Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Abych pravdu řek, k datadisku jsem přistupoval trochu skepticky. Přeci jenom původní Prameny měli dobrý příběh, který měl i podle vašeho rozhodnutí i dobrý konec. A když jsem se dozvěděl, že Procitnutí bude hned navazovat na konec Pramenů, tak jsem si myslel, že se bude jednat jen o takovou splácanou rychlokvašku a právě slabší začátek datadisku mě teda opravdu málem odradil, ale postupem času mě hra začala bavit. Do party vám postupně přibudou nový členové a bohužel pouze jeden z původní hry, a to trpasličí ožrala Oghren. Je to poměrně škoda, protože nový členové už nejsou tak charakterově zajímavý a konverzace mezi nimi už není tak obsáhlá jako v Pramenech. Nejvíc mě ale na hře štvaly bugy, už dlouho jsem se nesetkal s bugama, které mi znemožňovali dohrání mise, se kterými jsem musel loadnout hru a opakovat tak znovu 2 hodinový úsek nebo animace konce, která se mi opakovala 6x než naskočili závěrečné titulky :-)
Co ale na datadisku oceňuji, je docela slušná délka hraní, přidání několika nových věcí, brnění, zbraní, lokací, talentů a schopností postavy. Úkolů je taky poměrně dost, přibude až 80 nových questů. Kdyby takhle rozsáhle byla vydávána třeba DLCčka, ať už do Dragon Age nebo jiných her, tak bych byl vždy nad míru spokojený.
Když to shrnu, tak Procitnutí není špatný datadisk, samozřejmě komu se už nelíbily Prameny, tak Procitnutí nemá cenu zkoušet, ale jestli jste si oblíbili původní hru jako já tak datadisk je pro vás povinnost :-)

Pro: Herní doba, spoustu nových věcí a questů, nové lokace

Proti: Slabší příběh, poměrně nezajímavý nový členové party, pro mě docela závažné bugy

+28
  • PC 80
Na úvod je třeba říci, že pokud se váš charakter stal na konci Origins kancléřem, teyrnem, princem-chotěm či dokonce královnou... Tak si to můžete strčit za klobouk. Až na jedno či dvě krátká setkání to bude každému putna. Potěší alespoň, že se k vám většina postav i tak chová s úctou. Což si hero of Ferelden a warden-commander určitě zasluhuje.

Datadisk však pokračuje v nastaveném trendu posledních (lepších) částí původní hry. Amaranthine už alespoň vzdáleně připomíná město (oproti Denerim) a Vigils Keep utěšeně roste s opevňovacími pracemi. Tedy nenechte se nachytat, stavba tvrze v Neverwinter Nights 2 je citelně lepší, nicméně alespoň něco.

Ocenil jsem také více špičkování mezi charaktery. Ty jsou sice v základu stejně nudné a nepropracované jako původní, nicméně party banter je o dost lepší a snad každá postava umí být zábavná. Tzn. už to netáhne jen Zevran, Morrigan a Alistair. Vzhledem k tomu, že se konverzace odehrávají i na nádvoří Vigils Keep, tak je také vyslechnete častěji.

Co vedle pár nových předmětů (hlavně zbrojí) oceňuji je přidání lektvarů staminy a nových dovedností a zejména povolání. Většinou nejsou tedy úplný trhák, ale třebas shadowa nebo spirit warriora jsem si oblíbil. Tak či tak nehledě na obtížnost budete za bohy. Válečníkův Massacre řeší souboje s plebsem (obzvláště pokud máte dva bojovníky). Pro ušetření času se specializujte na spirit magic, která má v datadisku až neuvěřitelné bonusy (viz třebas Staff of the Lost či prstýnek Soulbound - byť prý i tak je dmg cap jen na 50% - takže je to šumák), váš mág si pak také užije vysoký počet killů.

Co jsem rozhodně ocenil je zajímavější prostředí (architektura, styl) a zajímavější nepřátele (Architekt, Mother), díky kterým (doslova) už jsou darkspawni trochu méně anonymními chodícími body zkušenosti. Stran lokací se mi třebas líbil Kal Hirol a příběh jeho obrany. Tady jsem se i párkrát zastavil. Škoda, že příslušný kodex stále stojí za bačkoru (stejně jako drtivá většina ostatních záznamů v kodexu), Tohle měl třebas Witcher se svým bestiářem nebo Planescape Torment s obdobným vyřešeno zajímavěji a byla radost v tom číst. Lokace jsou v datadisku rovněž o něco méně koridorovité a jde tak už spíše o normální mapy. Stále musíte mnohé obíhat a to ač by to zvládl slézt či vylézt i tříletý kluk, nicméně těch barier je přeci jen méně a mapy venkovních lokací již nejsou "tunely" (viz Brecilian Forrest v původní hře). O dost méně je i základních poslíčkovských úkolů. Jako maličkost, která potěší, je možnost výběru asi z deseti heraldických symbolů na štít (Cousland, Legion of the Dead, Antiva Crows, House Aeducan atp.). Přidávají +3 ke všem atributům, což se bohužel ve hře nepíše. Jak říkám - celkově maličkost, ale potěší. Zvláště kvůli výbornému Landsmeet štítu (o fous nejlepší ve hře). Jo a crafting také fajn.

