Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 95
Herní výzva 2021 - 3. Remaster (Hardcore)
Myslím si, že ačkoliv se v rámci recenze chci věnovat pouze zážitku singleplayeru, nebudu tak uplně přehánět, pokud řeknu, že Call of Duty 4: Modern Warfare definovalo vývoj žánru FPS na dlouhá léta dopředu. Moderní válka, jakožto nástupce druhoválečných konfliktů po vydání recenzovaného "Modern Warfare" totálně ovládl videoherní trh a více méně lze říci, že tiuhle redefinici žánru pociťujeme až do dnešních dní. Dle mého názoru, ale hra nepustila jen lavinu FPS titulů moderní doby, ale také otevřela brány hrám, který se spíše než na ztrárnění konfliktu samotného, zaměřují na příběh. Co bylo na moderní válce tak revolučního?

Série Call of Duty byla již od samého začátku průkopníkem žánru. Už první a druhý díl (posléze další, které vycházeli již pouze na konzole) způsobily drobnou revoluci žánru, čtvrtý díl vytáhl sérii na úroveň legend. Z pohledu PC hráče, se jedná stále o doposud jediný díl, který vyšel (opakuji na PC) s odstupem roku a změna stála za to. Ačkoliv grafická stránka hry již nyní, v roce 2021 nenadchne, je stále plná drobných detailů, které spousta titulů nemá ani dnes. Propracovanost grafiky v rámci singleplayerové kampaně, když již druhá legendární mise na lodi způsobila menší šok v podobě zpracování vody, neměla v roce 2007 obdoby. Ačkoliv několik dalších misí není již tak originálních, jako již zmíněný začátek hry, za redefinici žánrů lze stejně považovat příběhový směr, kterým hra po celou dobu směřuje.

Samotné zpracování "moderních" zbraní strčilo do kapsy veškeré konkurentní hry té doby. Tolik různých druhů zbraní a zároveň tak odlišný způsob střelby si musel oblíbit opravdu každý hráč. Ačkoliv hra zprostředkovává globální konflik o několik dekád později než díl předchozí, stále je zde cítit ona pachuť 2. světové války a určitý typ "SSSR". Jakmile hráč vezme do ruky zbraň amerického nebo ruského původu, okamžitě okusí onen rozdíl. Do dnešního dnes málokterá hra dokázala vytvořit tak uvěřitelnou prospast mezi oběma světy, jako Call of Duty 4: Modern Warfare

Abych přeci jen pořád nechválil i nové zpracování války se bohužel dočkalo chyb svých předchůdců. Mezi největší přenesenou chybu lze považovat nekonečný spawn nepřáítel. Zkrátka, stále platí pravidlo: "Bez vás ta válka prostě nebude." Dokud se nepřesunete za pomyslnou čáru skriptu, nespustí se následné události a hra bude donekonečně spawnovat další a další nepřítelé což se výrazně projevuje i na obtížnosti hry, která dosashuje možná i dále než předchozí díly. Hra na svou dobu dokáže na nejvyšší obtížnost velmi silně potrápit. Vyčkávání na evakuaci v Černobylu mluví za vše natož když se snažíte sbírat všechny sběratelské předměty! 

Řekl bych, že ani samotný Activision nevěděl, co dalším dílem své série způsobí. Pokud jste nejrevolučnější díl nebo dokonce kterýkoliv jiný díl série doposud nehráli, myslím si, že Call of Duty 4: Modern Warfare je právě tou nejlepší vstupenkou jakou hráč může do světa FPS dostat.

Hodnocení: 95% 

Pro: Redefinice FPS žánru, moderní doba, zbraně, grafické zpracování

Proti: Chyby předchozích dílů, nekonečný spawn nepřátel, bez vás ta válka prostě nebude

+18
  • PC 65
V modifikaci Charles Oscar Delta začíná trénink venku, kde si nejdříve dám kolečko na cvičišti a poté jdu dovnitř, kde začíná původní hra. Následuje několik fází s používáním základních střelných zbraní. Zničení melounu, opět jsem venku a s kolegy si znovu proběhnu okolí. V závěru výcviku se po mně chce rychlá akce s trefováním terčů. Konec už zahrnuje jen odpálení starého vozidla, abych pochopil princip přikládání náloží i co dovedou. A samozřejmě jsem si vyzkoušel i účinnost granátů a to, jak docílím granátometu. Ostrá mise dá hráči na výběr ze čtveřice obtížností, volím tu předposlední, která by měla být tužší. V první misi absolvuje můj tým přepadovku na lodi, načež si všichni tak tak zachraňují svou kůži, když unikají z potápějící se lodi zpět do helikoptéry. Hra začíná velkolepě a dává najevo, že zde se nijak nezpomaluje. Škoda jen, že ten mod byl později odstraněn. Přišla mi s ním hra hodně pěkná, což je základ.

Autoři chtějí docílit plynulejšího zážitku, k čemuž dále přispívá spolupráce s ostatními členy výsadkového týmu vojáků, co byli vyslaní splnit zadanou misi. Dokáží vhodně reagovat, ale to hlavní si musí odkroutit sám hráč, a ani moc dopředu se hra bez jeho pomoci nepohne. V důsledku nastolení nových pravidel boje, co nejvíce reflektujících skutečnost, tak přijde ke slovu armádní ráz. Ve hře implementován výrazně, starající se o veškerou interakci, že samotný pěšák v akci je nekompromisně zapomenut. Je přítomno noční vidění, při zásahu si musí hráč na chvíli odpočinout a schovat se, sbírání lékárniček absentuje. Válka je svinstvo, její následky též. Zpustošený svět, hodně mrtvých, moralizování ztrácí význam, zatímco se tam plazím ven a umírám. V tomto se hra s ničím nepáře a jakoukoli naději mi dá, zase mi ji vezme. Zneškodňování se nevztahuje pouze na lidi, ale i na zvířata, jak každému jistě dojde.

Prostředí je velmi živé, vyhovujícím způsobem odrážející atmosféru. Nechybí obvyklé úkoly s likvidací zadaných cílů, mezi něž spadá tank, označení místa pro podporu ze vzduchu, shazování bomb, pronásledování hledaného. Z těch dalších pak třeba záchrana rukojmího a zraněného kolegy v boji. Střelba cílů ze vzduchu je proložena několikrát, poté přistání na zem a nástup do akce s ostatními. Automatické ukládání reaguje tehdy, dosáhnu-li styčného místa, přestože stále probíhá boj, výbuch, je nějaký přeživší nepřítel. Je to primárně o tom, že v jakou chvíli se kde zrovna nacházím a mám splněné úkoly, tam se to uloží. V klasickém provedení bych jistě měl kontrolu větší, ale zase bych si hraní usnadňoval. Zdejší herní mechaniky ale vedou k tomu, že je to prolezlé skripty. Nemám příliš volnosti, pokud neudělám, co chce hra, dál se neposunu. Nelze otevírat dveře, ty mají na starost jen mí parťáci.

