Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Tak jsem - po letech- dohrál Might&Magic VII.
Uf uf.
je to už nějaký čas, kdy v Levelu vyšel MM VI a posléze i sedmička. Šestý díl jsem po několika měsících dohrál, a pak ještě několikrát. Ale sedmička: to bylo jiné kafe.
Co mi nejvíce bránilo v dohrání? Pocit Dejavu, neustálého srovnávání s výtečnou šestkou a pocit: není to šestka, není a není. A tak, i když se můžete v několika komentářích dočíst, že šestka, se podobá sedmičce, potažmo osmičce, tak vězte: NENÍ TOMU TAK.
A já dodám: BOHUŽEL.
Tím pádem se srovnání s předchozím dílem nevyhnu.
Sedmý díl (oproti dílu šestému) přináší změnu herního systému. Řekl bych: více RPG na úkor svobody. Šestý díl byl podoben Dungeon Masteru ve svém pojetí absolutní svobody. Každý se mohl naučit prakticky jakoukoliv dovednost na maximální úrovni (výjimka se pochopitelně najde i zde). A k získání maxima experience máte ohromnou spoustu prostoru a času. Zatímco sedmička více respektuje rasy a povolání. Je však otázkou, zda je to ku prospěchu věci ...
Další změnou je "logické" zmenšení podzemních prostor a dungeonů. Již se neopakují "nekonečné" dungeony typu Hrad Darkmoore. V tomto pohledu mne uspokojily až Eofolské tunely a Země obrů.
Dalším aspektem je větší důraz na boj face to face. Ubylo možnosti užívat úžasné kouzla typu Déšť meteoritů, nebo Dračího dechu. Nehledě na to, že ty nejlepší kouzla parta získá až v úplném samotném závěru hry (v šestce byly k dispozici mnohem dříve).
Musím však podotknout, že hermí příběh, úkoly i možnost volby cesty jsou lépe zpracované. Možnost vlastnit hrad: to se taky často nevidí. Příjemné setkání s Corakem je bonbónkem nakonec.
Grafika mi přišla celkově horší, než ve šestce, ale to je záležitost zcela subjektivní. Proto jsem si vypomohl China modem, zlehka upravující vzhled předmětů, stromů, NPC a textur.

Takže: je sedmička lepší šestky? Myslím, že je to jen otázkou, kterou hru budete hrát jako první.

A jak skončit? Před asi deseti lety jsem si nad stránkami RPGhry od Davesadeho říkal, že bych mohl zkusit hrát a dohrát všechny hry ze série Might&Magic. Až na devítku jsem to dokázal.

Pro: Téměř dokonalá hra

Proti: špatná optimalizace na WIN, třeba videa ze hry jsem dokoukal na youtube

+46
  • PC 90
Jedna z tých srdcoviek, ktorá Vás núti raz za pár rokov pohľadať a oprášiť CDčka, len aby ste znova mohli brázdiť svet Antagarich a Erathiu.

Herný systém je na prvý pohľad identický s Might and Magic VI: The Mandate of Heaven s pribudnutím pár nových skillov, no čo hráča donúti trochu taktizovať je fakt, že už nie každý môže byť master luku (v 7 už grandmaster) a mnoho schopností vie nad úroveň expert (a niekedy vôbec aspoň na ňu) dotiahnuť len určité povolanie. To je určite fajn krok.

Jedným z najväčších plusov celej hry, je zasadenie do reálii Heroes of Might and Magic III: The Restoration of Erathia. Prejsť si z vlastných očí svet, ktorý ste strategicky dobíjali z vtáčieho pohľadu a navštíviť tak známe, ale aj len spomínané lokality je super. O to viac, že z hľadiska exteriérov sa autori oveľa viac vyhrali než v predošlej časti a máme tu naozaj pestré lokality ako Tatalia, Erathia, Harmondale, Barrow Downs atď... Naozaj, teraz pôsobia ešte zaujímavejšie než v šestke. V čom však z istého hľadiska oproti minulej časti sedmička zaostáva, sú interiéry. Jasné, niektoré dungeony bývali megalomanské a siedmy diel sa evidentne aj kratšie vyvíjal, no občas sú dungeony až príliš krátke či jednoduché. No zvyčajne sú takmer všetky zábavné. Celkovo je hra o čosi kratšia.

