Xzone.cz – Vyhrajte luxusní PlayStation herní koutek v hodnotě 250 000 Kč!
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Baldur's Gate

86

Komentáře

« Novější Starší »
  • PC 95
Vykopnuti ze Svítící tvrze brouzdáte barevnou krajinou a užíváte si své bezvýznamnosti. Každý osamělý vlk a každý zatoulaný skřet pro vás znamená smrtelné ohrožení. Radujete se z každého mečíku +1, který se vám po pár švihnutích nerozpadne v ruce. Každou flaštičku si pečlivě schováváte na správnou chvíli... Ale i s mečíkem +1 a s flaštičkou síly byste brzy skončili, kdybyste nebyli obklopeni věrnými přáteli. Už od začátku máte po boku kámošku z dětství Imoen (oblíbená hláška: "Vy všichni jste hlavy skopový"). Pak se musíte rozhodnout, jestli přiberete duo Jaheira/Khalid nebo dvojici Xzar/Montaron. Ve dvou se to lépe táhne a ve čtyřech ještě líp. Také potřebujete profese. Přinejmenším zloděje na hledání pastí, protože jinak se z vás v dungeonech rychle stane Erik Mrteffson. A také potřebujete léčitele na léčení. A mága kvůli identifikaci "vjeciček".

Vaši parťáci jsou patřičně potrhlí a taky dost ukecaní. Dynaheir peskuje Minsca kvůli křečkovi, Jaheira se vysmívá Khalidovi ("Khalide, miláčku, tvůj jazyk by nerozmotal ani námořník") a navíc je na vás drzá (Jaheiřina oblíbená hláška : " Yes, oh omnipresent authority figure?" )... Takže si najednou připadáte jako na školním výletě s bandou rozjívených puberťáků.

Můžete si jít kam chcete a dělat si co chcete. Až na to, že ze začátku máte k dispozici jen zhruba půlku přednastaveného světa - a některé lokace jsou tak drsné, že z nich raději s brekem utečete (a vrátíte se tam, až zesílíte). Další lokace se vám odemknou až časem. A také toho musíte hodně vykonat, než se před vámi otevřou brány Baldurovy brány. Ale pokud si jen tak lajdáte krajinou, užíváte si kydlení skřetů a vyndávání koček z vodopádů, tak vás Jaheira (nebo někdo jiný) začne upozorňovat, že máte promptně vyrazit ve směru hlavního příběhu.

Prostředí jako by vypadlo z eposů mistra Tolkiena. Žádné pouště ani ledovce, jenom les, lesostep, vesničky, městečka, skály, pobřeží. To se mi líbí. Nevyskytují se tu žádní planetálové, sférici, tanar’ri, baatezu a další havěť z jiných sfér (až na pár nenápadných výjimek). To je pro mě také plus. Ve dvojce už byly tyhle průniky sférami značně přepálené.

Co se týče grafiky: četl jsem názory, že je zastaralá. S tím musím hrubě nesouhlasit. Grafika je přesně taková, jaká má být - a je nestárnoucí. Autoři se nesnažili o fotorealismus, ale vsadili na systém "symboly a ilustrace". Dobře věděli, že hra se neodehrává na monitoru, ale v hráčově hlavě. Jediný problém nastane na větších monitorech, než na jaké je hra konstruovaná - obraz se na nich jaksi rozředí.

Mimochodem: loni na podzim jsem se vloudil na STEAM účet jednoho ze svých děťátek a vyzkoušel Enhanced Edition. Zhruba po dvou hodinách jsem to ukončil a pokorně jsem se vrátil k pěticédéčkové krabicovce, kterou jsem koupil někdy v roce 2000. "Enhanced" mi nesedlo.

Bojový systém je (pokud jste si nevšimli) kolový. Můžete to hrát kydlicím způsobem ala Diablo, ale pořád bude kolový systém, což se projeví, když si zapnete autopauzu po každém kole. I tak máte k dispozici slušné strategické možnosti. Zneviditelněným zlodějem propátráváte okolí a když zloděj narazí na potvory tak pošlete kouzelníka, ať tam hodí kouzlo web a pak fireball. V začátcích, když tahle kouzla ještě nemáte, může kouzelník některého z enemáků alespoň zcharmovat... no a co nespláchne fireball, o to se postarají kydliči a střelci. I s šesti postavami se dokážete vyrovnat s mnohem početnějšími a mnohem silnějšími skupinami nepřátel.

A nakonec příběh. Není špatný. Když to hrajete poprvé tak vás překvapí pár zvratů. Ale pořád je to ve stylu "Jsi čaroděj, Harry" a "Jsi vyvolený, Neo!" a "Jem tvůj otec, Luku!" a "Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina"... ale je to podáno s nadhledem, s humorem a s nadsázkou, což se počítá.

Sečteno a podtrženo: jedno z nejlepších erpégéček všech dob. Takové se dneska už nedělají.
+30+31 / -1
  • PC 70
To, že mě legendární Baldur's Gate až tak neoslnilo, jsem už naznačil v komentáři k datadisku. Po dohrání zbývajících dvou kapitol se celkový dojem sice mírně zlepšil, ale rozhodně nemůžu mluvit o nějakém zásadním obratu. Minimálně jsem ale v tom závěru už netrpěl stavy, kdy jsem se chtěl na dohrání vykašlat. Hra má podle mě spoustu zajímavých prvků, ve své době to asi skutečně byl milník, což už dneska těžko posoudím. Řemeslně je určitě dobře zpracovaná, ale celkový dojem u mě zabíjí nudné procházení spousty lokací, ve kterých po většinu herní doby není nic zajímavého.

Příběh hry mě bohužel taky nijak zvlášť nechytil u srdce a ani ten nebyl tedy tím pravým tahounem k dokončení hry. Zklamáním byly pro mě i třeba knihy, které nijak zvlášť neprobudily můj zájem o svět Forgotten Realms, a po pár svazcích jsem je přestal číst. Zde je potřeba uvést, že jsem tímto světem nepolíben, takže to je možná i ten důvod, ale mě to spíš přijde jako promarněná příležitost, mě do tohoto světa vtáhnout.

Naopak na pauzovací real-time soubojový systém včetně používání speciálních schopností, kouzel a lektvarů budu pět chválu. Ten se mi moc líbil. Bohužel hra po většinu času nic z toho nevyžadovala. Mnohdy jsem si vystačil s tím, že jsem všechny postavy vybavil jak zbraněmi na dálku (luky nebo praky) tak kontaktními zbraněmi a přepínal podle potřeby. Těch soubojů, kdy hra vyžadovala využití odlišných schopností jednotlivých postav, zde bylo skutečně pomálu, a až právě lokace v datadisku zvedly laťku obtížnosti na tu správnou úroveň. Úplně nejvíc mě pak unavoval respawn (popř. přepadávání při cestování) různých smeček vlků, psů, kostlivců a dalších potvor, který jen zbytečně natahoval herní dobu.

Možnost tvorby a obměňování party během hry je určitě kladem, i když já jsem ho moc nevyužil, akorát mi pláchnul Montaron s Xzarem, když jsem dlouho otálel vyrazit na jih, ale vzhledem k jejich zlému přesvědčení, se mi stejně moc do party k mému zákonně dobrému paladinovi nehodili. Zklamalo mě levelování, kdy ve dvou třetinách případů nemáte žádné body na rozdělení a jen odklepnete zvýšení levelu. V průběhu hraní mě levelování přestalo zajímat a vždy jsem to akorát odklepl, aniž bych se moc staral, co se vlastně změnilo.

Suma sumárum je můj celkový dojem rozpačitý a kladu si otázku, co vlastně způsobilo to, že je hra tak legendární a často považovaná za jedno z nejlepších RPG všech dob. Ano vidím tam spoustu zajímavých herních prvků, graficky je to hezké ještě dnes, hudba, zvuky a dabing jsou fajn, ale zábavnost mi často přišla na bodu mrazu a celkový koktejl mi až tak sladce nechutnal.

EDIT: Komentář byl upraven v části levelování, kde jsem chybně tvrdil, že hra ani neuvádí, jak se mění vlastnosti postavy. Tím jak mě levelování v podstatě přestalo zajímat jsem nabyl tohoto mylného dojmu. Hra to skutečně uvádí, jak mě pozorní čtenáři vyvedli z omylu. Já jim za to děkuji, čtenářským testem prošli. ;-)

Pro: Soubojový systém včetně magie a lektvarů, Tvorba a obměna party, Charaktery postav

Proti: Nudné lokace, Respawn nepřátel, Lehké souboje nevyžadující odlišné schopnosti postav, Nevtáhnutí do herního světa a příběhu

+20+20 / 0
  • PC 90
Když už tady furt buzeruju s tím neustálým opěvováním Infinity engine her, tak myslím, že už je konečně na čase napsat komentář na hru, která s ním přišla jako první. Řeč je samozřejmě o Baldurovi, první hře z nejlepší herní série, jakou Bioware kdy vytvořili. Taktéž i předvoji nejlepšího RPG, jaké jsem měl tu čest hrát. Kdo by si byl pomyslel, že klučina/holčina z inťošské pevnosti, ve které musí léčit krávy a honit po skladu krysy, se stane jednou z nejmocnějších bytostí Mečového pobřeží... Inu, série Baldurs Gate vám to parádně předvede.

