nipperPo tom, co jsem dohrál demo snad na potřetí jsem pochopil, že na téhle hře asi něco bude. Naprosto skvělá atmosféra, povedený český dabing a příběh je naprosto špičkový. Jedna z her, ke kterým se vždycky rád vracím.
Komentáře
YardakAtmosféra, kvalitní dabing a velmi zajímavý příběh dělá z této české adventury špičku v domácí branži. Znáte někdo lepší českou adventuru? Pokud ano, tak prosím doporučte. Pro mě jasné maximum:-)).
Pro: Atmosféra, příběh, grafika.
Proti: -
AllisonÚplně dokonalá atmosférická adventura s pro mě nepředvídatelným dějem. Opravdu úžasný příběh. Asi jsem tupá, ale ten konec mě teda v žádným případě nenapadl. Navíc z dílny čechů - důkaz, že i taková malinká zemička dokáže udělat hru, která pohne Evropou. Dokonce se mi možná zdá, že se tu trochu inspirovali i USA filmaři, protože film Madhouse (doporučuju zkouknout) mi to hrozně připomíná. Ale třeba je to jen náhoda. Nevím. Dále je hra česky namluvená (asi se ptáte, že je to u český hry samozřejmost, ale bohužel to tak není - př. Alter Ego), je v úžřasném prostředí, které doslova vtáhne do hry. Je tam spousta zvratů + několikrát můžeme hlavního i zabít - to člověka, který pravidelně neukládá asi pěkně naštve. Během hry jsem se, musím říct, do Samuela úplně zamilovala. Samozřejmě ne podle vzhledu, to nic moc, ale do hry se to perfektně hodí. Úžasná animace, dabing přesně se hodící do charakteru postav. Opravdu nelituju času stráveným u týhle adventůrky:-)))
Pro: Už jsem uvedla ↑
Proti: Asi nic
hellhouse99Hlavní postavou je Samuel Gordon. Je z šlechtického rodu Gordonů, který má své kořeny hluboko někde ve třináctém století. Panství, ve kterém v brzkém mládí býval, opustil po tragédii a návratu zpět se bránil. Nechtěl už vzbuzovat staré vzpomínky. Osud tomu chtěl ale jinak. Zpět do míst, kde strávil většinu svého mládí ho vrátila smrt zesnulého děděčka Williama Gordona. Se smutečním listem v rukou se tak vrací zpět na panství. Po příjezdu se všichni setkají ve společenské místnosti a uvítají Samuela. Po formalitách se začne Samuel pídit po skutečném důvodu úmrtí svého děděčka Williama Gordona. Všichni si totiž myslí, že to byla nešťastná náhoda a nechtějí se k tomu vracet. Samuel to ale vidí jinak. I když byl William starý a prací znavený osmasedmdesátiletý muž, nezdálo se že by chtěl ze světa odejít tak jak odešel (záměrně nechci odhalovat moc z příběhu pro ty z vás, kteří hru ještě nehráli i když myslím, že vás moc není). A v tuhle chvíli se pouštíte do víru hraní, odhalování tajů příběhu.
O Black Mirror bylo už napsáno mnoho. Vícero odborných článků mělo samé pozitivní ohlasy a hra se nesla v duchu kultovní adventury. Navíc jde o českou hru, která sklidila nevídaný ohlas i v zahraničí. Posel smrti, nebo Black Mirror (anglický název), je adventura, tedy hra kde se s postavou na obrazovce snažíme dostat dále ve hře. Na každé herní obrazovce pozorujeme okolí, sbíráme předměty, kombinujeme je s prostředím. Jako každá dobrodružná hra tedy i Posel má inventář, který je umístěný na spodní liště obrazu a zobrazí se až teprve po najetí kurzorem myši na spodní lišt. V adventurách dřívějších časů to nebylo obvyklé aby se inventář na první pohled schovával. Vždycky býval trvale zobrazený. Já osobně jsem se s touto novou funkcí setkal u hry Agent Mlíčňák. A možná jsem si všiml jen já ale musím se s tím pochlubit. Určitá lokace ve hře Posel smrti mi připomněla scénku právě z Agenta Mlíčňáka. Jde o situaci, kdy se Mlíčňák vydává do vesničky a až dorazí k jednomu domu, uvidí stát před ním chlapce házejíci na basketbalový koš s míčem a ne a ne se trefit. V Black Mirror jsem tuto situaci viděl zrovna taky ve vesničce, Willow Creek, kdy po první návštěvě téhle lokace také stojí před domem chlapec (hospoda) a také hází míčem (tentokráte o zeď). později rozbije okno a schová se před výpraskem. Prostě poprvé jsem si na tuhle situaci vzpomněl, tak jsem se chtěl podělit.
Od začátku hry jde vidět, že nejde o žádný amatérský počin a také, že hra bude mít skvělou atmosféru. Už po příjezdu na Black Mirror se hráč kochá krásnou grafikou. Pravda, poprvé kdy jsem hru hrál, měl jsem monitor horších kvalit a ani mi nepřišlo že hra podporuje pouze 800x600. Když jsem nainstaloval hru nyní a na svém monitoru s rozlišením 1920x1200 působí hra kostečkovaně. Neváhal jsem a odinstaloval a šoupl ji na notebook. Hned to vypadalo lépe. Pravdou je, že ne každému to v dnešní době může sednout, ale Posel se svou atmosférou, hudbou a příběhem prostě vryje do kůže každému, nebo tedy skoro každému. První krůčky ve hře mě nadchly už jen interaktivitou spojenou s videi. Kupříkladu ve svém pokoji na hradě se procházím svými věcmi, které už zavál čas, kliknu na obraz ženy a nastane hned scéna s videem a dozvím se pod záštitou vážné hudby, že žena na obrázku uhořela moji vinnou. Prostě detail, který si mnoho lidí ani nevybaví, ale pro mě je to prostě fascinující. A hlavně atmosferické. Myslím, že hrát Posla ve dne je velký hřích. V noci, kdy je klid se hraje báječně. Dalším detailem je skvělé ozvučení hry. Hřešil jsem a do hry se pustil okolo sedmé hodiny pozdního odpoledne a procházel se po svém panství. Všude zněl zpěv ptáků a já se přistihl, jak se místy odvracím od hry a poslouchám jestli skutečně jde zpěv z venčí nebo z pc. Skok do menu hry mě přesvědčil, že ptáci u mě po sedmý drží zobáky. S prvním hraním posla mě fascinovalo spoustu věcí, třeba také animace postav. Když jdete za nějakou postavou, chcete si s ní promluvit, zpravidla tvoří nějakou činnost (čte, kope, vaří, hraje na klavír atp.). Jakmile ji oslovím, postava se otočí nebo prostě přestane dělat čemu se doposud věnovala. Nebo další minidetail, který mě prostě na Poslovi strašně bavil. Když poprvé ve hře vejdete na balkon panství Black Mirror, zahraje hudba, Samuel kouká na věž, kde ukončil pouť svým životem jeho dědeček William. Takových momentů je ve hře dost. Prostě to se musí zažít. Spoustu skvělých okamžiků jako třeba situace s hrací skříňkou. Ta sama o sobě hraje stále stejnou melodii. Jde o skříňku historickou. A Samuel si sám vzpomíná velmi matně na její melodii, kterou pravděpodobně slyšel někdy v dětství. Jak jsem předeslal hraje stejnou melodii. Jenže za její hraní se ve hře stane hned několik situací. První poslech zní vcelku bez emocí. Snad i mile. Ale když hraje v době kdy jde o život dokresluje skvělou hutnou atmosféru, až strašidelnou.
