Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Eye of the Beholder II: The Legend of Darkmoon

prosinec 1991
1992
listopad 1993
19.11.1993
81
45 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Pokračovanie prvého EotB, je mnohými považované za najlepší diel série. Na vylepšenom engine predchádzajúcej hry, Westwood vytvoril bohatší a rozmanitejší svet – pribudli vonkajšie priestory, zväčšila sa interaktivita s prostredím A nechýbala ani možnosť preniesť si družinu z predchádzajúceho dielu.

Po úspešnom dobrodružstvo z prvej hry, naši hrdinovia odpočívajú v miestnej krčme, a vychutnávajú si novo nadobudnutú slávu. Keď sú odrazu vyrušený správou od Khelbena Blackstaffa – arcimága mesta Waterdeep. Ten ich žiada o pomoc. Poslal jedného svojho zveda zistiť, či sú pravdivé zvesti o zle zhromažďujúcom sa okolo chrámu zvaného Darkmoon. Avšak doteraz sa nevrátil. Khelben premiestni hrdinov k chrámu, aby našli zveda (ktorým je elfka Amber) a pokračovali v prieskume. Avšak ako onedlho zistia, nič nie je také, ako sa zdá...


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
První 2 díly série EoB jsem si zopakoval loni (rok 2008). Ač dohrané RPG hry ze zásady znovu nehraju, tentokrát jsem udělal výjimku. Objevila se totiž amiga verze, která implementovala automaping ve stylu Lands of Lore. Chtěl jsem si zkusit jak tyto dva kousky obstojí v porovnání s dobou, kdy jsem je hrával někdy zhruba před 15 lety.

Změna oproti prvnímu dílu se objeví hned na začátku - začínáte v lese. Netrvá to však dlouho a brzy poznáte dobře známé zatuchlé pižmo kobek. I tak ale byl snížen podíl kobek ve prospěch venkovních lokací a chrámových místností, což asi každý přívítal.

Počet NPC postav, které v průběhu hry potkáte a které vám dají nějakou informaci či se dokonce k vám přidají do party, byl navýšen na příjemnou úroveň. Jinak ale jde pochopitelně o klasický dungeon crawler, jenž zažíval tehdy slavné období a který mám já tak rád. Systém soubojů i kouzlení je identický s prvním dílem. Grafika se mi líbila tenkrát a líbí se mi i dnes, automaping navíc ulehčil od povinnosti mapovat na A4 či hrát hru s výtiskem Excaliburu :) Ve hře není ani otravný respawn, což jsem přivítal, protože je nutné se občas vrátit do již navštívených pater chrámu či kobek.

Závěrem bych chtěl uvést, že mě EOB2 nejenže bavil, on mě bavil dokonce více než tenkrát před tou spoustou let. Tentokrát jsem si hru užil prostě více (což možná ale je spíš můj problém). Atmosféra hry, hádanky, teleporty, grafika. Eob2 má opravdu hodně z těch ingrediencí, ze kterých se tvoří výborný dungeon.
+30
  • PC 90
ufff, prave dohrano. Trvalo to opet sice dele nez jsem planoval, ale povedlo se! Me prvni dohrani teto klasiky..

Co se tyka srovnani s prvnim dilem, ktery jsem tesne predtim taktez pokoril (a importoval si partu do dvojky). EoB2 je vyspelejsi ve vsech smerech, byt grafika defacto zustala ve stejnem stylu dilu prvniho (coz je jen dobre!), avsak je podstatne rozmanitejsi. Podivame se totiz do temneho lesa pres ktery najdeme cestu k chramu zla - Darkmoonu, zde navstivime mistni sklepeni ze ktereho se nasledne presuneme do honosnejsich vrchnich pater a vezi teto podivuhodne velke stavby.

Velikou zmenou oproti jednicce je taktez podstatne vetsi interakce, myslim tim nejen NPC ale i ta nase parta je takova nejaka ukecana a upozornuje napr. na tajne spinace, ci podezrele praskliny ve zdech, ktere stoji za to prozkoumat.. nesmim zapomenout take na NPC kterych potkame docela dost a casto se nam do cesty priplete i hlavni zapornak, aby okomentoval stavajici situaci a rekl nam neco nehezkeho...

Kapitolou samou pro sebe jsou ruzne zakernosti a hadanky zde se nalezajici (kdyz to vezmu kolem a kolem, v prvnim dile defacto nic takoveho poradneho nebylo). Nekdy prijit na to co po nas hra chce je docela slozite a priznam se bez natahovani na skripec, ze ke konci hry, kdy ma frustrace dosahovalo bodu varu, jsem musel parkrat (3x) nahlednou do cluebooku abych se posunul dale.

