- Žánr
- Forma
- placená hra
- Rozsah
- samostatná hra
- Multiplayer
- ne
Death to Spies: Moment of Truth je pokračování stealth akce Death to Spies z roku 2007. Hlavní postavou celé hry je člen sovětské kontrarozvědky Semjon Strogov. Po návratu z jeho předchozí mise na něj čeká další nelehký úkol. Musí se zapojit do série vojenských operací s názvem "Death to Spies: Moment of Truth".
Ve hře budete odhalovat cizí agenty, likvidovat vysoce postavené členy wehrmachtu, provádět či zabraňovat některým sabotážím. Vše budete navíc konat převážně tichým a nenápadným způsobem, přesně ve stylu pravé stealth akce.
Ve hře budete odhalovat cizí agenty, likvidovat vysoce postavené členy wehrmachtu, provádět či zabraňovat některým sabotážím. Vše budete navíc konat převážně tichým a nenápadným způsobem, přesně ve stylu pravé stealth akce.
Poslední diskuzní příspěvek
@Walome (15.06.2023 17:47): Holt je lepší každou chvíli vytvářet další a další Assassin's Creed než jeden Splinter Cell. :-/
Nejlépe hodnocené komentáře
Po více jak roce, kdy jsem se věnoval prvnímu dílu, který mě přivedl do zase trochu jiného stealth stylu, než na jaký jsem byl zvyklý např. ze série Splinter Cell, jsem rozehrál díl druhý, nesoucí název Moment of Truth.
Hra nepřímo navazuje na svého předchůdce, takže se zde opět setkáváme s kapitánem ruské válečné kontrarozvědky Strogovem, který pokračuje v dalších ne právě jednoduchých protinacistických misích, v nichž ukáže, že svoje postavení v roli špičkového profesionálního špióna rozhodně nezískal zadarmo.
Oproti prvnímu dílu se díky novému enginu o nějaký díl dopředu posunula grafická stránka hry, avšak rozdíl není zas tak markantní, jak by člověk přece jen očekával. To, co ovšem mohlo hře chybět po stránce grafické, rozhodně nechybělo po stránce děje a především stylu. Děj, který se odehrává v nacistických štábních budovách, vojenských letištích i v obyčejné nacisty okupované vesničce, má svoje kouzlo a tíživou atmosféru válečných let. Tady však neprobíhá válečná vřava s kulkami létajícími nad hlavou, ale jak se na správnou špionážní akci patří, je zde v rámci utajení a pohybu mezi nepřáteli místo pro časté převlékání obleku, tiché odstraňování stráží pomocí škrtící struny, pistole s tlumičem či vrhu nožem, nebo pro tajné umlčování nepohodlných německých pohlavárů. Proto je na místě maximální opatrnost, při níž někdy i podezřele častý pohyb okolo určitých prostor může mít za následek vyzrazení skutečné identity hlavního hrdiny, spuštění poplachu a během pár vteřin jeho neodvratnou smrt. Tak tomu skutečně v této hře je a přestože to na hráče může působit při hraní poněkud stresově a leckdy se ve hře opravdu tak cítit může, já jsem si takovýto styl maximálně užíval a v roli špióna se vším všudy jsem tak byl znovu naprosto šťastným hráčem.
Co dodat? Druhý díl Death to Spies mi přinesl přesně to, co jsem očekával a co mi v současné době při hraní opravdu hodně chybělo. Jak jsem naznačil v úvodu, jde tu o jiný stealth styl, než na jaký byl hráč zvyklý u Sama Fishera a řekl bych, že je to styl často i o dost složitější. Ale jak říkám, mně maximálně vyhovoval a už teď je mi jasné, že pokud skutečně vyjde třetí díl, jak je prozatím prezentováno, v moji herní sbírce určitě skončí.
Hra nepřímo navazuje na svého předchůdce, takže se zde opět setkáváme s kapitánem ruské válečné kontrarozvědky Strogovem, který pokračuje v dalších ne právě jednoduchých protinacistických misích, v nichž ukáže, že svoje postavení v roli špičkového profesionálního špióna rozhodně nezískal zadarmo.