Ta naprosto kouzelná věc na jedničce je především ono fantasy stereotypní dráčákovité dobrodružství, kterak se svými (ne)udatnými reky prozkoumáváte neznámé lesy, vrchoviny a jeskyně, přičemž je možnost, že k vám může někdy přiběhnou jakýsi pulčík a prodat vám "mocný drahokam", který je ve skutečnosti téměř bezcenný šunt, vyděšený šlechtic, který křičíc utíká před strašlivým medvědem za lávkou, nebo možnost potkat určitého přechytralého starce, kterého můžete až asi osmi řádkovou drzou odpovědí poslat do prdele. (Dávám ji pokaždé, tomu prostě nejde odolat.) Na rozdíl od dvojky je zde také onen element napětí a strachu z "instant killu", vy a vaši parťáci jste na začátku slaboučká ořezávátka, i takové setkání s pár koboldy, kteří mají kliku na mušku, vám můžou i silnější postavu rozcupovat raz dva. V rámci toho jsou souboje vyloženou lahodou. Ty nejlepší jsou většinou proti nepřátelským skupinám, v povolání různorodých humanoidů, kde musíte opravdu dobře taktizovat a využívat veškerý soubojový arzenál. A takhle taky má to pravé dobrodružné RPG vypadat - z nuly hrdinou. Baldurs Gate to dělá parádně. Samotný svět je radost prozkoumávat, snad v každé lokaci se najde lecos zajímavého a bizarního, přičemž hudba a zvukové efekty dodávají dané lokaci na té správné atmosféře. Za atmosféricky vynikající lokace považuji například gnollí pevnost, doupě bazilišků, Firewine bridge atd. A Baldurovo Brána dodnes zůstává jedním z nejlepších RPG měst všech dob. Ale zkuste si po ní někdy dát pub tour, já bych teda fakt nedal. (Těch hospod je tam habaděj) Na rozdíl od dvojky má jednička taktéž mnohdy velice zábavné dialogy. Nejsou kdo ví jak skvěle napsané, nicméně škála odpovědí vašeho hl. hrdiny je někdy opravdu skvělá a vtipná. Mnohdy jsem se tomu i nahlas zasmál. Teď si uvědomuju tu velkou škodu, že dvojka v tomhle byla poněkud chladnější.

Parťáci jsou skvělí, nicméně bohužel toho příliš nenamluví. Beztak ale hra dokázala krásně promítnou jejich charakter do celkové hratelnosti, tudíž jsou dobře zapamatovatelní a někdy i náramně zábavní. Takovej Xzar je vyloženě psychopat, kterého je ale radost poslouchat, zejména když přeříkává hlášky Hannibala Lectera, Promethea nebo Oppenheimera. Z čerstvé zkušenosti však musím vyzdvihnout naprosto fantastický NPC project mód, který celou tu vaši sebranku oživí na takovou úroveň, že i některé dialogy ze dvojky by mohly ledacos závidět. Tenhle mod se pro mě stal už automatickou nutností, bez něho si tu jedničku už nikdy nezahraju znova.

Ze záporů musím vyzdvihnout hlavně ne úplně uspokojivé levelování. Že bych měl nějak zvlášť velkou radost z vyššího levelu jedné z postav, to se úplně říct nedá, bylo to spíš dost "meh". Jelikož zas až tolik bodů člověk vylepšovat nemůže, plus u čarodějů to jde pomalu jak kráva, přináší to většinou pouze uspokojení z vyššího počtu životů. Plus v deníku je bordel. Asi jako když máte do školy pouze jeden sešit, který používáte na všechno. A byť se mi příběh velice líbil, ke konci přestával mít grády a ve finále už byl poněkud uspěchaný. I tak je ale Baldurs Gate naprosto výborným RPGčkem, které svou majestátností a skvělostí vyšlapalo cestičku pro své ještě lepší a slavnější pokračování.

Pro: Pravý dobrodružný feeling, parťáci, souboje, lokace, atmosféra, příběh

Proti: Neuspokojivé levelování, deník, poněkud uspěchané finále

+35+35 / 0
  • PC 95
Už je tomu tak. Tuhle hru začínám plně doceňovat až teď. V době kdy jsem rozehrál první díl Dragon Age. Kde je vidět, kam se trend ubírá. Pozvolné zjednodušování. Ne že by Dragon Age byla špatná hra, ale. Dřív AAA tituly kladly na hráče mnohem větší nároky. Je to jako ve filmech. Čím víc je v tom prachů, tím větší mainstream to musí být, aby se to prodalo.

Tvorba postavy. Činnost u které jsem tu strávil spoustu času, abych si jí vytvořil podle obrazu svého. A to se prosím nemusíte zatěžovat nějakou barvou bradky nebo očí. Zdejší systém je komplexní a nekompromisní. Snadno si postavu zkazíte a hra je tím o dost těžší. Zároveň je to jedno z mála RPG, které mě zlákalo udělat si mága. Zmateně dobrého.

Velký důraz na magii. Ze začátku jsou mágové slabí a bez ochranky by nepřežili moc dlouho. V pozdějších fázích hry se žádná družina bez nich neobejde. Pro samotné bojovníky jsou skoro neřešitelní. Stačí, když na sebe aplikují pár ochraných kouzel a je hotovo. Jsou to doslova souboje magie. Taky se mágové snadno vyčerpají k dalšímu spánku.

Je potřeba si přesně rozmyslet složení party. A to nejen vzhledem k povolání. Ale taky kolik jich chcete. Zkušeností je totiž málo, takže je tu dilema. Mít silnější a menší partu, nebo větší a slabší. Osobně jsem nechodil s plným počtem postav. Zloděj, mág, dva bojovníci a možná ještě mág. Řekl bych ideální. Jenom tam mohlo být víc úrovní. Kolikrát jsem na ně i zapomínal.

Jednička ještě není tak epická jako dvojka. Děj se odehrává spíš v přírodě, narozdíl od pokračování. Což mi vyhovovalo více. Emotivní příběh je naprosto fantastický plný textu (hlavně nepovinného o světě), zvratů. Úplně jak v nějaké knížce. Celé to pěkně graduje a já si hru užíval až do úplného konce. A je to na dlouho. Teď, po letech si říkám, že bych mohl domlasknout i datadisk.

Pro: příběh, atmosféra, důraz na magii, vývoj postavy, zlatá éra RPG

Proti: občas málo přehledné boje, málo RPG úrovní

+26+26 / 0
  • PC 100
Baldurs gate je vskutku legendární hrou, která je dnes donekonečna hraná, pouze kvůli neutuchající nostalgii.
A podobně jako negativní hodnocení od "Mounta", ke každé hře od Blizzardu a Mafii (též ke kladným komentářům těchto her), je tato hra až paraziticky a neustále se vracejícím se stálým prvkem. Narozdíl od již zmíněneho "Mountova Axiomu", je Baldurs Gate počinem, který příjemně unáší a pohlcuje, který připomíná časy, kdy člověk jen toužil po ponoření do tohoto světa Forgotten Realms. Kdy hrál hry, které ve své době byly vrcholem, kdy žasl nad jejich propracovaností, dokonalostí a překvapivostí. V dobách, kdy prostě nějaký konkurence schopný produkt, prostě neexistoval.
Postupně prozkoumával každé zákoutí, každé tajemno na cestě k Baldurově bráně. V té době nikdo netušil co to pořádně svět Forgotten Realms je, a Baldurs Gate byla jen vstupní "branou" pro jeho prozkoumání.
Hráč byl najednou vržen do světa, který se zdál nepřátelský, a bez jakkékoli jistoty, či síly se musel postupně probijet, poznávat, objevovat. A okolní svět to nijak zvlášt neusnadňoval.

Co to Baldurs Gate je?
Baldurs Gate je pojem, je to něco, co se na každém hráči zapíše. Některé poznamená a změní jejich celkový náhled na hry. Paradoxně už si tuto hru neužijí tolik ti, co ji poznali až po roce 2000. Jsou tu tak jen dvě skupiny. Ti kteří poznali kouzlo Balduru v době, kdy nic lepšího nemohli poznat. A ti kteří tuto hru hráli z nějaké povinosti.

Jsou ti, kteří poznají to jedinečné kouzlo první Baldurovi Brány a dokonale si jí užijí, a pak Ti, kteří jednoduše "projedou" tuto hru, bez hlubšího prožitku.

Zaplať pán Bůh, že patřím do té první kategorie :D 100%

+15+18 / -3
  • PC 90
Baldur´s Gate? Ano, prosím! Po 15 letech dokáže toto RPG s vynikajícími Dungeon & Dragons pravidly a originálním příběhem o krveprolití sourozenců polobohů zabavit na výbornou. Chci si zahrát nějaké doupě a přitom si počíst dobrou "knihu".. je tu Baldur´s Gate.

Balduran´s life
Upřímně mi Infinity design vyhovuje 100krát více než 1st person pohled, takže starší grafika mně podobnému nezamrzí ba naopak. Ta chvíle real-time pauzy, kdy má hráč možnost si vše promyslet a čas na taktizování, je vskutku božská. Dohrávat hru s jednou postavou nebo ovládat celou družinu svých vybraných společníků, mňam! Rozsáhlé možnosti vytváření postavy a pozdější postup v jeho dokonalostí (zručnost ve zbraních, opisování kouzel, obratnost zloděje apod.), mlask!