Bitvy probíhají primárně na větší vzdálenost, je tu málo nesených zbraní, nic dalšího sbírat nejde. Mise nedisponují přílišnou rozsáhlostí. Předposlední obtížnost extra tuhá není, hrát na ty předešlé, dojem bych měl rozhodně horší. Ačkoli je Call of Duty 4 po technické stránce ok, v tom ostatním si to nemyslím. Výrazná obměna sice nastane v polovině hry, což zajišťuje hráčovu plnou pozornost, ale na mě to bylo příliš málo. Sofistikované plížení delším koridorem, sniperská akce a únik pryč. Bránění se nabíhající přesile protivníků, co se nehodlali smířit s mým úderem, který ode mě utrpěli. Než došlo k úspěšnému absolvování této mise, nedařilo se mi nic. Účinné se ukázalo schování na opačné straně u budov, oni se rojili jiným směrem, kryli se za auta a já je nemilosrdně z dálky odpravoval. Dvacetiminutový časový limit kupodivu problém nepředstavoval, krásně to šlo proběhnout. Různých odpočítávání je tu ale o dost víc.
+14
  • PC 85
Občas přijde taková ta chvíle, kdy se člověk chce vybodnout na všechny ty RPG, adventury, atd., a prostě si chce jen pořádně zastřílet. A jelikož jsem toho o sérii Modern Warfare slyšel mnoho, řekl jsem si, že možná už konečně přišel čas to vyzkoušet. Však nesmím zůstat pozadu, že?

V první řadě musím velice vyzdvihnout vyváženou obtížnost. Hru jsem hrál na druhou nejtěžší, přičemž jsem si myslel, že když tam je ten auto-heal, který běžně ve střílečkách nesnáším, protože vždy hru ulehčí tak o 80%, měla by to být i tak docela pohodička. Dostal jsem ale pěknou ránu přes nos. Možná je to i tím, že ve 1th person střílečkách nejsem žádným vostříleným dragounem, ale loadoval jsem docela dost. Granáty byly smrtící, nepřátelé reagovali téměř nadlidskou rychlostí, plus žádné manuální ukládání, pouze checkpointy. Znalec žánru moc nejsem, ale Modern Warfare je snad první taková hra, kde auto-heal s obecnou obtížností příliš nehýbe. Za to velký palec nahoru.

Válečná vřava a vizuální pastva pro oči jsou zde vyobrazeny skvěle, samo sebou jsem to hrál se sluchátky, abych měl ten zážitek co nejautentičtější, a jelikož mám kossy, se kterými fakt nedoporučuji lézt do MHDček pokud nechcete, aby na vás všichni čuměli, byl to opravdu hukot. Sniperská mise v Pripjať za mladšího Johna Price mi utkvěla v paměti snad nejvíc. Obzvlášť svou napínavostí, originalitou a celkovou atmosférou. A taky onou útěkovou částí, kdy jsem v jednu chvíli kvůli těm debilním čoklům musel loadovat asi 6745645x, než jsem začal svého raněného sniperského mentora používat jako přenosný turret, což pak odvedlo svou práci. A ta závěrečná "hold the line" pasáž mi dala zabrat snad nejvíc. Osobně bych uvítal více misí za Američany, ve kterých si hráč mohl vychutnat pravou válku v ulicích téměř na vlastní kůži, ale na druhou stranu, za Brity člověk bojuje proti ruským ultranacionalistům, takže se ta míra spokojenosti vlastně hezky vyrovnává. I přestože oceňuji implementaci nějakého výraznějšího příběhu, nemůžu říct, že by mě vyloženě chytnul. Ale chápu, že v takových hrách na něj není kladen takový důraz.

Docela dost mi ale vadil respawn nepřátel. Nejdřív jsem si nebyl jistý, zda tam vůbec je, ale pak se mi to potvrdilo. Samozřejmě chápu, že to dodává na všeobecné obtížností a nutí to hráče, aby zvedl tu svoji línou prdel a šel to odvážně vymydlit, ale strašně to sráží onu autentičnost. Zabití nepřítele pak častokrát vlastně nepřináší pocit spokojenosti a relevance. Spojenci většinou jen slepě střílej a čekají, až se "někdo statečný" vrhne za nepřátelské linie, aby ho mohli následovat. Mimo jiné mi AI nepřátel nepřišla kdovíjak úchvatná, často mi nabíhali na ránu sami, jako kdyby žadonili o to, aby je někdo zlikvidoval. Plus i když jsem se kvůli tvrdé obtížnosti častokrát zasekával, stejně mi to přišlo relativně krátký. Ještě aspoň pět delších misí by to chtělo.

Celkově ale velice slušný FPS zážitek. Nebyl jsem tím vyloženě posazen na zadek, ale bavilo mě to velmi. Střílení mělo správný říz, některé pasáže byly vizuální pochoutkou, stereotyp se příliš nedostavoval,... je to prostě kvalitné záležitost.

Rozhodně s tou sérií ještě nekončím.

Pro: Obtížnost, zábavná hratelnost, vizuální lahoda, hudba, rozmanitost misí

Proti: Respawn, AI, poněkud krátké

+27
  • PC 65
Nedávno jsem si řekl, že dotáhnu COD, který mě minuly a doplním tak herní znalosti. (konkrétně ty díly, co se neodehrávaj za druhé světové války).

Ačkoliv grafika je standardně líbívá (i když občas nezdravě kulisoidní) a pocit ze střelby je jaksi realisticky působící (proč jen nešlo přepínat mód střelby?), tak zvuky mi přišly jaksi nevyvážený - v menu lze však nastavit jen obecnou hlasitost - kdeže ztlumit muziku nebo zeslabit neustálý hlášky vysílačky!

Jednotlivý mise jsou nalajnovány striktně, nevšiml jsem si jakékoli možnosti volby čehokoli kromě zbraně. Když mi tenhle koncept - nekonečnej respawn nepřátel, autoheal, přeskriptovanost - podali v hávu druhé světové, byl jsem díky historické atmosféře, skutečným předlohám bitev a teatrálnosti zobrazovaných historických scén ochoten zkousnout tento hloupý až tupý styl hry. Nyní je však vše jaksi ještě patrnější:

Hráč zde vystupuje v rolích několika hrdninů ve speciálních jednotkách a drtí tak vlny nepřátel, kteří se rodí za rohem. K úspěšnému zdolání levelu je nutno tyto hloupé panáky jaksi "přetlačit", stát na místě a přesně střílet - nefunguje. Tedy zcela nelogicky a trapně jsem se hnal neustále dopředu a hra mě za tyto taktické chyby odměňovala autosavem přesunutím pozice respawnu nepřátel někam o kus dál. Díky autohealu naštestí není problém schytat pár zásahů a po vteřině v krytu opět poklusem pokračovat vstříc ozbrojeným vřavám jako správnej americkej (britskej) patriot.

Ačkoliv levely samy o sobě ostudu nedělají, nemůžu říct, že by mi některý scény obzvlášť utkvěly v hlavě jako u předchozích dílů.

