedlo vytvořit výborné RPG, s momenty na které nikdy nezapomenu. Už jen když se člověk podívá na první prototyp běžící na Mortyr enginu, a poté na finální hru běžící přitom na prastaré NWN auroře, nezbývá než smeknout.

U druhého dílu už bylo vidět, že CDP jasně ví, co chtějí dělat. Hra byla mnohem sebevědomější, po stránce příběhu a politiky se s ničím příjemně nepárala a i gameplay byl dost upraven směrem, jež mi vyhovoval - hlavně v tom přímém ovládání soubojů. Někteří lidé vytýkali absenci slovanské atmosféry z prvního dílu, ale mě to jiné zasazení nevadilo - atmosféra byla jiná, ale dle mého stejně výrazná. Chybky se samozřejmě našly (a některé má i třetí díl), např. inventář mohl být přehlednější, našlo se pár bugů a tak podobně. Vesměs prkotiny, z nichž bylo dost opraveno patchem nebo vylepšenou edicí.
Já obecně nesdílím názor některých, že absolutní hodnocení si zaslouží jen "dokonalé" hry. Já absolutní hodnocení dávám hrám, jež mi poskytly zážitek který nezapomenu, zážitek který je přeci jen výše než co zvládly ostatní hry. Za posledních 5 let jsem dal 10/10 čtyřem hrám, a všechny si to zcela zaslouží, chyby nechyby, bugy nebugy.

A Zaklínač: Divoký Hon je další z nich...a nejen to.
Třetímu Zaklínači se povedlo něco, co se zatím kromě New Vegas nepovedlo žádné jiné hře - a oproti New Vegas to Zaklínač dělá na mnohem větší škále, nemluvě o "production values", od grafiky přes animace, modely, textury či třeba soundtrack.
Mluvím o propojení nádherného rozsáhlého otevřeného světa s detailním, výborně napsaným scénářem - scénářem, jehož vysoká kvalita se neomezuje jen na hlavní příběh, ale i na všechny sidequesty, ať už jsou sebemenší.
Nejdřív k tomu světu. Nejedná se o jednu propojenou mapu. V CDP se rozhodli hru zasadit do severní Temerie a okolí Novigradu, pak na nádherné souostroví Skellige, no a samozřejmě nesmí chybět pevnost Kaer Morhen, jakož i pár dalších lokací. Tato místa jsou od sebe geograficky vzdálena stovky (tisíce..) kilometrů, takže by bylo nesmyslné, aby okupovala jednu spojenou mapu. Já toto rozhodnutí vítám, svět je velmi variabilní, močály Velenu jsou naprosto odlišné s jinou atmosférou než má Novigrad a okolí, a ten má zase zcela jiný styl nežli drsné severské Skellige. Mimochodem Novigrad je něco fantastického - takhle rozsáhlé, skvěle vymodelované město ještě v RPG nebylo. Povídka "Věčný oheň" mi doslova ožila před očima. První příjezd byl hned dost drsný, zvláště pro čtenáře této povídky (a hráče druhého dílu).

Každopádně každé místo překypuje detaily, je radost je prozkoumávat (je nutnost vypnout si otazníky na mapě - ty radost z prozkoumávání dost kazí a je škoda že jsou defaultně zapnuty) a ozvláště pro čtenáře knižní ságy jako jsem já byla možnost se po těchto místech projít a osahat si je vyloženou radostí. Kaer Morhen je potěcha pro oko co se nikdy neokouká, Velen má zase tu výrazně slovanskou atmosféru a Novigrad...Novigrad.

Svět je ale jen jedna strana mince. Tou druhou je právě scénář. A zde se CD Projekt, respektivé jejich scénáristé jako Jakub Szamalek či Borys Pugacz-Muraszkiewicz velice vyznamenali, a hlavně ukázali ostatním společnostem (zdravíme Ubisoft/EA/Everyone), že otevřené světy nemusí být jen vapidním nákupním checklist seznamem plným cut and paste "obsahu". V Zaklínači neexistuje žádné "přines mi 10 krysích ocásků" či "vylez 30 věží". Zde má každý quest nějaký kontext, dává smysl v rámci světa a existuje pro něj důvod. A že těch questů je, a jakých..
Ale nebudu spoilovat, hra si to nezaslouží.
Z hlediska příběhu je toho mnoho co zde oceňuji, často jsem se zasmál jako blázen, jindy jsem neudržel slzy, ale vždy jsem byl zapojen do děje. Převedení postav z knih se CDP povedlo neuvěřitelně. Ciri, Yennefer, Dijkstra, Keira Metz..i takové méně důležité postavy jako např. Dudu. Dialogy s Dijkstrou ozvláště byly naprosto výživné. Jeho rant o Radovidovi jsem si musel pustit dvakrát, to se prostě ve hrách moc často nevidí.
Z příběhového hlediska mám jen dvě výtky, a zde tedy spoiler, raději nečíst před dohráním:
1. Dijkstra, jak jsem psal, je naprosto fantastická postava. Až na jeho posledních pět minut na scéně. Tam mi přišlo, že CDP došel čas a nestihli jeho storyline nějak lépe zakončit. To, co udělal je velmi out of character. Ale když už, tak měla být možnost se ho zbavit non-lethal způsobem. Např. Axii a rána pěstí.
2. Absence Saskie a Iorvetha. Moc velká škoda, na Saskii ozvláště jsem těšil, i jsem si importoval save kde jsem jí vyléčil, ale bohužel. Ani Filipa nevěděla kde se nachází.

