Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS4 100
„Nejstarší a nejsilnější emocí lidstva je strach, a nejstarším a nejsilnějším druhem strachu je strach z neznáma.“

Někde během hraní DLCček k Dark Souls 2 jsem v dojmech četl, že si už vývojáři začínají brát hodně ze stylu spisovatele Lovecrafta a tehdy mě napadla taková super myšlenka, že by se mi vlastně splnil sen, kdyby vznikla hra na způsob Dark Souls titulů a nechala se plně inspirovat tímto geniálním nesympaťákem. No a když oznámili Bloodborne, byl jsem zklamán, že ze zajímavého fantasy prostředí budeme procházet městem, které vypadá jako stará Praha a kosit vlkodlaky a jiné bestie. A onen pocit, že hra bude jen o zabíjení vlkodlaků a podobných bestií mi zůstal až do vydání. A herně mě tak čekalo doslova životní překvapení, když se hra pomalu začala přehupovat do snové atmosféry mého oblíbeného spisovatele a v momentě kdy jsem rozšlápl jednoho rasisticky pojmenovaného pavouka a vše se najednou… (jděte si to zahrát!) tak… se hra bezesporu prodrala mezi první místa mého žebříčku a kdybych tam neměl neporazitelný Vampire the Masquerade: Bloodlines, tak bych Bloodborne považoval za nejlepší hru všech dob.

Hratelnost je jednoduchá a RPG prvků ubylo, když si lze veškeré zbraně vylepšit natolik, že si najdou uplatnění po celou hru a nalezené obleky se liší jen pramálo. O to víc jsou kladeny nároky na hráčovu pozornost, reflexy a umění dostat se do takového toho bojového transu, díky kterému vyhrajete ty nejtěžší souboje. Malá rada – strach ze smrti vás oslabuje, používání limitovaných zásob vás oslabuje, věřte, že pokud máte v inventáři tři papírky, díky kterým si zapálíte zbraň, ten čtvrtý pokus, kdy už žádný mít nebudete a půjdete to jen ještě jednou zkusit s vědomím, že umřete, bude váš nejúspěšnější.

Svět je zahalen tajemstvím a jsem hodně rád, že je vše uzavřeno v rámci jednoho titulu a DLCčka. Málo zde zůstalo nevysvětlené. Nanejvýš je vše otevřeno hráčovým interpretacím, ale zmatenost Dark Souls 2 je už díky Bohu Cthulhu pryč. A ten pocit, kdy hrajte třetí díl série a vše je stále tak podobné díky tomuto taky odpadá. Prostě se jedná o krásnou esenci všeho dobrého z Demon Souls a Dark Souls série říznuté Lovecraftem a krásně vměstnané do jedné hry.

Zbraně jsou asi to nejlepší, co jsem kdy ve hře viděl. Nádherné zvukové efekty jejich transformací kdy se vám z meče stane kladivo, z vycházkové hole bič z břitů a z palcátu jakási cirkulárka (jen navnazuju na DLC :P).
Lokace jsou dechberoucí, ale nemůžu se zbavit pocitu, že některé z nich jsou zřejmě z nedostatku času zkrácené. Nevěřím, že s takovým Byrgenwerthem počítali od začátku a že Lecture Building nebyl v konceptech trochu zajímavější. Tenhle nešvar pozoruju u většiny nových her, ale takový Dark Souls 3 mě v tomto ohledu zklamal víc. No a jak už to u pana Miyazakiho bývá, nejkrásnější lokace je skryta tak, že ji možná mnozí minou.

Po hraní jsem si říkal „chci víc!!“ jenže ono je to opravdu jak s povídkami od Lovecrafta. Nakousli jsme ten svět a nemůžeme vidět veškerá jeho tajemství, ač jsou sebelákavější. Já doufám, že se někdy do světa Lovecrafta ještě podíváme. Ne v adventurách, které se chystají, ale v podobně akčním RPG. Jen už bych asi nechtěl, aby to byl Bloodborne. Ten exceluje nejlépe tak jak je.

Pro: Atmosféra Lovecraftova univerza, Zbraně, Nepřátelé, Generované chalice dungeony, Objevování tajemna

Proti: Očividně useknutý Byrgenwerth

+40
  • PS4 95
No...s prominutím... KURVA! To byl ale jízda!

Jak už jsem kdysi psal, sám sebe považuji za celkem Casual hráče, takže ve chvíli jsem si kupoval Bloodborne, jsem tak nějak cítil že dělám chybu. "Chlapče! Vážně se chceš pouštět do Souls hry, když tvůj největší úspěch bylo dopracovat to do půlky druhýho Falloutu a asi 10 minut umírání v prvním Dark Souls?" Odpověď zněla "Ehmm...Jo...asi?"

No a teď trochu vážně. Jsem člověk co ve hrách nehledá výzvu. Většinu her hraju buďto na Easy nebo Normal, sakra chvíli jsem i přemýšlel o výběru Baby obtížnosti ve Wolfu... Až tak zle na tom jsem.

No ale když jsem poprvé spustil Bloodborne, tak se něco zlomilo. Byl jsem vhozen do temného světa s holýma rukama a hra prostě řekla " Jdi ", no a tak jsem šel. Hned v druhé místnosti na mě v tmavém rohu čekal Vlkodlak co zrovna dojídal zbytky z podlahy. Hra na mě opět " No...zabij to...dělej ". " Co? Ty si to nezvládl? Tady máš zbraň, zkus to znovu " . No a to je nádhera, hra vám hned na začátku ukáže, jak to bude, jak to tu chodí, ty se buď se adaptuj a nebo to ukonči rovnou tady. Pokud máte hry opravdu rádi a není to pro vás jen záležitost na dlouhé zimní večery, tak do hodinky víte jestli to dohrajete, či nikoliv. To jen díky naprosto skvělému designu.

Ten tu září jak to nejostřejší světlo a není jednoduše možné tu krásu přehlídnout. Ať se tu bavíme o ponurém městě a jeho skvostné architektuře (To sakra není Londýn, to je Praha v "nejlepších" letech) , nebo neskutečně dobře odvedeném horroru a to prosím pěkně v bojovce která se o to ani sama zvláště nesnaží, či faktu že celá mapa je propojená s naprosto přirozenou nuancí. Atmosféře pomáhá i minimální HUD a absence mini mapy, kterou si tahle hra může s přehledem dovolit. Jdete a hned víte kam máte jít, už na rozcestí hned tušíte která cesta vede kupředu, no nakonec stejně prolezete všechny vedlejší, protože tady nechcete o nic přijít.

