Po více jak roce, kdy jsem se věnoval prvnímu dílu, který mě přivedl do zase trochu jiného stealth stylu, než na jaký jsem byl zvyklý např. ze série Splinter Cell, jsem rozehrál díl druhý, nesoucí název Moment of Truth.

Hra nepřímo navazuje na svého předchůdce, takže se zde opět setkáváme s kapitánem ruské válečné kontrarozvědky Strogovem, který pokračuje v dalších ne právě jednoduchých protinacistických misích, v nichž ukáže, že svoje postavení v roli špičkového profesionálního špióna rozhodně nezískal zadarmo.

Oproti prvnímu dílu se díky novému enginu o nějaký díl dopředu posunula grafická stránka hry, avšak rozdíl není zas tak markantní, jak by člověk přece jen očekával. To, co ovšem mohlo hře chybět po stránce grafické, rozhodně nechybělo po stránce děje a především stylu. Děj, který se odehrává v nacistických štábních budovách, vojenských letištích i v obyčejné nacisty okupované vesničce, má svoje kouzlo a tíživou atmosféru válečných let. Tady však neprobíhá válečná vřava s kulkami létajícími nad hlavou, ale jak se na správnou špionážní akci patří, je zde v rámci utajení a pohybu mezi nepřáteli místo pro časté převlékání obleku, tiché odstraňování stráží pomocí škrtící struny, pistole s tlumičem či vrhu nožem, nebo pro tajné umlčování nepohodlných německých pohlavárů. Proto je na místě maximální opatrnost, při níž někdy i podezřele častý pohyb okolo určitých prostor může mít za následek vyzrazení skutečné identity hlavního hrdiny, spuštění poplachu a během pár vteřin jeho neodvratnou smrt. Tak tomu skutečně v této hře je a přestože to na hráče může působit při hraní poněkud stresově a leckdy se ve hře opravdu tak cítit může, já jsem si takovýto styl maximálně užíval a v roli špióna se vším všudy jsem tak byl znovu naprosto šťastným hráčem.

Co dodat? Druhý díl Death to Spies mi přinesl přesně to, co jsem očekával a co mi v současné době při hraní opravdu hodně chybělo. Jak jsem naznačil v úvodu, jde tu o jiný stealth styl, než na jaký byl hráč zvyklý u Sama Fishera a řekl bych, že je to styl často i o dost složitější. Ale jak říkám, mně maximálně vyhovoval a už teď je mi jasné, že pokud skutečně vyjde třetí díl, jak je prozatím prezentováno, v moji herní sbírce určitě skončí.