Na závěr ještě pohaním i příběh, kterej, ačkoliv si hraje na něco celistvějšího a promyšlenýho, mi přišel jak z ruky 14-ctiletýho pubertálního kluka, co rád po večerech čte Toma Clancyho - plnej klišé o atomovejch bombách a zlejch teroristech, co je rádi odpalujou.

Závěr: Řežba plná násilí obsahuje jen velmi krátkou SP kampaň. Hloupý příběh bych hře odpustil, ale naprosto nelogický ultrasprávňácký jednání hlavních postav, přeplácanost mnohdy zbytečnými skripty, nezdravá hektičnost a netaktické hrou vyžadované chování hráče hru sráží k vodám průměru. Multiplayer to možná částečně zachraňuje, já však nemám chuť jej zkoušet (příliš mě MP nebral ani u předchozích dílů) - možná tedy hodnotím moc přísně, ale nemůžu si pomoct - tohle už se prostě nepovedlo - jenom med kolem huby - a já se tak trochu hrozím, co mě čeká dál (Modern Warfare 2).

65%

Pro: Grafika, zbraně, zaměření optikou, možnost vyklánění a skrýt zaměřovací kříž

Proti: AUTORESPAWN s velkym A, hektičnost, přeskriptovanost, přeplácanost, příběh, tupej koncept

+10 +12 −2
  • PC 90
To jsem takhle jednou po dohrání posledního CODka koukal do monitoru a náhle jsem se zamyslel, říkám si "Sakra, to není možný, aby ta hra byla ta hra byla tak blbá. Možná jsem na tyto kravinky už starej, nebo jsem se toho prostě přejedl?"
Abych si to potvrdil musel jsem zavítat zpět k zárodku, zpět do minulosti. Ke COD4.
V podvědomí jsem měl vzpomínku toho, jak jsem byl tehdy z Cod 4 paf, jenže nostalgie to je dáma, jenž klame tělem, proto jsem k tomu přistupoval skepticky.
Něco vám teda řeknu: Call of Duty 4 je pořád a stále parádní záležitostí.

Jenže co ji od nových, nedomrlých "post infinity ward" her v sérii odlišuje? V základě jsou ty hry stejné. Střílíte spawnující se panáky, spouštějí se skripty na lineární cestě a něco se kolem vás děje.
COD4 má pravděpodobně nejlěpší zahajovací misi v dějinách FPS. Tato mise je překrm, který reprezentuje takřka celou hru. Detaily, načasování, elegantní změny tempa, vhodně zvolená hudba parádně zasazena do akce, která je podpořena špičkovými animacemi a kvalitním ozvučením, a díky tomu mě chytla za koule a nepustila. Respawn je chytře maskován a autoheal tu na rozdíl od Call of Duty 2 nepůsobí násilně. Stejně jako většině z vás mi absolutně nevadila lineárnost map (stále jsou více otevřené než v nových cod). Dokázat navodit pocit filmovosti a atmosféru, která vás oprostí od nedostatků a omezení. To je jednoduše umění.

Kdyby Call of Duty byla filmová série. První dva modern warfare by režíroval Steven Spielberg a zbytek Michael Bay. Call of Duty 4 je podle mě nejlepší díl série a průkopník žánru, který není jednoduché udělat dobře, ale když se dobře udělá, je to kulervoucí záležitost.

Pro: Singleplayer je po všech stránkách kvalitně odvedená práce, graficky to nevypadá o nic hůř než Black Ops 3 a rozběháte to i na vařený bramboře, multiplayer byl a je nebezpečně návyková záležitost.

Proti: Krátká kampan......

+20 +22 −2
  • PC 90
Strastiplná cesta vedla k téhle hře. Vyhlídl jsem si jí v JRC. Kde mě od ní odrazoval prodavač. Prý, co mám za systém. Že to na nových systémech nemusí fungovat a reklamace neberou. Že prý musím být kreativní, když to nepůjde. Z češtinou to opravdu nešlo. Dlouho jsem si nechtěl připustit, že by to bylo tím. Bez ní to ale šlapalo naprosto bezproblémově.

Další problém byl z mou dosluhující DVD mechanikou. Hra nejede bez DVD v mechanice. Výsledkem tedy bylo, že vždycky po zapnutí počítače mi trvalo asi půl hodiny, než se to povedlo načíst. Úkonem vysouvání a zasouvání DVD stále dokola. Ještě, že ta hra není tak dlouhá a je tak pekelně zábavná. Dohrál jsem jí na pár zátahů.

Hned v tutoriálu mi nabídli obtížnost regular. Pche, nejsem žádný máslo. Jestli to nedám alespoň na hardened, nejsem správný akční hráč. Říkal jsem si. A pak to jelo. První, druhý, třetí, čtvrtý chcípnutí za sebou. Sebemenší zdržení na místě a hned letěl granát. Vystrčím kebuli a hned mi jí někdo ustřelí. Za celý průchod hrou jsem chcípl alespoň tisíckrát. Docela mi to prodloužilo herní dobu. Často jsem přešlapoval dlouho na místě. Strach o život mi nedovolil jít dál.

Třeba konec sniperské mise v Černobylu. To klávesnice málem nepřežila. Špičkové technické zpracování. Filmové momenty někdy brali dech. Skvěle zpracované a ozvučené zbraně. Pocit ze střelby. Vždy malý zásobník někdy doháněl k nepříčetnosti. Hratelnost se od minule moc nezměnila. Probíjení se záchytnýma body přes dokola se respawnující nepřátelé. Náplň misí je ale docela pestrá a nejednotvárná.

Vše zabaleno do současného moderního hávu. Tentokrát i s příběhem, který dokonce nebyl úplně blbý. Jen těch misí tedy mohlo být opravdu víc. Na druhou stranu mě to ani chvíli nenudilo. Hodně slušný herní adrenalin.

Pro: super akce, zbraně, prostředí, ozvučení, filmové momenty, technické zpracování

Proti: málo misí, někdy moc respawnu

+25 +26 −1
  • PC 80
" Ale po poměrně rozlehlé mapě v Thajsku a následně v další oblasti na ostrově Jan Mayen jsem si na to zvykl a motorku bral s sebou snad všude, kam se dostala. " asi jsem tam byl s partákem na ramenou dřív nebo to hrál na lehčí obtížnost - hardened (chtěl jsem tu hru proběhnout) a do příletu evakuace mi chybělo 20 minut, ale že bych se tam nějak zvlášt tři dny pod palbou nudil, to né, nejlepší zážitek z celý kry (krom lámání psum vazu), dokonce dvakrát, třikrát i helikoptéra přilétla, a pak mě napadlo, že bych mohl u toho bazénu předtím chvíli počkat a bylo po zábavě... za misi v Pripjatu 100, jinak je to takovej lepší koridorovej pruměr.

Pro: autoheal, akce, granáty na quick keys, mužete zabít psa třemi ruznými zpusoby (rukama, nožem a zastřelit).