Příšerný je ale kopec bugů, po vstupu do dolů ve Wending Woodu obratem vše sundejte hlavní postavě, jinak o předměty přijdete. Obdobně s questem pro pašeráky či proti nim v Amaranthine počkejte až po získání Sigrun (kvůli jejímu companion questu). Oghren pak, pokud jste mu dávali dary v Origins, bude jen velmi pomalu stoupat v affection, což je dost mizérie, jelikož na finální rozhovor (a konec jeho companion questu) potřebujete asi 76.

I nadále trvám na tom, že NWN 2 s MotB je lepší volbou. I vzhledem k tomu, že je Dragon Age s Awakening často zcela evidentně kopírují. Ale... i tak se to hraje zase o fous lépe než původní hra.

Pro: heraldika, zábavnější "banter" mezi družníky, hezčí architektura, zajímavější bossové, méně koridorovité, atmosféra Kal Hirol

Proti: kopec nikdy neopravených bugů, talenty se ještě více dublují, téměř nulové uznání vašeho "statusu" (viz první odstavec) ze základní hry

+20
  • PC 85
O dvě třídy lepší, jak základní hra. Zatímco původní hra se snažila o rozmáchlý osudový příběh, herní systém šel tak trochu proti tomu, co chtěla hra prezentovat a hra působila až moc staticky na to, aby o sebe nebil námět a zpracování. Awakening se naopak odehrává na mnohem menším prostoru a na pozadí mnohaleté války vypráví menší, ale velice důležitý příběh. Příběh se mi jeví důležitý především proto, že dodává Zplozencům nějaký hlubší motiv. Nejsou to už jen generičtí nepřátelé, o kterých hráč ví jen to, že jsou strašně zlí a nebezpeční a že před nimi musí zachránit svět. Dodává jim jakous takous hloubku. To je věc, která mi předtím hodně chyběla.

S komorním příběhem přichází i odpovídající zpracování. Ačkoli ani tentokrát nejde o vyloženě objevný příběh, jeho celkové podání se mi líbilo. Stejně tak zpracování gameplaye. Lokace jsou menší, plnější. Méně bojování, více kecání a jediná má výtka směřuje k novým parťákům, kteří jsou sice fajn, ale dialogy s nimi jsou velice osekané. Tábor jako v původní hře se nekoná. Naopak chválím upravený systém dárků, který konečně dává smysl. Herní doba je přiměřeně dlouhá, questů je hodně a i když je to většinou klasické zabij/přines, přišly mi originálněji napsané, než minule. Hra je i o něco vtipnější, zejména Oghren solí jednu hlášku za druhou.

Obtížnost šla rapidně dolů a až na pár tužších bossfightů se hráč se svým naexpeným hrdinou prosekává Zplozenci jako nůž máslem. Osobně mi to nijak zvlášť nevadilo, tempo bylo tak akorát.

Novinek jako takových sice datadisk zas až tak moc nepřináší, ale to mi nijak zvlášť nevadilo. Questy související s výstavbou pevnosti Šedých strážců byly fajn, ale tvůrci mohli zajít ještě o malinko dál. Očarovávání itemů jsem moc nevyužíval, nebylo to potřeba a navíc tu přetrvává neduh z původní hry a to "nemizející" vizuální efekty kouzel mimo boj. Občas jsem si připadal jak při ohňostroji - z postav srší jiskry, ze zbraní šlehají plameny, nad hlavami hrdinů poletují bludičky, na zemi svítí všemožné ochranné runy. Je to otravné a to samé se týká helem, které jsem na postavy prostě nenasazoval.

Kdybych nečetl zdejší komentáře, myslel bych si, že je to bug-free hra. Za celou dobu jsem nenarazil na nic, co by mi zkazilo požitek z hraní. Kromě občasného vypadávání textur a tu a tam i pádu hry jsem na žadné bugy díky bohům nenarazil.

Co na závěr? Snad jen mé doporučení. Awakening je výborný datadisk, který potěší jak fanoušky původní hry, tak i mírné skeptiky (mě). Má své mouchy, ale pokud by všechna DLC na takovéto kvalitativní úrovni, bylo by hned na tom (hráčském) světě příjemněji.

