Asi jedna z nejzajímavějších coop, které si dnes můžete zahrát. Během hraní příběhu si ve spoustě lokacích můžete zahrát různé minihry. Sice jsou často jednoduššího typu, ale pro zablbnutí je to super. Samotný příběh není vůbec špatný a obě postavy jsou silně charakterově prokreslené. Gameplay je opravdu různorodý. Opravdu až takhle různorodou hru, co se týče náplně jsem asi ještě nehrál. A to jak hra využívá coop hratelnosti je obrovská kreativita. To co autoři téhle hry vymyslely je neskutečné. Co se musí ještě jednoznačně pochválit je kamera, umí být velmi hrává. Ve hře jsou občas trochu nelogičnosti, ale nic extra vadivého to není. Tahle hra stojí za to.
Komentáře
YokolobunaPo zvážení všech pro a proti jsem se rozhodl hru lehce "nadhodnotit". Když se na dobrodružství Lea a Vincenta podíváme po stránce hratelnosti, není to vlastně žádné terno a občas to drhne. Jenže on je to do jisté míry tak nějak tvůrčí záměr.
A Way Out je totiž chytře dělaný tak, aby si ho mohl užít hráč s nehráčem (v mém případě já s manželkou) a "nehráč" to byl schopný bez větších problémů zvládnout. K tomu přispívá v jádru jednoduchá hratelnost s mnoha nápovědami, benevolentní obtížnost akčnějších či stealhových pasáží a četné checkpointy. Pro zkušenější hráče tak hra nenabízí prakticky žádnou výzvu, o tom to ale až tolik není.
Hra exceluje svým neotřelým přístupem ke hraní. Veškeré dění je podřízeno kooperaci a autorům se do AWO podařilo napěchovat spoustu aktivit, kde se bez spolupráce prostě neobejdete. Za všechny vypíchněme třeba sjíždění řeky v raftu, či zdolávání nástrah ve věznici. Řešení jednoduchých hádanek je vždy nasnadě, díky nutnosti spolupracovat se spoluhráčem na gauči je to však většinou zábava. Hra se moc neplácá na jednom místě a události mají spád. Obvykle se střídají klidovější pasáže s jednoduchou hádankou a pár NPC k pokecání (interakce jsou krátké, ale zábavné) s akčními částmi, kde se před někým zdrhá či ujíždí. Nezřídka hra přináší možnost volby, na které se musí shodnout obě postavy. Jistá míra znovuhratelnosti se tak nabízí, navíc mnohdy každá z postav řeší úplně jinou část problému na trochu jiném místě a není tak od věci po krátké pauze prohodit postavy a dát si to celé znovu. Je vidět, že vzhledem ke konceptu nebylo hru vůbec snadné nadesignovat, přesto bych uvítal tak dvě hodinky hratelnosti navíc (po dohrání se nám časomíra zastavila na sedmi hodinách). Prostor by na to byl... třeba pasáž v Mexiku působí zbytečně uspěchaně.
A Way Out je silně filmový zážitek, který se logicky musí opírat o silný příběh. Zdejší padouch je možná lehce generický, ale tahle bromance v jádru funguje a závěr je skutečně dost emotivní. Oceňuji, že autoři měli "koule"a hra končí vlastně špatně... Moment, kdy se postavy (a vy s manželkou) postaví proti sobě. je prostě vzhledem k předchozím společným zážitkům zatraceně silný. Zaznamenal jsem pár trochu slabších dialogů (Vincent v nemocnici), ale většinu času dokáží příběh i scénář hru velmi zdatně táhnout.
V konečném důsledku tak jde hlavně o dost ojedinělý byť trochu krátký zážitek a za novátorský přístup si Hazelight Studios zaslouží uznání. Vlastně se dost těším, až se ženou sedneme k It Takes Two, která by měla být dle ohlasů ještě o několik tříd vyladěnější.
Hodnocení na DH v době dohrání: 80 %; 149. hodnotící; digitální verze PSN
A Way Out je totiž chytře dělaný tak, aby si ho mohl užít hráč s nehráčem (v mém případě já s manželkou) a "nehráč" to byl schopný bez větších problémů zvládnout. K tomu přispívá v jádru jednoduchá hratelnost s mnoha nápovědami, benevolentní obtížnost akčnějších či stealhových pasáží a četné checkpointy. Pro zkušenější hráče tak hra nenabízí prakticky žádnou výzvu, o tom to ale až tolik není.
Hra exceluje svým neotřelým přístupem ke hraní. Veškeré dění je podřízeno kooperaci a autorům se do AWO podařilo napěchovat spoustu aktivit, kde se bez spolupráce prostě neobejdete. Za všechny vypíchněme třeba sjíždění řeky v raftu, či zdolávání nástrah ve věznici. Řešení jednoduchých hádanek je vždy nasnadě, díky nutnosti spolupracovat se spoluhráčem na gauči je to však většinou zábava. Hra se moc neplácá na jednom místě a události mají spád. Obvykle se střídají klidovější pasáže s jednoduchou hádankou a pár NPC k pokecání (interakce jsou krátké, ale zábavné) s akčními částmi, kde se před někým zdrhá či ujíždí. Nezřídka hra přináší možnost volby, na které se musí shodnout obě postavy. Jistá míra znovuhratelnosti se tak nabízí, navíc mnohdy každá z postav řeší úplně jinou část problému na trochu jiném místě a není tak od věci po krátké pauze prohodit postavy a dát si to celé znovu. Je vidět, že vzhledem ke konceptu nebylo hru vůbec snadné nadesignovat, přesto bych uvítal tak dvě hodinky hratelnosti navíc (po dohrání se nám časomíra zastavila na sedmi hodinách). Prostor by na to byl... třeba pasáž v Mexiku působí zbytečně uspěchaně.
A Way Out je silně filmový zážitek, který se logicky musí opírat o silný příběh. Zdejší padouch je možná lehce generický, ale tahle bromance v jádru funguje a závěr je skutečně dost emotivní. Oceňuji, že autoři měli "koule"a hra končí vlastně špatně... Moment, kdy se postavy (a vy s manželkou) postaví proti sobě. je prostě vzhledem k předchozím společným zážitkům zatraceně silný. Zaznamenal jsem pár trochu slabších dialogů (Vincent v nemocnici), ale většinu času dokáží příběh i scénář hru velmi zdatně táhnout.
V konečném důsledku tak jde hlavně o dost ojedinělý byť trochu krátký zážitek a za novátorský přístup si Hazelight Studios zaslouží uznání. Vlastně se dost těším, až se ženou sedneme k It Takes Two, která by měla být dle ohlasů ještě o několik tříd vyladěnější.