Pokaždé co jsem vstoupil do nové lokace mi přeběhl mráz po zádech. Nikdy nevíte co čekat, ale vždycky víte že tam čeká něco na vás. Každý růžek, každá temná ulička, každá vetší prázdná místnost a každý krůček hezky s rozvahou a respektem. Strach z neznáma tu boduje na plné čáře a nemohl jsem si ho užít víc. To samé platí pro pocit druhého průchodu lokací a ještě líp pro starší lokace. Už vás nic nepřekvapí a vy si můžete vychutnat ty hloupé chudáky, co se rozhodli zkřížit vám cestu. Nádhera.

Teď trochu kontroverze. Nevím jak ostatní Souls hry , ale Bloodborne NENÍ těžká hra. Je náročná ale není těžká. Každý typ nepřítele je jen oříšek co čeká na rozlousknutí, jakmile se to podaří je vyhráno a move-set zapadne do hlavy sám. To platí i pro bosse. Můj první probíhal stylem "Sakra, sakra, pusťte mě ven, co tu dělám! NE, jdi pryč! Nech mě! ", no a umřel jsem... Říkal jsem si, sakra tu bestii nedám. Jednoduše jsem pokračoval dál po mapě s vidinou že se trochu nafarmím a podívám se co mi lokace může ještě nabídnout. BOOM, další boss, nějaký fellow hunter. Zase se opakoval podobný vnitřní monolog jako před chvíli. No a zase jsem skapal, jak pár milenců v Béčkovým horroru. Pak jsem udělal něco neuvěřitelného, začal jsem hrát.

Sakra dobře jsem udělal. Sice jsem stále umíral, ale úplně jinak. S každým dalším kolem jsem se něco nového přiučil a nakonec na sedmý pokus pan Gascoigne fooking fellow hunter konečně padl. Pak mi došlo, že to vlastně nebylo tak složitý, stačilo dávat pozor a reagovat. To je recept na každýho bosse, prokouknout taktiku a hlavně se nebát. Za ty roky se Souls hry díky stupidním recenzentům stali jakousi novou jednotkou k měření obtížnosti a díky tomu jsou tak trochu považovaný za zábavu pro masochisty se sklony k sebepoškozování.

Prozřít v tomhle bludu mi nejvíc pomohl přepracovaný soubojový systém. Souboj je na rozdíl od Souls mnohem rychlejší, zábavnější a chybí mu štít. Hra vás přímo vybízí k riskantnímu hraní pomocí možnosti získat své zdraví sekáním do protivníka zpět. Díky absenci štítu už vás nenechá Turtlit a přinutí vás hrát jak se sluší a patří, a že to je pak pořádná zábava. Bavilo mě i to umírání. Ne vážně, asi jen jednou jsem se za celej průchod naštval, a i tak jsem se naštval spíš sám na sebe, za to že JÁ si tu házím klacky pod nohy. Párkrát mě zabil bug, ale až na to jsem nikdy neměl pocit že by ke mně hra byla nespravedlivá.

Teď pár záporů. Příběh je skvělí, méně skvělá je skutečnost že většina příběhu je vrytá do popisků předmětů. Ještě méně skvělá je skutečnost, že jsem to zjistil až v půlce hry. S tím se pojí absence české lokalizace. Troufnu si říct že anglicky umím v celku obstojně a běžné RPG už mi moc vrásky nedělá, ale angličtinu v Bloodborne jsem louskal dost dlouho a občas jsem ani nedolouskal. Hra v sobě stále schovává několik bugů. To by nebyl až takový problém, bohužel filosofie hry je vás vždycky potrestat smrtí když se do těchto neviditelných pastiček chytnete. Dále mě mrzí jak snadno se tu dá vyhnout vedlejším úkolům. Neříkám že bych chtěl přímo nějakej velkej neonovej nápis "TADY JE VEDLEJŠÁK", ale přece jen by někdo mohl třeba zavolat "Psst...over here", nebo tak něco. To je ale jen pár neduhů na kráse.

Na závěr bych rád zmínil, že jsem se díky tomuto neuvěřitelnému hernímu zážitku zase po letech vrátil k tomu kde jsem končil, a tentokrát jsem svůj 10-ti minutový rekord překonal bravurně.

Pro: Atmosféra, Soubojový systém, Zasazení, Prostředí, Design s velkým D a možná i se dvěma!

Proti: Občasné bugy

+32
  • PS5 85
Tato hra je skvělá. Výtvarný styl, hudba, prostředí, všechno se zde povedlo. Bossové jsou drsní (ikdyž většinou nepředstavují až tak velkou hrozbu) a Bloodborne má mé nejoblíbenější hudební motivy v sérii soulsborne her.
Zbraně (ipoužíval jsem nejvíc hlavně takovou tu pilku) jsou všechny velmi cool a zábavné na rozsekávání nepřátel. Další věc, která se mi na BB líbí, je, že předměty hrají důležitou roli. Většina předmětů může mít v boji kritickou roli, příkladem je (trochu OP) molotov koktejl, který mi pomohl v mnoha těsných soubojích se silnými nepřáteli nebo v posledních okamžicích boje s bossem. A některé předměty jsou nutné i k dosažené některého konce.

Design bossů je špičkový. Bloodborne obsahuje jednoho z mých pěti nejoblíbenějších bossů soulsborne/sekiro série, kterým je otec Gascoigne. Jeho hlášky, hudba a design (i když není těžký) z něj dělají naprostou pecku. Oblasti jsou naprosto nádherné. Zasazení do jiného než fantasy prostředí je opravdu příjemnou změnou a opravdu pomáhá odlišit Bloodborne od ostatních her. Hratelnost je velmi zábavná, souboje jsou rychlé a po hráči vyžadují pohyb a agresivitu. Hra vás odměňuje za nepřetržité sekání a řezání tím, že vám umožňuje získat zpět zdraví za úder na nepřítele, který vás nedávno zasáhl (podle mě tak trochu geniální systém), a nahrazuje pomalé kotouly rychlými úskoky.

Jedním z mých hlavních problémů s Bloodborne je nízký framerate. V některých případech hra sotva běží (příkladem je nějaký AOE útok nebo ohnivý útok) a zážitku to dost ubližuje. A samozřejmě Sony nikdy nevydali ani Pro update, natož PS5 nebo PC verzi - nechápu!