-19 +2 −21
  • PC 85
Jako člověk který se multiplayeru jakožto nejvetšímu žroutu času pro jistotu vyhýbá, jsem onehdá když jsem tuto hru hrál poprvé vyzkoušel jen singleplayer. Musím říct že nic co jsem hrál do té doby na mě nezapůsobilo takovým dojmem a já věděl v čem bude budoucnost akčních her.

Grafika, ta byla ve své době takřka bezkonkurenční a přitom byla hra schopna provozu i na počítačích které už nebyly zrovna high-end. Ozvučení dodávalo realističnosti a skripty dokonle napomáhaly atmosféře, pro mě ovšem přílišná skriptovitost znamená i jeden z mála záporů této hry. Díly co přišly potom se už tomuhle dílu podle mého názoru nikdy nevyrovnaly.
Dnes už se to možná těžko chápe, ale tahle hra byla milník, a při plížení Pripjatí mám i dnes husí kůži.

Pro: Úžasná atmosféra, hratelnost, příběh

Proti: Možná až přílišná přímočarost, délka hry

+11 +12 −1
  • PC 80
Call of Duty: MW nastoluje novou herní sérii v rámci stejné značky. Modern Warfare nechává 2. sv. válku daleko za sebou a pouští se do bojů v dnešní současnosti. Změna prostředí rozhodně prospěla a CoD 4 mě opět dokázal zaujmout a řádně pobavit, i když neduhů je tu stále celá řada.

Pro celou sérii je typická hra za vícero postav a nejinak je tomu i zde. Hlavní hrdinové však již nepůsobí jako jedni z mnoha a nezdá se, že hrůzami války postupují s nemalými obtížemi. Tentokrát se hráč dostane do party drsných hochů, kteří vám budou připadat buď jako hrozní profíci nebo jako hrozní pitomci. Kampaň je již jen jedna a je rozdělena na prolog, tři akty a epilog, přičemž postavy, které dostanete pod ruku a místo, kde se mise odehrávají, se často mění, což ubližuje pocitu ucelenosti, ale zase dává tušit, že se v jednu a tu samou dobu odehrává vícero událostí. Mezi jednotlivými misemi jsou tentokrát zdařilé animace, které osvětlují pozadí příběhu a splňují tak účel jakéhosi brífinku.

Jak už jsem zmínil, hrát se bude za několik postav, přičemž nejčastěji to bude příslušník SAS – MacTavish alias Soap a Americký mariňák P. Jackson. Zatímco Jackson je ještě vcelku ‚normální‘ voják, tak Soap by mohl z fleku konkurovat Rambovi. Asi to bude náplní misí nebo možná situací v jednotce SAS, které navíc velí další namachrované eso – kapitán Price, ale nemůžu si pomoct a celý Soapův příběh na mě působí asi takto: „Parta těch správných borců ze SAS musí zachránit svět před terorismem, protože to nikdo jiný nedokáže." Pro nikoho z jednotky to zkrátka nevypadá jako procházka Peklem, ale jako běžná rutina.

Celkový příběh, který jsem zprvu oceňoval a zdál se mi relativně povedený, a dokonce zahrnoval i pár pořádných zvratů, se tak v mých očích rázem změnil ve slátaninu nabitou západním patriotismem a snahou dokázat, že ať už přijde cokoli, bude tu vždy mocná Amerika a její spojenci, aby nakopali neposlušnému východu zadky. A tímhle se dostáváme ke konspirační teorii, která mě napadla při celkovém posuzování hry. Totiž – že se Amerika míchá do věcí, do kterých jí nic není je známá věc - nakonec i poprava prezidenta Al-Fulaniho v nejmenované zemi předního východu vyústí v tvrdý útok Američanů, kteří jsou zobrazováni jako mírotvůrci a řešitelé veškerých problémů světa. Proč mám pocit, že CoD: MW je v první řadě propaganda západu? Hra je cílená na mladé hráče, čemuž svědčí hromada WOW efektů a drsných drsňáků, se kterými se mládež jistě ráda ztotožní. Hra je jen hra, ale tváří se realisticky a neukazuje nic, co by se stát nemohlo. Lidé si můžou říci: „Ano, tohle nám vážně hrozí a je třeba s tím něco dělat. Kde je ksakru skutečný kapitán Price, aby ztrestal támhletu zemi (nebudu jmenovat), která si dovolila odporovat Americe? Protože když to nikdo neudělá, může to skončit třeba jako v CoD. A to přece nedopustíme!“ Takže co když je nezdravě časté vyplivování dalších dílů CoD především snahou o podporu mladých lidí v případných válkách? Války se totiž bez podpory veřejnosti nejen blbě vyhrávají, ale především blbě rozpoutávají! Tím raději dávám stop konspiračním teoriím a vrátím se ke hře jako takové.

Ke grafice nebo ozvučení toho moc říct nemůžu, neboť vše působí zdařile a nemám žádné větší výtky. Snad jen, že modely postav vypadají v tmavých místech jakoby nasvíceně, ale možná je to jen můj pocit. Vůbec nejvíce se mi líbily flashbackové mise v Pripjati a okolí, ale i boje na Středním východě nebo v Ázerbájdžánu jsem si užíval. Náplň misí je zajímavá (originální záležitostí je například ochrana jednotky z letadla AC-130) a prostředí není nijak tuctové, takže výrazný stereotyp a nuda tentokrát nehrozí. Ovšem samozřejmě ani zde nechybí nekonečný respawn a neustálé doplňování padlých spojenců, což výsledný dojem, z prakticky každé mise, značně kazí. Řady nepřátel se nově rozrostly i o psy, kteří dovedou být opravdu nebezpeční a to mnohdy více než lidé.

Vzhledem k tomu, že hra je z moderní doby, do rukou se hráčům dostanou moderní zbraně, kterým nechybí doplňky jako např. tlumiče, granátomety, optiky, reflexní zaměřovače a další. Celkový počet zbraní ve hře je ohromný a i když je mojí běžnou zálibou si vyzkoušet každou zbraň, tak zde se mi to nepodařilo. Zbraňový arzenál zahrnuje samopaly, útočné pušky, lehké kulomety, pistole, odstřelovací pušky, brokovnice i raketomety, takže variabilita je velká a nabízí hodně možností. Dále tu jsou jisté vychytávky jako miny Claymore, nálože C4, či noktovizitor. Tím je docíleno jisté dávky taktičnosti, jež mi u minulého dílu chyběla. Sice je pravda, že nejde o žádný zázrak, ale potěší to.

