Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS4 85
Ani tak nechci psát o čem hra je a podobně. Komentářů tu je již dost. Spíš o tom co pro mně Valhalla představuje a jak se to vlastně stalo že jsem ve hře od UBI nechal 300+ hodin a pořád nemám hotovo.

Já tvorbu Ubisoftu zhruba od prvního AC totálně ignoroval. Přišlo mi to vždy hloupé a nezajímavé. Jedinou sérii od nich co jsem vzal na milost byla Might and Magic a i tam to bylo s pytlem plným keců. No a pak vydali AC Origins. Zíral jsem na ten Egypt a říkal si že to snad není možný a běžel to koupit. Nakonec z toho nic moc nebylo, Egypt se okoukal a herně to brzy vyčichlo. Tak 60 hodin a nazdar. Pak vyšlo AC Odyssey, opět neskutečné ztvárnění světa a větší příklon k rpg. Tady to na mně fungovalo už lépe a ačkoliv jsem to do konce taky nedotáhnul, hlavně díky tomu že jsem se zacykloval v plnění debilnich úkolů z nástěnek, pobíhání po kopcích a námořních bitvách, ale časomíra poskočila někam na 150+ hodin a nemůžu říct že bych si to neužil.

Pak vyšla Valhalla a tu jsem již kupoval prakticky bez rozmyslu a těšil se na ní. Já se těšil na hru od UBI, v herním nebi nebo pekle mi to někdo šeredně spočítá, takový rouhání vůči všem mým herním preferencím !!

Lákala mně vikingská tématika a stará Anglie. To hra dělá celkem dobře a je vidět že se vývojáři koukli aspoň do učebnic pro základní školy a přizvali si na to sem tam někoho, kdo o tom něco ví. Sice na to nabaluji typickou AC demenci ale dá se to vydržet.
Svět je omračujíci. Je totálně megalomanský a má detail, smysl i hloubku. Práce několika tisíc vývojářů je prostě vidět. Jasně, jsou hry kde máme třeba krásné velké města které jsou v něčem o něco málo lepší než tady. Ale máme hry kde je takových měst a městeček padesát? No to moc nemáme. A přitom jejich detail a cvrkot je fakt na úrovni a rozhodně nejde o nějaký extrémní copy paste šlendrián.

Výhledy do krajiny. Ty jo. Znám jen jednu hru která je má lepší. Elden Ring. Ne vážně, je to paráda. Anglie je celkem placatá a nic moc nebrání dalekým výhledům. Jsou tak mocně epické až mi to prišlo nepřirozené. A všechno je vidět, ne že se to vykreslí až budu blíž. I po víc jak třech letech od vydání pořád zírám do krajiny a neomrzelo se mi to. Taky to díky své rozloze je jedna z mála her kde jsem měl pocit že jsem v nějaké zemi. Zemi která proporcemi připomíná realitu. Je to skoro jako Daggerfall, který paradoxně měl rozlohu reálné Anglie. Jasně, přehánim, ale her z tak geograficky velkou a reálnou podstatou moc nebude.

Pak tu máme dungeony. Za mně obrovský progres oproti Origins i Odyssey. Je jich spousta a puzzloidního typu. Hodně mně bavili. Těch nápadů co tam je. A dokonce často převzatých z dřevnich herních dob. Zapomenuté starodávné poklady zapikolované za sérii úkolů a puzzlů, truhličky s kravinami ke kterým ale vede zábavná cesta. Žádná mapa a občasné bloudění. Je tam mnoho dungeon úseků kde věřím, že plno lidi sáhne i po návodu. Já ne, radši tam budu dvě hodiny nebo to neudělám vůbec :)

Eivorka. Takhle zkraje hry jsem si říkal že je to taková nordská testosteronka co by mi na loži nejspíš zlomila šuvíkse a pak by v klidu šla za barák skolit kance. Ale postupně jsem si ji dost oblíbil a myslím že se tvůrcům náramně povedlo ztvárnit podstatu vikingské bojově zodpovědné ženy co má na bedrech nějakou reputaci a důležitost. A ani ty mužský kolem ní nepůsobí moc jako nekompetentní pitomci jako tomu je například v druhé části Horizonu. Dokonce ji možná trochu virtuálně miluju, jelikož mám v mobilu pár hambatých artworků. Úchylnost starýho dědka, a dál bych se v tom nevrtal :)

