Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Life is Strange: Double Exposure

29.10.2024
19.11.2024
73
28 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Pokračování série Life is Strange, s podtitulem Double Exposure, se nese v návratu hlavní postavy z prvního dílu: Max Caulfieldové. Hra se odehrává o několik let později ve státě Vermont, kde Max pracuje jako fotografka na místní prestižní Caledonské univerzitě.

Maxina kamarádka Safi je zde za podivných okolností nalezena mrtvá a v tomto okamžiku se Max rozhodne znovu využít svoji dlouho potlačovanou schopnost manipulace časem. Místo vrácení času se však Max naučí přecházet mezi dvěma realitami. V Maxině realitě je kamarádka Safi mrtvá, ale v té druhé je pořád naživu a stále ve smrtelném nebezpečí, protože její vrah je zde stále připraven konat.

Hráč tak má možnost, ba často je to i nutnost, přepínat se mezi oběma realitami, prozkoumávat kampus univerzity a odhalovat skutečnosti ohledně záhadné vraždy. Možná se povede Max vraždě v druhé realitě zabránit.


Poslední diskuzní příspěvek

@Paul (21.01.2026 18:08): To jo, tak snad v tom budou i pokračovat. A snad někdy vznikne i ten druhý Wolf. Ono LiS má taky plno kopií, ale vesměs všechno pixelartove indie hry, případně letos snad Mixtape to potahá, ale šance že někdo bude dělat něco AA(A) je malá.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Life is Strange je moje oblíbená adventurní série. Když jsem se dozvěděl o návratu Max v novém dílu, byl jsem na rozdíl od řady jiných nadšený. Hra po vydání dostávala spíše jen průměrná hodnocení, avšak ani to mě neodradilo od touhy si hru pořídit a ponořit se do ní. Přeci jen, podobně to bylo i s druhým dílem nebo s rozšířením Wavelengths, ale já jsem se při jejich hraní dobře bavil. Ale zpět k Double Exposure. 

Myslím, že se dobře povedl začátek příběhu v první epizodě. Nikam se nespěchá, všechno se pomalu rozjíždí, seznámíme se s většinou postav, sžíváme se s Max a Safi. Celkově se tímto pomalým tempem navazuje potřebná atmosféra pro následný hlavní zvrat. Po projevení se Maxiiny superschopnosti pak přichází sranda v podobě věcí, které jsou v obou realitách jinak. Ať už samotná (ne)přítomnost Safi, nebo třeba i jen to, co jsem někomu v jedné realitě řekl, ale v té druhé o tom nemá páru. Zvrat na konci druhé epizody byl tak nějak očekávaný. Celou dobu jsem si myslel, že je to Max z druhé reality, o to více jsem byl později překvapený tím, že je to tak trochu jinak a že se tu sešlo více osob se superschopnostmi

Od druhé půle hry mi však přišlo, že příběh tak nějak začíná ztrácet své grády, jako by už neměl moc co nabídnout a celé to působí natahováním na pět epizod. I samotné epizody jsou oproti těm prvním o dost kratší, dokázal bych si představit klidně i dvojnásobnou délku, ale muselo by se to také vyplnit něčím zajímavým. Postrádal jsem zde nějaká větší rozhodnutí, co by ovlivnily zbytek děje. Vlastně i samotný závěr pro mě postrádá nějaké větší morální dilema jako u jedničky nebo dvojky.

S průběhem hraní jsem pak spokojen. Je to klasické Life is Strange, které mám rád. Maxiina schopnost je trochu jiná, avšak stále nabízí zajímavé možnosti řešení problémů. Také mě hodně bavilo sledovat drobné příběhy méně důležitých postav a trochu jim třeba i pomoct pomocí schopnosti.

Hned po spuštění hry jsem byl okouzlen povedeným vizuálem. Postavy vypadají fakt skvěle, takový mix realistického vzhledu v kombinaci s částečnou komiksovou stylizací. Třešničkou na dortu pak je mimika obličejů a přirozeně působící pohyby a animace postav. Vzhled okolního prostředí pak vypadá taky dobře, jen škoda, že těch míst, kam nás příběh zavede není zase tolik. 

Prakticky každý díl Life is Strange u mě bodoval atmosférou všedního života, prostě možnost si na chvíli sednout, zaposlouchat se do hudby a jen tak pozorovat okolí. Nejinak je to i tady. Výběr hudby mi jako vždy dobře sedí. Nejvíc je pak slyšet povedená skladba "Illusion" a "Someone Was Listening", avšak i ostatní skladby jsou fajn na poslech a rád si je pouštím v práci nebo při jízdě autem.

