Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Herní výzva 2019 - Kategorie č. 8 - Hrátky s časem (Hardcore)

Singularity je labutí písní svobodné tvorby studia Raven Software, pokrevního bratra id Software a jednoho z pilířů FPS scény devadesátých let. Jelikož tato hra nesklidila úspěch, další samostatné hry jsme se od Ravenů už nedočkali. Studio se dostalo do područí firmy Activision a sice zachovalo svou existenci, ale pouze paběrkuje spoluprací na nekonečné sérii titulů Call of Duty bez vývoje vlastních značek.

Singularity je zasazena do poměrně atraktivního prostředí studené války. Sovětský svaz na ostrově Katorga provádí experimenty s časem, které, jak už to v hrách bývá, končí katastrofou nevídaných rozměrů. Vše se podaří ututlat, ale v roce 2010 se opět začínají objevovat zvěsti, že se výzkum na na ostrově obnovuje. Hráč je jako člen výsadku americké armády vyslán na průzkum, ale jeho vrtulník ztroskotá a vy se ocitáte v kůži vojáka jménem Nate Renko na žhavé půdě kamčatského ostrova, kde se prolíná čas mezi současností a padesátými léty.

Příběh je kromě tradičních videosekvencí a enginových dialogů podáván pomocí zvukových i filmových nahrávek, které nacházíte průzkumem lokací. Všude možně se povalují četné poznámky pracovníků nebo obyvatel střediska, které doplňují story autentickými příběhy lidí, kteří pohromu zažívali na vlastní kůži.

Hned po spuštění nostalgicky zaplesalo moje oko Husákova dítěte. Singularity totiž předvádí monumentální scenérie padlých sovětských symbolů - rudých hvězd nebo soch Vladimíra Iljiče, texty v azbuce a další autentické prvky připomínající komunistickou dobu temna. Dále bohužel hra graficky nikterak neexceluje a ničím pozoruhodným nepřekvapí. Po celou dobu se nacházíte v industriálních či výzkumných komplexech a různých továrních budovách, takže je prostředí poměrně monotónní.

Cožpak o to, atmosféra je perfektní, zejména pokud se procházíte temnými tunely nebo hořícími budovami. Poměrně často zhlédnete vidiny událostí z minulosti a spolu se zmíněnými poznámkami pracovníků základny nebo jejich rodin vidíte postupný zmar a narůstající potíže při výzkumu. Ale architektonické výjevy nebo pokochání krásami krajiny rozhodně neočekávejte.

V akční hře je rozhodující kvalita bojových scén a ty se Ravenům rozhodně povedly. Postaví se proti vám vojáci současní i z padesátých let a četní znetvoření mutanti vzniklí časovými mutacemi. Pocit ze střelby jsem měl vynikající, i díky solidním animacím pohybu a úmrtí nepřátel. I gore efekty jsou samozřejmostí. Navíc se setkáváte s poměrně dynamickými misemi, které pěkně odsýpají.

Obtížnost autoři vyladili, a tak z likvidace protivníků máte pocit dokonalé satisfakce. Municí nemusíte nijak šetřit, ale bohužel zbraní nemáte příliš na výběr. Navíc máte možnost nést pouze dvě. Sestava je identická jako v jiných hrách - pistole, brokovnice, samopal, kulomet, granátomet, sniperka a jakýsi vrhač šipek. Používal jsem výhradně samopal a kulomet (nazývaný zde autocannon) a občas vrhač granátů, se kterým si užijete dost zábavy, jelikož sekundární mod disponuje naváděnými granáty, které můžete dopravit třeba i za roh.

Bohužel je Singularity moderní hra, a tak se setkáváme s častými neduhy těchto soudobých akcí. Jednak je přísně lineární a přímočará, nicméně to už v současné době asi nelze brát jako zápor. Zkrátka postačí se soustředit na likvidaci nepřítel a postupovat rovnou za nosem. Vadil mi taky pomalý pohyb hrdiny, což zejména vynikne po seanci klasického Doomu, kde Doom Marine běhá jako blesk. Nate se plouží i při sprintu jakoby měl v kalhotách závaží a navíc příliš daleko kalupem neuběhne. Celkové tempo akce je tudíž pomalejší. Tento problém vynikne hlavně v misi s nespočtem explodujících pavoučků, kteří se na vás valí ze všech stran, a jež pro mě byla největším problémem a zásekem ve hře.

V průběhu hry nacházíte vylepšovací stanice, kde si jednak upgradujte zbraně a také své schopnosti. Dlužno podotknout, že jsem vliv upgradů na chování postavy nijak nezaznamenal. A neustálé vylepšování mě docela zdržovalo a klidně bych se bez něj obešel.