Zivot je boj, v Darkmoonu obzvlaste .. narazime zde na stare zname z dilu prvniho, tak i na mnoho novych potvor. Rozmanitost je velika, boj je lity a nekteri obludaci umi pouzivat kouzla, ci otevirat dvere. Mnozstvi a obtiznost boju se ke konci hry neustale zvysuje a konec mi prisel jako takovy killing fest, opravdu nevim, kde Dran sehnal toliko potvor na zabiti no a finalni souboj byl pro mne docela frustrujici.

Shrnuto? Velice kvalitni pokracovani, ktere opravdu splnilo to co se vzdy od dalsiho dilu ocekava, skoda jen te zaverecne casti, ktera se spise zvrhla o to kdo, ma vice hitpointu a kouzel, ale co, stejne mne to zabijeni bavilo :)

Pro: Interakce, rozmanitost prostredi, hadanky, hratelnost a i ta grafika je fajn

Proti: Posledni tretina hry je spise jen o tom, kolik mrtvych po nas zustane

+26
  • PC 85
Eye of the Beholder 2 je za mnou a byl to boj. Druhý díl mi nedal vůbec nic zadarmo a tam kde jsem první díl chválil za víceméně bezproblémovou hratelnost tvůrci ve dvojce vystřelili obtížnost do oblak. Nebo jsem už starej a lama a na tyhle hry nemám, těžko říct. Ale popořádku.

Grafika se příliš nezměnila, jelikož druhý díl vyšel ve stejném roce jako díl první. Přibyly různé textury kobek, většinou odpovídající danému prostředí, takže honosná talonská věž vypadá samozřejmě lépe nebo zatuchlé jeskyně.

Příběh nijak extra nenavazuje - čtveřice hrdinů si užívá klid po zničení Xanathara, když je kontaktuje mág Khelben, aby prozkoumali Darkmoon, opatství kde se usídlilo zlo. Po klidném průchodu lesem hrdinové dorazí na místo, jsou srdečně uvítáni, ale zdání klame - mírumilovní klerikové zaútočí jen se podíváte kam nemáte. A tak začíná pouť za zničením Drana Draggora, mocného mága, který se Vám během hry několikrát zjeví. Hra příběhově stejná jako první díl - při průzkumu narazíte občas na nějaké NPC, které Vám sdělí svůj truchlivý osud, popřípadě se přidá, občas se Vám zjeví Khelben, občas samotný Dran. Na svém putování narazíte párkrát i na monstrum v nouzi a hra slušňácký přístup nemilosrdně trestá, pokaždé když jsem pomohl na mě potvora pak zaútočila.

Hratelnost je technicky stejná jako v prvním díle, nepřibyly žádné nové featury. Stále tedy máte 4 hrdiny (lze importovat z prvního dílu) + 2 najaté, procházíte různé místa, bojujete a řešíte puzzle. Změnil se ale styl průzkumu. Zatímco v prvním díle putujete kobkami stále dolů, tady máte dvoupatrový chrám, kde se ale v druhém patře na spoustu míst nedostanete. Abyste to změnili, musíte projít různé věže a získat potřebné předměty pro cestu dál. Dá se říct, že samotný chrám je základna a vřele doporučuji si udělat někde na začátku skladiště VŠECH nalezených věcí, protože skoro každá se Vám může hodit na nějaké puzzle a inventáře bohužel není nafukovací.

Jak jsem říkal, tvůrci razantně přitvrdili a to ve všech ohledech. Moster je mnohem víc, prakticky neustále otravně respawnují a některé místa jsou doslova nevyčistitelné. Navíc hned na začátku si tvůrci připravili chuťovku - ve třetím patře katakomb Vás zavřou a díky nočním můrám nemůžete spát, takže to musíte projít (a zmapovat) na jeden zátah. Monstra jsou navíc opravdu nepříjemná a s každým novým přijde nějaká chuťovka. Kudlanky vás otráví, vosy otráví a ještě paralyzují, jsou tu obři zraňující celou partu, beholdeři jsou řadoví soupeři a jejich kouzlo disintegrate znamená konec zasažené postavy. Lahůdkou jsou medúzou způsobující zkamenění - naštěstí to řeší questové štíty, které mě nikdy nenapadlo doopravdy použít. Či banda mágů, kteří jedním kouzle zparalyzují většinu party. Závěrečný souboj s Dranem na dvě fáze je nutné poctivě uběhat a umlátit, žádné finty jak na konci prvního dílu.