Hodnocení na DH v době dohrání: 80 %; 149. hodnotící; digitální verze PSN
Pro: Povedené kooperační aktivity; neotřelý přístup k hratelnosti; slušný spád; dobrý příběh s emotivním závěrem
Proti: Občas se to hraje tak nějak samo; kratší herní doba; část před konfrontací hlavního padoucha působí uspěchaně
OndrejVasicek.czBrothers: A Tale of Two Sons jsem miloval, It Takes Two stále ještě nehrál. Do prostředního A Way Out jsem se pustil s kamarádem s tím, že jsem po hře po očku pokukoval od jejího vydání a jediné, co jsem znal, byl původní trailer, screeny a fakt, že jde o split screen online coop, což bylo netradiční.
Řeknu to na rozdíl od jiných recenzí stručně – pokud jste alespoň trochu co-op pozitivní, A Way Out si zahrát prostě musíte. Stejně tak pokud jste fanda Shawshank Redemption. To ovšem neznamená, že je hra perfektní.
Hra má skvělý rozjezd, vše funguje parádně, grafika je krásná a vy se cítíte, jako byste byli hlavní postavy ve filmu. A to doslova. Po nějaké době si totiž začnete všímat, že každá další kapitola je jak vystřižená z nějakého kultovního dobového bijáku. A někdy to doslova znamená, že jde stranou přirozené flow hry nebo konzistentnost příběhu. Uplně vidím, jak si tvůrci řekli „tohle je cool, to tam musí být“ a tak okolo toho udělali celou kapitolu.
Herně je to pořád skvělé, rozmanité a zábavné, ale moje vnitřní duše oceňující dobré příběhy mnohokrát trpěla. Definitivní zákeřné probodnutí ale přišlo na samém závěru. Nebudu prozrazovat příběh, ale osobně mi to přišlo jako finální kapka, kdy už jsem dále nemohl snést snahu tvůrců dát do hry cokoliv, co někde viděli. Finále je tak příběhově mimo a tak moc křičí „toto bylo strašně cool v deseti jiných filmech“, až je mi tvůrců líto, že si nebyli vědomi, jak trapnou tečku za hrou tvoří. Hrajete to a smutně koukáte na další a další moment, kdy vidíte pod ruce tvůrců, jak se snažili udělat hru hrozně zajímavou, a přitom jen splácali další dort od pejska a kočičky.
Takže ještě jednou – pokud jste alespoň trochu co-op pozitivní, musíte si A Way Out zahrát. Neočekávejte ale skvělý filmový příběh. Očekávejte 30 filmů poslepovaných do sebe.
Řeknu to na rozdíl od jiných recenzí stručně – pokud jste alespoň trochu co-op pozitivní, A Way Out si zahrát prostě musíte. Stejně tak pokud jste fanda Shawshank Redemption. To ovšem neznamená, že je hra perfektní.
Hra má skvělý rozjezd, vše funguje parádně, grafika je krásná a vy se cítíte, jako byste byli hlavní postavy ve filmu. A to doslova. Po nějaké době si totiž začnete všímat, že každá další kapitola je jak vystřižená z nějakého kultovního dobového bijáku. A někdy to doslova znamená, že jde stranou přirozené flow hry nebo konzistentnost příběhu. Uplně vidím, jak si tvůrci řekli „tohle je cool, to tam musí být“ a tak okolo toho udělali celou kapitolu.
Herně je to pořád skvělé, rozmanité a zábavné, ale moje vnitřní duše oceňující dobré příběhy mnohokrát trpěla. Definitivní zákeřné probodnutí ale přišlo na samém závěru. Nebudu prozrazovat příběh, ale osobně mi to přišlo jako finální kapka, kdy už jsem dále nemohl snést snahu tvůrců dát do hry cokoliv, co někde viděli. Finále je tak příběhově mimo a tak moc křičí „toto bylo strašně cool v deseti jiných filmech“, až je mi tvůrců líto, že si nebyli vědomi, jak trapnou tečku za hrou tvoří. Hrajete to a smutně koukáte na další a další moment, kdy vidíte pod ruce tvůrců, jak se snažili udělat hru hrozně zajímavou, a přitom jen splácali další dort od pejska a kočičky.
Takže ještě jednou – pokud jste alespoň trochu co-op pozitivní, musíte si A Way Out zahrát. Neočekávejte ale skvělý filmový příběh. Očekávejte 30 filmů poslepovaných do sebe.
Pro: pestrá hratelnost; dobová stylovost; blbinky na rozptýlení; co-op mechaniky
Proti: hrozně splácaný příběh; trapné finále; dabing - jedna postava přehnaně afektovaná, druhá mdlá;
CrisBentonPo dlouhé době přidám další komentář, ač se za to stydím. Každopádně hru A Way Out jsem si s bratránkem náramně užil. Útěkové dobrodružství z vězení znělo velmi dobře a byl jsem velmi zvědav.
Můj první dojem ze hry byl velmi kladný. Vincent (Já) a Leo (Bratránek) jakožto hlavní postavy musí samozřejmě v celé hře spolupracovat. Hodně lidí zde psalo, že si chvílemi zvykali na kameru a spolupráci obou hrdinů, ale u mě takový problém naštěstí nenastal. V hlavní linii můžete několikrát narazit na minihry, které zde většina vychvalovala a já mohu jen souhlasit. Třeba takové šipky si občas zahraji i v reálu, ale ve hře to nebyl můj den. A jak už to bývá, každá postava reaguje na určitou situaci jinak. Graficky hra vypadá taktéž velmi dobře.
No a nyní se dostáváme ke konci. Byl pro mě nesmírným šokem. To jsem opravdu nečekal. Celou hru jsem si připadal jako zrádce na nejvyšší úrovni. Vincent se celou dobu skrýval za policajta. No a závěr už si dokážete sami představit. Vzájemný souboj obou hlavních postav na život a na smrt, V našem případě to podle mého názoru dopadlo tím více smutným koncem, tedy kde Vincent (Já) zastřelil Lea (Bratránek). A v tu chvíli jsem si připadal opravdu, jak největší parchant. Jednak jsem podrazil svého bratránka a ještě navíc jsem ho zastřelil.
Celkově ale hra byla velmi povedená. Kromě slabšího příběhu a neuvěřitelného konce bylo vše skvělé a hru jsem si užil. Nevím, kdy jsem takovou hru pro dva naposledy hrál, ale rozhodně nebyla poslední!
Můj první dojem ze hry byl velmi kladný. Vincent (Já) a Leo (Bratránek) jakožto hlavní postavy musí samozřejmě v celé hře spolupracovat. Hodně lidí zde psalo, že si chvílemi zvykali na kameru a spolupráci obou hrdinů, ale u mě takový problém naštěstí nenastal. V hlavní linii můžete několikrát narazit na minihry, které zde většina vychvalovala a já mohu jen souhlasit. Třeba takové šipky si občas zahraji i v reálu, ale ve hře to nebyl můj den. A jak už to bývá, každá postava reaguje na určitou situaci jinak. Graficky hra vypadá taktéž velmi dobře.