Trochu doufám, že tyto nedostatky budou opraveny v chystaných opravách/DLC či těch datadiscích, ale pokud ne, přežiju to. (edit - osud Saskie byl odhalen v komiksu u vydání Hearts of Stone.)

Gameplay...gameplay pro mne byl bez problému. Čtu výtky na ovládání Geralta. Hmm, první půlhodinu jsem si zvykal že má větší setrvačnost než je zvykem, a že bude vhodné občas chodit, místo neustálého běhání. Pak jsem si zvykl a neměl jsem problém.
Je pravda, že Klepna se občas zasekávala, což při závodech na koních nepotěšilo. Párkrát jsem je opakoval. Detail.
Souboje...souboje jsou takové jaké bych čekal. Zlepšené oproti dvojce, s lepší odezvou ovládání a více možnostmi, a kompletní absencí QTE. Jsou zde skilly a kombinace jež jsou nevyvážené, ale to mi vůbec nevadí. Hrál jsem na třetí obtížnost (krev a zlomené kosti) a vyhovovalo mi to, ale příště dám nejtěžší. Bavilo mě využívat všechny možnosti - od olejů, různých lektvarů přes různé kombinace znamení.
Co by chtělo upravit (a dle Filipa Ženíška, šéfa lokalizace, se na tom pracuje) je inventář a možnost mít truhlu kam odkládat věci. Práce s inventářem byla občas krapet otravná (hlavně scrollování při crafting, hrál jsem na gamepadu a tam to ideální opravdu nebylo).
Ale abych ten předlouhý komentář shrnul - výše jsem napsal, že Zaklínač 3 je další desítkovou hrou, a nejen to.

Já mám na hrách nejraději zejména dvě věci - prozkoumávání krásných světů a silné, pokud možno nelineární, příběhy. A Zaklínač 3 oba tyto prvky spojuje ve vyšší kvalitě, než se to zatím povedlo jakékoliv jiné hře.
Díky tomu se stal nejlepší hrou, co jsem kdy měl tu radost zažít, a nelituju těch 6500CZK, co jsem za kombinaci GOG verze, sběratelky a Steam verze včetně datadisků utratil.
Už aby bylo jaro 2016, vyšel druhý datadisk a já si to celé mohl vychutnat podruhé.

Pár posledních postřehů:

- nenarazil jsem na žádný významný questbug

- hra je skvěle optimalizována, ultra + 60fps je na GTX 970 realitou (jen foliage distance high)

- ovládání na gamepadu bezproblému, až na ty výtky s inventářem

- česká lokalizace má pár chybiček, ale jako celek je fantastická a děkuji Comgadu (a speciálně Filipu Ženíškovi) za její vysokou kvalitu

- anglický dabing mi vyhovoval, všem postavám hlasy skvěle seděly - ale toto je subjektivní, takže pokud někdo (zdravíme saye) preferuje polský, nemám s tím problém, hlavně no flame

- Yennefer.  Jedině Yennefer. No flame pls.
+103 +104 −1
  • PC 0
Hru jsem dohrál celkem 3x, vlastním ji na PC a PS4, na Xbox One v CE verzi.
Nad tímto seznamem jsem, jako věrný fanoušek knih, trávil celkem 249 hodin (čistý herní čas).
Moje hodnocení je shrnutím dojmů po jednom průchodu na 100% (všechny questy, eventy, poklady, zakázky i místa) a dvou čistě příběhových průchodech.

Pro případné vysvětlení, vyjádření se k daným bodům nebo vysvětlení zde vynechaných částí (kvůli spoilerům) mě prosím kontaktujte na mail: aenszguhelem@gmail.com
Milerád odrážky rozepíšu a vysvětlím včetně všech detailů.