Inventář a interakce okolí
Předměty v něm jdou kombinovat s okolním prostředím. Kombinace lze vytvářet i mezi danými předměty v inventáři. Ne že jde. Ono je vlastně nutné pro další postup ve hře. Svoji poutí po rozlehlém panství a okolí najdete spoustu předmětů, ale žádný z ních není zbytečnou cetkou, kterou nikdy nepoužijete. Tak jak tomu bývá u některých starších kousků, namátko tuším že zrovna česká adventura 7 dní a 7 nocí si v tom hojně libovala, kdy byl inventář zaplněn věcmi, které nikdy nenašly uplatnění. Posel smrti tak přináší nerušenou pouť příběhem i díky tomu, že veškeré kombinace mají svou logiku. Žádné "použij psa, polívku a vidličku na dveře a tak je otevřeš". Vše má logiku ač místy člověk pekelně potí mozkové závity (záleží na jedinci, já se potil dost často), vždy přijde na logické řešení. Vyzdvihl bych snad jeden méně logický na který jsem narazil a zůstal mi v paměti. Jde o lokaci v sanatoriu, kdy ze skříňky (potažmo na skříňce) s léky vezmu vázu, tu zkombinuji s mincí v inventáři (postava Samuela jen řekne "mince se zasekla a ve váze byl klíček") a získám klíček. Další méně pochvalnou věcí pro prvohráče je funkce obou tlačítek myši. Můj první zasek a volání po návodu byl na půdě ve Williamově pracovně (věži). Všechno jsem prozkoumal, pixel po pixelu a nikde nic. Na stůl jsem klikl levým, zobrazil se jeho detail z blízka a já ho detailně prohlédl. Nikde nic. Z místnosti odejít nešlo. Prakticky žádná interaktivní věc v ní už nebyla. Jen ten stůl. Po patnáctém klikání a pozorujíc detailně znova stolek jsem psychicky odcházel a ovládat se hra klávesnicí, jistě bych se do ní zakousl. Tady jsem poprvé koukal do návodu. Řešení znělo, klikni na stůl pravým tlačítkem. Polil mě vztek, že na takovou kravinu bych tak nějak nepřišel, a to už z toho důvodu, že interaktivní situace se řeší někdy klidně i levým tlačítkem. Není vyhrazeno například pravým akce levým rozhovor. Další podobnou událostí, kdy pravé a levé tlačítko rozhoduje o dalším postupu ve hře (ehm častý save). Jsou dveře se zámkem, které nejdou otevřít a jde se dostat dále ustřelením jeho zrezivělejší části. Máte však jen dva náboje a pokud na zámek nekliknete pravým tlačítkem abyste zjistili že je zrezivělý, padnou poslední náboje a Samuel si jen řekne že se netrefil správně. Takříkajíc mazec, pokud save v nedohlednu. Neustále tu melu o interaktivitě. Je to situace, která po najetí kurzoru myši nastatné nedorozumnění předmět či věc. Pokud s ní jde něco dělat, zobrazí se popis věci a kurzor zčervená což je věc, která hraní usnadňuje a žádný pixelhunting nehrozí. Jen taková malá rada pro ušetření času. Na vše klikejte pravým i levým, poučte se mou neznalostí. Dále je dobré si ze začátku hry projít všechny dostupné lokace, proklikat předměty a vše co je aktivní, tj. k čemu má co Samuel říci. A až poté promlouvat s postavami. V nabídkách rozhovorů se pak ukáže hned daná věc či místo, které jste zkoumali. Ale není to podstatné, jen to někdy urychlí bloudění. Když jsme u těch rozhovorů, ty probíhají jednoduše. Na spodní liště (na místě inventáře) se zobrazí obrázky témat rozhovoru (ptám-li se na nějakou osobu, je tam její fotka atp.). Také je tu možnost, vést rozhovory a odpovídat pozitivně nebo negativně. Žádný vliv na hru to ale nemá. Jde pouze o jiné rozvité souvětí. Obě cesty vedou k stejnému cíli.
Let´s play série
článek s obrázky
O Black Mirror bylo už napsáno mnoho. Vícero odborných článků mělo samé pozitivní ohlasy a hra se nesla v duchu kultovní adventury. Navíc jde o českou hru, která sklidila nevídaný ohlas i v zahraničí. Posel smrti, nebo Black Mirror (anglický název), je adventura, tedy hra kde se s postavou na obrazovce snažíme dostat dále ve hře. Na každé herní obrazovce pozorujeme okolí, sbíráme předměty, kombinujeme je s prostředím. Jako každá dobrodružná hra tedy i Posel má inventář, který je umístěný na spodní liště obrazu a zobrazí se až teprve po najetí kurzorem myši na spodní lišt. V adventurách dřívějších časů to nebylo obvyklé aby se inventář na první pohled schovával. Vždycky býval trvale zobrazený. Já osobně jsem se s touto novou funkcí setkal u hry Agent Mlíčňák. A možná jsem si všiml jen já ale musím se s tím pochlubit. Určitá lokace ve hře Posel smrti mi připomněla scénku právě z Agenta Mlíčňáka. Jde o situaci, kdy se Mlíčňák vydává do vesničky a až dorazí k jednomu domu, uvidí stát před ním chlapce házejíci na basketbalový koš s míčem a ne a ne se trefit. V Black Mirror jsem tuto situaci viděl zrovna taky ve vesničce, Willow Creek, kdy po první návštěvě téhle lokace také stojí před domem chlapec (hospoda) a také hází míčem (tentokráte o zeď). později rozbije okno a schová se před výpraskem. Prostě poprvé jsem si na tuhle situaci vzpomněl, tak jsem se chtěl podělit.
Od začátku hry jde vidět, že nejde o žádný amatérský počin a také, že hra bude mít skvělou atmosféru. Už po příjezdu na Black Mirror se hráč kochá krásnou grafikou. Pravda, poprvé kdy jsem hru hrál, měl jsem monitor horších kvalit a ani mi nepřišlo že hra podporuje pouze 800x600. Když jsem nainstaloval hru nyní a na svém monitoru s rozlišením 1920x1200 působí hra kostečkovaně. Neváhal jsem a odinstaloval a šoupl ji na notebook. Hned to vypadalo lépe. Pravdou je, že ne každému to v dnešní době může sednout, ale Posel se svou atmosférou, hudbou a příběhem prostě vryje do kůže každému, nebo tedy skoro každému. První krůčky ve hře mě nadchly už jen interaktivitou spojenou s videi. Kupříkladu ve svém pokoji na hradě se procházím svými věcmi, které už zavál čas, kliknu na obraz ženy a nastane hned scéna s videem a dozvím se pod záštitou vážné hudby, že žena na obrázku uhořela moji vinnou. Prostě detail, který si mnoho lidí ani nevybaví, ale pro mě je to prostě fascinující. A hlavně atmosferické. Myslím, že hrát Posla ve dne je velký hřích. V noci, kdy je klid se hraje báječně. Dalším detailem je skvělé ozvučení hry. Hřešil jsem a do hry se pustil okolo sedmé hodiny pozdního odpoledne a procházel se po svém panství. Všude zněl zpěv ptáků a já se přistihl, jak se místy odvracím od hry a poslouchám jestli skutečně jde zpěv z venčí nebo z pc. Skok do menu hry mě přesvědčil, že ptáci u mě po sedmý drží zobáky. S prvním hraním posla mě fascinovalo spoustu věcí, třeba také animace postav. Když jdete za nějakou postavou, chcete si s ní promluvit, zpravidla tvoří nějakou činnost (čte, kope, vaří, hraje na klavír atp.). Jakmile ji oslovím, postava se otočí nebo prostě přestane dělat čemu se doposud věnovala. Nebo další minidetail, který mě prostě na Poslovi strašně bavil. Když poprvé ve hře vejdete na balkon panství Black Mirror, zahraje hudba, Samuel kouká na věž, kde ukončil pouť svým životem jeho dědeček William. Takových momentů je ve hře dost. Prostě to se musí zažít. Spoustu skvělých okamžiků jako třeba situace s hrací skříňkou. Ta sama o sobě hraje stále stejnou melodii. Jde o skříňku historickou. A Samuel si sám vzpomíná velmi matně na její melodii, kterou pravděpodobně slyšel někdy v dětství. Jak jsem předeslal hraje stejnou melodii. Jenže za její hraní se ve hře stane hned několik situací. První poslech zní vcelku bez emocí. Snad i mile. Ale když hraje v době kdy jde o život dokresluje skvělou hutnou atmosféru, až strašidelnou.