No a nyní se dostáváme ke konci. Byl pro mě nesmírným šokem. To jsem opravdu nečekal. Celou hru jsem si připadal jako zrádce na nejvyšší úrovni. Vincent se celou dobu skrýval za policajta. No a závěr už si dokážete sami představit. Vzájemný souboj obou hlavních postav na život a na smrt, V našem případě to podle mého názoru dopadlo tím více smutným koncem, tedy kde Vincent (Já) zastřelil Lea (Bratránek). A v tu chvíli jsem si připadal opravdu, jak největší parchant. Jednak jsem podrazil svého bratránka a ještě navíc jsem ho zastřelil.
Celkově ale hra byla velmi povedená. Kromě slabšího příběhu a neuvěřitelného konce bylo vše skvělé a hru jsem si užil. Nevím, kdy jsem takovou hru pro dva naposledy hrál, ale rozhodně nebyla poslední!
Pro: Grafika, kamera, minihry, spolupráce, postavy
Proti: Šokující konec, slabší příběh
IceCreamYouScreamCelkem solidní co-op dobrodružství pro dva, které ničím zrovna neuchvátí ale zároveň ničím neurazí. Prvotina od autorů povedeného It Takes Two má svoje mouchy, ale svůj účel jako gaučová nenáročná oddechovka plní celkem poctivě.
V případě It Takes Two jsem na kritiku příběhu a postav reagoval tím, že se nejedná tak úplně o příběhovou hru a že se pro mě tím pádem nejedná o tak zásadní nedostatek, protože to hra vynahrazuje bohatým a originálním gameplayem. A Way Out je ale hlavně příběhová hra, která také nabízí celkem zajímavé herní odbočky, ale z hlediska gameplaye se drží poměrně při zdi. Většinou se spoléhá na jednoduché interakce nebo QTE, takže po většinu času hra působí jako slabší mix Life is Strange za mřížemi a Until Dawn. Časem dojde taky na řízení auta, střílení, jízdu na lodi nebo na motorce, dokonce na krátkou pasáž chodičky-mlátičky, které jsou k mému překvapení zpracovány docela dobře, dají se bez problémů hrát, ale žádný super požitek podle očekávání nepřináší. Herní pasáže nejsou náročné, není potřeba se nijak zvlášť snažit, soustředit ani přemýšlet, hra se celá nese v oddechovém, nenáročném tempu. Jako nejlepší část hry bych mezi ostatními vypíchnul asi část v nemocnici, která se mi opravdu líbila svou dramaturgií, herní náplní a hlavně prací s kamerou a střídáním herních pasáží mezi postavami.
S příběhem je to trošku horší, ten je až do poslední části hry poměrně nezajímavý, přímočarý a plný klasických klišé. Na druhou stranu jsem vzhledem k průměrnosti příběhu vůbec nečekal závěrečný plot twist, který mě příjemně překvapil už svou existencí, a taky tím, že jsem ho rozhodně nepředvídal. I když je konec možná opět moc roztahaný, rozhodně zážitek ze hry zlepšuje, a ne naopak. Postavy jsou pak celkem ploché, hlavně ze začátku, kdy působí až komicky, ale časem dojde i na nějaký ten character development a alespoň na manželce bylo vidět, že se s nimi ke konci tak nějak docela sžila. Nakonec jsem si i já k oběma kriminálníkům, kteří jsou v hloubi duše vlastně super správňáci a jen tak si odskočí pozabíjet pár desítek lidí, taky našel svou cestu, ale nijak zvlášť mi k srdci nepřirostli. Co mě zklamalo nejvíc budou asi dialogy, ty jsou většinu času opravdu až připitomněle komické a působí velmi amatérským dojmem.
Hra jinak celkem obstojně vypadá, docela dobře se hraje i vzhledem k tomu, jak moc se její gameplay mění, což obdivuji. Kolem a kolem řekl bych not great, not terrible. Vzhledem k tomu, že příběhových gaučovek moc není, tak jsem byl ochoten přehlídnou většinu nedostatků a se ženou jsme si hru užili.
Na It Takes Two jsou vidět obrovské pokroky, které studio učinilo z původních nesmělých krůčků ve Way Out, a které dobře rozvinuli do lepších a propracovanějších nápadů. A to je dobře. Na další hru od Hazelight se opravdu těším. Při troše štěstí si postaví monopol na tento herní žánr, který bude dál plodit jeden klenot za druhým jako From Software.
V případě It Takes Two jsem na kritiku příběhu a postav reagoval tím, že se nejedná tak úplně o příběhovou hru a že se pro mě tím pádem nejedná o tak zásadní nedostatek, protože to hra vynahrazuje bohatým a originálním gameplayem. A Way Out je ale hlavně příběhová hra, která také nabízí celkem zajímavé herní odbočky, ale z hlediska gameplaye se drží poměrně při zdi. Většinou se spoléhá na jednoduché interakce nebo QTE, takže po většinu času hra působí jako slabší mix Life is Strange za mřížemi a Until Dawn. Časem dojde taky na řízení auta, střílení, jízdu na lodi nebo na motorce, dokonce na krátkou pasáž chodičky-mlátičky, které jsou k mému překvapení zpracovány docela dobře, dají se bez problémů hrát, ale žádný super požitek podle očekávání nepřináší. Herní pasáže nejsou náročné, není potřeba se nijak zvlášť snažit, soustředit ani přemýšlet, hra se celá nese v oddechovém, nenáročném tempu. Jako nejlepší část hry bych mezi ostatními vypíchnul asi část v nemocnici, která se mi opravdu líbila svou dramaturgií, herní náplní a hlavně prací s kamerou a střídáním herních pasáží mezi postavami.
S příběhem je to trošku horší, ten je až do poslední části hry poměrně nezajímavý, přímočarý a plný klasických klišé. Na druhou stranu jsem vzhledem k průměrnosti příběhu vůbec nečekal závěrečný plot twist, který mě příjemně překvapil už svou existencí, a taky tím, že jsem ho rozhodně nepředvídal. I když je konec možná opět moc roztahaný, rozhodně zážitek ze hry zlepšuje, a ne naopak. Postavy jsou pak celkem ploché, hlavně ze začátku, kdy působí až komicky, ale časem dojde i na nějaký ten character development a alespoň na manželce bylo vidět, že se s nimi ke konci tak nějak docela sžila. Nakonec jsem si i já k oběma kriminálníkům, kteří jsou v hloubi duše vlastně super správňáci a jen tak si odskočí pozabíjet pár desítek lidí, taky našel svou cestu, ale nijak zvlášť mi k srdci nepřirostli. Co mě zklamalo nejvíc budou asi dialogy, ty jsou většinu času opravdu až připitomněle komické a působí velmi amatérským dojmem.
