Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Pomalu se nám blíží léto. To znamená doba, kdy vyjde Baldur´s Gate 3, kterou je mou nejsvatější povinností si prostě zahrát. Ale ještě předtím jsem si chtěl trochu posvítit na to, co jsou vlastně ti kucí z Larianu zač a jak dobře umí dělat RPGčka, abych pak mohl trochu porovnávat. A zatím jsem opatrně optimistický.

Řekl jsem si, že budu trochu roleplayovat sám se sebou a z oné základní dvojce jsem si vytvořil ušlechtilou, milou a idealistickou rytířku, která chtěla každému pomáhat, a vedle ní pragmatického, sobeckého a bezcitného mága, jenž se zas ke všemu staví s nedůvěrou. A překvapivě se vlastně skvěle doplňovali. Ano, samozřejmě by bylo asi lepší, kdyby za obě postavy hráli dva různí hráči, ale i tak vybírání dialogů u každého z nich na základně jejich charakteru, který jsem si pro ně předem určil, dodalo celé hratelnosti takovou zajímavou náplň, i přestože ve výsledku vždy záleželo na mně, komu z nich dám v určitých situacích přednost. A když už mluvíme o dialozích, klobouk dolů za to, že fakt všechny postavy mají kompletní voice acting. Ne snad, že bych byl líný číst (však jsem odchovanec Infinity enginu, cywe!), ale vidět něco takového v izometrickém RPG, které navíc vyšlo před Pillary, pro mě byla příjemná novinka.

Co se týče soubojového systému… (sigh) Oukej, dobře, uznávám. Něco na tom turned-based combatu přece jenom je. I přestože v některých chvílích mi přišel až příliš zdlouhavý, nakonec jsem mu (alespoň tedy v této hře) přišel na chuť a na jednotlivé konfrontace s nepřáteli se těšil. Kombinace různých elementů, využití prostředí ve svůj vlastní prospěch, to vše dodávalo různým šarvátkám skvělou šťávu. Akorát mě krapet zaskočilo, když jsem zjistil, že můžu během soubojů ukládat, což značně ulehčilo celkovou obtížnost. Možná až příliš. Já vím, že se můžu rozhodnout zkrátka… ehm, neukládat. Ale když mi to ta hra prostě takhle otevřeně nabízí, tak sorry, ale moje síla vůle v tomhle ohledu prostě není dostatečně silná.

Jistým zklamáním však byli parťáci, u kterých jsem doufal, že si s nimi Lariani trochu více pohrají. Ne snad, že by to byly nějaké bezduché podržtašky, například král Jahan mi přišel fakt suprově napsaný (plus má rád kočky, což je mega plus), ale oproti hrám od Bioware a Obsidianu působili spíše jen jako takoví skoro až lhostejní žoldáci, kteří se jen čas od času k něčemu vyjádří. Ale hej. Když zahlédnou past, tak je nemusím vést za ručičku, aby se jí vyhnuli. Před tím se klaním.

Musím ale velice pochválit questy, především tedy ty vedlejší. Nejenže jsou mnohdy zajímavé a dobře napsané, ale hlavně spousta z nich má onen old school feeling, kdy hráč musí při jejich plnění přemýšlet, ne pouze sledovat ukazatel na minimapě. Deník se k vám nechová jako k mentálně postiženému, aby vám doslova a do písmene řekl, co přesně máte dělat, pouze zrekapituluje, co jste se vlastně dozvěděli, zanechá určité indicie a zbytek nechá na vás. A když pak onen quest skutečně splníte, je to sakra dobrý pocit! Hlavní dějová linie je Ok. V podstatě typický příběh o záchraně světa, ale vcelku hezky napsaný.

I hudba byla fajn, především tedy v hubech a lesích. Obzvlášť se mi líbil track Flutter of a Butterfly, přičemž je neuvěřitelný hřích, že to hrálo jenom na úplném začátku hry. Vždyť část od 0:45 dál je naprosto kouzelná!

Celkově jsem si svůj první výlet do Rivellonu užil, tudíž jsem moc zvědavý na to, co nabídne ještě slavnější dvojka. A nakonec ta hra nebyla ani tak trhlá, jak jsem původně čekal! Ne snad, že bych měl něco proti humoru v RPG hrách, ale trochu jsem se obával, že hra začne být ve stylu vožralého studenta činohry DAMU (příšerný to zjev) až moc žoviální a afektovaná. Jsem moc rád, že se ony obavy nenaplnily.

Pro: Souboje, vedlejší questy, dabing, grafika, hudba

Proti: Někdy až moc zdlouhavé, nevyužitý potenciál společníků, bylo i pár bugů

+34
  • PC 90
Tahle hra mi leži v knihovni už dlho na steame. Vôbec sa neviem k tejto hre nejako dostať. V reali aby som našiel na to človeka čo to vie hrať je nemožné. Poradiť mi nemá kdo keď na mna ľudia v reali totálne kašlú. Neznášam reálny život to je pre zadaných nie pre mňa.

