Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 70
Po mírném zklamání z Life is strange: Before the Storm, jsem byla z této série velmi mile překvapená. Autoři konečně upustili od Arcadia Bay a vydali se po příběhu dvou bratrů, jenž mě bavil od samého počátku až do konce.

Nejvíce mě bavilo poznávat nová prostředí – přírodu, jejíž atmosféra mě naprosto pohltila. Již hned v první epizodě jsem měla radost z návštěvy národního parku. Připomnělo mi to nedávnou dovolenou strávenou v Tatrách, kde jsem stejně jako ve hře, napjatě vyhlížela, z jakého křoví na mě vyskočí medvěd.

Neměla jsem problém se sžít s postavou staršího Seana a během hry se rozhodovala přesně tak, jak mi radil instinkt a většiny svých rozhodnutí nelituji. Oproti předchozím sériím Life is Strange, mi zde přišla rozhodnutí jednodušší. Málo kdy jsem si s některým lámala hlavu.

Líbilo se mi, že mladší bratr Daniel ve mně dokázal vyvolat různorodé pocity. V jednu chvíli jsem měla chuť mu vlepit pohlavek, když se choval jako spratek, a jindy bych ho objala a uňuchňala. Bylo mi ale jasné, že si musím dávat pozor na to, jak se k němu chovat, jinak by se mi to v pozdější fázi hry mohlo vymstít.

Charaktery ostatních postav mi přišly také dobře vykreslené. Možná snad kromě Karen, která mi přišla taková neslaná nemastná. Hodně mě překvapilo, že jsem ke konci hry narazila na Davida z první série. Bylo fajn, vidět známou postavu, i když jsem ho zprvu téměř nepoznala.

Trochu mě zklamal náhlý konec. Prorazila jsem zátaras policejních aut a odjela do Mexika, Daniel mi z auta vyskočil. Asi jsem čekala něco pompéznějšího.

Tak jako tak jsem si hru užila a vřele ji všem, kdo mají rádi tento žánr, doporučuji.
+23
  • PC 95
How does the story of the Wolf brothers end?

Každý příběh, který má začátek, má i svůj konec. Nejinak je tomu i v příběhu dvou bratrů v poslední kapitole Life is Strange 2. Jen mimochodem bych zmínil, že jsem hrál původní Life is Strange i následné samostatné LiS: Before the Storm. Přestože najdete mraky recenzí a ohlasů o tom, jak je jednička bezvadná a druhý díl je už pouze "tak nějak dobrý", osobně jsem si Life is Strange 2 užil nejvíce a osobně ho řadím co do zážitku na první místo. Zdůrazňuju, podobně jako u čehokoli jiného i zde platí - sto lidí, sto chutí.

Spousta lidí Life is Strange 2 vytýká různé věci. Někdo, že hra postrádá licencovanou hudbu, někomu vadí málo propracované vedlejší postavy, jinému zase absence čehosi jako vracení se v čase apod. Mně osobně nic z toho nevadilo. Nepotřebuju licencovanou hudbu k tomu, aby hra měla vyšší grády nebo působila autentičtěji. Nepotřebuju cestování časem ani skupinu stupidních středoškoláků, aby byl pro mě příběh nějakým způsobem zajímavější nebo autentičtější.

Tato hra je hlavně příběhem o bratrství. O bratrství a nelehké cestě za jasně daným cílem - útěkem za hranice do Puerto Lobos. Každá z epizod má svůj specifický charakter a atmosféru. Vedlejší postavy tu jsou až na výjimky na vedlejší koleji, což je u "road movie" videohry vcelku pochopitelné. Proč mě ta hra zaujala a proč ji hodnotím lépe než předchozí díly? Jednoduše řečeno, něco mi dala. Něco, co jsem si z předchozích dílů neodnesl.

Po celou hru, tedy všechny díly série, nějakým způsobem postupujete a zároveň vychováváte svého mladšího bratra. V nespočtu situací korigujete, co je špatné, co je dobré a nelehko hledáte tu správnou rovnováhu, když svého mladšího sourozence učíte jak se poprat s životem na útěku. Co je morální a co už ne? Jaké chování a návyky jsou akceptovatelné a jaké už ne? To všechno je čistě na hráči, veškerá jeho rozhodnutí a dosavadní přístup jsou zúročeny nejvíce v posledním díle, kdy to, jakým způsobem hra skončí, nezáleží jen na tom, jestli na konci zvolíte ze dvou možností možnost A nebo B.

