Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Třetí díl Death to Spies s přepracovaným názvem Alekhine´s Gun měl jeden z nejsložitějších vývojů, který jsem měl možnost za posledních pár let sledovat. Myslím, že ten, kdo někdy zavítal k diskuzi k druhému dílu Moment of Truth, musel s určitostí zaregistrovat moje nejedno povzdychnutí, že třetího dílu se pravděpodobně nikdy nedočkám a jeden z úspěšných zástupců stealth žánru bude tak nejspíš pro mě definitivně pohřben. Nakonec to po několika letech netrpělivého čekání dopadlo téměř zázračně a letos v únoru jsem tak mohl konečně zajásat.

Hned na úvod se musím zmínit o grafické stránce hry, která se opět o píď posunula, i když oproti jiným současným titulům přece jen ještě zaostává. Horší je to ovšem stále s animací postav, které působí tak nějak roboticky a v dnešní době dost nepřirozeně.

Pro mne očekávaným triumfem však byla jednoznačně hratelnost, která mě až na pár drobností nezklamala a já si ji znovu dosyta užíval. Kromě nezbytného tichého postupu a pro špióna typického převlékání má hra i pár změn. Jednou z nich je mapa, v níž se tentokrát již nesetkáváme s barevným rozlišováním nepřátel, které jsou schopni hráčův převlek prokouknout, a těch, okolo nichž můžeme s klidným svědomím bez odhalení projít a pomocí této lsti si tak zajistit bezpečný postup. Na mapě jsou již všichni nepřátelé označeni stejnou barvou a jediným pomocníkem, který nás upozorní na nebezpečně ostražitého nepřítele, je vykřičník, jehož náplň nás upozorní na krátící se čas k vyzrazení naší pravé identity. Po něm však tentokrát nemusí automaticky znamenat fatální nezdar mise, jelikož vzniklou přestřelku tentokrát není nemožné přežít a po projití další části lokace zjistíme, že tam jsou již nepřátelé v klidu a ve hře lze pokračovat dále. Takovýto akční postup tedy sice použít lze, ovšem na závěrečném bodovém hodnocení mise a druhu získaného ocenění to poznáme víc než dost, nehledě na pocit ze špatně odvedené špiónské práce. A vzhledem k tomu, že za každou misi nově získáváme body, které odemykají lepší zbraně pro účinnější tichý postup, nelze akční postup hrou příliš doporučovat. Za zmiňované body lze sice získat o něco lepší výbavu, ovšem postupem hrou nakonec zjistíme, že prakticky ve všech misích si člověk vystačí s tím základním, nutnost obměňování zbraňového arzenálu tak není, tudíž snaha k jejímu získání není příliš motivační.

Co bych ale ve hře uvítal, je přidání více možností tiché likvidace. Kromě pistole s tlumičem, chloroformu a škrtící struny by ve stylu Hitmana neuškodily zdánlivé nehody, které by výrazně přidaly na nenápadnosti a určitém druhu diskrétnosti a pocitu, že na svoji profesionální špiónskou práci mohu být náležitě hrdý. Vrátím-li se k tiché likvidaci, tu je možné také provést tzv. ručně. Určitý problém však vzniká v tom, že hlavní postava v kratičké animaci vyřídí protivníka omráčením nebo zabitím a hráč způsob likvidace nemá možnost nějak ovlivnit a vybrat si mezi tím smrtícím či nesmrtícím, což mu opět může ovlivnit závěrečné hodnocení.

Co dodat? Pár drobných výhrad ke hře sice mám, nicméně všech 11 misí jsem si užil skvěle a na hraní jsem se vyloženě těšil. Tudíž po přečtení v diskuzích uvedené recenze musím vyslovit nemalý nesouhlas a poměrně důrazně odmítnout tvrzení, že by Alekhine´s Gun byl podprůměrnou hrou. Kdo hrál předchozí díly Death to Spies a mávl rukou nad určitou technickou nedokonalostí, ale i tak našel v obou dílech zalíbení, zapochyboval bych, že by mohl být tímto titulem zklamán. Sám za sebe mohu říct, že pokud by čistě teoreticky vyšel díl čtvrtý, sáhnu po něm bez sebemenšího zaváhání.

Pro: pořád kvalitní špiónská akce, záživnost

Proti: technická stránka

+32
  • PC 70
Už v minulosti jsem měl jisté chutě na značku Death to Spies, ale při každém spuštění jsem nějak okamžitě ztratil chuť. Nebyl jsem schopný to popsat, ale pojímal mě pocit, že to bude takové béčko, až jsem to raději vzdal. Když jsem tedy v časopise Score objevil plnou hru třetího dílu, který se takticky jmenuje Alekhine´s Gun a nadpis Death To Spies 3 je spíše v pozadí, aby nerušil, říkal jsem si, že to do třetice zkusím a třeba se zadaří. A ono se opravdu zadařilo...Alekhine´s Gun totiž není vůbec špatná hra.

