Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Eye of the Beholder

Advanced Dungeons & Dragons: Eye of the Beholder

Westwood Associates •  Capcom Co. (SNES) •  Opera House (SegaMD, PC98)
květen 1991
červen 1991
18.06.1992
duben 1994
79
60 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Eye of the Beholder je klasický štvorčekový dungeon, v ktorom postupne zostupujete do temného labyrintu pod mestom Waterdeep, aby ste sa nakoniec stretli v súboji s pôvodcom všetkého zla. Vládcovia mesta mesta Waterdeep sa totiž zišli, aby vyslali správu, že kdesi pod mestom sa usídlilo praveké zlo a hľadajú sa hrdinovia, ktorí sa mu postavia. Títo štyria hrdinovia zanedlho predstúpili pred hlavného vládca mesta. Akonáhle však vstúpili do kanálov pod mestom, vchod za nimi sa okamžite zavalil. V tom momente zostali bež možnosti návratu. Neboli sú však úplne sami, pretože ich sledovala príšera s veľkým okom, zvaná Beholder...

Hra obsahuje rozsiahly labyrint, ktorý má celkovo 12 poschodí plných príšer a nástrah. Ovládate partiu štyroch dobrodruhov, ktorú si môžete vlastnoručne vytvoriť podľa pravidiel Advanced Dungeons & Dragons. Na výber je celkovo zo šiestych povolaní. Vyskúšať si môžete bojovníka, hraničiara, paladina, mága, klerika, alebo zlodeja. Začína sa v kanáloch pričom každé tri poschodia sa odohrávajú v inom prostredí s inými príšerami. Počas hrania budete riešiť rôzne hádanky a nachádzať množstvo zbraní, ktoré môžete použiť proti protivníkom. Nepriateľmi sú klasické príšery zo sveta Forgotten Realms, ako sú koboldi, kostlivci, zombie, Flindovia, alebo Mind Flayeri (Mozkožrúti).

Herný koncept Eye of the Beholder vychádza zo svojho priameho predchodcu Dungeon Mastera. V roku 1991 vyšlo priame pokračovanie Eye of the Beholder II: The Legend of Darkmoon a v roku 1993 bola trilógia ukončená posledným dielom Eye of the Beholder III: Assault on Myth Drannor.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Do Eye of the Beholder jsem se pustil více méně náhodně (po editaci obalu zde na DH), ale o to více jsem se při hraní bavil. Hlavním důvodem, proč tomu tak bylo, je zcela klasická žánrová hratelnost. Jasné pravidla, dvanáct pater a poměrně jednoduchá, ale vhodně zvolená, obtížnost. Start do plánované série se povedl, a prakticky i po 27 letech EotB nezestárlo - možná naopak. Po delší době jsem tak narazil na titul, který mi nedal ve volných chvílích odpočinku než byl zdárně dokončen.

Družina čtyř dobrodruhů má jasný cíl, dostat se do 12. patra a zabít beholdera Xanathara. Právě zvolený koncept s tím, že skoro každé patro přináší nějaké nové prvky, je základním kamenem solidní hratelnosti. Dalo by si říci, ideální dungeon pro ty, kterým připadá Dungeon Master již vizuálně chudý a těm, pro které je například Wizardry VII až příliš rozlehlé. Velikost každého patra je přesně tak akorát, nepřátele nepatří mezi ty nejtužší při vhodně zvolené strategii (zde klasické "obíhání") a počet logických hádanek, tajných tlačítek a skrytých úkolů je tolik, aby byl hráč motivován vždy prozkoumat celé patro. Zvláště, když je z většiny případů odměněn silnější zbraní nebo důležitým předmětem. Zkrátka, je stále co objevovat a design labyrintu pod Waterdeepem jen překvapí. Propojené úrovně a více vstupů, teleporty, trpasličí patro s trpaslíky (někteří se k vám přidají) nebo i závěrečné vkusně upravené interiéry hlavního záporáka.

Samozřejmě, i chyb lze najít dost. Některá kouzla nemají prakticky využití (flame blade), boj obstarávají jen první dva dobrodruzi nebo dost brzy přestane mít cenu shánět proviant. Jsou to maličkosti, takže hratelnost jako takovou nenarušují zcela. Jediné místo na uložení hry spíše motivuje nedělat chyby, takže s tím problém nebyl.