Hlavním tahákem Singularity jsou hrátky s časem, které se prolínají celou hrou. Jednak se v rámci příběhu střídají obě časové linie, ale jakmile objevíte TMD (Time Manipulation Device), nastane ta pravá mela a postupně získáte několik schopností, jež obohatí vaše schopnosti a tím pádem i hratelnost. Pomocí vašeho udělátka si můžete nechat ukázat správnou cestu, takže nezabloudíte. Energetickým impulsem likvidujete nepřátele, ale hlavně si hrajete s časem a různé objekty obnovujete, nebo naopak je necháte zestárnout, což pomáhá při hledání tajných oblastí, nebo k nalezení správné cesty. Můžete použít i zastavení času pomocí vystřelené koule, čehož lze využít třeba k zastavení rotujících ventilátorů nebo zpomalení zavírajících se dveří, k nimž jinak nemáte šanci včas doběhnout. Tyto jednoduché puzzly docela výrazně osvěžují hratelnost.

Singularity se hraje příjemně, hra rychle odsýpá, potěší možnost volby ve finále, což přinese tři alternativní konečné animace. Bohužel jakmile hru dohrajete, prakticky nic vám nezůstane v paměti. Příliš originality hra nepřináší a sice si odškrtnete kvalitní dohranou hru, ale nic víc. Bohužel nám Raven Software přinesli daleko lepší tituly. Snad se někdy studiu podaří vybojovat zpět nezávislost a třeba nám na počítačích přistane nějaký zbrusu nový titul.

Pro: Dynamická akce. Prolínání časových dimenzí. Time Manipulation Device. Atmosféra komunistických časů.

Proti: Jednotvárné prostředí. Jenom dvě aktivní zbraně. Mise s pavouky.

+38
  • PC 60
Singularity je labutí píseň Raven Software - kdysi slibného studia (klasiky Jedi Outcast/Academy), jež bylo korporátním zmrdexem Activision zmutováno do továrny na Call of Doody. V době vydání prošuměla více méně bez povšimnutí, a nebýt výzvy, asi bych se k ní nikdy nedostal.
Což by ve výsledku nebyla žádná velká škoda. Ne, že by Singularity byla špatná hra. Jen je to takový amalgám mnoha jiných her (zejména tedy Bioshock a HL2), aniž by dosahoval jejich kvalit.

Nejdřív pozitiva:
- slušné tempo, hra není zbytečně dlouhá a odsejpá
- gunplay je kompetentní, s brokovnicí je hodně srandy, navíc se tu najdou takové vychytávky jako sniperovka s integrovaným slow-mo nebo naváděné střelivo
- upgrade systém slušně motivuje lokace prozkoumávat do detailu
- TMD, zařízení na manipulaci času je docela zábava použivat, ikdyž ty "puzzly" jsou extrémně primitivní
- místy slušná, až strašidelná atmosféra, střídána s adrenalinovými přestřelkami

A teď negativa, aneb proč "jen" (byť stále nadprůměrných) 60:
- Singularity vypadá fakt hnusně. Nejen technicky (Unreal 3) ale i umělecky, lokace jsou hnusné, modely postav i nepřátel též, vypadá to hůř než o šest let starší HL2
- Design lokací kde se hra odehrává by nemohl být generičtější - továrny, kancly, kanály (každá hra musí mít kanály). Oživují to občasné skoky do minulosti, kdy ostrov ještě nebyl v rozkladu, ale faktem je, že level design je prostě ošklivý na pohled, nepříliš záživný na průzkum
- zasazení a příběh...potenciál zde byl, ale ve výsledku hře jako obvykle podráží nohy tichý protagonista (a to jméno..Nathaniel RENKO!), který jen poslušně jako pejsek dělá, co se mu řekne. Jen na úplném konci má hráč/Renko možnost volby, která rozhodne jaký bude závěr - žádný ze tří konců sice není příliš satisfakční, ale lepší než nic.
Ostatní postavy jsou také nepříliš propracované, není čas si k nim vytvořit jakýkoliv vztah.
Četl jsem i veškeré poházené záznamy, poslouchal všechny ty magneťáky (a že jich tu je, očividně každý zaměstnanec Katorgy 12 je u sebe musel povinně nosit, jinak gulag), ale že by to zážitek nějak výrazně obohatilo říci nemůžu.

No nic. Poslední originální hra od Raven mě sice neoslnila, ale ani neznudila. Účastníkům výzvy pro tuto kategorii (hrátky s časem) sice doporučuji Quantum Break (který mne, hlavně příběhem, opravdu HODNĚ příjemně překvapil), ale pokud jste ho už dojeli, tak Singularity také zvládne zabavit.
+31
  • PC 80
"Dobrý den, vzal bych si 20dkg BioShocku, 15dkg Wolfensteinu a 10dkg nějakého Call of Duty. Přejete si to zabalit? Samozřejmě. Ale co to je? No, to co jste chtěl jsem Vám dal do jednoho balení - Singularity. Je to stejná pochoutka jako Vámi žádané zboží. Aha, tak já to na Vaše doporučení tedy zkusím, děkuji!"