Ano, je to jednoznačná variace na Hitmana, ale je třeba dodat, že variace je to zábavná. Navíc, když jsem pročítal jak obtížně hra vyšla na světlo světa, tak si skoro říkám, jaká je škoda, že je tak zapadlá a zde ji dosud ohodnotilo slabých sedm hráčů. Svým obsahem si to totiž určitě nezaslouží. Od příběhu počínaje, po herní mechanismy konče.

Už z podstaty hry musím říct, že mě bavil příběh tajného agenta Semjona Strogova, produktu Studené války. Hra ale neponechává nic náhodě a v rámci 11ti misí nám příběh Semjona představí už od druhé světové války, až po období, kdy to JFK dostal od druhého střelce skrytého zpoza travnatého vršku...ostatně jak by dodali hoši z Červeného trpaslíka.

Sympatické jsou na hře mapy, ve kterých se jednotlivé mise odehrávají. Je vidět, že tvůrci si s nimi dali práci a tak je tu co mise, to originál. Jednou se proháníte evropským hradem během druhé světové války, podruhé navštěvujete mafiány 50. let ve vyhlášených amerických klubech, abyste se příběhem probojovali k motorkářskému gangu let šedesátých. Každá z misí je navíc originální svým prostředím, ale i postupem, s jakým můžete plnit cíle. Plnit je totiž můžete jednoduše (stealth modem), ale i složitě (psychopatickou střelbou do všeho živého). Navíc sem tam si v rámci miniher zasoutěžíte i s paklíči, až budete chtít otevřít zamčené dveře nebo nedej bože sejfy.

Ano, uznávám, že hra se Hitmanovi podobá více než zřejmě, ale i přesto jsem si jí užíval. Bavilo mě plnit mise, bavilo mě procházet příběhem. Navíc mi na mém zánovním (osmiletém) notebooku všechno šlapalo úplně v pohodě a i grafika byla (na můj vkus) pěkná. Co vám tedy budu povídat, já si hru na úkor světovým recenzím užil a zahrál si jí s výslovnou chutí. S takovou chutí, až mi bylo líto, že je na stealth akci poměrně krátká. Na druhou stranu...asi můžeme být rádi, že je za těchto okolností na světě. Ostudu žánru ale jistě nedělá.

Pro: Zábavná stealth akce se správně špionským příběhem, který Vás provede kulisami druhé světové války, přes mafiány, drogové kartely a motorkářské gangy až ke KGB a CIA.

Proti: Někdo by ale mohl konstatovat, že Alekhine´s Gun je béčkový Hitman. A víte co? Je, ale bavil mě, tak co...

+17
  • PC 50
Alekhine's Gun působí dojmem chudého příbuzného Hitmana. Snaží se v něm inspirovat, ale výsledný efekt není ani z půlky tak dobrý.

Příběh sovětského agenta ve službách CIA je nemastný a neslaný, díky statickým obrázkům které vypráví příběh podkreslené hrozným dabingem. Pár postav tam sdělí co se děje a šup někoho zlikvidovat v další misi.

Úrovně mají aspoň určitou různorodost, kde se podíváme do minulosti agenta za druhé světové války, a pak do období kubánské raketové krize v USA a i na Kubu. Škoda, že hra nenabídne více možností jak dané cíle zlikvidovat. Ano většinou je tu nějaké možnost kromě použití zbraně, jelikož cíl stále a dokola chodí po jedné trase, ale ne vždy se podaří připravit nástrahu, protože AI to pečlivě sleduje.

Zmíněná umělá inteligence nepřátel taky vyvádí občas zajímavé kusy. Někdy nevidí zlikvidování kolegy vedle, jindy to zaslechne na konci jiné místnosti a přiběhne. Stejně tak u převleků někdy projdete bez problémů a jindy zas po chvíli začnou mít podezření.

Dost nepříjemně mě překvapila technická a grafická stránka hry. Kdy se spoustě lidí při určitém grafickém nastavení konala neustálá padací árie hry po dohraní první mise. Mě to taky potkalo, kde jsem musel poladit nastavení aby to bylo hratelné. Přesto jsem se občasným pádům nevyhnul, kdy došlo i na poškození savu který znamenal instantní pád.