Credits song

Pro: podání příběhu, rozmanitější lokace, nové charaktery, budování pevnosti, kompaktnější lokace, hromada nových questů

Proti: kotel nepoužitelných skillů; různé drobnosti, které mi vadily už v původní hře

+19
  • PC 75
Ti zmetci zplozenci si nedají pokoj.
Oproti původní hře má datadisk poněkud ponurejší a skromnější atmosféru. Trochu negativně se to podepisuje na pojetí celého příběhu, nicméně hratelnosti to nijak neubližuje. Váš Warden-Commander je velice uznávaným a respektovaným týpkem, který, jak jinak, je jediný, kdo může zastavit nepřirozeně inteligentní a dobře organizované zplozence. Souboje jsou zde stále fajn. Nejsou zde už nijak zvlášť těžké, však taky váš Warden je už docela veterán (můj elfí duelista to s meči umí líp než Do´Urden a Geralt dohromady!), přesto však různorodost nepřátel vám zajistí zábavné šarvátky. Ze samotné tvrze a její údržby jsem byl poněkud zklamaný, protože mi za prvé přišla příliš malá, a za druhé samotné možnosti vylepšovaní mi nepřišly dostačující. Ale co, dyť jsem dobrodruh, nebudu hnít v ňáký tvrzi, ne?!

A teď ke společníkům... Pochopitelně ze všech možných postav z Originů se musel vrátit Oghren, jak jinak, to je přece jasný, děkuju pěkně... bomba, haleluja, pějte písně do kola ... :( Bral jsem ho však s sebou často, protože to byl dobrej tank a byl dobrým pojítkem s původní hrou. Musím ale říct, že tady je mnohem snesitelnější, někdy se mu dokonce i podařilo mě pobavit. Úplně nejraději jsem měl chaoticky dobrého(?) Anderse, který měl pravděpodobně nejlepší a nejzábavnější hlášky ze všech parťáků. A má rád kočky. Jakmile je někdo kočkomil, automaticky mi u něho vzrostou sympatie. (Nikdy tý debilní dvojce neodpustím, jak ho tam znásilnila.) A pak jsem s sebou rád bral Nathaniela. Přišel mi zajímavý jeho původ, jenž se váže na vedlejšího záporáka Originů, plus jsem nutně potřeboval někoho, kdo by mi páčil zámky. Kozatá elfice mě moc nezaujala a Justice se mi nechtělo poslouchat. A Sigurn ani náhodou. Parťáci mají ale mezi sebou opravdu pěkné a mnohdy i vtipné dialogy, které je často radost poslouchat. Obzvlášť, když se pošťuchují Oghren s Andersem, to je vyloženě paráda.

Na datadisk má hra i docela pěknou rozmanitost prostředí. Vůbec mým nejoblíbenějším místem byl asi Blackmarsh, holt jsem prostě na tu temnotu. Navíc se k jeho lokaci váže docela pěkně postavená příběhová linka, kterou uzavírá jeden z nejlepších boss fightů hry. Nebo dvou. Taktéž thaig v Hlubokých vypadal pěkně, ale moc jsem se tam necamral, chtěl jsem co nejrychleji pryč. Ty Hluboké cesty mají sice perfektní atmosféru, ale rád to tam nemám. A taktéž chválím i hl. záporáky, mají charisma, štyl a především z nich jde takový respekt, který v hráčovi probouzí strach i touhu po samotné konfrontaci. Samotný závěrečný souboj byl o trochu těžší, než v původních originech, ale i tak jsem ho pokaždé dal na první pokus.

A ze záporů? Eh... datadisk toho v podstatě nenabídl příliš moc nového. Jak je ponurý, tak je i takový mdlý. Samotný herní příběh mě nijak zvlášť nezaujal, možná to bude i tím, že tentokrát nebyl moc dobře odinterpretovaný. A neskonale mě nasral samotný konec. Naprosto nesnáším, když se nějaký závěr hry skládá ze statických obrázků s nějakým komentářem. Přijde mi to jako vrchol lenosti a amatérismu. O to horší je ten fakt, že zde naskočí doslova po zdolání hl. záporáka. Strašný!

Jedná se však o povedený datadisk s pěknými záporáky, přijatelnými družníky a stále s pěknou rozmanitostí prostředí. Pokud hrajete sérii Dragon age chronologicky, tak si zde tu rozmanitost vychutnávejte co nejvíc, ve dvojce si jí totiž téměř vůbec neužijete. Možná proto byl tenhle datadisk tak ponurý. Že ví, co ho čeká poté... No, nedivim se mu.