Hodně podobným dojmem na mě působí letošní překvapení s názvem Singularity. Po dlouhé době jsem neměl do čeho tzv. píchnout a Singularity se mi zdálo jako dobrá volba. Při spuštění na mě čekalo poměrně zajímavé meníčko, ve kterém jsem nastavil vše, dle svých nároků a nic nebránilo v cestě za novým příběhem.

Hrátky s časem jsou super, především ve hrách. U Singularity budete především prožívat své ztroskotání na ostrově v současnosti, ale postupem času získáte fajn mašinku TMD a tak občas zavítáte i do velice rudého roku 1955, aby jste zde získali nějaký kód, nabili bombu, nebo jednoduše někoho zachránili. Singularity si umí hrát s časem, je zajímavé sledovat Vaše počínání poté - přijdete někam, vypadá to nějak, hopsnete do minulosti, něco odpálíte a vrátíte se zpět do roku 2010 a hle, vše vypadá naprosto jinak, než když jste sem přišli. Takové vlastnosti hru velice rychle znávykoví.

Ale Singularity nezůstává pouze u zajímavých prvků, je to především střílečka - poctivá střílečka, která obsáhne několik postav, skvělých nápadů a neutuchající hratelnosti, až mi bylo škoda, opouštět hru po dohrání kampaně. Pár zajímavých zvratíků se samozřejmě najde v příběhu, ale nejvíce mě potěšilo (doufám, že neřeknu tajemství), že hra má více možných konců, no a jak se rozhodnete záleží už jen na Vás! Pokud máte rádi poctivé střílečky se zajímavými náměty a nápady, je Singularity dobrou volbou, která potěší!

Pro: po dlouhé době perfektní střílečka, jednoduchost, originalita, různé konce, perky, nápady,

Proti: především krátkost, nevýrazná hudba, až na jeden případ

+27
  • PC 80
Letmo jsem prolétnul zdejší komentáře a přijde mi, že všechno důležité už pravděpodobně bylo řečeno, takže můj komentář bude asi docela ve zkratce.

Singularity mi bylo doporučeno jedním mým znamým, tak jsem si řekl, proč hru nezkusit. Vzhledem k tomu, že já rád takové ty "RPG prvky" v akčních hrách, líbilo se mi i zde různé vylepšování vybavení, zbraní atd, velmi podobné dalšímu dílku od stejného studia, hře Wolfenstein. Příběh jsem příliš nesledoval, hrátky s časem jsou vždycky oříšek, který často nejde pořádně rozlousknout, ale zápletka mi docela sedla (všelijaké vládní experimenty také můžu). Střílení bylo slušné, i když na standardní obtížnost až příliš jednoduché. Grafika se mému oku také líbila.

A teď k záporům. Ač mi bylo hned jasné, že hra bude striktně lineární, někdy byla ta koridorovost vidět až moc (kupříkladu nemožnost přeskočení zábradlí v půlce hry, kdy jediné, co by se stalo, by bylo spadnutí o patro níže opět do přístupné oblasti). Grafika, ač pěkná, má problémy s nahráváním textur. Leckdy se mi stalo, že polovina textur byla velmi ostrá a pěkná, kdežto druhá jako kdyby vypadla z malování. V závěru hry také dochází z příběhových důvodu ke znehodnocování některých těžce nabytých vylepšení potažmo obecně technologie E99. Ze začátku se snažíte prošmejdit kdejaký kout, abyste si mohli na další stanici něco vylepšit, aby na konci hry byly potřebné technologie prakticky na každém rohu a vaše postava skončí téměř se všemi dostupnými vylepšeními (tolik k diferenciaci pomocí RPG prvků). Třešničkou na dortu záporů jsou někdy naprosto nelogicky umístěné vylepšovací stanice (kdo by ji dával třeba do stok?).

Pro: Slušný námět, RPG prvky, pěkná grafika, relativně povedená FPS část

Proti: Koridorovost, znehodnocení RPG prvků ke konci hry, problém s texturami, některé nelogičnosti

+24
  • PC 95
Jak již bylo několikrát řečeno, Singularity kopíruje spoustu her jako je Stalker, CoD4, Cryostasis, Fear, Bioshock, Woldenstein, Dead Space, Metro 2033 (spíš náhoda, vznikaly současně) a určitě spoustu dalších. A dělá to prachsprostě na každém kroku a naprosto očividně. A rozhodně schválně. Neoceňuji zde kopírování, ale cit, jak je to zde zakomponováno a podáváno, perfektně připravená jízda pro hráče. Kdo nehrál výše zmíněné hry, tak se ochudil o spoustu zábavy.. Já se u toho hrozně nasmál díky odkazům do jiných her. Navzdory tomu má Singularity stále svou osobytost a tvář. Je to koridorovka jako prase, ale nejsem ten ortodoxní "chcimítvevšemvolnost" hráč, takže pohoda. Příběh je docela dobrý, až na pár nejasností jak již zmiňoval kolega Garret níže.Hudební doprovod a zvuková stránka hry je na 120%, neskutečně povedené.Leveldesign vynikající, smysl pro detail není až takový, jako u východních sousedů, ale přibližuje se tomu docela dobře.Grafika mě v úvodu hry docela konsternovala, ale pak jsem vypl bloom a DOF a vypadalo to 2x lépe a byl jsem s touto stránkou naprosto spokojen. Industriální socialistická archytektura na mě dělala dobrý dojem, včetně všech obřích strojů, přístrojů, hýblátek a udělátek.

