S přihlédnutím na rozlehlost světa a velkou provázanost řady událostí v Pramenech, jsem byl už jen z existence datadisku hodně překvapený a rozčarovaný. DLC rozšiřující hrstku postav a dějů, ano – to by fungovalo, říkal jsem si, ale celý datadisk, který se navíc pyšní možností importování postavy a návazností na děj?! Copak to jde?! Bál jsem se, že datadisk můj celkový dojem z DA jedině pošpiní, ale ono to kupodivu fungovalo! Neříkám bezchybně, ale velmi dobře určitě ano. Je to takové… skromnější DA:O se vším všudy.
Procitnutí válčí na dvou frontách…
Frontou první je silná provázanost s původní hrou, díky které si fanoušek DA přijde na své. Hráč má možnost čelit důsledkům některých činů, vzít si s sebou řadu předmětů a importovat postavu se stejným vzhledem a všemi získanými schopnostmi. Přestože jsem se ani jednou nepodíval na stará známá místa, měl jsem pocit, že opravdu pokračuji v ději a nejdu „jen“ do dalšího epizodického dobrodružství.
Na frontě druhé na to jde datadisk od píky, to aby se hráč nenudil a nedostavil se stereotyp. Hra přináší zbrusu nová prostředí, nové dějové linky, nové předměty, schopnosti i nepřátele. Také většina společníků i dalších postav je zcela nových. Sice je možné narazit na staré známé (Wynne, Loghain a Alistair), ale opravdu značný prostor dostane jen Oghren. Ne, že bych byl s touhle volbou spokojený, protože Oghren patří permanentně k mým nejméně oblíbeným společníkům. Bohužel ani ostatní společníci nejsou nic extra. Tedy, abych to upřesnil – většina z nich je vcelku zajímavá a i na omezenou délku datadisku mají pěkně vykreslený charakter, jenže mezi zajímavou postavou a sympatickou postavou je rozdíl. A přitom vůbec první společník, se kterým se dostanete do kontaktu, se tváří jako těžká sympaťačka – rozumná a uctivá bojovnice. Jenomže… máloco mě dokáže v DA překvapit, ale když zemře sympatická společnice, které se navíc zvyšuje míra oblíbenosti (v Pramenech důkaz toho, že zůstane v partě), je to pořádný šok.
Zajímavá je možnost začít datadisk s novou hlavní postavou. Tehdy se však hráč nedočká šesti prologů, ale bude rovnou vržen do děje, jakožto Šedý strážce z Orlais (skřípání zubů některých NPC je skoro slyšet). Hra za Orlesiána má určité odlišnosti a to především v tom, jak vás vnímají druzí. Ovšem vinou provázaností jednotlivých dílů série není nijak vhodné začít hru znovu bez importu uložení (snad jen při ztrátě uložených pozic).
Příběh není tak epický jako v Pramenech, ale to na škodu rozhodně není. Pořád se děj točí okolo Šedých strážců a Zplozenců, tudíž se myšlenka DA (boj dobra proti čirému zlu) nezměnila, ačkoli… zlo možná už není tak zlé, ale to si každý posoudí sám. Ani trojice vedlejších dějových linek, které rámcuje hlavní příběh, mě nezklamaly. Porovnávat třeba Breciliánský les s Pohyblivým lesem dost dobře nelze, protože datadisk je zkrátka ve všem skromnější, ale i když kvantita ustoupila, kvalita se drží své laťky.
Jsou tu sice některé vedlejší questy, které působi hodně lacině. Série úkolů pro sirotky je vůbec vrchol stupidity. Ale pak jsou zase kvalitně vymyšlené úlohy, které nepostrádají originalitu (kruh v lese, dva bratři, hádanky v mokřině,...) takže celkově vzato se i questy drží na úrovni Pramenů.
