Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
"Sam I am" Toto je první hláška Sama "Serious" Stona který přišel jako blesk z čirého nebe. Malé a neznámé Chorvatské studio Croteam v roce 2001 vydali právě tuto hru, která byla vskutku nevšední. Otázka o jaký se přesně jedná žánr zde nebudu nějak rozebírat. Ono to je ve výsledku vlastně jedno, když dnes podobný styl "bezhlavého střílení stovky mega tupých nepřátel" vidíme i v posledních COD hrách.

Je tomu už více jak jedenáct let co jsem si poprvé hru vyzkoušel na pár minut u kamaráda.
Hra mě okamžitě zaujala a já ho musel požádat o půjčení. Kámoš se cukal ale nakonec podlehl. Jediná věc které jsem se obával byla prostá. "Rozjedu Sama na své plechové vykopávce?" Serious Sam mě totiž zaujal nejen svou hratelností ale hlavně grafickým zpracováním. Obával jsem se zbytečně a i na mé staleté šunce hra pelášila jako nadopovaný polní zajíc.

SS je a byla šílenost at už neobvykle přímočarým level designem, přímočarou hratelností, přímočarými nepřáteli. Opravdu by jste jen těžko hledali jednoduší hru.
Na druhou stranu před těma mnoha lety jsem byl ze hry unešen a to paradoxně kůly její přímočarosti. Nemusel jsem se totiž starat o nic jiného než jít dopředu a střílet a střílet. Jenže dnes už samotné střílení nestačí. Má Serious Sam něco co dokáže zaujmout dnešního hráče?

Grafické zpracování: Hru jsem před pár dny dohrál a i dnes v roce 2013 jsem s úžasem koukal jak hra vypadá. Hromada textur je zde na tu dobu až maniakálně detailních, písek vypadá jako písek, podlaha jako podlaha...efekty slunce, stíny, nasvícení, mlha, modely nepřátel. To vše vypadalo na rok 2001 naprosto skvěle.

Takové pozlátko si ale vybralo své daně, levely jsou malé a jejich design ničím nepřekvapí. Ale hádám že to takto bylo vytvořeno úmyslně aby to pasovalo do stylu hry. Jak jsem řekl vše je přímočaré.

Prostředí Egypta v němž se hra odehrává pro mě bylo velkým zpestřením. Ano vím že tu her z tohoto prostředí už bylo více než dost ale SS to prostředí dokázal tak věrohodně vykreslit a nemohl za to jen písek.

Nepřátelé: Je jich tu poměrně dost avšak hra dělá jednu zásadní chybu. Totiž všechny nepřátelé na vás pošle velmi brzy a vy už v půlce nikoho nového nepotkáte. To samé platí u zbraní, prostředí se nemění a stereotyp nastupuje rychleji a rychleji.

Naštěstí i dnes střílení stovek potvor je zábava a někdy i pořádná fuška. Nikdo se tu s vámi nemazlí a v průběhu hraní nebude vůbec problém zahlédnout na scéně stovky nepřátel valící se na vás jako slepice po flusu. Do toho si připočtěte skvělou tématickou hudbu, tunu Samových hlášek a pokud vám k zábavě vystačí samotný koncept hry máte vystaráno. Před lety to byla pecka teď už to taková sláva není. Pokud se ale potřebujete odreagovat je Serious Sam naprosto perfektní volbou.

Pro: Sam a jeho hlášky ,grafické zpracování, hudba, plynulá hratelnost, obří finální boss

Proti: Ke konci stereotyp, malé a nenápadité levely

+19
  • PC 85
Serious Sam: First Encounter byl velice příjemný návrat. Croteam totiž stvořil možná poslední regulérní doomovku (či spíše dukovku), ve které nechybí nic na co jsme byli zvyklí v střílečkách z devadesátých let.

