„Musím k Vám být upřímný. Na pozici generálního ředitele potřebujeme někoho, kdo má taktické a strategické dovednosti. Umí se rychle rozhodovat a být vynalézavý.“
„Dohrál jsem Divinity: Original Sin.“
„Osmdesát tisíc nástupní plat vyhovuje, pane řediteli?“
Original Sin je extrémně tuhá a dlouhá hra. Pomalá, zdlouhavá a co se týče uživatelského rozhraní, tak i zmatená a neintuitivní. To není dobrý začátek, co? Proč jsem tedy ve hře strávil 102h, abych ji dokončil?
Inu, chtěl jsem si namastit ego, ale taky mi to přišlo zatraceně zábavné. Souboje jsou opravdu jedinečné v používání elementů a různých přístupů, jak situaci řešit. Jasně, je SPOUSTA možnosti, jak boj vyřešit hodně "cheese" taktikou, ale s tím hra prostě počítá. Táhne vás ke kreativní a experimentální části vašeho já. Pokud totiž budete bezhlavě bušit každým členem do jednoho enemáka, tak s velkou pravděpodobností velmi brzy skončíte ve dřevěným spacáku. Musíte tudíž vymyslet něco lepšího. Chytřejšího a dostatečně vychcaného. Tohle mě na Divinity bavilo nejvíc. Rafinovanost systému hry. Je sice pravda, že většinu hlavních bossů jde sundat velmi lacinou taktikou, ale jak jsem zmínil. To ke hře patří. Nebojte se, že by vám to Divinity nevrátilo. Převážně hádanky jsou občas příjemné, jako lopatou po hlavě...
A jak to s nima je? Opět musíte hru a situaci přechytračit. Vtip je v tom, že se spoustou věcí hra počítá a výchovně vás sekne přes prsty. Začnete tedy chaoticky bušit quickload tlačítko s poučením, že tenhle přístup asi není úplně "óká". Povětšinou jsou ale pojaty fakt chytře. Kdy jste naposledy museli požádat cestovatele časem, aby si vzal barel whisky a posunul se o 30 let vpřed, kdy whisky bude hezky uleželá a podle receptu?
A takových situací je ve hře opravdu spoustu. Pořád vás Divinity má čím překvapit a musíme si přiznat, že takových her moc není. Otázkou je, jestli opravdu budete mít dost trpělivosti, aby jste hru překonali.
S vysvětlením hádanek je to už trochu horší. Někdy to autoři předvedou celkem jasně, ale jindy se prostě musíte odkázat na návod. Nemůžu uvěřit, že někdo dohrál Original Sin bez návodu. To prostě nejde. Nutno říci, že mě tato "mechanika" nevysvětlení dosti srala. Jak můžete vyřešit nějakou hádanku, když neznáte ani základní pravidla? Navíc jsou tak extrémně konkrétní, že nějakým způsobem je vyvodit mi přišlo dost přes čáru. Kdy jste ale naposledy museli používat ke hře návod? Docela fajn vzpomínka na hry minulé.
Abych to zbytečně neprodlužoval. Original Sin je hra pro velmi specifické publikum, které má obrovskou trpělivost a vůli jít dál. Nepoužívá rádoby gimmick v podobě odkazů na jiné klasiky. Divinity je totiž podle mě moderní klasika sama o sobě. Jediné, v čem se starým hrám podobá, tak je obtížnost. Jen si musíte položit otázku, jestli na to ještě pořád máte...
„Dohrál jsem Divinity: Original Sin.“
„Osmdesát tisíc nástupní plat vyhovuje, pane řediteli?“
Original Sin je extrémně tuhá a dlouhá hra. Pomalá, zdlouhavá a co se týče uživatelského rozhraní, tak i zmatená a neintuitivní. To není dobrý začátek, co? Proč jsem tedy ve hře strávil 102h, abych ji dokončil?
Inu, chtěl jsem si namastit ego, ale taky mi to přišlo zatraceně zábavné. Souboje jsou opravdu jedinečné v používání elementů a různých přístupů, jak situaci řešit. Jasně, je SPOUSTA možnosti, jak boj vyřešit hodně "cheese" taktikou, ale s tím hra prostě počítá. Táhne vás ke kreativní a experimentální části vašeho já. Pokud totiž budete bezhlavě bušit každým členem do jednoho enemáka, tak s velkou pravděpodobností velmi brzy skončíte ve dřevěným spacáku. Musíte tudíž vymyslet něco lepšího. Chytřejšího a dostatečně vychcaného. Tohle mě na Divinity bavilo nejvíc. Rafinovanost systému hry. Je sice pravda, že většinu hlavních bossů jde sundat velmi lacinou taktikou, ale jak jsem zmínil. To ke hře patří. Nebojte se, že by vám to Divinity nevrátilo. Převážně hádanky jsou občas příjemné, jako lopatou po hlavě...
A jak to s nima je? Opět musíte hru a situaci přechytračit. Vtip je v tom, že se spoustou věcí hra počítá a výchovně vás sekne přes prsty. Začnete tedy chaoticky bušit quickload tlačítko s poučením, že tenhle přístup asi není úplně "óká". Povětšinou jsou ale pojaty fakt chytře. Kdy jste naposledy museli požádat cestovatele časem, aby si vzal barel whisky a posunul se o 30 let vpřed, kdy whisky bude hezky uleželá a podle receptu?
A takových situací je ve hře opravdu spoustu. Pořád vás Divinity má čím překvapit a musíme si přiznat, že takových her moc není. Otázkou je, jestli opravdu budete mít dost trpělivosti, aby jste hru překonali.
S vysvětlením hádanek je to už trochu horší. Někdy to autoři předvedou celkem jasně, ale jindy se prostě musíte odkázat na návod. Nemůžu uvěřit, že někdo dohrál Original Sin bez návodu. To prostě nejde. Nutno říci, že mě tato "mechanika" nevysvětlení dosti srala. Jak můžete vyřešit nějakou hádanku, když neznáte ani základní pravidla? Navíc jsou tak extrémně konkrétní, že nějakým způsobem je vyvodit mi přišlo dost přes čáru. Kdy jste ale naposledy museli používat ke hře návod? Docela fajn vzpomínka na hry minulé.
Abych to zbytečně neprodlužoval. Original Sin je hra pro velmi specifické publikum, které má obrovskou trpělivost a vůli jít dál. Nepoužívá rádoby gimmick v podobě odkazů na jiné klasiky. Divinity je totiž podle mě moderní klasika sama o sobě. Jediné, v čem se starým hrám podobá, tak je obtížnost. Jen si musíte položit otázku, jestli na to ještě pořád máte...
The Last of Us Part I
Pro: dabing, souboje, otevřenost kreativitě, rozumná ukecanost, možnosti, obrovská délka hry, obtížnost, rafinovanost, soundtrack, stylizace, rozvoj postav...
Proti: neintuitivní uživatelské rozhraní, "řetězový" systém rozdělení party, obrovská délka hry, obtížnost, špatná implementace nápověd v klíčových situacích