Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Hej hou, hej hou, LiS2 je konečně za mnou. Čekal jsem na tuhle hru velmi dlouho. Člověk musí nějak "dozrát", aby ho tento díl mohl zaujmout. Negativní recenze mají v něčem pravdu, a v první polovině hry jsem byl přesvědčen, že se přikloním na tuto stranu. Druhá polovina hry vám ukáže, že každý by si měl hru zahrát bez předsudků, a že hodnocení odráží spíše rozpoložení hráčů. Věřte či nevěřte, Daniel projde proměnou, a z toho otravného spratka se stane někdo, kdo rozumí všemu, co se okolo něj děje. Problémem je, že v první polovině hry vás bude velmi iritovat a vy si tak budete neustále pokládat otázku, zdali se neměl příběh zaměřit na něco jiného.

Oproti jedničce je druhý díl mnohem temnější, mnohem vážnější a depresivnější. On první díl byl takový... asi i pozitivní. Skvělá hudba, skvělé prostředí, veliký kontakt s prostředím. Dvojka nabídne hlavně pohled na život ústřední bratrské dvojice, což může být unavující a zmatečné (v prvním díle se příběh točí okolo komunity, ve dvojce je to hlavně o cestě těch dvou). Je to jednoduše úplně něco jiného, než co skalní fanoušci dívčí dvojice z jedničky čekali. Hráč je vystaven těžkostem života na útěku před zákonem. Scénáristé se s tím moc nemazlili; velikou část všeho bylo úplně jinak, než co bych sám chtěl. A nemáte na výběr... věčně podrážděný Sean, věčně ukňouraný Daniel, nepochopitelný útěk.

Osobně bych hned skončil na začátku příběhu tím, že bych zůstal na místě. V tomto případě si myslím, že by příběhu pomohl pomalejší rozjezd, kdy minimálně dvě epizody se týkaly životu před osudovým dnem. Umocnilo by to kontrast mezi životem před a po, o to smutnější a těžší by bylo nějaké rozhodování. Vskutku, né vždy mi na něčem záleželo, u jedničky jsem seděl mnohem déle a debatoval u každé možnosti, co tedy vybrat. Na druhou stranu, našly se zde dva momenty, kdy ukápla slza (Sean a jeho jezerní kamarádka; Sean a Daniel na pláži smutně vědíce, že není cesty zpět). Takže chápu i negativní hodnocení, byť si myslím, že s postupem času si někteří hráči našli cestu k druhému dílu a mají ho raději, než díl první. Já budu vždy raději za příběh dvou slečen z Oregonu... protože je to tak snové.

Druhý díl je tak těžký, tak smutný, tak beznadějný. Rozhodně ale stojí za vyzkoušení a je nutné hru dohrát. Je tolik různých možností, ale chvílemi se mi zdálo, že hráč má jen malý vliv na to, co by chtěl. Je těžké udržet Daniela a jeho morálku, což je velmi důležité. Hru jsem zatím hrál jen jednou a musím říci, že je to určitě na víc průchodů. Udělal jsem tolik věcí, které bych už nechtěl zvolit... no, dopadlo to nejhůře jak mohlo, sice né smrtí ani jednoho z bratrů, ale dopadlo to smutně a sobecky k Danielovi. Pamatujte, jsou postavy, které vám napoví ten správný konec a držte se toho. Zdánlivě dobrý konec ve skutečnosti je ten špatný, smutný. Co se týče hudebního doprovodu, tak jednička byla o level výše. Ale ani druhý díl na tom není nejhůře, jen mi ten chill hudební doprovod prostě chyběl. Při písni od Cascadeur jsem ale jen zíral, a patří to mezi velmi emotivní chvíle celé této série. Hru rozhodně doporučuji, budete se při hraní rozčilovat, ale na konci pochopíte, že vše mělo nějaký smysl.

Pro: Grafika, Mnoho scén (lokací), Deprese, Potenciál pro další průchody hrou

Proti: Příliš málo příběhu před útěkem, Otravný Daniel, Jednoduchý výběr (už tak nepřemýšlíte, prostě něco vyberete)

+10
  • PS5 --
První epizoda, uvolněná zdarma, dokázala dostatečně nalákat. Byla překvapivě dlouhá (3 hodiny), s množstvím rozhovorů a grafických detailů. Mj. mě potěšily otevřenější prostory, košatější rozhovory nebo náznak důležitosti peněz spojený s možností se rozhodovat, jestli něco koupím nebo ukradnu. Ostatní epizody jsou o poznání odfláklejší. A to až do takové míry, že jsem po startu druhé epizody šel zkontrolovat grafické nastavení, protože se mi zdálo, že se detaily stáhly na minimum. Na PS5 měl ale přivítala velice minimalistická obrazovka s jedinou položkou a červík podezřelosti začal hlodat ještě dříve, než jsem se vůbec pustil do hraní.