Od Singularity jsem moc nečekal, asi proto jsem byl nakonec tak nadšený. Je plný dobrých nápadů, ikdyž né třeba vlastních, ale Singularity se tím nijak netají, spíš naopak. Pro mne jednoznačně hra roku, protože v zábavnosti ji letost nepřekonalo nic. A hra má především bavit, že?

Pro: Krásně očividné obšlehnutí nápadů z jiných her, výborný zvuk a hudba, leveldesign, zábavnost a hratelnost.

Proti: Koridorovost

+23
  • PC 80
Toto je příběh z dávných časů. Z časů mýtů a legend, kdy koridorový střílečky nebyly sprostý slovo...

Pokud jste pochopili úvodní upravenou citaci, tak máte +1. Měla zafungovat jako vlna nostalgie, kterou v dnešní době Singularity neplánovaně používá ve svůj prospěch. Taky se vám občas zasteskne po klasických koridorových střílečkách, kde prostě jdete dopředu a kosíte nějakým sexy arzenálem zlobivce? Kdy jste naposledy něco takovýho hráli? Titanfall 2?
To by ke vzpomínání a hraní na nostalgii stačilo. Vlastně vše ostatní už napsali místní uživatelé. Není tedy čas ztrácet čas (he, docela příhodný u takový hry, co?).
Prostý RPG systém je ve hře daný celkem přirozeně. Sice se na samém závěru degraduje, ale všichni víme, že sbírání a kupování různých schopností je pořád zábava. Byla to sranda i tehdy a je to sranda i teď. Věřil bych, že na normální obtížnost se hra dá projít i bez nich. Slouží tedy spíše jako taková ozdoba. Což není vysloveně špatně. Jen se z toho dalo vytěžit asi víc. Na druhou stranu i míň. Pořád je to feature, která nenarušuje herní běh, který je na (dnešní dobu) velmi krátkou trať.
Používání cestování času do popkultury je pouze znakem neinspirativnosti autora.
Jak se to vezme. Singularity není vysloveně pitomý. Má své docela cool momenty, který využívají převážně jednoduchých časových paradoxů. Nic, co by vám zamotalo hlavu. Taky ale nic o čem by jste psali domů. Nenadchne a neurazí.
Gunplay je překvapivě vlastně zábavný. Zbraně působí relativně přirozeně a rozsekávat zlobivce brokovnicí na první dobrou vytváří určitý pocit satisfakce. Arzenál se skládá z některých originálních kousků (dálkově ovládaný granát, který nemá využitý potenciál) a z některých naprosto klasických (AR, brokovnice, pistole...). Nečekejte tedy žádné překvapení a možná budete občas odměněni nějakou tou novinkou. Originální zbraně působí spíše jako zajímavé zpestření. To ale hra přes svou délku vlastně ani extra nepotřebuje. I tak se jedná o dobrý pokus vývojářů pobavit hráče.
Atmosféru bych vyloženě nesrovnával s Metrem. Ten byl ethanol atmosféry. Singularity je "jen" další koridorovka, které dříve vycházely. Dnes už ale tolik nevychází a právě proto si myslím, že by jste měli dát Singularity alespoň trochu šanci. Za tak krátkou herní dobu (4-6h max) se totiž nestihnete nudit. Jasně, puzzlíky jsou naprosto primitivní, ale využívání TMD (jak napsali ostatní) je celkem zábavný.
Rozhodně nečekejte nezapomenutelný zážitek. Pořád je to hra krátká, nepropracovaná a bez zajímavých postav. Také musím zmínit promarněný potenciál. S delší herní dobou by dokázali autoři pracovat lépe. Mohl z toho být zajímavý příběh.
Na závěr bych také upozornil, že Singularity neobsahuje titulky. Problémy technického rázu se točí okolo nvidia physix, který vyřešíte odinstalací aktuální verze a nainstalováním té, kterou máte ve složce se hrou. Trochu otravný, ale dá se s tím žít.