Z hrdinů tramperů se stali obyvatelé pevnosti Strážců. Konečně jsem si připadal jako někdo, což ještě umocňují jakési subquesty týkající se oprav tvrze, jejího vylepšování, najímání pomocníků a do jisté míry i vládnutí okolí. Je to změna oproti DA, kde se hráč vypracovával z nicky nahoru a i když byl ve světě za slavného bojovníka, bydlel většinu hry ve stanu.
Příjemně mě potěšily i novinky v rámci samotné hratelnosti. Nové předměty + zbraně, dále nové specializace (6), kouzla a schopnosti. Nechybí ani nové recepty na lektvary, jedy i pasti. K výrobním schopnostem přibyla výroba run, ze které se však stal hrozný zmatek. Run je velké množství druhů, navíc každý druh má 7 úrovní kvality, a pro výrobu těch nejlepších run je zapotřebí v hojném množství vyrábět runy horší, které slouží jako surovina. Takže, jestliže chci jednu Paragonskou runu, potřebuji vyrobit X prvotřídních, ale na to potřebuji X velmistrovských, na ty zase X mistrovských a tak dále… no prostě guláš.
Ale jsou tu i mnohem povedenější novinky… Tak například kniha na přerozdělení schopností. Už v Pramenech se mi občas stávalo, že jsem narazil na společníka, který se svými schopnosti velmi podobal jinému společníkovi. Nalezení společníci už mají určitou úroveň a investované body do stromu talentů, takže směřují k určitým schopnostem. Možnost body přerozdělit je rozhodně vítaná novinka a nestane se, že by jeden společník zastínil druhého.
Dalším plusem jsou knihy na naučení specializací. V Pramenech se tu a tam stalo, že požadavek pro odemknutí specializace měl velmi nepříjemný dopad na společníky. V jednom případě dokonce společník napadl hráče a musel být zabit. Díky těmto knihám není problém si specializace vyzkoušet a navíc se opětovně odemknou i v Pramenech!
Poměrně kontroverzní je vyváženost, či spíše nevyváženost obtížnosti. Stejně jako u Pramenů jsem hrál na snadnou, ale už od počátku byly boje triviální. V Pramenech se mi stávalo, že některé boje byly opravdu náročné, hrdinové padali (občas zemřeli všichni), ale Procitnutí se tvářilo strašně jednoduše, až jsem musel obtížnost navýšit. Myslím, že to je zčásti nutná daň za možnost importu postavy. Hra nemůže tušit, v jakém stavu vaše postava bude, a co všechno si s sebou přinese (včetně sumy peněz). Samozřejmě i nepřátelům se zvedá úroveň, stejně jako postavám, ale přinesená výbava a naučené schopnosti dělají strašně moc.
Jako podstatně větší problém vidím zvýšený počet závažných bugů. Rozsáhlá RPG se bugům prostě nevyhnou, ale když bugy nijak neovlivňují hratelnost, je vše ještě v pořádku, jenže to u Procitnutí neplatí. Takže pár nejzávažnějších bugů, které se mě nevyhnuly:
- Pokud epizoda v Černé mokřině není vyřešena až jako poslední ze tří hlavních příběhů, nelze splnit úkol Přijmutí Vellany/Sigrun mezi Strážce
- Některé postavy začnou již od počátku na 100 bodech oblíbenosti
- Dokončení úkolů pro kupce pomůže zlepšit nabídku obchodníka z tvrze, ale jeden z úkolů se nezpřístupní, jestliže hráč v otázce pašeráků stojí na straně městské stráže.
- Osobní úkol pro Sigrun se spustí jedině v případě, že úkol s pašeráky ještě nebyl dokončen
- Řada předmětů z Pramenů se do Procitnutí nepřenese (většina předmětů z DLC)
- Kodexy se na počátku hry hrozně ‚zpřehází‘ – řešením je loading.
Jak Procitnutí shrnout? Fanoušek DA po datadisku sáhne, ať už bude jakýkoli. Odpůrce DA zřejmě nedohraje ani základní hru, natož datadisk. A co ti, kteří považují DA za průměr? Ti by od datadisku neměli očekávat žádnou výraznou změnu (ať už k lepšímu, či horšímu), pouze by měli brát v potaz, že výsledek byl šitý až moc horkou jehlou.