Hra jinak celkem obstojně vypadá, docela dobře se hraje i vzhledem k tomu, jak moc se její gameplay mění, což obdivuji. Kolem a kolem řekl bych not great, not terrible. Vzhledem k tomu, že příběhových gaučovek moc není, tak jsem byl ochoten přehlídnou většinu nedostatků a se ženou jsme si hru užili.
Na It Takes Two jsou vidět obrovské pokroky, které studio učinilo z původních nesmělých krůčků ve Way Out, a které dobře rozvinuli do lepších a propracovanějších nápadů. A to je dobře. Na další hru od Hazelight se opravdu těším. Při troše štěstí si postaví monopol na tento herní žánr, který bude dál plodit jeden klenot za druhým jako From Software.
Pro: Závěr příběhu, diverzita hratelnosti, atmosféra
Proti: Slabší příběh, průměrná hratelnost v jednotlivých částech
adam.kulhanekHraní kooperačních her je pro mě trošku náročnější, protože nemám k ruce žádného zkušenějšího hráče. Ale obvykle ukecám k hraní moji drahou manželku, které to hraní sice obvykle moc nejde, ale o to více pak ocením, že do toho se mnou šla a nakonec to zvládla. A stejně tak to bylo i s touto hrou.
V prvé řadě chci vyzdvihnout příběh. Za sebe musím říct, že mě opravdu bavil a to především v první fázi, kdy hrdinové utíkají z vězení. Osobně jsem si myslel, že hra bude jen a pouze o útěku, takže mně ta výsledná pomsta nakonec moc neseděla. Ve druhé fázi jsem se hodně divil, proč jsou policisté takoví idioti, že nehlídají rodiny uprchlíků, což de facto vysvětlí finální plot twist. Třetí fáze v Mexiku se mi už tolik nelíbila, od hry jsem očekával spíše tiché plížení a ne válku dvou lidí proti bandě teroristů ve stylu Arnolda Schwarzeneggera. Finální plot twist jsem tak trochu očekával už od Vincentova podivného chování ve věznici, ale spíše jsem si myslel, že je na straně mafie. Na útěku pak začal preferovat nenásilné plány, což moji teorii postupně vyvracelo. Ve výsledku mě ale jako policista zase tak moc nepřekvapil. Docela vtipné bylo, když jsme se se ženou nemohli dohodnout, kdo z finální dvojice nakonec vyhraje. Dokonce jsme zapauzovali hru a každý z nás obhajoval právě tu svoji postavu. Samozřejmě jsme si následně nahráli hru a koukli i na druhý konec.
Co se týče hratelnosti, za mě panuje spokojenost. V prvé řadě se mi líbí, že se obvykle akce děje jen u jednoho z hráčů, takže ten druhý nepřichází o děj. To je obzvláště užitečné při akčních scénách. Celkem mi sem zapadají i quick time eventy. Dále se mi líbí, jak je spousta akcí navržena tak, že musí hráči spolupracovat. Stejně tak je super, jak se dají některé problémy řešit různými způsoby, kdy každá postava navrhne nějaký postup a hráči se musí dohodnout, kterou cestou se mají vydat.
Docela mě bavila i přítomnost některých činnosti na odlehčení, jako baseball nebo hraní na hudební nástroje. BTW. Pokud by někomu stejně jako mně nešlo vůbec hrát na klavír, je potřeba si nesmyslně nainstalovat anglickou klávesnici pro zadávání čísel. Stisk čísla s pomocí shiftu na české klávesnici mi hra nebrala.
Na druhou stranu se sem tam stane, že některé činnosti postrádají smysl. Typickým příkladem je společné zvedání a zahazování velké klády, kterou je evidentně možné obejít nebo jednoduše přelézt. Stejně tak mě moc nenadchnul útěk na motorce ve finále.
Za sebe i za ženu musím říct, že nás hra velmi bavila. Máme totiž rádi dobrodružné příběhy a právě takový nám byl hrou vyprávěn. Žena měla trošku problémy s ovládáním na gamepadu (hlavně ve finále při střílení a ježdění na motorce), ale nakonec to všechno zvládla. Dokonce jí bavilo opětovné hraní některých kapitol kvůli získávání achievementů. Jeden z nich pak je dobrým odkazem na hru Brothers: A Tale of Two Sons. Moc kooperačních her za sebou zatím se ženou nemáme, ale jednoznačně můžeme říct, že tato byla zatím nejlepší.
V prvé řadě chci vyzdvihnout příběh. Za sebe musím říct, že mě opravdu bavil a to především v první fázi, kdy hrdinové utíkají z vězení. Osobně jsem si myslel, že hra bude jen a pouze o útěku, takže mně ta výsledná pomsta nakonec moc neseděla. Ve druhé fázi jsem se hodně divil, proč jsou policisté takoví idioti, že nehlídají rodiny uprchlíků, což de facto vysvětlí finální plot twist. Třetí fáze v Mexiku se mi už tolik nelíbila, od hry jsem očekával spíše tiché plížení a ne válku dvou lidí proti bandě teroristů ve stylu Arnolda Schwarzeneggera. Finální plot twist jsem tak trochu očekával už od Vincentova podivného chování ve věznici, ale spíše jsem si myslel, že je na straně mafie. Na útěku pak začal preferovat nenásilné plány, což moji teorii postupně vyvracelo. Ve výsledku mě ale jako policista zase tak moc nepřekvapil. Docela vtipné bylo, když jsme se se ženou nemohli dohodnout, kdo z finální dvojice nakonec vyhraje. Dokonce jsme zapauzovali hru a každý z nás obhajoval právě tu svoji postavu. Samozřejmě jsme si následně nahráli hru a koukli i na druhý konec.
Co se týče hratelnosti, za mě panuje spokojenost. V prvé řadě se mi líbí, že se obvykle akce děje jen u jednoho z hráčů, takže ten druhý nepřichází o děj. To je obzvláště užitečné při akčních scénách. Celkem mi sem zapadají i quick time eventy. Dále se mi líbí, jak je spousta akcí navržena tak, že musí hráči spolupracovat. Stejně tak je super, jak se dají některé problémy řešit různými způsoby, kdy každá postava navrhne nějaký postup a hráči se musí dohodnout, kterou cestou se mají vydat.
Docela mě bavila i přítomnost některých činnosti na odlehčení, jako baseball nebo hraní na hudební nástroje. BTW. Pokud by někomu stejně jako mně nešlo vůbec hrát na klavír, je potřeba si nesmyslně nainstalovat anglickou klávesnici pro zadávání čísel. Stisk čísla s pomocí shiftu na české klávesnici mi hra nebrala.
Na druhou stranu se sem tam stane, že některé činnosti postrádají smysl. Typickým příkladem je společné zvedání a zahazování velké klády, kterou je evidentně možné obejít nebo jednoduše přelézt. Stejně tak mě moc nenadchnul útěk na motorce ve finále.
