Eye of the Beholder 2 je za mnou a byl to boj. Druhý díl mi nedal vůbec nic zadarmo a tam kde jsem první díl chválil za víceméně bezproblémovou hratelnost tvůrci ve dvojce vystřelili obtížnost do oblak. Nebo jsem už starej a lama a na tyhle hry nemám, těžko říct. Ale popořádku.
Grafika se příliš nezměnila, jelikož druhý díl vyšel ve stejném roce jako díl první. Přibyly různé textury kobek, většinou odpovídající danému prostředí, takže honosná talonská věž vypadá samozřejmě lépe nebo zatuchlé jeskyně.
Příběh nijak extra nenavazuje - čtveřice hrdinů si užívá klid po zničení Xanathara, když je kontaktuje mág Khelben, aby prozkoumali Darkmoon, opatství kde se usídlilo zlo. Po klidném průchodu lesem hrdinové dorazí na místo, jsou srdečně uvítáni, ale zdání klame - mírumilovní klerikové zaútočí jen se podíváte kam nemáte. A tak začíná pouť za zničením Drana Draggora, mocného mága, který se Vám během hry několikrát zjeví. Hra příběhově stejná jako první díl - při průzkumu narazíte občas na nějaké NPC, které Vám sdělí svůj truchlivý osud, popřípadě se přidá, občas se Vám zjeví Khelben, občas samotný Dran. Na svém putování narazíte párkrát i na monstrum v nouzi a hra slušňácký přístup nemilosrdně trestá, pokaždé když jsem pomohl na mě potvora pak zaútočila.
Hratelnost je technicky stejná jako v prvním díle, nepřibyly žádné nové featury. Stále tedy máte 4 hrdiny (lze importovat z prvního dílu) + 2 najaté, procházíte různé místa, bojujete a řešíte puzzle. Změnil se ale styl průzkumu. Zatímco v prvním díle putujete kobkami stále dolů, tady máte dvoupatrový chrám, kde se ale v druhém patře na spoustu míst nedostanete. Abyste to změnili, musíte projít různé věže a získat potřebné předměty pro cestu dál. Dá se říct, že samotný chrám je základna a vřele doporučuji si udělat někde na začátku skladiště VŠECH nalezených věcí, protože skoro každá se Vám může hodit na nějaké puzzle a inventáře bohužel není nafukovací.
Jak jsem říkal, tvůrci razantně přitvrdili a to ve všech ohledech. Moster je mnohem víc, prakticky neustále otravně respawnují a některé místa jsou doslova nevyčistitelné. Navíc hned na začátku si tvůrci připravili chuťovku - ve třetím patře katakomb Vás zavřou a díky nočním můrám nemůžete spát, takže to musíte projít (a zmapovat) na jeden zátah. Monstra jsou navíc opravdu nepříjemná a s každým novým přijde nějaká chuťovka. Kudlanky vás otráví, vosy otráví a ještě paralyzují, jsou tu obři zraňující celou partu, beholdeři jsou řadoví soupeři a jejich kouzlo disintegrate znamená konec zasažené postavy. Lahůdkou jsou medúzou způsobující zkamenění - naštěstí to řeší questové štíty, které mě nikdy nenapadlo doopravdy použít. Či banda mágů, kteří jedním kouzle zparalyzují většinu party. Závěrečný souboj s Dranem na dvě fáze je nutné poctivě uběhat a umlátit, žádné finty jak na konci prvního dílu.
Ruku v ruce jde samotný leveldesign a puzzle. Je tu miliarda průchodů, tajných tlačítek, skrytých klíčů, které potřebujete k cestě dál. Kola jsou propojená, občas je nutné se vracet. Některé mapy jsou past pro lidi co mapují, protože obsahují neviditelné teleporty, spinnery či náhodně se pohybující stěny. To poslední je vážně k vzteku, protože pokud si toho nevšimnete, můžete mapu kreslit znovu. Naopak oceňuji to, že postavy občas samy okomentují tajnou stěnu či tlačítko.
Doslova lahůdkou je nošení různých předmětů. Jako příklad uvedu 7 úst, které Vám dají kryptické hádanky co vlastně chtějí. Kromě jasných věcí (rudý drahokam, soška) jsou i věci které můžete vyplýtvat (svitky, nápoje) a dokonce věci, kterých se zbavujete jako první (kameny či plesnivé jídlo). Proto doporučuji nic nevyhazovat a vše si schovávat na jednom místě. Musím přiznat, že návod, resp. mapy jsem konzultoval více než často a upřimně nechápu, jak jsem to kdysi v době předinternetové dokázal vyhrát.
Poslední dva postřehy z hraní, kde to tvůrci mírně nedomysleli. V druhém patře chrámu je x zamčených dveří, ke kterým není klíč. Za jedněmi jsou i oživitelné ostatky skautky Amber, kterou zmiňuje Khelben a která je zlodějka. Zámky ale vypáčí zase jen zloděj a jediný další je Insal, kterého najdete v podzemí, ale který Vás okrade a uteče při prvním spánku, takže smůla.
A konečně identifikace. Většinu hry jsem nadával, že ve hře není identifikace předmětů. Inu ona tam je. Ve třetím patře sklepení je JEDINÝ svitek v celé hře, který se může mág naučit. Cesta k němu vede dveřmi na pavoučí klíč, kterých je v patře nedostatek a tak jsem místnost, kde měl být jen portál do 2. patra chrámu oželel a šel delší cestou. Což byla chyba, protože z chrámu se tam nedá dostat (opět je potřeba zloděj) a pomocí portálů jsem se tam dostal až těsně před koncem hry. Inu moje blbost.