Herní výzva v základní formě - Hrátky s časem - splněna

Pro: koridorová střílečka, krátká herní doba, potenciál pro zajímavý příběh

Proti: postavy, krátká herní doba, koridorová střílečka, nevyužitý potenciál pro příběh, absence titulků, menší problémy se spuštěním hry

+17
  • PC 80
Asi 9hodinová jízda, která atmosférou opravdu nejvíc připomíná Bioshock říznutý špetkou Cryostatis. Zároveň se ale dočkáte několika úseků, ve kterých vás bude doprovázet společník a hratelností mi často připomínala dnes už prakticky oldskoolový styl, který předvádělo třeba Pariah (nevím co proti té hře máte :))a podobné béčkové věci.

Nějak se mi dneska nechce rozepisovat, takže jen v bodech:

- Graficky je to Bioshock hadr, jen místo art deca je tu železobeton, ruská avantgarda a 50's laboratoře.
- Proti Bioshocku větší důraz na zbraně a méně speciálních schopností rukavice. Na druhou stranu ovládání rukavice mi přijde lépe zpracované, než ovládání plazmidů a když se chce, dají se dobře kombinovat.
- Hezký HUD :)
- Na jednu stranu hodně zajímavých puzzlů a žůžo souboj s jedním z bossů na vlaku, na druhou stranu hlavně ze začátku jsou situace občas stavěné na určitý herní styl/zbraň, nebo jsou příliš obtížné, což naštve hlavně na začátku - později už si člověk ani nevšimne.
- Upgrady nejsou zrovna vyvážené. V první polovině je občas překvapivě snadné umřít, ke konci je naopak téměř nemožné.
- Často taky až moc očividně skriptované: Mutant nenapadne vojáky za krytem, protože dokud neuděláte 3 kroky vpřed, žádní tam nejsou.
- Příběh se pochopitelně točí kolem cestování časem. Je škoda, že je často podávaný vyloženě lacině. Autoři vám klidně hodí na obraz noviny, kde jsou líní vytvořit pro něj aspoň lorem ipsum a použijí náhodnou změť znaků, ačkoli je ten text na monitoru perfektně čitelný. I reálie občas docela neštymují - tady člověk lituje, že na tom nerobili rusové. V tomhle směru bych jako vzor možná zmínil Red Alert.
- Jsou tři konce. Asi. Žádný se mi bůhvíjak nelíbil.

A já už nevim, dneska mi to nějak nemyslí, tak to bude radši asi všechno :)
Bůhvíjakej zázrak to sice není, blbá hra ale taky ne, takže pokud nemáte co hrát, jděte do toho.

Pro: stylová akce s příchutí oldskoolu

Proti: lehce nevyvážené a béčkové, grafika zrovna neoslní

+16
  • PC 75
Singularity, hra na první pohled tvářící se jako nepřímé pokračování Bioshocku. Všechno tomu nasvědčuje. Grafika (ta je ale horší), zvuk (ten je nedynamickej při výstřelu), podobný lokace, vidiny (duchové z minulosti) a vůbec styl, kterym je nám hra servírovaná. Bioshock ale neni jedinou hrou, ze který byly čerpaný nápady. Nabízí se například Half-Life (tam je jedna situace úplně stejná), Dead Space (možnost nechat si odtajnit správnou cestu), TimeShift (hrátky s časem) nebo Cryostatis (flashbacky do minulosti. Ale zatim co v Cryostatis je to vážně jen flashback u Singularity je to skutečnost).

Samotnej začátek hry mi připomínal dokonce Call of Duty (let v helikoptéře + graficky totožný postavy), všechno se ale rychle semele a vy se ocitáte na ostrově, kde ruští vědci vyvíjeli cosi. Prvních několik minut (asi tak hodina a půl hraní) jsem si myslel, že hraju jinou hru (k Singularity jsem se dostal náhodou a věděl jsem o tom jen to, že bych měl mít super rukavici. Ta ale pořád ne a ne přijít). Ovšem ve chvíli, co byla rukavice efektně přidělána na mojí levou paži nastala úplně jiná a dynamicky odlišná hra (funkce rukavice jsou výborný. Jejich popis je v popisu hry), která svym neústupnym tempem sráží na kolena v jednom kuse (akce je někdy ale trochu nudná). Potěší i upgreat zbraní, schopností ruky nebo vaší postavy (např. větší zdraví). Atmosféra za doprovodu parádního hudebního doprovodu je výborná. Bohužel se ale nemůžu zbavit pocitu, že se jedná spíš o "béčkovou" záležitost, než o strhující a příběhově vyladěnou akci typu BioShock (několik strhujících momentů hra ovšem nabízí + výbornej konec, respektive tři konce a až na jeden všechny pěkný).

Singularity je zkrátka směs toho nejlepšího, co jsem v poslední době hrál, ale nevyužívá plně svýho potenciálu díky čemuž se stává poměrně béčkovou řežbou s ne tak skvělou grafikou (efekty jsou výborný). Každopádně ale stojí za zahrání, který slušně pobaví.