Oproti prvnímu dílu se díky novému enginu o nějaký díl dopředu posunula grafická stránka hry, avšak rozdíl není zas tak markantní, jak by člověk přece jen očekával. To, co ovšem mohlo hře chybět po stránce grafické, rozhodně nechybělo po stránce děje a především stylu. Děj, který se odehrává v nacistických štábních budovách, vojenských letištích i v obyčejné nacisty okupované vesničce, má svoje kouzlo a tíživou atmosféru válečných let. Tady však neprobíhá válečná vřava s kulkami létajícími nad hlavou, ale jak se na správnou špionážní akci patří, je zde v rámci utajení a pohybu mezi nepřáteli místo pro časté převlékání obleku, tiché odstraňování stráží pomocí škrtící struny, pistole s tlumičem či vrhu nožem, nebo pro tajné umlčování nepohodlných německých pohlavárů. Proto je na místě maximální opatrnost, při níž někdy i podezřele častý pohyb okolo určitých prostor může mít za následek vyzrazení skutečné identity hlavního hrdiny, spuštění poplachu a během pár vteřin jeho neodvratnou smrt. Tak tomu skutečně v této hře je a přestože to na hráče může působit při hraní poněkud stresově a leckdy se ve hře opravdu tak cítit může, já jsem si takovýto styl maximálně užíval a v roli špióna se vším všudy jsem tak byl znovu naprosto šťastným hráčem.
Co dodat? Druhý díl Death to Spies mi přinesl přesně to, co jsem očekával a co mi v současné době při hraní opravdu hodně chybělo. Jak jsem naznačil v úvodu, jde tu o jiný stealth styl, než na jaký byl hráč zvyklý u Sama Fishera a řekl bych, že je to styl často i o dost složitější. Ale jak říkám, mně maximálně vyhovoval a už teď je mi jasné, že pokud skutečně vyjde třetí díl, jak je prozatím prezentováno, v moji herní sbírce určitě skončí.
Budu asi jeden z mála, komu se první díl Death to Spies líbil více, než ten druhý. Možná to bylo tím, že jsem hrál Moment of Truth hned po jedničce, možná to bylo těmi změnami, které nastaly, ale prostě to nebylo ono.
Zpočátku jsem byl zmatený, protože i po získání důstojnické uniformy mě nepřátelé na mnoha místech podezřívali. Někam mohli jen dělníci, někam jen radisté a někam třeba jen kuchaři, což by nebylo až tak hrozné, kdybych na to byl upozorněn jinak, než překročením prahu dané místnosti nebo oblasti a následným zčervenáním dříve zelených značek nepřátel na mapě. Ano, občas stáli u dveří či na hranicích oblasti hlídači, kteří mě nechtěli vpustit, ale často nastávala již zmíněná situace a někdy toto omezení pohybu bylo do značné míry nelogické.
Také fakt, že po získání uniformy vojáka nižší hodnosti všichni nepřátelé na mapě zezelenali (až na žlutě označené hlídky) mi moc s orientací nepomohl. V jedničce jsem se převlékl a hned jsem viděl červeně označené nepřátele, kteří mě odhalí a zároveň se většinou jednalo o důstojníky, o jejichž uniformu jsem usiloval. Zde jsem své oběti musel zdlouhavě hledat.
V průběhu první mise jsem si však na tyto novinky zvykl a začal jsem využívat vcelku zajímavé vychytávky, jež Okamžik pravdy přinesl. Obtížnost Saboteur, která neumožňovala převlékání, jsem ihned zavrhl, ale házení kamenů, možnost rozkazování podřízeným v důstojnické uniformě, přibalení druhé uniformy do batohu či oblékání již použitých uniforem jsem uvítal. Poslední mise s eliminací zrádců ve vlastních řadách mi přišla nejlepší, ale ani ta první, odehrávající se na letišti, nacházejícím se na východním předměstí Prahy (nejspíše vojenské letiště Kbely) nebyla špatná.
Nedostatky z jedničky, jako je nepřehlednost mapy na světlém pozadí a některé bugy zůstaly, stále mě však bavila eliminace především nacistických nepřátel, následné převlékání do jejich uniforem i sabotáže všeho druhu. Čekal jsem, že dvojka předčí svého předchůdce, ale nestalo se tak, přesto se jedná o skvělou špionážní akci, jejíž třetí díl někdy v budoucnu s největší pravděpodobností vyzkouším.
Zpočátku jsem byl zmatený, protože i po získání důstojnické uniformy mě nepřátelé na mnoha místech podezřívali. Někam mohli jen dělníci, někam jen radisté a někam třeba jen kuchaři, což by nebylo až tak hrozné, kdybych na to byl upozorněn jinak, než překročením prahu dané místnosti nebo oblasti a následným zčervenáním dříve zelených značek nepřátel na mapě. Ano, občas stáli u dveří či na hranicích oblasti hlídači, kteří mě nechtěli vpustit, ale často nastávala již zmíněná situace a někdy toto omezení pohybu bylo do značné míry nelogické.