Totálne som v tej hre stratený, som v tom prístavnom meste, a plním čo sa dá, pokiaľ sa nejedná o boj, vyšiel som z mesta hneď som bol s masakrovaný. Mohla to byť herne menej komplikovaná hra, hrám hry od svojich 5 rokov ale táto hra je naozaj náročna.
-11 +5 −16
  • PC 95
Již delší dobu jsme plánovali s Lauronou, že si tuto hru zahrajeme společně. A jsem rád, že jsme se k tomu dokopali, neboť nevím, zda-li by mě bavilo skoro 100 hodin ovládat samotného 4 postavy najednou. Ve své družině jsme měli ještě jako pomocníky bojovnici Madoru a kouzelníka Jahana.

Abychom si hru užili a netrápili jsme se zbytečně v těžkých soubojích, zvolili jsme si střední obtížnost. Po prvním souboji jsem se hned podíval, jestli jsme si omylem nenastavili těžkou obtížnost, neboť souboje s více protivníky jsme často opakovali minimálně dvakrát. Během soubojů jsme museli vymyslet i určitou strategii a využívat prostředí, abychom je zvládli dokončit. Nebudu nic zapírat, někdy nám pomohlo i trošku štěstí, abychom nepřítele zabili.

Hned od začátku mě překvapily dialogy postav. Nečekal sem, že budou tak vtipně zpracované a často se člověk u nich pobavil. Tomu všemu dodával své kouzlo i perk, který Vám umožní mluvit se zvířaty. Díky tomu slyšíte, co si třeba zvířata povídají mezi sebou, a nebo s nimi můžete během hry hodit řeč a stane se z Vás třeba i kočičí dohazovač.

Samotné pojetí základní herní linie nebylo nijak příběhově složité. Celému dějovému celku hodně pomohly vedlejší úkoly. V jednom z nich se třeba stanete i hercem a musíte se snažit pobavit publikum, jinak vás vybučí.

Pomocníci, kterých je ve hře víc, měli často odlišné názory od toho mého. A samozřejmě jsem se snažil prosadit svůj názor a nechtěl se přetvářet kvůli NPC postavě. Ale poté co jsme s Lauronou zjistili, že díky špatným rozhodnutím nás může daná NPC opustit, tak jsme se již snažili vyjít všem společníkům vstříc a nenaštvat je. Nechtěli jsme se učit ovládat nového společníka.

Když bych to celé shrnul, hra se mi líbila, pobavila mě a již se těším až si zahraju další díl.
+26
  • PC 90
S bráchou jsme dlouho hledali nějakou hru pro dva hráče, která by nám vydržela na několik hodin a nejednalo by se přitom o nějakou hříčku, plošinovku nebo závodní titul. Nakonec jsme tedy objevili Divinity, zábavné tahové RPG, prošpikované specifickým humorem a vracející se ke kořenům, kdy vás hry nevedly za ručičku. Zatímco já sáhl po smrtícím kušečníkovi a Madoře s brutálními útoky, bratr hrál za štítonoše a elementárního čaroděje Jahana. Šlo nám to skvěle, zachraňovali jsme jednu oblast za druhou, já nás vykecával z nejrůznějších situací a čas od času jsme i logicky přemýšleli, když jsme se dostali do složitějšího souboje.

Ale jednoho dne nastala chvíle, kdy jsme zjistili, že už se dál nedostaneme. Proč? Protože jsme asi 8 hodin zpátky zabili kouzelnici Icaru, která na nás začala být agresivní, protože někdo z družiny měl vytasenou zbraň. Kdyby nás hra informovala, že jde o postavu, která nesmí zemřít, bylo by to ok, ale zjistit to vlastně až těsně před závěrečným bossem? Člověk projde otravným Chrámem Pramene, dojde k Zandalorově tělu, párkrát to problikne a ono nic, zesnulá Icara jej měla totiž vyléčit. Na diskuzích se sice vývojáři ohání tím, že to má jít i jinak, ale druhou cestu vlastně nikde nevysvětlí. Když jsme pak zkoušeli zabít "spícího" Zandalora, naskočil nám komický error, že jsme neuspěli ve výpravě, protože zemřela důležitá postava. Takhle to měli hoši ze studia udělat i u samotné Icary, protože nemožnost dokončit hru kvůli takové pitomosti člověka opravdu naštve.

I když mne finále docela rozčílilo, pořád jsem u hry strávil mnoho skvělých hodin a bavil jsem se u ní více, než u jiných her, které jsem za posledního půlroku hrál. Hodnocení tedy nechám na devadesátce, jako bych hře dal i v případě jejího dohrání, ale "bug" tvůrcům stejně neodpustím.

Pro: Bojový systém, magie, humor, možnost mluvit se zvířaty, několik možností jak splnit úkol

Proti: Hádanky v Chrámu Pramene, bug při zabití Icary, občas hloupí společníci, kteří chodí kam nemají

+21
  • PC 90
Hru jsme rozehráli s Gotregem v coopu na normální obtížnost a dobře jsme udělali. Hned první souboj jsme museli znovu načítat, protože jsme doplatili na podcenění nepřítele. Tuto chybu jsme později udělali ještě mnohokrát a o to víc nás mrzela, když se stala po dlouhém souboji. K prohře občas stačila i chvilka nepozornosti, či neúmyslného chybného kliknutí vedle nepřítele, místo na něj.