Inventář a interakce okolí
Předměty v něm jdou kombinovat s okolním prostředím. Kombinace lze vytvářet i mezi danými předměty v inventáři. Ne že jde. Ono je vlastně nutné pro další postup ve hře. Svoji poutí po rozlehlém panství a okolí najdete spoustu předmětů, ale žádný z ních není zbytečnou cetkou, kterou nikdy nepoužijete. Tak jak tomu bývá u některých starších kousků, namátko tuším že zrovna česká adventura 7 dní a 7 nocí si v tom hojně libovala, kdy byl inventář zaplněn věcmi, které nikdy nenašly uplatnění. Posel smrti tak přináší nerušenou pouť příběhem i díky tomu, že veškeré kombinace mají svou logiku. Žádné "použij psa, polívku a vidličku na dveře a tak je otevřeš". Vše má logiku ač místy člověk pekelně potí mozkové závity (záleží na jedinci, já se potil dost často), vždy přijde na logické řešení. Vyzdvihl bych snad jeden méně logický na který jsem narazil a zůstal mi v paměti. Jde o lokaci v sanatoriu, kdy ze skříňky (potažmo na skříňce) s léky vezmu vázu, tu zkombinuji s mincí v inventáři (postava Samuela jen řekne "mince se zasekla a ve váze byl klíček") a získám klíček. Další méně pochvalnou věcí pro prvohráče je funkce obou tlačítek myši. Můj první zasek a volání po návodu byl na půdě ve Williamově pracovně (věži). Všechno jsem prozkoumal, pixel po pixelu a nikde nic. Na stůl jsem klikl levým, zobrazil se jeho detail z blízka a já ho detailně prohlédl. Nikde nic. Z místnosti odejít nešlo. Prakticky žádná interaktivní věc v ní už nebyla. Jen ten stůl. Po patnáctém klikání a pozorujíc detailně znova stolek jsem psychicky odcházel a ovládat se hra klávesnicí, jistě bych se do ní zakousl. Tady jsem poprvé koukal do návodu. Řešení znělo, klikni na stůl pravým tlačítkem. Polil mě vztek, že na takovou kravinu bych tak nějak nepřišel, a to už z toho důvodu, že interaktivní situace se řeší někdy klidně i levým tlačítkem. Není vyhrazeno například pravým akce levým rozhovor. Další podobnou událostí, kdy pravé a levé tlačítko rozhoduje o dalším postupu ve hře (ehm častý save). Jsou dveře se zámkem, které nejdou otevřít a jde se dostat dále ustřelením jeho zrezivělejší části. Máte však jen dva náboje a pokud na zámek nekliknete pravým tlačítkem abyste zjistili že je zrezivělý, padnou poslední náboje a Samuel si jen řekne že se netrefil správně. Takříkajíc mazec, pokud save v nedohlednu. Neustále tu melu o interaktivitě. Je to situace, která po najetí kurzoru myši nastatné nedorozumnění předmět či věc. Pokud s ní jde něco dělat, zobrazí se popis věci a kurzor zčervená což je věc, která hraní usnadňuje a žádný pixelhunting nehrozí. Jen taková malá rada pro ušetření času. Na vše klikejte pravým i levým, poučte se mou neznalostí. Dále je dobré si ze začátku hry projít všechny dostupné lokace, proklikat předměty a vše co je aktivní, tj. k čemu má co Samuel říci. A až poté promlouvat s postavami. V nabídkách rozhovorů se pak ukáže hned daná věc či místo, které jste zkoumali. Ale není to podstatné, jen to někdy urychlí bloudění. Když jsme u těch rozhovorů, ty probíhají jednoduše. Na spodní liště (na místě inventáře) se zobrazí obrázky témat rozhovoru (ptám-li se na nějakou osobu, je tam její fotka atp.). Také je tu možnost, vést rozhovory a odpovídat pozitivně nebo negativně. Žádný vliv na hru to ale nemá. Jde pouze o jiné rozvité souvětí. Obě cesty vedou k stejnému cíli.
Let´s play série
článek s obrázky
Pro: příběh, prostředí, hudba a zvuky, videa, atmosféra, dabing
Proti: situace, kdy si máte vyzvednout předmět u postavy a po několikáté návštěve neustále povídá, že mám přijít později, že právě nemá čas (nutnost proběhat různé lokace a vrátit se zpět), klikání pravým tlačítkem, rozlišení na větších obrazovkách
LukaskonPosel smrti je jednoznačně moje srdcová záležitost. Jo, ta doba, kdy jsem coby čtrnáctiletý puberťák nainstaloval Posla a na dlouhé večery se nechal pohltit tajemným, místy až strašidelným příběhem, se nezapomíná. Právě Posel mi otevřel okno do úplně jiného světa adventur, než na jaké jsem byl zvyklý. Právě Posel způsobil, že jsem zanevřel na 'humorné' adventury a právě s Poslem každou podobnou adventuru porovnávám - nutno podotknout, že zatím žádná jiná neobstála. Ani nevím, kolikrát jsem Posla už za ta léta dohrál a ne vždy to bylo za účelem pobavit se, ale mnohdy i kvůli sběru informací - Posel je příběhově hrozně zamotaná hra, obzvláště, když k tomu připočtete další dva díly.
Atmosféra Posla Smrti je jedinečná a nenahraditelná. Je zvláštní, co dokázali autoři vykouzlit z hudby, zvuků a prostředí - ve výsledku z toho běhá mráz po zádech a tak to má být. Člověk si připadá jako kdyby tam opravdu byl... jako kdyby stál kupříkladu na opuštěném hřbitově v noci za zuřící bouřky a lijáku... je až s podivem, že právě 2D adventura dokáže takto vtáhnout do děje.
Dabing Posla je fantastický a snad jedině Mafia se mu může vyrovnat. Skvěle napsané dialogy a skvělí dabéři, kteří se nebojí své role hrát - to je další bod k dobru.
Hlavní hrdina je arogantní a chladný šlechtic, který v sobě dusí životní prohry a tak se patrně hráči dělí na dvě skupiny - jedni Samuela Gordona vůbec nemusí a raději by někoho jiného, protože se s ním nedokážou sžít. Druzí (můj případ) ho berou spíše jako chudáka, kterému se staly špatné věci a to ho změnilo, takže je jeho chování pochopitelné. Ať tak nebo tak je jedna věc jistá - Samuel není typický kladný hrdina a do našeho pochmurného příběhu se hodí.
Závěr Posla smrti je poněkud nejasný. Sice nečekaný ale nejasný a tak se nabízí vícero vysvětlení. Nehledě na to, že samotný příběh má i po skončení spoustu otazníků, což patrně značně pomohlo vzniku dalšího dílu a to přesto, že nebyl vůbec plánovaný.
Jako každá jiná hra má i Posel několik chybek, které naštěstí nejsou tak výrazné a pozitiva je snadno válcují. Za zmínku stojí např.: historická nevěrohodnost nebo trhliny v příběhu, které si pak každý může doplnit po svém (jak byl zabit William? co se stalo v dolech? co zjevení na hřbitově? proč se pomátl James?)
Posel smrti pro mě zůstává stále nepřekonanou adventurou, která se neodmyslitelně zapsala do mé paměti a určitým způsobem mě pomohla v sobě odhalit cosi jako spisovatelské střevo, za což autorům Posla mohu jedině poděkovat. Jen škoda, že nedokázali vytvořit více takto fantastických her.
Atmosféra Posla Smrti je jedinečná a nenahraditelná. Je zvláštní, co dokázali autoři vykouzlit z hudby, zvuků a prostředí - ve výsledku z toho běhá mráz po zádech a tak to má být. Člověk si připadá jako kdyby tam opravdu byl... jako kdyby stál kupříkladu na opuštěném hřbitově v noci za zuřící bouřky a lijáku... je až s podivem, že právě 2D adventura dokáže takto vtáhnout do děje.
Dabing Posla je fantastický a snad jedině Mafia se mu může vyrovnat. Skvěle napsané dialogy a skvělí dabéři, kteří se nebojí své role hrát - to je další bod k dobru.