Mage Invocator "Sinclair"
Konečně můj nudný pěstoun zhebl a já mohl utíkát v lese bez tutoriálu před černým medvědem a hrůzostrašnýma divousama. Imoen byla naštěstí šikovná s lukem a tak mě, mága s jedním kouzlem na první úrovni, ochránila. Městečko Přátelská náruč mě hned uvítalo svým pravým jménem v podobě nájemného zabijáka, ale naštěstí byly poblíž místní hlídky a já mohl spokojeně lootovat první zajímavé věci.. však to znáte.. poberete questy, zachráníte oblast a pak celé Mečové pobřeží a zjistíte, že vás chce zabít váš starší bráška, normálka ne? Nač prozrazovat celý příběh.., právě se má družina probíjí skrz velkých bazilišků Durlagovou věží a po návratu do Baldurovy Brány budeme zřejmě teleportováni velkovévodou Beltem na jih do Amnu, kde mám vysvětlovat nedorozumění ohledně železné krize, ale myslím, že k tomu nedojde, protože se mi ve snu zdálo, jak nás pochytal nějakej magor do klecí jako zvířata :-)

WeiDu nebo EE?
Enchanced Edition (dále EE) nemusím představovat, ale co je sakra to Weidu? Balíček patchů, které umožňují nahrávat do hry módy (questy, nové nadabované NPC atd.) a co víc opravují hru a umožňují hrát BG1 v enginu BG2. Otevírají se možnosti většího rozlišení jako v EE, hrát hru na tabletech nebo samotné spojení BG1+BG2 v jednu hru bez nějakých starostí s importem apod. Takže Weidu nebo EE? Hráč, co si koupí EE má svázané ruce a je omezen nalajnováním nových věcí ve hře, kterým nezabrání a stejně je nucen stahovat updaty. EE bude určitě vyhovovat hráčům, kteří si nechtějí sundávat rukavičky a mají rádi oficialky. Weidu je zadarmo a umožňuje hráči nahrávat do hry fan doplňky, které chce, pokud vlastní BG1+BG2. Kdo by se více zajímal , podrobný návod najde na propojení BG1+BG2 https://secure.gog.com/forum/baldurs_gat ... essential_mods/page1 (před instalací Weidu musí být BG1 v. 5521 a BG2 v. 26498)

Pro: tvorba postavy; infinity engine; real-time pauza; D&D systém; dialogy postav; popisy itemů; povolání a dovednosti; výborný příběh

Proti: NPC z útočící družiny, které nejsou v dohlednu, neútočí (možnost snadného bugování soubojů)

+18+19 / -1
  • PC 90
Naprostý vrchol herního designu ve všech ohledech. Hru je možné bez problému dohrát za večerní posezení, tzn. za jednu až dvě hodniny s pár save-load v naprosto kritických lokacích, připomenete si krásné prostředí, skvělý soundtrack - rozuměj ultimátní "replayabilita", nebo narazíte na místo, které už si nepamatujete, při předchozím hraní jste přeskočili, nebo si ho jednoduše chcete zkusit znova, přotože je prostě natolik božské, že nelze odmítnout - kdykoliv se máte možnost odpoutat od hlavního příběhu a pomořit se do hlubin tohoto skvostu až po uši a ráno nevstat do práce.

Naprosto genialní podřízení se herním mechanismům AD&D, kdy během celé hry získate maximálně tak 7. úroveň, takže nějaké "expeni" je opravdu totálně k smíchu, umožnuje se úplně zaměřit na přiběh, postavy a prostředí okolo, které v žádném ohledu netrpí problémemy typu postava na 198. levelu to tam dává v pohodě a postava na 175. levelu se tam zapotí - vůbec. Možné je hrát za jednu postavu, za víc, nebo za celou partu 6-ti. Můžete si je sami vytvořit, nebo nabrat po cestě světem. Na 3. úrovni klidně zabijete hlavního bosse sam jednou postavou (když se k němu dostanete), ale to je předčasná ejakulace, kterou každý veterán rád odloží kvůli slastnému pomuchlování se s herním prostředím.
+12+17 / -5
  • PC 80
Konečně jsem sa dokopal k tomu zahrát si slavné Baldurs gate. Dřív jsem měl strašný problém zvyknůt si na pidimidi rozlišení, ale teď jsem si zvyknul hned po 5ti minutách (A už sa teším na ten skok kerý zažiju při přechodu na dvojku). K pohodlnému hraní už bylo třeba jen zvýšit rychlost hry téměř na maximum.

Vytvářání vlastního hrdiny je podle pravidel D&D tudíž skvělé. Enom to házání kostků při rozdělování statistik mně moc nedávalo smysl. Pevně stanovený počet bodů k rozdělení s případnýma bonusama/postihama za rasy a povolání by mně přišel logičtější.

Příběh hry néni první třída a vedle zaklínača by podle mňa neobstál, ale rozhodně néni špatný. Najde sa nekolik příjemných zvratů a překvapení. Velice dobře udělané sů spíš vedlejší úkoly kerých je ve hře bambilion.

Velice příjemně mňa překvapil otevřený rozlehlý svět. Ani mňa nenapadlo, že bych ho u tak starej hry mohl najít. A to samo o sobě by nic znamenat nemoselo, ale tady je na každej submapě neco zajímavého. Ať už je to nejaká postava se svojím vlastním příběhem nebo silnější nepřítel. A po vstupu do Baldurovy Brány koncentrace obsahu na submapách eště mnohonásobně vzroste. Tři městské části v Baldurově bráně jsem ani neprozkůmal podrobně abych sa pohnul v příběhu. Příběh taky umožňuje dělat rozhodnutí a vydat sa různýma cestama. Díky rozloze a množství kvalitního obsahu je tak herní doba opravdu dlůhá.

Dialogy mňa bavily a to aj ty vážné aj ty vtipné. Bohužel sa mně párkrát stalo, že jsem postrádal vhodnů možnost odpovědi a mosel jsem si vybrat menší zlo. Dialogy mezi postavama v partě jsem nejak nezaznamenal. Jedině Minsc a Dynaheir mezi sebů neco prohodili, ale to bylo nejspíš mojím složením party. Jinak Minsc je hláškař a jeho vztah k Booovi je nezapomenutelný.

Při postupu na další úrovně toho člověk kromě samotných úrovní a HP obvykle moc nedostal. Tady jsem byl trochu zklamaný, protože motivace k levelování byla slabší. Samozdřejmně volné pozice kůzel byly super, až na to, že při finálním sůboji měla moja čarodějka dvě volné pozice pro kůzla pátej úrovně, ale žádné kůzla pátej úrovně. A s hlavní postavů klerikem jsem na pátů úroveň kůzel bohužel nedosáhl. (Jinak D&D kůzla sů super a majů ohromné možnosti využití.) Příjemnější už bylo s mojím klerikem na osmej úrovni naběhnůt mezi nejslabší druh kostlivců/zombií a pozorovat jak jich odvracání nemrtvých rozptyluje po okolí, takže vyloženě špatné to s těma úrovňama néni.

Magických předmětů je přiměřeně, ani málo ani moc. A majů docela pestrů škálu vlastností. Monster a nepřátel na které jich možete použit je taky tak akorát (no dobře těch druhů monster by to asi chtělo kapku víc).

Obtížnost hry sa mně lůbila. Je potřeba taktizovat pauzovat a u silnějších nepřátel vhodně kůzlit.
Zvlášť bych vypichl finální sůboj se Sarevokem. Sarevok je bijec sám o sobě. Během chvilky mně Minska na osmej úrovni, kerý má 74 HP a -6 OČ bez podpůrných kouzel a lektvarů rozsekal na kusy aj s lektvaram hrdinství, nezranitelnosti a ochranů proti zlu. A Sarevokovi společníci taky nejsů žádné béčka. Naštěstí otikulova koule mně dala čas na likvidacu jeho přisluhovačů a vytvoření hradby z vyvolaných tvorů, přez kterů jsem ho nakonec úspěšně ustřílal ukouzlil a uhůlkoval.

Čistě nedostatky Baldurs Gate sů hlavně technického rázu. Hra mně během hraní asi 3x hodila chybu po níž následovalo ukončení. Pathfinding a zasekávání postav jednej o druhů občas slušně pošpónovaly moje nervy a taky celkem častý bug při kerém nejde mluvit s NPC a je potřeba load nebyl nic příjemného. Jedenkrát jsem si musel cheatem přidávat úkolový předmět. Podle deníku jsem ho měl mět, ale nebyl ani v inventáři žádné postavy ani na zemi u postavy která mně ho měla dat. A ten deník když už jsem ho zmínil nebyl zrovna vzor přehlednosti a pár důležitých informací jsem v něm postrádal.

Zkušenostní strop je bez datadisku opravdu hodně nízko -> 89,000XP. Já jsem měl těsně před finálním sůbojem bez hraní lokací z datadisku na hlavní postavě přez 138,000 XP to je asi 155%. Taky to, že základní hra neuměla sama stackovat stackovatelné a nijak neoznačovala neidentifikované předměty sů poměrně nepříjemné věci.