Za sebe i za ženu musím říct, že nás hra velmi bavila. Máme totiž rádi dobrodružné příběhy a právě takový nám byl hrou vyprávěn. Žena měla trošku problémy s ovládáním na gamepadu (hlavně ve finále při střílení a ježdění na motorce), ale nakonec to všechno zvládla. Dokonce jí bavilo opětovné hraní některých kapitol kvůli získávání achievementů. Jeden z nich pak je dobrým odkazem na hru Brothers: A Tale of Two Sons. Moc kooperačních her za sebou zatím se ženou nemáme, ale jednoznačně můžeme říct, že tato byla zatím nejlepší.
eiserikA Way Out byla pro mě skvělá hra. Zdařený, ačkoliv ne příliš originální, příběh, který není jen o útěku z vězení. Schovává se pod ním mnohem více. To vám ale prozradí samotná hra.
Co bych zařadil mezi pluska je vůbec námět. S bráchem jsme si skvěle každý večer zahráli a u toho se náramně pobavili se. Každý z nás hrál pochopitelně za jinou postavu - Leo a Vincent. Každý z těchto vězňů měl jiný pohled na věc a s bráchem jsme se tak vždy museli shodnout, kterým způsobem jednat či pokračovat dál. Grafika není špatná, ovšem pár chyb, jako třeba zaseknutí se, projit překážkou apod. jsem našel :D, ale nic hrozného! Hratelně to až na střelbu ze zbraní bylo v pohodě. Co jsme si oblíbil a moc chválím, byly ty nepovinné a vedlejší aktivity v průběhu hlavní kampaně. Třeba házení šipek, mytí nádobí, hraní různých miniher... Je to maličkost, kterou cením.
Hru jsem si opravdu užíval, dokud nepřišel ten okamžik, který vše obrátil vzhůru nohama - když se Vincent ukázal jako policajt, nedávalo mi to vůbec smysl. Celou tu dobu mně (Leovi) pomáhal ve vězení, pomáhal mi zabít velkého zločince zrádce Harveyho, kvůli kterému musel zabít několik dalších kriminálníků, riskoval život, ale přitom je proti mně. Konce má hra dva, z nichž mě "můj" konec naplnil obrovským množstvím emocí, škoda, že těch ukončení hry není více.
Rozhodně hře nemohu dát méně než 85%, ovšem více si kvůli konci nezaslouží :(.
Co bych zařadil mezi pluska je vůbec námět. S bráchem jsme si skvěle každý večer zahráli a u toho se náramně pobavili se. Každý z nás hrál pochopitelně za jinou postavu - Leo a Vincent. Každý z těchto vězňů měl jiný pohled na věc a s bráchem jsme se tak vždy museli shodnout, kterým způsobem jednat či pokračovat dál. Grafika není špatná, ovšem pár chyb, jako třeba zaseknutí se, projit překážkou apod. jsem našel :D, ale nic hrozného! Hratelně to až na střelbu ze zbraní bylo v pohodě. Co jsme si oblíbil a moc chválím, byly ty nepovinné a vedlejší aktivity v průběhu hlavní kampaně. Třeba házení šipek, mytí nádobí, hraní různých miniher... Je to maličkost, kterou cením.
Hru jsem si opravdu užíval, dokud nepřišel ten okamžik, který vše obrátil vzhůru nohama - když se Vincent ukázal jako policajt, nedávalo mi to vůbec smysl. Celou tu dobu mně (Leovi) pomáhal ve vězení, pomáhal mi zabít velkého zločince zrádce Harveyho, kvůli kterému musel zabít několik dalších kriminálníků, riskoval život, ale přitom je proti mně. Konce má hra dva, z nichž mě "můj" konec naplnil obrovským množstvím emocí, škoda, že těch ukončení hry není více.
Rozhodně hře nemohu dát méně než 85%, ovšem více si kvůli konci nezaslouží :(.
Pro: Příběh, vedlejší aktivity, vzájemná spolupráce s přítelem..., námět
Proti: Konec
Dan9K
Herní výzva 2020 mi přinesla minimálně dva těžké oříšky a kategorie 1 Parťák na hardcore variantu byla jedna z nich. Já totiž už asi 15 let rád hraji nejradši sám, hry jsou pro mě právě prostředkem, jak se lidí zbavit a vychutnat si samotu. Ano, rád jsem jako dítě hrál s kamarády Heroesy, Bombermana a s bráchou jsme kdysi hráli po síti skoro každý den. A později jsem asi tři onlinovky hrál. Ale to byly všechno v naprosté většině případů kompetetivní hry bez příběhu. To je v pohodě.
A Way Out je ale hra příběhová a kooperativní a s tím vlastně nemám zkušenost. Moc mě to lákalo, celý koncept rozdělení na dvě obrazovky mi přišel výborný. Jenže byly dva problémy: na čem a s kým to hrát? Jako odpůrce gamepadů a zároveň majitel asi čtyř klávesnic a pěti myší jsem samozřejmě doufal, že to půjde vyřešit takto jednoduše. Jenže ouha, druhý hráč musí mít gamepad. Co by člověk neudělal pro zdárné splnění výzvy? Takže nejen, že jsem si musel koupit předraženou Origin hru, ale jen kvůli této hře i gamepad. Samozřejmě ten největší šunt za necelé tři stovky, takže jelikož tahle hra uznává jen ten přímo z Playstationu nebo z Xboxu, musel jsem ještě projít další výzvou softwarového emulátoru, aby si hra myslela, že mám ten, co je pětkrát dražší.
No a s kým to hrát? Přišlo mi jako výborný nápad zahrát si to s přítelkyní, která samozřejmě hry vůbec nehraje, snad krom klikacích adventur, a hlavně je fakt vůbec neumí. Takže něco, co normálně vydrží na dva hezké večery, jsme hráli s přestávkami od dubna až do konce prosince. Stálo to hodně přemlouvání, sem tam tiché domácnosti a opravdu hodně opakování určitých částí, ale nakonec jsme to zdolali na poslední chvíli a jsem i rád za ten sdílený zážitek, ačkoliv se neodvažuji doufat, že by se něco podobného mohlo opakovat, jelikož "Leo" vyhlížel konec už tak nějak od půlky. Takže ne, není to krátké! Alespoň ne za všech okolností.
A je fakt štěstí, že je A Way Out fakt strašně jednoduchá a odpouštějící, protože jinak by to asi nešlo. Neustále hra radí, co mačkat a kam jít, checkpointy jsou snad každých pět vteřin, je to fakt pitomina. Zajímavé je, že minimálně takových 80 % hry se dá projít v podstatě sám, že by to člověk ovládal na střídačku. Ale pak jsou tu holt místa, kde to fakt nejde, takže prostě ti největší samotáři mají smůlu. Základní aspekt celé hry, a sice, jak dobře se to hraje ve dvou, je podle mě udělán bezchybně, celý obraz se střídá se splitscreenem přirozeně a funkčně.