Hlavní hrdina je arogantní a chladný šlechtic, který v sobě dusí životní prohry a tak se patrně hráči dělí na dvě skupiny - jedni Samuela Gordona vůbec nemusí a raději by někoho jiného, protože se s ním nedokážou sžít. Druzí (můj případ) ho berou spíše jako chudáka, kterému se staly špatné věci a to ho změnilo, takže je jeho chování pochopitelné. Ať tak nebo tak je jedna věc jistá - Samuel není typický kladný hrdina a do našeho pochmurného příběhu se hodí.
Závěr Posla smrti je poněkud nejasný. Sice nečekaný ale nejasný a tak se nabízí vícero vysvětlení. Nehledě na to, že samotný příběh má i po skončení spoustu otazníků, což patrně značně pomohlo vzniku dalšího dílu a to přesto, že nebyl vůbec plánovaný.
Jako každá jiná hra má i Posel několik chybek, které naštěstí nejsou tak výrazné a pozitiva je snadno válcují. Za zmínku stojí např.: historická nevěrohodnost nebo trhliny v příběhu, které si pak každý může doplnit po svém (jak byl zabit William? co se stalo v dolech? co zjevení na hřbitově? proč se pomátl James?)
Posel smrti pro mě zůstává stále nepřekonanou adventurou, která se neodmyslitelně zapsala do mé paměti a určitým způsobem mě pomohla v sobě odhalit cosi jako spisovatelské střevo, za což autorům Posla mohu jedině poděkovat. Jen škoda, že nedokázali vytvořit více takto fantastických her.
Pro: Příběh, zpracování, dabing, atmosféra,... toho je :)
Proti: trhliny v příběhu, nejasný závěr
TeriiTeriiTato úžasná česká adventura se skvělým dabingem vás okamžitě vtáhne do děje, ať se vám to líbí, nebo ne. Hrajete za Samuela Gordona, nejmladšího šlechtice rodu Gordonů, který se nedobrovolně vrací na hrad Black Mirror především proto, že se dozví, že jeho dědeček William zemřel. Jste moderní muž, atak vám panství zprvu nic moc neříká a navíc jste se nechtěl vrátit kvůli jisté tragédii s Cathrin.. Ale přece jen když se začnete o smrt dědečka coby jeho vnuk zajímat, tušíte, že něco není úplně v pořádku a proto si začnete hrát tak trochu na detektiva. Po krátké době brzy zjistíte, že o sebevraždu rozhodně nešlo. A nebude to zdaleka jediná smrt, která se přihodí..Tady se rozjíždí nečekaný příběh rodu Gordonů..
Nutno podotknout, že i když si ze začátku myslíte, že půjde jen o další nudnou adventuru, tahle vás překvapí nejen svou neuvěřitelnou démonickou atmosférou s příměsí tajemna, hororu a nadpřirozena, kdy je však vše naprosto reálné, ale také tím, jakou zvědavost ve vás začne vyvolávat. Zprvu se na vás při konverzaci a procházce po hradu přivalí X jmen z rodu a vy se zaleknete, kolik postav si musíte zapamatovat! To se však vůbec nebojte. Samuel i ostatní postavy ve hře, opakují důležitá jména tak často, že si všechny za pár chvil bezproblémově zapamatujete. Ovládání je velmi jednoduché a navíc když kliknete vícekrát na určitou věc, kterou si důkladně prohlédnete a která již není důležitá (tedy není aktivní), pak se kurzor opět změní na základní barvu a už víte, že se s tím nemusíte trápit. Obtížnost hry je přesně úměrná ke hře. Hádanky nejsou příliš obtížné a při troše trpělivosti na všechny přijdete. Občas se vám může stát menší zádrhel jako mě, kdy byla však vždy příčina problému - nepříliš dobře prohlédnutý terén :-) (některé předměty se vám ukáží až po určité době, proto doporučuji vše bedlivě prozkoumat).
Co se týče příběhu, je prostě dokonalý. Bylo vyloženě žůžo sednout si s kávou či kakaem k této hře ponořit se do té ponuré fantasy hry, kdy na panství pršelo a praskal oheň v krbu, či při noční prohlídce hřbitova.. Jsou tu zde nejen děsivější momenty, ale i momenty, kdy je vám postav vyloženě líto. Zajímavá je například návštěva tajuplného Sanatoria. kdy poznáte dva zneužívané pacienty a pana Bubbyho Konec vás, myslím, trošičku překvapí. Já osobně jsem měla na vraha jiný typ ;-)
Osobně jsem velikým fandou Broken Sword a netušila jsem, že tato hra - navíc česká, se dokáže vyrovnat (ba i některé překonat!) opravdu dobrým adventurám. Nemohu se proto dočkat druhého dílu Black Mirror, neboli Posla Smrti..! :-) Mám pro ní jen jediný verdikt: DOKONALÉ.
Nutno podotknout, že i když si ze začátku myslíte, že půjde jen o další nudnou adventuru, tahle vás překvapí nejen svou neuvěřitelnou démonickou atmosférou s příměsí tajemna, hororu a nadpřirozena, kdy je však vše naprosto reálné, ale také tím, jakou zvědavost ve vás začne vyvolávat. Zprvu se na vás při konverzaci a procházce po hradu přivalí X jmen z rodu a vy se zaleknete, kolik postav si musíte zapamatovat! To se však vůbec nebojte. Samuel i ostatní postavy ve hře, opakují důležitá jména tak často, že si všechny za pár chvil bezproblémově zapamatujete. Ovládání je velmi jednoduché a navíc když kliknete vícekrát na určitou věc, kterou si důkladně prohlédnete a která již není důležitá (tedy není aktivní), pak se kurzor opět změní na základní barvu a už víte, že se s tím nemusíte trápit. Obtížnost hry je přesně úměrná ke hře. Hádanky nejsou příliš obtížné a při troše trpělivosti na všechny přijdete. Občas se vám může stát menší zádrhel jako mě, kdy byla však vždy příčina problému - nepříliš dobře prohlédnutý terén :-) (některé předměty se vám ukáží až po určité době, proto doporučuji vše bedlivě prozkoumat).
Co se týče příběhu, je prostě dokonalý. Bylo vyloženě žůžo sednout si s kávou či kakaem k této hře ponořit se do té ponuré fantasy hry, kdy na panství pršelo a praskal oheň v krbu, či při noční prohlídce hřbitova.. Jsou tu zde nejen děsivější momenty, ale i momenty, kdy je vám postav vyloženě líto. Zajímavá je například návštěva tajuplného Sanatoria. kdy poznáte dva zneužívané pacienty a pana Bubbyho Konec vás, myslím, trošičku překvapí. Já osobně jsem měla na vraha jiný typ ;-)
Osobně jsem velikým fandou Broken Sword a netušila jsem, že tato hra - navíc česká, se dokáže vyrovnat (ba i některé překonat!) opravdu dobrým adventurám. Nemohu se proto dočkat druhého dílu Black Mirror, neboli Posla Smrti..! :-) Mám pro ní jen jediný verdikt: DOKONALÉ.
Pro: Grafika, atmosféra, dabing, ovladatelnost, hratelnost, originalita..
Proti: Klidně by mohla být i delší. :-)
StarletkaMoje první advenutura, díky které jsem si tento žánr zamilovala.
Nikdy nezapomenu na to, jak jsem ji jako malá, asi dvanáctiletá, hrála potmě sama doma a v jednom obzvlášť hororovém momentu (kdy Samuel zavrávorá a shodí kýbl, ze kterého se vykutálí hlava) zazvonil telefon. Netřeba dodávat, že jsem pak zbytek musela dohrát už pouze při plném světle. I před tím jsem se ale už docela solidně bála; tohle byla jenom taková třešnička na dortu. Dokonce i hlavní znělka z menu mi tehdy z nějakého důvodu naháněla hrůzu. No prostě hra na mě udělala opravdu velký dojem.
Pochmurná atmosféra, která houstne s každou novou kapitolou, je dokonalá, příběh skvělý, hororových prvků dostatek. Stejně tak jsou nádherné lokace (hrad Black Mirror, sanatorium, pitevna...) a hudba. Důležitých postav je zde celkem dost, ale jsou dostatečně pestré a propracované na to, aby se v nich člověk orientoval a myslím si, že i jejich český dabing se velmi, velmi povedl.
