Resident Evil: Revelations 2 - Episode 4: Metamorphosis

Při zahrání prvního Revelations jsem se hodně bavil, i díky hře za Jill Valentine, skvělému prostředí a atmosféře starších dílů. Dvojka měla v tomto trendu pokračovat, povedlo se?

Když jsem Revelations 2 zapnul, čekal jsem další tísnivé prostředí, které mi bylo známé z prvního dílu. Toho se skutečně dostalo, a když se přede mnou objevila Claire a Moira, každá s jinými (ne)schopnostmi, jiným způsobem prožívání situace a se zcela jinými osobnostmi, v úzkém tunelu s celami, tak mě to na hru o to více navnadilo.
Potěšil mě zde nápad s náramky, kdy mutace probíhá dle míry strachu, a ta je signalizována barvou náramku. To je v sérii příjemná změna, která by mohla mít nějaké to pokračování i v třetím Revelations.
Jen co uprchnete, dostáváte se do dalších lokací, jak uzavřených, tak otevřenějších, potkáváte další postavy, nepřátele, záporáky. Co mi ale na nich jednoznačně vadilo, bylo jejich grafické zpracování. Když jsem Revelations 2 rozehrál, očekával jsem mnohem lepší grafiku než v prvním díle, ale natož, že hra pochází z roku 2015, má grafiku vyloženě ošklivou, vždyť i o několik let starší Resident Evil 5 měl mnohem hezčí textury, prostředí a vlastně cokoli, co se grafické stránky týče.

Zvuková stránka hry byla ucházející, na poměry série spíše taková nevýrazná, ale pochválit musím dabing, který se povedl snad u všech postav.

Příběh je zde na poměry série průměrný, stále dopředu vás žene touha poznat, kdo za tím vším stojí, ale když to zjistíte, řeknete si, že vás to vlastně ani moc nepřekvapuje. Ve hře se stane několik zajímavých zvratů a zejména nad jedním z nich jsem se hodně podivoval. Jak už jsem zmínil výše, postavy jsou až na Moiru sympatické, zvláště Natalii jsem si oblíbil, zato hlavní záporák stojí za starou belu. Neočekával jsem záporáka na úrovni Alberta Weskera, který nás provázel napříč několika díly, ale větší propracovanost by neuškodila. K smíchu byla i závěrečná mutace, kde jakoby vývojářům došly nápady.

Hratelnost Revelations 2 je tím nejlepším, co na tomto díle shledávám, rozdělení do dvou odlišných kampaní s veskrze sympatickými postavami, ať už s Claire a Moirou, nebo Barrym a malou Natalií, bylo dobrým nápadem, a prolínání jejich příběhů potěšilo. Byť mohlo být ono prolínání přece jen výraznější, rozhodně se to jeví jako dobrý nápad nahrávající příběhu hry. Jeden QTE event dokonce ovlivní celý závěr hry (jeho umístění je naprosto pitomé) a vznikají tak dva zcela odlišné konce. Nejste na to před tím nijak upozorněni a je to spíše o náhodě. Celková hratelnost pak připomíná starší díly, i když už není ani zdaleka tak děsivá a těžká jako býval třeba RE2, 3. Jedná se spíše o takový kompromis jak pro milovníky starších dílů, tak i těch novějších. Mohlo se ale více zapracovat na sekundujích postavách, které většinou jen postávají nebo běhají za Vámi, ale samy o sobě nejsou moc užitečné. Nepomáhají Vám nic najít, nic nesbírají, a jsou tam nejspíše jen proto, aby se odškrtla kolonka "coop". To mě proti mé vůli nutilo častěji hrát za Moiru (ta nemá zbraň!!!) než za Claire. Naopak za Natalii mě to bavilo, byl tam výraznější pocit sklíčenosti než za "neporazitelného" Barryho. Navíc Natalie se opravdu ukázala jako užitečná svými schopnostmi. Moira je vlastně jen Vaše chodící baterka, aby odhalila skryté "poklady" a otevřela bedny...

Zajímavým oživením je Raid mód, který mě hodně bavil, tedy do doby, než jsem musel opakovat některé mapy znova, abych mohl pokročit k mapám dalším a získal lepší vybavení. Tehdy už mě to přestalo bavit a tak jsem jej asi po dvacítce kol vypnul. Pochválit nicméně musím různorodost map, které zde jsou upraveny pro potřeby tohoto dílu a vycházejí z různých dílů série, např. RE6, RE: Revelations atd. A kosit zombíky na těchto mapách, ať už obyčejné, nebo bossy, bylo hodně zábavné.
Co se týče ovládání, to dělalo sérii hodně dlouhou dobu problém, zde se naštěstí dočkalo vyladění a hrálo se docela dobře, jen ta práce s inventářem pořád pokulhává.

Po stránce technické vše fungovalo, jak má, nesetkal jsem se s žádným technickým problémem, UI byla hodně průměrná, ale co by člověk očekával od virem nakažených stvůr, kterým jde jen o to někoho zabít. O společnících radši nemluvě.

SHRNUTÍ:
Revelations 2 navazuje na svého předchůdce po stránce hratelnostní, a částečně i po stránce příběhové, kdy dochází k odkazům na první Revelations. Znamená to, že se opět hraje dobře, někomu se může zdát po chvíli stereotypní, někomu může přijít příliš lehké, někomu zas příliš zastaralé. Revelations 2 se snažil být kompromisem, aby se zavděčil jak dlouhodobým, tak i novějším fanouškům série, a docela se mu to daří. Tajemná atmosféra, veskrze sympatické postavy, pěkné lokace, klasický béčkový příběh, zlepšené ovládání, pěkná délka hry, rozdělení na dvě kampaně, RAID režim a perfektní technická stránka si zaslouží pochvalu.
Na druhé straně je zde nudný záporák, který jenom blábolí, abyste ho v pár minutách porazili, skoro až zbytečná přítomnost Moiry, nefunkčnost parťáka jako samostatné entity, jistá předvídatelnost příběhu, odpudivá grafika a nedostatečně propracované lokace, nepříliš originální nepřátelé a po čase jistá stereotypnost, které hru sráží o několik procent dolů.
Ve výsledku se však jedná o docela vydařenou hru z této série, která má ještě co zlepšovat, ale zároveň neurazí.