Postřehy:
1) Asi nemá cenu se pozastavovat nad přítomností Priceho, který se ani po své smrti a ani po šedesáti letech nezměnil. Spokojím se s nejlogičtějším vysvětlením – je to terminátor!
2) Na počátku je výcvik na SAS základně. Zatímco první část výcviku je klasická (nácvik střelby) tak ta druhá přináší výzvu. Cílem je v co nejkratším čase proběhnout kulisami domu a cestou rozstřílet terče. V závislosti na délce vašeho výkonu hra doporučí některou z obtížností, ale je třeba to brát s nemalou rezervou, neboť váš výkon zcela jistě neodráží to, že doporučená obtížnost pro vás bude to pravé.
3) Desert Eagle je skvělá pistole, kterou jsem nalezl jen v druhé misi (na lodi). Celkem škoda, neboť kvér je to opravdu parádní.
4) V misích na Blízkém východě je ohromný počet raketometů RPG. Takže, kdo má pro raketomety slabost, přijde si na své.
5) Již v minulém díle jsem se pozastavil nad přítomností žen. Tentokrát potkáte jen jednu a to pilotku vrtulníku Cobra.
6) Ve hře je rozmístěno 30 notebooků, které je možné sbírat. Já jsem jich nasbíral 27. Počítám, že za nalezení všech je nějaká odměna.
7) Po odehrání hry se otevře Arcade mód, kde se sbírají body za zabité nepřátele. Taktéž se odemkne možnost používat cheaty.

Pro: originalita prostředí a náplně misí; nový, moderní háv; slušná atmosféra, stealth akce (zajímavé zpestření)

Proti: nekonečný respawn; zbytečný patriotismus; nevěrohodné charaktery; stealth akce (spousty scriptů je hrozně omezují)

+12
  • PC 90
Píše se rok 2007 a po nevydařené trojce, vydané společností Treyarch pouze na konzole, přichází Infinity Ward s dalším dílem Call of Duty s podtitulem Modern Warfare. Jak už název napovídá, opustitli jsme bojiště druhé světové války a přesunuli se do 21. Století, doby terorismu a ultranacionalismu. Na světě je Teráků jako heráku, proto jsou zde, opět a zase, speciální oddíly US army tentokráte s vydatnou pomocí britských SAS, aby svět těchto Allah Akbarovců zbavili. Hlavním negativem světa je terorista Al-assad, vydatně podporovaný ruskými ultranacionalisty a jejich vůdcem, Imranem Zarkhaevem. Společně tvoří hrozbu pro západní svět díky atomovým zbraním, které vlastní.

Po úvodní animaci se ocitáte v kůži Johna „Soapa“ MacTavishe, nováčka v britských SAS, na kterého čeká výcvik pod vedením starého známého kapitána Price. Ano, čtete opravdu správně a ani já jsem neměl halušky, když jsem toto psal. Starý známý Kapitán John Price, ostřílený bojovník z bojišť druhé světové války z obou předchozích PC dílů Call of Duty, je ZPĚT! Nic na tom že mu musí být už nejméně 110 let, stále je to ostřílený mazák, který hravě strčí do kapsy své mladší kolegy. První, co z jeho úst uslyšíte, bude: „What the kind of name is Soap?“ Poté Vás honem hodí do tréninkové zóny, kde musíte za určitý čas zvládnout tréninkový prostor. Poté už jste převelen do ostré akce, kde musíte na nákladní lodi najít nukleární bombu. Víc už bych toho z příběhu prozradit nechtěl, abych Vás neochudil o skvělé zážitky. Jak tomu bylo i v minulých CoD dílech, i tady nebudete hrát za jedinou postavu, nýbrž za tři, Soapa už jsem představil, dalším hrdinou bude člen US Army Rangers Paul Jackson a v jedné misi, která se odehrává 15 let před událostmi hry, si dokonce zahrajete za samotného Kapitána Price. Během hry si užijete mnoho zajímavých misí a atmosféra, ta je přímo strhující. Od tichých akcí, přes střelbu z AC-130, až po strhující přestřelky se postupně dostanete až k samotnému závěru, který je, jak jinak, strhující. Hra končí ve chvíli, kdy ležíte zraněný na mostě, vedle Vás leží Kapitán Price a všude kolem jsou nepřátelé……………………………

Během hry Vám bude dělat společnost nespočet soudobých zbraní, od samopalů, přes útočné pušky a odstřelovačky, až po těžké protitankové zbraně. Specialitkou v Multiplayeru je oblíbená zbraň z Call of Duty 2, německá MP44. A jelikož jsou nepřátelé na každém rohu, o zbraně mít nouzi rozhodně nebudete.

A že je těch nepřátel někdy až moc, až dokonce otravně moc, kdy dokola střílíte vlny nepřátel a dokud se nepohnete dále, chodí dál a dál. Ano, je tu řeč o skriptech, kterých je hra doslova přecpaná. Hra by bez nich nejspíše nebyla tak dobrá, ale někdy, jak už píšu, jsou také dost otravné. Většina akcí je předem naskriptovaná a i když jí opakujete stále dokola, pořád se opakuje stejná sekvence. Proto je zde také určitý názor, že hru jde dohrát jednou a dost, jelikož při dalším hraní se scény odehrají úplně stejně. Podle mě to není zas tak hrozné, dohrál jsem to 4x a vždy mě to bavilo. Přeci jen zde jde hlavně o ten příběh. Dokonce mohu říct, že ve hře jsem nenašel žádné hluché místo a všechny mise jsem si vyloženě užíval.

Po technické stránce toho taktéž není co vytknout, hra vypadá krásně a jelikož běží na upraveném IW enginu, který byl použit už v Call of Duty 2, není problém ji rozjet i na slabších strojích na maximální detaily.

Tímto se dostávám k závěru, kde bych rád řekl, že se hra skládá z prologu a tří aktů, přičemž dohrání hry na třetí ze čtyř obtížností mi zabralo asi 9 – 10 hodin. Toto číslo sice není nijak závratné, avšak nevybočuje z dnešního průměru. Jak už jsem napsal v recenzi, hře není skoro co vytknout a proto si ode mě zaslouží celých 90%. Hra Vás prostě chytí a nepustí. A to tady ani nepíšu o výtečném multiplayeru.

Pro: + krásná grafika + strhující atmosféra + propracovaný příběh + velké množství zbraní a techniky + nízká HW náročnost + skvělý multiplayer

Proti: - skripty - herní doba

+10
  • PC 95
Vývojáři z Infinity Ward určitě vědí, jak nalákat hráče
Z názvu Modern Warfare lze jasně vyčíst, v jaké době se hra odehrává – druhá světová válka je hold vyždímána do sucha, a proto se kruté boje přesouvají do současné doby. Vývojáři do hry zakomponovali pouze dva hlavní hrdiny (nelze mezi nimi libovolně přepínat) – Paula Jacksona (americká jednotka USMC) a "Soapa" MacTavishe (britská jednotka SAS).

Systém zůstal naprosto při starém – postupovat kupředu, postřílet všechny teroristy, které potkáme (a že jich není zrovna málo) a nehledět přitom na to, kolik vojáků vám zemřelo… V některých chvílích vás to nebude bavit, ale nic jiného vám prostě nezbývá. Občas se sice vyskytnou úkoly typu ubraňte budovu, zničte nepřátelskou techniku, a jednou se dokonce dostanete do letadla, ale tyto úkoly se ve hře objevovaly jen zřídka.