Posla Smrti považuji za jednu z nejlepších adventur vůbec, ale uznávám, že se na tom z valné části podílí nostalgie.
Nikdy nezapomenu na to, jak jsem ji jako malá, asi dvanáctiletá, hrála potmě sama doma a v jednom obzvlášť hororovém momentu (kdy Samuel zavrávorá a shodí kýbl, ze kterého se vykutálí hlava) zazvonil telefon. Netřeba dodávat, že jsem pak zbytek musela dohrát už pouze při plném světle. I před tím jsem se ale už docela solidně bála; tohle byla jenom taková třešnička na dortu. Dokonce i hlavní znělka z menu mi tehdy z nějakého důvodu naháněla hrůzu. No prostě hra na mě udělala opravdu velký dojem.
Pochmurná atmosféra, která houstne s každou novou kapitolou, je dokonalá, příběh skvělý, hororových prvků dostatek. Stejně tak jsou nádherné lokace (hrad Black Mirror, sanatorium, pitevna...) a hudba. Důležitých postav je zde celkem dost, ale jsou dostatečně pestré a propracované na to, aby se v nich člověk orientoval a myslím si, že i jejich český dabing se velmi, velmi povedl.
Posla Smrti považuji za jednu z nejlepších adventur vůbec, ale uznávám, že se na tom z valné části podílí nostalgie.
Pro: temná atmosféra, lokace, originální konec, dabing
scream2
1030 Hlavním hrdinou hry je Šlechtic Samuel Gordon, který se kvůli tajemné smrti svého dědečka Williama vrací na panství Black Mirror, ve kterém prožil své dětství. Většina lidí si myslí že William spáchal sebevraždu, tomu ale náš hrdina nechce uvěřit a proto se rozhodne pátrat na vlastní pěst.
Posel smrti byla úplně první hrou, kterou jsem celou dokončil. Jedná se o velice zajímavou adventuru, která vyniká hlavně velkým množstvím logických úkolů a hádanek. Příběh hry je poutavý, velice propracovaný a je nejsilnější stránkou hry.
Hra se také může pochlubit hutnou hororovou atmosférou, (která je vytvářena hlavně povedenými lokacemi a depresivním soundtrackem) a spoustou zajímavých postav.
Trochu mě ale mrzí závěr hry (který se mi zdál příliš urychlený) a několik nelogičností ve hře.
Posel smrti byla úplně první hrou, kterou jsem celou dokončil. Jedná se o velice zajímavou adventuru, která vyniká hlavně velkým množstvím logických úkolů a hádanek. Příběh hry je poutavý, velice propracovaný a je nejsilnější stránkou hry.
Hra se také může pochlubit hutnou hororovou atmosférou, (která je vytvářena hlavně povedenými lokacemi a depresivním soundtrackem) a spoustou zajímavých postav.
Trochu mě ale mrzí závěr hry (který se mi zdál příliš urychlený) a několik nelogičností ve hře.
Pro: Příběh, atmosféra, grafika, dabing, hratelnost.
Proti: Závěr hry, pár nelogičností.
Danny29Posel Smrti výborná adventura.Jak příběhem, i dabingem,musím říct že nejlepší z téhle trilogie ;)Samuel Gordon hlavní hrdina který přichází do scény,aby zjistil co se stalo dědečkovi a zkoumal historii své rodiny... Děj Posla je vskutku vynikající . Jen mé dost štvalo že 6x sem musela jít tam a zpět abych zjistila důležitou informaci ,která Vás posune v ději dál. Taky musím říct že "hádanky " typu kameny nebo zvěrokruh -byl těžký oříšek.
Ten závěr by mohl bý taky trošku víc vymakaný. Zdá se mi "odfláknutý..." A to je škoda.
Jinak celkově tahle adventura je bezkonkurenční ;)
Ten závěr by mohl bý taky trošku víc vymakaný. Zdá se mi "odfláknutý..." A to je škoda.
Jinak celkově tahle adventura je bezkonkurenční ;)
Pro: Atmosféra,děj i dabing
Proti: Závěr
ErrorcodePosel smrti je adventura, ku ktorej som sa, žial dostal neskôr po vydaní, no po jej dohraní som hneď vedel, že hra bude stáť v osobnom rebríčku hier velmi vysoko. Je to adventura, ktorá má perfektný príbeh s brilantnou atmosférou, parádnym hudobným doprovodom a kvalitným českým dabingom. Adventury (hlavne české a slovenské) sú moja srdcovka a Posel smrti právom patrí medzi špičku žánru. Je to hra, ktorú som mal v hlave ešte pár dní po dohraní tak ako aj jej pokračovanie. Hru odporúčam každému bez ohladu na to, či hrá adventury alebo hry celkovo, táto hra je zážitok.
Pro: príbeh, atmosféra, grafika, dabing, hudobný doprovod
Proti: keby som nepoznal dalšie diely tak poviem, že koniec :-) Ale inak nič
mattesak“Hmm, tak co si dnes zahraju?” ptá se mé mladší, asi třináctileté já samo sebe. V té době jsem si procházel výraznou videoherní krizí. Psal se rok 2006 a já už měl všech těch Simíků, Rybiček a Mafií plný zuby. Jako blesk z čistého nebe jsem ale v tátově pracovně vyhrabal DVD se zeleným obrázkem chlapa na přední straně. A teď nemyslím to porno, ve kterým začne hlavní “hrdina” nepochopitelně zelenat během koitu - to jsem našel až o pár let později. Teď mám na mysli obal LevelDVD 131 se Samuelem Gordonem a se sebevědomým popiskem “nejlepší česká adventura všech dob v plné verzi.”
Hned po spuštění na mě zapůsobil krátký 3D filmeček. Vždycky jsem měl rád mysteriózní tituly a Posel Smrti už v úvodu dával tušit, že to s příběhem nebude úplně jednoduché. Následoval průzkum krásného, s citem zpracovaného prostředí Gordonovic panství. Tajemné místnosti zámku, chmurná zahrada a děsivá připomínka smrti blízkého člověka při pohledu na zohýbané tyče plotu. A k tomu skupinka podivných a zpočátku dosti neidentifikovatelných postav. Chvíli trvá, než si na ně člověk udělá názor. Je vrahem opilý zahradník? Chladný Robert, nebo snad sama lady Victorie, schovávající svou vinu za maskou zdrcené vdovy? Něco je ale jisté - Bates, nejsympatičtější postava ze světa adventur, to určitě nebude. Nebo jo? Jak říkám, udělat si názor a vyřknout, byť jen sám pro sebe, nějaký ortel je nadmíru obtížné. Nezbývá tedy nic jiného, než se ponořit hlouběji do tajemství (nejen) rodiny Gordonů.
Netrvá to dlouho a se Samuelem navštívíte i nádherně (ale chmurně) vyhlížející vesničku Willow Creek, plnou ještě více podivných postav. Tajemství přibývá, stejně jako čarokrásných lokací, charakterů a obětí. Dobré tři čtvrtiny herní doby vás u monitoru drží především atmosféra a dialogy. A honba za odhalením pravdy, samozřejmě. Potom, když už je to hlavní jasně vyřčeno a hráč očekává konec hry, přichází ještě poslední kapitola. Pak už jde hlavně o čirou zvědavost, co si vývojáři ještě připravili, když je téměř vše jasné. Něco jako, když jsem poprvé dokoukal Vykoupení z věznice Shawshank - tam jsem taky čekal konec už 30 minut před závěrečnými titulky. A stejně jako film ze samého vrcholu žebříčku csfd.cz, tak i Posel Smrti zakončuje důstojně, uspokojivě a krásně (i když vlastně tragicky).