Pro: Pěkná hratelnost, jakž takž společníci, rozmanitost prostředí, bitky, hl. záporáci

Proti: Ta tvrz nic moc, špatně podaný příběh, trochu mdlé, závěr hry

+17
  • PC 80
18 hodin pro kompletni dohrani hry na obtiznost easy je, myslim, v dnesni dobe celkem slusna delka i pro zakladni hru, natoz pak pro datadisk/DLC. Hodnoceni davam stejne, jako pro Origins, ale tuhle znamku si Awakenings ode mne muselo skutecne zaslouzit. Kdyby bylo jen o malo kratsi nebo naopak byt jen o pid natazenejsi - a kdybych narazil na vetsi mnozstvi bugu napriklad, sel bych rozhodne s hodnocenim dolu.

Hral jsem verzi z Ultimate Edition, opatchovanou na verzi 1,5. I tak se vyskytlo par problemu, bud protoze je patch nijak neovlivnil, nebo protoze je na vine spatne designerske rozhodnuti.

Nepotkal me problem s inventarem v Silverite Mines, problem s chybejicim triggerem pro osobni quest jedne z clenek druziny jsem vyresil fanouskovskym patchem a na pady hry jsem byl zvykly ze sveho stareho PC - a navic jich bylo daleko min, takze vlastne vyhra:-P

Mou velkou chybou bylo, ze jsem si Awakening nechal az jako posledni DLC z kolekce, po dohrani vsech ostatnich, takze hra muj save z Witch Hunt neprijala (i kdyz vhledem k casove posloupnosti zcela logicky) a ja musel zacit se svou sockou z konce Origins a ne s nabusenym mazakem, ktery prezil Golems of Amgarrak i hon na carodejnici.

Za pomerne smutne designove rozhodnuti povazuji nutnost hrat tri hlavni subquesty v urcitem poradi - pokud totiz vezmete segment s Velannou nebo Sigrun jako posledni z nich, nebudete mit moznost je pak prijmout do radu Grey Wardenu. Ocenuji naopak moznost zachraneni jak mesta Amaranthine, tak tvrze Vigil's Keep za predpokladu, ze vase sidlo dostatecne opevnite, posadku dobre vyzbrojite a taky zajistite dostatecny pohyb zbozi zachranenim/zlanarenim dvou kupcu, nemluve o vycisteni Augiasova chleva pod tvrzi :-P. Ze si nektere z questu muzete vlastni blbosti/nepozornosti zablokovat, to uz je vec jina, ale tezko tohle povazovat za chybu - nektere veci si proste musite zaslouzit.

Konverzaci s postavami je sice mene, nez v jednicce, coz ale neznamena, ze chybi uplne. Bud jsou spusteny samy od sebe, nebo jim musite napomoci kliknutim na aktivni misto v jejich blizkosti. V urcitych mistech clenove party komunikuji i mezi sebou a poslouchat treba Oghrenovo nabalovani Sigrun je opravdu hodne zabavne (na druhou stranu, z tonu jejich odpovedi je misty slyset, jak moc neprijemne ji toto svadeni je). Oghrenovy vystupy s beckou v hlavni sini tvrze jsou snad nejpovedenejsi ze vsech, ale i ostatni postavy maji zajimavou historii. I kdyz jsem nejcasteji hral ve slozeni Mag-hlavni postava, Nathaniel (rogue), Anders (Mag-healer) a Oghren, i zbyle tri postavy maji neco do sebe a tu praci jsem si dal, abych jejich approval vyhnal na stovku a poplnil jejich questy.

Za mne zkratka spokojenost...
+14
  • PC 85
Bylo to lepší než Prameny. Sice menší délka, ale plnější hra. Lokace už nejsou tak zbytečně dlouhé. Hra je více nabitá dějem. Jakožto velitel tu opravdu pociťujete důsledky svého rozhodnutí. A to včetně soudů nad zdánlivě obyčejnými lidmi. Tenhle datadisk prostě baví a odsýpá víc než původní hra.

Grafika se snad i zlepšila, na to, že to byl opravdu rychle vydaný datadisk. Na nějaké veliké chyby jsem v mé verzi nenarazil. Docela dost nových nepřátel, schopností, kouzel. Dokonce byl i vylepšený dárkový systém. Už je nelze kupovat po stovkách. Naopak zase ubyla interakce se společníky. Což mě docela vyhovovalo.

Často si tu lidé stěžují na nízkou obtížnost. Trochu nižší je, ale na tu nejtěžší obtížnost je pořád potřeba dost taktizovat. Teda až na ten závěrečný souboj. Pěkný příběh má i docela ucházející vyvrcholení. Hra je o něco méně lineární. Ač vylepšená, stále poněkud plastická grafika. Neviditelné překážky mě i tady docela štvaly.

Duch hry zůstává stále stejný. Moc vážnosti, málo humoru. Vy jste borec a všichni ostatní neschopní. Noví nepřátelé jsou ale správně hnusní. Do toho konečného doupěte jsem se fakt těšil, až se pomstím. Celkově tu mám prostě lepší pocit, než z předešlé hry.