Moje čistá herní doba činí velmi slušných 30 hodin.
Procitnutí válčí na dvou frontách…
Frontou první je silná provázanost s původní hrou, díky které si fanoušek DA přijde na své. Hráč má možnost čelit důsledkům některých činů, vzít si s sebou řadu předmětů a importovat postavu se stejným vzhledem a všemi získanými schopnostmi. Přestože jsem se ani jednou nepodíval na stará známá místa, měl jsem pocit, že opravdu pokračuji v ději a nejdu „jen“ do dalšího epizodického dobrodružství.
Na frontě druhé na to jde datadisk od píky, to aby se hráč nenudil a nedostavil se stereotyp. Hra přináší zbrusu nová prostředí, nové dějové linky, nové předměty, schopnosti i nepřátele. Také většina společníků i dalších postav je zcela nových. Sice je možné narazit na staré známé (Wynne, Loghain a Alistair), ale opravdu značný prostor dostane jen Oghren. Ne, že bych byl s touhle volbou spokojený, protože Oghren patří permanentně k mým nejméně oblíbeným společníkům. Bohužel ani ostatní společníci nejsou nic extra. Tedy, abych to upřesnil – většina z nich je vcelku zajímavá a i na omezenou délku datadisku mají pěkně vykreslený charakter, jenže mezi zajímavou postavou a sympatickou postavou je rozdíl. A přitom vůbec první společník, se kterým se dostanete do kontaktu, se tváří jako těžká sympaťačka – rozumná a uctivá bojovnice. Jenomže… máloco mě dokáže v DA překvapit, ale když zemře sympatická společnice, které se navíc zvyšuje míra oblíbenosti (v Pramenech důkaz toho, že zůstane v partě), je to pořádný šok.
Zajímavá je možnost začít datadisk s novou hlavní postavou. Tehdy se však hráč nedočká šesti prologů, ale bude rovnou vržen do děje, jakožto Šedý strážce z Orlais (skřípání zubů některých NPC je skoro slyšet). Hra za Orlesiána má určité odlišnosti a to především v tom, jak vás vnímají druzí. Ovšem vinou provázaností jednotlivých dílů série není nijak vhodné začít hru znovu bez importu uložení (snad jen při ztrátě uložených pozic).
Příběh není tak epický jako v Pramenech, ale to na škodu rozhodně není. Pořád se děj točí okolo Šedých strážců a Zplozenců, tudíž se myšlenka DA (boj dobra proti čirému zlu) nezměnila, ačkoli… zlo možná už není tak zlé, ale to si každý posoudí sám. Ani trojice vedlejších dějových linek, které rámcuje hlavní příběh, mě nezklamaly. Porovnávat třeba Breciliánský les s Pohyblivým lesem dost dobře nelze, protože datadisk je zkrátka ve všem skromnější, ale i když kvantita ustoupila, kvalita se drží své laťky.
Jsou tu sice některé vedlejší questy, které působi hodně lacině. Série úkolů pro sirotky je vůbec vrchol stupidity. Ale pak jsou zase kvalitně vymyšlené úlohy, které nepostrádají originalitu (kruh v lese, dva bratři, hádanky v mokřině,...) takže celkově vzato se i questy drží na úrovni Pramenů.
Z hrdinů tramperů se stali obyvatelé pevnosti Strážců. Konečně jsem si připadal jako někdo, což ještě umocňují jakési subquesty týkající se oprav tvrze, jejího vylepšování, najímání pomocníků a do jisté míry i vládnutí okolí. Je to změna oproti DA, kde se hráč vypracovával z nicky nahoru a i když byl ve světě za slavného bojovníka, bydlel většinu hry ve stanu.