Pro: svět Forgotten Realms, pravidla D&D, humor, herní doba, obtížnost, rozloha a otevřenost světa, vedlejší úkoly, příběh

Proti: technické problémy, slabší pocit z nových úrovní, velice nízký zkušenostní strop

+30+30 / 0
  • PC 95
Je tomu už nějaký pátek, co jsem dohrál Baldur’s Gate a začal jsem zjišťovat, že pomalu začínám zapomínat, o čem hra byla a detaily příběhu mám poměrně rozmazané. To je pro hráče starých her výborná věc, taková lehká demence, nebo raději napíšu Alzheimer, není k zahození. Tedy do té doby než se začnete pomočovat a slintat na klávesnici z jiných důvodů než je úžas nad hrou. I když ti nejdrsnější hardcore hráči dungeonů na záchod zásadně nechodí, takže je to jedno.
Tak jsem se rozhodl oprášit starou legendu (věřili byste tomu, že když jsem poprvé hrál demo, po pár minutách jsem ho vypnul se slovy co je to za blbost, lehký dement jsem byl už zřejmě tenkrát).
Největší předností je otevřený svět, možnost jít tam kam chci, ne tam kam mě hra nutí, nebo nedej bože koridor tfuj. Poloprázdné mapy tam jsou, to je pravda, ale mě to nějak nevadilo, vždycky se tam nějaký ten úkol nebo příhoda odehrála (schválně kdo z Vás zabil Drizzta?) a za ten pocit volnosti to stojí. Vše Vám potom vynahradí našlapaná Baldurova brána. Taky je pro mě velké plus, když je hra zasazena do již existujícího světa, který má svou papírovou předlohu, své knihy a své spokojené hráče. Mám jistotu, že opravdu funguje.
Příběh rozhodně není klišé, alespoň u hry v osmadevadesátém nebyl. V dnešní době to tak možná někomu připadne, ale tehdy rozhodně ne.
Při putování potkáte spoustu postav, které se k Vám můžou přidat. Mě se ale nechtělo trhat již zavedenou partu, takže jsem hrál s tím, co jsem naverboval na začátku. Parádní je dabing společníků. Z některých hlášek a intonace hlasu jsem měl pocit lehké retardace postav, ale to se mi právě líbilo a smích sedícího ožralého obyvatele města taky stál za to.
Souboje jsou výborné a ke konci hry hodně přituhuje, takže se musíte opravdu snažit a využívat všechno co máte, ať už jsou to kouzla, lektvary, hůlky nebo speciální šípy. Tady byl menší problém s inventářem a se štosováním itemů, ale nějak jsem se s tím popasoval, holt nemůžete tahat všechno sebou. A rovnou skočím na další a poslední věc co mě vadila a to na vcházení, vycházení z budov a zasekávání postav. U toho jsem vážně rostl, ale všechno jsou to chyby enginu, za to hra nemůže, takže vlastně nic.
Nemá cenu se tu dál rozepisovat, důležité věci tu už napsali jiní a lépe než já. Tahle hra je prostě skvělá a stala se legendou, můžeme jen litovat, že podobného titulu se už dnes nedočkáme. Ještě že je tu ta senilita. Tak za deset let zase nashle. Co sem to sakra jenom chtěl, co tu dělám, pane doktore? Jo vlastně, jdu dohrát dvojku.

Na závěr přihodím fotku balení hry.
odkaz

Pro: svět Forgotten Realms, souboje, tvorba postavy, kouzla, parťáci, pasti, příběh

Proti: zasekávání postav

+53+53 / 0
  • PC 85
První díl ságy, která vrátila krev do žil fantasy RPG, by asi nejlépe charakterizovala určitá "lehká" těžkopádnost - krásné to spojení...

Začátek vás (až na pěknou grafiku) asi jen poměrně obtížně ohromí a popravdě hodně lidem trvá, než je hra pořádně vtáhne. Úkoly často skutečně nejsou velké terno a hlavní příběhová linie (jež je povětšinou tak trochu v pozadí) je odkrývána až příliš pozvolna.

Přesto je však pro mě Baldur's Gate tím nejlepším převedením klasických "her na hrdiny" do počítačové podoby. Soubojový systém je funkční a BG nabízí spoustu malých úkolíků, které mi (byť ze širšího pohledu mohou vypadat dementně) vystihují strasti začínajícího hrdiny (či i padoucha), jež nemá možnost opovrhnout podřadnou prací, ale zároveň má míru svobody, na kterou už protřelejší dobrodruh může leda sentimentálně vzpomínat.
O to více se tak těšíte z každého skutečně hodnotného předmětu a zbraň +2 (kterou byste v datadisku druhého dílu ani nezvedli ze země) je zde důvodem velké radosti ba i pýchy. Zvláště pak, když si přečtete něco o její slavné historii.

Hra také poměrně silně těží z DnD licence různými knihami, které se opravdu válí skoro všude a jež vás silněji vtáhnou do nejbohatšího (byť zároveň i velmi "klasického") světa, který kdy lidská fantazie vytvořila (a nadále vytváří).

Přiznejme si však další chyby... Prolézat lokace mimo město opravdu často hrozí nudou. A více se paradoxně baví ti (alespoň to je můj případ), kteří přesně ví, kam jít. Místo prolézání celé mapy tak prostě dojdete do tří částí, kde se něco děje a rychle pak do další. Pokud ale hru neznáte, tak jde o určitý deficit, který citelně umenší až pokračování.

Na jednu stranu bych zde rovněž mohl zmínit, že první díl stále hraji, na druhou stranu se ale přiznávám, že bez modů bych po něm ani neštěkl. Dialogy jsou skutečně podprůměrné a parťáci mají osobnost jen v hrubých rysech naznačenou, byť i zde je vidět pokrok proti mnohým předchůdcům. O to více je tak dána možnost vyniknout modům jako je BG 1 NPC Project, kde jakmile poprvé zakusíte veselou dvojkou Montaron & Xzar či nyní velmi propracovaného Khalida a Jaheiru, tak už prostě nemůžete hrát "čistou" hru.

Tak či tak byl Baldur's Gate důležitým a kvalitním krokem na poli RPG, kterýžto i nadále (ač nepopiratelně trochu "zestárl") zůstává s přehledem nad nynější průměrnou produkcí v rámci žánru.

Pro: Grafika, svět, slušné souboje, dobrý příběh

Proti: Dialogy, občas lehce "plytší"

+26+27 / -1
  • PC 70
hra nahrdiny Dračí doupě převedená do PC verzy jen snepatrným rozdílem ,myslím že ta puvodní hra je neskonale lepší ,nevím nemužu si pomoc ,vím že tato hra má skalní fanoušky pravě ztoho duvodu že to vychází z dračího doupěte,ale pro člověka který svým dětství neprožil s šestihranou a desetihranou kostkou s kamošema nad mapou kreslenou Pj ,toho bude tahle hra asi nudit , vím že sklidím bučení a pískot ale je to tak hra je vysoce ocenovana a oslavovana jako nejlepší RPG všech dob ,nevim proč . Příběh je sice zajimavý ale přiznejme si v realu by to mohla být povedená povídka,a když chci číst opravdu dobrý příběhy tak přece nebudu je hledat ve hrách kde nejsou .. Baldurs Gate hra kde nazačatku často navštivite marnici ,protože jak to u štesněny bývá ,padnouli špatný čísla na kostce smrtka máchá kosou a i pitomej skřet v kratkym lukem vám muže namistě oddělat postavu - podivam se do postavy žadné inventař je zachvíly přeplněný věcma ,protože mam jen jednoho válečníka a zbytek družiny jako třeba mág který unese sotva pár svých svitku se svačinou stojí a ziraj,Grafika věc která mě u her moc nezajímá je na svou dobu pěkná ,architektura domu ve městech má své nezaměnitelné kouzlo ,pokoje sou bohatě zařízený ,příroda je opravdu detailně propracovaná ,lesy s potučkama a opuštenyma ruinama - Boje se ale zvrhavaj později do Diablovky kde prostě rozsekavate protivniky na guláš nějake velké misto na promyšlenou taktiku jatam nevidim ,Daleko lepší přiběh a vztah mezi postavama má Final Fantasy i svět a volnost pohybu po něm .Dával sem mu šanci několikrát vždycky sem ho smazal po pár dnech hraní ,je to muj subjektivní dojem a nazor .Ale ve srovnání s Finálkem,Might and Magicem mimochodem ,nebo starým Albionem my přijdou hry jako Baldur,fALOUT jako nezajimavé ,nudné .
-15+2 / -17
  • PC 90
Baldur´s Gate som začal hrať až 4 roky po prejdení dvojky. Takže môžem porovnávať medzi oboma dielmi. Bolo vidieť, že Baldur´s gate je jedna z prvotín Black isle a taktiež Bioware. To samozrejme, ale nič neuberalo na jej kvalite, ba naopak...bolo to v tých rokoch jedno z najlepších RPG a ťažko ho niekto dokáže prekonať aj v dnešnej dobe...samozrejme má aj chyby a nedostatky, o nich neskôr.

Tvorba postavy je klasicky, ako to býva u AD&D pravidiel, veľmi vyvážená a určite neurobíte chybu, keď si namiesto nadupaného bojovníka, zvolíte ako vášho hlavného hrdinu mága, ktorý môže mať problémy v začiatočných lokáciach hry, ale keď bude mať okolo seba dobrú skupinu, ktorá ho ochráni, môže sa stať najdôležitejším členom party a trhať nepriateľov na márne kúsky jedným kúzlom. Samozrejmosťou je teda výber z rôznych rás a povolaní.

Príbeh nás postaví rovno do jamy levovej, keď ako hlavný hrdina musíte spolu s vychovávateľom Gorionom opustiť váš domov - Candlekeep, pretože vám podľa neho hrozí veľké nebezpečenstvo a musíte vyhľadať pomoc u priateľov. Gorion je však po odchode z mesta zavraždený mocným nepriateľom, vám sa našťastie podarí ujsť a schovať sa v nedalekom lese. Od tejto chvíle ste na všetko sám a na povrch sa začínajú vynárať stále nové a nové prekvapivé skutočnosti. Príbeh je naozaj skvele popreplietaný a nie je núdza o prekvapivé momenty a zradu.
Hra vás zavedie do takých miest ako ťažko chránená a opevnená krčmička vo Friendly Arm, útulné mestečko Beregost, ktoré som si zamiloval, banícke mestečko Nashkel a jeho priľahlé bane a samozrejme hlavné mesto Baldur´s Gate, od ktorého som ale očakával viac. V celej hre mi chýbali kvalitnejšie obchody so zbraňami a vybavením. V polovici hry zistíte, že nazbierané peniaze nemáte ako využiť, pretože v obchodoch majú len horšie veci než vy. Všetky mestá sú ale krásne vytvorené, každé má osobitú architektúru, atmosféru a krásne vytvorené sú aj interiéry budov. Začiatočné lokácie sa môžu niekomu zdať pusté.