Každopádně Eye of the Beholder 2 je samozřejmě skvělou hrou. Všechny věci co zmiňuji jsou spíše poznatky z hraní než výtky. Pravdou ale je, že míra frustrace občas převažovala nad mírou zábavy z hraní.
Grafika se příliš nezměnila, jelikož druhý díl vyšel ve stejném roce jako díl první. Přibyly různé textury kobek, většinou odpovídající danému prostředí, takže honosná talonská věž vypadá samozřejmě lépe nebo zatuchlé jeskyně.
Příběh nijak extra nenavazuje - čtveřice hrdinů si užívá klid po zničení Xanathara, když je kontaktuje mág Khelben, aby prozkoumali Darkmoon, opatství kde se usídlilo zlo. Po klidném průchodu lesem hrdinové dorazí na místo, jsou srdečně uvítáni, ale zdání klame - mírumilovní klerikové zaútočí jen se podíváte kam nemáte. A tak začíná pouť za zničením Drana Draggora, mocného mága, který se Vám během hry několikrát zjeví. Hra příběhově stejná jako první díl - při průzkumu narazíte občas na nějaké NPC, které Vám sdělí svůj truchlivý osud, popřípadě se přidá, občas se Vám zjeví Khelben, občas samotný Dran. Na svém putování narazíte párkrát i na monstrum v nouzi a hra slušňácký přístup nemilosrdně trestá, pokaždé když jsem pomohl na mě potvora pak zaútočila.
Hratelnost je technicky stejná jako v prvním díle, nepřibyly žádné nové featury. Stále tedy máte 4 hrdiny (lze importovat z prvního dílu) + 2 najaté, procházíte různé místa, bojujete a řešíte puzzle. Změnil se ale styl průzkumu. Zatímco v prvním díle putujete kobkami stále dolů, tady máte dvoupatrový chrám, kde se ale v druhém patře na spoustu míst nedostanete. Abyste to změnili, musíte projít různé věže a získat potřebné předměty pro cestu dál. Dá se říct, že samotný chrám je základna a vřele doporučuji si udělat někde na začátku skladiště VŠECH nalezených věcí, protože skoro každá se Vám může hodit na nějaké puzzle a inventáře bohužel není nafukovací.
Jak jsem říkal, tvůrci razantně přitvrdili a to ve všech ohledech. Moster je mnohem víc, prakticky neustále otravně respawnují a některé místa jsou doslova nevyčistitelné. Navíc hned na začátku si tvůrci připravili chuťovku - ve třetím patře katakomb Vás zavřou a díky nočním můrám nemůžete spát, takže to musíte projít (a zmapovat) na jeden zátah. Monstra jsou navíc opravdu nepříjemná a s každým novým přijde nějaká chuťovka. Kudlanky vás otráví, vosy otráví a ještě paralyzují, jsou tu obři zraňující celou partu, beholdeři jsou řadoví soupeři a jejich kouzlo disintegrate znamená konec zasažené postavy. Lahůdkou jsou medúzou způsobující zkamenění - naštěstí to řeší questové štíty, které mě nikdy nenapadlo doopravdy použít. Či banda mágů, kteří jedním kouzle zparalyzují většinu party. Závěrečný souboj s Dranem na dvě fáze je nutné poctivě uběhat a umlátit, žádné finty jak na konci prvního dílu.
Ruku v ruce jde samotný leveldesign a puzzle. Je tu miliarda průchodů, tajných tlačítek, skrytých klíčů, které potřebujete k cestě dál. Kola jsou propojená, občas je nutné se vracet. Některé mapy jsou past pro lidi co mapují, protože obsahují neviditelné teleporty, spinnery či náhodně se pohybující stěny. To poslední je vážně k vzteku, protože pokud si toho nevšimnete, můžete mapu kreslit znovu. Naopak oceňuji to, že postavy občas samy okomentují tajnou stěnu či tlačítko.
Doslova lahůdkou je nošení různých předmětů. Jako příklad uvedu 7 úst, které Vám dají kryptické hádanky co vlastně chtějí. Kromě jasných věcí (rudý drahokam, soška) jsou i věci které můžete vyplýtvat (svitky, nápoje) a dokonce věci, kterých se zbavujete jako první (kameny či plesnivé jídlo). Proto doporučuji nic nevyhazovat a vše si schovávat na jednom místě. Musím přiznat, že návod, resp. mapy jsem konzultoval více než často a upřimně nechápu, jak jsem to kdysi v době předinternetové dokázal vyhrát.
Poslední dva postřehy z hraní, kde to tvůrci mírně nedomysleli. V druhém patře chrámu je x zamčených dveří, ke kterým není klíč. Za jedněmi jsou i oživitelné ostatky skautky Amber, kterou zmiňuje Khelben a která je zlodějka. Zámky ale vypáčí zase jen zloděj a jediný další je Insal, kterého najdete v podzemí, ale který Vás okrade a uteče při prvním spánku, takže smůla.
A konečně identifikace. Většinu hry jsem nadával, že ve hře není identifikace předmětů. Inu ona tam je. Ve třetím patře sklepení je JEDINÝ svitek v celé hře, který se může mág naučit. Cesta k němu vede dveřmi na pavoučí klíč, kterých je v patře nedostatek a tak jsem místnost, kde měl být jen portál do 2. patra chrámu oželel a šel delší cestou. Což byla chyba, protože z chrámu se tam nedá dostat (opět je potřeba zloděj) a pomocí portálů jsem se tam dostal až těsně před koncem hry. Inu moje blbost.
Každopádně Eye of the Beholder 2 je samozřejmě skvělou hrou. Všechny věci co zmiňuji jsou spíše poznatky z hraní než výtky. Pravdou ale je, že míra frustrace občas převažovala nad mírou zábavy z hraní.
Jack Keane 2: The Fire Within