V kontextu jiných dungeonů, které jsem zatím hrál, jde o minimalistické pojetí, které mi ale v tomto případě sedlo. Pohyb je rychlý, engine dělá přesně to co bych čekal (v roce 1991 to určitě není pravidlem) a pravidla DnD všichni známe z pozdějších (nebo i dřívějších) her. Řemeslně výborná práce od Westwoodu, které ovšem stále něco chybí například na dokonalý a pozdější Dungeon Master II. Tak snad se mu vyrovná The Legend of Darkmoon?

Pro: hratelnost, zpracování, jednotlivá patra, předměty a možnosti

Proti: slabší nepřátelé, absence mapy, závěr

+33
  • PC 80
Návrat ke klasickému dungeonu, který jsem hrál naposled v době kdy počítačům kraloval MS-DOS mě opravdu potěšil. EoB má opravdu úžasnou atmosféru i téměř 30 let po vydání. Další věc která nezestárla je grafika. Hra vypadá stále pěkně a díky dostatečně časté změně prostředí neomrzí. Hned na začátek zmíním jediné dva zápory hry. Nejvíce mi vadila nutnost sbírat veškeré šípy, dýky a další předměty vždy po jednom. Je to opravdu otravná činnost a dělat to po každém boji nebylo zrovna zábavné. Naštěstí později pomohou kouzla a tento prvek se trochu omezí. Druhá věc je pouze jedna ukládací pozice. Jako je fajn, že si člověk uložení vždy raději rozmyslí, ale dvě by byly prostě lepší.

Před vytvořením družiny jsem přečetl manuál a v rychlosti si zopakoval pravidla ADnD druhé edice. Přece jen teď jsem zvyklejší na D&D5. Nakonec jsem skončil s člověkem paladinem jménem Lan, trpaslíkem Perrinem bojovníkem/zlodějem, kleričkou Mierin a čarodějkou Morirain - obě lidé. Všichni jsou samozřejmě klaďasové. Po prvním patře jsem si říkal, že to přece nebývalo tak jednoduché, ale o schodiště níž už přituhlo. Celou hru jsem nakonec prošel za necelý týden, cca 31h. Oceňuji, že je každé patro něčím jiné, obsahuje nové hádanky, nepřátele... Byl jsem zvědavý na každou novou místnost, těšil se za každé dveře. Potěšila mě i herní doba a to i když jsem si některé části trochu pamatoval. Speciální úkoly na každém patře jsem se sice snažil plnit, ale kompletně se mi to nepovedlo. Je to každopádně skvělý nápad. Jako kladná družina jsme samozřejmě pomohli trpaslíkům s princem i s králem a prohnanou drowku nechali jít. Princ Keirgar a z kostí oživená bojovnice Anya se k nám připojily při porážce beholdera.

Finále není složité, obzvlášť pokud má družina správné vybavení. Moji původní členové družiny jsou na levelu 8 s výjimkou Perrina zloděje na 7 a Moirain na 9. Přibraní členové skončily na levelu 7. Obtížnost má EoB nastavenou příjemně, hra není lehká ani těžká. Jedinou výjimkou byly boje s illithidy, jejich paralyzování více postav naráz je pěkně protivné. Celkově musím EoB hodnotit velice kladně i po všech těch letech. Stále jde o dobrou hru a bavil jsem se stejně jako kdysi. Pro mě je výhodou i využití známých pravidel ze hry kterou mám rád. Každopádně jdu hned importovat družinu do druhého dílu a pokračovat v dobrodružstvích.
+30
  • PC 85
Už delší dobu jsem měl chuť dohrát si znovu nějaký ten klasický čtverečkový dungeon, ale odrazovala mě nutnost mapování. Nakonec jsem objevil doma čtverečkovaný sešit a zkusil to. Jenže jaký? Ishary mě nikdy nebavily, Wizardry 7 je na dlouho, Might and Magic má moc dílů, Dungeon Master vyžaduje spoustu trénování. Nakonec jsem si vybral Beholdery. Všechny tři díly jsem kdysi mnohokrát dohrál a kupodivu jednička je zábavná i dneska. A nejen to, je ti docela koukatelná. Nevím, jestli v GOG provedli nějaký remaster, nebo je to tím, že samotné herní okno je maličké, ale kouká se na to bez problémů i dnes.