Ku každému mestu alebo lokácii pripadá mapa. Mapy sú skvele spracované, ale bez viditeľne označených dôležitých lokácii a aj bez možnosti takúto oblasť si označiť samostatne. Medzi jednotlivými objavenými lokáciami sa dá rýchlo cestovať, stačí vám k tomu mapa sveta.
Ako hlavný hrdina máte k dispozícii denník, do ktorého sa zapisujú všetky dôležité udalosti vášho dobrodružstva. Bohužiaľ sa tam zapisujú aj jednotlivé hlavné či vedľajšie úlohy, takže v ňom môžete stratiť prehľad a nebudete vedieť, čo ste už splnili a čo nie.

Vašu skupinu si môžete rozšíriť až na 6 členov, samozrejme čím viac členov, tým sa vám budú skúsenostné body rozdeĺovat na viac častí a dosiahnete celkovo menší level. Z postáv, ktoré si môžete zvoliť za vašich spolubojovníkov sa mi najviac páčil hraničiar Minsc so svojim škrečkom...mal skvelé hlášky. Všetky postavy, ktoré sú v skupine môžete ovládať. Jedna vec, ktorá ma znervózňovala, bolo neustále zasekávanie sa členov skupiny, či už o múr, dvere alebo o iných členov. Keď budete v nejakom úzkom priestore, tak musíte každého člena presunúť na bok, aby uvoľnil priestor pre toho, s ktorým chcete otvoriť truhličku alebo odstrániť pascu. Je to dosť otravné. Každého člena skupiny môžete vybaviť rôznym vybavením, podľa toho, v čom je vyučený. Popisy zbraní a brnenia sú vynikajúce a detailné.

Boje sú taktické, dajú sa pozastaviť a tak si môžete naplánovať niekoľko akcií, aby ste čo najpresnejšie udreli na slabé miesto nepriateľa. Na svojich cestách stretnete protivníkov od slabých xvartov, vlkov, gnollov, hobgolinov, cez banditov, potulných mágov, zombie, ghoulov až po obrov, dopplegangerov a wyverny. Mágovia a klerici majú k dispozícii veľmi bohatý výber kúziel, môžu kombinovať rôzne z nich, tak aby výsledný efekt bol čo najúčinejší.

Ako ďalší nedostatok hry by som spomenul náhodné respawny monštier, ktoré ste už raz zabili. Je to dosť nepríjemné, keď vyčistíte nejakú jaskyňu, pohnete sa dopredu a keď sa chcete vrátiť, tak opäť nájdete na tom istom mieste tých istých nepriateľov, živých, bez škrabancov.

Zvuky a hudba sú na špičkovej úrovni. Šum rieky, lesa alebo nočného života je na nezaplatenie.

Celkovo je prvý diel o niečo horší než jeho pokračovanie, ktoré si u mňa vyslúžilo absolútne hodnotenie a považujem ho za jedno z najlepších RPG všetkých čias. Stále je to však veľmi kvalitná hra.

Pro: Tvorba postavy, príbeh, taktické boje, bohatý výber kúziel

Proti: AI spoločníkov, nekompletné mapy, neprehľadný zoznam úloh, respawn monštier

+13+13 / 0
  • PC 70
Na svůj čas výborná hra, byl jsem ní kdysi uhranut, dnes však již se střízlivým pohledem jsem k této hře velice kritický a vím naprosto čím mě uhranula. V té době jsem byl v rpg téměř neposkvrněná duše tudíž nedostatek vědomostí a nedostatek posvátné vzdělanosti v této rovině, mi dovolilo mít řadu let laický názor. Pro pragmatiky a praktiky řadu let jsem byl rpg panic a žil jen teorií, jíž bylo to, že Baldur´s Gate je jedno z nejlepší rpg všech dob, dále k mému uhranutí přispěla na svou dobu výborná grafika, děkuji bohům, zvláště pak Helmovu strážnému zraku,(pro pratiky a pragmatiky rpg "odpanení") že jsem byl brzo vymanut této prosté logice a soudech, neboť bych v jiném případě dnes za naprosto Baldur´s Gatu rovnou hru považoval Dragon Age, což zdaleka není. Dnes pro mě Baldur´s gate znamená čistý průměr, který mě nadchnul tím, že tok byla moje "prvá" holka v isometrické grafice. Za vyjímečné pro mě však ještě zůstává originálním zpracováním pravidel Dungeon and Dragon do realtime, nic jiného totiž tak pecka v něm nebylo a teď vážně, nalejme si všichni čistého vína odpustmě si vzpomínky na naše dětskou eufórii a řekněme si jako Baldurs gate je nikoliv bylo ;-) za 60 %

Pro: průměrná rpg hra, vyjímečná svou komeční úspěšností

Proti: spousta soubojů šlo přemočit

-11+7 / -18
  • PC 85
BG byla první hra která mě a i mou mámu přivedla k RPG. Zároveň to byla také první z mála her u kterých se nebojím říct že místo relaxu přišla těžká závislost, trávil jsem u ní několik hodin v kuse. Chytli se i kamarádi, tady mám perličku že oba vůbec nepochopili že se dá hra pauznout:) Za výjimečné postavení BG může určitě kombinace geniálního Infinity Enginu a populární svět D&D Forgotten Realms.

Příběh má celkem obvyklé epické schéma, nejdříve jste do příběhu vtaženi osobně a lokálně, postupem děje se stává jasné že tyto věci jsou součástí něco většího ohrožující celou zem. I když máte na výběr postavu jakékoliv rasy a povolání, jste v příběhu geniálně zakořeněni. Začínáte na malebném místě kde si osvojujete první hráčské kroky a dovednosti, zde se seznamujete s prvními postavami a řešíte první náznaky příběhu…pokud si po vyvržení do okolního světa nepostesknete že jste ztratili domov, v průběhu hry vám to hra tu a tam připomene až tomu sami uvěříte.

NPC tu podobně jako ve Falloutu či Albionu nejsou jen nepřátelé či obchodníci, naopak většina z nich je přátelská a může vám zadat úkol, pomoci v jeho plnění nebo si s váma jen tak pokecat. Někteří se můžou stát i součástí vaší družiny, ve hře je jich 25 takže si můžete dovolit vybrat jen ty, kteří sednou. I společníci jsou taky osobnosti a v extrémním případě může dojít k odchodu nebo dokonce k boji.

Grafika je na rok výroby velmi pěkná, především na efekty kouzel jsem čuměl jak puk. Epická hudba se stala měřítkem pro všechny další fantasy tituly, občas si ji jen tak pustím. Dabing postav je sice úsporný, ale jeden z „nejzapamatováníhodnějších“:D, každý váš hrdina má odlišné hlášky na vaše příkazy. Interface celkově se mnoha lidem příliš nelíbí, mě velmi – na to kolik je možností tak je vše dosti přehledné.

Co do náplně questů je hra většinou ukecaná rubačka (přines něco co vlastní nepřítel/je v téhle jeskyni plné havěti), Hlavní náplní BG1 je hodně objevování. Vstoupíte do lokace a nejdříve ji celou jaksepatří celou prošmejdíte, pobijete nepřátele a vyřešíte jeden či dva vedlejší úkoly. Hlavní linie a pár málo dalších úkolů má více omáčky a dějí se přes více lokací ale jsou v zásadě podobné. Soubojový systém je jedno velké strategické potěšení, lehké nepřátele lehce sfouknete a s těžšími si příjemně zapotíte. Pokud ne, jdete o dům dál, však se vrátíte silnější – o tom podle mě RPG je, žádnej level scaling, žádný koridor s lepšími a lepšími soupeři.

S většinou nedostatků, jako je omezená interaktivita uvnitř skupiny, pathfinding, zvýrazňování interaktivních předmětů, zajímavost úkolů či přehlednější deník, atd., si poradila dvojka. Přesto má jednička i nezastupitelné kvality, které můžou někomu více sednout – je žánrově a stylově čistší fantasy bez motivů jiných sfér a post-středověkých technických vymožeností, je zde mnohem větší plocha a volnost objevování a hráči začínají opravdu od píky.

Datadisk Baldur's Gate: Tales of the Sword Coast přidává tři velice zajímavé lokace, rozhodně ho doporučuju. I když bohužel nevyšel nějaký ingame editor, hra má spoustu modů. Pro mě už neodmyslitelný je Tutu. Ten umožňuje spustit BG 1 v enginu BG2 - díky tomu můžete hrát ve vysokém rozlišení, k tomu navíc rozkecání parťáků či širší kity pro povolání. Hra má také češtinu

Pro: čistokrevné RPG, vyvážená povolání, systém boje, chytlavý příběh, hudba, objevování

Proti: nízké rozlišení, tu a tam questy jen pro questy, pathfinding, omezená interaktivita, nepřehledný deník,

+12+12 / 0
  • PC 80
K Baldur's Gate jsem se dostal poměrně pozdě, teprve před třemi měsíci. Ke hře jsem přistupoval na základě recenzí s velkým očekáváním, které však postupem času ochladlo. Hru jsem začínal několikrát od začátku, ale vždy jsem ji ve třetí kapitole vzdal. Už mě prostě nějak začínala nudit. Nakonec jsem však zapojil svoji pevnou vůli a hru jsem úspěšně dohrál. A musím říc: "Stálo to za to!"