Začáteční mise mě naprosto uchvátila. Na začátku letíte v helikoptéře společně se svými spolubojovníky nad rozbouřeným mořem k obrovské lodi, kde provedete výsadek a postřílíte posádku. Loď se na mořských vlnách realisticky pohupuje. Po splnění veškerých úkolů dojde k výbuchu a loď se začne potápět. Kapitán zavelí dostat se zpět k helikoptéře. Při běhu kolem vás bude stříkat voda a loď se bude pomalu, ale jistě rozpadat. Jakmile se dostanete z podpalubí, přiletí pro vás helikoptéra a pak následuje velice povedený skript.

Jediné, co hru kazí, je délka. Jestliže ji budete hrát na nejlehčí obtížnost, dohrajete ji za pouhých pět hodin. Poté si ale můžete zahrát multiplayer, který nabízí více možností, než je tomu u druhého dílu. Když to vše sečteme, tak nám z toho vyjde vskutku skvělý titul, který láká svojí atmosférou, hratelností a grafikou. Vřele doporučuji.

Pro: hutnost a atmsoféra singleplayeru, perfektní akce, nezapomenutelné pasáže, zbraňový arzenál, mezi otřepanou klasikou i dost nápaditých, i když ne revolučních věcí, bezkonkurenční multiplayer, hardwarově nenáročné a hezky vypadající

Proti: bezpochyby všudypřítomné skripty, rozdíly v interakci s prostředím (na jednom místě všude lítají střepy, hned vedle nejde hnout se sudem), singl je hrozně krátký

+20
  • PC 30
Nemám příliš v oblibě obyčejné válečné střílečky, proto první díl ze série Call of Duty byl také na dlouhou dobu poslední, který jsem hrál. Vzrůstajícímu fenoménu CODka jsem tak byl ušetřen. Až nedávno jsem si řekl, že je potřeba to změnit.

Musím říct, že celková debilita předčila i ta nejhorší očekávání a opravdu nevím, jestli se něčemu takovému ještě dá říkat střílečka. Spíš je to interaktivní film, protože zapojení hráče do hry je minimální. A jak jsem zjistil, tak po nepřátelích ani není potřeba střílet. Dřív nebo později je totiž zastřelí velmi „užiteční“ parťáci. Během první mise na lodi jsou sice nepřátelé rozmístěni za každým rohem, ale ve skutečnosti není potřeba vystřelit ani kulku. Kolem protivníků pobíhající spolubojovníci je za pár vteřin stejně pobijou. Stačí se jen dívat. V dalších misích se toho moc nemění.

U stříleček chci být já tím, kdo střílí. Potřebuji cítit, že kulka, která zabila nepřítele vzešla z mé zbraně. Mít za zadkem parťáky pletoucí se neustále pod nohy považuji za hodně špatný nápad. Ještě horší jsou pak situace, kdy zaměřeného nepřítele předtím než zmáčknu spoušť sejme parťák. To bych ho pak nejradši zastřelil taky. Přátelský oheň však povolen není, hra končí… Potěšení ze střílení se tak rázem mění v silnou frustraci.

Follow me, roger that, take cover, enemy on sight, cover me, fire in the hole…pěkně se na to dívá, ale když jsem se na chvíli ve válečné vřavě zastavil a viděl, že hra se vlastně hraje sama, tak jsem si položil otázku - k čemu tady vlastně jsem? Je hráč v celém tom povrchním divadle potřeba jen k tomu, aby přišel na určené místo a spustil skript?! Střílet se sice dá, ale jak jsem zmínil výše, tak takovéto „střílení“ mě tedy rozhodně nebaví.

Zmatený příběh, linearita a skripty by mi ani tak nevadily. Ale nulový pocit z dobře odvedené krvavé práce se odpustit nedá. Mise představující rozmazanou černobílou blitku byla pro mě také poslední. Pak jsem to vzdal. Děs a hrůza. A to jsem ještě nezmínil naprostou demenci nepřátel. Co se dá odpustit u zombíků a příšer všeho druhu lze jen těžko tolerovat u protivníků lidských. A u hry, která má být vzorem moderní AAA střílečky už vůbec ne. Skoro jsem si připadal jak u nějaké horkou jehlou šité budžetovky.
-4 +16 −20
  • PC 95
Modern Warfare je pro mě výběrem toho nejlepšího ze série Call of Duty. Hra běží na vylepšeném enginu ze dvojky, takže je grafický pěkná, ale hlavně velmi nenáročná, což je klíčový prvek pro multiplayer.

SP část dostala nějaký ten příběh, který graduje až do výborného závěru. Přestřelky jsou velmi dobré, rozhodně lepší než v v druhém díle, kdy se nepřítel klidně i několikrát zvedl ze země. Uvodní animace před začátkem každé mise navnadí. Atmosféra boje je naprosto špičková a neotřelá díky zasazení do moderního konfliktu. Na řadu přijdou modernější zbraně a vcelku originální mise (jak to tedy v tomto žánru ještě jde). Jako naprostý vrchol hry považuju misi v okolí města Pripjať. Atmosféra je tu vypíchnuta dokonale.

MP považuju za špičku žánru a strávil jsem v něm mnoho hodin. Do hry je přidán systém zkušeností a tzv. levelování, které konkurence začala ve velkém kopírovat.

Zvuková stránka je také skvělá. Jak dabing, tak zvuky. Modern Warfare jsem dohrál asi 5x, a určitě si ho někdy v budoucnu zopakuju. Nejlepší hra? ASI NE. Nejlepší naskriptovaná střílečka? PRO MĚ ANO! 95%

Pro: vše,co není v záporech - atmosféra, hratelnost, kampaň i MP, zbraně, design levelů,...

Proti: SP je kratší a až moc lineární

+31 +32 −1
  • PC 90
V Call of Duty 4 jsem nejprve zkusil multiplayer a vzhledem k tomu, že jsem spíše sólista, tak volba padla na Free For All. A u toho jsem zůstal až nezdravě dlouho. Frenetická nekončící akce mě absolutně dostala. Sbírání zkušeností a s tím spojené získávání nových zbraní a schopností mě nutilo do dalšího hraní, až jsem se dopracoval na 43 level. A to pouze prostřednictvím FFA. Vzhledem k tomu, že už jsem otevřel téměř všechny schopnosti a ztratil tak další motivaci k hraní, jsem multiplayer odložil a s ním i celé Modern Warfare.
Po půl roce jsem se k Call of Duty 4: Modern Warfare vrátil a začal hrát singleplayer. Úvodní mise na potápějící se lodi spolu s intrem je originální a naplno tak ukazuje nový směr, kterým se čtvrtý díl Call of Duty vydává.
Bohužel následující mise mne už tak moc nebavily, přišly mi docela jednotvárné a musel jsem se k jejich hraní docela přemáhat. Jednotvárnost rozbil až bojový letoun, ze kterého jsem ostřeloval nepřátelské jednotky.
A pak to přišlo. Vybuchla atomová bomba, která vyčlenila Modern Warfare z houfu ostatních stříleček, a to začalo hrát svou vlastní ligu. Projevilo se to hned po výbuchu, kdy se v stěží zvednu, ujdu pár kroků a pak, v atmosféře plné beznaděje a zmaru, umírám. Třešničkou na dortu je působivá stealth akce odehrávající se v okolí města Pripjať. Plížení skrze nepřátelské jednotky, které jsem měl na dosah ruky bylo opravdu nervy drásající. Samotné město Pripjať je pro mne vrcholem hry. Ta atmosféra prázdnoty a opuštěnosti je naprosto uchvacující. Další mise po Pripjati už bohužel nejsou tak atmosférické, ale i tak předbíhají své ostatní herní kolegy o pár koňských délek.
Modern Warfare je nová vroucí krev, která se vlila do žil série Call of Duty. Ta po nemastném neslaném druhém díle, který více méně opakoval díl první, přešlapovala na místě. Naštěstí si vývojáři z Infinity Ward včas uvědomili, že tudy cesta dál nevede a provedli změnu prostředí tak výraznou, že už to snad ani lépe nešlo. Vůbec mi nevadilo, že hra je lineární a není možné z předem dané cesty odbočit, neměl jsem na to totiž vůbec čas. Filmová atmosféra, zejména druhé poloviny hry, mne chytila do svých spárů a pustila až se závěrečnými titulky.

