A je tu Serious Sam. Hra, která dala vzpomenout na Doom styl střílení. Jak říkali tehdejší recenze. No, s Doomem bych Sama až tolik nesrovnával. V Doomu jste hledali klíče. Tady jen střílíte. V Doomu jste bojovali v arénách. Tady na pláních. V Doomu jste za level zabili 100 nepřátel. Tady 200.

Serious Sam je s těžkým nadhledem braná střílečka, kde střílíte stovky nepřátel bez jakékoliv inteligence. I složení nepřátel je takové zvláštní. Na jedné straně tu máte kostlivce, kteří by mohli vyběhnout z kdejaké pyramidy, a hned vedle něho útočí mech. Jak vyšitý z Mechwarrioru. S tímhle si autoři nedělali hlavu. A to je dobře, protože tu jde jen o střílení.

Bossové jsou tu velcí, opravdu velcí. Tak velcí, že největší boss z Painkilleru je jim sotva po prsa. Hrou se dá proplout rychle. Hodně záleží na zvolené obtížnosti. Už na druhou nejtěžší je to docela slušná makačka a poslední level skoro nehratelný. Poslední level je opravdu přestřelený. Na střední obtížnost jsem se u něj dost potil, a trvalo mi pěkně dlouho, než jsem toho sráče skolil.

Pokud si můžete připojit dvě myši, obsahuje hra skvělý splitscreen. Dobrý dojem z hraní samozřejmě umocňují i skvělé zbraně a pěkná přehledná grafika bez chyb. Ve hře nemůžete zabloudit. Z tohohle střílení jsem měl fakt dobrý pocit. S chutí jsem se tedy pustil do druhé kapitoly.