Baldur's Gate mě zcela nakonec pohltila svým vynikajícím příběhem a já se od ní nemohl vůbec odtrhnout. Ten začíná jednoho rána ve Svítící tvrzi. Váš pěstoun, čaroděj Gorion, který byl toho dne poněkud neklidný, vám pln starostí oznámí, že je třeba, abyste si sehnali věci nezbytné na dlouhou cestu a spolu s ním opustili za soumraku váš domov. Tak tedy plníte první úkoly, rádci vám radí jak na hru a střetáváte se s prvními nájemnými vrahy.

Při útěku ze Svítící tvrze jste však v lese přepadeni. Vy se zachraňujete útěkem, váš pěstoun umírá v boji. Tutoriál končí, dobrodružství začíná. Ocitáte se tak sami v půli cesty mezi Tvrzí a Přátelskou náručí... Vlastně ne tak úplně sami, protože se k vám záhy přidává vaše kamarádka, zlodějka Imoen, která však s vámi s dílí i jiné pouto. V Přátelské náruči pak na vás čekají dva Gorionovi přátelé, bojovník Khalid a driudka Jaheira. Ti vás zapojí do vyšetřování "Železné krize", která momentálně sužuje Mečové pobřeží. Jak postupujete, odhalujete strašlivé tajemství svojí minulosti i identitu vašich nepřátel a jejich ďábelský plán.

Čeká vás tak kolem padesáti lokací (korunovaných obrovským městem Baldur's Gate) a stejný počet hodin zábavy. Moment! Příběh je skvělý, atmosféra taky. Tak jak se stalo, že mě hra začala nudit? Odpověď jsem nalezl po dohrání hry: Jakkoliv je hlavní příběh skvělý a vedlejší úkoly zajímavé, nepokrývají všechny lokace (a že jich je hodně). Do některých tak nemáte vůbec motivaci chodit a hledání šíleného kapitána stráží samo o sobě jako záminka k prozkoumání patnácti lokací nestačí. Zvláště, když vašetřujete příčiny krize a za zadkem a kolem vás se to hemží najatými zabijáky. To je škoda, protože s lokacemi si tvůrci skutečně vyhráli (zvláště zajímavé jsou Gnollí pevnost, vesnička Gullikyn a Most Firewine). Ve většině z nich dojde k zajímavým setkáním, které vedou k získání úkolu, zajímavých předmětů nebo informací.

Předmětů je zde vůbec velké množství. Od klasických posilňujících lektvarů a kouzelných svitků, přes obyčejné zbraně, magickou zbroj a výzbroj s vlastní pohnutou minulostí až po knihy odhalující vám tři tisíce let historie světa Forgotten Realms. S NPC je to trochu těžší, neboť jejich jména neznalým nic moc neřeknou. Samotné postavy jsou zajímavé, ale moc spolu nekomunikují. Občas něco pronesou, ale to jste většinou zaneprázdnění jinými věcmi, takže to ani nevnímáte. Výjimku tvoří postavy opačného přesvědčení, ale popravě řečeno: o nekontrolovatelné souboje mezi vašimi reky moc nestojíte. Hudba je vážně pěkná. V defaultním nastavení je však ztlumená, takže je nutné si pohrát s nastvením a zesílit ji. Atmosféru dotváří střídání dne a noci a počasí.

Co však hře škodí vůbec nejvíc, jsou bugy. To, že je pár úkolů nedodělaných by mi tak moc nevadilo (v případě BG). Ale že jsem se na začátku čtvrté kapitoly nemohl dostat do Zahaleného lesa (a dokončit tak hru) i kdybych se stavil na hlavu, to mě vážně naštvalo. Nebo třeba do nekonečna se restartují mapy, úkoly apod. To, že jsou úkoly většinou jen aportovací ani nějak moc nepostřehnete.

Celkově vzato je Baldur's Gate vynikají RPG a brána do světa Forgotten Realms, které však sráží bugy, malá interakce NPC mezi sebou a některé "prázdné" lokace navozující pocit nudy. Hru si tak opravdu užijete naplno až na druhé či třetí hraní.

Pro: Příběh, atmosféra, některé lokace, hudba, nejlepší finále.

Proti: Bugy, interakce NPC, hrozba možnosti nudy.

+16+17 / -1
  • PC 65
Tenhle komentář má být spíše kritikou, než obecným zhodnocením, takže za emoce kdyžtak neručím. Snad to nebude moc dlouhé.

Tuhle hru jsem během let (či spíše před lety) rozehrál už asi dvakrát, ale když jsem jí tuhle poprvé napotřetí dohrál, mé zklamání a rozčarovaní bylo větší, než jsem předpokládal. Abych to smetl ze stolu - předpokládal jsem ho proto, že jsem mírně zaujatý proti generickému fantasy a o něco více zaujatý proti DnD pravidlům. To mi však ale překousnot problémy obvykle nedělá (zvyk, že). Můžu být také zaujatý tím, že jsem již okusil dvojku, ale i tak jako kontext stejně beru spíše to, že hra vyšla rok po Falloutu.

Co mě v průběhu hraní mrzelo nejvíce byla nehorázná odbytost dialogů. Velká část všech pokeců, i těch příběhových, jsou buď prakticky neinteraktivní narativní monology (výběr z "pokračuj 1", " pokračuj 2" a "mlč, odcházím" fakt neberu), nebo jde o triviální výběry typu udělám/neudělám, popřípadě zabojujem/nezabojujem (někdy taky zabojujem/zabojujem). Vyjímky existují, ale tahle špína jí množstvím naprosto přebíjí. Do pytle, tohle je nenadabovaná hra, takže nemusí řešit nějaké studiové hodiny. Může si dělat rozhovory jaké chce. Takovéhle odfláknutí imo nemá omluvu. S trochou nadsázky bych skoro i mohl říct, že zlatý Mass Effect.

Třetí a nejhorší skupinou "dialogů" pak je cosi, čemu jsem si pracovně říkal Příkaz. Jde o situace, kdy mi postava po iniciaci rozhovoru na pár řádcích sdělila co pro ní mám udělat a dole se na mne usmálo velké tlačítko pro ukončení rozhovoru (splnění questu pak vypadá stejně). U RPG je běžné, že si z hráče cizí postavy dělají děvku, ale tohle už je na můj vkus trochu moc bez obalu. Když mi takhle na začátku hry zadala nějaká ženská quest, abych jí ze seníku donesl knížku, tak jsem to bral, ale pokud by to u seníků skončilo, byl bych mnohem spokojenější. Tohle se táááhne cééélou hrou. Leckdy i v případech, kdy se po mne chce zamordovat něco velkého v nějaké jiné lokaci.

Když jsem u toho, tak questy. Já chápu, že u RPG není snadné vymýšlet něco, co v základě nebude a) jdi a zabij ; b) jdi a dones ; nebo c) jdi, zabij a dones skalp. Většina (dobrých) her se to ale aspoň pokouší kreativně maskovat, nebo hodit hráčovi přes oči nějaký příběhový závoj. Nikoliv však upřímné Baldurs Gate 1. V baráku mám pavouky - jdi, zabij. Utekl mi bazilišek a schoval se do tamtoho skladiště - jdi, zabij. Nějaké humanoidní potvory mi vzaly plášť - jdi, zabij, dones. Vopruz! Jasně, že najdou se vyjímky, co se mi líbily (Třeba ten umělec v Nashkelu - To je imo "jdi, zabij, dones" jak má správně vypadat), ale většina prostě smrdí generičností toho nejhrubšího zrna. Žádná hra se tomuhle samozřejmě neubrání. Možná ani nemusí - pokud to však není dominantní motiv, ale jen občasný úlet. Příběhové questy jsou tedy o něco důstojnější (ještě aby ne), hlavně přímo v Baldurs Gate, ale popravdě, vyloženě na prdel se pády nekonaly.

K potulným lokacím se asi nemá smysl moc rozsáhle vyjadřovat. Jistě, moc mne nebraly, na to má hodně lidí názor opačný a já ho neberu, ale mne tedy nezaujalo ani to "nacházení". Skoro vše, co jsem krom monster vždy našel, byly buď postavy se zabojujem/zabojujem pokecem, nebo postavy, co mi daly Příkaz, abych poblíž něco zamordoval. Prostě monstra s lepším lootem. Paráda.

Z části mi to znepříjemnila i celá ta záležitost s příběhem. Příznávám, že mi časem byly vyspoilovány i střípky částí, co jsem neprošel (ne že bych si toho tolik pamatoval), a pak jsem tedy taky hrál část dvojky (ehm), ale když jsem to viděl celé pohromadě, tak jsem smutnil. Dále raději do spoileru.

Potíž je, že se mi příběh i z většiny zamlouval (samozřejmě i s přihlédnutím k tomu, že jde o hru). V širém kraji je nedostatek železa, hráč zjistí že jde o sabotáž a začne stopovat rozsáhlý komplot, který ho dovede k v Baldurs Gate sídlíci merkantilistické guildě, která chce monopol na trhu. Aby to nebylo málo, tak kontrolu nad ní vyštípe týpek, co zneužije získané prostředky k ovládnutí města a uspěje (dle mého názoru velice nepraktickou strategií stavějící na miliardě dvojníků, ale kdo já jsem, abych soudil způsoby megalomanského maniaka). Podsud dobré, to je podle mne kvalitní zápletka i vyústění a klidně by se na tom i dalo trochu stavět do šířky (nebo kolem toho stavět?).

