SquareCells

Po dokončení všech dílů Hexcells jsem se vrhnul na hru postavenou na stejném principu, ale tentokrát v podobě čtverců. Prakticky od prvního okamžiku jsem ve hře viděl velkou podobnost či inspiraci z nonogramů, které jsou u nás známy spíše pod názvem "Malované křížovky". Těm jsem před pár lety slušně propadl a dosti jsem se jich naluštil, takže jsem byl s logikou řešení prakticky ihned doma a nová rozšiřující pravidla se mi pak dostala velmi rychle pod kůži.

Hratelnostně je pak hra prakticky stejná jako předchozí trilogie Hexcells. Je super, že se hra snaží maximálně pomáhat a tak je třeba přehledně vidět, která čísla jsou už zpracovaná a která ne. Jediné, co mi chybělo, byl zbývající počet neodkrytých dlaždic, jehož znalost občas byla pro řešení úrovně potřeba. Dále je celkem škoda, že již první chyba znamená ztrátu hvězdičky, což vede ke kompletnímu opakování úrovně. Aspoň u těch těžších mohli jednu chybku tolerovat. A pak mi taky přišlo, že mi to hraní celkově nějak rychle uteklo, aniž bych narazil na nějaké hodně těžké zásekové úrovně. Možná by se proto hodil generátor náhodných puzzlů jako v HexCells Infinite.

A to samé co u hratelnosti se dá říct i o audiovizuálním zpracování. Grafika je prakticky stejná, zvuky při odkrývání jsou příjemné, to samé platí ze začátku i pro podkreslující hudbu. Ta se ale stejně jako u minulých dílu časem oposlouchá a i když se po několika úrovních mění, přišla mi časem dost monotónní.

Celkově mám k této hře spíše neutrální pocit. Nijak extra neurazí, ale také moc nenadchne. Hrál jsem ji většinou jen jako krátkou výplň mezi hraním jiných her, nebo když jsem měl pár volných minutek u počítače.