Pragmata

Internetoví úchyláci měli Pragmatu ve svém hledáčku už od oznámení. A jelikož Capcom jako vývojářské studio mají rádi, dovolili si mu plně věřit. Krom oznamujícího traileru a pár popisů mechanik všechny další ukázky i demo ignorovali. Chtěli do toho jít s minimem informací, takže vlastně krom toho, že hra nabídne puzzloidní combat a parťačku jim bude dělat malá holčička, moc nevěděli. Vím to, protože ten popis pasuje i na mě. Až na ty internetové úchyláky. Jako pardon. Úchylák možná, ale internetový? Tfuj.

Hlavnímu hrdinovi na začátku zabijou kámoše a to se fakt nedělá. Najde si proto novou šestiletou uwu kámošku, která je ale android, takže to je v pohodě. Svůj věk vynahrazuje tím, že mu furt stojí za zády jako zkušená manželka podpantofláka. Teda aspoň v boji. Doma naopak pobíhá po vaultu, užívá si dárky a hraje s Hughem na schovávanou. Vždycky jsem ji našel, na mě si nepřijde. Občas namalovala nějakou matlaninu, takže jako otec roku jsem to musel samozřejmě pochválit. Jelikož sem nejdou vkládat obrázky, můžu to popsat. Na obrázku je daslůkfhda a ladsfuočřrx, zatímco čoijčlkjnfglkj kouká na člkpjlfdkjoidjrf. Jéééé, to je nádhera, to jsem já a ty? A tady náš pejsek kouká na Měsíc? No to je krása, to si dám tady na ledničku vedle tvých podobných picassovin.

Tenhle na sílu hnaný vztah otce a dcery mi připadal nejslabší z celé hry. Od začátku mi bylo jasné, jak to musí dopadnout. Příběh mě tedy nijak nepřekvapil, ani žádný dějový zvrat. Každé pravidlo má však svou výjimku. Když říkám žádný dějový zvrat, myslím tím že jeden mě překvapil, a to když nás zradila Eight. Jinak prostě chodíte misemi, dojdete někam, kde je IDUS, ten uzavře arénu, hodí na vás nepřátele a někdy i bosse (kteří jsou velmi dobří!), vy zabijete vlnu, IDUS otevře arénu, vy jdete dál a tento příběh se opakuje častěji než zalhávání černých příjmů na ústeckém pracáku. Občas se to proloží nějakou dějovou vatou, která je v dobrém slova smyslu průměrná.

Nejvíc mě bavil design úrovní, kdy někdy jsou rozsáhlé horizontálně, jindy vertikálně, někdy obojí dohromady. Nabízí hromadu tajných místností a chodeb, jejichž nalezení je sice díky skeneru na úrovni druhé speciální, ale aspoň si můžu připadat dobrej. Variabilita nepřátel sice není kdovíjak vysoká a pro jejich vyšší počet se tvůrci uchýlili k trapárničkám typu vylepšená verze (kterou má snad polovina nepřátel), ale i přesto mě souboje také hodně bavily. Kombinace rychlého rozhodování při hackování, nutnosti dávat si pozor na nepřátele a šibeničního počtu nábojů mi opravdu vyhovovala. Souboje byly výzva.

Bavilo mě i zmíněné sbírání collectibles a hledání různých postranních uliček, kterými se dalo projít, nebo někde něco aktivovat. Zbraně jsou kapitola sama o sobě. Je jich tu poměrně dost, jenže zaprvé jsem si jich oblíbil jen pár, které jsem chtěl opravdu používat, ale zadruhé nábojů je tu snad ještě méně než zásob pitné vody v Africe, proto jste téměř nuceni zbraně měnit za pochodu. V některých hrách je tento aspekt udělán díky suprovému arzenálu skvěle (například Titanfall 2), ale zde to tak bohužel úplně neplatí.

Pragmatu jsem si užil a zkoušel jsem i ten ztracený signál, nebo jak se jmenuje ta postgame aktivita, ale už jsem z toho byl moc přejedený. Možná někdy. Na jedno zahrání je to super oddechovka, kterou doporučuji.