Jako film by to byla průměrná a hodně neobjevná záležitost, ale je tu jedno hezké překvapení, což mám rád. Hratelnostně je hra velice pestrá, ačkoliv tam zkušenější hráč samozřejmě nic nového nenajde. Vizuál je taky moc hezký a pestrý, během chvíle se člověk podívá na celou řadu míst (nejvíc jsem si užil chatu na vidlákově). Je tu moc fajn hudba, charaktery postav jsou výrazné. Líbil se mi i závěr(y), jen mě naštvalo, že každý z konců je determinován až samotnou závěrečnou honbou za zbraní a předchozí průběh je vlastně úplně jedno, což mi přijde jako trochu podvod.
Hra je sice lineární, ale sem tam hráče pošle na takový malý openworld, kde se dají dělat různé blbosti a minihry, které jsou často poměrně dost vtipné a zábavné a jelikož já musím prozkoumat všechno co jde, svou spoluhráčku jsem tím doháněl k vzteku. A to je další věc, proč rád hraju sám. Mám rád svoje tempo a svůj styl a z tohohle jsem byl ve stresu jak já, tak ten druhý. Možnosti v rozhovorech jsou sice fajn, ale samozřejmě na výběru vůbec nezáleží, a ostatně ani na těch rozhovorech ne.
Každopádně je A Way Out moc milou záležitostí. Kdybych si to zahrál s někým, kdo by to dával s větší chutí a aspoň trochu větším umem (jakože je schopen někam jít a zároveň koukat, kam jde), kdybych měl lepší počítač a nesekalo se mi to tak a kdybych to dal na jeden dva zátahy, mohl to být fakt hodně dobrý filmově herní zážitek a je objektivně asi škoda, že takových her je tak málo. A protože si tohle uvědomuji, trochu přidávám k hodnocení nad to, jak jsem si hru skutečně užil, protože by to k ní nebylo fér.
A Way Out je ale hra příběhová a kooperativní a s tím vlastně nemám zkušenost. Moc mě to lákalo, celý koncept rozdělení na dvě obrazovky mi přišel výborný. Jenže byly dva problémy: na čem a s kým to hrát? Jako odpůrce gamepadů a zároveň majitel asi čtyř klávesnic a pěti myší jsem samozřejmě doufal, že to půjde vyřešit takto jednoduše. Jenže ouha, druhý hráč musí mít gamepad. Co by člověk neudělal pro zdárné splnění výzvy? Takže nejen, že jsem si musel koupit předraženou Origin hru, ale jen kvůli této hře i gamepad. Samozřejmě ten největší šunt za necelé tři stovky, takže jelikož tahle hra uznává jen ten přímo z Playstationu nebo z Xboxu, musel jsem ještě projít další výzvou softwarového emulátoru, aby si hra myslela, že mám ten, co je pětkrát dražší.
No a s kým to hrát? Přišlo mi jako výborný nápad zahrát si to s přítelkyní, která samozřejmě hry vůbec nehraje, snad krom klikacích adventur, a hlavně je fakt vůbec neumí. Takže něco, co normálně vydrží na dva hezké večery, jsme hráli s přestávkami od dubna až do konce prosince. Stálo to hodně přemlouvání, sem tam tiché domácnosti a opravdu hodně opakování určitých částí, ale nakonec jsme to zdolali na poslední chvíli a jsem i rád za ten sdílený zážitek, ačkoliv se neodvažuji doufat, že by se něco podobného mohlo opakovat, jelikož "Leo" vyhlížel konec už tak nějak od půlky. Takže ne, není to krátké! Alespoň ne za všech okolností.
A je fakt štěstí, že je A Way Out fakt strašně jednoduchá a odpouštějící, protože jinak by to asi nešlo. Neustále hra radí, co mačkat a kam jít, checkpointy jsou snad každých pět vteřin, je to fakt pitomina. Zajímavé je, že minimálně takových 80 % hry se dá projít v podstatě sám, že by to člověk ovládal na střídačku. Ale pak jsou tu holt místa, kde to fakt nejde, takže prostě ti největší samotáři mají smůlu. Základní aspekt celé hry, a sice, jak dobře se to hraje ve dvou, je podle mě udělán bezchybně, celý obraz se střídá se splitscreenem přirozeně a funkčně.
Jako film by to byla průměrná a hodně neobjevná záležitost, ale je tu jedno hezké překvapení, což mám rád. Hratelnostně je hra velice pestrá, ačkoliv tam zkušenější hráč samozřejmě nic nového nenajde. Vizuál je taky moc hezký a pestrý, během chvíle se člověk podívá na celou řadu míst (nejvíc jsem si užil chatu na vidlákově). Je tu moc fajn hudba, charaktery postav jsou výrazné. Líbil se mi i závěr(y), jen mě naštvalo, že každý z konců je determinován až samotnou závěrečnou honbou za zbraní a předchozí průběh je vlastně úplně jedno, což mi přijde jako trochu podvod.
Hra je sice lineární, ale sem tam hráče pošle na takový malý openworld, kde se dají dělat různé blbosti a minihry, které jsou často poměrně dost vtipné a zábavné a jelikož já musím prozkoumat všechno co jde, svou spoluhráčku jsem tím doháněl k vzteku. A to je další věc, proč rád hraju sám. Mám rád svoje tempo a svůj styl a z tohohle jsem byl ve stresu jak já, tak ten druhý. Možnosti v rozhovorech jsou sice fajn, ale samozřejmě na výběru vůbec nezáleží, a ostatně ani na těch rozhovorech ne.
Každopádně je A Way Out moc milou záležitostí. Kdybych si to zahrál s někým, kdo by to dával s větší chutí a aspoň trochu větším umem (jakože je schopen někam jít a zároveň koukat, kam jde), kdybych měl lepší počítač a nesekalo se mi to tak a kdybych to dal na jeden dva zátahy, mohl to být fakt hodně dobrý filmově herní zážitek a je objektivně asi škoda, že takových her je tak málo. A protože si tohle uvědomuji, trochu přidávám k hodnocení nad to, jak jsem si hru skutečně užil, protože by to k ní nebylo fér.
ghostMal by som poslať Garretovi děkovný dopis, že ma „prinútil“ zahrať si s ním co-op hru. Jednak mi rozšíril herné obzory (som zarytý singláč) a za druhé mi sprostredkoval zážitok, ktorý mi svojou jedinečnosťou pripomína prechádzanie mojich prvých hier.
Ale k podstate veci. Leo a Vincent sa stretnú vo väzení a ich cieľom je z neho utiecť. Samotný názov hry toho teda prezrádza viac ako dosť :) Co-op je povinnosť. Niektoré veci sami nedáte a bonusom sú potom správy medzi sebou, keď rozoberáte s co-op parťákom jednotlivé scény. Veľký podiel na tom má aj samotná hra, ktorá drží hráčov neustále spolu vďaka rozpolenej obrazovke, takže každý vidí, čo robí ten druhý. Ja som sa, napr. veľmi bavil, keď Garret absolvoval jednu otravnú minihru a tešil som sa, že ja nemusím, aby som o pár minút zistil, že musím aj ja :) Počuj chlape, prečo sme vlastne spolu nesluchátkovali a namiesto zbesilého mykania myšou sme na upozornenie hráča neprehodili pár slov ?