Jinak tohle dobrodružství je v mnoha věcech demence. Ten odkaz hlouposti mechanik co sérii provází tam vystrkuje růžky pořád. Postava leze po všem jak opice, kolikrát aniž bych to tak chtěl, takže stačí jít rovně za nosem protože 97% nerovností které by se museli jinak obejít prostě zparkůruje. Nebo běžiš po cestě a blbka z ničeho nic vyskočí na 30 centimetrů vysoký patnik, a uhnízdí se na něm v posedu chčiju s bohem a sleze až málem urvu páčku na gamepadu. Skoky do kupek sena považuje někdo za trademark, nebo ze když si dám kapuci tak mně nikdo nepozná ( navíc se nasazuje automaticky když vlezu někam kde bych mohl být poznán ). Splynutí v davu celých třech lidi, vyhlídky a podobné AC laskominy. Nakonec jsem si na to zvyknul a v celé té obrovitosti všeho mi třeba to lezení po všem vlastně začlo vyhovovat. Achjo. Potom tu samo máme asi šest stále dokola se opakujících eventů, jako honit papír po střechách, skládat šutry na sebe, zničit zdroj prokletí a tak. O ničem, půlku toho nikdy nebudu dělat. Rovněž se mi moc nelíbí systém vedlejších úkolů formou bodu na mapě kde se něco spustí. Víc bych bral normální úkoly s deníkem a i ty fetch úkoly z nástěnky bych asi uvítal víc.

Všude jsou truhly, stovky, možná tisíce. Většinou schované za nějakým mini puzzlem. Něco pro moji OCD herní podstatu. S tímhle jsem strávil moře času. Vysbírat všechny truhly, i ty malé co jsou vidět jen při nejbližším zoomu mapy. Hrozný, ale muselo to být.
Další věc co mně hodně bavila je vybavení, upgrady a rozvoj postavy skrz obrovskou síť pasivů a aktivních skillů. Ono to totiž silně připomíná Sphere Grid z Final Fantasy X který patří k mým oblíbeným, takže jsem se těšil na každý bodík co tam po level up můžu dát.
Souboják trochu vrže ale nakonec mi taky ze série přijde nejlepší. Je celkem brutální, finishery správně mlaskaji, křupají, mají udernost a vypadají cool. Rozmanitost pohybů s různými zbraněmi taky není špatná. Všechno sice strčí do kapsy dvě kopí se zápalným upgradem a prodlouženým dosahem a není třeba nic dalšího rešit, ale proč si nezablbnout chvíli třeba s Excaliburem.

Taky mi přišlo že tam není žádný celistvý příběh. Tedy těžko říct, za ty tři roky co občasně hraju mi to možná vyšumělo. Je tam Sigurdova ( brácha ) linie která se táhne část hry ale pak se tak divně ukončí a nic dál. Sigurd pak akorát lozí po vesnici a mručí ( jako má proč, já být jím tak mně zabiju ). Jinak každá část Anglie má svoji story line která začne a má svůj konec. Jako některé jsou hodně dlouhé a vydali by za celý příběh v jiné hře ale nějaká spojnice všeho mi trochu uniká. Je to jak takový život Vikinga v Anglii co zažívá věci. Asi jde o etablovaní Vikingů v nové zemi nebo tak něco. Historicky to asi bude nějak plus minus odpovídat. Konec hry je do ztracena a nějaký konec přidali až patchem. Divný to je celý. Ale jako celek to je celkem v pohodě. Většina těch linii je fajn, nemůžu si na to moc stěžovat. Hlavně vysbírat ty truhly, prostě :)

UBI taky musím pochválit za neskutečnou dávku obsahu zdarma, fakt tam toho od vydání přidali spoustu v rámci updatů. Akorát ty event festivaly si klidně mohli odpustit. Jejich minihry byli nuda a ačkoliv za ně byli celkem fajn odměny nakonec je všechny dali ke koupi do obchodu. Takže je mi líto lidi co se tím mořili a teď jen smutně koukají jak si to každý může za pár stříbrných koupit.