Pro: nabitější dějem, pádná rozhodnutí, vylepšený systém dárků, noví nepřátelé, akorát délka

Proti: už původní hra nebyla velký zázrak

+13
  • PC 75
Dragon Age: Awekening se mnohém lépe snáší, pokud to neberete jako plnohodnotnou hru :). Vážně, zkuste to. Berte to na jednu stranu jako prolog k Dragon Age 2, částečně jako Epilog k Dragon Age: Origins – protože hrozba Zplozenců byla pro většinu hráčů na dost dlouho zažehnána, možná navěky – a zároveň jako splněná všech vlhkých snů hráčů a tvůrců. Rozebereme si to postupně.

Tuším, že Awekening vyšel cca rok před Dragon Age 2, což je mimochodem zřejmě důvod, proč v jistých ohledech působí dvojka nedodělaně – to sem ale nepatří. Jde o to, že datadisk na kousavá mnoho příběhů, a dokonce i hlavních zápletech pro budoucí hry, a nejvíce tak činí v případě Anderse a Spravedlnosti. Jde však primárně o to, že se jedná o plnohodnotný přechod od Zplozenců a Šedých stráž k mágům, templářům, a především záhadným světem duchů a démonů. Právě zde začíná být jasné, že to není tak snadné, jak se snažili v Origins namluvit, a vytvoří se tak plnohodnotná základna pro celý další děj tohoto světa.

Stejně jako datadisk vymetl cestičku k dalším hrám, zároveň plnohodnotně uzavřel děj předchozí hry. Samozřejmě ne nutně, princip volby, ale myslím, že většina hráčů uzavřela s Architektem dohodu, což dost možná řeší problém se Zplozenci na mnoho stovek let, ne-li navždy. Hra vlastně říká, že Zplozenci už problém nejsou – čekají nás jiné problémy, a Šedé strážce můžeme nechat za sebou. To je podle mě moc fajn. Ačkoliv – v míru bdělost.

No, a nakonec ten detail, že Awekening je ďábelská jízda, při které se z vás stává vraždící stroj. Vážně, pokud jste měli pocit, že třeba takový mág v Origins je neporazitelný, tak tady se z vás stává nezastavitelná hořící koule, která od sebe odhazuje nepřátele díky magické bariéře a poté je zmrazí na kost a roztříští. A válečníci i lotři to snadno dohání, protože datadisk přináší lektvary výdrže. A také výrobu run. A několinásobně zvýšení zdraví, many a výdrže, pokud do toho budete investovat. Mám zkrátka pocit, že tvůrci tam vrazili vše, co se do Origins nevešlo, nestihlo se udělat, nebo by to zamávalo s vyvážeností. A to ani nemluvím o nových specializacích. Zkuste si udělat Arcane Warriora + Battlemage, a budete naprosto chápat o čem mluvím.

Vesměs to jsou všechno ale skvělé věci. Máme mu poměrně dobrý příběh, uzavření starých věcích a otevřených nových, a vlastně ačkoliv může být halda novinek v herních systému i na obtíž, nakonec to nevadí, jde to i ignorovat a nic se nestane – tak proč je Awekening tak nízko hodnocení, a dokonce i já se na této vlně svezu? Odpovědí je několik.

Za prvé, hra se odehrává na strašně stísněném prostoru se strašně velkým množstvím nepřehledných questů. Cítíte se tak trochu klaustrofobně, v pasti, a hlavně nemáte možnost si oddychnout. Je zajímavé, že se to celkově moc neliší od Origins, ale tam vlastně bylo tolik lokací, že jste se nikdy necítili jako na provaze. Navíc se v tom jako nový hráč těžko orientujete a nemáte čas na rozkoukání. Tato situace se zlepší, pokud hrajete po druhé nebo po třetí, protože už víte, kam jít, jak to efektivně udělat apod. Ale nic to na tom nešvaru nemění.

A pak náš evergreen s bugy. Awekening to fakt vyvedl na úplně novou úroveň, která mě málem uprostřed noci přivedla k pláči. Předveďme si to na společnících, ke kterým se ještě dostanu, ale nyní jen stručně. Dostávají se k vám postupně, to je asi jasné, ale pokud jednu postavu získáte až jako úplně poslední – a já mám podezření, že to tak bude mít většina hráčů – zablokuje se vám možnost pro jeden společníkův quest, a pokud jste před jejím náborem splnili jeden vedlejší úkol – který na vás doslova zařve – zablokuje se druhý společníkův quest. Pokud tyto questy nesplníte, může to navíc vézt ke smrti postavy v epilogu, a to už je blbí. Dobrá, či spíše uklidňující, zpráva je, že většina těchto palčivých problémů je řešena nějakým neoficiálním módem, a to snadno a rychle bez instalace. Případně lze udělat questy v určitém pořadí, aby se vzájemně neblokovali, ale podstatné je, že to takhle být nemá – tohle se nemělo pustit ven, mělo se to opravit, případně se vydat oficiální záplata, ale do dnes nic. Fanoušci jsou odkázání sami na sebe, a to není dobře.

