Komentáře

Druhá upoutávka na hru Lust from Beyond mě příjemně překvapila. Samozřejmě se nejedná úplně o hru, která stojí sama za sebe, a tak budu v rámci hodnocení brát Lust from Beyond: Scarlet jako to, čím je. V zásadě totiž představuje mechaniky, které první ochutnávka nestihla.

Největším pozitivem oproti Lust from Beyond: Prologue je to, že Scarlet vlastně funguje dost dobře, i pokud jste hráli Lust for Darkness, a to především díky představení nové frakce, o které v první hře nebyla ani zmínka. Za mě ale obsahuje také zajímavější hádanky než Prologue a celkově to o něco lépe odsýpá. Více se mi zamlouvá také retrospektivní styl vyprávění a jakási ucelenost celého toho mini příběhu. Vše to na mě tak trochu působí jako kazetové záznamy z Resident Evil 7: Biohazard, kde zkrátka vidíte jen jeden příběh z mnoha.

Scarlet také více poukazuje na posun oproti Lust for Darkness, tím pádem i lépe prodává plnou hru. Plížení rozhodně působí záživněji a mám z něj pocit, že má smysl se o něj snažit. Stíny tu jsou zkrátka kamarádi a díky situacím, kde po vás občas jde více osob, není útěk vždy tím nejlepším řešením. S tím je spojené i finále, kde rozhodně beru jako pozitivum, že ho můžete vyřešit odlišnými způsoby.

Scarlet jako takové, ač se nejedná o nic úplně převratného, je za mě velmi fungujícím lákadlem na koupi Lust from Beyond a mohu s čistým svědomím říct, že jsem si jeho průchod užil. Opravdu mám po něm náladu si plnou hru zahrát a Wolfenstein II: The New Colossus se svým The Freedom Chronicles – Episode Zero (i když tam se jednalo o navnadění na DLC) by se měl pořádně podívat, jak se to správně dělá.