Assassin Creed Valhalla se se mnou táhne už pár let, což jistě něco znamená. Minimálně to že mně UBI konečně nachytal na švestkách a po letech vzdoru si mě zařadil do svého stádečka. Taky mám všechny placené DLC které jsem ještě nehrál. Celkem jsem za Valhallu vysolil už skoro čtyři tisíce, ale myslím že ukazatel času který nyní je někde za třemi stovkami hodin a k tomu ty nedohrané DLC tu investici ospravedlňuje.

Už se těším na další open world díl, a možná si nechám vytetovat logo Ubisoftu na záda, stejné jako má moje milovaná Eivorka :)

UBI logo tetování.
https://youtu.be/LAv1Ghl07HE?si=8OqH4rPOSfTnCZq4


A pohled do obrázků mého mobilu.
https://ibb.co/D4gz4Kb
+28
  • PS4 65
Tak další díl slavné megalomanské série dokončen. Navazuju hned po Origins, a Odyssey je teda poslední díl, který jsem nehrál, protože prostě nemám motivaci, nějak mě to nezajímá. Ale viděl jsem něco málo ze hry a z příběhu, co se týče Layly, Dariuse atd. Prostě ty věci v AC loru, které se spojují s ostatními díly.
Když už jsem u toho loru, tak musím zmínit, že tohle s ním zachází velmi dobře. Konečně. Po tom bordelu a slepých uličkách v moderní lince, se tady opět nachází viditelná červená nit, která šikovně navazuje na příběh z AC3, z doby, kdy hrál příběh ze současnosti velkou roli, a byl závislý na příběhu z minulosti. Linka z Juno už tady nehraje roli, ta byla vedena jen tak okrajově (jako celá modern day story) v několika post-AC3 dílech a ukončena v komiksu, takže tvůrci zručně spojují příběh z AC3 a příběh Layly. Po dohrání jsem nevěděl, co si o tom mám myslet, ale zpětně, podle toho co zjišťuju, to musím docenit víc. Ten příběh opravdu opět stojí na bizarních (v dobrém slova smyslu) twistech, a pomáhá naplňovat potenciál tohoto sci-fi/mytologického univerza. Je to fakt něco pro fanoušky.

Pak tady je ale opět "malý" problém. Hra mě většinou nebavila, neužíval jsem si ji, neměl jsem imerzivní pocit ze zážitku. Opět Ubisoft. Hra bez vnitřního zápalu, bez smyslu pro detail, bez citu pro příběh a postavy. Hru jsem si koupil, hrál a dohrál, protože mám celkem rád AC universum. Chtěl jsem si zahrát AC hru. Ne viking hru. Ale co mám dělat, když jde o viking hru odehrávající se v AC světě, a ne o AC hru odehrávající se ve viking světě. Tohle je zase snaha se zavděčit všem. Takže jsem se vlastně musel probít a prolozit a proutíkat hromadou viking contentu, který mě nezajímal. A možná by mě zajímal, kdyby tvůrci věděli, jak napsat poutavý příběh a zajímavé postavy. Tady to jakoby schovávají za tuny vedlejších questů, přičemž mi jako vedlejší quest přijde i část hlavních misí. Nefunguje to. Dostat v podstatě vikinga, který migruje ze Skandinávie do Anglie, kde získává jméno a spojence, je vlastně celkem basic vikingský příběh. Tak aby Ubisoft prodal tu vikingskou značku a hráč si tak mohl říct: "Já jsem si teďka zahrál vikingskou hru se vším všudy." Jo jenomže na druhou stranu chce Ubisoft prodat i tu svoji slavnou AC značku. Ale nemůže mít všechno. Ale chce. A to je to. Jakoby se na jednu stranu poučili z nudného side contentu z Origins a chtěli to udělat pestřejší, a ano oproti Origins to pestřejší je, ale furt mi přijde, že vařili z vody jak blázen, a vymýšleli kdejakou kravinu, jen aby tam v tom obrovitánském světě prostě něco bylo. Ne, opravdu si nemyslím, že obří mapa s šíleným množstvím side contentu je cesta k povedenému zážitku. Protože když to vezmu kolem a kolem: "I just don't fucking care." A to je ten problém. A vypadá to, že Ubisoft se prostě ne a ne poučit, když tak dobře prodává. Btw ten systém světýlek je ale celkem zajímavý koncept a chválím aspoň ten nápad, že hráč neví co potká. Podobně je to s perkovacím systémem, kdy můžu říct, že mi nepřišel zbytečný, nebo nezajímavý. Stačí se odklonit od zaběhnutého konceptu a sázet na to, že nevědomost je sladká, a máme to hned zajímavější.