Zážitek ze hry jsem si zopakoval ještě nejméně čtyřikrát a dodnes mě nepřestává udivovat kvalita zpracování příběhu, grafiky a postav. Zejména jejich dabing patří k vrcholu české scény. Díky němu je Samuel sympaťák a ani mu člověk nemusí příliš vidět do obličeje. Celou dobu jsem si ho díky Martinu Dlouhému představoval jako postavu Keanu Reevse, který se k Samuelově smutnému projevu neuvěřitelně hodí. Vždy, když slyším Samuela radostně vykřiknout: “jsem volný” po uprchnutí z dolů, říkám si jen :”jééé, šťastný Neo!” Co mě hrozně překvapilo, byla možnost smrti hlavní postavy. Prostě jsem to nějak nečekal a s prvním, dost brutálním skonem, jsem seděl jako přitlučený a nevěřil svým očím. A jako správný, zvídavý adventurista jsem si nechtěně prožil úplně všechna úmrtí už při prvním průchodu. To v poslední kapitole mám před očima dodnes, aneb dávej pozor, ve kterém otvoru šátráš. Brrrrrrr.
Rozuzlení hry bylo pro mě tenkrát naprostá bomba a až do poslední vteřiny jsem absolutně netušil, kdo má v tom všem vlastně prsty. Kdoví, jestli bych byl takhle překvapen, kdybych hrál hru nyní. Myslím, že vodítek je tam dost. Tak jako tak je pro mě Posel Smrti tou nejlepší adventurou, kterou jsem měl tu čest hrát.
Hned po spuštění na mě zapůsobil krátký 3D filmeček. Vždycky jsem měl rád mysteriózní tituly a Posel Smrti už v úvodu dával tušit, že to s příběhem nebude úplně jednoduché. Následoval průzkum krásného, s citem zpracovaného prostředí Gordonovic panství. Tajemné místnosti zámku, chmurná zahrada a děsivá připomínka smrti blízkého člověka při pohledu na zohýbané tyče plotu. A k tomu skupinka podivných a zpočátku dosti neidentifikovatelných postav. Chvíli trvá, než si na ně člověk udělá názor. Je vrahem opilý zahradník? Chladný Robert, nebo snad sama lady Victorie, schovávající svou vinu za maskou zdrcené vdovy? Něco je ale jisté - Bates, nejsympatičtější postava ze světa adventur, to určitě nebude. Nebo jo? Jak říkám, udělat si názor a vyřknout, byť jen sám pro sebe, nějaký ortel je nadmíru obtížné. Nezbývá tedy nic jiného, než se ponořit hlouběji do tajemství (nejen) rodiny Gordonů.
Netrvá to dlouho a se Samuelem navštívíte i nádherně (ale chmurně) vyhlížející vesničku Willow Creek, plnou ještě více podivných postav. Tajemství přibývá, stejně jako čarokrásných lokací, charakterů a obětí. Dobré tři čtvrtiny herní doby vás u monitoru drží především atmosféra a dialogy. A honba za odhalením pravdy, samozřejmě. Potom, když už je to hlavní jasně vyřčeno a hráč očekává konec hry, přichází ještě poslední kapitola. Pak už jde hlavně o čirou zvědavost, co si vývojáři ještě připravili, když je téměř vše jasné. Něco jako, když jsem poprvé dokoukal Vykoupení z věznice Shawshank - tam jsem taky čekal konec už 30 minut před závěrečnými titulky. A stejně jako film ze samého vrcholu žebříčku csfd.cz, tak i Posel Smrti zakončuje důstojně, uspokojivě a krásně (i když vlastně tragicky).
Zážitek ze hry jsem si zopakoval ještě nejméně čtyřikrát a dodnes mě nepřestává udivovat kvalita zpracování příběhu, grafiky a postav. Zejména jejich dabing patří k vrcholu české scény. Díky němu je Samuel sympaťák a ani mu člověk nemusí příliš vidět do obličeje. Celou dobu jsem si ho díky Martinu Dlouhému představoval jako postavu Keanu Reevse, který se k Samuelově smutnému projevu neuvěřitelně hodí. Vždy, když slyším Samuela radostně vykřiknout: “jsem volný” po uprchnutí z dolů, říkám si jen :”jééé, šťastný Neo!” Co mě hrozně překvapilo, byla možnost smrti hlavní postavy. Prostě jsem to nějak nečekal a s prvním, dost brutálním skonem, jsem seděl jako přitlučený a nevěřil svým očím. A jako správný, zvídavý adventurista jsem si nechtěně prožil úplně všechna úmrtí už při prvním průchodu. To v poslední kapitole mám před očima dodnes, aneb dávej pozor, ve kterém otvoru šátráš. Brrrrrrr.
Rozuzlení hry bylo pro mě tenkrát naprostá bomba a až do poslední vteřiny jsem absolutně netušil, kdo má v tom všem vlastně prsty. Kdoví, jestli bych byl takhle překvapen, kdybych hrál hru nyní. Myslím, že vodítek je tam dost. Tak jako tak je pro mě Posel Smrti tou nejlepší adventurou, kterou jsem měl tu čest hrát.
Pro: Lokace, příběh, dabing, postavy, hádanky
Proti: Samuel se dost líně plazí, pomalejší rozjezd
Han22Nakonec jsem neodolal a při svém procházení českých adventur jsem si spustil i tu nej s velkým N. Posla smrti jsem dohrál i s pokračováníma několikrát, při posledním dohrání jsem si vypisoval dokonce záznam děje a seznam postav, abych stíhal sledovat kdo všechno a jak zařve. Ovšem prvnímu dohrání se nic nevyrovná. Byl rok 2005, už jsem pár adventur za sebou měl, ale tahle byla výjimečná. Usadila mě na pár dní do židle, vychrlila na mě neskutečnou atmosféru a příběh a naprosto zarazila do země pointou, která se v mým očích dodnes rovná síle třeba filmu Šestý symsl.
A ani xté dohrání na tom nic nemění. Posel smrti je jedna z těch her, kde se naprosto perfektně snoubí skvělá hratelnost, fantastický příběh a nádherná grafika.
Technická stránka je stále působivá i po 17 letech od vydání. Pochmurné anglické panství Black Mirror, kde se snobství střídá s chladem zastaveného času a tíhou pradávné kletby. Vesnička, ve které chcípl pes, ďáblesky působící sanatorium či márnice a k tomu zatuchlé katakomby či hřbitovy. Půlku hry prší, zuří bouře, občas se ozve nějaký ten hudební ruch, který zvedne adrenalin. K perfektní technické stránce patří i fantastické animace, které jsou občas tajemné, občas děsivé a občas brutální až stydne krev (kbelík v márnici). A rovněž dabing s plejádou špičkových herců, kteří už bohužel často nejsou mezi námi. Vizuál a všechno kolem fungují na 100% a křičí ano takhle vypadá staroanglický detektivní horor.
Atmosféra, grafika a všechno pozlátko by bylo k ničemu bez pořádného příběhu, což se ukázalo třeba v NIbiru. Tady se bát nemusíte. Píše se rok 1981 a Samuel Gordon se vrací po 12 letech na panství Black Mirror na pohřeb svého dědečka Williama. Ten vyskočil z okna, před smrtí se z něj stal podivín a místo pokeru v hospodě začal trávit čas v kostele a hrobkách a pátrat po minulosti. Po čem? Po kletbě rodu Gordonů, kterou vyřkl jeden z dvou zakladatelů, zloduch Mordred, když ho jeho spravedlivý bratr Marcus proklál mečem. Po kletbě, která způsobuje v rodu šílenství ne zcela přirozeného původu.
Samuel je víceméně cizincem, před 12 lety při požáru který zavinil ztratil ženu Catherine a rodinu zavrhl. Přesto se setká se s pár postavami a začíná pátrat. Po historii, po tajemstvích z dávné minulosti, po černých kaňkách v současnosti rodiny Gordonových. Po pěti "soul keys", po původu tajemných znaků. A především po pachateli brutálních vražd, které se opakují každou noc a které místní bohorový detektiv v klidu uzavírá jako nehody či sebevraždy (tuhle postavu si mohli autoři odpustit). Autoři se s tím nepárali, mordy jsou opravdu chutné a s nebývalou chutí vraždí přesně ty, které budete podezírat.
A jak se to vlastně hraje? I tady je to (skoro) bez výtek. Stejně jako v pozdějším Nibiru levým tlačítkem zkoumáte a berete, pravé na podrobnější průzkum. Aktivní místa, které nepotřebujete mizí, nepotřebné krámy většinou také, použitelné kombinace se hlásí zasvícením kurzoru, 99% věcí co uděláte je naprosto logických. Ve hře je spousta parádních puzzlů, které jsou tak akorát pro někoho kdo není génius jako já, dá se krásně zařvat většinou vlastní blbostí (a jako bonus uvidíte hezkou animačku).