Grafika vůbec nevypadá, jako že je hra z roku 2016 ale tak 2006. Modely postav a jejich pohyb vypadá jak z prvních Death to Spies. Pokrok je zde malý a občas se postava zasekne ve dveřích či u jiného objektu.

Ještě tu zmíním pocit ze střelby, který je špatný. Jistě je to primárně stealth ale občas je potřeba sundat strážného pistolí, či dojde na přestřelku když hráč nepoužívá jakýsi instinkt kterého je omezené množství, tak se hůře zaměřuje při jeho použití už hra automaticky přesune kurzor na nepřátelskou hlavu či tělo.

Alekhine's Gun působí jako polotovar, provázeli ji problémy kdy neprošla přes financování kickstarteru, a nyní hra vypadá, že byla zkrátka vydána aby se aspoň nějaké peníze vrátili. Ale za těch 40 eur rozhodně nestojí, počkat na velkou slevu a jen v případě, že nemáte již žádnou stealth hru k dispozici.
+15
  • PC 75
Stealth akce, které mám v plánu hrát, už mi pomalu dochází. Z těch klasických už mi v podstatě zbývá jen Splinter Cell: Blacklist a Tenchu: Shadow Assassins. Ano, mohl bych se pustit třeba do série Hitman, případně Metal Gear, ale v první sérii se pokud vím nedá ukládat a druhá mě vůbec neláká. Znovu jsem se tak v kůži Semjona Strogova ponořil do tiché likvidace nácků za druhé světové války či Kubánců, motorkářů a další verbeže z období šedesátých let.

Nejtěžší obtížnost Saboteur je, stejně jako v předchůdci, nesmyslná. Přišel bych tak totiž o možnost převlékání se do spousty druhů nepřátelského, profesního (číšník, kuchař, svářeč,…) ale třeba i civilního oblečení, tedy o jednu z nejzábavnějších složek hry. Zvolil jsem si tedy Hard, kde mi to nastavení přišlo tak akorát. Jedná se o stealth jak má být. Všichni jdou obejít a likvidovat stačí pouze cíle, ale mě více bavilo všechny potichu zezadu zabíjet (především garotou (drátem), protože choloformu byl nedostatek) a vyčistit lze opravdu komplet celé mapy, což jsem osobně vyzkoušel. Určitě by to tedy nešlo bez pískání, kterým jsem k sobě jako krysař přivolával své budoucí oběti.

Hra nabízí několik cest, jak se dostat k cíli a většinou je možné využít více způsobů zabití cílů. Samozřejmě to lze učinit použitím zbraní, ale také rukama, garotou nebo pomocí takzvaných nehod, kdy se oběť utopí, otráví jídlem nebo je zasažena elektřinou s vysokým napětím. Našlo se tu i pár specialitek, kdy jsem měl možnost strčit německého oficíra do studny, zamknout kuchaře v mrazáku nebo zapíchnout jednoho sabotéra nožem, který jsem vytáhl z jeho oběti, aby to vypadalo, že se zabili navzájem. V naprosté většině případů však šlo pouze o otravu jedem.

Je super, že i zde mohu ukládat kdykoli se mi zachce, což u stealth akcí považuji téměř za povinnost, je však škoda, že zůstala spousta bugů z předchozích dílů. Haggard Games sice po neúspěšné kampani hru přenechali Maximum Games, ale dle videa na Kickstarteru již šlo o pokročilou fázi vývoje a noví vývojáři tak Alekhine's Gun v podstatě jen upravili do hratelné podoby a na nějaké vyšperkování se vykašlali. Nejde o nic strašného, občas jsem se zasekl o dveře či nějaký jiný předmět, mrtvola přede mnou propadla podlahou nebo vypadl zvuk, ale jsou to věci, které provázejí celou sérii a ve třetím díle už by se vyskytovat neměly.

Další vadou na kráse je to, že v převleku mohu před nepřáteli běhat a nikomu to nepřijde divné a hlavně, že mě při pohybu v podřepu nepřátelé neslyší, a to ani když zrychlím. Sice jsem toho hojně využíval, ale úplně v pořádku to není. Instinkt mi přišel jako úplná zbytečnost, kterou jsem vůbec nepoužil a je to spíše asi berlička pro hráče, kteří se stealth hrami nemají moc velké zkušenosti. První díl série mi přišel o kapku lepší, ale výsledku jsem se u hry vcelku slušně bavil a nebýt zmíněných nedostatků, šel bych s hodnocením určitě o poznání více.

Pro: střídání období, převleky, garota, pískání, více způsobů zabití, neomezené ukládání

Proti: zaseknutí o dveře či jiné předměty, vypadávání zvuku, bugy, v podřepu nejsem slyšet

+14