Jak už je u mě zvykem, ve hrách se snažím získávat všechny achievementy. Zde mi udělalo radost, že některé z nich jsou celkem zapeklité a je potřeba postupně udělat něco specifického ve více kapitolách. Avšak slušnou podpásovkou jsou achievementy spojené s kočkami, které jsou dostupné pouze po zakoupení ultimátní edice hry. Kdyby tato edice nabídla nějaký další kratší příběh, jako třeba Wavelengths, tak bych měl pochopení. Zde však za krásných 20 euro dostanu několik oblečků a možnost nacházet kočky. Děkuji nechci, tedy minimálně ne za tuto cenu.

Celkově chápu ta mrzení z recenzí hry. Příběh není tak dobrý jako jednička, stejně tak bych si dokázal představit o něco delší stopáž či více lokací. Avšak já jsem se hrou více méně spokojen. Prostě jsem dostal to, co mám na Life is Strange rád a zase se při hraní velmi dobře bavil. Jsem ale smutný z toho, že ten závěrečný Marvelovský text "Max Caulfield will return" se možná neuskuteční a to je fakt škoda. Ale kdo ví? Třeba se časem dalšího dílu znovu dočkáme.
+17
  • PS5 50
V komentáři k poslednímu příspěvku do rodiny Life is Strange her jsem vzdával hold Deck Nine za to, že umí udělat lepší hru, než původní autoři... Možná jsem se unáhlil. Double Exposure je bohužel líná, odfláknutá a nezajímavá slátanina, kterou jako by Max sama přenesla z 10 let vzdálené minulosti.

Než začnu nadávat, začnu s tím pozitivním. Přechod k motion capture udělal divy už s True Colors a nejinak je tomu u Double Exposure. Hlavní postavy mají velmi dobře čitelnou a pěkně zpracovanou mimiku, ve které se dobře promítají emoce - jak jen je to možné při lehké stylizaci, která tyto hry pořád provází. Vzhledem k tomu výborně vyniká herecký výkon Olivii Abiassi (Safi), která (bohužel pro celkový dojem ze hry) naprosto zastiňuje velmi průměrné podání samotné hlavní hrdinky. I když jsem si občas i říkal, že se mi nová starší Max začíná líbit, až do konce hry jsem se nemohl rozhodnout, jestli si z jejího zpracování odnáším spíš pozitivní, nebo negativní dojem.

Velkým zklamáním je příběh a herní náplň, což jde spolu ruku v ruce. Max umí nově přecházet mezi dvěma realitami. Určitě vás napadne, že by Max mohla třeba v jedné realitě potřebovat nějakou věc, kterou najde v realitě druhé. Přesně tohle napadlo i herní designéry. A pak už je nenapadlo nic jiného. Celá hra je z herní stránky pouhé chození za roh, kde se Max může přehoupnout do druhé reality, a pak fetch questy mezi nimi. A tím myslím naprosto inteligenci urážející fetch questy, jako když se Max ocitne v situaci, kdy musí sundat ze zdi kravskou lebku. Ta je ale o 30 cm výš, než kam Max dosáhne, a tak se tento problém musíme vydat vyřešit do druhé reality a hledat štafle (stejně vysoké, jako naprosto VŠECHNY židle v baru, kde se zrovna nachází). Nebo vám překříží cestu policejní... no, branka. V lese. Aby designéři nemuseli rušit neviditelnou zeď kolem ní a nemuseli vytvářet animaci podlézání, musíte přejít do reality, kde branka není. Hned o minutu později se na místě za brankou objeví další postavy, které se přes ni nějak záhadně dostaly i bez použití superschopností! Plot twist? Ne, lenost a stupidita.

Celých pět kapitol se odehrává v neustále se opakujících kulisách školy, baru a Maxina bytu s pár vedlejšími minilokacemi. Nenápaditost herních mechanik a extrémně omezená a repetitivní herní plocha by se dala vytěsnit alespoň odvedením pozornosti k dobrém příběhu, ale to se hře nakonec daří jen v částech 3. a 4. kapitoly, kdy se začne zdát, že i v tomto díle se dočkáme nějakých koulervoucích Life is Strange momentů. A skutečně, asi dva nebo tři ve hře jsou... ale to je bohužel velmi málo. Nakonec příběh skončí tak nějak nijak, na polovinu věcí se raději zapomene, aby je nikdo nemusel vysvětlovat, a člověk si nakonec klade otázku, jaká vlastně byla pointa toho všeho. Tím bohužel o to víc vychází najevo milion drobných i větších přešlapů. Kdyby se raději autoři zaměřili víc na design hry samotné, než na to, aby každá postava byla nějakým způsobem členem LGBT komunity...