Celý styl hry je neskutečně arkádový a to už od úvodu, kde nás místo animovaného intra přivítá textové příběhové pozadí, jak vypadlé ze starých Nintendo nebo Sega her. Příběh nehraje velkou roli, ale je docela zajímavý - kdesi v budoucnosti vede lidstvo prohranou válku s mimozemšťany, vedenými nějakým Mentálem (opravdu nekecám) a jediná šance je vyslat vypatlaného, hláškující hrdinu zpět v čase do dob starého Egypta, aby jim tam nakopal prdel. V průběhu hry hledáte artefakty, procházíte prastará města i chrámy a postupujete přes hordy nepřátel k cíli kontaktovat mimozemšťany. Což se povede a vše končí v nejlepším, kdy Sam odlétá na mimozemské lodi najít Mentála.

Hratelnost je neskutečná. Ač hra ze začátku klame tělem a nechává Vás rozkoukat, v průběhy hry se akce zintenzivňuje a útočí na Vás desítky nepřátel najednou. V poslední misi jsem kupříkladu na jednom nádvoří pobil asi 400 potvor. Potvory jsou tupé, moc toho nevydrží, jediné co je zajímá je Vás zabít, ale je jich mnoho a občas Vás zkrátka dostanou. Hrdina je klasický "Duke", který občas nahodí vtipný komentář místa, nepřátel nebo situace.

S nepřáteli si tvůrci vyhráli ve stylu "pryč s realitou" A tak tu vedle sebe máme skákající kostlivce (připomínající vetřelce), velké mechy i obří mechy, obrněné škoripiony, něco jako žaby kterých útočí minimálně 50 najednou či létající harpyje (připomínající anděly). Nejvíce mě dali paradoxně zabrat býkové, kteří Vás naberou a odhodí několik metrů, nebo bezhlaví sebevražední atentátníci. Občas přijde boss, který je velký jak mrakodrap a zejména poslední boj byl megalomanský. Takhle nějak má vypadat závěrečný boss ze střílečky - obrovské, smrtelně vyzbrojenené a prakticky nezničitelné hovado.

Na jejich likvidací máte téměř klasické zbraně - počáteční nůž, pistole, jedno i dvouhlavňová brokovnice, thompson - což jsou zbraně, které brzy odložíte. Proč? Protože potřebujete palebnou sílu. Takže přichází rotačák, raketomet, laseromet a ultimátní dělo, vrhající všezametající a ještě vybuchující koule. Zbraně jsou jak má ve správné arkádě být naprosto přesné, rychlé a smrtící.

Ve hře samozřejmě nechybí spousta powerupů, občas nějakého to tlačítko a aby mozek při té řezničině nezahálel, dají se hledat secrety, které Vás dovedou k dalším zásobám i vtipným scénkám. Nejvíce mě pobavila monumentální pyramida, která se stiskem tlačítka změní v horu z bedýnek.

To vše v arkádově pastelkové, leč krásné grafice, kdy se můžete kochat všemi těmi nádvořími, budovami, palmami a soškami, občas obdivovat obrovské lokace a pokud Vás kochání přestane bavit, stačí vzít raketomet a trošku to přezdobit (sošky i stromy se dají ničit).

Zkrátka Serious Sam je poctivá arkádová střílečka plná perfektní lokací, nepřátel a zbraní s výbornou hratelností.

Pro: Grafika a celá egyptská výprava, zbraně, nepřátelé, oldschoolová hratelnost.

Proti: Pro někoho jen bezduchá střílečka.

+18
  • PC 80
Serious Sama dobře vystihuje tajná úroveň u vodopádů a skalních masivů. Jakmile se hráč pohne a kousek popojde, začne souboj s nabíhajícími nepřáteli. Mezi jednotlivými skalisky jsou dřevěné lávky, po nichž to může Sam projít na druhou stranu. A vrátit se zpět samozřejmě již nejde. Do zmíněné tajné lokace se dá dostat zhoupnutím a odjištěním jedné z kývajících se dřevěných plošin. Vlastně je to obyčejná houpačka. Ve správné pozici na ni skočit a nespadnout do vody, to byl poměrně kumšt. A podobné vychytávky najdeme napříč celou hrou, mění se jen ráz daných úrovní a jejich stavba. Obecně ta interiérová, či jakákoli se stavbami, hýří lepším dojmem, než základní kopce a kaňony. Tam tak nějak nastává ten pocit, jací neřádi na mě zrovna půjdou, zda dobře uhnu a zbude mi nějaký náboj do zbraně.