Ako som už spomínal, osvedčený koncept zo šestky ostal a funguje na výbornú, levelovanie, hľadanie trénerov (tentokrát už aj so zapisovaním ich polohy do denníka), explorácia, questy + od cca polovice hry dve rôzne cesty (dobro a zlo), ktorými sa hráč môže vybrať, s čím súvisiace aj rôzne povyšovacie questy. To všetko sú tie dôvody, prečo ma spomienky na hru nútia zapínať ju znova a hrať a hrať a hrať. Nie je to len nostalgia. Aj v roku 2014 som pri Might & Magic VII: For Blood and Honor dokázal stráviť dlhé hodiny, ako keby som ju hral prvý raz. Nadčasové koncepty jednoducho nestarnú a MM VI, VII, VIII majú jeden z nich.

Pro: prepojenie s HoMaM III, chytlavý koncept, zábavná explorácia a výborné exteriéry, Arcomage, vlastný hrad

Proti: jednoduchšie interiéry oproti MM VI, niektoré skilly a kúzla sú zbytočné

+33
  • PC 80
Sedmý díl je evoluční vylepšení šestého dílu. Vzal to osvědčené a funkční, opravil některé nedokonalosti a přidal své dobré nápady. Mluvím především o Arcomage, s nímž jsem strávil fůru času.

Povolání se specializovala a přibyl titul velmistr. Proces sestavování party nabyl na důležitosti a hra získala na variabilitě. Rozdíl mezi kombinací rytíř + zloděj + mág + klerik a mnich + mnich + paladin + lukostřelec byl obrovský, zážitek ze hraní pochopitelně taktéž. Bonusem je druhá sada povyšovacích úkolů, z nichž některé patří k nejlepším questům v celé hře.

Grafika se zlepšila a vyhladila. Království Erathie vypadá oproti známým lokacím z Enrothu odlišně a působí bohatším dojmem. Každá oblast získala osobitý vzhled a proto nebyl problém se mezi nimi rychle zorientovat. Objevení Kamenného města, Pierpontu, nebo Titánské pevnosti v Avlee jsou momenty, na než se nezapomíná.

Samostatnou kapitolou jsou nepřátelé. Svět jimi není tak zamořený jako v šestém dílu. Na velké skupinky narazíte i tentokrát, ovšem vždy to má své vysvětlení. Harmondale je z dobrého důvodu v obležení, v Tatalii zrovna probíhá zátah na troly, Mohylové údolí obsadili duchové. Možná jsem se nechal lacině omámit, ale jako zdůvodnění mi to stačilo. Dungeony se lehce smrskly a hratelnosti to prospělo. Darkmoor byl jen jeden, ovšem takový labyrint v mohylách, nebo Strašidelný dům mi nabídly lepší zážitek na menším prostoru. Ti kdo mají rádi gigantické podzemí se mohou vyřádit v Nighonských a Eofolských tunelech. Pokud je budete chtít poctivě vymlátit, připravte si volné odpoledne a možná i večer.

Příběh je doslova lahůdkový. Možnost vlastnit hrad mě uchvátila a dokonce jsem díky tomu mohl dvakrát ovlivnit směřování událostí. První volba nezměnila téměř nic, zato druhá změnila téměř vše. Linie se rozvětvila a hra mě vybídla k druhému průchodu. Poctivě jsem vyzkoušel obě varianty a i když preferuji světlou stranu, i pohled té temné má něco do sebe. Doporučuji vzít volbu za svou a do základny nepřátel se prorubat ve velkém stylu.

Hra je relativně složitá a je potřeba najít si funkční strategii. Volbou sladěné party a sledováním příběhu se hodně věcí zjednoduší. Vyplatí se přibrat zloděje, protože většina truhel je zapasťovaných a při otevření pochroumanou partu v klidu zabijí. Velice mě potěšilo vylepšení tahového boje, kdy má skupina po útocích možnost udělat pár kroků do bezpečí. Lukostřelci z toho dokážou profitovat a obratným manévrováním se dá umlátit i skupina silnějších nepřátel.