Další mou výtkou je nedostatek zbraní. Vím, že každá zbraň jsou v podstatě dvě v jednom, a jak jsem řekl dříve, všechny zbraně jsou zajímavé, ale není v nich moc rozmanitosti a více unikátních zbraní by to určitě napravilo. Celkově jsem ale byl velmi spokojen - Bloodborne je příjemným závanem čerstvého vzduchu pro sérii akčních RPG od From Software.
+23
  • PS4 95
V pohodlí svého malého pokojíčku v Ostravě jsem si láskyplně hrával Dark Souls na své stolní kompjůtr mašince, a dychtivě přitom slintal nad Bloodborne. Sjížděl jsem videa, zaposlouchával se do vyprávění lidí o tom, kterak je to úžasné, všechny pesfórkáře jsem proklínal do třetích kolen. I do snů mi ten zmrd ledabyle bez pozvání lezl. No a co se vám nestalo, odstěhoval jsem se do jiné země, kompjůtr mašinku nechal doma, a naráz koukám - PS4. Měl jsem si prašule šetřit na zařízení pokoje, ale...

Níže zveřejním pár autentických úryvků ze svého deníčku - poznámky, které jsem si občas během hraní dělal. Věřím, že mé pocity ze hry z nich budou dostatečně patrné, takže zde jen krátké suma sumárum - je to boží, jasný král mezi Soulsborne smetánkou. Duše Démonů stále mají šanci tuto hierarchii nabourat, až si je jednou, jak se sluší a patří, zahraji přes RPCS3ve slušivém rozlišení (bo přece nebudu blázen a hrát to s hnusným upscalingem přes PS Now, ostatně ani první Dark Souls bych bez Duranteho v životě nehrál...oh wait, oni vlastně ani Demon's Souls na PS Now krom Japonska nemají, hovaďáci!), ale pochybuju, že se dostanou výš, než na královnino sedlo. Jestli máte rádi Soulsy, nebo prostě nekompromisní hry, které každou vaši chybu náležitě ztrestají, směle do toho. A ani nemusíte být fandové Lovecrafta, abyste si jednoduše užili tu radikálně hutnou atmosféru, nepřehlédnutelný artstyle, a ten mimořádný smysl pro styl.

1. OMG OMG OMG OMG, hraju Bloodborne. :3

2. Hm, velkej zubatej chlupáč hned v první cimře, a já mám možná tak nehty. Tak co už, zkusím. *O půl vteřiny boje později* Ajooo, ten mě vlastně měl zabít, tady ve Snu Lovce teprva nafasuju ňákej ten kvér! Hmm, vemu tu sekeru, ta se mi páčí. No nic pejsku, čas na druhé kolo! *O pět vteřin boje později* Hele panenko, neminul jsem tu ještě něco? Ne? Vono mě to prostě bude takhle ze začátku rejpovat? Nu proč ne. Třetí kolo, ty hyeno šeredná! Third time's a charm, muhehe, jdeme dál!
Hloupoučké vidláky trajdající ulicemi Yharnamu si dávám jako vajíčka k snídani, ego mi prudce roste! Satanužel ne na dlouho, páč nějakej prudkej rozumbrada jim některým dal do ruk pušky. Ještě jsem ani neviděl prvního bosse a už začínám s těma mazlíkama u lampy ze známosti koketovat, hernajs. Uuu, boss numero uno, Klerická bestie! Dvakrát mě zabíjí, ale napotřetí již triumfálně šňupu ten modrej prach, který po sobě bossové zanechávají, a pochoduju dál.
Druhý boss, nějakej starej páprda ve špinavým klobouku, to musím dát jak nic. *O deset smrtí později* Jakooo začíná mě dědek plesnivej srát, né že ne. Ok, něco evidentně dělám špatně. Stačí zanalýzovat můj gejmstájl, identifikovat chyby, eliminovat chyby, a bude. Není nic jednoduššího. Takže, prolejzám mlhou, piš si Jardo - Hm, furt se mi pletou čudlíky a pořád mám tendenci si vstřelovat extra náboje místo léčiva. To se nejenže míjí účinkem, to má doslova opačný účinek. Už to hraješ pomalu čtyři hodiny tvl, zvykni si už na to ovládání! No jó, to se ti řekne, ale když do toho hraju i jiný hry?? No? No? Nějak ti sklaplo. Mít k tomu klávesnici a myš, na beton bych ho už dávno dal. Urgh, neva, půjdu někam ještě trochu potrénovat, pak se vrátím. Long story short, až na 25tý pokus papá Gasguano padnul, jipyjájej!

3. Začínám se tu v těch ulicích nějak ztrácet hele. Nic, tady je lampa, tam průchodem prej Starý Yharnam, teehee, to mi připomíná Blansko :3. Mno, radši už to vypnu.

4. *O tři měsíce později* Bueno, je tu ten život peprný, ale docela mi ty hry začínají chybět. Dyg nojo, dyť já tu furt mám to ps4 a na to ten Bloodborne, proč já to vlastně celou dobu nehrál?! No nic, udělám si příjemný večer. *Během následujících pěti hodin* KURVA STRČ SI TEN KULOMET DO ANÁLU HOVADE ... ser na to Jardo, normálně běž dál, ser na to. Ale když tam lampa je až tam někde v pičicích, ne, já ho prostě musím sundat, než půjdu dál. JDU ZA NÍM! ... milý deníčku, již 12krát jsem se pokusil sundat toho kulometáče. Přestává mě to bavit. Jdu dál. ... UDAV SE NA TÉ SVOJÍ ŠÁLE TY KUNDO JEDOVATÁ ... nemám munici, nemám léčiva, nemám insight. Opět se mi pletou čudlíky. Ani konzole, ani ovladače nejsou moje, nemůžu si dovolit je rozbít. Zuřivě ten pad násilně tedy pokládám na stůl. Při vší něžnosti. Možná na tu hru prostě nemám? ... Munici i léčiva jsem si nagrindil zpátky, ani to nebolelo, ani to netrvalo. Ale mám dost, jdu spát.