Jako hlavní postavu jsem si zvolila lučištnici Lauronu, která dokázala vždy na začátku souboje způsobit na dálku na nepřátelích pěknou paseku. Nejvíce jsem si oblíbila kuši, i když její útok stál více akčních bodů než útok s lukem.

Mými společníky byli od začátku do konce bojovník Gotreg, bojovnice Madora a čaroděj Jahan. Ač měli Madora s Jahanem občas naprosto odlišné názory na některá naše rozhodnutí, naštěstí nás nenechali na holičkách, čehož jsem se obávala.

Ve hře mě nejvíce překvapil humor, který jsem zde v takové míře vůbec nečekala. Perk „Mluvení se zvířaty“ mi rovněž přišel originální a vždy jsem byla zvědavá, co mi jaké zvíře řekne. Poměrně často se ve hře také vyskytují různé puzzle, zakopané poklady a skrytá tlačítka, která mě bavila objevovat.

Co mě však nebavilo, byla výroba věcí a kovářství. Ze začátku jsem zkoušela vyrábět všechny možné věci. Později jsem to začala považovat za ztrátu času a vyráběla jsem pouze lektvary. Po dohrání hry mi zůstali v inventáři tři díly k výrobě luku a hole. Nepřišla jsem na to, jak je spojit dohromady, a tak jsem je přestala řešit.

Kapsářství jsme také nevyužili ani u jedné z postav. Zajímalo by mě, zda by nám tato schopnost pomohla v nějakém úkolu, či jen k nabytí majetku.

Hlavní příběh mi nepřišel ničím nijak extra zajímavý. To však bylo vykompenzováno různorodými vedlejšími úkoly, které hru oživily. Mnohdy jsme však u některých úkolů tápali a přemýšleli, zda například nešly splnit jiným způsobem. Většinou se to nejjednodušší řešení (např. boj místo vyjednávání) ukázalo jako nesprávné řešení.

Ač jsme u hry, hlavně díky dlouhým soubojům, strávili kolem 90 hodin, neskutečně to uteklo a nemůžu se dočkat, až se vrhneme na druhý díl.
+41
  • PC 80
Divinity: Origilan Sin (hrána enhanced edition) je úžasným přenesením klasické izometrické RPG do moderního hávu. Nejsem nějakým velkým znalcem tohoto typu her, takže k DOS nepřistupuji prizmatem porovnávání s hrami typu Baldurs gate, ale dívám se pouze na to, jak mě tato hra bavila a jak se mi hrála.

Hra stojí na třech hlavních pilířích: soubojovém systému, vizuálním a zvukovém zpracování a příběhu zasazeném do vlastního světa. Všechny tři tyto pilíře přitom musím hodnotit pozitivně, i když ne úplně bezchybně.

Soubojový systém je opravdu vynikající, variabilní a návykový. Nebudu zde rozebírat jeho funkce protože je vše již popsáno ale opravdu jsem si užil každý souboj a těšil se na ten další. Souboje nutily přemýšlet, využívat nepřeberné množství možností a plánovat tím i rozvoj jednotlivých postav. Nutnost vyvažovat jednotlivé schopnosti tak, aby jste obstáli v soubojích jsou dalším kladem hry. Opravdu se nevyplácí plánovat rozvoj postavy jen tak bez rozmyslu. Velké množství kouzel, svitků, granátů a dalších prvků pak dotváří skutečně pestrobarevnou mozaiku, která Vám umožňuje hrát svým vlastním stylem. Souboje navíc rozhodně nejsou jednoduché, takže nutí k přemýšlení a taktizování. Musím uznat, že DOS má jeden z nejlepších soubojových systémů, které jsem vůbec zažil. Přesto je zde jedna poměrně nezanedbatelná potíž, a tou je špatná přehlednost. Souboje můžete vést v klasickém rozhraní nebo přepnout do soubojového módu, který přehlednost zlepšuje, ale mě trochu vizuálně kazil prožitek ze souboje. Malý zoom out omezuje viditelné pole a navíc se mi mnohokrát stalo, že po natočení kamery (tak abych získal přehled o situaci), byl nepřítel, na které jsem chtěl (většinou z dálky) zaútočit, těžko zaměřitelný, což vyústilo i v nechtěné kliknutí vedle. Ačkoliv jde o problém, který mě občas štval celkový dojem z mimořádně variabilního soubojového zážitku mi přesto nezkazil.

Vizuální stránka hry je opravdu vynikající. Pestrá, barevná, bohatá na detaily. To vše vytváří unikátní zážitek, který je odlišný od her podobného typu. Přitom mě osobně nepřišel nijak přehnaný nebo kýčovitý. Hra má tak určitě osobitý vizuální styl, který se mi líbil. I hudební podkres, dabing postav a zvukové kulisy byly povedené, ačkoliv po čase repetitivní (možná místy až otravně repetitivní).

