Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Quest For Infamy

Infamous Quests •  Ratalaika Games (Switch, PS4, PS5, XOne, XboxX/S)
10.07.2014
81
11 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Quest For Infamy je kombinací adventurních a RPG postupů, vycházející z tradice populární série Quest for Glory. Tentokrát však již nepůjde o ctnostnou záchranu světa, ale o obyčejné nastartování života a mimo jiné polepšení si ve své majetkové situaci. Jako nechvalně proslulý Roehm se vydáte zbavit své minulosti, na což je zapadlé městečko Volksville ideální destinací. V tomto, na první pohled klidném a ospalém, městě a přilehlém okolí je však daleko více možností a příležitostí, než by se mohlo na první pohled zdát.

Zprvu je třeba vybrat vhodné zaměření pro Roehma, a to z možností čítajících klasické zlodějské řemeslo, predispozice k magii u kouzelnického zaměření nebo preference ostřejšího stylu, jímž disponuje zbojnický um. Nechybí různé formy řešení úkolů, od využívání rozličných schopností po cestu soubojů. A to v ručně kresleném grafickém zpracování, kde nechybí desítky postav a ještě více lokací k prozkoumání.


Poslední diskuzní příspěvek

@Isair (30.10.2023 16:51): Ja inak po tom klasickom fantasy siahnem tiež oveľa menej, než po sci-fi. Ono totiž to sci-fi nemá v sebe také veľké zlučovacie klišé, ako je Tolkien (elfovia a trpaslíci) alebo klasické germánske rozprávky. Samozrejme, sú populárne témy postapo alebo rôzne dystopické diktatúry, ale základné pravidlá toho sveta a okolnosti (Vs. fantasy "si hrdina, ktorý nás zachráni) sú rôznorodejšie a častokrát aj dospelejšie. A čím viac sa hry vyvíjajú, tým sú príbehy povedal by som menej naivné a tým pádom je ľahšie sa s postavami stotožniť. Ale to je len taký môj pocit. :) A inak v literatúre platí u mňa dosť silno, sci-fi knihy čítam a vyberám rôzne, ale fantasy skôr málo, lebo mi príde častokrát gýčovejšie.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 60
Quest For Infamy měl být pouze začátek mnoha dobrodružství jako je legendární adventurní RPG série QfG a v komentáři už budu počítat s tím, že jste tuto sérii hráli.

Hodně se mi líbilo, že povolání si nevybíráte v nějaké explicitní volbě, ale je spojeno s prvním úkolem hry a tak nějak k vám přirozeně přijde samo. Sám jsem netušil za koho chci hrát, ale po selhání v jednom úkolu jsem zkusil jiný a tak jsem se stal zlodějem.

Atmosféra a humor jsou oproti QfG posunuty. Vaše postava Roehm není aspirující hrdina, spíše je to cynický oportunista,. Ve většině případů má hodně řečí, no skutek utek a nápad s antihrdinou mi přišel nevyužit, naopak z hlediska příběhu na mě působil nepřesvědčivě. Ani ostatní postavy mi nepřišly zajímavé a pubertálnější humor jak z přelomu tisíciletí mi nesedl. Musím ocenit produkční kvality, hra má kompletní namluvení včetně vypravěče, většina postav má své portréty a hudba je fajn.

RPG prvky, souboje a ekonomika hry se opravdu nepovedly a v mnohém působí jako špatný vtip. Máte tři (zbytečné) typy útoků a kryt, při úspěšném krytu si doplníte zdraví. Kryt si můžete vygrindovat už v prvním souboji a potom lehce nabírat peníze, no stejně nemá moc cenu nesmrtelnému kupovat lepší vybavení. Ve hře není žádná stamina, takže můžete grindovat i nebojové schopnosti bez omezení na časoprostor, když nevylezete přes bránu tak za půl minuty už vylezete. Tím ztrácí význam i většina pomůcek, jako jsou lektvary, lana, vrhací zbraně či zlodějské vybavení.

Adventurní úkoly mají logiku, no často jsem se musel podívat do návodu, protože jsem se netrefil do správného pixelu nebo jsem si myslel, že uříznout větev zvládne dýka nebo meč stejně jako pilka. Ovládání postavy a inventáře se oproti devadesátkám nijak neposunuly a není tu ten takový humor kdy by vás bavilo zkoušet "všechno na všechno". Rozdělení na dny tu nemá moc smysl, protože tu nejsou žádné časové limity ani neopakovatelné události, vše stojí na místě.

Na Quest for Infamy jsem se po Heroine's Quest: The Herald of Ragnarok velice těšil a možná i kvůli tomu jsem byl zklamán. V mnohém je i oproti původní sérii QfG slabší. Na druhou stranu jsem si vzpomněl, jak jsem byl zklamanej ze začátku různých adventurních sérií, které potom krásně kvetly každým dílem (například Blackwell) a pocítil velký smutek, že nedošlo na pokračování.