5. Hele, začíná to být ňáký lehký. S ovladačem jsem se konečně relativně sžil, a i ty tunější mechaniky si +-×: osvojil. Kotrmelce a úhyby žerou strašně málo staminy, najednou si toho všímám a tak si z vesela kolem těch ohyzdů krasobruslím ceeeelou noc. Taky můžu při píchání léčiva pokračovat v pohybu, a co je důležitější, léčivo tady má dedikovanou klávesu, takže už nemusím nekonečně scrollovat bordelem v inventáři, jen abych našel tu jednu věc, kterou potřebuju k přežití. No a že po obdržení ran můžu velkou, NE-LI veškerou část ztráty ihned získat zpět vrácením úderu...prostě jsem se vysral na překouřenou opatrnost, jal se výrazně agresivnějšího přístupu, ???, profit - plesk, Amélka napoprvé, plésk tři gejlordi v hábitech v lese napodruhé, PLESK Cigoš napoprvé, plesikyplesk Znovuzrozený napodruhé...oh yeah, Jaryn is back in his game! 8)

6. Fuck Nightmare Frontier! Drazí FromSofťáci, respektuji váš fetiš pro velké, otravné, sádelnaté, jedovaté lokace, ale vocamcaďpocamcaď! Frenzy? Šutry vrhající obři? Por favór! Jediný štěstí, že to aspoň tentokrát není povinná lokace. A že tamního bosse jsem, s již železnou tradicí, sundal napodruhé. Mé ego tedy má šrámy, ale jinak stále fachá.

7. FuuuUUUuuuUUUCK vrchní oddělení katedrály! Skoro ve všech směrech úžasná lokace, pekelně atmosférická, jedna ze dvou, které považuji za ryzí, půlky sevírající, naprosto organicky lekací, nervy drásající horor (tou druhou budíž první návštěva Neviděné Vesnice). Love it. Ale ti zprdelevypumpovaní mozkocuci na mě, hned po šichtě, byli holt overkill. Nikde jinde jsem nezařval tolikrát. Zatím :/. Ale Ebrétka šla do kopru hned napotřetí, takže se stále ještě cítím oukej.

8. Fuck the Chalice Dungeons, very casually and gently and boringly. Můžou mít plnej pytel pompézního lore opodstatnění, ale nijak jim to nepomůže s tím, jak nudné, utahané, a přepískle repetitivní to jsou bejkárny. A to mluvím o těch fixlých, tedy předpokládám ručně dyzajnovaných danžnech! smh...

9. Dojel jsem co se dalo až do poslední možné chvíle, kdy ještě šlo načat Staré Lovce. A že prišli vhod! V náběhu do finiše hlavní kampaň opravdu výrazně ztrácí na obtížnosti (ovšem Mikuláš zprostředkoval, s designem své arény a svým OST, tu vůbec nejatmosféričtější bitku hry, přestože byla lehounká a tak trochu gej), a začátek DLC tomuto pocitu nijak zvlášť nepomohl. I dobelhal jsem se k Ludvíkovi, pln naděje že směle budu pokračovat v nasazeném vražedném tempu, ale Ludva se jen pousmál. Tempo tedy zmutovalo zpátky do značně připosraného, a v tom se drželo až do konce. Laurence Fireborne se mnou vymrdával skoro stejně negentlemansky, jako Ludva, Žijící Selhání jsem tak nějak prošel, aniž bych si pořádně všimnul, že začal nějaký boss, mno a Mařka hodinářka mne svou ohnivou menstruací uhranula natolik, že jsem u ní zařval asi nejvíckrát. Sirotek z kokosu ve finále už snadnější,
to i s osamělým vysteroidovaným žralokem před lampou v rybářském šejkspírovi
bylo větší terno.

V hlavní kampani mě pak už nečekalo nic jiného, než poslední dva bossové, kteří po tom dýelsí dýchánku klesli jako hleny při rýmečce.

Na závěr snad jen dodám, že hra na mě měla, potažmo stále má ten stejný efekt, jako to někdejší první hraní prvních Dark Souls. S asi tak desetihodinovým předstihem jsem si již tvořil novou postavu, abych byl nachystán na okamžité druhé rozehrání. GG.

Level 112
Dohráno za 56 hodin i s DLC
110 chcípnutí cca
11/10, will do again

And fear the Old Blood, fool!

Pro: Artstyle; nemožná atmosféra; vynikající level design; OST; mechanicky jednodušší, tudíž teoreticky přístupnější, než Dark Souls; absurdní smysl pro detail

Proti: Tempo hry je ze začátku takové jakési čudné; relativně nízká variabilita prostředí; u pure physical buildu platí na většinu bossů jedna a tatáž taktika; oproti DS mi zdejší lore a postavy přišli slabší; PC port by bodl

+22 +23 −1
  • PS4 90
You died, you died, you died... a takto pořád dokola.

Tohle pro mě byla co se týče soul her premiéra. A i když jsem o této sérii něco už věděl, připraven jsem na vše nebyl.
Hru jsem se zvědavostí rozehrál, a pak následovalo první poznávání světa, první rozsekání od obyčejného vidláka, druhé rozsekání od toho samého vidláka, zjištění a zděšení, že se nepřátelé po mé smrti oživí, zděšení, že se tak stane i při cestě do Hunter's Dream a zpět, setkání s prvním bossem, zjištění, že to nebyl boss ale obyčejný mob, setkání s prvním opravdovým bossem (koukám na tebe, Cleric Beast), rozmáznutí bossem, první velká euforie nad pokořeným bossem... a tak dále.
K té euforii. Nepamatuji si, že bych v nějaké hře cítil takové zadostiučinění jako právě v této hře. A nemuselo to být jen nad mrtvou bestií. I z každé hloupé nalezené zkratky jsem měl radosti na rozdávání.

Základní pravidlo pro tuto playstation exkluzivitu zní: Smrtí se učíš. A že budete umírat. Často. Hodně často. A tu samou lokaci budete procházet pořád dokola a dokola, s každou smrtí se dostávat pomalu dál a dál (také v tom úplně vidíte film Na hraně zítřka?), až nakonec budete znát lokaci nazpaměť a projdete ji i poslepu. To platí zejména pro začátek hry. V pozdější fázi mi buď ovládání přešlo více do krve (jak mi tu radili v diskuzi, hlavní je se naučit pohyb během soubojů, tj. hlavně úskoky), nebo autoři trochu ulevili na obtížnosti. Tím se trochu vytratil ten pocit, kdy jsem se bál třeba i jen vyhlédnout někde za roh s tím, co tam na mě čeká. A nebo jsem si na tu obtížnost a umírání prostě jen zvykl.