Hlavní příběhová linka je dobře zpracovaná a drží hru pohromadě (začátek působí trochu nepřehledně, později se však jednotlivé linky logicky spojují). Musím se však přiznat, že mě nijak zvlášť nezaujala. Rozhodně znám lepší příběhy ve hrách a popravdě si nemyslím, že si tuto nějak zvlášť zapamatuji. Ale jde spíše o subjektivní pohled. Paradoxně více si tak pamatuji některé vedlejší úkoly, které jsou mnohdy velmi originální a místy i docela vtipné. Určitě se tak vyplatí zkusit absolvovat všechny (což však není úplně snadné, viz níže). I herní universum hodnotím spíše rozpačitě. Ano je poměrně obsáhlé, bohaté na různé postavy, rasy, nebo jiné místy vtipné mluvící objekty, ale opět ho nevnímám nijak originálně. Ve hře je mnoho knih, kde si můžete přečíst různé historické zmínky a musím, říci, že mě poměrně rychle přestaly bavit. Prostě jsem si k tomuto universu nevytvořil nijak zvláštní vztah.

Hra určitě není jednoduchá a vůbec vás nesměruje, což v kombinaci s její velkou délkou vytváří poněkud smrtící koktejl. Bez návodu téměř nemáte šanci objevit vše co hra nabízí, dokonce musím přiznat, že jsem se několikrát zasekl i v hlavní lince postupu a byl nucen potupně projet různé návody abych zjistil, kde jsem co zapomněl. Je nepříjemné dojít do bodu, kde zjistíte, že nemůžete dál a vůbec nevíte, co kde a jak jste opomněli klidně i několik hodin hraní zpět. Někdy dostanete úkol, který vlastně ani nevíte jak a kde splnit a musíte prostě projít všechny zákoutí mapy, mluvit se vším co se hýbe doufat, že něco nepřehlédnete. Uznávám, že hra není nelogická a že vyžaduje především čas a trpělivost. Chápu tedy hardcore RPG fandy, že se jim taková hra líbí. Ale pro mě, který již na hry nemá tolik času a trochu tuctově již hraje hry hlavně pro zábavu, musím připustit, že hra je pro mě příliš zdlouhavá a tato zdlouhavost často není naplněna obsahem, který by mě udržel v židli (jako např. u Zaklínače 3).

Shrnu-li vše výše popsané, tak DOS je opravdu poctivou, promyšlenou a detailní RPG, v krásném vizuálním kabátě s výborným soubojovým systémem. Z mého subjektivního hlediska je však hra trochu moc zdlouhavá a má některé nedostatky, které nemohu pominout. Celkově však nemohu hodnotit hůře než zeleným číslem a určitě doporučuji všem fanouškům žánru. Těm ostatním, kteří nejsou připraveni hře věnovat opravdu desítky možná i více hodin svého času (já jsem dohrál vše co jsem mohl za 103 hodiny) však doporučuji koupi této hry ještě promyslet (i když v akcích již je za velmi přijatelnou cenu).

Pro: Soubojový systém, vizuální zpracování, některé originální a vtipné momenty, poctivost v každém detailu

Proti: Zdlouhavost a složitost, nepřehlednost v mnoha směrech, mě osobně příběh úplně nezaujal

+20
  • PC 90
Úvod do deja
V koži Stopárov sa vydáme do sveta Rivellonu vyšetriť vraždu spáchanú pomocou "source" mágie.

Plusi hry
➤príbeh: klasický príbeh v ktorom začnete vyšetrovaním vraždy a skončíte záchranov sveta a popritom zažijete aj veľa iných dobrodružstiev. V tejto hre teda príbeh nejako nevyniká ale ked už sa nám konečne pospája, tak nám dá dokopy veľmi peknú až rozprávku, by som to mohol nazvať. ( Aj ked podľa konca to naozaj celý čas vlastne rozprávka bola v istom zmysle )
➤grafika a prostredie: Aj ked chlapci z Larian Studios nemali obrovské financie na vývoj tejto hry, tak po grafickej stránke je hra na veľmi vysokej úrovni a určine nikoho neurazí. To isté sa dá napísať aj o prostredí, ktoré je naozaj krásne a každá časť mapy je výnimočná.
➤súboje: určite najvačšie plus tejto hry, toľko taktických možností, kúziel a iných schopností a vlastností tvoria dlhé a napínavé súboje od začiatku do konca. Ja s mojim coop partnerom sme vsadzali na taktiku vyvolávania a okúzlovania nepriateľov a musím povedať že to celkom pekne vychádzalo. Vdaka týmto možnostiam dostávate šancu skombinovať si viac povolaní doseba. Chceťe bojovníka ktorý má ohnivé kúzla ? žiadny problém alebo mága s lukom ? aj to je samozrejme možné.
➤nepriatelia a bossovia: v hre je mnoho druhov rôznych nepriateľov ( či už obyčajný ľudia, elementály alebo dokonca snehuliaci ) a každý jeden druh je špecifický a výnimočný. Je pravda že niektoré typy, ako napríklad nepoškvrnený sa opakújú častejšie ako iné, ale to nieje vôbec problém. Dalej tu môžete naraziť aj na bossov, z ktorých sa niektorý naozaj môže nazývať bossmi. Budete mať veľký problém ich zabiť na prvý krát a veľa z nich má aj viac fázý a to je na nich veľmi zaujímavé a veľmi pekne vymyslené.
➤využívanie a spolupráca elementov: Daľšia skvelá mechanika, ktorá funguje naozaj úžasne. Využívanie prostredia a kombenie rôznych typov elementov dodáva hre úplne novú úroveň taktiky a výnimočnosti.
➤dabing: malý detail, ktorý si možno ani neuvedomíte ale dabing je tu naozaj geniálny.
➤možnosť coopu: jedna z mála, možno aj jediná hra tohoto druhu ( ked nepočítam druhý diel ) ktorá ponúka aj možnosť coopu. Hru to posúva znova o level vyššie a s vašim spoluhráčom zažijete veľa zábavy ( alebo aj nie ).
➤soundtrack: jednoducho úžasný, nič viac k nemu netreba dodáváť :)