A samotné styl hry je parádní. Někde postupujete výslechy postav a následnou konfrontací jiných postav. Jinde zase adventuřeníte na malém prostoru, kombinujete, něco zprovozňujete. Na začátku máte jen panství a vesničku, postupem času přibývají další lokace, ale nikdy nejste zahlceni tím kam jít. Naopak postup a veškeré činnosti co provádíte jsou reálné a slouží jasnému cíli, většinou zpřístupnit nějakou katakombu, hrobku či tajný prostor. Se znalostí dalších dílů mě pobavilo, kam se Samuela v jedničce nenapadlo ani podívat MEGASPOILER nečíst!třeba za dveře kde ležela jeho domněle mrtvá žena.
I 100% hra má chybičky, které mé hodnocení neovlivní, ale všiml jsem si jich. První - po někom něco chcete a musíte čekat až to udělá. Takže lítáte jak kreténi tam a zpátky "kdy už to bude". Realistické, ale otravné. A vzhledem k logickým kombinacím a celkem normálnímu počtu předmětů a lokací by hra byla asi moc jednoduchá a tak si tvůrci pomáhají pěknou prasárnou - na obrazovce se objevují aktivní místa, které předtím aktivní nebyly. Být to mezi kapitolami, dejme tomu, ale ke konci je to prakticky nonstop a vedlo to k pár brutální zákysům. Až budete pátrat po hřebíku k zahradnickým nůžkám, pochopíte.
I přes drobné chyby je Posel smrti nejlepší českou adventurou, kde funguje vše podstatné na 100%. Adventura roku 2003.
PS: Pokud víte jak to dopadne, je zábava sledovat náznaky a stopy, které hra dává. Jsou celkem jasné, ale já si jich při prvním hraní nevšiml a zbaštil to i s navijákem.
A ani xté dohrání na tom nic nemění. Posel smrti je jedna z těch her, kde se naprosto perfektně snoubí skvělá hratelnost, fantastický příběh a nádherná grafika.
Technická stránka je stále působivá i po 17 letech od vydání. Pochmurné anglické panství Black Mirror, kde se snobství střídá s chladem zastaveného času a tíhou pradávné kletby. Vesnička, ve které chcípl pes, ďáblesky působící sanatorium či márnice a k tomu zatuchlé katakomby či hřbitovy. Půlku hry prší, zuří bouře, občas se ozve nějaký ten hudební ruch, který zvedne adrenalin. K perfektní technické stránce patří i fantastické animace, které jsou občas tajemné, občas děsivé a občas brutální až stydne krev (kbelík v márnici). A rovněž dabing s plejádou špičkových herců, kteří už bohužel často nejsou mezi námi. Vizuál a všechno kolem fungují na 100% a křičí ano takhle vypadá staroanglický detektivní horor.
Atmosféra, grafika a všechno pozlátko by bylo k ničemu bez pořádného příběhu, což se ukázalo třeba v NIbiru. Tady se bát nemusíte. Píše se rok 1981 a Samuel Gordon se vrací po 12 letech na panství Black Mirror na pohřeb svého dědečka Williama. Ten vyskočil z okna, před smrtí se z něj stal podivín a místo pokeru v hospodě začal trávit čas v kostele a hrobkách a pátrat po minulosti. Po čem? Po kletbě rodu Gordonů, kterou vyřkl jeden z dvou zakladatelů, zloduch Mordred, když ho jeho spravedlivý bratr Marcus proklál mečem. Po kletbě, která způsobuje v rodu šílenství ne zcela přirozeného původu.
Samuel je víceméně cizincem, před 12 lety při požáru který zavinil ztratil ženu Catherine a rodinu zavrhl. Přesto se setká se s pár postavami a začíná pátrat. Po historii, po tajemstvích z dávné minulosti, po černých kaňkách v současnosti rodiny Gordonových. Po pěti "soul keys", po původu tajemných znaků. A především po pachateli brutálních vražd, které se opakují každou noc a které místní bohorový detektiv v klidu uzavírá jako nehody či sebevraždy (tuhle postavu si mohli autoři odpustit). Autoři se s tím nepárali, mordy jsou opravdu chutné a s nebývalou chutí vraždí přesně ty, které budete podezírat.
A jak se to vlastně hraje? I tady je to (skoro) bez výtek. Stejně jako v pozdějším Nibiru levým tlačítkem zkoumáte a berete, pravé na podrobnější průzkum. Aktivní místa, které nepotřebujete mizí, nepotřebné krámy většinou také, použitelné kombinace se hlásí zasvícením kurzoru, 99% věcí co uděláte je naprosto logických. Ve hře je spousta parádních puzzlů, které jsou tak akorát pro někoho kdo není génius jako já, dá se krásně zařvat většinou vlastní blbostí (a jako bonus uvidíte hezkou animačku).
A samotné styl hry je parádní. Někde postupujete výslechy postav a následnou konfrontací jiných postav. Jinde zase adventuřeníte na malém prostoru, kombinujete, něco zprovozňujete. Na začátku máte jen panství a vesničku, postupem času přibývají další lokace, ale nikdy nejste zahlceni tím kam jít. Naopak postup a veškeré činnosti co provádíte jsou reálné a slouží jasnému cíli, většinou zpřístupnit nějakou katakombu, hrobku či tajný prostor. Se znalostí dalších dílů mě pobavilo, kam se Samuela v jedničce nenapadlo ani podívat MEGASPOILER nečíst!třeba za dveře kde ležela jeho domněle mrtvá žena.
I 100% hra má chybičky, které mé hodnocení neovlivní, ale všiml jsem si jich. První - po někom něco chcete a musíte čekat až to udělá. Takže lítáte jak kreténi tam a zpátky "kdy už to bude". Realistické, ale otravné. A vzhledem k logickým kombinacím a celkem normálnímu počtu předmětů a lokací by hra byla asi moc jednoduchá a tak si tvůrci pomáhají pěknou prasárnou - na obrazovce se objevují aktivní místa, které předtím aktivní nebyly. Být to mezi kapitolami, dejme tomu, ale ke konci je to prakticky nonstop a vedlo to k pár brutální zákysům. Až budete pátrat po hřebíku k zahradnickým nůžkám, pochopíte.
I přes drobné chyby je Posel smrti nejlepší českou adventurou, kde funguje vše podstatné na 100%. Adventura roku 2003.
PS: Pokud víte jak to dopadne, je zábava sledovat náznaky a stopy, které hra dává. Jsou celkem jasné, ale já si jich při prvním hraní nevšiml a zbaštil to i s navijákem.
HergiPosel smrti je úžasná česká adventura, na kterou nikdy nezapometu!
Ze začátku jsem byl trošku skeptický. U her staršího data se mi totiž občas stane, že mě odradí kostrbatostí ovládání, pokud k nim nechovám určitou nostalgii z dětství. Každopádně už během první kapitoy mě hra naprosto pohltila a nepustila mě až do konce. Měl jsem problém se večer přinutit, abych jí už vypnul a šel spát.
Jedná se o klasickou adventuru, která si zakládá na kvalitním příběhu plném bravurně napsaných postav a hutné atmosféře Krom jiného také plně využívá hororového žánru a udržuje vás v napětí, co se vlastně okolo Samuela, hlavní postavy, ve skutečnosti děje. Veškeré charaktery mají navíc opravdu solidní český dabing, což rozhodně napomáhá tomu, aby celý děj působil uvěřitelně.
Jediný problém, který hra má, ale nemohu jej ani započítávat do hodnocení, je fakt, že si občas nerozumí s novětšími operačními systémy, konkrétně v mém případě s Windows 10 (možná i v kombinaci s mým hardwarem). Hra je už strašího data a nabízí tedy jen rozlišení s poměrem stran 4:3. Zbytek obrazu je vypněn černými pruhy a pokud do nich vjedete kurzorem, zenechává po sobě v tomto prostoru stopu, které se zbavíte jen vypnutím a opětovným zapnutím hry. Jelikož hra ale nebyla vyvíjena v době, kdy Windows 10 existoval, nebylo by fér jí za tento problém strhávat body, takže to berte jen jako informaci, že na tento problém můžete narazit.