Sedmý díl není tak rozsáhlý jako šestý, přesto není žádný problém strávit v Erathii stovku hodin poctivého hraní. Hra se vzpírá příliš rychlému postupu, protože dva stěžejní příběhové předěly přijdou až v přesně určeném čase.

Pro: pestré lokace, variabilní nepřátelé, rozvětvení příběhu, skvěle vyladěný systém levelování, tutoriálový Smaragdový ostrov, Arcomage

Proti: závěrečné oblasti postrádají osobitost, nekonečné hledání potřebných NPC, některé dovednosti a kouzla nevyužijete

+28
  • PC 90
Jedna z dalších mých srdcovek, na kterou nedám dopustit a jíž si rád čas od času zopakuji. Mé první seznámení s tímto skvělým titulem proběhlo někdy v roce 2004 prostřednictvím starší přílohy herního magazínu ve formě dvou CD. Vůbec jsem netušil, co na mě vlastně čeká, věděl jsem jen, že mám rád Heroes of Might and Magic III: The Restoration of Erathia a že RPG je asi něco jako Diablo II. No, byl jsem celkem překvapen už v úvodním intru, kde se ve fantasy prostředí najednou promenádovali zelení mužíčci. Nevadí, jdeme dál..

První obrazovka se specifickou hudbou mě celkem ohromila, pokračoval jsem tedy na volbu družiny, chvíli se zasekl u rozdělování dovednostních bodů, pochopil jsem, že kombinace Goblin-Klerik asi nebude to pravé ořechové a odstartoval jsem herní příběh. Baf! Jakmile se hra načetla a já se ocitl poprvé na Smaragdovém ostrově, málem mi vypadly oči z důlků. Něco tak barevného, kostrbatého a graficky zastaralého jsem fakt tehdá nečekal. Pamatuji si, že jsem měl v tu chvíli nutkání hru ihned vypnout a odinstalovat. Ale neudělal jsem to. Naštěstí. Po projití prvních pár domů, prozkoumání prostředí a inventářů mých postav jsem jakž takž pochopil, o co zde asi běží. O chvíli později už jsem radostně přijímal Malwicka od Mr. Hůlky, zabíjel agresivní vážky a pobíhal kolem dráčka v malé jeskyni. Od této chvíle už jsem Might and Magic VII: For Blood and Honor zbožňoval a není tomu jinak ani dnes.

Grafická stránka je zde minimálně druhořadá. Tím hlavním, co má hráče zaujmout, je především rozsáhlý otevřený svět plný vesnic, měst, dungeonů, lidí, úkolů, příser a předmětů. Všeho je tady dostatek a pokud nebudete nikam spěchat, zabavíte se na pěkných pár (desítek) hodin. Hlavní příběhová linie sama o sobě zase tak dlouhá není, ale abyste se jí vůbec mohli prokousat, musíte si stejně naddělat nějaké ty vedlejší úkoly kvůli zkušenostem pro vaši družinu. Ta je bez výše uvedeného slabá jak čaj a jednotliví členové tak končí většinou už po několika metrech po vstupu do nové lokace mrtví, zkamenělí, otrávení nebo paralyzovaní. Já se vždy snažím splnit úplně vše, dokonce i povyšovací úkoly pro povolání, která ve své skupině ani nemám.

Hra je opravdu komplexní, vlastníte zde dokonce svůj osobní hrad a o dalších možnostech, kouzlech nebo výtečné hře ve hře Arcomage bych zde mohl psát ještě klidně hodinu. 90% bez výhrad.
+27
  • PC 90
Might & Magic VII je mým nejoblíbenějším dílem z oné trojice na stejném enginu. Nicméně počátek hraní tak slavně rozhodně nevypadal. Snaha o 3d grafiku nepřátel dopadla snad jak nejhůře mohla a nadto byl jen málo znát nějaký posun od šestého dílu. Pravda, mělo to hezkou hudbu, ale jinak spíše zklamání.