Obtížností je pět. Jsou vhodně rozložené a počítají s tím, jak je kdo zkušený s hraním FPS. Při pečlivě vybrané volbě to zhruba odpovídá mému umu, ačkoli nehraji vše na ty nejvyšší stupně, co by zcela jistě pozdrželo můj zážitek ze hry. Možná jej i negativně ovlivnilo. Ale jdou-li přívaly zástupů monster čím kropit, nebráním se ani jejich extrémně velkému počtu. Normal tak na třetí slot z pěti sedí dokonale. Výdrž bossů a tužších potvor nedá moc práce, i na větší vzdálenost se dají zlikvidovat snadno. Pomoci si lze i dobře zvolenými monitory, herními periferiemi a nastavením. Ve víru akce je problém měnit zbraně, je-li nedostatek střeliva, proto se dá četně využívat všelijakých triků v mapě, ustupovat dozadu, kde to lze, někam výše vyskočit, neplánovaně jít do sofistikovaných secretů a pohodlně je v klidu čistit odtud.

Přepínání gravitace v jednom z nejimpozantnějších secretů, nacházejícím se v úrovni Karnak, považuji za stěžejní věc, jíž Croteam přinesl svěží vítr do žánru FPS. Kousek od startu se hráč ponoří do vody v bazénu, v jehož středu je vysoký sloup, tam podplave menším otvorem. Cesta ho zavede několika tunely. Až se vynoří z vody a může s přepínačem pozměňovat úroveň gravitačního působení. Celá oblast se otočí vzhůru nohama, ale vypadá to víceméně neměně, až na to, že jen tím otočením na strop lze sebrat přítomné předměty. Tady je zároveň moc pěkné pozorování i zbytku místnosti, všeho, co v ní je. Aby se dalo do popisované tajné skrýše dostat, předcházelo tomu aktivování dvou spínačů na zdi. Těch si všimne určitě vícero lidí. Jakmile je rébus vyřešen, doprovází to i charakteristický text a zvuk. Jo, už jen kvůli uvedenému je hra fakt lahůdka. Nalezeny i ty menší rampy v secretech, co vedou výše.

Serious Sam Classic již mám kompletní. Je potěšující, že u řady starých her došlo k jejich elektronickému zmrtvýchvstání, protože se tím jen udržuje ten kult neutichající výjimečnosti, která je v nich již od dob vzniku. A jak doba plyne, na vše sedá prach, vzpomínky a touhy člověka se stávají mlhou, co se rozplyne pokaždé, jakmile ty hry jsou zase zapnuty, aby se dalo přesvědčit o jejich oprávněné genialitě, obsažené grafice a spoustě dalších věcí. V základu OpenGL a Direct 3D ovládač, v retail verzi z roku 2010, umožňující vybrat FullHD a vyšší rozlišení. Subjektivně ale musím říct, že OpenGL uhranul mému zraku přeci jen více, než je tomu u druhého zmíněného grafického rendereru. Nešlo mi k mému zklamání v tom hezčím režimu nastavit rozlišení 2560x1440, tudíž uplatněn Direct 3D. Ostrost textur je také patrná.