Mínusi hry
➤bugy: pre mňa najvačšie mínus celej hry, ale v celkovom pohlade na hru je to len detail. V hre sa nachádza množstvo menších bugov ale našťastie by tu nemal byť taký, ktorý by nejako zásadne ovplyvnil hru. Ja osobne som ale zaznamenal len jeden vačší bug, ktorý nás s mojim kolegom celkom dlho zdržal na jednom mieste ale našťastie to vyriešil teleport von z lokácie a znova naspať. A práve takéto riešenie funguje na veľa bugov v tejto hre.
➤absencia lepšej nápovedy: nápoveda v tejto hre je veľmi jednoduchá a niekedy až primitívna. Veľakrát sa vám stane že neviete kam máte ísť alebo čo máte robiť a to môže veľa netrpezlivím hráčom zobrať chuť do hry a to je vidieť aj na počte ľudí ktorý splnili prvý achievement-61%
➤malý prehľad o Bloodstones/starstones: je možné že táto vec robí problém len pre mňa ale v hre je potrebné zbierať bloodstones a startones na otvorenie nových miestností vo vašej "základni" a ja som naozaj nemal prehľad koľko som ich už pozbieral a preto som sa veľakrát vracal na rôzne miesta a zbytočne blúdil.


!! Záverečné zhrnutie !!
Divinity je skvelá hra, so skvelými súbojmi, príbehom, postavami atd. Musím sa priznať, že ked som túto hru zapol prvý krát tak ma po 4-hodinách prestala baviť. Našťastie ju môj kamarád vlatnil tiež a tak sme sa spolu pustili do prechodu tejto úžasnej hry, a musím povedať že to bolo veľmi podarené dobrodružstvo. Veľmi ma prekvapily možnosti ktoré máte v súbojoch a tým pádom aj množstvo kombinácií a možností ako sa vdanej situácií zachovať. Do hry vyšla aj fanúšikovská čeština, takže si hru naplno užijú aj neangličtinári. Jediný problém hry vidím v tom že hra určite nieje pre každého a zabavý skôr špecifickú skupinu ľudí a preto ju veľa nováčikov po pár hodínach vypne a už nezapne. Určite by som dokázal o tejto skvelej hre písať ešte dlho ale finálny názor si musí urobiť každý sám a preto si nájdite niekoho kto túto hru vlastní a vydajte sa do sveta Rivellonu. A na mňa v najbližšej dobe čaká ešte úžasnejšie dobrodružstvo v podobe druhého dielu.


➤Čas strávený v hre: 90 hodín
➤Achievementy: 38/54
➤Obtiažnosť: classic

HODNOTENIE: 90/100%

Pro: príbeh, prostredie, súboje, hudba, elementy, coop.......

Proti: bugy, a možno nejaké maličkosti

+28
  • PC 90
„Musím k Vám být upřímný. Na pozici generálního ředitele potřebujeme někoho, kdo má taktické a strategické dovednosti. Umí se rychle rozhodovat a být vynalézavý.“
„Dohrál jsem Divinity: Original Sin.“
„Osmdesát tisíc nástupní plat vyhovuje, pane řediteli?“