Základem je vybrat si čtveřici hrdinů (volím dva bojovníky, mága a klerika), narolovat si nejlepší statistiky a člověk může vyrazit. V kobkách pod městem Waterdeep se uhnízdilo neznámé zlo a tak měšťané vyzvou čtveřici hrdinů, aby to prozkoumala. Aby si zajistili, že nepláchnou, vrata jsou zavřená a vchod zavalen. A hrdiny čeká 12 pater průzkumu.

I když to tak zpočátku vypadalo, patra nejsou fádní, ani prázdná. Ano jsou to kobky, ale celkem 4* se změní prostředí (kanály, trpasličí jeskyně, jeskyně temných elfů, pevnost a závěrečný palác. Drtivou většinu hry strávíte bojem a hlavně řešením hádanek a puzzlů, ale i tak tu je nějaký život. Po cestě narazíte na dvě NPC co se přidají, další možné NPC si můžete oživit z nalezených kostí. A hlavně je tu trpasličí sídlo. Trpaslíci válčí s temnými elfy a výsledek je unesený princ a otrávený král. Během Vašeho putování můžete oběma pomoci - a nebo nemusíte. Ale pak přijdete o mocnou hůlku, která Vám dá možnost zlikvidovat alternativním způsobem hlavního zlouna, beholdera Xanathara.

Jak se to celé dneska hraje? Inu tradičně. Patra jsou zamořená obludami, které se obměňují, ale kupodivu mi žádné nedělaly větší problémy. Boje probíhají tradičně - vepředu máte bojovníky s nějakými zbraněmi, na které klikáte (a většinou netrefíte) a čekáte až se útok znovu nabije. Zezadu to podporujete kouzly, případně střelbou z luků/praků ze třetího sledu najatých NPC. Kouzla se učíte ze svitků, nebo z toho co hrdina zná automaticky při přechodu na další level, naklikáte si je se seznamu a spánkem se je naučíte.

Je tu samozřejmě tuna a tuna hádanek, pastí, tajných zdí, tajných spínačů a prakticky v žádném patře se Vám nestane, že byste jen něco tupě procházeli a bojovali, neustále je co řešit. Většina hádanek se dá vyřešit, na některé jsem použil průvodce - většinou v případě, že jsem neměl ponětí co daný čudlík dělá, případně pokud jsem nepochopil psanou nápovědu.

Pokud by to někomu bylo málo, v každém patře se dá splnit special quest, většinou takový na který sami nepřijdete ani za milion let, odměnou Vám bude nějaký předmět navíc. Mezi jednotlivými patry se můžete pohybovat i pomocí speciálních portálů, ke kterým sbíráte kamenné předměty pro jejich aktivaci. Na každém patře je taková brána jedna a využijete je, protože hra obsahuje bohužel dost otravný backtracking.

Čímž se dostává k věcem, které mě štvaly. Vracíte se po záchraně trpasličího prince, po nalezení léku pro krále, až získáte někde v 9. patře Orb of Power, vracíte se do 4. patra k Oracle of Knowledge (o čemž jsem nikdy předtím neměl ani tušení). Proč? Inu ve hře neexistují žádné statistiky zbraní, předmětů. Nepoznáte která zbraň je nejlepší, které brnění (to se dá odhadnout vizuálně), k čemu jsou prsteny, náhrdelníky. Můžete zjistit kouzlem Detect Magic, že máte něco magického, navlečete si to a pak nestačí koukat když zjistíte, že to krásné zlaté brnění je prokleté. Někde mezi koly 7-9 se tvůrci zbláznili a připravili mini peklo, kde jsou tři patra propojené sérií malých místností, tajných chodeb a musíte vše prolézt, abyste našli klíče k dalšímu postupu. A ještě jsem nepochopil přítomnost zloděje - za celou hru jsem se jednou dostal do situace, kdy jsem neměl klíč, ale zloděj zámek nevypáčil.