Technické nedostatky se týkají i dabingu, kdy na sebe postavy mluví na velké vzdálenosti bez změny intonace, přes zdi nebo si skáčou do řeči s vlastními myšlenkami. Herci dabující oba bratry se příliš nepředvedli a především u toho staršího dochází podivnému vřeštění při vypjatých situacích. No a obočí mi u relativně lineární adventury dokáže zvednout i nutnost restartovat checkpoint, protože se mi zasekne strom rozhovoru...

Jestli je tady něco strange, tak to není life. Za podivným názvem se schovává dontnodí snaha cpát do svých her wokeismus a nadpřirozeno, přitom by to dokázali utáhnout i bez nich. Dva hispánští bratři se vydávají na útěk před spravedlností jen kvůli amatérismu policisty a panické reakce staršího z bratrů. Další sled událostí už pohání především fakapy mladšího bratra, který snad v každé epizodě nepřekvapivě zaperlí.

Na základě malicherných rozhodnutí má hráč tvarovat jeho povahu, přičemž důsledky jsou často vyhnané do úplných extrémů. Mladší bratr se taxtal v mých očích neoblíbenou postavou, ve čtvrté epizodě doslova záporákem. Snažil jsem se mu jít příkladem, ale odměnou byl pokaždé minimálně kopanec do koulí. Ze čtyř zakončení jsem měl "štěstí" na to nejemotivnější - obětoval jsem všechno pro bezpeční jeho i ostatních a odměnou... mi byl kriminál.

Hodnocení: ✰✰
+12 +13 −1
  • PC 30
Původní Life is Strange byla supernaturální hipsterská mystery interaktivní adventurka z unikátního prostředí, s mega schopnstí, kterouž disponovala sympatická hlavní hrdinka, Max. Ta se v průběhu 5 epizod seznamovala s obyvatelstvem Arcadia Bay (jméno vhodné pro power metalovou skupimu), a postupem dějovou linkou, díky nadměrné manipulace času, překroutila realitu do takové míry, že nebylo ke konci zcela jasné, zdali to, co se odehrává, je skutečné či nikoliv. Hra to nebyla dokonalá, měla svoje nelogičnosti a herní stránka byla velice jalová, leč jako celek hra dokázala upoutat.

Life is Cringe 2: Political edition, je toho naprostým opakem. A to, co bylo na jedničce blbé, je zde ještě o třídu horší. Zde hrajeme za adolescentního upištěnýho submisivního debílka bez soudnosti, který disponuje dvěma emocemi - Fňukání a čumění do blba. Jeho mladší brácha je o dost sympatičntější, ale hlavně je on to ON, který disponuje superschopností levitace, nikoliv VY. Což je ze strany vývojářů děsně lame, neb míra interaktivity padá prakticky na bod mrazu. v Life is Strange: Before the Storm - Episode 1: Awake byla minihra "mistrovské rétoriky ultimátní krávy". Zde však maximálně stisknete tlačítko - žádné hádanky, či ovládání obou bratrů, nic.

Road trip koncept, který je hlavním zdejším motivem, vyžaduje z příběhového hlediska dvě věci - zajímavé postavy a charismatického hlavního hrdinu - leč, žel vesmírné síle, ani jedna kvota nebyla naplněna. Každou epizodu potkáváte jiné charaktery, z nichž asi tři nebyly nudný, plochý, generický panáci či pseudomoralistický kreténi. Banda vyhulenejch kokotů v lese byla taky pecka. O Seanovi jsem již psal, je to panák, jeho charakter (a dabér) je prkno, jeho popisování událostí a objektů je záživné asi jako pozorování vysychajícího fekálu na bílé zdi.

Nebyla by to však moderní a progresivní hra, aby nás neobnažila odvážnými hlubokými vyšlenkami a poselstvými jako: Bílí policisté jsou retardovaní, bílí křestanští lidé jsou zlí a homofobní, bílá matka je sobecký nezodpovědný zevní pohlavní orgán, všichni přistěhovalci jsou mírumilovní a pracovití lidé utlačování opresivní bílou většinou.... atakdále, atakdále. To vše podáno zcela přirozeně, dospěle a lehce - jako centrální lobotomie mozku sbíječkou.