Nicméně s postupujícím hraním jsem dále odkrýval poměrně slušný příběh a především jeho těsné propojení s HoMaM III. S tím byl spojen i (oproti jiným dílům) nepoměrně logičtější výběr nepřátel. Nelovili jste tak lovce lebek ani druidy, zato další fauny ze zmíněné strategie bylo požehnaně (a většinou stála i na "správné" straně). Další výhodou bylo celkové "zhuštění" lokací, kdy se na menším písečku dělo více věcí. Map tak nebylo mnoho, de facto každý obyvatel nějakého domu byl ovšem něčím užitečný. Je to sice určité zjednodušení, nicméně hra tak mohla nabídnout intenzivnější zážitek.
Vzhledem k postavení družiny jakožto "Lords of Harmondale" se brzy dostanete nejen ke svému panství, ale stanete se i středem politických ambicí a dokonce i válek. A vy se v nich stanete rozhodujícím elementem.

Vedle skromného politického centra Váš hrad časem nabídne i obchody s bezkonkurenčními cenami a ohromnou rozlohu, která téměř soupeří s panstvími králů a královen. Systém vylepšování je nastaven automaticky, ve shodě s dějem. Nebudete se tak muset de facto o nic starat (pokud nepočítám umístění strážného golema), nicméně i tak je hrad hezkým zpestřením hry.

Největší devizou sedmého dílu je možnost opravdové volby dalšího průběhu hraní. Rozhodnutí mezi dobrem a zlem (s nímž se mění i interface hry), která vás definitivně posune na tu či onu cestu. Většina úkolů se následně liší (či se alespoň mění jejich cíle). Liší se pak i velká část rozhovorů, liší se zadavatelé úkolů, liší se dokonce místa a osoby, které na vás útočí či které jsou naopak Vašimi spojenci.

Hrát za představitele dobra je samozřejmě pěkné, nicméně to samé za temné rytíře, lichy či vrahy je ještě lepší. Zabíjení andělů v Celeste je ještě čajíček, ovšem všechny ty únosy, vraždy a tiché infiltrace - to už je něco jiného. Hra tak má něco, co předchozí díl (a ani díl následující) neměly - možnost hrát 2x s (víceméně) odlišným příběhem a tím si zábavu prodloužit. A to se rozhodně počítá i vzhledem ke slušné kvalitě úkolů.

Pro: Možnosti volby, vlastní hrad, atmosféra, hudba, propojení s HoMaM III

Proti: Grafika, občas zbytečná kouzla či dovednosti, Aréna jako nutnost povýšení Rytíře

+26 +27 −1
  • PC 90
Zní to jako splněný sen. Na Smaragdovém ostrově začala soutěž v hledání pokladů a lord Markham jako cenu pro vítěze věnoval hrad Harmondale s přilehlým panstvím. Když se vám podaří najít a odevzdat všechny požadované předměty dřív než vaši soupeři, získá vaše čtyřčlenná skupina vlastní hrad a šlechtické tituly. Jenže splněný sen se někdy může stát noční můrou. Lord Markham se totiž zapomněl zmínit, že hrad je zdevastovaný, plný goblinů a navíc leží na hranici mezi Erathií a AvLee, které o něj každou chvíli válčí. Noví majitelé toho prokletého hradu prý nemívají dlouhý život...

Might and Magic VII je tradiční RPG z pohledu první osoby navazující na příběh strategie Heroes of Might and Magic III. Staré známé lokace tentokrát budete navštěvovat spolu se čtveřicí nových a zpočátku zcela neznámých hrdinů. Většinu nepřátel budou tvořit staré známé jednotky. A hrdinové si budou do svých magických knih zapisovat stará známá kouzla. Ale přesto je oproti HoMaM III všechno trochu jiné. Například město Steadwick, které bylo na strategické mapě ze všech stran obklopené horami, má tady pro změnu vlastní přístav. Některé příšery se vyskytují na úplně jiných částech kontinentu než by měly. A některá kouzla mají v obou hrách jiné účinky, přestože se jmenují stejně.

