Life is Strange je moje oblíbená adventurní série. Když jsem se dozvěděl o návratu Max v novém dílu, byl jsem na rozdíl od řady jiných nadšený. Hra po vydání dostávala spíše jen průměrná hodnocení, avšak ani to mě neodradilo od touhy si hru pořídit a ponořit se do ní. Přeci jen, podobně to bylo i s druhým dílem nebo s rozšířením Wavelengths, ale já jsem se při jejich hraní dobře bavil. Ale zpět k Double Exposure.
Myslím, že se dobře povedl začátek příběhu v první epizodě. Nikam se nespěchá, všechno se pomalu rozjíždí, seznámíme se s většinou postav, sžíváme se s Max a Safi. Celkově se tímto pomalým tempem navazuje potřebná atmosféra pro následný hlavní zvrat. Po projevení se Maxiiny superschopnosti pak přichází sranda v podobě věcí, které jsou v obou realitách jinak. Ať už samotná (ne)přítomnost Safi, nebo třeba i jen to, co jsem někomu v jedné realitě řekl, ale v té druhé o tom nemá páru. Zvrat na konci druhé epizody byl tak nějak očekávaný. Celou dobu jsem si myslel, že je to Max z druhé reality, o to více jsem byl později překvapený tím, že je to tak trochu jinak a že se tu sešlo více osob se superschopnostmi.
Od druhé půle hry mi však přišlo, že příběh tak nějak začíná ztrácet své grády, jako by už neměl moc co nabídnout a celé to působí natahováním na pět epizod. I samotné epizody jsou oproti těm prvním o dost kratší, dokázal bych si představit klidně i dvojnásobnou délku, ale muselo by se to také vyplnit něčím zajímavým. Postrádal jsem zde nějaká větší rozhodnutí, co by ovlivnily zbytek děje. Vlastně i samotný závěr pro mě postrádá nějaké větší morální dilema jako u jedničky nebo dvojky.
S průběhem hraní jsem pak spokojen. Je to klasické Life is Strange, které mám rád. Maxiina schopnost je trochu jiná, avšak stále nabízí zajímavé možnosti řešení problémů. Také mě hodně bavilo sledovat drobné příběhy méně důležitých postav a trochu jim třeba i pomoct pomocí schopnosti.
Hned po spuštění hry jsem byl okouzlen povedeným vizuálem. Postavy vypadají fakt skvěle, takový mix realistického vzhledu v kombinaci s částečnou komiksovou stylizací. Třešničkou na dortu pak je mimika obličejů a přirozeně působící pohyby a animace postav. Vzhled okolního prostředí pak vypadá taky dobře, jen škoda, že těch míst, kam nás příběh zavede není zase tolik.
Prakticky každý díl Life is Strange u mě bodoval atmosférou všedního života, prostě možnost si na chvíli sednout, zaposlouchat se do hudby a jen tak pozorovat okolí. Nejinak je to i tady. Výběr hudby mi jako vždy dobře sedí. Nejvíc je pak slyšet povedená skladba "Illusion" a "Someone Was Listening", avšak i ostatní skladby jsou fajn na poslech a rád si je pouštím v práci nebo při jízdě autem.
Jak už je u mě zvykem, ve hrách se snažím získávat všechny achievementy. Zde mi udělalo radost, že některé z nich jsou celkem zapeklité a je potřeba postupně udělat něco specifického ve více kapitolách. Avšak slušnou podpásovkou jsou achievementy spojené s kočkami, které jsou dostupné pouze po zakoupení ultimátní edice hry. Kdyby tato edice nabídla nějaký další kratší příběh, jako třeba Wavelengths, tak bych měl pochopení. Zde však za krásných 20 euro dostanu několik oblečků a možnost nacházet kočky. Děkuji nechci, tedy minimálně ne za tuto cenu.
Celkově chápu ta mrzení z recenzí hry. Příběh není tak dobrý jako jednička, stejně tak bych si dokázal představit o něco delší stopáž či více lokací. Avšak já jsem se hrou více méně spokojen. Prostě jsem dostal to, co mám na Life is Strange rád a zase se při hraní velmi dobře bavil. Jsem ale smutný z toho, že ten závěrečný Marvelovský text "Max Caulfield will return" se možná neuskuteční a to je fakt škoda. Ale kdo ví? Třeba se časem dalšího dílu znovu dočkáme.