Ruku v ruce jde samotný leveldesign a puzzle. Je tu miliarda průchodů, tajných tlačítek, skrytých klíčů, které potřebujete k cestě dál. Kola jsou propojená, občas je nutné se vracet. Některé mapy jsou past pro lidi co mapují, protože obsahují neviditelné teleporty, spinnery či náhodně se pohybující stěny. To poslední je vážně k vzteku, protože pokud si toho nevšimnete, můžete mapu kreslit znovu. Naopak oceňuji to, že postavy občas samy okomentují tajnou stěnu či tlačítko.

Doslova lahůdkou je nošení různých předmětů. Jako příklad uvedu 7 úst, které Vám dají kryptické hádanky co vlastně chtějí. Kromě jasných věcí (rudý drahokam, soška) jsou i věci které můžete vyplýtvat (svitky, nápoje) a dokonce věci, kterých se zbavujete jako první (kameny či plesnivé jídlo). Proto doporučuji nic nevyhazovat a vše si schovávat na jednom místě. Musím přiznat, že návod, resp. mapy jsem konzultoval více než často a upřimně nechápu, jak jsem to kdysi v době předinternetové dokázal vyhrát.

Poslední dva postřehy z hraní, kde to tvůrci mírně nedomysleli. V druhém patře chrámu je x zamčených dveří, ke kterým není klíč. Za jedněmi jsou i oživitelné ostatky skautky Amber, kterou zmiňuje Khelben a která je zlodějka. Zámky ale vypáčí zase jen zloděj a jediný další je Insal, kterého najdete v podzemí, ale který Vás okrade a uteče při prvním spánku, takže smůla.

A konečně identifikace. Většinu hry jsem nadával, že ve hře není identifikace předmětů. Inu ona tam je. Ve třetím patře sklepení je JEDINÝ svitek v celé hře, který se může mág naučit. Cesta k němu vede dveřmi na pavoučí klíč, kterých je v patře nedostatek a tak jsem místnost, kde měl být jen portál do 2. patra chrámu oželel a šel delší cestou. Což byla chyba, protože z chrámu se tam nedá dostat (opět je potřeba zloděj) a pomocí portálů jsem se tam dostal až těsně před koncem hry. Inu moje blbost.

Každopádně Eye of the Beholder 2 je samozřejmě skvělou hrou. Všechny věci co zmiňuji jsou spíše poznatky z hraní než výtky. Pravdou ale je, že míra frustrace občas převažovala nad mírou zábavy z hraní.
+22
  • PC 80
Na první pohled vypadá druhý díl jako datadisk jedničky, ale zdání klame. Po pohodové obtížnosti nezůstalo ani stopy, čas potřebný k dokončení hry se téměř zdvojnásobil a frustrujících nelogických hádanek znatelně ubylo. Otravné zkoušení všeho na všechno až na výjimky odpadlo, protože k řešení puzzlů je tentokrát zapotřebí použít mozek. Náročnost je občas snad až příliš vysoká, a některé hádanky mi nedávaly smysl ani před vyluštěním, ani po něm.

Prostředí je mnohem víc interaktivní a postavy to nadšeně komentují. Je dobré poslouchat jejich poznámky, protože úrovně jsou plné tajných chodeb a neviditelných tlačítek. Hrál jsem s vytištěnou mapou, což trochu pomáhalo, ale samospasitelné to není. Občas jsem se dostal do neřešitelné situace, typicky před zavřenými dveřmi, k jejichž překonání jsem potřeboval důležitý předmět. Po dlouhém a pečlivém studiu mapy jsem zjistil, že mi mapa nepomůže. Následovalo úmorné prozkoumávání celého levelu, případně i toho nad ním (pod ním). Hledáním jakýchsi šesti zrcadel jsem strávil celý čtvrteční večer, pro červený diamant jsem se musel čtyřikrát prosekat skrz tlupu létajících hadů. Vyplatí se sbírat všechno, protože věc která nemá zdánlivě žádné využití, je o tři úrovně dál nepostradatelná.