Příběh dále nepřímo navazuje i na Might and Magic III a Might and Magic VI. Trojku jsem zatím ještě nehrál a šestku jsem hrál tak dávno, že si z ní mlhavě pamatuji jen startovní městečko a u něj jeskyni, kterou trvalo pojít až na konec celý jeden herní den, a to bez zastávek na boj. Sedmička běží na stejném enginu jako šestka, ale nově podporuje grafické akcelerátory a rozmazávání textur.

Celá hra je rozsahem mnohem skromnější než šestka, ale příběh začíná grandiozně. Hned na začátku získáte svůj vlastní hrad a s ním spoustu nových starostí. Po vyčištění hradu od havěti musíte sehnat řemeslníky na opravu a splnit pro ně nebezpečnou protislužbu, aby vás okolní šlechta vůbec uznala za právoplatné majitele panství. Pak se postupně začnete zaplétat do vysoké politiky, až nakonec půjde o záchranu (nebo ovládnutí) celého světa. A když si od boje a panských starostí budete chtít na chvíli odpočinout, můžete si v každé hospodě zahrát karty, a sice oblíbený Arcomage, který se dočkal i samostatného vydání a mnoha fanouškovských předělávek.

Svět je z velké části otevřený, jen pár míst zůstane nepřístupných až do splnění určitého úkolu. Když v každém městě poctivě projdete všechny domky, budete mít většinu hry v každé oblasti něco na práci. Úkoly jsou celkem tradiční: Dojít na místo A, tam s někým promluvit/zabít příšery/najít předmět/zmáčknout tlačítko, a pak dojít na místo B. Ale díky pestrému designu jeskyní, kobek a chrámů nepůsobí nijak jednotvárně. Hra začne být trochu jednotvárná až v úplném závěru, kdy budete mít všechny vedlejší úkoly splněné a na cestě k dokončení hlavní příběhové linie před vámi budou stát jen stále tužší a nebezpečnější příšery. Několik hlavních úkolů má i více variant řešení, ze kterých si musíte vybrat, ale kromě jediné velké volby mezi dobrem a zlem na vašich rozhodnutích bohužel vůbec nezáleží.

Pro řešení úkolů pomocí důvtipu a vedlejších dovedností jako třeba ve Falloutu tu není moc prostoru, ale milovníci akčních RPG by si tuhle klasiku neměli nechat ujít.

Pro: Vlastní hrad, příběh, přiměřená délka hry, Arcomage

Proti: Slabší závěr, pouze jedno zásadní rozhodnutí

+23
  • PC 80
Tak jsem strávil víc než 70 hodin v MM7 a z větší části to byla dost velká zábava, ale v jiných věcech dost otrava. Člověk se neubrání srovnávání s předchozím dílem a kupodivu je pár věcí, které jsou oproti šestce horší. Začněmě tím dobrým.

+ Mnohem lepší design lokací a dungeonů. Dungeony jsou kompaktnější, každý má nějaký osobitý ráz, téma a už v nich člověk skoro nebloudí. U šestky jsem kritizoval, že ve 2D mapách je problém s vertikální orientací - to v sedmičce až na pár výjimek přestal být problém. Design a hádanky některých dungeonů (např. Barrow Downs) je opravdu špička i bez ohledu na stáří hry.

+ Lokace Master a Grandmaster trenérů se zapisuje do poznámek, takže si to člověk nemusí psát vedle.

+ Odehrává se to v Erathii, takže člověk navštěvuje místa známá z Heroes 3, potkává postavy z téhle hry a bojuje s monstry z téhle hry. Bohužel je ten potenciál trestuhodně nevyužitý. Dodnes vzpomínám, když vyšel World of Warcraft a já byl úplně paf z toho, že se procházím po Stormwindu, že v night elfském lese jdu okolo Moonwell, že letím na gryfonu nad lokacemi, které jsem znal z Warcraft 1-3 atd. V MM7 se tenhle pocit vůbec nedostavoval, lokace vůbec neměly ono kouzlo (například Steadwick je hrozná ospalá malá díra), monstra vůbec neměla abilities z HOMAM3 (třeba duchové nevysávají manu a neregenerují se, ale přidávají věk postavám atp.), příběh je zase o Rolandovi a Archibaldovi...