Original Sin je extrémně tuhá a dlouhá hra. Pomalá, zdlouhavá a co se týče uživatelského rozhraní, tak i zmatená a neintuitivní. To není dobrý začátek, co? Proč jsem tedy ve hře strávil 102h, abych ji dokončil?
Inu, chtěl jsem si namastit ego, ale taky mi to přišlo zatraceně zábavné. Souboje jsou opravdu jedinečné v používání elementů a různých přístupů, jak situaci řešit. Jasně, je SPOUSTA možnosti, jak boj vyřešit hodně "cheese" taktikou, ale s tím hra prostě počítá. Táhne vás ke kreativní a experimentální části vašeho já. Pokud totiž budete bezhlavě bušit každým členem do jednoho enemáka, tak s velkou pravděpodobností velmi brzy skončíte ve dřevěným spacáku. Musíte tudíž vymyslet něco lepšího. Chytřejšího a dostatečně vychcaného. Tohle mě na Divinity bavilo nejvíc. Rafinovanost systému hry. Je sice pravda, že většinu hlavních bossů jde sundat velmi lacinou taktikou, ale jak jsem zmínil. To ke hře patří. Nebojte se, že by vám to Divinity nevrátilo. Převážně hádanky jsou občas příjemné, jako lopatou po hlavě...
A jak to s nima je? Opět musíte hru a situaci přechytračit. Vtip je v tom, že se spoustou věcí hra počítá a výchovně vás sekne přes prsty. Začnete tedy chaoticky bušit quickload tlačítko s poučením, že tenhle přístup asi není úplně "óká". Povětšinou jsou ale pojaty fakt chytře. Kdy jste naposledy museli požádat cestovatele časem, aby si vzal barel whisky a posunul se o 30 let vpřed, kdy whisky bude hezky uleželá a podle receptu?
A takových situací je ve hře opravdu spoustu. Pořád vás Divinity má čím překvapit a musíme si přiznat, že takových her moc není. Otázkou je, jestli opravdu budete mít dost trpělivosti, aby jste hru překonali.
S vysvětlením hádanek je to už trochu horší. Někdy to autoři předvedou celkem jasně, ale jindy se prostě musíte odkázat na návod. Nemůžu uvěřit, že někdo dohrál Original Sin bez návodu. To prostě nejde. Nutno říci, že mě tato "mechanika" nevysvětlení dosti srala. Jak můžete vyřešit nějakou hádanku, když neznáte ani základní pravidla? Navíc jsou tak extrémně konkrétní, že nějakým způsobem je vyvodit mi přišlo dost přes čáru. Kdy jste ale naposledy museli používat ke hře návod? Docela fajn vzpomínka na hry minulé.
Abych to zbytečně neprodlužoval. Original Sin je hra pro velmi specifické publikum, které má obrovskou trpělivost a vůli jít dál. Nepoužívá rádoby gimmick v podobě odkazů na jiné klasiky. Divinity je totiž podle mě moderní klasika sama o sobě. Jediné, v čem se starým hrám podobá, tak je obtížnost. Jen si musíte položit otázku, jestli na to ještě pořád máte...

Pro: dabing, souboje, otevřenost kreativitě, rozumná ukecanost, možnosti, obrovská délka hry, obtížnost, rafinovanost, soundtrack, stylizace, rozvoj postav...

Proti: neintuitivní uživatelské rozhraní, "řetězový" systém rozdělení party, obrovská délka hry, obtížnost, špatná implementace nápověd v klíčových situacích

+26
  • PC 85
Larian má za sebou už několik titulů ze světa Rivellon, ale teď je to poprvé, co mi jejich hra sedla. Ne že by předchozí kousky byly špatné hry, spíš se mi do nich z nějakého důvodu nechtělo a třeba takový Divinity 2: Ego Draconis jsem nadobro opustil po 15 hodinách. Prostě tomu něco chybělo. Divinity: Original Sin je pravý opak. Neskutečně chytlavé, zábavné, vtipné a hlavně tahové!

Příběh je sice v jádru klasický (záchrana světa), ale po vypravěčské stránce skvěle zvládnutý, napínavý a spletitý a samozřejmě obsahuje i pro tvůrce typický humor. Právě humor celou hru příjemným způsobem oživuje, vedle vážněji pojatých úkolů se najdou i takové, které hru odlehčí. Vedlejších questů je hodně a co bylo velmi dobrým zjištěním, nikdy nezačnou nudit. Každý jeden je v něčem unikátní a mnohým nechybí ani originalita (to je ta věc, o které si v současnosti nechávají v Bioware jen zdát :))

Textu je samozřejmě hodně, to by pak nebyl žádný "oldschool", ale zároveň nepřekračuje nějakou maximální hranici, takže hra odsýpá dobře. Dialogy jsou navíc velmi povedené a čtivé. I družiníci jsou kladem hry, mají svůj vlastní názor a často s hlavní postavou nesouhlasí, což může vést dokonce k ukončení spolupráce.

Co se mi však na Divinity: Original Sin líbilo úplně nejvíc, je tahový systém soubojů. Důležitým prvkem je zde práce s elementy a prostředím. Ohrožují vás střelci? Stačí na vodní povrch seslat ohnivou kouli, díky vzniklé páře se sníží viditelnost a střelci jsou na pár kol ze hry. Je všude kolem nezdravě mnoho plamenů? Stačí seslat déšť. A když už jsou všichni promáčení, docela by se hodilo seslat blesk, ale opatrně, ať neomráčíme i své bojovníky! Kombinací je mnoho a dávají dohromady velkou škálu strategií.

O kladech bych mohl napsat ještě několik odstavců, ve kterých bych zmínil grafiku, hudbu, rozmanitost světa a mnoho dalšího, ale to by nezbylo místo na zápory, a popravdě se tu najde pár drobností, které mi pijí krev.

Tou první je malý zoom, což vadí hlavně při soubojích, nejvíc pak při tom se závěrečným bossem celé hry, který svou velikostí zabírá podstatnou část obrazovky.
Několikrát se mi stalo, že jsem při souboji nějakým kouzlem zasáhnul svého spoludružiníka, což je v bitevní vřavě normální. Pokud ale efekt trval i po konci souboje (například led nebo jed, popřípadě i mimo souboj po použití kouzla teleport), družiník opustil partu. Otravné.
Neskutečně otravné je také neustálé opravování předmětů, prakticky po každém druhém až třetím souboji, zvlášť v pozdější fázi hry.