Posel smrti patří podle mě ke skvostům českých her (stejně jako třeba Mafia) a je poviností každého Čecha si jej alepoň jednou zahrát. Věřte mi, že nebudete litovat.
Ze začátku jsem byl trošku skeptický. U her staršího data se mi totiž občas stane, že mě odradí kostrbatostí ovládání, pokud k nim nechovám určitou nostalgii z dětství. Každopádně už během první kapitoy mě hra naprosto pohltila a nepustila mě až do konce. Měl jsem problém se večer přinutit, abych jí už vypnul a šel spát.
Jedná se o klasickou adventuru, která si zakládá na kvalitním příběhu plném bravurně napsaných postav a hutné atmosféře Krom jiného také plně využívá hororového žánru a udržuje vás v napětí, co se vlastně okolo Samuela, hlavní postavy, ve skutečnosti děje. Veškeré charaktery mají navíc opravdu solidní český dabing, což rozhodně napomáhá tomu, aby celý děj působil uvěřitelně.
Jediný problém, který hra má, ale nemohu jej ani započítávat do hodnocení, je fakt, že si občas nerozumí s novětšími operačními systémy, konkrétně v mém případě s Windows 10 (možná i v kombinaci s mým hardwarem). Hra je už strašího data a nabízí tedy jen rozlišení s poměrem stran 4:3. Zbytek obrazu je vypněn černými pruhy a pokud do nich vjedete kurzorem, zenechává po sobě v tomto prostoru stopu, které se zbavíte jen vypnutím a opětovným zapnutím hry. Jelikož hra ale nebyla vyvíjena v době, kdy Windows 10 existoval, nebylo by fér jí za tento problém strhávat body, takže to berte jen jako informaci, že na tento problém můžete narazit.
Posel smrti patří podle mě ke skvostům českých her (stejně jako třeba Mafia) a je poviností každého Čecha si jej alepoň jednou zahrát. Věřte mi, že nebudete litovat.
Pro: úžasný příběh, skvěle napsané postavy, hutná atmosféra, solidní český dabing
Proti: mírné problémy ve Windows 10
NixNejlepší česká adventura? I přes celkem hojný počet by se to dalo říct. Nejen dabing, ale prostředí a hlavně ten příběh v tý době bylo něco, co prostě mne pohltilo. Pamatuji si jak jsem to hrával na starém PC a chodil nevyspaný do školy. A hra mne od té doby nepustila a je hratelná i přes tu dlouhou dobu co byla vynaleznuta. Vyšetřování smrti předka a odhalení tajemství rodiny Gordonů je příběh, který chcete znát.
Pro: dabing, atmosféra, postavy, prostředí
Proti: pomalá chůze, občas hádanky lehčí a některé hrozný(puzzle)
VitorioNaprosto strhující hra, výborný příběh, krásné zpracování, kvalitní dabing, hudba skvěle doplňující prostředí a situace, dobré hádanky, jen trošku rychlejší ukončení,ale pro mě jedna z nejlepších,troufnul bych si možná i napsat nejlepší adventura.
Pro: grafika,dabing,hudba,příběh,
Proti: konec
Jediná adventura, která mě zaujala natolik, že jsem ji dohrál. S čistým svědomím nemůžu říct, že je to nejlepší adventura, protože tak moc jsem jich nehrál, ale určitě je to nejlepší, jakou jsem hrál. Super příběh, atmosféra, design lokací...
Pro: příběh, atmosféra, design lokací...
Proti: linearita
RoboticsHra s výbornou atmosférou. Takové hry miluju.
AngeloJedním slovem-nádhera. Tuto hru jsem dohrál snad třikrát o před nedávnem jsem ji rozehrál po čtvrté a stále mě výsostně baví, což při opakovaném hraní většiny adventure není tak častý jev. příběh je naprosto výborný, dabing postav také a grafika má také určité kouzlo. Je jen škoda, že je pouze v rozlišení 800x600.
Pro: dabing, atmosférická hudba, příběh, hratelnost,
Proti: nízké rozlišení
Johny8xCo k téhle - troufám si říct - legendě dodat? Lahůdka pro hráče adventur. Můžeme být hrdí, že něco tak povedeného vytvořili čeští vývojáři s minimálními financemi a prostředky. Palec nahoru...
Pro: Nezapomenutelný příběh a hutná atmosféra, kvalitní dabing, z českých luhů a hájů, povedená hudba a zvuky, hádanky, délka, pro mě zajímavě řešený konec
Proti: Slabší rozlišení, jinak nic
ViRusPosla Smrti nepovažuji za nejlepší českou hru (u žánru adventury to už může být jinak), rozhodně ale patří do pomyslného žebříčku těch výborně zvládnutých. Nejsem kovaný adventurista ani žádný anglický lingvista, tudíž že je hra dabována do našeho rodného jazyka považuji za jeden z jejich největších plusů. Když se navíc namluvení postav zhostí takové české dabingové esa jako Brzobohatý, Soukup nebo Dlouhý, hra hned získá na atraktivnosti a z mého pohledu i na samotné schopnosti plynulého postupu.
Děj v sobě neskrývá žádné výrazně originální prvky (strašlivá kletba aristokratické rodiny), v žádném případě ale neuráží, je nadmíru poutavý a vkusně a bez zbytečného protahování odsýpá ku zdárnému konci. Tu a tam přitvrdí a zrychlí tempo, ve správný okamžik zase vhodně zatáhne za brzdu a zpomalí běh. Herních lokací, ve kterých je nejdůležitější správné použití posbíraných předmětů (jak také jinak), je vcelku velké množství a patří ke kvalitní podívané, kde i ten nejmenší detail má své místo. Ruku v ruce s předměty a rozhovory (hlavní to devizou každé správné adventury) jde i obtížnost, která je nastavena v rozumné rovině.
Dění hry je příjemně dokreslováno hudbou a že se lze ve hře potýkat i se smrtí vlastní postavy považuji za její nespochybnitelné pozitivum. Jedním z nemnoha smítek na dokonalém obrazu se potom může zdát konec, kdy je někdy v poslední třetině možné zbytečně brzy vytušit, v čem že se nachází onen pověstný zakopaný pes.
Děj v sobě neskrývá žádné výrazně originální prvky (strašlivá kletba aristokratické rodiny), v žádném případě ale neuráží, je nadmíru poutavý a vkusně a bez zbytečného protahování odsýpá ku zdárnému konci. Tu a tam přitvrdí a zrychlí tempo, ve správný okamžik zase vhodně zatáhne za brzdu a zpomalí běh. Herních lokací, ve kterých je nejdůležitější správné použití posbíraných předmětů (jak také jinak), je vcelku velké množství a patří ke kvalitní podívané, kde i ten nejmenší detail má své místo. Ruku v ruce s předměty a rozhovory (hlavní to devizou každé správné adventury) jde i obtížnost, která je nastavena v rozumné rovině.
Dění hry je příjemně dokreslováno hudbou a že se lze ve hře potýkat i se smrtí vlastní postavy považuji za její nespochybnitelné pozitivum. Jedním z nemnoha smítek na dokonalém obrazu se potom může zdát konec, kdy je někdy v poslední třetině možné zbytečně brzy vytušit, v čem že se nachází onen pověstný zakopaný pes.
Pro: dabing, lokace, grafické ztvárnění, poutavý příběh
Proti: tak trochu konec
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
DarkMan
Maríca
boovol
jones1240
TenPepa
Statistiky
- Id hry:
- 125
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h125
- Přidána:
- 10.06.2008
16 let a 332 dní
- Hodnocení:
- 519 (35-100 %)
- Komentářů:
- 66
- Oblíbenost:
-
55
43
-
8
481
- Návštěvnost:
- 92710× (celkem)
- 398× (poslední měsíc)
- 41× (poslední týden)
- 3× (dnes)
Pro: Grafika, atmosféra, skvělý český dabing a hlavně příběh.
Proti: Pár slabších pasáží, některé hlavolamy.