Příjemně mě potěšily i novinky v rámci samotné hratelnosti. Nové předměty + zbraně, dále nové specializace (6), kouzla a schopnosti. Nechybí ani nové recepty na lektvary, jedy i pasti. K výrobním schopnostem přibyla výroba run, ze které se však stal hrozný zmatek. Run je velké množství druhů, navíc každý druh má 7 úrovní kvality, a pro výrobu těch nejlepších run je zapotřebí v hojném množství vyrábět runy horší, které slouží jako surovina. Takže, jestliže chci jednu Paragonskou runu, potřebuji vyrobit X prvotřídních, ale na to potřebuji X velmistrovských, na ty zase X mistrovských a tak dále… no prostě guláš.
Ale jsou tu i mnohem povedenější novinky… Tak například kniha na přerozdělení schopností. Už v Pramenech se mi občas stávalo, že jsem narazil na společníka, který se svými schopnosti velmi podobal jinému společníkovi. Nalezení společníci už mají určitou úroveň a investované body do stromu talentů, takže směřují k určitým schopnostem. Možnost body přerozdělit je rozhodně vítaná novinka a nestane se, že by jeden společník zastínil druhého.
Dalším plusem jsou knihy na naučení specializací. V Pramenech se tu a tam stalo, že požadavek pro odemknutí specializace měl velmi nepříjemný dopad na společníky. V jednom případě dokonce společník napadl hráče a musel být zabit. Díky těmto knihám není problém si specializace vyzkoušet a navíc se opětovně odemknou i v Pramenech!
Poměrně kontroverzní je vyváženost, či spíše nevyváženost obtížnosti. Stejně jako u Pramenů jsem hrál na snadnou, ale už od počátku byly boje triviální. V Pramenech se mi stávalo, že některé boje byly opravdu náročné, hrdinové padali (občas zemřeli všichni), ale Procitnutí se tvářilo strašně jednoduše, až jsem musel obtížnost navýšit. Myslím, že to je zčásti nutná daň za možnost importu postavy. Hra nemůže tušit, v jakém stavu vaše postava bude, a co všechno si s sebou přinese (včetně sumy peněz). Samozřejmě i nepřátelům se zvedá úroveň, stejně jako postavám, ale přinesená výbava a naučené schopnosti dělají strašně moc.
Jako podstatně větší problém vidím zvýšený počet závažných bugů. Rozsáhlá RPG se bugům prostě nevyhnou, ale když bugy nijak neovlivňují hratelnost, je vše ještě v pořádku, jenže to u Procitnutí neplatí. Takže pár nejzávažnějších bugů, které se mě nevyhnuly:
- Pokud epizoda v Černé mokřině není vyřešena až jako poslední ze tří hlavních příběhů, nelze splnit úkol Přijmutí Vellany/Sigrun mezi Strážce
- Některé postavy začnou již od počátku na 100 bodech oblíbenosti
- Dokončení úkolů pro kupce pomůže zlepšit nabídku obchodníka z tvrze, ale jeden z úkolů se nezpřístupní, jestliže hráč v otázce pašeráků stojí na straně městské stráže.
- Osobní úkol pro Sigrun se spustí jedině v případě, že úkol s pašeráky ještě nebyl dokončen
- Řada předmětů z Pramenů se do Procitnutí nepřenese (většina předmětů z DLC)
- Kodexy se na počátku hry hrozně ‚zpřehází‘ – řešením je loading.
Jak Procitnutí shrnout? Fanoušek DA po datadisku sáhne, ať už bude jakýkoli. Odpůrce DA zřejmě nedohraje ani základní hru, natož datadisk. A co ti, kteří považují DA za průměr? Ti by od datadisku neměli očekávat žádnou výraznou změnu (ať už k lepšímu, či horšímu), pouze by měli brát v potaz, že výsledek byl šitý až moc horkou jehlou.
Moje čistá herní doba činí velmi slušných 30 hodin.
Hugo: The Magic Oak
Pro: Prodloužení zážitku, pěkný příběh + prostředí, řada novinek, návrat některých postav, hra za Orlesiána (trochu jiný zážitek)
Proti: Velká zabugovanost, nevyvážená obtížnost, slabší společnící (zajímaví, ale nesympatičtí), zmatená výroba run