Pro: Intenzivní single i multiplayer, atmosféra některých misí

Proti: Některé mise jsou lehce jednotvárné

+42
  • PC 90
Jednoho večera nad zlatavým mokem. "Druhá světová je out. Zkusme šéfům navrhnout, něco nového! A co by to jako mělo být? Vždycky jsem si chtěl vyzkoušet střílení na bandu pomatenců AK-47 vlastnící, RPGéčko na zádech nosící a cosi o "věrnosti" hlásající. Ámen, chlape, já taky." Jo, splnili, co jednoho večera "řekli" ;] A mám radost, i když jsem musel opustit své oblíbené herní zasazení druhé světové, ale série Call of Duty pro mne byla v té době jednička, tak jsem ani na chvilku nezaváhal a v té době jsem za novinkovou cenu pořídil, zkrátka to byla jistota, dobře proflákaných zlaťáků.

Série CoD si mne totiž pokaždé dokázala získat svou jednoduchostí, ale především zábavností v běhání koridory a střílení do všeho nepřátelského, za podpory skvěle navržených skriptů. A i Modern Warfare pokračuje ve stejných standartech, jen za předpokladu, že Vám nevadí borci v turbanech. Jednoduché herní zápletky u mě mají přednost, před těmi velkolepými. A mít možnost zahrát si hru, která vypadá jako film - hm, to se nepoštěstí každý den. Herní náplň je sice zajímavá, ale klidně by zvládla i pár další levelů navíc, což by nebylo na škodu, protože dohrát na Hard za nějakých šest hodin, je docela slabé a ve výsledku jediná menší výhrada.

Po dlouhé době mohu ohodnotit hru i s multiplayerem, páč právě u Modern Warfare mám nahranou nějakou stovku hodin a i při online bitvách má hra neuvěřitelné kouzlo znovuhratelnosti a skvělé zábavnosti. Výběr perků je trefa do černého, stejně tak jako mise, převedené z hry jednoho hráče do té multiplayerové podoby. Obě části si zaslouží skoro maximální hodnocení. Bohužel, že to tímhle dílem všechno skvělé skončilo a vznikla z toho tahanice peněz s názvem Call of Duty.

Pro: nová doba, jiná herní doba, jednoduchý příběh, zábavnost ve všech směrech, mulitplayer, perfektně navrhnuté mise

Proti: na hard krátký singleplayer, v multiplayeru jednoduché a v určitých ohledech prkenné,

+13 +15 −2
  • PC 80
Původně jsem neměl komentář v plánu, ale teď když si olizuju prsty po téhle mňamce, tak sem jen plácnout procenta nepřipadá v úvahu. Poněvadž akce tu není jen slovo za kolonkou žánr, je to hlavní argument, proč si Modern Warfare zahrát. Parádní svižné přestřelky v ještě lepší "potápěčské" atmosféře než u předchozích dílů, kdy se spuštěním nové mise přestanete vnímat realitu a ponoříte se do úžasného světa války po amícku. Na designérsky vyvedených bojištích, ve sprškách kulek, za hřmění granátů a řevu vojáků (často posledního), vám hra nedá vydechnout, dokud zdárně nedokončíte své poslání. A než se rozkoukáte, už plynule přecházíte do další mise a za chvíli konec.

Co mi nesedlo aneb vařím z H2O. Zaprvé, krátkost hry, ovšem to jen minimálně, neboť se mi zdá, že by hra ztratila s dalšími kapitolami na intenzitě. Zadruhé, odevšad čouhající skripty, na druhou stranu jsem si u nich nevšiml žádných výraznějších chyb, to bude pravděpodobně tím, že jsem všude poslušně běhal za týmem jak psisko a nezkoušel přelejzat kdejakej plot (což mám normálně ve zvyku). A nakonec mi zbývá zmínit jediný skutečný zápor, a to že CoD 4 není tak jednoduchý, abych ho mohl hrát jen jednou rukou a tou druhou do sebe ládovat popkorn - neb některé filmové okamžiky bez kukuřice prostě nejsou ono (nechat kolem sebe štrádovat celou nepřátelskou četu nebo si, z vrtulníku na vycházce, vychutnat hříbka satanáše).
+27
  • PC 95
Pokračování slavné válečné série tímto dílem změnilo směr. Pryč je hrdinství jednotlivce z druhé světové, nyní nastupuje součastnost, moderní zbraně.
Grafická stránka hry se mě velice líbila, animace a celkové ztvárnění postav je prostě dokonalé. Spolu s celkovým nasvícením hry, různé efekty apod. vás do hry úplně vtrhnou a je to nesmírný zážitek pro vaše kukadla.
Zvuková stránka hry je rovněž na velmi vysoké úrovni. Požitek, kdy furt něco kolem lítá a tam někdo střílí a tu zase něco vybouchne, je úžasný.
Call of Duty je známá svými přesně definovanými skripty ve hře, já osobně si myslím, že jsou tak precizně udělány, že to vůbec jako negativum nemohu brát. Hra má spád od začátku do konce a člověka to nedonutí si ani na chvíli oddychnout.
Po dohrání tohoto dílu Call of Duty mohu za sebe konstatovat, že je to nejpovedenější díl série. Mě osobně změna dobového zařazení sedla. Navíc hra je úžasně návyková, vtáhne Vás a nepustí, dokud ji nedohrajete do konce. Pak jen vidíte závěrečné titulky a ještě 15 minut budete mít otevřenou pusu a nebudete chápat, jak něco tak intenzivního mohlo vzniknout. BRAVO !

Grafika: 9/10
Zvuky: 9/10
Hratelnost: 10/10

Pro: grafika, zvuky, akčnost, animace, ztvárnění postav, změna dobového zařazení hry

Proti: nic závažnějšího mě nenapadá, možná délka hry

+25 +26 −1
  • PC 75
Naposledy jsem hrál první Call of Duty v dobách jeho vydání. Na MW jsem se proto těšil, hlavně kvůli všem těm pochvalám, které jsem na něj slyšel. Ovšem prakticky celou hru jsem se nestačil divit tomu, že od prvního dílu se toho moc nezměnilo.