Jen malá odbočka: obličeje a účesy vedlejších postav = furt stejné, tak nějak začnou splývat.

K misím: přijedete a intrikaříte. Ve skutečnosti se to ve výsledku dostane opět do odhalování zrádce a na závěr hrozně nudný útok na pevnost a bossfight. A bossfight... to je tady častý jev. Nevím co s tím tvůrci videoher furt mají, že to musí všude cpát. Značně to v nedobrém poznamenalo Star Wars Jedi: Fallen Order, a tady si na tom od Origins začali taky ujíždět. A tady ve Vallhale ještě víc, tady skoro s tím množstvím životů nepřátel skoro každý fight působí jako bossfight. Hrozné. Neříkám, že jsem kdovíjaký fanoušek toho předchozího combat systému, kdy v enginu AC3-AC4 nikdo žádné životy neměl, a vlastně jste ho museli zabít když ne pomocí řetězového zabití, tak prostě po nepřerušované sérii seků, jinak to bylo tak, že měl každý vlastně životů nekonečno. Ale tady ten systém neopravili, tady jakoby přešli do druhého extrému. A to je tak vůbec s touto sérií. Jednou je to příliš lehké (AC4), pak skoro až nehratelné (AC Unity), pak zas lehké (AC Syndicate), pak opět spíše lehčí, ale už se to začíná vyvažovat, a stealth začíná mít konečně pořádné slovo (AC Origins), načež v tomhletom posledním přídavku to viditelně vychází z Origins, ale jak je možné, že najednou se ze stealthu stal opět trn v oku (Hello Unity!). V distrust-oranžových oblastech se cítím jak se svázanýma rukama. Že se tam ani nemůžu projít, a když jo, tak hooodně opatrně a pomalinku, a když už tak, tak je furt velká možnost, že na mně přijdou. V těch červených-zakázaných oblastech mi přišlo, že nejsem schopný stealthově udělat pomalu nic a strážní jsou schopni hned na mně přijít. Pak si k tomu připočtu to, že se jich vlastně nedá zbavit, že jsou otravní až běda (opět klasická vlastnost nepřátel v AC sérii), a mám toho fakt po krk. Tohle si neužívám, tady si nehraju. Tady se potím a klepu, aby jsem si to zahrál, jak chci.

Plus tady se opět ozývala Ubisoftí bohatá historie s technickými problémy. Pravidelně se mi to vždycky po několika hodinách vypnulo. A vlastně i bez technického crashe se ozval hloupý level design nebo co to je, kdy jsem nevěděl jak splnit nějaký úkol, protože se hra jasně nevyjádřila a neukázala co mám dělat. K tomu musím "zatleskat" strašně "důvtipnému" Ubisoftu, který přišel s novým systémem dostávání se do skrytých lokací, za pomoci jakýchsi mini-puzzlů, týkající se výbušných džbánů, nebo hledání tajných vchodů. Kdyby to tak nebylo při každé příležitosti. Hraní to prostě jen zasekává a dělá nudnější.

Ubisoft má zvláštní hry. Na jednu stranu se jí snaží napsat chytře, a vlastně v lecčems chytré a zajímavé jsou. Mají pokaždé zcela jiný atmosférický svět. Dobré nápady a tak. Ale přijde mi to, že to je jakoby jen slupka, schovávající ten nedodělaný a mdlý mechanismus. Jako nevim co bych ještě měl asi dodávat. Něco by se našlo, ale to bych asi hejtil furt dokola.

Na závěr ještě nějaké poznámky k příběhu a k postavám:

Líbilo se mi že vysvětlovali, jak se Eivor postupně dostává do světa asasínů. Viz Hythamovo cvičení leap of faith.