Pro: výběr povolání, dabing, hudba

Proti: rpg prvky, souboje, ekonomika hry

+21
  • PC 85
Tak jsem hru právě dohrál postupně za všechny 3 postavy (Brigand, Rogue, Sorcerer) a musím říci, že jsem vážně příjemně překvapen.

Nicméně prvně nějaké ty výtky (na které se v komentáři zaměřím hlavně, páč to dobré si hra bere z QfG, takže asi netřeba obšírněji rozepisovat):

Na začátek musím zmínit, že hra za jednotlivé classy není bohužel tak rozdílná, jak je tomu v případě Quest for Glory série (hlavní postava je sama o sobě o dost multifunkčnější a každé povolání může využívat třebas thievery (v podstatě lockpicking), stealth, climbing- což v QfG sice v posledku lze také, ale bylo to trochu problematičtější). I zde však každé povolání navštíví několik odlišných lokací, dostane se k některým specifickým questům (Brigand tu má Brigand's den s několika nepovinnými questy, zloděj standardně zlodějskou gildu, sorcerer může třebas objevit magickou zahrádku). Některé hádanky lze pak řešit vícero způsoby podle zaměření postavy, byť mě třebas trochu zamrzelo, že u sorcerera většina kouzel nebyla k překonávání překážek vlastně vůbec potřeba (levitaci v pohodě nahradí climbing, kouzlo "přinést" v podstatě není využitelné vůbec, fear a open se docela hodilo a zbytek jsou už jen soubojová kouzla, asi 2x se ještě dalo mimo souboje využít „flame“).

Souboje jsou poměrně nevyvážené, a třebaže už v QfG nebyly nikdy žádné terno, zde ještě více vynikne jejich nedomyšlenost. Vesměs stačí dosáhnout 100 bodů v bloku (což ani není nějak zvlášť obtížné) a jste v podstatě neporazitelní (blokování healuje 5 hp, čili se stačí blokem vždy vyléčit do maxima hp a nějaké hp lahvičky, rest apod. už nejsou vůbec potřeba). Statistiky jsou oproti QfG notně osekané, máme tu hacking, stabbing, slashing, hit chance, blocking (vše využitelné pouze v soubojích) a dále climbing, stealth, thievery, mystical power (pouze Sorcerer) a to je vlastně vše, pak je zde tedy ještě Infamy, které však zastává spíše funkci klasických Sierráckých "puzzle points" :). Absence staminy pak z trénování dělala naprostou frašku a mnohdy stačilo prostě jen delší dobu klikat na určité místo, přičemž vám rostly zkušenosti (Thievery- klikat na nějaké nevypáčitelné dveře, climbing -na opevnění okolo města atp.).

Drobných bugů hra obsahuje však stále spoustu napříč celou hrou i po roce od vydání a několika větších opravách (jeden patch dokonce přidává i trochu nového obsahu). Na druhou stranu žádný z nich nijak markantně nekazí dojem ze hry či neznemožňuje dohrání. Nejhorší bug je asi ten s lukostřeleckou soutěží, kde se nezvyšuje obtížnost- tj. potřeba překonat stále více bodů, jak by správně měla, tudíž si tam můžete vystřílet dost zlaťáků v podstatě bez větších potíží- score pro překonání se vždy pohybuje pouze kolem 300 bodů. Pak tu máme nějaké ty chybky v dialozích (občas můžete o tématu hovořit, aniž by se událost odehrála), občas postavy vyskytující se na dvou místech zároveň (Kurdt, který postává v lese/doupěti zbojníků a zároveň jej můžeme nalézt vesele si vysedávajícího v hospodě), někdy se špatně zobrazují denní období v lokaci (hlavně se týká pokoje v hostinci), což se srovná při opuštění a opětovném navštívení lokace, save se místo přepsání občas zdvojí (vytvoří nový soubor) atd.

Celkově má QfI asi nejblíže k prvnímu a čtvrtému dílu QfG, autorům se podařilo zachytit ten skvělý pocit z prozkoumávání rozlehlého údolí a rovněž to podpořit skvělou atmosférou a tajemnou, avšak zároveň temnou historií místní uznávané rodiny s nepříliš šťastným koncem, okolo níž se točí větší část příběhu. Nadto je QfI příjemně rozlehlý kousek, který nabízí spoustu obrazovek k prozkoumávání (které na rozdíl od QfG nejsou tak generické), údolí nabízí výlet do dvou velkých měst, několika lesů v okolí, do grasslands a táboru kočovných cikánů, do temných a nevlídných močálů, rozlehlých dolů atd. Celkově je na hře opravdu hodně znát ta snaha a píle autorů, udělat něco opravdu velkého a hodně propracovaného (obsahově se jistě jedná o mnohem naditější hru, jak stařičké Questy for Glory).
Navíc hra za padoucha je příjemně osvěžující, a že nás hra občas dokope k pěkně sviňským činům:).