Life is Woke 2 mě nudila xmrti. Příběh je předvídatelný, stejně jako většina událostí v něm, vaše rozhodnutí nemajíc v makro rozsahu žádný dopad, hratelnost prakticky žádná, pokud opominu pár triviálních miniher, špatně zvolený a napsaný hrdina, a vnucující se moderní politicko rasová agitka to celé kazili. Tak snad příště, že by Life is Strange: True Colors ? Uvidíme, řekl slepý a šlápl do hovna.
+13 +15 −2
  • PC 70
Po mírném zklamání z Life is strange: Before the Storm, jsem byla z této série velmi mile překvapená. Autoři konečně upustili od Arcadia Bay a vydali se po příběhu dvou bratrů, jenž mě bavil od samého počátku až do konce.

Nejvíce mě bavilo poznávat nová prostředí – přírodu, jejíž atmosféra mě naprosto pohltila. Již hned v první epizodě jsem měla radost z návštěvy národního parku. Připomnělo mi to nedávnou dovolenou strávenou v Tatrách, kde jsem stejně jako ve hře, napjatě vyhlížela, z jakého křoví na mě vyskočí medvěd.

Neměla jsem problém se sžít s postavou staršího Seana a během hry se rozhodovala přesně tak, jak mi radil instinkt a většiny svých rozhodnutí nelituji. Oproti předchozím sériím Life is Strange, mi zde přišla rozhodnutí jednodušší. Málo kdy jsem si s některým lámala hlavu.

Líbilo se mi, že mladší bratr Daniel ve mně dokázal vyvolat různorodé pocity. V jednu chvíli jsem měla chuť mu vlepit pohlavek, když se choval jako spratek, a jindy bych ho objala a uňuchňala. Bylo mi ale jasné, že si musím dávat pozor na to, jak se k němu chovat, jinak by se mi to v pozdější fázi hry mohlo vymstít.

Charaktery ostatních postav mi přišly také dobře vykreslené. Možná snad kromě Karen, která mi přišla taková neslaná nemastná. Hodně mě překvapilo, že jsem ke konci hry narazila na Davida z první série. Bylo fajn, vidět známou postavu, i když jsem ho zprvu téměř nepoznala.

Trochu mě zklamal náhlý konec. Prorazila jsem zátaras policejních aut a odjela do Mexika, Daniel mi z auta vyskočil. Asi jsem čekala něco pompéznějšího.

Tak jako tak jsem si hru užila a vřele ji všem, kdo mají rádi tento žánr, doporučuji.
+27 +28 −1
  • PC 95
How does the story of the Wolf brothers end?

Každý příběh, který má začátek, má i svůj konec. Nejinak je tomu i v příběhu dvou bratrů v poslední kapitole Life is Strange 2. Jen mimochodem bych zmínil, že jsem hrál původní Life is Strange i následné samostatné LiS: Before the Storm. Přestože najdete mraky recenzí a ohlasů o tom, jak je jednička bezvadná a druhý díl je už pouze "tak nějak dobrý", osobně jsem si Life is Strange 2 užil nejvíce a osobně ho řadím co do zážitku na první místo. Zdůrazňuju, podobně jako u čehokoli jiného i zde platí - sto lidí, sto chutí.

Spousta lidí Life is Strange 2 vytýká různé věci. Někdo, že hra postrádá licencovanou hudbu, někomu vadí málo propracované vedlejší postavy, jinému zase absence čehosi jako vracení se v čase apod. Mně osobně nic z toho nevadilo. Nepotřebuju licencovanou hudbu k tomu, aby hra měla vyšší grády nebo působila autentičtěji. Nepotřebuju cestování časem ani skupinu stupidních středoškoláků, aby byl pro mě příběh nějakým způsobem zajímavější nebo autentičtější.

Tato hra je hlavně příběhem o bratrství. O bratrství a nelehké cestě za jasně daným cílem - útěkem za hranice do Puerto Lobos. Každá z epizod má svůj specifický charakter a atmosféru. Vedlejší postavy tu jsou až na výjimky na vedlejší koleji, což je u "road movie" videohry vcelku pochopitelné. Proč mě ta hra zaujala a proč ji hodnotím lépe než předchozí díly? Jednoduše řečeno, něco mi dala. Něco, co jsem si z předchozích dílů neodnesl.

Po celou hru, tedy všechny díly série, nějakým způsobem postupujete a zároveň vychováváte svého mladšího bratra. V nespočtu situací korigujete, co je špatné, co je dobré a nelehko hledáte tu správnou rovnováhu, když svého mladšího sourozence učíte jak se poprat s životem na útěku. Co je morální a co už ne? Jaké chování a návyky jsou akceptovatelné a jaké už ne? To všechno je čistě na hráči, veškerá jeho rozhodnutí a dosavadní přístup jsou zúročeny nejvíce v posledním díle, kdy to, jakým způsobem hra skončí, nezáleží jen na tom, jestli na konci zvolíte ze dvou možností možnost A nebo B.