+ RPG prvky jsou tu o něco lépe udělané. Classy jsou více specializované, takže každá se může naučit jen něco. První asi půlku hry jsem těžce litoval, že jsem si ze zvyku vzal do party paladina místo zloděje - pasti na truhlách mi krutě zabíjely postavy a detekce tajných dveří tady opravdu má smysl. Ve druhé půlce hry s kouzlem Day of Gods už to začalo být jedno, všechny postavy měly obrovský Luck, který tu damage z pastí prakticky eliminoval.
Loot je tu mnohem lepší než v MM6 a některé artefakty opravdu dělají rozdíl ve hraní.

+ ArcoMage! V téhle "blbůstce" jsem určitě utopil desítky hodin. Ve hře je quest vyhrát 13 her (dohromady ve všech hospodách), já končil hru se 114 vítězstvími, to asi mluví samo za sebe :-D A to jsem je z většiny nabral v těch hospodách, kde je cíl postavit velkou věž nebo nahromadit hodně suroviny, ne v těch krátkých.


A teď to špatné:
- Technický stav. Nedokážu posoudit, nakolik je to způsobené emulací DOSBoxu, ale když srovnám čisté instalace z GoGu MM6 vs. MM7 bez modů, tak sedmička je opravdu horší. Grafika vypadá ošklivěji, zvuky často zlobí, hra sem tam spadne a strašně často člověk narazí na nějaké bugy. Se šestkou jsem fakt prakticky neměl problém, zatímco v sedmičce to byly bugy na každém kroku. Taky mi nefungoval alt-tab (v MM6 bez problémů), takže pokaždé, když jsem si chtěl do texťáku napsat nějaké poznámky, musel jsem uložit hru, vylézt, podívat se do poznámek a zase pustit hru. Otrava. Na MM9, o kterém jsem četl, že je to bugfest, od lidí, kteří s MM7 neměli problém, se asi vyloženě netěším.

- Design hlavní mapy (Erathie) je vážně nešťastný. Je to od Tatalie (na západě) po Avlee (na severovýchodě) takový "půlměsíc" a questy člověka neustále tahají z jedné strany na druhou. Master Water Magic s town portalem získá hráč na můj vkus dost pozdě a do té doby každou chvíli jen přebíhá mezi lokacemi. Cestováním navíc utíká herní čas a lokace se respawnují, takže to z toho dělá hrozně velkou otravu.

- Ekonomika se tu rozbije strašně brzy. Zatímco v šestce jsem ještě tak v půlce hry počítal každý zlaťák a neustále prioritizoval, co si koupím teď a co ještě počká, v sedmičce jsem kromě prvních asi 2 hodin měl už neustále víc peněz, než kolik jsem kdy potřeboval. Hru jsem dohrál asi s milionem zlaťáků.


Teď ještě pár poznámek obecně:
Největší síla MM série je průzkum světa. Dokud je hra nelineární, svět otevřený a hráč především zkoumá lokace, dělá questy a dungeony v libovolném svém pořadí, učí se nové schopnosti a kouzla atd., je to neskutečná zábava (a to zatím platilo pro každý díl). Ve chvíli, kdy začne hra být lineární (typicky endgame) se naplno ukáže, že její soubojový systém je špatný a celkový gameloop je vlastně docela dost nuda. Z tohohle pohledu je škoda, že lineární konec je takový dost natahovaný (velký spoiler konce: naprosto nechápu, proč hra neskončila zabitím Xenofexe a osvobozením Rolanda, ale místo toho tam přidali ještě celou tu sci-fi kravinu s podmořskou vesmírnou lodí, která jednak jen zdůrazňuje, jak je tahle hra nudná ve chvíli, kdy je lineární, a jednak i příběhově to působí strašně uměle a zbytečně; a to říkám jako člověk, který má jinak spojení sci-fi a fantasy rád a v předchozích dílech mi to nevadilo).