Problém ale je, že když už je člověk těměř v závěru hry, tak to na něj najednou z čistého nebe vybalí, že celé to je vlastně kvůli tomu, že chce Sarevok vyvolat a nahradit mrtvého boha, kterého je zároveň synem, jo a ty vlastně taky. Jako WTF? Co to má být za zvrhlou telenovelu? Tohle je přesně to, co na fantasy příbězích tak nesnáším - že i když má člověk v ruce skvělý válečný, politický, nebo jakýkoliv jiný smrtelnický materiál, tak na konci musí figurovat strašlivý černokněžník, co chce pošlapat kytičky na celém světě. A to samozřejmě bez ohledu na to, jak to může být neuměle naroubované, jako třeba v tomto případě. Jistě, jistě, během hry jsou sny a řeči o osudu a já nevimco, ale to je všechno jen pro obhájení tohohle vyústění. Já myslím, že by se našel i jiný důvod, proč musí mladý sirotek odejít z elitářské učeňské osady, než že je potomkem boha vraždy a chce ho sejmout jeho brácha...


No nic, to asi stačí. Ta hra podle mne není úplně špatná, nějaké světlé body jsou a jako zabiják času posloužit umí. Pověsti ale u mě fakt nedostála.
+11+19 / -8
  • PC 80
BG1 je v podstatě simulátorem začínajícího dobrodruha. Otevírá se před ním souvislý kus světa se svou politickou situací a na plody její krize naráží na každém kroku: tlupy loupežníků, obávy z brzké invaze amnské armády, mizející lidé i karavany, lámající se železné nástroje... největší město v oblasti (Baldurova Brána) jednoduše uzavřelo své brány a od problémů oblasti se izolovalo, takže je po většinu času nedostupné. Trochu jiný svět pak představují rozsáhlé končiny vzdálené od hlavních cest; krajina tajemství, starobylých rozvalin, kouzelnických škol i nezkrocené přírody. Vše, co si duše dobrodruha žádá.

BG1 oplývá vpravdě jedinečnou atmosférou; uvěřitelným, ale zároveň kouzelným světem, který hráč prozkoumává, a na poměry RPG vcelku pomalu se díky tomu vyvíjí. Nedochází k inflaci zkušeností a zbraní, která by svět devalvovala na pouhý nástroj dalšího zlepšování hráčovy družiny; je jich rozumné množství a „obyčejný“ meč +2 nebo kouzlo 1. levelu najde i v závěru své upotřebení.

Nejsilnější složkou BG1 je právě herní svět; lokací je mnoho a postav (i nepřátelských) nebo nových úkolů v nich poskrovnu, každá má ovšem neopakovatelnou atmosféru a obsahuje něco, proč se ji vyplatí navštívit – ať už je to útočiště hledaného zločince, probíhající vykopávky, kouzelnická věž nebo (dočasně) sebevědomý chlapík honosící se titulem „největší šermíř Mečového pobřeží“. Vrcholem je pak samotná Baldurova Brána, jež je vymodelována od první do poslední hradby, s desítkami hospod, chrámů a domů, v nichž (většinou) nic zásadního není, ale lze je prozkoumat či si popovídat s obyvateli; a opět posilují dojem skutečného města.

BG1 se dá vytýkat slabá propracovanost vývoje postavy nebo alternativních možností řešení situací, a tyhle věci by ji určitě posunuly ještě o stupeň výš, ale svou sílu má holt někde jinde.
+27+27 / 0
  • PC 95
První poznání se s Baldur's Gate u mě proběhlo v časopise Level, kde na tuhle hru vyšel návod. Tenkrát jsem to ještě hltal tak, že jsem ten časopis četl vždy celý i věci, které mi v podstatě neměly co dát, takže jsem nevynechal ani ten návod. Připadalo mi to divné - "jdi tam a tam, popovíedej si s tímhle a tímhle, vem si od něj tohle a tohle, dones to tomu a tomu" ...

Po nějaké době mi jeden kamarád půjčil dvě hry. Diablo 2 a Baldur's Gate 2 s tím, ať to zkusím a vyberu si, co mě bude bavit víc. Jakožto fanoušek DrD a i díky vzpomínce na ten návod z Levelu jsem jako první nainstaloval BG2, hra vypadala zajímavě, ale moc jsem nechápal herní principy, angličitna také pokulhávala a celkově jsem se v tom topil. A tak jsem začal hrát Diablo 2, ale to je trochu jiná kapitola. Opět po nějaké době jsem si někde všiml inzerátu, kde nabízeli Baldur's Gate 1 v češtině za 199,-, byl k tomu dokonce i papírový návod. Tak jsem si to koupil s tím, že mě to třeba chytne.

Chytlo a to zatraceně dost.

Baldur's Gate bylo mé první pořádné setkání s izometrickým RPG na PC, vím, že v té doby už byl na světě také všemi zbožňovaný Fallout, ale stejně, jak moc mám rád středověk a fantasy, tak tak moc zase nemusím postapo a sci-fi. Vytvořil jsem si postavu přesně podle své představy (v live i PC RPG většinou hraju mága) a pustil se do hry. Popisovat děj tady nebudu, za prvé by to bylo na moc dlouho, az druhé to nikoho stejně nezajímá a ty, které ano a nehráli, tak ať si to zahrajou a za třetí bych musel spoilerovat. Někomu přijde příběh v BG jako klasické klišé, možná i je, ale je ta zatraceně dobře udělané klišé, které mě udrželo v napětí po celou dobu, během hraní se u mě ani jednou nedostavil pocit, že by mě hra nebavila a hrál jsem jen ze setrvačnosti. Kromě úkolů spojených hlavní dějovou linií je přitomna i spousta těch vedlejších, které jsou udělané také zajímavě. Dojem žijícího světa, kde se něco děje i bez hráče tam prostě je.

Ve většině RPG začíná hlavní postava úplně od nuly a postupem času se vypracovává, i hráč má radost z toho, jak se jeho postava vyvíjí a z neškodného nekňuby se skoro před očima mění v udatného hrdinu, který zachrání svět. Proč tohle píšu? Protože každý srovnává BG s BG2 a ani já se tomu nemůžu vyhnout. BG mám radši. Právě z toho důvodu, že si můžu postavu vypiplat od nuly, v BG2 mi tak trochu chyběla ta radost z těžkého začátku. Jasně chybí tu meče +5, mega kouzla a další epické záležitosti, ale právě v tomhle vidím to kouzlo prvního dílu. Je tak nějak krásně ještě celkem "obyčejný".

Baldurova Brána byla první, potom přišli další, ale král dál neochvějně sedí na svém trůnu a když si nasadí korunu v podobě datadisku Tales of the Sword Coast tak široko daleko není vidět nikoho, kdo by měl šanci u mě sesadit.

Pro: Příběh, krásná grafika, dlouhá hrací doba, vývoj postavy, parťáci, povedné lokace, zajímavé úkoly, po instalaci TotSC to je geniální

Proti: Dnes asi rozlišení 640*480 (jsou na to patche), klidně mohl být větší exp limit

+27+27 / 0
  • PC 100
První RPG, se kterým jsem přišel do styku. Vzpomínám si, jak jsem kdysi v jednom herním magazínu četl preview a tam stálo, že ve hře potkáte postavu a musíte se k ní nějak zachovat. Později ve hře tu samou postavu potkáte znova a ona se zachová k vám podle toho, jak jste se poprvé zachovali vy k ní...
To mi tehdy v roce 1998 (?) přišlo naprosto senzační a když se mi pak těch 5 CDček dostalo do rukou, neváhal jsem ani vteřinu :)
První plus: Tvorba postavy, resp. obrovský výběr: pohlaví, rasa, povolání, přesvědčení, bojové dovednosti...
Druhé plus: Atmosféra. Procházení hlubokým lesem s partičkou dobrodruhů, to je prostě zážitek nejen pro fanoušky dračího doupěte :)
Třetí plus: Příběh, který se krásně rozvine. Začíná jako nepříjemná železná krize, která sužuje celý kraj, aby se pak stočil úplně jiným směrem.
Čtvrté plus: Obrovské množství celkem různorodých questů, které můžete, ale nemusíte plnit. Je to jen na vás (samozřejmě že za jejich plnění dostanete odměnu v podobě zkušeností a občas zlata či nějakého toho magického předmětu)
Páté plus: Velké množství kouzel a předmětů, ať už to jsou helmy, brnění, zbraně, štíty, lektvary nebo zlaté kalhoty :) Navíc každý předmět má svůj vlastní podrobný popis, magické zbraně mají i svoji vlastní historii (!). Opravdu hrozně moc to přidává na atmosféře...
Šesté plus: Možnosti volby- ať už při tvorbě postavy, složení družiny, ale i procházení hrou za správňáka nebo zloducha... je to opět jen na vás.
Sedmé plus: NPC charaktery. Ty by sice mohly být trochu víc proklesleny (tato chybka byla napravena ve druhém díle :)), ale stejně vám přirostou k srdci (třeba nebohý trpaslík Yaslick, kterého zradil jeho "přítel" a kterému se chce pomstít). Každá postava má zkrátka svůj vlastní důvod proč se k vám (ne)přidat.
Osmé plus: Souboje, které můžete kdykoliv pauznout a rozdat příkazy, ale u kterých musíte občas opravdu přemýšlet (záleží na jakou hrajete obtížnost). Tady se taky hodí, abyste alespoň trochu znali herní pravidla- kouzlit Spánek na kostlivce opravdu není to pravé ořechové :) Navíc si můžete nastavit základní druh chování u každého člena družiny- bojovník ať útočí dle libosti, ale příliš se nevzdaluje od družiny, kouzelník ať na sebe nejdřív sešle obranné kouzlo, a pak kosí nepřítele kouzly...
Deváté plus: Provázanost s dalším díle a datadiskem- na konci hry si svoji postavu můžete uložit a začít s ní hrát druhý díl.