Pro:
- soubojový systém, který je příjemně dynamický
- občas podařené narážky na knihy, seriál i minulé díly (slovní, místy i co se lokací a questů týče)
- easter eggy, které zaručeně pobaví
Proti:
- nulová návaznost na minulé díly (načtení pozic změní pár kosmetických, pro questy nebo příběh nedůležitých bodů)
- logiku popírající nesrovnalosti (kvůli spoilerům nebudu jmenovat)
- bugy
- nadměrně náročné na HW (využití CPU: max 11% [i7-4790K @ 5GHz]; využití GPU: 104,7% [2x 290X 4GB OC], špatná podpora Radeon karet)
- nulový respekt ke knihám (spoilery)
- AI
- nulový dopad rozhodnutí, která hráč zvolí, popř. minimální a questy a příběh často neovlivňující
- většinou lineární, nelogický vývoj příběhu (z pohledu čtenáře knih a člověka, který x-krát dohrál předchozí díly)
- špatně a často rozporuplně vykreslené postavy (spoler!)
- přílišná "amerikanizace" (tj. zjednodušení)
- grafika prostředí (tráva, textury, absence parrallax mappingu atd., které ve starším renderu byly přítomné => namísto kvalitní optimalizace hra dostala solidní downgrade; jasně kvůli konzolím)
- repetetivní a stále stejné vedlejší questy, které jsou vystavěné na stejné kostře, např. Zaklínačské zakázky, Honby za poklady nebo většina vedlejších úkolů (zde questy v ničem nevybočují z řady "Skyrim style" questů typu "přines, udělej, zabij"; jsou zde ale čestné výjimky)
- často nelogické questy (spoilery)
- questy, které jsou zcela v rozporu s knihami (spoilery)
- uspěchaný konec (spoilery)
- nelogické pasáže (spoilery)
- žádná destrukce, resp. CPU vypočtená PhysX (Havok přitom funguje lépe a snáz)
- příšerné barvy a osvětlení, pokud bychom dbali na realistické osvětlení, na které jsem zvyklý z HBAO+
- často obtížné ovládání a chyby kamery, která "zajíždí" do modelů postav
- málo NPC postav (jak vzhledově, tak charakterově)
- málo questů s detailním propracováním
- primitivní hádanky, stopování a směšné pokusy o "detektivní" úkoly (viz "Witcher sense")
- jenom pár modelů nestvůr a opakujícím se movesetem (pro humanoidní stvůry jeden, pro lidi + nelidi jeden, pro létající stvůry jeden atd.)
- neschopnost AI reagovat a časté bugy AI


[i]Porušené sliby[i]:


1) " Rozhodnutí z dvojky budou mít vliv – pokud někdo zemřel, ve hře samozřejmě nebude. Pokud se stalo něco důležitého, hra nebude předstírat, že se to nestalo. "

2) "Pokud v oblasti řádí monstra a zabíjí obchodníky, ceny v této oblasti budou vyšší. Pokud se těch příšer Geralt zbaví, ceny spadnou – možná ale způsobíte inflaci!'

3) "Postavy se k vám budou přidávat, když to bude v jejich zájmu a až začnete dělat něco, co je nezajímá, tak s vámi jít přestanou."

4) "Zaklínačské smysly, neboli takový vyšetřovací mód, nebude bezchybný, občas nás nemusí nasměrovat správně nebo jednoznačně. Podle jedněch dojmů z prezentace hráč musí Geraltovu dedukci zkontrolovat s bestiářem, aby měl jistotu."

5) "Svět opravdu žije, lidé zdraví kolemjdoucího/jedoucího Geralta – to mi ve dvojce docela chybělo. NPC venku v bouřce logicky nebudou hrát kostky, ale radši se půjdou schovat atd."

6) "Příběh není vázán na jednu oblast, hra poskytuje svobodu pohybu, jednání i pořadí získávání potřebných informací. Pokud už budete jednou oblastí unaveni, můžete se přesunout do jiné."

7) "Herní svět podle účastníků prezentace opravdu žije. Děti křičí a hrají si, dospělí se prochází a povídají si, ohně praskají, vodní kola se točí, lodě přivážejí do města svůj náklad, obchodníci na ulicích prodávají své zboží, prostitutky dělají Geraltovi nemravné návrhy a žebráci prosí o almužnu. NPC reagují na nejrůznější věci – denní dobu, počasí, když do nich Geralt vrazí, zkrátka na všechny racionální věci. Když Geralt v demu zabil vlkodlaka a poté zašel do jeskyně, při cestě zpátky už se kolem mrtvoly shromáždil dav lidí. " (což udělá, i pokud vlkodlak nezemřel)

8) " Do většiny budov tohoto velkoměsta Geralt bude moci vstoupit a prozkoumat je."

9) "Hra nabídne různé nastavení vzdálenosti kamery, ze kterých si hráč bude moci vybrat, na rozdíl od druhého dílu, kde kameru přibližovat a oddalovat nešlo"

10) "Jeleni a kozy se budou chodit krmit ke svým oblíbeným keřům. Vlci budou lovit ve smečkách se skutečnou taktikou. Husy jsou velmi agresivní. Můžete načíst Zaklínače 3, posadit se a jen sledovat svět, jak žije bez vás." (Např. srnky které vběhnou do města atd.)

11) "Geralt bude moci ovlivnit volbu krále v jedné ze zemí a v závislosti na tom, koho hráč zvolí, bude poté země vypadat úplně odlišně." (Což nevypadá.)

Tohle ke slibům které lháři v CDPR měli :-)

Pro: Vypsáno v komentáři.