Pro: časotvorná ruka, hratelnost, hudba, akce (i když je místy nudná)

Proti: grafika, nedynamičnost zvuku, akce (i když je někdy skvělá)

+16
  • PC 80
Mno, tak to mám za sebou a v ústech mi zůstala jakási pachuť. Dobře, vezmu si pár tik-taků, ať se mi lépe dýchá, a mohl vám tak s čerstvým dechem říct, co mám na srdci. Chtěl bych se pozastavit nad jednou věcí. Proč jsou hrátky s časem tak diletantsky udělané? Těšil jsem se, že budu mít možnost, alespoň trochu ovlivnit tok času. Toho jsem se nedočkal, krom TDM funkce Deadlock vytvářející kouli, která uvnitř sebe výrazně zpomalí čas. Ale co předvádí Age revert, tak to se mi nelíbí. Mít možnost objekt přetransformovat z jednoho stavu do druhého a nazpátek pro mě nejsou hrátky s časem. A to vůbec nemluvím o programově naskriptovaných skocích v času, které jsou tak nečekané, že sem je vždy sám tušil. Asi jsem moc náročný a možná ještě není ta správná chvíle pro moje fantazie. Tak snad někdy příště.
Musím také zmínit grafický kabátek hry, který mě okouzlil ale i zároveň pohoršil. Nevím jestli to je chyba nebo to tak mělo být, ale opravdu polovina hry mi přišla jako bych se koukal na objekty ve velké vzdálenosti a byl přitom u nich. To ale neznamená, že se mi to nelíbilo. Právě díky tomuto faktu, se mi to zdálo více komiksově říznuté.
No a na konec bych chtěl zmínit to co si myslím o všech ukončeních, které nám byli naservírovány. Podlé mého názoru byli spíchnuty opravdu na poslední chvíli a tak jsem po dohrání Singularity cítil velké zklamání. Hra jako střílečka věru špatná není, ale nesmí se od ní chtít něco jiného. Což jsem bláhově chtěl.

Pro: Pif paf, grafický styl, linearita atd.

Proti: Hrátky s časem, děj, grafika, strašně málo druhů nepřátel, ukončení atd.

+15
  • PC 80
Singularity je dobrá doomovka od starých dobrých Raven Software, která mi po tunách 3rd person akcí a sandboxů byla opravdu po chuti. Příběh byl navíc zajímavý a neotřelý a zpočátku se vyvíjel tak, že jsem se od hry nedokázal odtrhnout a chtěl vědět, co se bude dít dál. Stejně jako u dobré knížky jsem prostě nemohl nenakouknout na další stránku, potažmo za další checkpoint. Potěšilo mě i technické zpracování, výborná optimalizace a na dnešní poměry dost slušná herní doba. Jedinou výtku bych vznesl vůči určitému aspektu příběhu, který je shodou okolností totožný s před dvěma dny dohraným Kane and Lynch 2, a částečně i s před třemi dny dohranou Mafií 2. Teď trochu zaspoiluju takže pokud jste to ještě nehráli tak dál nečtěte. Jedná se o to, že celý děj, ať už se rozvíjí jakkoli, je postavený na strašně chatrném základu - hlavní hrdina na samém začátku nevědomky udělá něco nemoudrého (Kane zastřelí dceru mafiánského bosse, chlápek v Singularity zachrání civilistu v hořícím domě), čímž spustí celý ten koloběh událostí a po zbytek hry nedělá nic jiného, než že žehlí vlastní průser. Nebýt oné spouštěcí události, nic z toho co se v obou hrách stalo by vůbec nestalo (po Kane a Lynchovi by nešel mafiánský boss, a doktor Demichev by se nestal vládcem světa). Z toho vyplívá, že ty stovky mrtvol, miliony vystřílených nábojnic a vůbec všechno k čemu v obou hrách došlo se vlastně stalo úplně zbytečně. Je to něco navíc, uměle vytvořeného, co vůbec nemuselo být. Není to Medal of Honor, kde už existuje válka a voják je prostě součástí událostí, nebo Gothic, kde existují orkové, božstva, Xardas a celá ta tlupa pošuků, mezi nimiž se hrdina snaží udělat pořádek. V Singularity ani Kane and Lynch jsem neměl pocit, že jsem v roli hlavního hrdiny dokázal něco velkého. Prostě jsem vyžehlil průser, který jsem sám natropil, a to mě irituje. Na tomhle autoři hru stavět neměli.

Pro: má to spád, zajímavý příběh, pěknou grafiku a perfektní optimalizaci

Proti: celý příběh, ač dobrý, stojí na úplně stupidním základu; přehršel zbraní a předmětů = přílišná lehkost

+15
  • PC 80
Jsem fanoušek Bioshocku a her podobného typu, takže Singularity má u mě svým charakterem hned v úvodu plusové body. Hru jsem hrál v době vydání a velmi mě bavila. S odstupem doby jsem si ji nyní zahrál znovu a musím říci, že mě baví stále.