No a to hlavní, co mi pilo krev a co už nikdy v žádné hře nechci vidět, byla minihra, jež byla součástí konfrontace protivníka při rozhovorech - kámen-nůžky-papír. Většinu loadování jsem při hře zažil právě po téhle kravině, protože jsem se chtěl vyhnout souboji (po prohře většinou následoval souboj). Tohle je jediná vážnější věc, ze které mi při hře vážně tekly nervy.

Celkově je ale Divinity: Original Sin špičkovou záležitostí a druhý díl se tak stává jednou z mých nejočekávanějších her.

Pro: Soubojový systém, svět, grafika, úkoly, pěkně podaný příběh

Proti: Malý zoom, otravná minihra, pár menších drobností

+23
  • PC 60
Ako fanušík celej série a po značnom sklamaní z Ego Draconis som sa dostal k DoS po relatívne dlhšej dobe od vydania a hru som ukončil so zmiešanými pocitmi. Najlepší dieľ série Divine Divinity ma zaujal vďaka jednoduchému hraniu so zložitým dizajnom, čo sa však Larianu nepodarilo zopakovať v ani jednom diely. Beyond Divinity bol len datadisk a Ego Draconis išlo totálne mimo mňa vďaka masívnej frustrácie z dračej formy, DoS pokračuje v nastolenom tredne a dostáva frustráciu do úplne nových rozmerov.

Neviem, či som spohodlnel za tie roky, alebo nemám trpezlivosť s hrami, ktoré vyžadujú mikromanažment postáv ale zároveň nedokážu vytvoriť príjemné užívateľské prostredie, ale DoS dotiahol ovládanie na úplne novú úroveň. Odhliadhnúc od všetkých pozitív čo táto hra má, je zarážajúce, do akej miery ignorovali vývojari používanie klávesových skratiek. Turn-based isometric RPG bez možnosti ako je vybrať všetkých členov party, alebo oddeliť člena party od ostatných je na hlavu. Hra, ktorá na každom kroku vyžaduje, aby som rozdelil skupinu a poslal jedného stlačiť niečo a druhého niečo iné, mi neumožňuje, aby som jednoducho postavu vybral klávesou, ale musím jej portrét krkolomne presunúť na pravú stranu, čím sa poruší poradie postáv na ľavej lište a vaše zabehané stláčanie F1-F4 sa tým zase prehodí. Následne, keď chcete znovu spojiť partu a vybrať tak všetkých členov, musíte sa drbkať myškou a preťahovať ich portréty, pričom ak to trošku preženiete tak sa zase prehodí poradie postáv, pričom nič z toho sa nedá nastaviť na klávesy. Čo bolo kur** zlé s ovládaním v Infinity?? Pre lásku božiu, keby aspoň na každom kroku sa s tým nebolo treba piplať tak to pochopím, ale vzhľadom k dizajnu je to nočná mora.

Moja ukážka z hry https://www.youtube.com/watch?v=nFWAQgX7ekQ

To isté platí pre množstvo ďalších vecí v ovládaní, od presúvania predmetov, cez hrajkanie sa s inventárom, developer termín "Old-school" zobral do slova, a všetku je tu old-school, vrátane vecí, ktoré sa oprávnené už zavrhli.

Je to veľká škoda, že inak veľmi príjemné RPG s výborným súbojovým systémom, ktorý na maximum využíva potenciál elementov a vzťahov medzi ohňom, vodou, zemou a vzduchom, a s veľmi dobre napísanými dialógmi a navrhnutým svetom, je pochované ťažkou frustráciou z ovládania. Naozaj, stačilo by Infinity ovládanie, alebo aspoň možnosť si nahodiť niektoré veci na klávesové skratky a všetko by bolo iné. Takto to nie je ani tak boj s nepriateľmi, ako boj s myškou a vyberaním postáv a neustálym prehadzovaním ich poradia.
+13 +16 −3
  • PC 90
Začnem tým, že ma zo začiatku táto hra viacmenej nezaujímala a nesledoval som ani Kickstarter kampaň. Postupom času sa začali objavovať prvé gameplay videá, obrázky a veľmi kladné reakcie od hráčov, čo skúšali early access na Steame a ja som sa chytil. Cítil som niečo veľké a ako začali vychádzať prvé nadšené recenzie, ktoré písali o novom izometrickom RPG kulte už som to nevydržal, nahovoril som na hru do coopu Mazara a 84 hodinové dobrodružstvo začalo.

Hra ctí tradície veľkých RPG hier zlatej éry a podáva ich v modernom inovatívnom štýle. Divinity: Original Sin obsahuje ťahové súboje bez políčok s množstvom kombinácií, s veľkým dôrazom na fyziku, elementy a prostredie. Súboje sú bohaté, vďaka bohatým možnostiam značne rôznorodé a vďaka tomu všetkému bavia neskutočne dobre. Lepšie súboje som snáď ani v podobných hrách nezažil.
Naviac sa to všetko deje v graficky krásnom, premakanom svete plného všemožných detailov a vtípkov (zajačia nora s poštovou schránkou atď.).