Také fakt, že po získání uniformy vojáka nižší hodnosti všichni nepřátelé na mapě zezelenali (až na žlutě označené hlídky) mi moc s orientací nepomohl. V jedničce jsem se převlékl a hned jsem viděl červeně označené nepřátele, kteří mě odhalí a zároveň se většinou jednalo o důstojníky, o jejichž uniformu jsem usiloval. Zde jsem své oběti musel zdlouhavě hledat.
V průběhu první mise jsem si však na tyto novinky zvykl a začal jsem využívat vcelku zajímavé vychytávky, jež Okamžik pravdy přinesl. Obtížnost Saboteur, která neumožňovala převlékání, jsem ihned zavrhl, ale házení kamenů, možnost rozkazování podřízeným v důstojnické uniformě, přibalení druhé uniformy do batohu či oblékání již použitých uniforem jsem uvítal. Poslední mise s eliminací zrádců ve vlastních řadách mi přišla nejlepší, ale ani ta první, odehrávající se na letišti, nacházejícím se na východním předměstí Prahy (nejspíše vojenské letiště Kbely) nebyla špatná.
Nedostatky z jedničky, jako je nepřehlednost mapy na světlém pozadí a některé bugy zůstaly, stále mě však bavila eliminace především nacistických nepřátel, následné převlékání do jejich uniforem i sabotáže všeho druhu. Čekal jsem, že dvojka předčí svého předchůdce, ale nestalo se tak, přesto se jedná o skvělou špionážní akci, jejíž třetí díl někdy v budoucnu s největší pravděpodobností vyzkouším.
Pro: tichá likvidace či obcházení nepřátel, převlékání do uniforem, rozkazování podřízeným, přibalení druhé uniformy do batohu, poslední mise
Proti: nelogické omezení pohybu, občasná nepřehlednost mapy, bugy
Pokračování této mnou velmi oblíbené stealth akce jsem si opravdu dlouho šetřil. Přesněji řečeno od Vánoc. Dvojka mě vůbec nezklamala, jen mě trošku mrzí, že nebyla delší, protože takhle luxusní hardcore stealth akce tu už dlouho nebyla…
Co se týče hratelnosti, téměř nic se nezměnilo. Hra se s nikým nepáře. Bez jakéhokoli tutoriálu hráče hodí do akce. Paradoxně mi právě první mise přišla společně s tou poslední jako nejtěžší. Celkem jich je 7 a jsou velmi rozmanité. Jednou se podíváme do ponorkové základny, podruhé navštívíme malou vesničku a potom třeba zase letiště plné ostražitých nácků. Grafika je značně vylepšená a popravdě mi přišla skvělá. Obzvláště různá nasvícení dělala divy. Nemám výtek.
Atmosféra jednotlivých lokací je jedinečná. Po každé mapě se pohybují desítky jednotek. Každá mu svoji trasu a naprogramované chování. Hře to dodává naprosto uvěřitelný nádech a pocit života, což neumí ani kdejaká městská akce. Snad jen v poslední misi to bylo až moc, protože úkoly šly splnit vždy na nějakých aktivních místech nějakým specifikým fíglem. Připadalo mi, jako bych hrál 3D adventure. Ale neříkám, že to nebyla zábava. Já se bavil královsky po celou dobu hraní.
A teď nějaká drobná kritika: save/load systém. U těchto typu her bych ocenil více quicksave slotů. Nic nenasere více, než když se blížím ke zdárnému dokončení mise a najednou hru uložím v nějaké nechtěné situaci. Stalo se mi tak právě ke konci 7, tedy poslední mise, se kterou jsem měl velké problémy a proto jsem lehce vybuchl vzteky, když jsem to takhle podělal. Nečekal jsem ale, že při druhém hraní ji projdu během 20 minut vzhledem k tomu, že jsem ji poprvé dělal skoro 2 hodiny a i trochu jiným způsobem. Spíš je to ale má chyba, než vina hry. Každopádně by se tato vychytávka docela šikla.