Velké plus dávám za vylepšování předmětů. V podstatě hned z kraje jsem si pořídil zbraň Ludwig's Holy Blade a s ní vydržel až do konce. Jinak mimochodem, všechny zbraně tu vypadají dost stylově. Jen jsem nikdy nepřišel pořádně na kloub pistolím. Fungují tu na principu ochromení protivníka (nikoho jimi nezabijete) a k využití těch pár vteřin k zasazení pár úderů. já byl spíš na to sekání hlava nehlava a rychlé uhýbání.

Příběh (a lore hry) je zajímavý, promyšlený, za mě originální. Tohle říkám ale potom, co jsem si ho načetl na internetu a shlédl několik vysvětlovacích videí na youtube. Stejně tak jako vám hra nedá nic zadarmo v hratelnosti, tak i co se týče příběhu, musíte hodně pátrat a domýšlet si. Pro mě bylo celkem nezvyklé, že je děj víceméně převyprávěn pomocí popisků u různých předmětů a jemných náznaků všude kolem. Tudíž hrou můžete proběhnout aniž byste vůbec zaregistrovali něco jako je příběh, nebo můžete pátrat, vše prozkoumávat. Pak Vás čeká překvapení, jak bohatý a zajímavý svět se vývojářům podařilo vytvořit.

Tohle si opravdu zahrajte. Má to vše, co Vás může na ostatních hrách štvát (tj. častá smrt, velká obtížnost, nikdo vám nic nevysvětlí, opakování stejné lokace stále dokola), ale nějakým zázrakem to tady budete milovat. A navíc, výzvy jsou od toho, aby se pokořily. A tahle hra výzvou je.


Pro: Svět a jeho mytologie, atmosféra, design lokací, souboje.

Proti: Father Gascoigne, pokus číslo 13, a ne poslední (aneb občas si člověk oživí zásobu sprostých slov)

+22
  • PS4 95
Velmi chvályhodný upgrade Databáze mi umožnil rozdat hned několik zasloužených vysokých hodnocení PS4 exclusive hrám. Bloodborne je stejně tak exkluzivní jako nemilosrdná hra, která mě svého času zcela pohltila tak, že jsem se po překonání první krize, kdy jsem do Googlu zadala "Bloodborne too hard unplayable" pak nemohla několik večerů odtrhnout od prolézání stok, temných lesů a ponurých hradů plných bizarních, krvelačných příšer. V paměti mi kromě zpívajících mozků, posměšku "Oh Amygdala, Amygdala have mercy," utkvěly i všechny ty geniální zkratky, na které na ten dvanáctý pokus najednou přijdete.

Hned po dohrání Bloodborne jsem si impulzivně pořídila nejnovější Dark Souls a --- nic. Nevím proč, protože středověké prostředí mě většinou automaticky baví, ale prostě mi to v tomto případě nic neříkalo. Zato Bloodborne mi říkalo hodně - hned od prvního momentu, kdy se probudíte v nepříliš hygienicky působící klinice, absolutně nevíte, kdo jste, co hledáte a co se vůbec děje, co je proboha "Paleblood" a proč vás ty nehezké bývalé osoby s vidlemi nemají rádi, mě to bavilo. Pak sice přišla ta zmiňované fáze bezmoci, kdy mě asi tak patnáckrát za sebou zabil jeden z prvních bossů Father Gascoigne, až mi to najednou začalo jít.

Bloodborne pro mě se svými omšelými budovami pod krvavým měsícem, na kterých se v pozdější fázi noci najednou objeví gigantická monstra, prostě oslovilo. Vyhovovala mi mechanika boje, ač mi tedy hodnou chvíli trvalo, než mi došlo, že úspěch tkví ve výstřelu ve správnou chvíli. Vyhovoval mi i útržkovitý příběh, který navozoval dojem toho, že se pod těmi střípky informací skrývá něco hlubokého. Líbila se mi hrůzostrašná a na první pokus smrtelná monstra a ty momenty, kdy už všechny namachrovaně kosím Ludwig's Blade a najednou šup šup a jsem zase ve snu ... prostě ta kombinace nejasnosti, neúprosnosti a pseudoviktoriánských staveb na mě fungovala. A když se ze mě nakonec stal nový Gehrman, no, mohlo to být horší, opravdu by mě bez návodu nenapadlo, že smyslem těch pupečních šňůr je, že je mám sníst....

Pro: náročná hra s velmi svébytnou atmosférou

+19
  • PS4 95
Jak jenom začít? Po dohrání všech souls her na PC jsem chtěl víc a prakticky jediné po čem moje hráčské srdce toužilo, byl Bloodborne. Bohužel Bloodborne je PS4 exkluzivka, takže mi nezbývalo než si pořídit PS4 a stát tím, čím sám opovrhuji console peasantem. A rozhodně toho nelituji.

You are not wanted here.
Hra se odehrává ve městě Yharnam, zjevně inspirované viktoriánskou Anglií, proslulé především léčení krví, jež sem přivedlo samotného hráče. Podepíšete kontrakt a po naprosto wtf intru se probudíte na klinice. Nikdo se neobtěžuje vám cokoliv vysvětlit, jste sami, bezbranní a jenom víte, že musíte najít bledou krev.
Po setkání s prvním enemákem se odporoučíte do Lovcova Snu, dostanete svojí první zbraň a Gehrman Vás pošle zabíjet bestie. Toť vše. Již od samého začátku na Vás dýchá temná, tížívá atmosféra, která Vás bude držet a nepustí až do samotného konce.

Our eyes are yet to open
Příběh je typický From Soft, velice vágní, schovaný za popisky předmětů a pár cutscén, jež je ve hře poskrovnu. Mnoho nevysvětlí a když už nějaké jsou, člověk jenom kouká s otevřenou hubou co se to sakra stalo viz po zabití Rom ?.
Z NPCček jsem si nejvíc zamiloval Eileen – Honter must hont. Jak tomu bývá zvykem u souls her, většinu postav nečeká happy end a vůbec je najít , je oříšek sám pro sebe. Takže RIP in pieces.

Pokud člověka zajímá dění v Bloodbornu rozhodně doporučuji zkouknout VaatiVidya, případně přečíst Paleblood Hunt od Redgrava. Lore v této hře jde opravdu do hloubky a já jsem mu naprosto propadl. Nicméně příběh v bloodbornu hraje až druhé housle.