Celá prapodivná myšlenka s hraním za Odina, a na to navazující hidden truth video vlastně dává smysl a doplňuje to závěr samotné hry, ovšem s tím přichází problém, a to jak úzce spjatá je hlavní linka s tou vedlejší. Když jsem nedodělal ty vedlejší věci, tak po dohrání hlavního příběhu jsem měl otázky. Ale jinak to, že Eivor je Odin a Basim je Loki je vlastně fajn a hezky a originálně to vysvětluje ledacos.

Oproti klasickým dynamičtějším cutscénám jsme dostali divně strojově naanimované rozhovory s mluvícími hlavami a s dialogovými volbami, které mě vlastně většinou nezajímaly a nebavily. A přišly mi zbytečné a kazily dojem z hraní. Jednou se to ubíralo jak jsem vůbec nechtěl, když sem pracoval pro Halfdana a lhal jsem jeho věrnému pobočníkovi kvůli podezření ze zrady, načež jsem nabyl po rozhovoru s Halfdanovou léčitelkou podezření, že je Halfdan paranoidní a může se mýlit, a když jsem chtěl tomu jeho pobočníkovi kápnout božskou a přiznat se mu se svou lží, tak ta možnost tam samozřejmě nebyla, a hra si to chtěla i přes systém více možností nasměrovat po svém, a vlastně po těch všech možnostech, které jsem zvolil já, mi to přišlo celé nějaké divné. Jde o to, že ta hra po tom vlastně nemůže reflektovat mou volbu, protože neví jak jsem co zvolil. Viz můj vztah s Randvi, který byl jedním z mnoha možných milostných vztahů ve hře, a i když to byla podle mně důležitá postava v příběhu a manželka bratra Eivor, tak to bylo celé vlastně zbytečné.

Nelíbila se mi hlavní postava Eivor. Opět problém s tím, když hlavní postavě nedáte pořádně její vlastní charakter a vlastně skoro celá stojí na vašich volbách. Nejsem prostě fanouškem těchto dialogových voleb, a Eivor je důkazem proč. Neměla žádné charisma a já k ní neměl žádný vztah (hrál jsem za ženu, protože jsem nechal zvolit animus, který zvolí kanonickou verzi Eivor, kromě hraní za Haviho/Odina). Prostě nijaká. Plus slabý dabing. Z postav se mi vlastně líbil asi jen Sigurd a Basim.

No a ještě zmíním moderní linku, která nebyla nejhorší. Vlastně byla zajímavá. Jen kdyby tam byla víc. Protože tam nebyla skoro vůbec. Jen na začátku hry a na konci. Proč jí nedají tvůrci více prostoru? Aspoň jako volitelnou část?
+19
  • PS4 75
Assassin's Creed je pro mě jistý druh neřesti. Druhý díl spolu s Brotherhood považuji za srdcovku pro svoje zasazení do renesanční Itálie. A celkový nápad mixovat reálné události do fiktivního souboje asasínů s templáři je zkrátka zábavné sledovat. Připomíná to herní verzi knížek od Dana Browna. 

Hraní Valhally jsem však dlouho odkládal, protože Odyssey mě odradilo pro svou délku a tento díl měl být podle všeho ještě delší. A můžu potvrdit, že je opravdu rozsáhlejší. Dohrání celého příběhu mi zabralo okolo 90 hodin a to i s plněním částečně některých vedlejších aktivit.

Prvních několik hodin působí více než úžasně. Dokonce i působí svěže oproti předešlým dílům série a vzbudilo ve mě naději, že opravdu půjde o díl, který posune sérii zase dál. Začátek jsem strávil v nehostinném Norsku, kde každý krok znamená možnou smrt. Postava se brodí po kolena ve sněhu, těžko se dostává přes neprošlapaná cesty k cíli. A souboje s protivníky nejsou vůbec lehké. Je třeba se vyhýbat útokům nebo vykrývat je štítem, jinak nastane dost rychle smrt. Zběsilé mačkání tlačítek je k ničemu. Skoro to vypadalo, že se ze série stala nějaká survival hra. Bohužel tohle nadšení dlouho nevydrželo. Úvod se sice zdá obtížný, člověk si musí dávat pozor na staminu, která ubývá s každým útokem, ale s přibývajícím levely se postava stane docela přesílenou.