Na rozdíl od šestky, kdy jsem poměrně často koukal do "návodu", jsem si u sedmičky dal předsevzetí, že ji budu hrát úplně sám a vůbec nic si na internetu nebudu dohledávat. 2x jsem to porušil (1. vůbec nikde jsem nedokázal najít Arénu, kterou jsem potřeboval na Knight quest a vážně by mě nenapadlo, že existuje lokace, do které se dá dostat jen skrz stáje v jedné lokaci v jednom konkrétním dni v týdnu, 2. v Temple of the Dark jsem absolutně nikde nedokázal najít questový item a to i přesto, že jsem 20x klikl na oltář - fakt by mě nenapadlo, že je potřeba kliknout na jeden konkrétní pixel) a vůbec tenhle přístup nemůžu doporučit. V moderních RPG je to o tom, že člověk nese následky svých rozhodnutí a že si nepřečte na netu nějakou optimální cestu a nejlepší možná rozhodnutí. Tohle tady vůbec není a nekoukat do návodů znamená spoustu zbytečných záseků - v dungeonech se místo řešení logických hádanek hledají tajné zdi a ukrytá tlačítka, u některých questů se člověk marně snaží pochopit, co se po něm chce a kam že má jít, a strašně často nastávají situace, kdy všechny aktuální lokace a dungeony působí příliš obtížně a člověk hledá, co na svém levelu zrovna může jít dělat.

Celkově dávám 80 % a je to zábavná hra i po tolika letech od vydání, ale nemůžu si pomoct, šestka byla lepší.

Pro: ArcoMage, příběh (kromě konce), nelinearita, průzkum lokací

Proti: Horší technický stav, design hlavní mapy

+20
  • PC 80
K sedmému dílu Might and Magic nemám takový nostalgický vztah jako k dílu šestému, protože jsem se k němu dostal až o nějaký čas později. Dokonce jsem i dřív dohrál osmičku, ale časem jsem se k sedmičce nakonec vrátil a užil si kvalit tohoto dílu.

Příběh mě bavil. Líbí se mi, jak je to pořád propojené se spin-offem Heroes of Might and Magic, zde konkrétně s oblíbeným třetím dílem. Po čase dojde i na nutné rozhodnutí, zdali se hrdinové vydají na cestu dobra nebo cestu zla s tím, že každá volba vede ke specifickým úkolům hlavní příběhové linky, stejně jako ke specifickým povyšovacím úkolům. Líbí se mi i postupné zlepšování svého sídla, hradu v Harmondale. Jen škoda, že jsem do toho nemohl nějak víc kecat. Ale ono by těch možností zase tak moc nebylo, takže možná je to takto i lepší.

Celková herní doba je tentokrát o dost kratší a naneštěstí se to až na pár výjimek týká i jednotlivých dungeonů, jejichž rozsáhlost byla v šestce legendární. Nakonec dojde i na mé ne zrovna moc oblíbené blastery. Naštěstí tomu je až v úplném závěru, který mě na hře moc nebaví a obvykle ho probíhám co nejrychleji bez likvidace všeho nepřátelského, na co narazím.

Na první pohled hra vypadá prakticky stejně jako šestka s upraveným HUDem. Pár změn v mechanikách hry, které vylepšují prožitek ze hry se tu najde. Jsou tu 3 nová povolání, několik nových skillů, ale hlavně došlo k omezení úrovní skillů dle zvoleného povolání. Ne každá postava tak může být expertem, mistrem či velmistrem v dané dovednosti, což vede k mnohem složitějšímu rozhodování, jakou partu si zvolit.

I když jsem strávil studováním jednotlivých povolání několik desítek minut, moje naposledy zvolená parta měla jednu drobnou chybu, která se nesla skoro celou hru. A tou byla absence vyšší úrovně odstraňování pastí. Té expertní mohla dosáhnout jen moje lučištnice, ale to až po dosažení nejvyššího povýšení, čehož lze dosáhnout až po volbě cesty, což jsem ale zase odkládal na nejpozdější možnou chvíli. Příště budu holt vědět, ale zase na druhou stranu mě bavilo při otevírání každé truhly poslouchat hlášky typu: "Sorry" nebo "I broke my nail".

