Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Inner World

18.07.2013
26.11.2013
29.01.2015
31.03.2017
03.08.2018
kompatibilní
77
10 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Hra je zpracována jako tradiční, ručně kreslená dvourozměrná point & click adventura, s logickými hádankami, sršící humorem a oživená animovanými sekvencemi. The Inner World se odehrává hluboko v útrobách země, ve fantasy světě Asposia ignorujícího zákony fyziky. Podmínky pro správné a zdravé dýchání bývají v podzemí často ztížené, nicméně Asposiané jsou na tento handicap velice dobře adaptováni. Ke zdolávání štítu bez kyslíku jim dopomáhají tři velké větrné fontány, které dutinu zásobují vzduchem. Ty ale začínají záhadným způsobem vypovídat službu.

V tomto světě žije i mladý hudebník, vychovávaný řeholním společenstvím, chlapec Robert, jenž se vinou malé nehody ocitne ve víru bizarních událostí, které nitkami souvislostí zabíhají hluboko k podstatě "oxygenového" problému. Krom Roberta vás bude při putování doprovázet i tajemná zlodějka Laura. Společnými silami se pokusíte zjistit, kdo za těmito obtížemi vězí.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • Android 75
Asposia je země, která leží kdesi hluboko pod povrchem a o dostatečné zásobování jejího obyvatelstva čerstvým vzduchem se staraly tři větrné fontány. Jenže dvě z nich už delší dobu nefungují, čehož využívá větrný mnich Conroy, který pečuje o tu poslední. Navíc na nebohé Asposiany začali v posledních letech útočit Basyliané, což jsou monstra , která vylétávají z větrných fontán a svým pohledem mění Asposiany v kámen. Této situace využívá Conroy, který upoveňuje svou pozici a stává se faktickým vládcem Asposie.

Ve hře The Inner World se ujmete mladého Roberta, který je Conroyovým učedníkem. Od ostatních Asposianů se Robert odlišuje tím, že v jeho dlouhém špičatém nose jsou otvory a on tak na něj může hrát jako na flétnu. Na začátku příběhu ke Conroyovi přiletí holub, jenž mu ukradne jeho oblíbený přívěsek a je na Robertovi, aby ho od drzého opeřence získal nazpět. Postupně se Robert seznámí s dívkou Laurou, jejíž otec byl kdysi unesen, a s její pomocí začíná zjišťovat, že Conroy rozhodně není tím skvělým mužem, za jakého jej celý život pokládal.

Právě Robert a Laura jsou dvě hratelné postavy, kterým ale naštěstí nebylo věnováno stejně prostoru. Zatímco za Roberta si zahrajete ve čtyřech kapitolách z pěti, do Laury se převtělíte v té zbývající. Proč píšu naštěstí? Kvůli charakteru obou postav. Pokud bych měl popsat Roberta jedním slovem, bylo by to ňouma. V případě Laury by byl přímo hřích nepoužít slova nána. Kdybych se měl rozepsat šířeji, stal by se z Roberta naivní, dobrosrdečný, občas připitomělý ňouma. A z Laury by se stala protivná, rádobydrsná, přemoudřelá, namyšlená nána. Ne nedarmo ji jiná z postav přímo ve hře označila anglickým slůvkem bitch. Za Roberta jsem klikal na všechny předměty a využíval veškeré dialogové možnosti, protože jeho komentáře byly někdy milé, občas vtipné a několikrát i lehce pitomé, což se dalo přičíst tomu, že se poprvé v životě ocitl mimo zdi Conroyova paláce. Za Lauru jsem vykonával jen nezbytně nutné činnosti a stejně jsem si při nich obvykle myslel "drž už kušnu, ty...". V komentáři na hru Nelly Cootalot: The Fowl Fleet jsem napsal, že Nelly je asi nejsympatičtější postava, za jakou jsem kdy hrál, Lauru z The Inner World bych označil za Nellyn protějšek.

Co se týče obtížnosti, je The Inner World naprosto typická point and click adventura moderního ražení. Každá z kapitol se odehrává jen na nějakých 4-5 obrazovkách, které jsou obvykle zalidněny přibližně stejným počtem postav. V inventáři se snad ani jednou neobjeví více než 10 předmětů. Hra se tedy dá za použití metody "kombinování všeho se vším" dohrát i bez návodu. Bohužel jsem se k této pro adventuristy neoblíbené metodě musel uchylovat poměrně často, protože předměty z inventáře sice mizí, ale aktivních míst na obrazovkách zůstává docela dost a hned v několika případech mě vůbec nenapadlo, co bych měl udělat teď. Teprve poté, co jsem na aktivní místo vyzkoušel všechny předměty a najednou se některý podařilo úspěšně použít, jsem si obvykle pomyslel, "tak takhle jste to mysleli". Hned jedna z úvodních kombinací, kdy prak vytvoříte spojením klacku a žížaly ukazuje, že tady se na logiku moc nehraje.

Na The Inner World je znát, že ho má má svědomí malé studio. Hra je krátká (kolem 5 hodin) a grafika má sice svůj svébytný ráz, ale rozhodně se nebude líbit každému. Ale hlavně díky neobvyklému a zajímavému světu, v němž se odehrává a sympatickému Robertovi, jsem si hru užil. Ale jestli vyzkouším i druhý díl The Inner World - The Last Wind Monk, to nevím, protože tam by mělo být hraní za Lauru více než v prvním díle a já vážně nevím, jestli bych tohle dokázal vydýchat.

Pro: Neobvyklé prostředí, zajímavé grafické ztvárnění, Robert, Laura má málo prostoru

Proti: Časté zkoušení všeho na všechno, to, že tam Laura vůbec je

+9