Společníci jako celek jsou fajn a zajímaví, ale nelze s nimi jen tak volně mluvit a vlastně velká část jejich příběhu vám zůstane uzavřena, protože se na něj nemůžete aktivně ptát – tohle bylo jedno z největších pozitiv Origins, a je jasné, že odstranění se muselo podepsat. Přesto ale musím vyzdvihnout, že i přes tato omezení si ke svým spolubojovníkům vztah vytvoříte – není to jako v DAO nebo DA2, ale vytvoříte.
Snad je pochopitelné, proč je můj vztah k Dragon Age: Awekening poněkud ambivalentní. Ale dá se to snést, zvlášť pokud hrajete už po druhé nebo potřetí. A pokud tvoříte „kánonický save“ pro Dragon Age 2, je prakticky povinnost si jej zahrát.

Pro: Skvělý přechod mezi jedničkou a dvojkou, zajímavé nové specializace, máte možnost nechat někoho zbičovat

Proti: Neskutečné bugy, omezení konverzací, malý prostor hry

+13
  • PC 85
S přihlédnutím na rozlehlost světa a velkou provázanost řady událostí v Pramenech, jsem byl už jen z existence datadisku hodně překvapený a rozčarovaný. DLC rozšiřující hrstku postav a dějů, ano – to by fungovalo, říkal jsem si, ale celý datadisk, který se navíc pyšní možností importování postavy a návazností na děj?! Copak to jde?! Bál jsem se, že datadisk můj celkový dojem z DA jedině pošpiní, ale ono to kupodivu fungovalo! Neříkám bezchybně, ale velmi dobře určitě ano. Je to takové… skromnější DA:O se vším všudy.

Procitnutí válčí na dvou frontách…

Frontou první je silná provázanost s původní hrou, díky které si fanoušek DA přijde na své. Hráč má možnost čelit důsledkům některých činů, vzít si s sebou řadu předmětů a importovat postavu se stejným vzhledem a všemi získanými schopnostmi. Přestože jsem se ani jednou nepodíval na stará známá místa, měl jsem pocit, že opravdu pokračuji v ději a nejdu „jen“ do dalšího epizodického dobrodružství.

Na frontě druhé na to jde datadisk od píky, to aby se hráč nenudil a nedostavil se stereotyp. Hra přináší zbrusu nová prostředí, nové dějové linky, nové předměty, schopnosti i nepřátele. Také většina společníků i dalších postav je zcela nových. Sice je možné narazit na staré známé (Wynne, Loghain a Alistair), ale opravdu značný prostor dostane jen Oghren. Ne, že bych byl s touhle volbou spokojený, protože Oghren patří permanentně k mým nejméně oblíbeným společníkům. Bohužel ani ostatní společníci nejsou nic extra. Tedy, abych to upřesnil – většina z nich je vcelku zajímavá a i na omezenou délku datadisku mají pěkně vykreslený charakter, jenže mezi zajímavou postavou a sympatickou postavou je rozdíl. A přitom vůbec první společník, se kterým se dostanete do kontaktu, se tváří jako těžká sympaťačka – rozumná a uctivá bojovnice. Jenomže… máloco mě dokáže v DA překvapit, ale když zemře sympatická společnice, které se navíc zvyšuje míra oblíbenosti (v Pramenech důkaz toho, že zůstane v partě), je to pořádný šok.

Zajímavá je možnost začít datadisk s novou hlavní postavou. Tehdy se však hráč nedočká šesti prologů, ale bude rovnou vržen do děje, jakožto Šedý strážce z Orlais (skřípání zubů některých NPC je skoro slyšet). Hra za Orlesiána má určité odlišnosti a to především v tom, jak vás vnímají druzí. Ovšem vinou provázaností jednotlivých dílů série není nijak vhodné začít hru znovu bez importu uložení (snad jen při ztrátě uložených pozic).

Příběh není tak epický jako v Pramenech, ale to na škodu rozhodně není. Pořád se děj točí okolo Šedých strážců a Zplozenců, tudíž se myšlenka DA (boj dobra proti čirému zlu) nezměnila, ačkoli… zlo možná už není tak zlé, ale to si každý posoudí sám. Ani trojice vedlejších dějových linek, které rámcuje hlavní příběh, mě nezklamaly. Porovnávat třeba Breciliánský les s Pohyblivým lesem dost dobře nelze, protože datadisk je zkrátka ve všem skromnější, ale i když kvantita ustoupila, kvalita se drží své laťky.