Příběhově má Valhalla taky slušně našlápnuto. Děj je zase tradičně vyprávěný ve více rovinách. Příběhová linie ze současnosti navazuje na DLC z AC: Odyssey. Hlavní hrdinové se snaží zabránit globální katastrofě a dostanou tajemnou zprávu s lokací v Nové Anglii, kde vykopou tělo vikingského bojovníka. Historická příběhová část se pak vypráví z pohledu Eivora, norského válečníka, který chce zkusit štěstí na lepší život v Anglii. Spolu s nevlastním bratrem Sigurdem založí kolonii v Anglii a postupně si získávají přízeň jednotlivých hrabství. Právě tenhle bratrský vztah bylo zábavné sledovat. I když obě postavy se zanjí již od dětstvi, jsou svým smýšlením odlišné a příběh staví na jejich vzájemných neshodách.

Kamenem úrazu byla pro mě samotná délka hry a její rozsáhlost. Každé hrabství má svou vlastní příběhovou linku a je opravdu nutné dokončit příběhy všech těchto krajů, aby se člověk dostal na samotný závěr hry. Tím trpí dost tempo vyrpávění. Dokončení každého kraje trvá někdy od 4-6 hodin a ne vždy se děj daného území trefil do mého vkusu. Kolikrát se mi stalo, že jsem se těšil, jak bude hlavní příběhová linka pokračovat a místo toho jsem musel projít příběh úplně jiných postav, který ne zcela souvisí s hlavní část příběhu. Zkrátka Eivor je dobrák a snaží se pomoct úplně všem. :-)

Vedlejší questy prošli změnou oproti předchozím dvěma dílům. Tentokrát došlo k jistému zjednodušení, ale dá se říct k dobrému. Jedná se o menší, kratší příběhy, které lze dokončit během pár minut a nenutí hráče překračovat celou mapu z jednoho konce na druhý. Pří hraní Odyssey se mi často stávalo, že jsem při plnění jednoho úkolu narazil na další a další a zamotal se do několika příběhových linek. :D Questy mívají většinou vtipnou příhodu nebo jsou i parodií na popkulturní dění či skrývají easter eggy na filmy nebo hry. Ale najdou se i takové, které mají vážnější tón. Třeba potkáte smrtelně raněného válečníka a je jen na vás o čem se s ním budete bavit než zemře.

Vrací se i lovení členů Řádu Prastarých. (The Order of the Ancients) Tahle činnost mě bavila nejvíce i po dohrání samotného příběhu hry. Někteří z řádu jsou odhaleni prostřednictvím hlavní dějové linky, ale většinu z nich musí hráč nalézt pomocí dostupných nápověd, které více nutí v prozkoumávání prostřední. Hra třeba nabádá, ať se vydáte na statek východně od města XY a na statku najdete vzkaz, který poodhalí lokaci člena. Nebo nápověda tkví v tom, že máte porazit ve městě XY hráče kostkové hry Orlog.

Pro: krásné prostředí, kratší vedlejíší questy, lovení řádu

Proti: délka hry

+15
  • PS4 85
Přestože je Assassin's Creed: Valhalla nejvýdělečnějším dílem série, pohybuji se v komunitě dost, abych věděl, že o její kvalitě se vede nejedna debata. Není tedy pochyb, že svou vysokou známkou někomu šlápnu na kuří oko.

Jsem dlouhodobým fanouškem série a každý díl v mých očí dost stojí na hlavní postavě. A vzhledem k tomu, že v této RPG trilogii má člověk trávit nižší stovky hodin, platí to zde dvojnásob. Ve Valhalle se chopíte role Eivor, popřípadě Eivora. A hned tady u mě hra dostala pár bonusových bodů. Stejně jako u předchozího dílu zde sice opět dostáváme možnost volit mezi mužem a ženou, zároveň tu ale je defaultní možnost, která je tou verzí, která odpovídá loru rozvíjeném i v dalších médiích. Eivor Varinsdottir je za mě velmi sympatickou postavou. Přestože zde máme opět možnosti rozhodnutí, kterých je však podstatně méně, má od začátku daný charakter, který je podle mě skvěle napsaný. Vžil jsem se do ní tak moc, že jsem později přemýšlel spíše stylem, jak by se asi zachovala Eivor, než co bych udělal já.

