Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Tender Loving Care

31.12.1998
09.10.2012
70
4 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Tender Loving Care je interaktivní psychologický thriller pocházející z dílny tvůrců her jako je např. The 7th Guest nebo The 11th Hour. V USA hra vyšla na tehdy nastupujícím a svou kapacitou revolučním formátu DVD, díky němuž měly filmové sekvence velmi vysokou kvalitu. Do zbytku světa se však dostala hra nejdříve na 4 CD discích a teprve s odstupem času také na DVD. Hvězdná herecká účast v roli doktora Turnera byla zajištěna angažováním Johna Hurta, kterého filmový divák může znát z filmů jako je např. Půlnoční express, Sloní muž, Mrtvý muž, Rob Roy, Harry Potter nebo Hellboy.

Hlavními hrdiny hry jsou Michael Overton a jeho žena Allison. Spokojený rodinný život jim náhle obrátí naruby automobilová nehoda, při které tragicky zahyne jejich šestiletá dcera Jody. Michaela začnou trápit výčitky svědomí a pocit viny z události, kterou způsobil a Allison se ze ztráty milované dcery ani po několika měsících nevzpamatuje. Její špatný psychický stav nadále prohlubuje posttraumatický šok, který utrpěla. Už není schopna nadále vést běžný rodinný život a postupně se odcizí i svému manželovi, v kterém se hromadí frustrace z dlouhodobé sexuální abstinence. Celou situaci navíc komplikuje skutečnost, že Allison nedokáže smrt své dcery přijmout jako fakt a naopak se chová jakoby Jody byla stále naživu. Pomalu se rozpadající vztah mezi Michaelem a Allison pomáhá řešit psychoterapeut Dr. Turner, který se po vyčerpání všech standardních prostředků rozhodne k razantnímu kroku. Přímo do domu vyšle svou asistentku Kathryn, která se ve fiktivní roli pečovatelky jejich dcery snaží nešťastné dvojici pomoci jako součást rodiny. Její netradiční terapeutické metody v kombinaci s jejím atraktivním vzhledem však vzápětí způsobí daleko větší problémy a napjatá situace v domě se den za dnem stupňuje.

Zapojení hráče do hry je i na poměry nekonvenčních interaktivních filmů velmi neobvyklé. Neujímá se totiž přímo role jedné konkrétní postavy, ale vystupuje pouze jako nestranný pozorovatel celého dění. Jeho názory a postřehy však zajímají Dr. Turnera, který s ním po skončení každé kapitoly prostřednictvím pokládaných otázek vše konzultuje. Hráč tedy musí pozorně sledovat chování jednotlivých postav, vžít se do jejich situace a pochopit motivaci jejich činů. Jen tak může následně rozhodnout, jaký další vývoj pro ně bude nejlepší. V tom mu pomáhá i volný pohyb po domě, kde se může začíst do deníků, dopisů a osobních poznámek všech hlavních aktérů. A pokud chce, může kromě sledování televize nebo poslechu rádia strávit čas četbou knih z oblastí historie, psychologie nebo sexuologie. Rozmluvy hráče s Dr. Turnerem však ovlivňují příběhovou linku nepřímo a nikdy proto není přesně zřejmé, co se následně stane. Značná část otázek, které Dr. Turner hráči pokládá, se probíhajícího děje dotýká jen okrajově. S ukončením každé kapitoly totiž musí hráč podstoupit psychotest vlastní osoby. Po závěrečných titulcích je však hráči na základě všech odpovědí za odměnu vypracován psychologický posudek, který stejně jako několik zcela odlišných konců hry, nemusí být zrovna radostný.


Poslední diskuzní příspěvek

@Drolin (11.10.2017 19:29): Pro mě bylo asi nejvíc frustrující, že ten samotný nápad ovlivňovat příběh skrze psychologii hráče zajímavý určitě je, ale ve výsledku je to jen iluze - iluze obalená pitomým příběhem. Po dohrání TLC jsem jen tupě zíral do monitoru - takhle naštvaný jsem ze hry nebyl už dlouho.