A hunter should hunt beasts.
Oproti svému předchůdci je hra mnohem rychlejší, soubojový systém odměňuje hráče za agresivitu a trestá pasivitu, viz nová rally mechanika, kdy po utržení zranění může hráč dalšími útoky získat část svého zdraví zpět. Je pouze na Vás zda se vyléčíte, nebo jestli budete sekat dál.
Zbraně jsou kapitola sama pro sebe. Nádherně zpracované, luxusní animace a epesní ozvučení. Je jich sice méně, ale každá zbraň má tzv. transform útoky. Při svém prvním průchodu jsem používal ikonu honu - Boreclever, a za celou hru ho nevyměnil. Často se mi stávalo, že jsem procházel lokacemi a jenom tak si cvakal L1. druhej průchod jsem dojel s milenkou všech R1 spammerů - blade of mercy a s jinou zbraní bych už asi nehrál.
Ale pak jsou tady mechaniky, který už tak libový nejsou. Takový farmení blood vials je fakt průser, pokud se zaseknete na těžším bosovi a spotřebujete všechny lahvičky, nezbyde Vám nic jinýho, než strávit třeba hodinu a půl farmením, OOF. Not fun sir.
Až na pár debilních bosů Amygdala, Rom, nebo Moon Presence se všichni celkem povedli.

No we shall not abandon the dream.
Graficky nemám hře co vytknout, naprostá šmakuláda, od zpracování nepřátel, architektury budov, feel jednotlivých lokací až po bose. Projdeme si dechberoucí, temné katedrály, vypáléná města do základů, nádherné lesy plné místní zvířeny, a nebo třeba městečko plný Amygdal, který si jen tak čilujou pověšený na barákách, takže procházka nočním Yharnamem s Měsíčkem nad hlavou je zážitek.
Každopádně některý lokace jsou za trest a dají pěkně zabrat. Nightmare of Mensis a Winter Lanterns, Nightmare Frontier a Forbidden Woods jsou dílem ďábla.

Zvuky jsou taktéž na úrovni, šílení obyvatelé města na Vás pořvávají, skřeky monster a bosů, a zvuky zbraní jsou absolutní špica ,takovej pizza cutter je luxus, ale nejvíce musím vyzdvihnout soundtrack, absolutní MASTERPIECE. Jedna z mála her, kde si čas od času pustím OST. takovej OST k living failures, cleric beast, Ludwigovi, Laurencovi nebo k Gehrmanovi a mnoho dalších Naprostej eargasm.
DLC je naprostý vrchol Bloodbornu, vyplnilo některé lore mezery, přidalo nejlepší bose a pár zbraní. Nejtěžší bos DLCčka na Vás čeká ve studni.

I bid thee farewell, it has been a pleasure. May the good blood guide your way.
Ačkoliv považuji Bloodborne za jednu z nejlepších her co jsem kdy hrál, není bez chybičky a nachází se tam spousta věcí, které mi nedají spát. Nejvíc mě sere, že je to PS4 exkluzivka, kupovat konzoli kvůli jediný hře.
Zoufalý loadingy i s SSD, 30 fps lock, Yikes. Ó jak rád bych to viděl na glorious 60 fps.

Další věc je schovanej content, bez návodů by se vůbec člověk nepodíval do některých lokací Cainhurst, Orphanage nebo i DLC. Koho by napadlo jít do lesa, tam se dostat na kliniku, sebrat pozvánku, dojít do Hemwick Charnel Lane a tam počkat na kočár, který vás odveze na hrad vystřiženej jak z Drákuly. SMH.

Nudný a repetetivní Chalice dungeony, kde se nachází některý jinak nepřístupní bosové, nejlepší blood gemy a runy. A je tam i držitelka platinový trofeje.

Nicméně tyto negativa se krčí ve stínu pozitiv a dokážu je přehlédnout. Nebýt těchto pár negativ nezdráhal bych se hře dát stovku.
The night, and the dream, were long...

Pro: atmosféra, zbraně soubojový systém, bosové, OST, lore, DLC, Univerzum

Proti: PS4 exkluzivka, schovanej contnent, chalice dungeons

+19
  • PS4 100
Bloodborne se po trilogii Dark Souls odpoutal od fantasy zasazeni, odehrává se ve městě Yharnam podobném viktoriánskému Londýnu, klidně by se zde mohla odehrávat hra o Jacku Rozparovačovi, zároveň se i zjednodušil RPG systém, kdy už neřešíte hodnotu zbroje, nemáte štít, čímž se hra stává výrazně agresivnější a soustředíte se pouze na vylepšování zbraně pomocí shardů a run. Opět je příběh vyprávěn formou popisku u předmětů a upřímně koho zajímá tak je lepší si ho pustit na YouTube, kde ho rozebira detailně plno hráčů, nejznámější asi vaatividya. Level design opět top, kdy se snažíte projít dlouhou obtížnou oblast abyste na konci otevřeli zkratku v místě kde jste byli před hodinou. Pro majitele PS4 nutnost, pokud vás aspoň trochu láká zasazení a styl hry.

Pro: Příjemná změna prostředí po třech dílech dark souls, jinak stejná kvalita jako ostatní fromovky level design se zkratkama, rozmanitost nepřátel

Proti: Nemusely tam být dobrovolný dungeony, pro hlavní hru nebyly důležitý, jenom kvůli platině.

+17
  • PS4 95
Jak dobře a výstižně shrnout tuto jízdu, když jsem plný pocitů, ještě teď se klepu ze souboje proti Kosovi a emoce se ve mě přelévají? Těžko, ale můžu tu vysypat myšlenky, co se mi hodní teď hlavou. 

Tuhle hru jsem rozehrál někdy před 3,5 lety. V momentě mě pohltila. Geniální level design, který v mém osobním žebříčku žádná jiná hra nepřekonala. Open world, který je vymezen určitými větvícími se koridory tu je doveden k dokonalosti. Neustále máte pocit, že se ztrácíte, ale zároveň pořád cítíte nějaký progres. A hele, tyhle dveře jsem ještě neotevřel, tady ten žebřík jsem minule nesundal, kam mě zavede, když skočím.. "YOU DIED". 