Prolog mě potěšil. Mám prology rád, tenhle byl navíc ve stylu "čum a uč se". Bohužel jsem před tím musel absolvovat "v každé střílečce je to stejné" trénink, ale co se dá dělat. Samotná náplň mě nijak nedostala, ale začátek to byl svižný.

Střed hry se mi zdál docela o ničem. Nevím, ale u většiny momentů jsem se nudil. Po technické stránce je hra na stejném bodě jako v jedničce - rozbít nejde prakticky nic, do mrtvol se střílet nedá, zeď neproboříte ani výstřelem z bazuky - , náplň je taky úplně stejná - díky bohu zmizela svého času tolik oblíbená tanková mise.

Nesmrtelnost v podobě autohealu nebo jak se ta pitomost "schovej se a jsi zdráv" jmenuje a ikonky granátů, které vám nepřátelé házejí pod nohy, mě pokaždé pobavily. To ani nemluvím o obřích nápisech "zmáčkni shift a zadržíš dech", "zmáčkni space a přeskočíš zeď" a podobně. No děs. I opice přece ví, že mezerníkem se skáče. Ale abych byl fér, za ikonky granátu jsem byl v drsnějších fázích rád a autoheal je holt hudba budoucnosti, bohužel asi i hudba Mafie 2.

Retrospektivní snajperská mise v troskách města Pripyat nemá absolutně chybu, až na těžký závěr, který mi dojem troku zkazil. Následující mise mě donutila snížit obtížnost ze třetí na druhou. Obtížnost hry je proto dost diskutabilní - na nejlehčí obtížnost ten autoheal snad ani není potřeba :)

MW mě ničím nepřekvapilo, ale ani nezklamalo. Potěšilo mě pár momentů, poprava v přímém přenosu, výbuch atomovky, epilog byl skutečně působivý a spíše položil otázku, proč takových momentů nebylo ve hře víc? "bonusovou" misi po creditech, nebo co to bylo, jsem nepochopil, ale potěšila mě :)

Utracených peněz skutečně nelituji, ovšem asi dlouho potrvá, než se pustím do dalšího CoD dílu.

Pro: některé momenty; hezky to odsejpá

Proti: je to pořád stejné = komické množství komicky hloupých nepřátel; autoheal; tipy psané příliš velkým písmem

+18
  • PC 95
Modern Warfare mě ve své době doslova uchvátila filmovým zážitkem jako vystřiženým z Black Hawk Down.
Hrál jsem pouze single player. Na začátku člověk nasedl do tréninkové mise a až do konce se vezl na vlně zábavy. Ať jsem posuzoval z kteréhokoliv úhlu, kromě přílišné naskriptovanosti (která se ale dá v žánru lineární střílečky očekávat), jsem nenaleznul žádný aspekt, který by šel udělat lépe.
Vojáci mají tvrdej a nevděčnej job, tahle hra mi poskytla možnost zažít tu část jejich práce, díky které zážitky z běžného života blednou, aniž bych se musel tak jako oni vyrovnávat s vlastním svědomím.

Pro: nepolevující akce, téměř filmový zážitek

Proti: naskriptovanost

+15 +16 −1
  • PC 85
Abych řekl pravdu, tak jsem od této hry čekal trošičku víc. Je pravda, že hratelnost, špičková atmosféra, grafika i zvuk a především skoro filmový zážitek byl naprosto perfektní atomovka, ale než jsem si to stačil užít byl konec a tak nějak jsem si to kvalitní v této hře nevychutnal plnými doušky, protože jsem se snažil nedostat kulku a dostat všechny kolem. Nějak mě tam chyběly trochu klidnější místa a ne jen valící se naskriptovaní, až někdy tupý nepřátelé a taky to, že jsem se nemohl víc sžít s osobou, za kterou jsem hrál většinou zemřea to mě vadilo. Jediné co si z této hry odnáším je atmosféra, pár misí, které se mě vryli do paměti "černobyl"

Pro: filmový zážitek, atmosféra,grafika, design několika misí

Proti: příběh, nepřátelé, délka

+20 +23 −3
  • PC --
Předem upozorňuji, že jde o čistě subjektivní názor. V případě COD4 totiž nejsem schopen objektivity, protože můj názor se jak vidno příliš odlišuje od zbytku hráčské společnosti.

Hra je pro mnohé především singleplayerovka a proto by se dala očekávat pořádně promakaná kampaň sršící nápady a především zábavou. Tak nějak mi zde všechno schází. Celkově na mě single působí jako umytý, navoněný a pěkně oblečený Quasimodo. Ten hrb se prostě nezapře. Žádná umělá inteligence, pouze skripty. Situace a úkoly, které už každý kdo hrál předešlé díly viděl. Prostřílej se tam (po cestě vyhoď to a ono do vzduchu), prohledej to tam, nic nenajdi, prostřílej se k místu extrakce. Všechen ten šmejd je ale velmi vkusně presentován. Drifingy jsou dobře zpracované, dabing je vynikající, grafika dobře provedená a nenáročná. Bohužel obsah jaksi není hodný tříáčkového titulu. Takový FEAR 2 má tu svou umělou intelgenci, která u mě hru vyšvihne značně vysoko, COD4 toho v singleplayer kampani moc nenabídne. Pár dobrých momentek (mise v Černobylu, atomovka) hru nezachrání.

Pro mě je ale COD4 především o multiplayeru, který jsem měl tu čest vyzkoušet až letos a peněz rozhodně nelituji. Mapy jsem z počátku považoval za zbastlený bordel, ale časem, jak je člověk pochopí a naučí se jimi intuitivně probíhat, je to skvělé (samozřejmě krom map Shipment a Killhouse, které považuji za odpad). Šest herních módů, ze kterých se bohužel hrají vesměs jen tři - FFA, TDM a Search and Destroy. Kámen úrazu ale přichází se zbraněmi a perky. M4 je neskutečný šmejd, M16 kvůli vyvážení osekaná o automat, o G36 a M14 radši ani nemluvě, proto pro mě zůstává jedinou hratelnou útočnou puškou AK-47. V ostatních kategoriích už to takové katastrofa není. Chápu, že se IW chtěli zavděčit širšímu publiku aby měl každý možnost si vybrat a proto to nakonec nepovažuji na TAKOVÝ nedostatek. Za skutečný nedostatek ale považuji přítomnost LMGs a stacionárních zbraní ve hře. A pak přicházejí na řadu perky. Osobně bych rád znal tu chorou mysl, která vymyslela perky Last Stand a Martyrdom a majiteli bych nandal pár na solat aby si takové nápady příště rozmyslel. Ve finále ale stejně všichni skončí u Stopping Power (krom AK-47, které je pohodlně hratelné i bez něj) a Deep Impact (popř. Steady Aim).
+10