Takový The Novelist má podobný koncept (možná, že se autoři dokonce TLC inspirovali). Pohybuješ se po domě jako duch a nahlížením do vzpomínek účastníků rodiny, která v něm žije, můžeš tím, že za ně v klíčových momentech určitým způsobem rozhodneš, ovlivnit to, jak příběh dopadne, Přičemž konec je v zásadě také jakýsi tvůj psychologický profil, a to tvých životních priorit. Příběh sice nenabízí nic super atraktivního (řeší se v zásadě všední život), ale z čistě herního hlediska je ten koncept zpracovaný lépe.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Interaktivní filmy. U většiny hráčů se po vyslovení těchto dvou slov změní úsměv na tváři v kyselý výraz, pohrdání...někdy skoro až zhnusení. Málokterý hráč k nim má vyloženě pozitivní vztah. Nejvíc kladných ohlasů si vysloužil druhý díl Gabriela Knighta. Maximálně si tak ještě někdo vzpomene na Phantasmagorii, ale to je asi tak vše. Říká se, že se jedná o slepou vývojovou větev, hry mají mizernou kvalitu a jsou tak po právu zapomenuty. Já osobně si nic takového nemyslím. Naopak, dokonce považuji interaktivní filmy za velmi inovativní a herně zajímavé.

Tender Loving Care je nejlepší interaktivní film, který jsem doposud hrál. Kdybych ho měl přirovnat k nějaké jiné hře, okamžitě mě napadá Fahrenheit. Ačkoli jsou obě hry postaveny na zcela odlišných herních mechanismech, tak si nepamatuji jinou hru, která by mě dokázala tak rychle a silně vtáhnout do děje. Doslova připoutat k obrazovce. Absolutní sžití se s hlavními postavami a brnkání na strunu emocí se dostavilo záhy. Největší zásluhu na tom mají velmi dobré herecké výkony a především příběh, který není žádnou smyšlenou báchorkou odtrženou od reality, jako tomu u her často bývá zvykem. Sledování postupně se měnícího psychického rozpoložení hlavních aktérů a pronikání do nitra jejich duše je hlavní náplní hry.

Hratelnost je velmi netradiční – viz popis hry. Výsledky duševních pochodů a aktuální stav mysli hráče při odpovídání na někdy dosti bizarní otázky ovlivňuje chování všech hlavních postav. Při vyplňování různých dotazníků a testů se mi často stává, že ani jedna z nabízených možností není přesně podle mých představ a musím tak volit odpověď, která plně neodpovídá tomu, co si skutečně myslím. V TLC jsou možnosti odpovědí tak bohaté, že uspokojeni budou i těžcí zhýralci. Za normálních okolností bych od začátku až do konce razil heslo – chlípnost nade vše – a na nic nebral ohledy. Příběh hry mě však natolik zasáhl, že jsem své chování musel velice rychle přehodnotit. Něco mi totiž říkalo, že s dekadentním přístupem nebude konec příliš dobrý a někdo to určitě nepřežije. Přesto se mi chování postav nepodařilo zcela ukočírovat, protože na konci dostala Kathryn od Michaela sladký polibek. Bohužel pro ni kladivem.

Stejně jako všechny interaktivní filmy má i TLC své vady na kráse:
- při prozkoumávání domu se brzo dostaví stereotyp, protože všechny deníky, knihy, poznámky a dopisy se nacházejí po celou dobu hry na stejném místě, takže vždy následuje takové repetitivní kolečko.
- není možné jasněji a přímo ovlivňovat děj. Odpovědi na otázky fungují jen jako popostrčení a následně se příběh sám volně vyvine dál. Hráč tak nemá hru plně pod kontrolou.

Na vysokých kvalitách hry a jedinečnosti zážitku se však nic nemění. Ale pozor! Je to interaktivní film, takže interaktivní skeptici a škarohlídi by se hře měli raději velkým obloukem vyhnout.
+7