Zní to možná absurdně, ale exploring u mě byl tím hlavním tahounem celé hry. Jasný, souboje jsou možná ještě o stupýnek lepší, ale to všichni tak nějak tuší. Ale říct to musím. Souboje jsou skvělé. V žádné jiné hře jsem neměl takový pocit, že se neustále zlepšuji a učím se něco nového. Ale zároveň přijde vždy ještě větší frajer, co mě v tom zas a znova vymáchá. Ale já se kousnu, naskilluji a ten úsměv ze ksichtu mu vymažu.

Je to strašně zvláštní, ale u téhle hry jsem se vztekal minimálně. Ta hra je totiž hrozně férová. Když vás něco sejme, když vás něco 20x sejme, tak je to jen a jen vaše chyba. A vy v tu chvíli víte, že to můžete udělat lépe a když se kousnete, tak pak i lépe uděláte. A ten pocit? K nezaplacení. Vlastně i úplný soulsový začátečník s trochou vůle si hru může (pár slz a kapek krve included) podmanit. Asi bych to neměl říkat, ale třeba finální bosse jsem dal na první pokus jen díky spamování rychlého útok a thats it. I v tomto směru vás hra párkrát překvapí a ten pocit je vlastně podobně super, jako když překonáte zdánlivě nepřekonatelnou překážku v podobě dvoutisícého pokusu.

A vizuální stránka? To je lovecraftský porno! Vizuálně je to nádherné, trochu to degraduje nestabilních 30 FPS na PS4, ale jednotlivé lokality, vizuály, designy bossů! Uhmmm, nádherný a když to ještě podtrhne geniální soundtrack, tak tu máte další z důvodů, proč to prostě musí každý správný hráč aspoň vyzkoušet. K tomu si přičtěte neustálou mysteriózní atmosféru, záhadnost, strach, úzkost. Vy nebudete moc tušit, co se kolem vás děje, ale kolem sebe máte velké množství hintů, které po kousíčkách vyplňují mezery v příběhu.

Ano, ta hra bude místy bolet, je to náročné, ale vlastně ne až tak, jak si každý myslí. Chce to jen o trochu víc trpělivost, než je člověk zvyklý, spíš se uklidnit, než se rozohnit a voila, budete mít jeden z nejsilnějších herních zážitků, které můžete zažít. Aspoň já měl!

Pro: atmosféra, vizuál, soundtrack, LEVEL DESIGN, exploring, soubojový systém, pocit z poražení bosse

Proti: místy plynulost (slabých 30 FPS)

+16
  • PS5 100
Hneď po spustení ma čakal šok a ja som zneistel, či nemám nejakú divnú pokazenú verziu. Bloodborne totiž bežal oveľa menej plynulejšie než iné FromSofťácke hry (oproti Dark Souls III to bol naozaj veľký prepad). Chvíľu som si myslel, že je to mojím televízorom, ale napokon som zistil, že nie, že to len moje rozmaznané oči si už odvykli od 30 fps. Ale po pár hodinách bolo všetko v porádečku a bez problémov som si zvykol. Aj tak by ale hre v tomto smere pristal nejaký menší patch.

Vytrénovaný sériou Dark Souls som si naivne myslel, že budem vo svete Yharnamu ako doma. To sa, samozrejme, nestalo a FromSoft ma opäť dokázali prekvapiť. Boj v Bloodborne sa totiž od boja v Dark Souls dosť líši. Nemôžete sa skrývať za štítom (nejaký štít tu síce je, ale za veľa nestojí), prípadne príliš dlho vyčkávať, musíte byť agresívni, rýchli a zároveň smrtiaci.

Je to nutné aj z toho dôvodu, že častými útokmi môžete získať späť časť svojho HP. Takže som, ako inak, často zomieral a nejaký čas som si musel na tento typ hrania zvykať. Spočiatku som mal trochu zmiešané pocity aj zo sveta, ktorý je síce vizuálne perfektný, ale pripadal mi taký trochu stiesnený a zmätočný.

Po pár hodinách som však Bloodborne absolútne prepadol a opäť som nemohol hrať prakticky nič iné. Ponoril som sa do jeho sveta a reálne starosti a úzkosti prestali existovať. Hry od FromSoftu by zrejme mali zaradiť na zoznam prudko návykových látok, heh.

Hra má skvelú atmosféru, tentokrát výraznejšie ladenú do hororu (potešilo ma, že tvorcovia sa inšpirovali dielom môjho obľúbenca H. P. Lovecrafta). Súboje majú vďaka novému systému odlišnú dynamiku a sú snáď ešte adrenalínovejšie než v Dark Souls. Ľudí, ktorí boli mizerní v parry (ako ja) iste poteší, že v Bloodborne je narušenie útoku nepriateľa o dosť jednoduchšie. Grafika je rozhodne dobrá (len si treba zvyknúť na ten framerate), hoci variabilita prostredí je slabšia. Všetky v zásade vyzerajú dosť podobne, a to sa čiastočne týka aj bossov.

Tí sú síce opäť originálni, ale priznám sa, že sa mi niektorí dosť zlievali. Čo sa týka náročnosti, tak je to opäť klasický FromSoftware, ktorý vám nedá nič zadarmo. Aj v Bloodborne sa konali súboje proti viacerým bossom, prípadne bossom, ktorí sa dokázali uzdravovať. Tak nejako som si na to už zvykol, ale tešiť ma to stále úplne neteší. Súboje však boli dosť zábavné a „tep-zvyšujúce“, takže mi to až tak neprekážalo. Prekvapilo ma, že pomerne veľa bossov je nepovinných a hráč ich môže veľmi ľahko minúť, pokiaľ nemá po ruke návod. Čo by ale bola škoda, keďže často práve nepovinní bossovia sú tí najzaujímavejší...

Príbeh je zase poriadne kryptický, ale to už k týmto hrám tak nejako patrí. Osobne nie som úplne ten typ, ktorý by pri hraní detailne študoval popisy všetkých predmetov a hľadal súvislosti, ale našťastie si človek môže prečítať nejaké zhrnutie či teórie na internete. Alebo sa o príbeh až tak nestarať a nechať sa proste viesť intuíciou a atmosférou. Každému podľa jeho chuti.

Pár drobností by som tvorcom predsa len vytkol. Napríklad fakt, že pri lampách (checkpointoch) sa nedá odpočívať (a respawnúť tak nepriateľov), podobne ako tomu bolo v Dark Souls. Je nutné sa vždy vrátiť do Hunter's Dream, čo je predsa len trochu otravné a zdržuje to. Tiež je škoda, že sa pri lampách nedá levelovať.