Proti: Vypsáno v komentáři.

-32 +13 −45
  • PC 95
Otevřený zamilovaný dopis CDPR:

Téměř 72 hodin zpátky jsem po 130ti hodinách dohrál hlavní příběh TW3. Pár questů jsem failnul, hromadu side questů jsem úplně minul, kvanta otazníků na mapě jsem zanechal nezodpovězené. Zprvu jsem se chtěl soustředit na všechno kolem a něco málo k tomu navíc, ale kdesi v půlce mě příběh až příliš silně chytil za koule a zvědavost, jak se co vyvine dál, byla už holt příliš silná. Byl jsem naprosto emočně vyždímán, přestože mnou dosažený konec nebyl vůbec smutný (ba naopak, troufám si tvrdit, že jsem dosáhl druhého nejštastnějšího závěru, jakého jsem mohl). Taky jsem byl nemálo otráven z několika bugů, které se satanvíproč začly honosně objevovat právě až ke konci. Měl jsem tak hned dva solidní důvody nechat druhé plnohodnotné hraní až na pozdějc, kdy bych z té nálože emocí byl již zcela otřepán a venku by již byla Enhanced edice (nebo by ty bugy byly už vychytané přes další menší patche). Neuběhlo ovšem ani 24 hodin a já už to nemohl vydržet a jal se druhého rozehrání, s čirým úmyslem tu hru prozkoumat již poctivě skrz na skrz. Ani ne 24 hodin poté mi už ta hra tak intenzivně chyběla.

Myslím si, že celková hodnota a kvalita hry mluví za sebe, když na vás má takovýhle vliv. Když vás zažene do takového mentálního stavu, ve kterém vám všechny ty bugy (některé vskutku závažné, né že ne) vlastně vůbec nevadí. Když hra končí až překvapivě povznášejícím tónem, ale citově jste vysušení jak fusekle po dvou dnech na slunku. Když v průběhu hrou uroníte hned vícero slz, každá z nichž je víc než cokoliv hořkosladká. Když hru dohrajete po třech týdnech hraní a pak bez ní nevydržíte ani jeden celý den.

Děkuji ti, CDPR. Opravdu jsi se překonal a vytvořil naprostý herní drahošutr, který na svou konkurenci více méně ve všech ohledech vrhá černočerný stín. Povedlo se ti vzít úroveň detailu a kvalitní ucelenost scénáře dvojky, a aplikovat je na formát otevřeného světa, vytvářejíc tak jednu setsakramentsky masivní hru, která ani jednou nepůsobí opravdu repetitivně (samozřejmě, 65464tá potyčka s gangem utopenců už nepůsobí moc neokoukaně, ale takovým potyčkám se taky dá zcela vyhnout). Ať už mám za sebou sebevíc kontraktů, i ten stopadesátý na mě pořád pomrkává jako nové dobrodružství, na kterém potkám něco nového. Nejsou tu žádné dvě identické jeskyně. Ani kobky. Doposud jsem nevěděl, že něco takového je vůbec možné. A tohle všechno se ti povadlo sotva za pár let, v poměrně nevelké pracovní síle.

Jo, jsem nestoudný fanboi tvých děl (a taky budeš již navždy mít můj nevyčíslitelný vděk za to, že jsi mi tuto značku představil, páč teprve přes první díl se ve mě vzbudil zájem o knižní předlohu), takže možná s tímhle nebudu mít moc hodnověrnosti, ale řeknu to stejně: Jste kurwa kavalíři a zasloužíte každé každičké slovo chvály, které na vaší adresu přistálo. I víc.

Nejsem si teď tak z hlavy jistý, jestli jsem někdy v minulosti ochutnal takhle vynikající, dokonalý koktejl audiovizuální excelence (ne vážně, to OST!), krutopřísné atmosféry, nesrovnatelného scénáře, a děsivě návykové hratelnosti. Takže, na druhou stranu, FAKJŮ CDPR, díky tobě si asi hodně dlouho žádnou jinou hru nijak zvlášť neužiju.

Dohráno na Blood and Bones, nyní rozehráno na Death March - jak se mi to zprvu jevilo jako doposud nejtěžší Zaklínač, po těch dohromady 150ti hodinách už je to moc lehký. Hybajte s FCR.

EDIT: S odstupem casu musim pri tretim hrani doporucit par modu:

Friendly HUD
AutoLoot
Increased LOD
W3HC
Lore-friendly witchers
Disable storybook vids
Better Icons
Weather

Pro: Ta hra je tak dobrá, že i tunější minihra předčí své větší samostatné protějšky

Proti: Bugy; lecčemu chybí balanc

+40 +41 −1
  • PC 95
Třetí Zaklínač je obrovský a nejvyšší důraz klade na vyprávění příběhů. (A na grafiku - scenérie, zejména na Skellige, vypadají naprosto úchvatně.)