Hra je ukecaná, hráča nevedie za ručičku a častokrát obsahuje náročné a zdĺhavé questy. Obsahuje však aj množstvo vtipných a jednoduchých len pre pobavenie (dávanie dokopy kocúra s mačkou). Tá rôznorodosť a bohatosť úloh mi ešte stále vyráža dych.

Za celú tú dobu mi vadil len príliš malý zoom out a opakujúce sa melódie a hlášky NPC, ktoré mi už išli na nervy (ale po toľkých hodinách je to normálna vec). Musím však uznať, že hra obsahuje aj veľmi vydarené melódie, ktoré som si pospevoval a do konca hry ma neomrzeli. V online hre 2 hráčov sa objavili aj bugy, ktoré však boli skôr vtipné (nahaté postavy) a pri opakovanom nahratí úrovne sa už nezobrazili. Inak sa neobjavilo nič, čo by kazilo zážitok z hry.

Svet Rivellionu sa mi stal na pár dní druhým domovom. Kto hľadá náročné (ale férové), pekné a dlhé dobrodružstvo a myslí si, že zlatá éra izometrických RPG je už nenávratne preč - zrodila sa nová klasika žánru.

Bolo to skvelé a s Mazarom sme sa kráľovsky bavili od začiatku do konca.

Pro: Pekná grafika, bohaté možnosti, kopec detailov, vymakané rôznorodé súboje, humor...vlastne všetko

Proti: Malý zoom out, opakujúce sa hlášky/melódie - to ale len vŕtam, inak tam nič nie je okrem---My Friend Returns :)))

+35
  • PC 75
Zajímavý zástupce „oldschool“ RPG v novém kabátku (který mi na první pohled úplně nesedl, ale to záleží na osobním vkusu), ovšem trpí velmi nepříjemnými neduhy, které i po přepatchování dělají hru celkem dost „user unfriendly“. Počínaje prapodivným rozhraním, nepřehledným inventářem, ne příliš intuitivním ovládáním, kdy člověk musí hodně zapátrat (popř. zagooglit), aby na spoustu věcí a zkratek přišel. Nepotěší poměrně delší doba ukládání a dost nepříjemně dlouhá doba načítání, která u spoustu save/load pokusů sežere na slabším železe neuvěřitelné množství času, až zanedlouho budete pár střídajících se tipů v horní části obrazovky znát téměř nazpaměť. Celkově je ze hry znát nedostatek testování a „hráčského“ přístupu, spousta věcí mohla být udělána přehledněji, spousta mechanismů mohla být zjednodušena a spousta bugů mohlo být pryč, ale vývojářský záměr v Divinity: Original Sin byl zdá se být zacílený především na rozmanitost. Hra je doslova zahlcena dialogy, objekty, předměty atd., což nemusí být nutně špatně, ale občas to postup hrou spíš brzdí, než aby to přidalo na komplexnosti.

K dobrým stránkám určitě patří výborná hra s elementy, povrchy a počasím, které na sebe navzájem působí a společně s tahovým systémem soubojů dovolí využití nejrůznějších taktik a strategií. Mimo jiné se na bitky díky efektnímu zpracování i hezky kouká, takže potyčky patří rozhodně k nejzábavnější stránce. Pro vyznavače staré školy je tu široká nabídka modifikace postavy při levelování, co a jak vylepšit je opravdu požehnaně, a hráč není nijak zvlášť limitován ani původní volbou povolání. Hra nedá rozhodně nic zadarmo, a každý si projde minimálně několik slepých cest, než se dozví, jak na to (což trochu kazí neduh se save/load, který jsem zmínil). Gamedesign nejde zrovna na ruku ani "vedlejším" systémům, jako je otevírání zámků, kovářství/crafting, identifikace předmětů atd, ve všem se snaží sázet na "reálnější" pojetí a hází alespoň malinké klacíky pod nohy, ovšem tohle považuji jednoznačně za příjemnou změnu oproti "moderním" RPG.

Co bych vytkl vizuálu je v mladších hrách dost rozšířená věc, a to přílišné přiblížení obrazovky na postavy. I po maximálním oddálení stále není vidět dostatek prostoru okolo, navíc natáčení kamery jen o pár stupňů považuji za úlet. Objekty se sice šikovně klidí z cesty, ale celkově to působí spíš dezorientaci. Rozhodně bych uvítal možnost většího rozhledu, než zoomování hranatých postaviček tak, že jim vidím až do krku. Velká mapa taky nefunguje stoprocentně, a ač dovoluje zanechání popisků na libovolná místa, nedaří se mi kliknutím přeskočit na vybranou lokaci, kam pak pošlu postavy (viz Baldur‘s Gate). K rozlehlosti hry se zatím vyjádřit vhledem k aktuálně rozehranému stavu nemůžu, ovšem s herní dobou to dle všeho vypadá velmi solidně. Stejně tak se nemůžu vyjádřit k Multiplayeru, takže pouze pohled Single-Player hráče neznalého předchozím dílům Divinity ;)

Hodnocení vzhledem k RPG hrám posledních let - 80% (především kvůli bugům), hodnocení vzhledem k oldschool RPG smetánce - 70%.

Pro: Nádech hardcore RPG "ze staré školy", rozmanitost, soubojový systém

Proti: Ohromné množství bugů, ovládací prvky

+31