FPS žánr je náročný na obsaženou exploraci a práci s vyvíjenými enginy, do nichž musí vývojáři zahrnout spoustu vlivů, co simulují námi vnímaný dojem reality. Když se jde po pevném povrchu, nepředstavuje to ještě takovou potíž, stejně jako hráčem viděná perspektiva z daného úhlu, ale při docílení nepravděpodobných zákoutí mimo mapu, kde se hráč dostane pokročilými úkony svých a herních dovedností, to už zádrhel pořádný je. Deformovaný obraz, nekonečné dálavy mapy, problikávající objekty, obejití náročného skriptu, co spustí extrémní přísun kostlivců. A to skrze dvě hopsací rampy, tedy za předpokladu, že je někdo objeví a usnadní si jimi průchod inkriminovanou částí. A to nemluvím o tom, že se poblíž nachází i past s bodáky, přes níž se též dá vrátit zpět a být tak ideálně chráněný před stádem rozzuřených býků. Právě ti disponují onou možností, že umí hráče vymrštit do obrovské výšky.
+17
  • PC 70
Asi nejtriviálnější a nejpřímočařejší střílečka všech dob - berme v potaz, že secrety v SS (mimochodem cool zkratka) hrály spíše podřadnou roli a ammo se v levelech nacházelo ve stylu "nažer se a dalších 10 minut likviduj" - celkem rozumně bez snahy budovat jakýkoliv seriózní příběh, ale zároveň VELMI HRATELNÁ. Krájet ty ujeté obludky z ujetých prostředí je v SS díky pěkné a přehledné grafice, svižnému engine a prima řešených zbraních velká psina.

A ano, poněkud menší psina už byla např. taková žába zaseknutá za libovolnou texturou (AI, jak víme, zde fungovala v podstatě tak, že nefungovala) a znemožňující další postup. Ještě že ty mrchy kvákaly jak pominutý...
+14 +15 −1
  • PC 70
Serious sam je snad nejtupější bezmyšlenkovitá akce kterou jsem kdy hrál. Do ruky dostanete zbraň a jen jdete a střílíte. Nutno ale říct že to co děla hru hrou tu prostě je a to je hratelnost. Nepřátel je docela slušné množství, navíc jich na vás obvykle půjde tak 50-100 takže se nudit rozohdně nebudete. Postupem času jsou nepřátelé samozřejmě silnější, vaše zbraně ale taky (někdy máte dokonce i dva typy, např brokovnice). O náboje nouze obvykle není, navíc se dají najít téměř na každém kroku.

Grafická stránka je výborná, navíc je hra krásně přehledná (což se nedá říct o druhém dílu). Délka hry ujde, navíc je tu ještě multiplayer který navíc obsahuje coop hraní.

Pro: hratelnost, multiplayer, typy a počet nepřátel, grafika

Proti: stereotyp, v jádru pouze tupá akce

+12
  • PC 80
A je tu Serious Sam. Hra, která dala vzpomenout na Doom styl střílení. Jak říkali tehdejší recenze. No, s Doomem bych Sama až tolik nesrovnával. V Doomu jste hledali klíče. Tady jen střílíte. V Doomu jste bojovali v arénách. Tady na pláních. V Doomu jste za level zabili 100 nepřátel. Tady 200.

Serious Sam je s těžkým nadhledem braná střílečka, kde střílíte stovky nepřátel bez jakékoliv inteligence. I složení nepřátel je takové zvláštní. Na jedné straně tu máte kostlivce, kteří by mohli vyběhnout z kdejaké pyramidy, a hned vedle něho útočí mech. Jak vyšitý z Mechwarrioru. S tímhle si autoři nedělali hlavu. A to je dobře, protože tu jde jen o střílení.

Bossové jsou tu velcí, opravdu velcí. Tak velcí, že největší boss z Painkilleru je jim sotva po prsa. Hrou se dá proplout rychle. Hodně záleží na zvolené obtížnosti. Už na druhou nejtěžší je to docela slušná makačka a poslední level skoro nehratelný. Poslední level je opravdu přestřelený. Na střední obtížnost jsem se u něj dost potil, a trvalo mi pěkně dlouho, než jsem toho sráče skolil.

Pokud si můžete připojit dvě myši, obsahuje hra skvělý splitscreen. Dobrý dojem z hraní samozřejmě umocňují i skvělé zbraně a pěkná přehledná grafika bez chyb. Ve hře nemůžete zabloudit. Z tohohle střílení jsem měl fakt dobrý pocit. S chutí jsem se tedy pustil do druhé kapitoly.

Pro: jednoduchý postup, zábavné střílení, smysl pro nadsázku, obrovští bossové

Proti: krátké, ke konci přestřelená obtížnost

+10