Celá hra mi dávala smysl v tom, že i malá rozhodnutí (která se jevila vcelku jako nepodstatná), měla v důsledku nějakou váhu. Hru opravdu neovlivňují jen ty situace, kdy máte obrazovku rozpůlenou na dvě části se dvěma volbami. Můžete svého bratra milovat i nenávidět (stejně tak jako i on vás), nic ale není černobílé a přímočaré a hlavně, jen těžko můžete předvídat, co vás na cestě čeká. Abych to zkrátil... hrál jsem asi tak, jak bych se asi zachoval já, kdybych byl v kůži hlavního hrdiny. Tedy, žádný Mirek Duším, ale zároveň ani nikdo, kdo by stavěl obecnou morálku nad potřeby přežití obou bratrů.

Mám upřímnou radost z toho, že se mi povedlo dosáhnout takového konce, jaký jsem si přál. Překvapilo mě, že tohoto ideálního konce dosáhla jen menší část hráčů, kteří hru dohráli. Za mě parádní vyústění doprovázené velkým finále a možná ještě překvapivějšími závěrečnými cut scénami, které vám ukáží něco, co byste asi úplně nečekali. aneb jak vaše rozhodnutí v kombinaci s moral rankem obou bratrů ovlivní vaše budoucí životy. Ale ano, přiznám se, že kdybych narazil na jiný alternativní konec, asi bych si takovou euforii ze hry neodnesl.

Ať si kdo chce říká co chce, u mě vede Life is Strange 2 na plné čáře a to tvrdím jako hráč, který si vesměs užil i předchozí díly. Samozřejmě má hra své chyby, místy trochu i hluchá místa, nicméně příběh, celkové provedení, variabilita možných zakončení, to celé ruku v ruce s přístupem tvůrců ve snaze posunout se někam dál a navíc v kombinaci s povedeným soundtrackem (kdo říká, že je slabý nebo nezapamatovatelný?), tohle vše je dohromady bomba. Alespoň tedy pokud máte bratra a nějakým deep shitem jste si společně v životě prošli.

Will miss you, Wolf brothers!
+18 +19 −1
  • PC 95
Po dohrání mě přepadla melancholie, která pramenila nejen z toho, jak příběh dvou bratrů na útěku skončil, ale především z toho, že jsem hru jednoduše dohrál. Mluvím o tom známem pocitu prázdnoty, který se vás zmocní, když dokončíte skvělou knihu, film, či hru. O té neukojitelné touze pokračovat dál a být stále součástí onoho světa a postav, přestože víte, že už vás žadné pokračování nečeká. Klidně si mě nazývejte cíťou, ale přesně takhle na mě druhá sezóna Life Is Strange zapůsobila.

Emoční výlev máme za sebou a teď snad ve zkratce o hře. Je to skvělé. Vyvijející se vztah obou bratrů je poutavý a uvěřitelný, druhá sezóna má o několik tříd zajímavější a rozvinutějí vedlejší charaktery, každá epizoda nabízí jak jiné prostředí, tak i kontakt s odlišnou životní filozofií místních. Je to fakt skvělé. Pokud jste navíc u první sezóny remcali, že na vašich volbách nezáleží, s čímž osobně nesouhlasím, druhá sezóna vám nabídne hned několik konců a odlišných vyústění v průběhu hry na základě vaší interakce s mladším bratrem během hraní.

Proč jsem dal ale dvojce o těch 5% méně než jedničce? Je to komplikované. Objektivně mám k jedničce víc připomínek, ale tandem Max/Chloe mi byl asi o malinko bližší a samotný závěr na mě zapůsobil ještě silněji, než ten ve druhé sezóně. Pravděpodobně taky hraje dost velkou roli, že jednička byla prostě první. No, takže to zas tak komplikované není. Rovněž jak zmiňoval Fritol v diskuzi, hra neobsahuje takové množství licencované hudby jako předchozí sezóna a svým výběrem se mi netrefila tolik do vkusu. To je ale prkotina, která na mé hodnocení vliv nemá.

Škoda, že neakčních příběhových her, které by se zaměřovaly na budování vztahů a interakci s jinými postavami, je tak málo. Já chci víc.

Shrnutí: Nemám, co bych vytknul. Jedná se ale samozřejmě o dost subjektivní dojem, protože u podobných her záleží především na tom, jak moc vám příběh sedne. Pokud se vám ale líbila jednička, nemusíte se dle mého bát.
+28 +29 −1