Myslím, že se dobře povedl začátek příběhu v první epizodě. Nikam se nespěchá, všechno se pomalu rozjíždí, seznámíme se s většinou postav, sžíváme se s Max a Safi. Celkově se tímto pomalým tempem navazuje potřebná atmosféra pro následný hlavní zvrat. Po projevení se Maxiiny superschopnosti pak přichází sranda v podobě věcí, které jsou v obou realitách jinak. Ať už samotná (ne)přítomnost Safi, nebo třeba i jen to, co jsem někomu v jedné realitě řekl, ale v té druhé o tom nemá páru. Zvrat na konci druhé epizody byl tak nějak očekávaný. Celou dobu jsem si myslel, že je to Max z druhé reality, o to více jsem byl později překvapený tím, že je to tak trochu jinak a že se tu sešlo více osob se superschopnostmi.
Od druhé půle hry mi však přišlo, že příběh tak nějak začíná ztrácet své grády, jako by už neměl moc co nabídnout a celé to působí natahováním na pět epizod. I samotné epizody jsou oproti těm prvním o dost kratší, dokázal bych si představit klidně i dvojnásobnou délku, ale muselo by se to také vyplnit něčím zajímavým. Postrádal jsem zde nějaká větší rozhodnutí, co by ovlivnily zbytek děje. Vlastně i samotný závěr pro mě postrádá nějaké větší morální dilema jako u jedničky nebo dvojky.
S průběhem hraní jsem pak spokojen. Je to klasické Life is Strange, které mám rád. Maxiina schopnost je trochu jiná, avšak stále nabízí zajímavé možnosti řešení problémů. Také mě hodně bavilo sledovat drobné příběhy méně důležitých postav a trochu jim třeba i pomoct pomocí schopnosti.
Hned po spuštění hry jsem byl okouzlen povedeným vizuálem. Postavy vypadají fakt skvěle, takový mix realistického vzhledu v kombinaci s částečnou komiksovou stylizací. Třešničkou na dortu pak je mimika obličejů a přirozeně působící pohyby a animace postav. Vzhled okolního prostředí pak vypadá taky dobře, jen škoda, že těch míst, kam nás příběh zavede není zase tolik.
Prakticky každý díl Life is Strange u mě bodoval atmosférou všedního života, prostě možnost si na chvíli sednout, zaposlouchat se do hudby a jen tak pozorovat okolí. Nejinak je to i tady. Výběr hudby mi jako vždy dobře sedí. Nejvíc je pak slyšet povedená skladba "Illusion" a "Someone Was Listening", avšak i ostatní skladby jsou fajn na poslech a rád si je pouštím v práci nebo při jízdě autem.
Jak už je u mě zvykem, ve hrách se snažím získávat všechny achievementy. Zde mi udělalo radost, že některé z nich jsou celkem zapeklité a je potřeba postupně udělat něco specifického ve více kapitolách. Avšak slušnou podpásovkou jsou achievementy spojené s kočkami, které jsou dostupné pouze po zakoupení ultimátní edice hry. Kdyby tato edice nabídla nějaký další kratší příběh, jako třeba Wavelengths, tak bych měl pochopení. Zde však za krásných 20 euro dostanu několik oblečků a možnost nacházet kočky. Děkuji nechci, tedy minimálně ne za tuto cenu.
Celkově chápu ta mrzení z recenzí hry. Příběh není tak dobrý jako jednička, stejně tak bych si dokázal představit o něco delší stopáž či více lokací. Avšak já jsem se hrou více méně spokojen. Prostě jsem dostal to, co mám na Life is Strange rád a zase se při hraní velmi dobře bavil. Jsem ale smutný z toho, že ten závěrečný Marvelovský text "Max Caulfield will return" se možná neuskuteční a to je fakt škoda. Ale kdo ví? Třeba se časem dalšího dílu znovu dočkáme.