Každopádně výtky stranou. Eye of the Beholder je pořád chytlavá, hratelná kobkařina, která zabrala pár dní na dohrání. S automapingem by ta doba byla sice podstatně kratší, ale i tak jsem se dobře bavil.
+26
  • PC 80
Herní výzva 2022 - bod č. 2 Cesta do středu země 

První krokovací dungeon jsem odehrál v roce 2016 a jednalo se o Legend of Grimrock, u kterého jsem se celkem bavil. Ovšem od té doby uplynulo téměř šest let a nehrál jsem žádný. Nyní jsem se díky výzvě konečně dokopal zahrát si další a vůbec to nebylo špatné (doufám, že si další dungeon zahraji dříve než zase za šest let :)).

Začátek je takový obyčejný, kdy se vydáváte s partou dobrodruhů hledat zdroj zla. Při vstupu do kanalizace se za vámi vstup zhroutí, a tak nezbývá než pokračovat vpřed. Postupně se tak dostáváte do větší hloubky a potkáváte nové nepřátelé a také rozdílná prostředí. Dobře si hra po letech vede ve své grafice, která je stále dobře koukatelná a neodpuzuje. Výborné jsou i zvuky, kdy slyšíte nepřátele chodit například za zdí a říkáte si, že tam snad bude nějaký vstup nebo se na vás odněkud vyřítí.

Dungeony byly stísněné a naplněné řadou pastí, hlavolamů a také monster. To mi navazovalo takový trochu nepříjemný pocit, co se kde objeví. Především jsem měl strach v oblasti s pavouky (ta arachnofobie), kteří opravdu nepříjemně ťapou po chodbách a jenom jsem vždy čekal kdy na mě vyskočí.

Přesto je zde pár negativ, mezi které se řadí občasné záseky při soubojích, kdy se pohyb na chvíli zasekne. Při záseku jsem po většinou stihl zmáčknout i několik kláves pro pohyb postav a následně se vše zrychlilo a já chvíli tápal, kam jsem se to vlastně dostal. Dalším negativem (i když ke svému věku trochu pochopitelným) je chybějící mapa. Naštěstí si dokážu tvořit mapu přímo v hlavě, takže jsem si po jednom projití pamatoval, kde co je a kudy se tam zase dostat. Nejvíce ovšem zamrzí useknutý konec, kdy jsem dostal pouze textové znění o mém úspěchu a pak se hra sama ukončila.

Pro: Klasická dungeonová hratelnost, graficky stále vypadá hra dobře, změna prostředí a nepřátel

Proti: Chybějící mapa, useknutý konec, občas malinko zpomalené při používání některých kouzel

+26
  • PC 70
Když jsem Eye of the Beholder spustil, na první pohled mě zaujalo animované intro a dokonce příběh (!!!), na což jsem v Dungeon Masterovi nebyl zvyklý. Prostředí působilo mnohem víc "interaktivním" a živoucím dojmem. Když jsem navíc zjistil, že se čas od času mění, opravdu jsem věřil, že mám před sebou hru, která se výbornému DM vyrovná.

Zhruba ve třetím levelu ovšem přišla skepse. Systém kouzlení skrz dokola naučená nebo vymodlená kouzla mi moc nesedl. I když jsem se ho postupně naučil zneužívat, viděl jsem na něm jen samé nevýhody. Podzemí Waterdeep je sice variabilní, ovšem především nižší patra nevypadají nijak vábně.

A co je nejhorší, časem se dostavila rutina. Hádanky totiž nejsou žádná výzva a když přijdete na správnou taktiku (tím nemyslím klasický bitevní valčík), tak ani nepřátelé. Nebýt neustálého skákání z patra do patra, teleportů a portálů, nebál bych se říct, že je EoB snad až příliš jednoduchý. Takhle přece jen vyžaduje určitou snahu. Předtištěná mapa pomáhá jen zčásti, protože cesta k Xanatharovi je opravdu spletitá. Škoda jen, že se z něho vyklubal takový chcípák.

Pro: atmosféra, systém portálů, přátelská NPC, variabilní nepřátelé

Proti: systém boje a kouzlení podle pravidel AD&D, nízká obtížnost, nepovinné hádanky jsou logikou nerozluštitelné

+20