Na výběr je z mnoha zbraní, což mi přišlo trochu nesmyslné, protože využitelné byla jedině tichá Nagant pistole + nože a uspávací chloroform. Ostatní byl klasické pušky a samopaly. Tato hra není stavěná jako střílečka a proto je AI hodně neoptimalizovaná na přestřelky. Zato v stealth režimu válí, snad jen mi přišel nepřítel až málo podezřívavý a vůbec mu nevadilo, že ho sleduju klidně i půl hodiny. Pravda, hra by pak mohla být hodně těžká a taky to asi bylo dáno obtížností (hrál jsem na NORMAL). Dále je tu slušný vozový park, jen škoda, že ho hráč, podobně jako v jedničce, skoro nevyužije. Fyzikální model dopravních prostředků byl na velmi dobré úrovni.
Verdikt: Výborné a řekl bych i těžší pokračování kvalitní hardcore stealth akce. Obsahuje drobná vylepšení a dotahuje některé mechanismy k dokonalosti. Stále ale má nějaké ty drobné rezervy a budu doufat, že připravovaný třetí díl bude ještě lepší. 85%
Co se týče hratelnosti, téměř nic se nezměnilo. Hra se s nikým nepáře. Bez jakéhokoli tutoriálu hráče hodí do akce. Paradoxně mi právě první mise přišla společně s tou poslední jako nejtěžší. Celkem jich je 7 a jsou velmi rozmanité. Jednou se podíváme do ponorkové základny, podruhé navštívíme malou vesničku a potom třeba zase letiště plné ostražitých nácků. Grafika je značně vylepšená a popravdě mi přišla skvělá. Obzvláště různá nasvícení dělala divy. Nemám výtek.
Atmosféra jednotlivých lokací je jedinečná. Po každé mapě se pohybují desítky jednotek. Každá mu svoji trasu a naprogramované chování. Hře to dodává naprosto uvěřitelný nádech a pocit života, což neumí ani kdejaká městská akce. Snad jen v poslední misi to bylo až moc, protože úkoly šly splnit vždy na nějakých aktivních místech nějakým specifikým fíglem. Připadalo mi, jako bych hrál 3D adventure. Ale neříkám, že to nebyla zábava. Já se bavil královsky po celou dobu hraní.
A teď nějaká drobná kritika: save/load systém. U těchto typu her bych ocenil více quicksave slotů. Nic nenasere více, než když se blížím ke zdárnému dokončení mise a najednou hru uložím v nějaké nechtěné situaci. Stalo se mi tak právě ke konci 7, tedy poslední mise, se kterou jsem měl velké problémy a proto jsem lehce vybuchl vzteky, když jsem to takhle podělal. Nečekal jsem ale, že při druhém hraní ji projdu během 20 minut vzhledem k tomu, že jsem ji poprvé dělal skoro 2 hodiny a i trochu jiným způsobem. Spíš je to ale má chyba, než vina hry. Každopádně by se tato vychytávka docela šikla.
Na výběr je z mnoha zbraní, což mi přišlo trochu nesmyslné, protože využitelné byla jedině tichá Nagant pistole + nože a uspávací chloroform. Ostatní byl klasické pušky a samopaly. Tato hra není stavěná jako střílečka a proto je AI hodně neoptimalizovaná na přestřelky. Zato v stealth režimu válí, snad jen mi přišel nepřítel až málo podezřívavý a vůbec mu nevadilo, že ho sleduju klidně i půl hodiny. Pravda, hra by pak mohla být hodně těžká a taky to asi bylo dáno obtížností (hrál jsem na NORMAL). Dále je tu slušný vozový park, jen škoda, že ho hráč, podobně jako v jedničce, skoro nevyužije. Fyzikální model dopravních prostředků byl na velmi dobré úrovni.
Verdikt: Výborné a řekl bych i těžší pokračování kvalitní hardcore stealth akce. Obsahuje drobná vylepšení a dotahuje některé mechanismy k dokonalosti. Stále ale má nějaké ty drobné rezervy a budu doufat, že připravovaný třetí díl bude ještě lepší. 85%
Pro: kvalitní stealth, výborné scenérie, hodně živé lokace, nutnost zapojit mozek (u her z poslední doby neobvyklá činnost a někomu to může i vadit) a zároveň hra nefrustruje
Proti: za pár misí navíc bych se nezlobil, trošku nedomrlé animace postavy, (chyběla mi kvalitní česká lokalizace, na netu dostupná čeština byla hrozná), šiklo by se více quicksave slotů
Pro: velmi kvalitní špionážní styl se vším všudy
Proti: přece jen trochu nedotažená grafika