Dragon Age: Awekening se mnohém lépe snáší, pokud to neberete jako plnohodnotnou hru :). Vážně, zkuste to. Berte to na jednu stranu jako prolog k Dragon Age 2, částečně jako Epilog k Dragon Age: Origins – protože hrozba Zplozenců byla pro většinu hráčů na dost dlouho zažehnána, možná navěky – a zároveň jako splněná všech vlhkých snů hráčů a tvůrců. Rozebereme si to postupně.

Tuším, že Awekening vyšel cca rok před Dragon Age 2, což je mimochodem zřejmě důvod, proč v jistých ohledech působí dvojka nedodělaně – to sem ale nepatří. Jde o to, že datadisk na kousavá mnoho příběhů, a dokonce i hlavních zápletech pro budoucí hry, a nejvíce tak činí v případě Anderse a Spravedlnosti. Jde však primárně o to, že se jedná o plnohodnotný přechod od Zplozenců a Šedých stráž k mágům, templářům, a především záhadným světem duchů a démonů. Právě zde začíná být jasné, že to není tak snadné, jak se snažili v Origins namluvit, a vytvoří se tak plnohodnotná základna pro celý další děj tohoto světa.

Stejně jako datadisk vymetl cestičku k dalším hrám, zároveň plnohodnotně uzavřel děj předchozí hry. Samozřejmě ne nutně, princip volby, ale myslím, že většina hráčů uzavřela s Architektem dohodu, což dost možná řeší problém se Zplozenci na mnoho stovek let, ne-li navždy. Hra vlastně říká, že Zplozenci už problém nejsou – čekají nás jiné problémy, a Šedé strážce můžeme nechat za sebou. To je podle mě moc fajn. Ačkoliv – v míru bdělost.

No, a nakonec ten detail, že Awekening je ďábelská jízda, při které se z vás stává vraždící stroj. Vážně, pokud jste měli pocit, že třeba takový mág v Origins je neporazitelný, tak tady se z vás stává nezastavitelná hořící koule, která od sebe odhazuje nepřátele díky magické bariéře a poté je zmrazí na kost a roztříští. A válečníci i lotři to snadno dohání, protože datadisk přináší lektvary výdrže. A také výrobu run. A několinásobně zvýšení zdraví, many a výdrže, pokud do toho budete investovat. Mám zkrátka pocit, že tvůrci tam vrazili vše, co se do Origins nevešlo, nestihlo se udělat, nebo by to zamávalo s vyvážeností. A to ani nemluvím o nových specializacích. Zkuste si udělat Arcane Warriora + Battlemage, a budete naprosto chápat o čem mluvím.

Vesměs to jsou všechno ale skvělé věci. Máme mu poměrně dobrý příběh, uzavření starých věcích a otevřených nových, a vlastně ačkoliv může být halda novinek v herních systému i na obtíž, nakonec to nevadí, jde to i ignorovat a nic se nestane – tak proč je Awekening tak nízko hodnocení, a dokonce i já se na této vlně svezu? Odpovědí je několik.

Za prvé, hra se odehrává na strašně stísněném prostoru se strašně velkým množstvím nepřehledných questů. Cítíte se tak trochu klaustrofobně, v pasti, a hlavně nemáte možnost si oddychnout. Je zajímavé, že se to celkově moc neliší od Origins, ale tam vlastně bylo tolik lokací, že jste se nikdy necítili jako na provaze. Navíc se v tom jako nový hráč těžko orientujete a nemáte čas na rozkoukání. Tato situace se zlepší, pokud hrajete po druhé nebo po třetí, protože už víte, kam jít, jak to efektivně udělat apod. Ale nic to na tom nešvaru nemění.

A pak náš evergreen s bugy. Awekening to fakt vyvedl na úplně novou úroveň, která mě málem uprostřed noci přivedla k pláči. Předveďme si to na společnících, ke kterým se ještě dostanu, ale nyní jen stručně. Dostávají se k vám postupně, to je asi jasné, ale pokud jednu postavu získáte až jako úplně poslední – a já mám podezření, že to tak bude mít většina hráčů – zablokuje se vám možnost pro jeden společníkův quest, a pokud jste před jejím náborem splnili jeden vedlejší úkol – který na vás doslova zařve – zablokuje se druhý společníkův quest. Pokud tyto questy nesplníte, může to navíc vézt ke smrti postavy v epilogu, a to už je blbí. Dobrá, či spíše uklidňující, zpráva je, že většina těchto palčivých problémů je řešena nějakým neoficiálním módem, a to snadno a rychle bez instalace. Případně lze udělat questy v určitém pořadí, aby se vzájemně neblokovali, ale podstatné je, že to takhle být nemá – tohle se nemělo pustit ven, mělo se to opravit, případně se vydat oficiální záplata, ale do dnes nic. Fanoušci jsou odkázání sami na sebe, a to není dobře.

Společníci jako celek jsou fajn a zajímaví, ale nelze s nimi jen tak volně mluvit a vlastně velká část jejich příběhu vám zůstane uzavřena, protože se na něj nemůžete aktivně ptát – tohle bylo jedno z největších pozitiv Origins, a je jasné, že odstranění se muselo podepsat. Přesto ale musím vyzdvihnout, že i přes tato omezení si ke svým spolubojovníkům vztah vytvoříte – není to jako v DAO nebo DA2, ale vytvoříte.
Snad je pochopitelné, proč je můj vztah k Dragon Age: Awekening poněkud ambivalentní. Ale dá se to snést, zvlášť pokud hrajete už po druhé nebo potřetí. A pokud tvoříte „kánonický save“ pro Dragon Age 2, je prakticky povinnost si jej zahrát.