Když jsem dokončoval quest s Krvavým Baronem, říkal jsem si, že lepší příběh už jsem v hrách dlouho neviděl (jestli vůbec někdy) a že to asi bude nejlepší část celé hry. Eventuelně ale z W3 vypadlo několik srovnatelně propracovaných příběhů. A podání je vesměs výborné a i menší questy jsou v tomhle směru hodně propracované a důkladně okecané. Hlavní quest není tak úderný a hlavně ke konci se to nějak zvrhlo na "snaž se pochopit kdo se koho snaží jak a proč ojebat", ale celkově zlý nebyl, hlavně finále 2. aktu bylo fajné. A humor. Humor je super.

Co mi v souvislosti s tím ale trochu vadilo, je totální nalajnovanost všeho - pokud máte najít v lese bylinu, můžete si být celkem jistí, že v celé hře existuje právě jeden questový kus. Stejně tak možnosti v questech bývají v podstatě dost omezené a řada zásadních "buď a nebo" rozhodnutí působí dost hrubě. Postup questem je obvykle těžce blbuvzdorný a vlastní invence tu obecně nemá význam. Vzhledem k velikosti celé hry (a skutečnosti, že všechno je doprovázeno spoustou animací a mluveného slova) je to sice do značné míry pochopitelné, ale i tak to imo dost kazí dojem živoucího světa.

Souboje jsou fajn, určitě lepší než ve dvojce, ale za něco pomalejšího ála Souls bych se asi nezlobil - tady to pořád ještě sklouzává k rubačce. Hudba výborně pasuje, atmosféra je super, ve hrách už se obecně moc nekochám, tady bylo příležitostí se kochat spousta. Svět je obrovský, na Skellige asi mohli ubrat otazníky roztroušené po moři. Gwint je naprosto šmakózní karetní hra. (Jen nevím proč je správa balíčku v hlavním menu a ne v "character menu" (nebo jak se mu nadává).

Určitě jedno z nejlepších RPG za poslední roky. GTA V, New Vegas, první Zaklínač - to jsou asi jediné hry z poslední dekády, které se se třetím Zaklínačem můžou rovnat a i ho v různých aspektech překonat, ale jako celek - tj. neuvěřitelně velká open-world hra s detailností koridorovky - nechává CDPR všechno ostatní daleko za sebou.

A teď nějaké ty problémy.
- Souboje pod vodou jsou tak dementní, že jsem ochotný věřit, že ve hře zůstaly jen proto, že je někdo kdysi narval do traileru a už jim bylo blbé je rušit.
- Dostihy na tom nejsou o moc líp, spíš naopak.
- Ovládání Geralta na gamepadu není ani intuitivní, ani konzistentní, ale hlavně není ani moc přesné.
- Noc je den v tmavě modré a denní režim npc funguje dost... pochybně.
- Inventář je humus na samostatný článek, zase.
- Craftovací systém je extrémně přeplácaný surovinama, podobně jako v Dragon's Dogma jsou jich kvanta - de facto tak neexistuje veteš k prodání a člověk tak nějak syslí všechno, i když většinu nikdy nepoužije. (To je sice pro RPG normální, ale taky je to důvod držet množství užitečných věcí / používaných surovin v rozumných mezích.)
- Obchodníci mají málo peněz. No alespoň se jim pravidelně obnovují.
- Přijde mi, že spousta kovářů má dialog zbrojíře a naopak.
- Všechny písemnosti se ukládají v inventáři. V záložce s consumables. Před většinou consumables - musíte se přes ně proscrollovat, abyste se dostali k elixírům. Ke konci hry jsou jich tam vyloženě stovky. Proč nemají písemnosti vlastní oddíl v encyklopedii a místo toho zasírají inventář?
- Quest itemy by se mohly uráčit mizet z inventáře po splnění questu.
- Většinu hry jsem v quick slotech na consumables měl jídlo a vlaštovku. Po zakoupení elixíru na vynulování schopností mi ho to začalo rvát jako jídlo do quick slotu pokaždé, když mi došel aktuální typ jídla. Ten elixír by vůbec neměl jít dát quickslotu, natož aby se choval jako jídlo.
- Výroba - všechny nákresy jsou narvané v jednom seznamu. Ke konci máte nákresů opět desítky až stovky. Žádné filtrování. V tom seznamu Vás v jeden moment může zajímat optimisticky tak asi 6 nákresů, spíš ale tak 2-3. Alchymistické recepty se nesou v podobném duchu.
- Kvanta skill pointů a málo slotů na skilly. Posledních 10 levelů už jsem neměl důvod ty body někam rvát.
- XP za questy dost nevyvážené - hlavní quest mě jednou nakopnul přes 3 úrovně, ale za menší questy člověk nedostane skoro nic. Hru jsem končil na lvl35 v podstatě se vším splněným, ale měl jsem nákresy na výbavu pro lvl45+. Na lvl45 imo nelze normálně dosáhnout.
- Obecně ovládání menu přes gamepad není nejšťastnější - všude se musí docvakat šipkou, nikam nejde rychle přepnout třeba triggerama.
- Mapa ukazuje jen vybraný quest - hledat který quest máte nejblíž znamená přepínat mezi mapou a questlogem a měnit aktivní quest.
- Různé technické bugy, vzhledem k celkové velikosti hry nic zásadního.