Hned v úvodu hra zaujme svoji postapokalyptickou atmosférou, zasazenou na opuštěný výzkumný ostrov dřívějšího Sovětského svazu. V první třetině hry mě bavilo prozkoumávat rozličné symboly SSSR a poměrně mě zaujal i začátek příběhu a postupně budovaná atmosféra celého ostrova, zdemolovaného neúspěšným vývojem magické látky E99. Celý koncept hry, pokud jde o příběh a atmosféru je dle mého velmi dobře nastaven, bohužel neudrží prvotní nadšení po celou dobu. Atmosféra postupně opadá s tím, jak se pohybujete ve velmi repetitivním prostředí a příběh se klasicky zužuje plněním pokynů jednoho vědce, který Vás provází hrou s cílem ukončit celou tu noční můru jménem Katorga-12. Přesto, i když hra nevyužila plně svůj potenciál, hodnotím atmosféru a příběh pozitivně.

Singularity je především akční hrou a u těch je klíčová hratelnost. A v tomto ohledu nemám téměř žádné výhrady. Trochu mě štvalo akorát to, že můžete v jednu chvíli nést pouze dvě zbraně (výjimečně tři). Hra sice nenabízí širokou paletu zbraní, ale těch několik, které ve hře jsou, jsou dobře vybalancované. Kromě klasiky jako je brokovnice, útočná puška, pistole nebo snajperka zde nalezneme např. Hledače, který střílí naváděnou munici, kterou prostřednictvím dobře udělané zpomalené sekvence sám navádíte nebo jakéhosi Hřebíkovače, který střílí výbušné šipky. Zbraně můžete v průběhu hry vylepšovat, i když nikoliv pokud jde o jejich funkcionalitu. Rozsah zbraní je však dostatečný především díky možnostem, které Vám dává THD. Díky magické látce E99, kterou sovětští vědci zkrotili do zařízení, které poměrně brzy dostanete namontované na ruku, totiž můžete vyvádět mnoho zábavných kousků. Hra Vám postupně nabídne telekinetické schopnosti, manipulaci s časem, jakési šokové vlny nebo např. schopnost nepřítele nechat v řádu sekund zestárnout až na prach. Ve hře se všude povaluje mnoho výbušných barelů, plynových nebo dusíkatých lahví, které můžete vrhat na Vaše nepřátele. V tomto ohledu potěší slušná fyzika. Nepřátelům můžete ustřelovat části těl, metání různých předmětů je zábavné a i když jsem preferoval souboje s lidmi, ani boje s monstry nebyly k zahození. Chválím také pocit ze střelby a celou hratelnost podtrhuje dobré nazvučení. Pouze si příště musím nastavil nejvyšší obtížnost, hrál jsem na normální úroveň obtížnosti, která moc velkou výzvu nepřinesla.

Hra trochu trpí svojí lineárnosti, ale pokud se přenesete přes to, že nemáte téměř žádný prostor pro improvizaci a prostě jen musíte jít vpřed a likvidovat vše před sebou zjistíte, že jde prostě a jednoduše o klasickou tunelovitou střílečku ze staré školy, která v dnešní době plné zbytečně nafouklých otevřených her spíše potěší. Herní doba je plně dostačující.

Singularity mě i po 10 letech bavila od začátku až do konce. Hra rozhodně nedosahuje kvalit Bioshocku, ale těch cca 7 hodin hraní jsem si užil vrchovatě a doufám, že někdy někdo zkusí tuto značku vzkřísit a vyždímat ještě lépe nadhozený potenciál, který hra přinesla.

Pro: Atmosféra, hratelnost, superschopnosti

Proti: Repetitivní prostředí, hra nevyužila plně příběhový potenciál

+15
  • PC 70
Hře Singularity jsem se dlouhou dobu vyhýbal, nelákalo mě moc
takové to nadpřirozeno a samotného ovládání času. Naprosto stejné obavy jsem měl i u Wolfensteina z roku 2009, a vážně jsem si nedokázal představit, jak veškeré slibované systémy budou fungovat právě v Singularity. A proto musím ihned z úvodu říct, že obavy byli zbytečné a ze hry jsem si nečekaně odnesl skvělý hororový akční zážitek.