Celý styl příběhu se nám v podstatě vrací ke kořenům. Začátek je sice dosti přímočarý, jakmile se ale dostanete do Anglie, působí to do jisté míry jako první díl. Tentokrát si tu sice nevybíráte město, kam se vydáte zabít dalšího Templáře, ale lokaci, ve které se pokusíte zařídit nějaké to spojenectví (a při tom stejně toho člena Řádu prastarých, jak si v této době budoucí Templáři říkají, zabijete). Tento styl může začít být pro hodně hráčů repetitivní. Na druhou stranu hraje zase do karet více příležitostným hráčům, kteří si například o víkendu během studia či práce mohou vždy zařídit vztahy v jedné lokaci a nechat to během týdne plavat. Jedná se tedy spíše o samostatné příběhy se stejnou hlavní hrdinkou, kde mě ale zvraty a vedlejší postavy do děje většinou tak vtáhly, že jsem stejně chtěl co nejdříve přídavek. Postupem času se to navíc všechno začne více propojovat.

Během té vikingské diplomacie tu máme samozřejmě i zápletku, která více zapadá do série. Hned pro začátek musím říct, že se opět jedná spíše o vikingskou hru ve světě Assassin's Creed. Tentokrát je ale přítomnost i Isu linka natolik podstatná, že by to při jejím odstřihnutí nedávalo smysl. Když už jsem nakousl tu přítomnost, tak ta je za mě asi nejpovedenější od Assassin's Creed III. Velmi se mi jinak líbí to napojení první civilizace na samotný děj. Bez většího ohýbání loru tu dostáváme spíše indicie, které si hráč musí poskládat, pokud ho to zajímá. Opět se tu vrací také odhalování pravdy, které bylo představeno v Assassin's Creed II, a je tu tím posledním střípkem skládačky, která, když do sebe zapadla, mě opravdu nadchnula.

Tím se dostáváme k samotným vedlejším aktivitám. Nikdy by mě nenapadlo, že ze hry v podstatě zmizí vedlejší mise. A musím říct, že po předchozích dvou dílech, je to osvobozující. Místo nich zde můžeme natrefit na události ve světě, které se vedlejším misím mohou na první pohled podobat. Nevedou ale většinou hráče za ruku a spoléhají spíše na jeho důvtip, aby danou situaci nějak vyřešil. To platí i pro většinu sběratelských předmětů a vybavení, které ve světě lze nalézt. Už po vás hra nevyžaduje jen se na dané místo dostat a obejít či zneškodnit nějakou stráž. Celé je to spíše o hledání cesty nebo způsobu, jak odemknout dveře nebo kudy se jinudy do dané místnosti dostat.

Stejně jako dva předchůdci je i Valhalla postavena na jakési úrovni postavy, která se zde ale nazývá sílou, jež je znatelně ohebnější než levely. Pomocí správných schopností lze tak například instantně zavraždit nepřátelé i v lokacích, kde byste na to třeba u Origins neměli nárok. Soubojový systém zase spíše nabaluje na nové mechaniky. Rozhodně se mi líbí návrat četnějších dorážecích animací, avšak místy to celé začíná působit překombinovaně a je to vidět i na ovládání. Několikrát se mi stalo, že jsem místo dupnutí na ležícího nepřítele označil jiného. Jindy jsem zase místo použití Odinova pohledu vytvořit z nedaleké mrtvoly výbušnou past. To vše se děje, protože hra chce dávat dohromady až moc funkcí a ovladače zkrátka nemají tolik tlačítek.

Největším problémem Valhally je však technická stránka hry. Když tak pátrám v paměti, přijde mi, že je to snad nejrozbitější díl od Unity, což je docela (ne)úctyhodné. Nejsou to sice bugy, které by tolik ničili hru, avšak nějaké NPC to občas přeci jen postihne a značně to znepříjemní zážitek z úkolu či události ve světě. To samé platí pro grafické glitche. Mnohé věci od vydání byly sice opraveny, namísto nich ale občas nastoupily problémy jiné.