Animovaná ústa na stěnách mě honila po Darkmoonu jako nadmutou kozu a já jsem proklínal neuvěřitelně otravný respawn nepřátel. Á propos, ve druhé sklepní úrovni jsem hru málem vzdal. Čárkovat jsem začal až po čtvrthodině sekání, ale i tak jsem napočítal 63 zničených kostlivců. Postupně mi došlo, že je zásoba zřejmě nevyčerpatelná. Jenže vědět a využít znalosti, jsou dvě různé věci.

Nepřátel je přehršle druhů a většina z nich je výzva. Pokud jsou slabí jako jednotlivci, vynahrazují si to počtem. Za všechny zmíním jakési obrněné pásovce a neuvěřitelně odolná létající světýlka. Ta jsou obzvlášť otravná, protože jejich porážka záleží čistě na štěstí. Dají se zabít na prvních pět ran (vyzkoušeno), ale můžete je minout 31x v řadě (vyzkoušeno). Naopak závěrečný souboj mi přišel relativně nekomplikovaný, i když jsem jím strávil poctivou půlhodinu.

Na prvním díle jsem zkritizoval prostředí některých úrovní, ale teď musím autory naopak pochválit. Za zvlášť vydařené považuju spodní dvě patra sklepení a nápadité zdůvodnění nemožnosti spát. Pochválit bych je měl i za místa s "tekutou" mapou oblastí.

Pro: logické hádanky, variabilní nepřátelé, nápadité prostředí, obtížnost je výzva, krásné animace

Proti: pravidla AD&D, "uměle" zvýšená obtížnost pomocí zástupů nepřátel, potřeba tahat sebou roztodivné haraburdí

+21
  • PC 85
O druhém dílu by možná stačilo říci, že je téměř ve všem lepší něž jednička. Ale tak kvalitní hra si zaslouží víc. Základ hratelnosti je samozřejmě naprosto totožný. Ovládání, uživatelské rozhraní, to vše zůstalo zachováno. Ač má hra stejný engine, grafika je ještě o něco hezčí, taková dotaženější. Velice potěší přítomnost šesti ukládacích pozic a díky za to. Je totiž možné dostat se do míst, odkud není návratu a pokud družině chybí důležitý předmět... Družinu jsem importoval z jedničky a potěší, že téměř veškeré vybavení zůstalo. Úvodní pasáž v lese je tak opravdu snadná, boj s vlky pomocí mečů +5 a +4 je spíše masakr. Dále se už obtížnost bojů dost liší patro od patra. V EoB2 je mnohem výraznější respawn a to hned na několika místech. A zatímco mravence není problém pobíjet po desítkách, vosy už jsou horší a illithidi byly vyloženě vysilující. Výrazně náročnější je také finální souboj, což je rozhodně plus.

Už jsem zmínil, že začátek se odehrává v lese. Venkovní lokace je dobré zpestření, ale bohužel je jen jedna. Největším zlepšením hry je ale design levelů. Vše je mnohem více propojené, ale díky větší míře informovanosti není až takový problém odhalit, co je třeba. Informace poskytují nejen nápisy na zdech a rozhovory a NPC, které jsou také častější, ale i porůznu roztroušené svitky. Puzzle jsou skvělé a pestré, nejen samé neviditelné teleporty a spinnery. Hledání tajných oblastí ztěžuje dost proměnlivá velikost pater (nebo jsem minul třetinu hry). V hledání naopak pomohou členové družiny, kteří v některých případech upozorňují na skryté prvky (tlačítka, neviditelné zdi). Nejde se na to samozřejmě spolehnout, je to jenom šance si něčeho všimnout, prostě ADnD. Chyběli mi nepovinné questy, zde byla každá hádanka nutná. Nijak jsem se nezaobíral výrazným pobíjení respawnujícíh se nepřátel a tak družina postoupila o pouhé dva levely. Většina má tak level 10 až na čarodějku Moirain s 11. Cestou se k nám připojila i bojovnice Calandra a klerik Tanglor. Dva klerici usnadnili boje s paralyzujícími nepřáteli. EoB2 je také o dost delší, herní doba se mi vyšplhala na celých 43 hodin. Konečně se mi také vyplatilo mít Perrina jako částečného zloděje, nejspíš díky tomu mi zbyly asi čtyři klíče až do konce hry, ale dostal jsem se i do oblastí ke kterým žádný klíč není.

Hra má právem statut nejlepšího dílu série. Je úžasné jak autoři za pouhý rok zlepšili celou hru. Rozhodně bych ale nedoporučil hraní bez prvního dílu a naopak bych se přimluvil za import party, hra je slušně obtížná i s dobrou výbavou.
+21