Už v minulosti jsem měl jisté chutě na značku Death to Spies, ale při každém spuštění jsem nějak okamžitě ztratil chuť. Nebyl jsem schopný to popsat, ale pojímal mě pocit, že to bude takové béčko, až jsem to raději vzdal. Když jsem tedy v časopise Score objevil plnou hru třetího dílu, který se takticky jmenuje Alekhine´s Gun a nadpis Death To Spies 3 je spíše v pozadí, aby nerušil, říkal jsem si, že to do třetice zkusím a třeba se zadaří. A ono se opravdu zadařilo...Alekhine´s Gun totiž není vůbec špatná hra.
Ano, je to jednoznačná variace na Hitmana, ale je třeba dodat, že variace je to zábavná. Navíc, když jsem pročítal jak obtížně hra vyšla na světlo světa, tak si skoro říkám, jaká je škoda, že je tak zapadlá a zde ji dosud ohodnotilo slabých sedm hráčů. Svým obsahem si to totiž určitě nezaslouží. Od příběhu počínaje, po herní mechanismy konče.
Už z podstaty hry musím říct, že mě bavil příběh tajného agenta Semjona Strogova, produktu Studené války. Hra ale neponechává nic náhodě a v rámci 11ti misí nám příběh Semjona představí už od druhé světové války, až po období, kdy to JFK dostal od druhého střelce skrytého zpoza travnatého vršku...ostatně jak by dodali hoši z Červeného trpaslíka.
Sympatické jsou na hře mapy, ve kterých se jednotlivé mise odehrávají. Je vidět, že tvůrci si s nimi dali práci a tak je tu co mise, to originál. Jednou se proháníte evropským hradem během druhé světové války, podruhé navštěvujete mafiány 50. let ve vyhlášených amerických klubech, abyste se příběhem probojovali k motorkářskému gangu let šedesátých. Každá z misí je navíc originální svým prostředím, ale i postupem, s jakým můžete plnit cíle. Plnit je totiž můžete jednoduše (stealth modem), ale i složitě (psychopatickou střelbou do všeho živého). Navíc sem tam si v rámci miniher zasoutěžíte i s paklíči, až budete chtít otevřít zamčené dveře nebo nedej bože sejfy.
Ano, uznávám, že hra se Hitmanovi podobá více než zřejmě, ale i přesto jsem si jí užíval. Bavilo mě plnit mise, bavilo mě procházet příběhem. Navíc mi na mém zánovním (osmiletém) notebooku všechno šlapalo úplně v pohodě a i grafika byla (na můj vkus) pěkná. Co vám tedy budu povídat, já si hru na úkor světovým recenzím užil a zahrál si jí s výslovnou chutí. S takovou chutí, až mi bylo líto, že je na stealth akci poměrně krátká. Na druhou stranu...asi můžeme být rádi, že je za těchto okolností na světě. Ostudu žánru ale jistě nedělá.
Ano, je to jednoznačná variace na Hitmana, ale je třeba dodat, že variace je to zábavná. Navíc, když jsem pročítal jak obtížně hra vyšla na světlo světa, tak si skoro říkám, jaká je škoda, že je tak zapadlá a zde ji dosud ohodnotilo slabých sedm hráčů. Svým obsahem si to totiž určitě nezaslouží. Od příběhu počínaje, po herní mechanismy konče.
Už z podstaty hry musím říct, že mě bavil příběh tajného agenta Semjona Strogova, produktu Studené války. Hra ale neponechává nic náhodě a v rámci 11ti misí nám příběh Semjona představí už od druhé světové války, až po období, kdy to JFK dostal od druhého střelce skrytého zpoza travnatého vršku...ostatně jak by dodali hoši z Červeného trpaslíka.
Sympatické jsou na hře mapy, ve kterých se jednotlivé mise odehrávají. Je vidět, že tvůrci si s nimi dali práci a tak je tu co mise, to originál. Jednou se proháníte evropským hradem během druhé světové války, podruhé navštěvujete mafiány 50. let ve vyhlášených amerických klubech, abyste se příběhem probojovali k motorkářskému gangu let šedesátých. Každá z misí je navíc originální svým prostředím, ale i postupem, s jakým můžete plnit cíle. Plnit je totiž můžete jednoduše (stealth modem), ale i složitě (psychopatickou střelbou do všeho živého). Navíc sem tam si v rámci miniher zasoutěžíte i s paklíči, až budete chtít otevřít zamčené dveře nebo nedej bože sejfy.
Ano, uznávám, že hra se Hitmanovi podobá více než zřejmě, ale i přesto jsem si jí užíval. Bavilo mě plnit mise, bavilo mě procházet příběhem. Navíc mi na mém zánovním (osmiletém) notebooku všechno šlapalo úplně v pohodě a i grafika byla (na můj vkus) pěkná. Co vám tedy budu povídat, já si hru na úkor světovým recenzím užil a zahrál si jí s výslovnou chutí. S takovou chutí, až mi bylo líto, že je na stealth akci poměrně krátká. Na druhou stranu...asi můžeme být rádi, že je za těchto okolností na světě. Ostudu žánru ale jistě nedělá.
Ghostbusters: The Video Game
Pro: Zábavná stealth akce se správně špionským příběhem, který Vás provede kulisami druhé světové války, přes mafiány, drogové kartely a motorkářské gangy až ke KGB a CIA.
Proti: Někdo by ale mohl konstatovat, že Alekhine´s Gun je béčkový Hitman. A víte co? Je, ale bavil mě, tak co...