Zní to jako splněný sen. Na Smaragdovém ostrově začala soutěž v hledání pokladů a lord Markham jako cenu pro vítěze věnoval hrad Harmondale s přilehlým panstvím. Když se vám podaří najít a odevzdat všechny požadované předměty dřív než vaši soupeři, získá vaše čtyřčlenná skupina vlastní hrad a šlechtické tituly. Jenže splněný sen se někdy může stát noční můrou. Lord Markham se totiž zapomněl zmínit, že hrad je zdevastovaný, plný goblinů a navíc leží na hranici mezi Erathií a AvLee, které o něj každou chvíli válčí. Noví majitelé toho prokletého hradu prý nemívají dlouhý život...
Might and Magic VII je tradiční RPG z pohledu první osoby navazující na příběh strategie Heroes of Might and Magic III. Staré známé lokace tentokrát budete navštěvovat spolu se čtveřicí nových a zpočátku zcela neznámých hrdinů. Většinu nepřátel budou tvořit staré známé jednotky. A hrdinové si budou do svých magických knih zapisovat stará známá kouzla. Ale přesto je oproti HoMaM III všechno trochu jiné. Například město Steadwick, které bylo na strategické mapě ze všech stran obklopené horami, má tady pro změnu vlastní přístav. Některé příšery se vyskytují na úplně jiných částech kontinentu než by měly. A některá kouzla mají v obou hrách jiné účinky, přestože se jmenují stejně.
Příběh dále nepřímo navazuje i na Might and Magic III a Might and Magic VI. Trojku jsem zatím ještě nehrál a šestku jsem hrál tak dávno, že si z ní mlhavě pamatuji jen startovní městečko a u něj jeskyni, kterou trvalo pojít až na konec celý jeden herní den, a to bez zastávek na boj. Sedmička běží na stejném enginu jako šestka, ale nově podporuje grafické akcelerátory a rozmazávání textur.
Celá hra je rozsahem mnohem skromnější než šestka, ale příběh začíná grandiozně. Hned na začátku získáte svůj vlastní hrad a s ním spoustu nových starostí. Po vyčištění hradu od havěti musíte sehnat řemeslníky na opravu a splnit pro ně nebezpečnou protislužbu, aby vás okolní šlechta vůbec uznala za právoplatné majitele panství. Pak se postupně začnete zaplétat do vysoké politiky, až nakonec půjde o záchranu (nebo ovládnutí) celého světa. A když si od boje a panských starostí budete chtít na chvíli odpočinout, můžete si v každé hospodě zahrát karty, a sice oblíbený Arcomage, který se dočkal i samostatného vydání a mnoha fanouškovských předělávek.
Svět je z velké části otevřený, jen pár míst zůstane nepřístupných až do splnění určitého úkolu. Když v každém městě poctivě projdete všechny domky, budete mít většinu hry v každé oblasti něco na práci. Úkoly jsou celkem tradiční: Dojít na místo A, tam s někým promluvit/zabít příšery/najít předmět/zmáčknout tlačítko, a pak dojít na místo B. Ale díky pestrému designu jeskyní, kobek a chrámů nepůsobí nijak jednotvárně. Hra začne být trochu jednotvárná až v úplném závěru, kdy budete mít všechny vedlejší úkoly splněné a na cestě k dokončení hlavní příběhové linie před vámi budou stát jen stále tužší a nebezpečnější příšery. Několik hlavních úkolů má i více variant řešení, ze kterých si musíte vybrat, ale kromě jediné velké volby mezi dobrem a zlem na vašich rozhodnutích bohužel vůbec nezáleží.
Pro řešení úkolů pomocí důvtipu a vedlejších dovedností jako třeba ve Falloutu tu není moc prostoru, ale milovníci akčních RPG by si tuhle klasiku neměli nechat ujít.
Might and Magic VII je tradiční RPG z pohledu první osoby navazující na příběh strategie Heroes of Might and Magic III. Staré známé lokace tentokrát budete navštěvovat spolu se čtveřicí nových a zpočátku zcela neznámých hrdinů. Většinu nepřátel budou tvořit staré známé jednotky. A hrdinové si budou do svých magických knih zapisovat stará známá kouzla. Ale přesto je oproti HoMaM III všechno trochu jiné. Například město Steadwick, které bylo na strategické mapě ze všech stran obklopené horami, má tady pro změnu vlastní přístav. Některé příšery se vyskytují na úplně jiných částech kontinentu než by měly. A některá kouzla mají v obou hrách jiné účinky, přestože se jmenují stejně.
Příběh dále nepřímo navazuje i na Might and Magic III a Might and Magic VI. Trojku jsem zatím ještě nehrál a šestku jsem hrál tak dávno, že si z ní mlhavě pamatuji jen startovní městečko a u něj jeskyni, kterou trvalo pojít až na konec celý jeden herní den, a to bez zastávek na boj. Sedmička běží na stejném enginu jako šestka, ale nově podporuje grafické akcelerátory a rozmazávání textur.
Celá hra je rozsahem mnohem skromnější než šestka, ale příběh začíná grandiozně. Hned na začátku získáte svůj vlastní hrad a s ním spoustu nových starostí. Po vyčištění hradu od havěti musíte sehnat řemeslníky na opravu a splnit pro ně nebezpečnou protislužbu, aby vás okolní šlechta vůbec uznala za právoplatné majitele panství. Pak se postupně začnete zaplétat do vysoké politiky, až nakonec půjde o záchranu (nebo ovládnutí) celého světa. A když si od boje a panských starostí budete chtít na chvíli odpočinout, můžete si v každé hospodě zahrát karty, a sice oblíbený Arcomage, který se dočkal i samostatného vydání a mnoha fanouškovských předělávek.
Svět je z velké části otevřený, jen pár míst zůstane nepřístupných až do splnění určitého úkolu. Když v každém městě poctivě projdete všechny domky, budete mít většinu hry v každé oblasti něco na práci. Úkoly jsou celkem tradiční: Dojít na místo A, tam s někým promluvit/zabít příšery/najít předmět/zmáčknout tlačítko, a pak dojít na místo B. Ale díky pestrému designu jeskyní, kobek a chrámů nepůsobí nijak jednotvárně. Hra začne být trochu jednotvárná až v úplném závěru, kdy budete mít všechny vedlejší úkoly splněné a na cestě k dokončení hlavní příběhové linie před vámi budou stát jen stále tužší a nebezpečnější příšery. Několik hlavních úkolů má i více variant řešení, ze kterých si musíte vybrat, ale kromě jediné velké volby mezi dobrem a zlem na vašich rozhodnutích bohužel vůbec nezáleží.
Pro řešení úkolů pomocí důvtipu a vedlejších dovedností jako třeba ve Falloutu tu není moc prostoru, ale milovníci akčních RPG by si tuhle klasiku neměli nechat ujít.
Quake
Pro: Vlastní hrad, příběh, přiměřená délka hry, Arcomage
Proti: Slabší závěr, pouze jedno zásadní rozhodnutí