Jsou tu sice některé vedlejší questy, které působi hodně lacině. Série úkolů pro sirotky je vůbec vrchol stupidity. Ale pak jsou zase kvalitně vymyšlené úlohy, které nepostrádají originalitu (kruh v lese, dva bratři, hádanky v mokřině,...) takže celkově vzato se i questy drží na úrovni Pramenů.

Z hrdinů tramperů se stali obyvatelé pevnosti Strážců. Konečně jsem si připadal jako někdo, což ještě umocňují jakési subquesty týkající se oprav tvrze, jejího vylepšování, najímání pomocníků a do jisté míry i vládnutí okolí. Je to změna oproti DA, kde se hráč vypracovával z nicky nahoru a i když byl ve světě za slavného bojovníka, bydlel většinu hry ve stanu.

Příjemně mě potěšily i novinky v rámci samotné hratelnosti. Nové předměty + zbraně, dále nové specializace (6), kouzla a schopnosti. Nechybí ani nové recepty na lektvary, jedy i pasti. K výrobním schopnostem přibyla výroba run, ze které se však stal hrozný zmatek. Run je velké množství druhů, navíc každý druh má 7 úrovní kvality, a pro výrobu těch nejlepších run je zapotřebí v hojném množství vyrábět runy horší, které slouží jako surovina. Takže, jestliže chci jednu Paragonskou runu, potřebuji vyrobit X prvotřídních, ale na to potřebuji X velmistrovských, na ty zase X mistrovských a tak dále… no prostě guláš.

Ale jsou tu i mnohem povedenější novinky… Tak například kniha na přerozdělení schopností. Už v Pramenech se mi občas stávalo, že jsem narazil na společníka, který se svými schopnosti velmi podobal jinému společníkovi. Nalezení společníci už mají určitou úroveň a investované body do stromu talentů, takže směřují k určitým schopnostem. Možnost body přerozdělit je rozhodně vítaná novinka a nestane se, že by jeden společník zastínil druhého.

Dalším plusem jsou knihy na naučení specializací. V Pramenech se tu a tam stalo, že požadavek pro odemknutí specializace měl velmi nepříjemný dopad na společníky. V jednom případě dokonce společník napadl hráče a musel být zabit. Díky těmto knihám není problém si specializace vyzkoušet a navíc se opětovně odemknou i v Pramenech!

Poměrně kontroverzní je vyváženost, či spíše nevyváženost obtížnosti. Stejně jako u Pramenů jsem hrál na snadnou, ale už od počátku byly boje triviální. V Pramenech se mi stávalo, že některé boje byly opravdu náročné, hrdinové padali (občas zemřeli všichni), ale Procitnutí se tvářilo strašně jednoduše, až jsem musel obtížnost navýšit. Myslím, že to je zčásti nutná daň za možnost importu postavy. Hra nemůže tušit, v jakém stavu vaše postava bude, a co všechno si s sebou přinese (včetně sumy peněz). Samozřejmě i nepřátelům se zvedá úroveň, stejně jako postavám, ale přinesená výbava a naučené schopnosti dělají strašně moc.

Jako podstatně větší problém vidím zvýšený počet závažných bugů. Rozsáhlá RPG se bugům prostě nevyhnou, ale když bugy nijak neovlivňují hratelnost, je vše ještě v pořádku, jenže to u Procitnutí neplatí. Takže pár nejzávažnějších bugů, které se mě nevyhnuly:
- Pokud epizoda v Černé mokřině není vyřešena až jako poslední ze tří hlavních příběhů, nelze splnit úkol Přijmutí Vellany/Sigrun mezi Strážce
- Některé postavy začnou již od počátku na 100 bodech oblíbenosti
- Dokončení úkolů pro kupce pomůže zlepšit nabídku obchodníka z tvrze, ale jeden z úkolů se nezpřístupní, jestliže hráč v otázce pašeráků stojí na straně městské stráže.
- Osobní úkol pro Sigrun se spustí jedině v případě, že úkol s pašeráky ještě nebyl dokončen
- Řada předmětů z Pramenů se do Procitnutí nepřenese (většina předmětů z DLC)
- Kodexy se na počátku hry hrozně ‚zpřehází‘ – řešením je loading.

Jak Procitnutí shrnout? Fanoušek DA po datadisku sáhne, ať už bude jakýkoli. Odpůrce DA zřejmě nedohraje ani základní hru, natož datadisk. A co ti, kteří považují DA za průměr? Ti by od datadisku neměli očekávat žádnou výraznou změnu (ať už k lepšímu, či horšímu), pouze by měli brát v potaz, že výsledek byl šitý až moc horkou jehlou.

Moje čistá herní doba činí velmi slušných 30 hodin.