První minus: Grafika, která mi tehdy přišla kouzelná (mně osobně přijde i teď), ale nyní už asi nikoho nového moc neuchvátí.
Druhé minus: Družina měla občas problém s nalezením správné cesty (hlavně ve městech), ale když je budete navigovat vícero příkazy pomocí shiftu, dá se tomu celkem dobře předejít.

Na svou dobu je to prostě neuvěřitelně propracovaná hra, ke které se i dnes čas od času rád vrátím.

Pro: Tvorba postavy, piplání postavy od 1. levelu, putování Tolkienovým světem, moře questů, soubojový systém, NPC charaktery, příběh, herní doba

Proti: Grafika už dnes leckoho odradí, pathfinding... jinak nic :)

+27+27 / 0
  • PC 75
Baldurs Gate, co o něm říct? Mně osobně bavil víc než BG II. První díl mi přišel napínavější, s vyváženějšími a zábavnějšími dialogy (to vysvětlím), lepší hudbou a větší zábavností. Na těch dialozích se mi líbilo, jak byly k věci. Ano, nebyly tak rozsáhlé, ale právě proto se mi tolik líbily. Já mám rád dialogy, ale ve dvojce byly na můj vkus až moc zdlouhavé... občas. A potom to napětí, které vás neustále provázelo při prozkoumávání začátečnických lokací, to bylo něco! Tak například když jsem po opuštění Svítící Tvrze a po zabití Goriona šel první venkovní lokací a potkal vlka - hned jsem zemřel. Ve dvojce je sice logické, že už vás ti vlci v přírodě nezabijí, dokonce ani medvědi nebo orkové, ale tím zmizelo to napětí, které bylo v prvním dílu pro mě osobně super. Ale ono taky záleží na jakou obtížnost hrajete, nejlepší je volba "podle pravidel" protože když se nevyléčíte každým spánkem na max, tak se to napětí opravdu zdvihne a pak teprve začíná opravdová zábava. Navíc pak využíváte víc herních prvků, jako například druidské slabé léčení, protože lektvary zas tak často neseženete a spánek vás na max taky nevyléčí.

Baldurs Gate se mi prostě vážně líbilo. Hrál jsem ho teprve v tomto roce, a dvojku už jsem měl dávno za sebou a přesto ho mám raději než druhý díl.

Pro: ADaD pravidla, děj, hudba, obtížnost, spousty herních překvapení - hra vás nikdy nenudí, bezchybné ovládání a super souboje, znovuhratelnost, dialogy...

Proti: v dnešní době jaksi trochu zašlé grafické zpracování

+21+21 / 0
  • PC 90
Jedno z nejlepších RPG všech dob, dobré využití (A)DaD pravidel, skvělý příběh, znovuhratelnost (hra není stereotypní). Prostě z BG se stala již klasika a málokteré dnešní RPG ho dokáže předčít. V BG1 mi akorát trochu vadilo, že členové družiny nedokážou přes sebe přejit a hráč pak tedy musí nejdříve uhnout s jedním členem party a pak teprve může projít ten zbytek, nízký zkušenostní strop a nepříliš "efektivní" pathfinding.

Pro: Příběh,(A)DaD pravidla, Hudba, Armosféra.

Proti: občas trochu horší ovládání (viz text), vcelku nízký zkušenostní strop, pathfinding

+15+15 / 0
  • PC 100
BG přišlo v době, kdy už mě nebavilo hrát jen papírové hry na hrdiny a euforie, která na mě během hraní přišla, přetrvává skoro až do dneška. Atmosféra hry je skutečně úžasná, od prvních krůčků po Candlekeepu, přes Naskhel mines, Firewine bridge etc. až po Baldur's Gate, které je opravdu grandiozním završením celé hry. Ale i takové maličkosti, jako bylo např. setkání se šíleným Arcanistem, který po vás chtěl přinést svůj prsten šílenství z vraku na pobřeží, člověka naplnovalo pocitem skutečně žijícího světa a to pak člověka nemohlo rozházet ani to, že jste se nedostali přes 7 úrovní s vašimi postavami. Každý rok si velice rád zasednu k PC a tuto pecku si opět připomenu.
+18+18 / 0
  • PC 70
Patrim mezi ty, co chteji mit co nejvyexpenejsi postavu s co nejlepsim vybavenim. To pro mne u teto hry kamen urazu a velke rozcarovani. Dejme tomu, ze se smirim s tim, ze maximalni level postavy je 7 (pokud mne pamet neklame), jenze proc nachazim svitky s kouzly od lvl, kterého nikdy nemůžu dosáhnout? :O To same plati o o par kouscich plastu, prstenu atd...?

Ale to porad neni nic proti tomu, kdyz clovek dosahne max lvl o hodne driv, nez se vubec priblizi k baldurove brane..a to byla pak panecku nuda.

Fallout forever!
-15+1 / -16
  • PC 100
Baldur's Gate je pravdepodobne jediná hra, ktorú som hral a dohral najmenej desať kráť a stále sa k nej vraciam. Nezabudnutelné postavy s výborným dabingom (Xzar, Xan, Montaron, Edwin, Coran, Tiax,...na "your voice is ambrosia" zrejme do smrti nezabudnem), graficky stále nadherné s použitím widescreen modu, a obrovské množstvo optional contentu v podobne desiatkach lokácií, ktoré nemajú nič s hlavnou dejovou línou, robia z Baldur's Gate 1 najlepšie RPG aké som kedy hral.



+12+13 / -1
  • PC 90
Baldur’s gate jsem si kdysi koupil a pak na delší dobu odložil. Ovšem přišla chřipka a s ní otázka, čím se zabavit. No, zkusil jsem je... a paráda. Zábavný příběh a dobře zpracovaná jak komunikace s NPC či úkoly, výborné, i když občas až příliš těžké souboje a navíc povedené postavy, no co víc si od kvalitního RPG přát víc. Škoda, že je to tak krátké, hrál bych klidně dál.:-)
+6+8 / -2
  • PC 90
Baldur’s gate mám prostě rád. Co naplat, že obsahuje spoustu chyb a herní prostředí je jen další kýčovitá variace na Tolkienovu Středozem. Čert vezmi, že náhodné lezení do domů kvůli úkolům je mírně řečeno hloupé, NPC přízemní a nerozvinuté, příběh klišovitý a většina dungeonů mizerných. Pro mě je celá hra především jedno úžasné dobrodružství, které si na nic nehraje a skvěle zabaví. Nečiní mi problém strávit celé týdny herního času průzkumem okrajových oblastí, kde mě sem tam překvapí náhodná postava s úkolem, skupinka nepřátel či opuštěná stavba se skrytým pokladem. Rozhodně je to dle mého přirozenější než vše koncentrovat do jediné mapy, aby hrdinové náhodou nestrávili ani minutku bez pořádné akce. Baldur’s gate plyne svým pohodovým tempem a nikoho do ničeho nenutí. Ostatně ani zmiňované lokace nemusí hráč navštěvovat, pokud ho nebaví nebo netrpí zkušenostní kleptomanií. Putování se drží pěkně při zemi, včetně úrovně postav, a společně s roztomilým grafickým zpracováním vytváří naprosto úchvatnou atmosféru. Za vyzdvihnutí stojí také perfektní hudební doprovod a v rámci možností AD&D vydařené boje, které na rozdíl od druhého dílu ještě postrádají tak frustrující namachrovanost. Bioware se v žánru RPG snad ani nemohlo uvést lépe...
+17+18 / -1
  • PC 95
Moje první setkání s D&D. Ze všech Baldur's Gate jí mám nejraději. Procházet se divočinou bylo bezva, stejně tak město Baldur's Gate, který bylo v tý době obrovský. Level omezení mi nevadilo, možná, že bych chtěl hrát dál, ale datadisk v tý době nebyl a když se mi po dlouhý době dostal do rukou, zájem už byl malý. Škoda snad to někdy zkusím.

Pro: příroda, Baldurs gate, Sarevok, první D&D hra, atmosféra, dobré vzopmínky

Proti: ta doba, kdy sem to hrál je pryč

+15+15 / 0
  • PC 85
Kdyz se tahle hra objevila, tak to bylo jako zjeveni. Hral jsem a hral. Jasne par veci me stvalo, hlavne nesmyslne nastavena maximalni uroven ve mestech to bylo obcas neprehledny, ale klady prevazovali. D&D pravidla jsou dobrym zakladem. Vztahy mezi postavami jsou propracovane, souboje napinave, nekdy az moc. Dneska bych BG asi nehral, ale ve sve dobe to byla pecka.
+5+7 / -2
  • PC 65
Dohrál jsem to spíše z povinnosti jako přípravku na dvojku, na kterou jsem se těšil - a ke které jsem se nakonec nikdy nedostal a nehrál jí (vím o co prý přicházím).Běžné RPG, mnohem, mnohem horší než Fallout - příběh standardní fantasy klišé, nic moc dialogy, souboje nuda...ale místy hezká atmosféra.Ale skutečně mě to nijak moc nechytlo..

Pro: Místy atmosféra, na svojí dobu hezká grafika

Proti: Souboje, příběh mě nebavil, nic moc svoboda,

-9+2 / -11
  • PC --
Skvělé výpravné RPG kde to žije, dobrodruzi mají vlastní hlavu a osudy, spousta questů, hodně cest k vyzkoušení, atmosféra jako řemen chytí vás a už nepustí.

Pro: Questy, NPC , příběh

Proti: Trochu zastaralá grafika už dneska

+5+7 / -2