(Tak nevim proč jsem to vlastně hrál s gamepadem. Když to vyšlo, všude jsem četl, že na klávesnici se to ovládá blbě, ale nějak pochybuju, že to mohlo být horší jek na gamepadu - interface všech menu na gamepad z vysoka sere.)
+45 +46 −1
  • PC 95
Z této novodobě proslulé herní série se jedná o nejpropracovanější díl, u kterého jsem k dokončení hlavní príběhové linie bez jakéhokoliv uspěchaného hraní došel až po 130 hodinách. To je zcela zřetelný důkaz o tom, jak povedená a intenzivní podívaná na mne čekala a jakým způsobem dokázala zaměstnat. Byla to parádní jízda. Ano, technologicky je to velmi dobře zpracované a celkové dojmy skutečně působí ve znění jednoho z nejzajímavějších projektů tohoto žánru.

Atmosféra světa ve mě skutečně dokázala skrze svou mimořádnou působnost vyvolat nějaké ty národnostní dojmy. Vizuálně je to vskutku povedené a úchvatně propracované. Příroda napříč stravitelně přehnanou fyzikou působí ovšem nesmírně živě. Pláně, lesy a architektura. Naprostý skvost. Svět nabízí nespočet věcí, kterými se lze zabývat a které lze prozkoumávat či objevovat. Zabavit se můžete různě. Pokud nejste ten typ zběsile objevujícího hráče všech možných koutků světa, i v takových případech má čtení poezie či dopisů své kouzlo. Vedle plnění primárních questů se lze účastnit různých turnajů, závodů, hospodských her. Tou největší z nich je karetní hra Gwent, která svým propracováním dokáže existovat sama o sobě jako hra. Za doprovodu nádherné hudby je dále nabídnuta interakce s unikátnimi postavami, se kterými je možné dojít ke skvělým zápletkám. Krásně hornaté scenérie s vesničkami nebo travnatými loukami a lesy s řekami, včetně bohaté přírody v čele s hlavním městem, nabízejí vedle úchvatné krásy pro oči i systémově naplňující smysl. Je to vskutku nadšení.

Jako zaklínač putující pro cestách za nějakou korunou lze narazit na bezkonkurenčně dobrým způsobem provedené questy. Je jich doopravdy mnoho a není to nudné ani příliš laciné. Ať už jde o jakoukoliv zápletku, prostředí, či nálady.. pouhá projížďka kolem visicích obyvatel u pole nebo brouzdání napříč močály a vyslyšení báchorek mezi lidmi ohledně čarodějnic, působí na člověka silně. Cesty jsou plné katastrof, strastí a radostí. Jsou plné emocí. Balad pro dospělé. A čím víc objevujete, tím víc získáte. Ať už se to týká fantastičnosti světa nebo pokladů v podobě předmětů a možností.

Během těžší obtížnosti je herní princip změněn do větší uvěřitelnosti, kdy se klade větší důraz na celkovou schopnost přizpůsobit se nepřátelským podmínkám. V těchto momentech si chvíle vyžaduje buď větší píli hráče nebo hlubší připravenost herní postavy. Proslulá meditace ani běh času utrpěné rány nezahojí, je tedy na místě přistoupit k hraní kompletně jinou cestou. Stačí nakoupit více jídla, zalovit si v lese zvěř, připravit olej na stříbro, zesílit své magické schopnosti nebo namíchat nějaký ten lektvar? To je na vás.

Pokud jste fanoušky soubojů nebo naopak vychytanějších magických schopností a vyráběných zbraní, přijdete si na své. Své kouzlo má i třetí přístup, kterým je alchymie - na první zdání možná nejméně zajímavé, ale po odhalení některých tajemství naopak nejvíce silné cesty.

Vydejte se do světa, nebudete litovat.

Pro: svět, questy, postavy, dialogy, crafting, skilly

Proti: maličkosti, ovládání

+30
  • PC 100
V komentáři se občas zmiňuji i o knihách a předem je třeba říct, že v době psaní jsem měl přečtené pouze první tři knihy ságy o Geraltovi a Ciri.

Před osmi lety vyšel první Witcher. Hra to nebyla moc očekávaná (především na západě) a upřímně ani nebyla zas tak dobrá. Děj působil jako fanfikce a samotný gameplay (soubojový systém) nebyl moc povedený. Přesto mě svět Zaklínače již v té době pohltil a těšil jsem se jak na dvojku tak i na třetí díl. Ani po třetí CD Projekt nezklamal...