Počkejte na velkou slevu, nebo si s klidným svědomím nechte Double Exposure ujít.

Pro: Motion capture, konec kapitoly 3, Safi, herní doba (9 hodin)

Proti: Konec všech ostatních kapitol, design, herní náplň, příběh

+9
  • PC 70
Na ďalšie príbehy Max Caulfield som sa v podstate tešil alebo chcel od momentu ako som dohral poslednú epizódu prvého Life Is Strange. Po takmer 10 rokoch som sa dočkal, ale očakávania rozhodne naplnené neboli a mám pocit, že za i tak celkom pozitívne hodnotenie môže určite nostalgia.

Začiatok hry, rovnako ako aj nová schopnosť pôsobia zaujímavo a zasnežený kampus školy má takisto svoje čaro. Kto by teda čakal, že nakoniec hlavný problém nového Life Is Strange bude nuda? Väčšina nových postáv je totiž strašne nezaujímavých. Príbeh sa vlečie, zrazu v polovici príde s naozaj zaujímavým a dobre podaným zvratom (za čo dostala odo mňa hra ďalšie percentá), ale potom nevie ako má poriadne pokračovať a je ešte nudnejšia než predtým. Lokácii, ktoré navštívime je asi najmenej zo všetkých LIS hier a to som hral všetky. Postáv je taktiež najmenej a napriek tomu sú nudné a posledná záverečná kapitola, kde majú byť príbeh a atmosféra vygradované sú paradoxne tie najnudnejšie časti celej hry. Až som žasol ako môžu byť tí scenáristi aj s tým settingom a možnosťami až tak extrémne slabí.

Ako som už spomenul, lokácie sú celkom pekné a minimálne zasnežený areál školy má svoje čaro. Ale tých lokácii je fakt málo a sami o sebe hru nezachránia. Melanchoindie hudba je tu opäť príjemná, ale také tie podstatné veci ako napr. nové postavy a hlavne nová schopnosť dvoch realít sú tu extrémne nevyužité. Pamätám si doteraz tie rôzne zaujímavé scény, ktoré malo prvé LIS pri používaní vracania času, tu tie dve reality nejaký zaujímavý moment vytvoria možno dvakrát?

Osobne mi ani nevadilo, že sa nevrátila Chloe, ale to, že po tak nudnom príbehu a pochybnom zvrate na záver, mali autori ešte tú drzosť, že to natiahli a chceli naťahovať, aby vytvorili ďalšie pokračovanie? Pochopte ma správne, dobré pokračovanie by som určite chcel, ale už od iných autorov, lebo títo evidentne nemajú veľmi čo povedať a aj keď to jedno hranie malo svoje svetlé a fajn momenty, ostala z hry horká pachuť neschopných tvorcov, ktorí len premárnili potenciál.

Pro: návrat Max, pekné prostredie školy, zvrat v polke hry

Proti: nudný a hlúpy príbeh, nudné postavy a málo lokácii

+7
  • PC 70
Road to Reunion: Part 18

Znáte to, když vyjde film nebo seriál, který udělá díru do světa a studio si vydupe pokračování, protože vidí penízky? Přesně takhle totiž Double Exposure působí. A ke všemu je to ještě jako kdyby tento seriál změnil vysílací stanici a "druhá řada" vycházela na ABC, NBC nebo The CW (pokud jste tuto éru serošů typu Arrow, Riverdale, Agents of S.H.I.E.L.D. nebo Grimm zažili). Pořád je to tak trochu zábava, ale místy to vůbec nedává smysl.

Jak už to bylo u předchozích titulů zvykem, hra vám dá na začátku vybrat, jak jste se rozhodli v otázce Chloe nebo Arcadia Bay a s tím pracuje napříč celým příběhem. Ten je v něčem takovou tou klasikou oněch druhých dílů a sérií: totéž, ale vlastně jinak... bohužel ale mnohem horší. Max tentokrát není na střední, ale je lektorkou na vysoké. Někdo zastřelí její novou nejlepší kámošku a Max se vrátí její schopnosti, jen fungují malinko jinak. Necestuje totiž časem, ale mezi dvěma paralelními vesmíry, čehož se už malinko dotkla v původní hře.

