Quest For Infamy

Tak jsem hru právě dohrál postupně za všechny 3 postavy (Brigand, Rogue, Sorcerer) a musím říci, že jsem vážně příjemně překvapen.

Nicméně prvně nějaké ty výtky (na které se v komentáři zaměřím hlavně, páč to dobré si hra bere z QfG, takže asi netřeba obšírněji rozepisovat):

Na začátek musím zmínit, že hra za jednotlivé classy není bohužel tak rozdílná, jak je tomu v případě Quest for Glory série (hlavní postava je sama o sobě o dost multifunkčnější a každé povolání může využívat třebas thievery (v podstatě lockpicking), stealth, climbing- což v QfG sice v posledku lze také, ale bylo to trochu problematičtější). I zde však každé povolání navštíví několik odlišných lokací, dostane se k některým specifickým questům (Brigand tu má Brigand's den s několika nepovinnými questy, zloděj standardně zlodějskou gildu, sorcerer může třebas objevit magickou zahrádku). Některé hádanky lze pak řešit vícero způsoby podle zaměření postavy, byť mě třebas trochu zamrzelo, že u sorcerera většina kouzel nebyla k překonávání překážek vlastně vůbec potřeba (levitaci v pohodě nahradí climbing, kouzlo "přinést" v podstatě není využitelné vůbec, fear a open se docela hodilo a zbytek jsou už jen soubojová kouzla, asi 2x se ještě dalo mimo souboje využít „flame“).

Souboje jsou poměrně nevyvážené, a třebaže už v QfG nebyly nikdy žádné terno, zde ještě více vynikne jejich nedomyšlenost. Vesměs stačí dosáhnout 100 bodů v bloku (což ani není nějak zvlášť obtížné) a jste v podstatě neporazitelní (blokování healuje 5 hp, čili se stačí blokem vždy vyléčit do maxima hp a nějaké hp lahvičky, rest apod. už nejsou vůbec potřeba). Statistiky jsou oproti QfG notně osekané, máme tu hacking, stabbing, slashing, hit chance, blocking (vše využitelné pouze v soubojích) a dále climbing, stealth, thievery, mystical power (pouze Sorcerer) a to je vlastně vše, pak je zde tedy ještě Infamy, které však zastává spíše funkci klasických Sierráckých "puzzle points" :). Absence staminy pak z trénování dělala naprostou frašku a mnohdy stačilo prostě jen delší dobu klikat na určité místo, přičemž vám rostly zkušenosti (Thievery- klikat na nějaké nevypáčitelné dveře, climbing -na opevnění okolo města atp.).

Drobných bugů hra obsahuje však stále spoustu napříč celou hrou i po roce od vydání a několika větších opravách (jeden patch dokonce přidává i trochu nového obsahu). Na druhou stranu žádný z nich nijak markantně nekazí dojem ze hry či neznemožňuje dohrání. Nejhorší bug je asi ten s lukostřeleckou soutěží, kde se nezvyšuje obtížnost- tj. potřeba překonat stále více bodů, jak by správně měla, tudíž si tam můžete vystřílet dost zlaťáků v podstatě bez větších potíží- score pro překonání se vždy pohybuje pouze kolem 300 bodů. Pak tu máme nějaké ty chybky v dialozích (občas můžete o tématu hovořit, aniž by se událost odehrála), občas postavy vyskytující se na dvou místech zároveň (Kurdt, který postává v lese/doupěti zbojníků a zároveň jej můžeme nalézt vesele si vysedávajícího v hospodě), někdy se špatně zobrazují denní období v lokaci (hlavně se týká pokoje v hostinci), což se srovná při opuštění a opětovném navštívení lokace, save se místo přepsání občas zdvojí (vytvoří nový soubor) atd.

Celkově má QfI asi nejblíže k prvnímu a čtvrtému dílu QfG, autorům se podařilo zachytit ten skvělý pocit z prozkoumávání rozlehlého údolí a rovněž to podpořit skvělou atmosférou a tajemnou, avšak zároveň temnou historií místní uznávané rodiny s nepříliš šťastným koncem, okolo níž se točí větší část příběhu. Nadto je QfI příjemně rozlehlý kousek, který nabízí spoustu obrazovek k prozkoumávání (které na rozdíl od QfG nejsou tak generické), údolí nabízí výlet do dvou velkých měst, několika lesů v okolí, do grasslands a táboru kočovných cikánů, do temných a nevlídných močálů, rozlehlých dolů atd. Celkově je na hře opravdu hodně znát ta snaha a píle autorů, udělat něco opravdu velkého a hodně propracovaného (obsahově se jistě jedná o mnohem naditější hru, jak stařičké Questy for Glory).
Navíc hra za padoucha je příjemně osvěžující, a že nás hra občas dokope k pěkně sviňským činům:).

Už teď autoři slibují druhý díl (a tím nemyslím Roehm to Ruin, což má být spíše takový doplněk), s možností si importovat postavu z prvního dílu (už nyní si ji můžete po dohrání uložit), čili se máme na co těšit, zvláště pokud se poučí z některých chybek z prvního dílu, mohl by tu být téměř ideální kousek.