Rozdíly mezi jedničkou a dvojkou byly obrovské - vlastně zůstal pouze dospělý fantasy svět, který se vývojářům povedl vytvořit už v prvním díle. Dějově se hra posunula z fanfikce na plnohodnotné rozšíření knižní předlohy a i z hlediska hratelnosti se CDP vydal správným směrem - zahodil divné a nudné klikací souboje z jedničky a vytvořil akčnější soubojový systém, který mnohem více vystihoval způsob boje po zaklínačsku (přesto byl v několika ohledech problémový). Na druhou stranu byla dvojka mnohem lineárnější a samotné RPG prvky (talentový strom) se značně zhoršily v porovnání s jedničkou. Je třeba dodat, že celá Witcher série nikdy nestála na dokonalém RPG systému s detailním rozvojem postavy, ale na propracovaném světě a ději - v čemž neměla nikdy žádná hra konkurující Witcherovi šanci. U trojky tomu není jinak.

Proč vlastně píšu o předešlých dílech? Historie této série (a její vývoj) je totiž velice důležitá pro pochopení toho, proč si třetí díl zaslouží téměř absolutní hodnocení. Už od prvního dílu je patrné, že se CDP snaží žánr fantasy RPG oživit a dělá to na těch správných místech.

Obrovský žánrový problém je totiž ve vystavěném světě, zajímavém příběhu, dialozích a kvalitních questech a ne v komplikovaných RPG systémech s hromadou statů (od toho tu máme izometrická RPG, která se od moderního pojetí RPG hry velmi liší). Hra vystavěná na typickém fantasy světě kde jsou elfové po tolkienovsku považováni za ušlechtilou a uznávanou rasu, která je plná fetch questů a ve které se děj motá kolem záchrany světa proti zlým skřetům/drakům/nemrtvým/... nemůže hráče tak pohltit jako svět vystavěný realisticky (v rámci fantasy žánru samozřejmě). Přičemž cílem RPG jakožto žánru je právě hráče pohltit a donutit ho "hrát roli".

Zaklínač má svět vystavěn excelentně. Nelidi jsou utlačovaní lidmi, někteří páchají až teroristické útoky ve snaze získat svobodu. Sedláci považují geneticky upravené zaklínače za zrůdy a užívají si jak církev upaluje učence a mágy. Mágové nejsou učenými mistry, ze kterých by si měl brát každý příklad - naopak se snaží dostat k moci jak magické tak politické. A do toho Vy, v roli zaklínače jakožto ochránce slabých, zrůda a monstrum, snažící se najít své místo ve světě, vydělat pár zlatých a najít svou svěřenkyni. No nezní to zajímavěji než další Dragon Age, kde si vytvoříte postavu a jdete zachránit další generický svět?

Rozhodně souhlasím s tím, že CDP těží z knižní předlohy maximálně a těžko říct, jestli by něco takového bez knih od Sapkowského dokázali. To však nijak nesnižuje to co vytvořili - hry jsou od knih dostatečně odlišené a nesnaží se okopírovat Sapkowského, ale spíš se jím inspirovat. Události v Novigradu a Djikstra budiž příkladem - pochybuji, že by Sapkowski něco takového napsal a právě Djikstra mi přišel celkem odlišný od své knižní podoby, ale to neznamená, že by scénáristé udělali něco špatně. Naopak vytvářejí alternativní pokračování, které je originální a stále si zanechává to, co je na předloze zajímavé a co ji v základu definuje.

Vrátím se teď trochu k porovnávání s předešlými díly. Mezi jedničkou a dvojkou je mnoho rozdílů, ale mezi ty nejzásadnější patří změna herního systému, značné vylepšení scénáře (obsahově, formou a dávkováním pomalejších a dějově vyhrocenějších částí) - cutscény a jejich filmovost bohužel moc vylepšena nebyla. V tom jsem také viděl největší problém druhého dílu - úroveň střihu byla v některých scénách tak žalostná, že násilně vytrhovala z atmosféry (třeba postava dokončila svou repliku a kamera na ní ještě pár vteřin mířila a až pak přišel střih - přičemž postava nijak nehrála tělem ani mimikou). Wild Hunt sice má v tomto ohledu cutscény lepší, ale pořád ne dostatečně a občas se špatného nebo špatně načasovaného střihu dočkáme - platí to ve větší míře jen pro vedlejší questy, což však CDP neomlouvá.

Když už je řeč o vedlejších úkolech - Witcher 3 má asi nejpropracovanější vedlejší questy za posledních 15 let (možná že i nejlepší v rámci celého žánru). Nenarazil jsem na jediný fetch quest a z drtivé většiny byly všechny zajímavé a svým způsobem originální. Když jsem vzal první zaklínačský kontrakt, tak jsem si skutečně připadal jak zaklínač - je třeba zjistit co se stalo, monstrum vystopovat, zjistit si o něm něco, připravit se na boj a až pak ho zabít. Přesně jak bylo slíbeno. Navíc některé side questy jsou tak dobré, že by na nich klidně mohla být postavena samostatná hra - a to se vážně nedá říct o konkurenci.