Trochu v rozpakoch som aj ohľadom nového systému liečiv. Blood vials si proste musíte nafarmiť / kúpiť, neobnovia sa vám po respawne ako estusy v Dark Souls. Na jednej strane to až tak nevadí, lebo blood vials padajú z nepriateľov veľmi často a dajú sa aj kúpiť, ale pri bossfightoch a mnohých neúspešných pokusoch sa hráčovi míňajú rýchlejšie než teplé rožky. Chcem sakra skúsiť zdolať bossa, 10-krát, 20-krát alebo 50-krát za sebou, nechcem svoju snahu prerušovať a stráviť XY minút farmením lekárničiek. Ale v zásade nešlo o nič tragické a zábavu mi to nekazilo.

Chalice Dungeons nehodnotím, keďže som do nich len zbežne nazrel a nemal som motiváciu nimi prechádzať. Podzemné dungeony a bludiská fakt nepatria k mojim obľúbeným lokáciám a všetky potrebné predmety som získal aj v základnej hre.

Bossovia, ktorí mi dali najviac zabrať: Rom the Vacuous Spider (nie, nežartujem), Shadow of Yharnam, Martyr Logarius, Ludwig the Holy Blade, Laurence the First Vicar, Lady Maria of the Astral Clocktower, Orphan of Kos

Pro: zaujímavý svet a lore, grafika, náročnosť, atmosféra

Proti: 30 fps, niektoré mechaniky zaznamenali zbytočný krok späť, trochu jednotvárne prostredie

+13
  • PS4 90
Herní výzva 2020: ♫♫♫

Musím se přiznat, je to první souls like hra co jsem kdy dohrál. A za mě také ta nejlepší. Tajemný příběh stylizován do světa mistra Lovecrafta vás vcucne a nepustí. Soubojový model vám herní zážitek občas znepříjemní, ale nic co by mírné bouchnutí do stolu nespravilo. A nakonec soundtrack, který je pokocháním pro váš sluch. Za mě jednoznačně skvělá hra.

Pro: příběh, soubojový systém, grafika

Proti: občas příliš těžké

+5 +7 −2
  • PS4 95
Bloodborne...já osobně na Soulsovky nemám nervy, takže mě nekamenujte za to, že tady píšu o hře, kterou jsem nedohrál. (Nebude to jediná lol :D)

Nicméně, i když jsem Soulsovky osobně jen zkoušel, rád se nazývám jejich fandou. Jejich svět temného fantasy a tragické příběhy a lore jejich světů mne uchvátil. Proto, když jsem slyšel, že Bloodborne má být inspirován mým oblíbeným H.P. Lovecraftem, tak jsem se rozhodl, že se podívám aspoň na komplet walkthrough. No... a byla to jízda.

Už základní myšlenka závislosti na krvi, nemoci ji přestat konzumovat a zároveň vědět, že vás pomalu mění v monstrum mě fascinovala. A podoba první lokace, kde jde všude možně cítit bezmoc a utrpení pomalu rozkládající se společnosti je skvělá. Obrovské gotické kláštery inspirované mimo jiné i Prahou vypadají nádherně a celkově je grafické zpracování na skvělé úrovni. Pokud vám nevadí míra brutality, bez které by to ale nešlo. Z průchodu a z osobního hraní u známého jsem si všiml, že hratelnost Bloodborne je akčnější než u série Dark Souls. I když jsem Dark Souls nikdy nehrál tak moc jako Bloodborne a tak nevím jak moc je toto tvrzení pravdivé, když tak mne opravte. Nasvědčovalo by tomu však, že ve hře se nevyskytují (až na jeden) štíty a když vás nepřítel zasáhne, máte protiútokem na nepřítele šanci si část utrženého poškození vrátit zpátky.

Že je hra inspirována H.P.Lovecraftem bylo znát na první dobrou. V té chvíli jsem však nevěděl, jak dobře půjde atmosféra tohoto hororového mága ze hry cítit. Celá zápletka se točí o záhadných prastarých bozích a design nepřátel v čele s kultovní Amygdalou tomu kraluje. Máme tady navíc záhadnou univerzitu, která skrývá nejedno podobenství s kultovní Miskatonickou univerzitou z universa tohoto spisovatele. Podobností je samozřejmě ještě víc, snová dimenze atd...ale jako výčet si myslím, že to stačí.

V oblibě mám všechny hry lidí od From Software a i přes můj nervový blok tyto hry dohrát, k nim chovám neskutečný respekt. Jsou to skvělé hry v čele s božským level designem. Bloodborne má ode mne však bodík navíc a to právě kvůli silné atmosféře již zmiňovaného Lovecrafta a celkově originálnějšího zasazení oproti ostatním titulům od FS.

Je to již dávno, co jsem se na průchod díval a tak mne omluvte za jisté překlepy, nebo nedorozumění.

Pro: Nejlepší herní Lovecraft na trhu. Temné prostředí a příběh.

Proti: Co jsem odpozoroval, tak nikdo nepoužívá pistol. Přijde mi tak trochu zbytečná.

  • PS4 20
Po zapnutí hry jsem se musel rychle podívat, jestli jsem se nespletl. Jestli tohle skutečně má být ona opěvovaná hra na PS4 a ne nějaký remaster z PS3. Okey, ošklivou grafiku dokážu překonat, herní zážitek dělají střeva a ne tvář. Po (chvála vývojářům) velmi krátké úvodní custcéně jsem posunul páčku na gamepadu a moje postava se pohnula. A já přemýšlel nad tím, jestli je tohle nějaký krutý žert. Animace postavy je naprosto příšerná. Běhání, mlácení, oboje působí hrozně arkádově a amatérsky. Jako kdyby se mi dostal do ruky prototyp nějakého pokusu začínajících herních vývojářů, kteří mi poskytli demo z alfa verze.

Našel jsem si videa na youtube abych se ujistil, že nemám nějakou rozbitou verzi - a nemám. Tohle má skutečně být onen velehit, o kterém jsem toho tolik slyšel.

Herní průmysl se asi už úplně zbláznil a PS fanbois společně s ním.

Pro: krátká úvodní cutscéna

Proti: pohyb hlavní postavy, animace běhu a mlácení

-15 +15 −30