Mechanika je to zajímavá, ale oproti cestování časem méně zábavná. Max je navíc schopná přecházet pouze na konkrétních místech a existuje pouze v jedné realitě současně. Není to jako dřív, kdy se objevila do svého jiného já. Když je v realitě A 2 hodiny, v realitě B tak jakoby zmizela. Vylepšení se ale dočkalo fotografování, kdy to není jen cvaknutí na objekt, ale máme možnost alespoň trochu foťák naklonit, přiblížit, oddálit nebo si počkat až náš model udělá nějakou pózu. Není to moc, ale pořád je to fajn quality of life zlepšovák.

Příběh je jinak, jak jsem zmínil malinko bordel. Tvůrci si ohýbají některé věci tak, aby jim fungovaly (bouře) nebo vymýšlí koncepty, které se objeví v jeden moment, ale pak už je nikdy nezmíní (vymazání detektiva z reality). Poprvé v sérii pak došlo k tomu, že se na scéně objevila další postava se schopnostmi a vy jste s ní mohli interagovat. Tou je vaše kámoška Safi, která je takovou Kathryn Hahn/Agathou Harkess z Temu. A tím, že umí měnit podoby a chodit po světě jako zlý Doppelgänger, tak bych se v něčem malinko nebál přirovnat Double Exposure i k Twin Peaks: The Return, kde měli dvojníci obrovskou roli.

Kromě této linky se pak řeší i problémy na fakultě a máte opět možnost vybrat si romanci nebo dokonce sáhnout po obou z nich. První z nich je Amanda, který je opravdu zlatíčko a pokud bude možnost s ní pokračovat i v dalším díle, má fakt potenciál... byť jí do toho trochu hází vidle návrat Chloe. Druhou možností je Vinh, který byl za mě dost nesympatický a zajímá mě, kolik lidí si s ním začalo dobrovolně aniž by šli po získání achievmentu.

Ostatní postavy jsou v pohodě, ale snad vyjma Mosese nejde o extra zapamatovatelné charaktery. V případě DLC (které bez slevy stojí šílených 20 eur!!!) pak můžete adoptovat kočku, ke které se váže přibližně jedna cutscéna na epizodu. Jde vlastně vidět, jak jde o závěrně vystřižený a zpoplatněný obsah, podobně jako to kdysi udělalo Bioware s Mass Effectem 3 a DLC s Javikem.

Závěr hry je jinak dost nesmyslný a hodně hraje notou Marvel Cinematic Universe, kdy nám teasuje potenciální crossover a využívá i klasické fráze "Max Caulfield will return." A jak víme, ono se to opravdu naplnilo. Místy jsou pak nelogické i samotné interakce ve světě, jako např. když máte poškodit kartonový stojan, Max to udělá a vlastníka na to upozorní. Když se ale otočíte a podíváte se na strop, tak vše 100 % zaznamenala kamera. Řeší to někdo? Ne, protože na takové detaily hra vůbec nehraje. Totéž by se dalo říct i o nepovoleném vstupování do kanceláří, které jsou na těch samých chodbách. Všude jsou kamery, ale bezpečáci jako by neexistovali.

Grafika je fakt krásná a tvůrci využili Unreal Engine naplno, jen mi přišlo, že hra ztratila svůj typický vizuál a naopak se z toho stal stereotypní UE look. A jelikož je engine malinko problematický, pokud tvůrci nedostanou dost času na optimalizaci apod. má hra i dnes nějaké ty bugy, které se nikdo neobtěžoval opravit. Co se navíc nepovedlo jsou komentáře postavy a je otázkou, zda se jedná o chybu nebo záměr. V LiS postavy vždycky komentovaly objekty, plakáty atd. Nyní když však Max začne svůj vnitřní monolog a vy se od objektu na metr vzdálíte, automaticky přestane. A s tím se pak nesou i problémy, kdy nemůžete splnit vedlejší aktivitu, protože Max nedořekla nebo vůbec neřekla svůj komentář.

Ve finále pak stejně jako u True Colors zamrzí velké opakování těch stejných lokací. Jediné nové se objeví snad jen v honičce a snové sekvenci, jinak jde pořád o tytéž koridory a kanceláře. No, jsem zvědavý, zda si tvůrci s dílem Reunion napraví reputaci nebo půjde značka Life is Strange už definitivně ke dnu. Nebo co my víme, třeba nám teď opravdu rozjedou jeden velký universe, který bude směřovat k vlastní týmovce typu Avengers. A to hádám taky nikdo tak úplně nechce.

Pro: Max, grafika, Amanda, třetí epizoda, kočka samotná

Proti: Příběh, DLC s kočkou za 20 eur, bugy, Vinh, opakování lokací

+5