Garret je už zvyknutý na štandard dnešných hier, ale na mňa spravili niektoré scenérie obrovský dojem. Aj preto by som si chcel dať ešte opáčko. Všade je veľa detailov, ktoré si nemusíte všimnúť, ale poteší, keď vidíte, že sa autori pohrali aj s miestami, ktoré niektorí rýchlejší hráči ani neuvidia. Príkladom môžu byť aj nepovinné minihry, ako sú šípky alebo hádzanie kariet. V Brothers (robili na nich rovnakí autori) boli na oddych a kochanie sa scenériou lavičky, tu sú na to minihry a kochať sa dá prakticky všade. Až sme sa čudovali, keď sme zistili, koľko minihier sme v hre minuli.
Jediná vec, ktorá trošku kazí dojem z hrania sú príliš časté enginové animácie a neustále rozhovory postáv. Pri hraní si ich ale možno ani nevšimnete, lebo všetko ide plynule ako rezance dolu hrdlom. Niektoré scény mi až veľmi pripomínali sériu Uncharted (ale v tom dobrom zmysle) a keby bola spravená rovnako ako A Way Out, tak by to bola ozajstná bomba.
Nájdite si parťáka a zahrajte si to. Vrelo to odporúčam.
Ale k podstate veci. Leo a Vincent sa stretnú vo väzení a ich cieľom je z neho utiecť. Samotný názov hry toho teda prezrádza viac ako dosť :) Co-op je povinnosť. Niektoré veci sami nedáte a bonusom sú potom správy medzi sebou, keď rozoberáte s co-op parťákom jednotlivé scény. Veľký podiel na tom má aj samotná hra, ktorá drží hráčov neustále spolu vďaka rozpolenej obrazovke, takže každý vidí, čo robí ten druhý. Ja som sa, napr. veľmi bavil, keď Garret absolvoval jednu otravnú minihru a tešil som sa, že ja nemusím, aby som o pár minút zistil, že musím aj ja :) Počuj chlape, prečo sme vlastne spolu nesluchátkovali a namiesto zbesilého mykania myšou sme na upozornenie hráča neprehodili pár slov ?
Garret je už zvyknutý na štandard dnešných hier, ale na mňa spravili niektoré scenérie obrovský dojem. Aj preto by som si chcel dať ešte opáčko. Všade je veľa detailov, ktoré si nemusíte všimnúť, ale poteší, keď vidíte, že sa autori pohrali aj s miestami, ktoré niektorí rýchlejší hráči ani neuvidia. Príkladom môžu byť aj nepovinné minihry, ako sú šípky alebo hádzanie kariet. V Brothers (robili na nich rovnakí autori) boli na oddych a kochanie sa scenériou lavičky, tu sú na to minihry a kochať sa dá prakticky všade. Až sme sa čudovali, keď sme zistili, koľko minihier sme v hre minuli.
Jediná vec, ktorá trošku kazí dojem z hrania sú príliš časté enginové animácie a neustále rozhovory postáv. Pri hraní si ich ale možno ani nevšimnete, lebo všetko ide plynule ako rezance dolu hrdlom. Niektoré scény mi až veľmi pripomínali sériu Uncharted (ale v tom dobrom zmysle) a keby bola spravená rovnako ako A Way Out, tak by to bola ozajstná bomba.
Nájdite si parťáka a zahrajte si to. Vrelo to odporúčam.
GarretZajímavá výprava, od stísněných prostor vězení, přes venkov a město až po mexický divoký západ. Postup plný spolupráce, stealthu, akce a naháněček, ale taky hromady miniher, milých civilních momentů a emocionálních konfrontací. AWO servíruje tohle všechno v šestihodinovém dobrodružství, ke kterému jsou potřeba dva. Ne, to není reklamní slogan z krabičky...
I když hra pochází od některých klíčových autorů Brothers: A Tale of Two Sons, který se dal hrát za obě postavy jedním hráčem, tady to není možné. Při použití dvou ovladačů (např. kombinace klávesnice s myší a gamepadu) je spousta herních momentů vázána na spolupráci a vyžaduje aktivní přístup obou postav v reálném čase. Drtivou většinu herní doby je obraz rozdělen očima obou hráčů i v rámci hraní online, protože sledovat kolegu a jeho počínání je důležité z hlediska hratelnosti.
Samotné hraní je spíše jednodušší, plné QTE a je koncipováno tak, aby co nejvíce smazávalo rozdílný "skill" obou hráčů. Přesto se hodí spolehlivý spolupachatel, což v mém případě byl uživatel DH ghost. Fun/sad fact - známe se už 18 let, jsme v docela aktivním kontaktu, ale nikdy jsme se neviděli na živo...
Hořkou tečkou bylo pro mě zakončení, ve kterém, pro potvrzení dramatičnosti, není na výběr z více možností a "oblíbenost" jedné z postav je hozena přes palubu. I přesto na AWO budu vzpomínat ještě dlouho a můžu ho maximálně doporučit.
Hodnocení: ✰✰✰✰
I když hra pochází od některých klíčových autorů Brothers: A Tale of Two Sons, který se dal hrát za obě postavy jedním hráčem, tady to není možné. Při použití dvou ovladačů (např. kombinace klávesnice s myší a gamepadu) je spousta herních momentů vázána na spolupráci a vyžaduje aktivní přístup obou postav v reálném čase. Drtivou většinu herní doby je obraz rozdělen očima obou hráčů i v rámci hraní online, protože sledovat kolegu a jeho počínání je důležité z hlediska hratelnosti.
Samotné hraní je spíše jednodušší, plné QTE a je koncipováno tak, aby co nejvíce smazávalo rozdílný "skill" obou hráčů. Přesto se hodí spolehlivý spolupachatel, což v mém případě byl uživatel DH ghost. Fun/sad fact - známe se už 18 let, jsme v docela aktivním kontaktu, ale nikdy jsme se neviděli na živo...
Hořkou tečkou bylo pro mě zakončení, ve kterém, pro potvrzení dramatičnosti, není na výběr z více možností a "oblíbenost" jedné z postav je hozena přes palubu. I přesto na AWO budu vzpomínat ještě dlouho a můžu ho maximálně doporučit.
Hodnocení: ✰✰✰✰
ElfDva vězni se seznámí v jejich problematickém prostředí a navzájem si musí pomáhat, aby dosáhli svého společného cíle. Příběhově je Way Out zasažen do útěku z vězení a následné pomsty venku. Je to trochu kopírák z akčních filmů. Každého vězně ovládá jeden hráč přes splitscreen a musí kooperativně spolupracovat.