Už po pár minutách hraní začnete pociťovat jistou inspiraci hrami jako je již zmíněný Wolfenstein nebo známý Bioshock. Jako kapitán Renko jste vysláni na ostrov Katorga-12, na kterém se za dob Studené války odehrávaly všemožné ruské experimenty, mezi které patří i pokusy s nově nalezeným prvkem E99. Ihned po příletu do blízkosti ostrova je ale vaše helikoptéra sražena k zemi zvláštní gigantickou emisí. Nyní už není z ostrova cesty zpět a je jen na vás a pár vašich kamarádech zjistit, co se na ostrově stalo, respektive děje, a co stojí za zvláštními hodnotami radioaktivity na ostrově. Hra vypráví klišoidní příběh o záchraně světa s několika možnými konci, které se odvíjí od vašeho finálního rozhodnutí. Bohužel, tyto konce jsou velmi nevýrazné a osobně bych dal přednost radši pořádnému závěrečnému bossfightu. Bohužel ve hře chybí kompletní otitulkování dialogů, a tak ti, co moc dobře nerozumí anglicky, moc z příběhu nepochytí. A z textů a dopisů, které se válí všude po mapě, také o moc moudřejší nebudete. Ihned z úvodu hry na vás dýchne velmi temná a pochmurná atmosféra, která se s příchodem nečekaných jumpscarů mění v horor. Vizuál lokací je zpracován na jedničku, stejně tak i různorodý level desing. Ostrov není totiž obýván jen vojáky, ale také řadou různých a děsivých mutantů, mezi kterými narazíme i na pár povedených bossfightů. Tato atmosféra neupadá naštěstí ani v pozdějších fázích hry, kdy máte v rukách všemožné zbraně a vychytávky, což je velké plus.

Zbraní ve hře naleznete dostačující množství, od úvodního revolveru, přes samopal a brokovnici, až ke granátometu či kulometu. Tyto zbraně máte možnost díky nasbíraným součástkám a zkušenostem také vylepšovat, stejně tak můžete vylepšovat spoustu schopností vaší postavy. Už v úvodní části hry budete cestovat v čase, a to mezi současným rokem 2010 a rokem 1950. Později ale dostane do rukou stroj času, tzv. TDM, díky kterému budete moci měnit stáří objektů a organismů, zpomalovat čas, přemisťovat a přitahovat objekty, nebo vysílat proti nepřátelům pulsy energie. Díky těmto prvkům se ve hře dočkáme i několika logických hádanek spočívajících právě v přemisťování objektů nebo s hrátky s časem.

Hratelnost jako taková je zábavná, ale po dohrání první poloviny hry se dostaví stereotyp, který ale naštěstí zachraňuje povedený level desing. To co především kazí herní požitek jsou nápadné všudepřítomné neviditelné zdi. To jednou nemůžete nalézt cestu dál z jedné arény, a když už si konečně myslíte, že jste ji našli, zastaví vás neviditelná zeď a doslova se vám vysměje. Grafické zpracování se povedlo. Sice by si vývojáři mohli dát více záležet na texturách, ale i na ně jsem si po čase zvykl a grafický kabátek se mi zalíbil. Ve hře nechybí ani brutalita, takže si budete moci vychutnat poletující končetiny vzduchem. Pochvalu si rozhodně zaslouží i Soundtrack a ozvučení.

Singularity je parádní odreagovačkou, která je i přes nedostatky nedoceněná. Hře se bohužel nepodařilo využít její potenciál naplno, a tak se ztratí mezi desítkami podobných titulů.

Pro: Atmosféra a hororové prvky, level desing, logické pasáže a hrátky s časem, vylepšování zbraní a schopností, několik možných konců, grafika, ozvučení

Proti: Chybí titulky, stereotyp, neviditelné zdi, nevyužitý potenciál, nevýrazný konec

+13
  • PC --
Cokoli! Cokoli, jen né cestování v čase!!! Tenhle nesmysl nesnáším.

Hned první poznámka nedává smysl - jak mohla Moskva zavřít Katorgu kvůli smrti Demicheva, když v intru je řečeno, že Katorga byla vymazána výbuchem E99 při pokusech Barisova?--- Tím, že jsem zachránil Demicheva jsem přece nemohl zabránit Barisovi v pokusech ve výrobě bomby, která později tak jako tak musela zničit Katorgu...?!?--- Jak může Barisov vědět, jaká je správná časová linka, když jinou, níž tu špatnou, nezažil...?!? --- Co ten konec? Jak můžu existovat v jednom čase dvakrát? Znamená to, že mě může být někde nekonečno?? A co mělo znamenat přepsání deníku Kathryn?

Singularity jsem dohrál až na druhý pokus. Poprvé jsem se prostě přes ten pakoidní příběh nedokázal přenést. A to i přes to, že první polovina hry je 100% lepší, než druhá polovina. Je komornější, atmosferičtější, obsahuje více čtení, více zvukových nahrávek a snaží se hrát na příběhovou strunu. Ve druhé polovině se autoři vykašlou na schovávání E99 Tech a hází mi je pod nohy, zasypou mě zbytečnými zbraněmi a zbytečnými nepřáteli, zbytečnými odbočkami zbytečně natahující hrací dobu.

Použitý Bioshock engine je dost bídný, textury se navíc dost často zapomínají nahrávat. Některé savepointy nejsou položeny nejšťastněji, upgrade zbraní mi přišel nadbytečný.

Singularity se dobře hraje, když člověk nad příběhem moc nepřemýšlí. Má své světlé momenty. Občas přehršel akce nebo hektických momentů, občas začne skřípat. Celkově je pro mě, hlavně po příběhové stránce, zklamáním.

**/5
+12