Celá hra mi dávala smysl v tom, že i malá rozhodnutí (která se jevila vcelku jako nepodstatná), měla v důsledku nějakou váhu. Hru opravdu neovlivňují jen ty situace, kdy máte obrazovku rozpůlenou na dvě části se dvěma volbami. Můžete svého bratra milovat i nenávidět (stejně tak jako i on vás), nic ale není černobílé a přímočaré a hlavně, jen těžko můžete předvídat, co vás na cestě čeká. Abych to zkrátil... hrál jsem asi tak, jak bych se asi zachoval já, kdybych byl v kůži hlavního hrdiny. Tedy, žádný Mirek Duším, ale zároveň ani nikdo, kdo by stavěl obecnou morálku nad potřeby přežití obou bratrů.

Mám upřímnou radost z toho, že se mi povedlo dosáhnout takového konce, jaký jsem si přál. Překvapilo mě, že tohoto ideálního konce dosáhla jen menší část hráčů, kteří hru dohráli. Za mě parádní vyústění doprovázené velkým finále a možná ještě překvapivějšími závěrečnými cut scénami, které vám ukáží něco, co byste asi úplně nečekali. aneb jak vaše rozhodnutí v kombinaci s moral rankem obou bratrů ovlivní vaše budoucí životy. Ale ano, přiznám se, že kdybych narazil na jiný alternativní konec, asi bych si takovou euforii ze hry neodnesl.

Ať si kdo chce říká co chce, u mě vede Life is Strange 2 na plné čáře a to tvrdím jako hráč, který si vesměs užil i předchozí díly. Samozřejmě má hra své chyby, místy trochu i hluchá místa, nicméně příběh, celkové provedení, variabilita možných zakončení, to celé ruku v ruce s přístupem tvůrců ve snaze posunout se někam dál a navíc v kombinaci s povedeným soundtrackem (kdo říká, že je slabý nebo nezapamatovatelný?), tohle vše je dohromady bomba. Alespoň tedy pokud máte bratra a nějakým deep shitem jste si společně v životě prošli.

Will miss you, Wolf brothers!
+15
  • PC 95
Po dohrání mě přepadla melancholie, která pramenila nejen z toho, jak příběh dvou bratrů na útěku skončil, ale především z toho, že jsem hru jednoduše dohrál. Mluvím o tom známem pocitu prázdnoty, který se vás zmocní, když dokončíte skvělou knihu, film, či hru. O té neukojitelné touze pokračovat dál a být stále součástí onoho světa a postav, přestože víte, že už vás žadné pokračování nečeká. Klidně si mě nazývejte cíťou, ale přesně takhle na mě druhá sezóna Life Is Strange zapůsobila.

Emoční výlev máme za sebou a teď snad ve zkratce o hře. Je to skvělé. Vyvijející se vztah obou bratrů je poutavý a uvěřitelný, druhá sezóna má o několik tříd zajímavější a rozvinutějí vedlejší charaktery, každá epizoda nabízí jak jiné prostředí, tak i kontakt s odlišnou životní filozofií místních. Je to fakt skvělé. Pokud jste navíc u první sezóny remcali, že na vašich volbách nezáleží, s čímž osobně nesouhlasím, druhá sezóna vám nabídne hned několik konců a odlišných vyústění v průběhu hry na základě vaší interakce s mladším bratrem během hraní.

Proč jsem dal ale dvojce o těch 5% méně než jedničce? Je to komplikované. Objektivně mám k jedničce víc připomínek, ale tandem Max/Chloe mi byl asi o malinko bližší a samotný závěr na mě zapůsobil ještě silněji, než ten ve druhé sezóně. Pravděpodobně taky hraje dost velkou roli, že jednička byla prostě první. No, takže to zas tak komplikované není. Rovněž jak zmiňoval Fritol v diskuzi, hra neobsahuje takové množství licencované hudby jako předchozí sezóna a svým výběrem se mi netrefila tolik do vkusu. To je ale prkotina, která na mé hodnocení vliv nemá.

Škoda, že neakčních příběhových her, které by se zaměřovaly na budování vztahů a interakci s jinými postavami, je tak málo. Já chci víc.

Shrnutí: Nemám, co bych vytknul. Jedná se ale samozřejmě o dost subjektivní dojem, protože u podobných her záleží především na tom, jak moc vám příběh sedne. Pokud se vám ale líbila jednička, nemusíte se dle mého bát.
+25