Už teď autoři slibují druhý díl (a tím nemyslím Roehm to Ruin, což má být spíše takový doplněk), s možností si importovat postavu z prvního dílu (už nyní si ji můžete po dohrání uložit), čili se máme na co těšit, zvláště pokud se poučí z některých chybek z prvního dílu, mohl by tu být téměř ideální kousek.
+15
  • PC 85
Quest for Glory zřejmě ovlivnil celou řadu hráčů po celém světě, protože v loňském roce jsem si zahrál výborné Heroine´s Quest a letos jsem si užil neméně skvělý Quest for Infamy. A to prosím v roce 2019, tedy 26 let od vydání prvního dílu. Je tudíž opravdu fascinující, jak herní mechanismy tehdejší doby stále ovlivňují tvůrce počítačových her. A co více, že určitá generace má tendenci se k ním neustále vracet. :-) A nutno podotknout, že kdyby bylo podobných her více, vrátím se k ním stejně!!

Quest for Infamy byl pro mě herní zážitek na výbornou. Vrátil jsem se v čase, užil si fantastický příběh, kochal se kreslenou grafikou...co víc si v roce 2019 přát, že? Dnešní mládež těžko pochopí, ale jednou to určitě budou vnímat stejně. I když za ně bude mluvit Bioshock, Gears of War a řada jiných grafických úchyláren, kterým Quest for Infamy dává valé. Při nástupu příběhu jsem sice vůbec nevěděl, co se děje. Hra mi představila ochmelku "hrdinu", kterej se vyspí i s odpadkovým košem, který brouzdá světem a náhle se zasekne v městečku Volksville. Ten úvod, mimochodem, jak kdyby z oka prvního dílu Quest for Glory vypadl! No a v průběhu několika hodin herního času se vlastně neděje vůbec nic. Až jsem měl dojem, že tahle hra příběhu moc nepobrala. Postupem času se ale příběh odseparuje a počáteční objevování nekonečně obřího světa (na podobnou hru) se promění v cílené bloudění scenériemi, což je určitě dobře, protože delší zkoumání světa bych asi už nezvlád. Navíc musím uznat, že tato hra není ze série těch snadnějších. Uznávám, že občas jsem do návodů zabrousit prostě musel, protože jinak bych nekonečně bloudil a to je pravě to, co jsem úplně nechtěl.

Hra Vás nenásilně uvrtá do tří možností. Buď se dostanete do zlodějské gidly, k čarodějům a nebo z Vás bude válečník. Já jsem, vlastně i shodou náhod, zabrousil ke zlodějům a nutno podotknout, že v rámci získávání zkušeností jsem na tom neviděl doslova nic odlišného. Snad jen s tím rozdílem, že jsem neuměl kouzlit. Nicméně zkušenosti na páčení zámků nebo lezení po zdech můžete získávat i tak tím, že si je prostě naklikáte. Přiznám se, že mi tato volba vůbec nevadila. Trošku jsem si pár hodin zabojoval na hřbitově a byl ze mě geroj obřích rozměrů. Nu, což. Dává to logiku. Rozhodně větší, než když bych to na hřbitově narubal a pak bych po cestě potkával stejně lepší stvůry, protože je jejich síla odvislá od mého levelování. Větší důraz jsem pak mohl klást na příběh, který překrásně burcoval...

A burcoval vlastně i díky tomu, že si autoři dali nesmírnou práci s množství míst, které můžete navštívit. Navíc vše v plném dabingu, což je na poměry podobné hry absolutní nadprůměr. Quest for Infamy je tak skvělým oldschool zážitkem, který zajisté ocení každý, kdo pamatuje na staré rpg adventury Quest for Glory. Odkaz je zřejmý a tak nelze jinak, než doporučit! Přiznám se ale, že by mě velice zajímal názor dnešního hráče. Přeci jen je to jiný druh hry, než je dnes tvořen. Tvůrci vše vložili do příběhu, do kresleného pozadí....ne nadarmo se říká, že není nad ruční práci, že? :-)

Pro: Příběh, solidní množství lokalit, tři varianty hraní (zloděj, čaroděj, válečník), hudba, atmosféra...není nad herní hrdinské eposy.

Proti: Některé bugy, které jsem z nadšení ve hře radši přešel, a o kterých jsem v komentáři, ze samého nadšení, radši ani nemluvil :-)

+13