Dost ale bylo řečí o světě, ději a questech. Je třeba se podívat i na gameplay, herní mechaniky, RPG systém a jak dobře je vše implementováno do otevřeného světa.

Souboje pořád nejsou dokonalé, ale systém samotný není špatný. Vychází z druhého dílu a zbavil se některých zbytečných chyb (už se nejedná o simulátor kotoulů). Vlastně máte tlačítko pro rychlý a tlačítko pro silný úder a k tomu dva různé typy úhybů - první je na delší vzdálenost a jedná se o jakýsi kotoul, druhý je na krátkou vzdálenost a jedná se o úskok stranou. Je to vlastně vylepšený systém z druhého dílu a pro hru, která nestojí na vysoce kvalitním soubojovém systému, je dostačující. Chtělo by to ale ještě trochu vychytat animace - občas jsem měl pocit, že nemám nad Geraltem 100% kontrolu.

S RPG systémem je to podobné, akorát s méně výhradami. Každou schopnost je možné vylepšit talentem, který si poté musíte aktivovat. Celkově může být aktivních až 12 talentů, které jsou rozděleny po třech do čtyř skupin. Ke každé skupině je také možné přidat jeden mutagen - ty se rozdělují podle barev (zelené přidávají životy, modré zvyšují sílu znamení a červené sílu útoků zbraněmi). Pokud k mutagenu přiřadíte talent stejné barvy, efekt mutagenu se znásobí (např.: slabý zelený mutagen přidává 50 HP. Pokud k němu přiřadíte tři zelené talenty, mutagen bude mít trojnásobný efekt + hodnota samotného mutagenu a přidá tedy 200 HP). Ze slabých mutagenů je možné vyrobit silnější.

Talentový strom se mi celkem líbil a i talenty jsou zajímavé. Při vylepšování znamení si můžete odemknout jejich sekundární módy (například igni bude fungovat jako single target "plamenomet"). V alchymii je třeba velmi dobrý talent, který vás po vypití jakéhokoli lektvaru vyléčí za 5-25% maximálních životů. Celkově se talenty povedly a jedná se o značné vylepšení oproti minulému dílu.

Craftovací systém je úplně stejný jako ve dvojce - seženete plánek, suroviny a zajdete za řemeslníkem, který vám předmět za drobný poplatek vyrobí. Lektvary, pasti a výbušniny si Geralt dokáže vyrobit sám a konečně u toho nemusí meditovat - stačí si otevřít záložku alchymie v inventáři a stisknout tlačítko vyrobit.

Samotné lektvary se vám vyrobí ve stacku a je možné je použít několikrát. Po použití všech stacků zůstane prádzný lektvar v inventáři a když se rozhodnete meditovat, stacky se obnoví (ale pouze za předpokladu, že máte u sebe láhev alkoholu, který při tomto procesu bude použit). Stejně to funguje s petardami a pastmi a je to další drobné zlepšení, které zpříjemňuje hru.

Otevřený svět funguje parádně. Není tu žádný level scaling a jsou oblasti, na které si prostě trumfnout nemůžete (respektive můžete, ale moc dlouho nepřežijete). Zkušenosti dostáváte především za plnění úkolů a ne za zabíjení nepřátel, díky čemuž má CDP nad světem plnou kontrolu - svět funguje vlastně podobně jako v Gothicu, což je jedině dobře.

Po grafické stránce nemám výhrad a rozhodně se jedná o nejlépe vypadající hru současnosti. Zároveň je třeba zmínit, že shitstorm okolo údajného downgradu grafiky je zcela nesmyslný, protože CDP nikdy nevydal video, které by před vydáním hru prezentovalo s lepším vizuálem (takže se vědělo, jak bude vypadat). To, že se za 2 roky vývoje optimalizuje a některé grafické serepetičky se budou muset zahodit, je naprosto logické a stěžovat si na to nedává smysl.

Při hraní jsem měl problém akorát se stabilitou hry - celkem často mi hra padala. Po vydání verze 1.3 se to však ustálilo (pomohlo mi ještě vypnutí Nvidia GeForce Experience a změna z borderless window na fullscreen). Jinak jsem nenarazil na žádný game breaking bug, pouze na pár nepodstatných drobností.

The Witcher 3: Wild Hunt nemá ve svém žánru konkurenci a myslím si, že na pomyslném trůnu vydrží hodně dlouho. Hra je výborně napsaná, optimalizovaná, hraje se velice dobře a téměř bez chyb. Třetí Witcher mi asi nejvíce připomínal Gothic 2 - a to je asi nejlepší vizitka, kterou můžu hře v takovém žánru dát.

PS: Gwint je lepší než Hearthstone.

Pro: Děj, svět, dialogy, audiovizuální zpracování, Gwint, alchymie, postavy, optimalizace

Proti: Zpočátku nestabilita hry, souboje s bossy, práce s kamerou v některých cutscénách, kolizní systém při jízdě na koni není vychytaný (kůň se zastavuje i když v cestě nemá překážku)

+54 +55 −1