Lost Horizon 2

S ohledem na nepříliš příznivá hodnocení jsem od druhého dílu Lost Horizon 2 neměl velká očekávání a možná i proto neodcházím vyloženě zklamaný. Naopak jsem se i navzdory nedostatkům celkem příjemně bavil. Třeba z hlediska atmosféry mi dvojka padla do noty o něco více než vyloženě neambiciózně oddychová jednička. Přesto ale dvojku mohu hodnotit přinejlepším průměrnou známkou, protože je na ní naprosto očividné, že je to nedodělaná a rushnutá záležitost.

Jestli předchůdce v něčem vynikal, tak to, že byl prakticky po všech směrech dokonale začištěný. Animation Arts dosud dělali možná levné, ale hezky vyladěné adventury, které vždycky dávaly smysl a svou poctivou ruční kresbou vypadaly v každé jediné lokaci pěkně. Pro dvojku nic z toho ovšem neplatí. Ta běží na Unity enginu a prostředí jsou čistý render. Z každé jedné kapitoly vyloženě čpí nedodělanost a odfláknutost. Je zcela evidentní, že tvůrci původně plánovali daleko rozsáhlejší titul, ale jako kdyby si ukousli příliš velké sousto, v půlce zjistili, že to nedaj a tak alespoň to, co už měli, splácali narychlo nějak dohromady. Cením sice rychlejší tempo, ale skáče se tu v čase a prostoru neustále sem a tam. Nečekejte žádné ucelené a ani konzistentní vyprávění. Jednotlivé lokace a úkoly jako kdyby byly často vytržené z původně většího celku a nedávají valný smysl. Nekonzistentní je i tempo hry. Některé vcelku hezké venkovní lokace poslouží jen krátké cutscéně a naopak v těch nehezkých (např. bunkr) hráč oproti zbytku hry tráví absurdní množství času. Postavy hoardí nepotřebný junk, který nikdy nevyužijí. Proč asi. Hádanek výrazně přibylo. Bavily mě, neb mám hádanky rád, ale často jsou buďto naprosto banálně pitomé a nebo naopak bez návodu jen těžko řešitelné.

Hra je rozbitá i technicky. Grafika je na několika místech viditelně nedodělaná. Postava se neustále zasekává v prostoru a reaguje třeba až na páté kliknutí myši. Jednou mi dokonce proletěla podlahou. Byl jsem také nucený neustále ukládat, protože mi hra náhodně padala. A to celkem často. S tím souvisí i další potíž, že po ukončení hry a následném zapnutí hra s oblibou zamrzala s černým pozadím nebo rozbitými texturami v hlavním menu a odmítala na cokoli reagovat. Problém způsobovala prázdná složka Temp, která se po vypnutí hry náhodně zjevovala ve složce s uloženými pozicemi. Stačilo ji sice vždycky před spuštěním odmazat, ale člověk si říká prostě: proč?

Nejsou to ale jen vyloženě různé bugy a glitche. Jakkoli hra předvede i pár hezkých lokací, vše od grafiky, přes HUD až po zvolené písmo působí hrozně laciným dojmem. Jako kdybych hrál prvotinu od nějakého nezkušeného malého studia a ne titul od zkušených matadorů, kteří mají na kontě už celou sérii úspěšných adventur.

Jak jsem ale řekl v úvodu, temnější tón dvojky mi padl do noty dobře. A asi jako jeden z mála spíše oceňuji, že Paddock už není mladý floutek s otravně britským akcentem, ale postarší spíše ošlehaný drsňák s hlasem Otakara Foltýna. Zápletkou je dvojka daleko více osobní a osudová, což do období Studené války hezky sedí. Přesto hře místy nechybí vtip a třeba supertajná základna KGB ukrytá v hrobce v mauzoleu pod nabalzamovanými mrtvolami Stalina a Lenina mňa odjebala dekel až do Kremlu. Pěkně zpracovaný je i konec. Alespoň na něm, resp. na celé finální kapitole, si tvůrci dali pořádně záležet. A konec byl by ještě lepší, kdyby postavy nebyly po celou dobu tak ploché a hráč se tak na ně dokázal více napojit.

Je prostě dost škoda, že tvůrci namísto zbytečných experimentů nezůstali více při zemi, nesoustředili se na to gró a nedotáhli vývoj do konce. Protože navzdory všem výtkám to mohla být fakt dobrá hra s příběhem zajímavějším než byl ten v jedničce.

Mimochodem, monumentálně pojatá end theme na samotném konci hry úplně nechutně vykrádá hlavní motiv Morrowindu. To nejde neslyšet.