Na závěr za zmínku rozhodně stojí, že Ubisoft do hry stále přidává nový obsah. A nejedná se jen o nové předměty do obchodu, ale o plnohodnotné herní módy. Rozhodně bych vypíchl režim River Raid, ve kterém se spolu s Jomsvikingy ostatních hráčů vydáte plenit nejen celou Anglii. Za získané materiály si můžete vylepšit nákladní prostor vaší lodi, rozšířit ubikace pro Jomsvikingy nebo pořídit unikátní předměty. Dále do hry přibyly Mastery Challenges, kde nejen prokážete, jak dobří ve hře opravdu jste, ale také si vyzkoušíte různé kombinace vybavení, jež jste třeba během samotného průchodu opomíjely. Více na logických hádankách je pak založený update s Tombs of the Fallen, kde se mimo jiné dozvíte něco o starých hrdinech, a v neposlední řadě nedávno přibyla The Forgotten Saga, která nabízí unikátní roguelike zážitek. K tomu se pravidelně vrací také festivaly a to vše je nový obsah v rámci základní hry, do kterého nepočítám placená rozšíření, která také nabídla nejednu novinku.

Po přečtení mého komentáře pro vás asi už není překvapením, že Assassin's Creed: Valhalla je pro mě opravdu velmi povedenou hrou, která si zaslouží vaši pozornost. Není bezchybná a není ani z daleka nejlepším kouskem série. Po více jak 300 hodinách mě avšak stále neomrzela a už teď se těším na nový obsah, který by ještě měl dorazit.

Pro: hlavní postava Eivor se silně daným charakterem, solidně napsané příběhy a postavy, přítomnost, napojení děje na první civilizaci, vedlejší aktivity vyžadující více důvtipu, animace v souboji, obsah přidávaný po vydání

Proti: technický stav, překombinovaný souboj, místy neposlušné ovládání, pro někoho repetitivní

+13
  • PS4 30
Hodinu, kterou mi nikdo nevrátí. Přesně tolik času jsem věnoval dalšímu dílu zoufalé série, která má slovo "ass" přímo v názvu.

Nečekal jsem kdovíco. Po předchozích zkušenostech (jednička, dvojka a trojka) jsem si byl dobře vědom, že mě čeká průměrný gameplay a zoufalé storylejno. Ale přecejen jsem byl trochu zvědavý, kam se série posunula stran technologie. A děsivou odpovědí je, že vůbec nikam.

Glitchovalo mi to hned v prequelu, kde se postavy objevovaly přímo před mýma očima nebo padaly ze stropu vikinské chatrče, ale holt hraju na PS4 hru dělanou pro PS5. Jako mnohem větší problém mi přijdou nedotažené a zkratkovité animace postav, obličeje, vlasy, látky a další prvky, které bych u takovéhle hry očekával na špičkové úrovni. Místo toho jsem se slzou v oku vzpomínal na o pět let staršího Witchera 3, který vznikl v zemi na dálném východě, kde je ženám zakázáno chodit na potrat a do potravin se dává posypová sůl.

Storylejno mě nějak neuráželo, zabili mu otce, kterého miloval, a on se mstí. Jednoduché a funkční. Vlastně je to úplně stejné jako Ghost of Tsushima, a to jak úvodem příběhu, tak náplní hry. Smutné je, že tady je to tak nějak všechno debilnější a hůř naanimované.

Stran gameplaye a světa asi netřeba nic rozmazávat. Ačkoliv jsem série Far Cry a AC nehrál 10 let, tak tady vidím veškeré prvky, o kterých už těch deset let čtu (orel, lodě) a některé jsem bohužel i zažil v jiných hrách (schovávačky v obilí), to vše doplněné odporným HUDem, nulovou immersí a ubouhou zaměnitelností za jakoukoliv jinou AAA hru.

Pro: hlavní menu je fajn

Proti: vše + parkour je už okoukanej a nedává moc smysl v tomhle settingu

+11 +22 −11