A samozřejmě nesmím zapomenout na karetní hru Acromage. Minihru jsem již znal z osmého dílu, ale kredit má pochopitelně právě tento díl, kde se objevila poprvé.

Největším záporem hry pak zůstává stejný jako v šestce a tím je mizerná AI, obzvláště v dungeonech. Není tak problém lákat nepřátele k různým předmětům či dveřím, kde se zaseknou a já je můžu v klidu likvidovat, aniž by měli možnost protiútoku. Asi nejvíce tím trpěli Behemoti, kteří by jinak byli dost tuhými protivníky.

Ze série Might and Magic mám o něco více raději osmý díl a o dost více ten šestý. To ale nemění nic na tom, že sedmička nabízí velkou kupu zábavy, kterou si v budoucnu určitě někdy zase zopakuji.
+20
  • PC 95
Na této hře jsem byl odkojen. Nádherná malovaná grafika (monster a předmětů v inventáři [někomu se ta grafika nelíbí]), celá stránka s tabulkami vlastností (krát 4 pro každou postavu) - prostě ryzí RPG ze staré školy jak má být a další stránka dovedností (4x), inventářový fetiš ([prof.B ví]pokud hrdina hru ukončil byť jen s jedním předmětem nemající titul artefakt/relikvie, byl zapomenut :D), možnost volby mezi spojenectvím s Erathií/Avlee (či vyhlásit samostatnost, v půlce hry si vybrat mezi dobrem a zlem (dobře polovina úkolů je stejná, ale ta druhá už ne :D ), zároveň jedna ze dvou her ke které jsem si zakoupil příručku (ta druhá je k M&M8), sci-fi konec od Jon Van Caneghema, otevřený svět (to tak už u RPG bývá), povyšování povolání... Mohl bych se ještě rozepsat, ale i tak jsem toho napsal už dost.

Pro: viz celý příspěvek

Proti: (dle mého názoru) těžké; a velké mínus (nebo plus?): mnohem jenodušší než M&M6

+11
  • PC 85
V mých očích je sedmička o fousek slabší než číslo VI., jinak pracuje na stejném principu, akorát dává více svobody a dohrání je snazší. Čekal jsem jiné než androidí zakončení, nicméně pořád jde o skvělou věc.

Pro: Příběh, postavy, nápaditost

Proti: Konec

+8 +10 −2
  • PC 95
Najlepší dungeon, aký som kedy hral. Špecifická grafika, ktorá síce nie je ktovieako úźasná, no pre mňa je to jeden zo symbolov celej série. Tam ďalej patrí skvelý príbeh, množstvo predmetov (relikvie a artefakty rulez) a predovšetkým fantastické RPG prvky.

Pro: Hrateľnosť, príbeh, množstvo predmetov, rozloha, grafika

Proti: Grafika

+6 +7 −1
  • PC 95
Jedno z RPG ktere me potkaly pri mych zavislackych pocatcich, prijemna grafika, hratelnost, dost moznosti, proste paradni oldschool RPG :)
Ze bych si zas zahral? :)

Pro: grafika, moznosti

Proti: ted me nejak nic nenapada :)

  • PC 60
No od s MM VII. Jsem očekával kvalitní fantasy, co se tam i místy dařilo, bylo to fajn, avšak co je pro mě naprosto iritující fakt, je to, že pak to sklouzlo do scifi, tudíž když má parta pak vyzbrojená blaserkami, laserovými puškami kosila zabijacké roboty a další cyber pakáž následoval uinstall, rozlomení Cédeček a vhození jich do koše. Vřele nedoporučuji. První hra která mě odradila od dohrání kvůli tak naprosto (vhodné vulgarismy doplňte dle vašeho uvážení)**** ***** **** **** konci.
-26 +3 −29