Pro: Prodloužení zážitku, pěkný příběh + prostředí, řada novinek, návrat některých postav, hra za Orlesiána (trochu jiný zážitek)

Proti: Velká zabugovanost, nevyvážená obtížnost, slabší společnící (zajímaví, ale nesympatičtí), zmatená výroba run

+10
  • PC 60
Originální Dragon Age: Origins bych označil za nadmíru povedenou hru. O datadisku se to už ale říct nedá.

V prvních krocích jsem měl takový divný pocit který jsem nedokázal definovat. Ale což, postupoval jsem, sekal jsem zplozence, plnil questy. Potěšilo mě setkání s Oghrenem a Alistairem...ale čekal jsem víc starých známých

Jako ve správném datadisku, i zde je přidáno několik nových věcí, které by měly zpestřit hru. Nejsem si však jistý, jestli se to povedlo. Specializace beru, o tom žádná. Ale co ty nové schopnosti? Rytí run? Tu věc jsem ani jednou nepoužil. A schopnost, která přidá život a výdrž/magii? Asi nejužitečnější věc, co byla přidána, ale je to obrovské ulehčení hry.

Tady totiž narážíme na zásadní problém. Kouzel a schopností je nyní tak moc, že se ani nevejdou do spodní lišty pro rychlé použití. A co víc, často je to už dříve používaná schopnost, jen se trochu jinak chová (místo tří bodnutí za sebou jsou to jen dvě, ale za to vždycky s kritickým zásahem)...ale to už jsem asi jen moc velký rejpal.

Další věc je ta, že s importovanou postavou jsem byl naprosto neporazitelný. Od začátku hry jsem i přes hraní na nejtěžší obtížnost použil léčivé prostředky jen u finálního bosse. A tak to bylo naprosto u všech postav spolubojovníků.

A když jsme u těch postav, žádná se ani trochu nesnaží o to, aby byla sympatická. Spravedlnost je sympatický jako mrtvola, trpaslice jako sekera v zadku, elfka jako tchýně, co připálila guláš a Oghren...ten je vlastně ještě s Nathanielem a Andersem fajn...a samozřejmě se sirem Drápalem :)) Slovní přestřelky už nejsou tolik vtipné, s kumpány nelze mluvit stylem rozhovoru...

A v tuhle chvíli mi došlo, co byl ten divný pocit na začátku hry - vaření z vody! A tohle vaření z vody je hlavně (bohužel) znát snad na každé pídi příběhu. Přišlo mi, že tenhle příběh úplně obrátil naruby celý příběh původní ...a také je z něho cítit typický syndrom pokračování - v prvním díle bylo nepřátel hodně, ale byli tupí...tak jich teď bude míň, ale budou chytří! A ještě k tomu to hraničí s genetickými pokusy...to mi připomíná Jurský Park.

Hra také trpí například zasekáváním společníků, nebo třeba špatnou optimalizací (nebo si to aspoň myslím, protože se mi hra při větším počtu nepřátel začala sekat, což se u původní hry nestávalo)

Tak...může se zdát, že jsem tuhle hru dost sepral, ale musím říct, že určité standardy si datadisk přece jen udržel, nicméně je to hlavně zásluhou původní hry - hudba, dabing, grafika, animace postav.

Na závěr tedy: Awakening dle mého názoru nesahá Origins ani po kotníky. Příběh je takový plytký a přidané "vychytávky" na mě působí jako násilně vetknutá těžká palice v řitním otvoru...naštorc. Trochu mě to mrzí...hlavně proto, že původní hru téměř uctívám...

Pro: Design úrovní, sir Drápal, ucházející herní doba, ... ehm...ještěěě...jo, hudba!

Proti: Divný příběh, nesympatické postavy, lehká obtížnost, bugy, Architekt (ježiši!), hrozně moc schopností

+7
  • PC 0
Nebyť dvoch zdrvujúcich bugov, z ktorých prvý mi znemožnil hru dohrať (nechtiac som prebehol nascriptované udalosti v zlom poradí vo Winding Woods) a musel som loadovať pozíciu starú asi 4-5 hodín a celé to opakovať, a druhý, ktorý ma obral o približne polovicu používaného equipmentu celej party (na začiatku Silverite Mine ma hra obere o celý equipment, ktorý mám potom nájsť na mŕtvolách a v cheste -- z čoho som získal späť tak max polovicu), by si toto patetické 10 hodinové DLC s 25 questami typu: dones 5 kusov dreva, klikni na 8 sôch, zabi 10 vlkov, zaslúžilo najmenej tých 15 percent. Takto je to na nulu. Hru som dohral len kvôli svojej kompulzívno obsesívnej poruche ("OCD"), v relatívne pokročilom štádiu, ktorá ma núti dohrať každú idiotinu just for the sake of it.
-3 +14 −17