Dva hráči tak společně plní logické úlohy, hledají věci k použití nebo jeden z nich odláká pozornost, aby ten druhý něco mohl napáchat. Zhruba první třetina hry je dějem extrémně pohlcující a zábavná.. a koho by nebavil riskantní plán útěku pod náporem adrenalinu? Je to taková trochu filozofická otázka, protože prostředí, ve kterém málokdo z nás byl chce každý alespoň na chvíli ochutnat, a proto i filmy na tohle zaměření bývají populární. Potom, co se utéct podaří už hra ale přestává nabírat na tempu a chvílemi i nudí. Střelba ze zbraně nebo řízení automobilu je odfláknuté. To zamrzí, protože ve vězení bylo vše řešeno do nejmenšího detailu a pak jste najednou konečně venku v přírodě, najdete první zbraň a schopnost míření nebo její účinnost nestojí za komentář vhodný pro mládež. Zbytek příběhu na "svobodě" je také laciný, prostě jdete po šmejdech, co vám vězení zavinili a žádné vedlejší zápletky kromě návštěvy ženy nejsou.
Docela mě překvapilo, že Way Out je snad jediná hra, která se musí hrát v počtu 2 hráčů a nelze ji hrát sám ani ve více hráčích. Tenhle fakt mě donutil ke koupi, protože kooperativních her pro 2 hráče v offline módu na PS4 moc není. Hru jsem dohrál dvakrát, po každé se jednalo o večer s kámošem s bednou piv u PS4. Účel zabavení ve dvou Way Out splnil. Po třetí bych si hru už nepustil ani s někým, kdo to ještě nehrál. Na tomhle pocitu něco prostě je, a proto to ani s hodnocením nebudu přehánět.
Dva hráči tak společně plní logické úlohy, hledají věci k použití nebo jeden z nich odláká pozornost, aby ten druhý něco mohl napáchat. Zhruba první třetina hry je dějem extrémně pohlcující a zábavná.. a koho by nebavil riskantní plán útěku pod náporem adrenalinu? Je to taková trochu filozofická otázka, protože prostředí, ve kterém málokdo z nás byl chce každý alespoň na chvíli ochutnat, a proto i filmy na tohle zaměření bývají populární. Potom, co se utéct podaří už hra ale přestává nabírat na tempu a chvílemi i nudí. Střelba ze zbraně nebo řízení automobilu je odfláknuté. To zamrzí, protože ve vězení bylo vše řešeno do nejmenšího detailu a pak jste najednou konečně venku v přírodě, najdete první zbraň a schopnost míření nebo její účinnost nestojí za komentář vhodný pro mládež. Zbytek příběhu na "svobodě" je také laciný, prostě jdete po šmejdech, co vám vězení zavinili a žádné vedlejší zápletky kromě návštěvy ženy nejsou.
Docela mě překvapilo, že Way Out je snad jediná hra, která se musí hrát v počtu 2 hráčů a nelze ji hrát sám ani ve více hráčích. Tenhle fakt mě donutil ke koupi, protože kooperativních her pro 2 hráče v offline módu na PS4 moc není. Hru jsem dohrál dvakrát, po každé se jednalo o večer s kámošem s bednou piv u PS4. Účel zabavení ve dvou Way Out splnil. Po třetí bych si hru už nepustil ani s někým, kdo to ještě nehrál. Na tomhle pocitu něco prostě je, a proto to ani s hodnocením nebudu přehánět.
Pro: propracovaný útěk z vězení, kooperativní akce, logické úlohy, obří nálož cut scén
Proti: řízení auta, střelba ze zbraně, od útěku z vězení slabý příběh
Karasman
Herní výzva 2020 - 1. Parťák
Tak tohle se povedlo. A Way Out se ukázalo jako parádní kooperační akce, ve které dva trestanci nejprve prchají z vězení, následně před regimenty policistů a nakonec vezmou spravedlnost do svých rukou. Během toho navíc jeden druhému odhalují svůj životní příběh a prohlubují tak své přátelství.
Akční a frenetické pasáže se střídají s poklidnými, kdy je zase na vše času dost, split-screen funguje na jedničku a ani příběhově hra neurazí (i když občas asi designér hodně přimhouřil oko). Pobavilo mě množství miniher, ve kterých lze mezi sebou soupeřit, od piškvorků, přes střelbu na keramické holuby, hod podkovou nebo šipky až po videohru na způsob Pongu nebo balancování na invalidním vozíku. Hratelnostně bylo zkrátka stále co dělat a hra se plynule posouvala dopředu. Menší výhrady bych měl ke konci, ale to je věc názoru.
Pokud máte vhodného kamaráda do dvojice, rozhodně tuto hru zkuste, je to jedna z nejlepších kooperací, jaké jsem kdy hrál. Navíc stačí, aby ji vlastnil pouze jeden z vás a druhého může zdarma pozvat.
Tak tohle se povedlo. A Way Out se ukázalo jako parádní kooperační akce, ve které dva trestanci nejprve prchají z vězení, následně před regimenty policistů a nakonec vezmou spravedlnost do svých rukou. Během toho navíc jeden druhému odhalují svůj životní příběh a prohlubují tak své přátelství.
Akční a frenetické pasáže se střídají s poklidnými, kdy je zase na vše času dost, split-screen funguje na jedničku a ani příběhově hra neurazí (i když občas asi designér hodně přimhouřil oko). Pobavilo mě množství miniher, ve kterých lze mezi sebou soupeřit, od piškvorků, přes střelbu na keramické holuby, hod podkovou nebo šipky až po videohru na způsob Pongu nebo balancování na invalidním vozíku. Hratelnostně bylo zkrátka stále co dělat a hra se plynule posouvala dopředu. Menší výhrady bych měl ke konci, ale to je věc názoru.
Pokud máte vhodného kamaráda do dvojice, rozhodně tuto hru zkuste, je to jedna z nejlepších kooperací, jaké jsem kdy hrál. Navíc stačí, aby ji vlastnil pouze jeden z vás a druhého může zdarma pozvat.
Pro: Některé parádní pasáže; fungující split-screen; spousta miniher.
Proti: V příběhu by se našlo několik nelogických trhlinek; částečně konec.
S4TWHerní výzva 2020 - Parťák
Hra je vynikající ukázkou toho, jak by měla kooperativní hra vypadat. Konečně jsem si přišel, že se svým parťákem spolupracujeme, doplňujeme se a tvoříme příběh každý svou cestou. A ne že jen dva lidé procházejí totéž. Hra je velmi jednoduchá co do obtížnosti a ovládání, takže si jí můžete zahrát (třeba jako já) i s nehráčskou přítelkyní, což je také výborná věc.
Příběh se mi zprvu jevil jako klasické akční béčko, místy skoro až zívačka, ale nadšený jsem byl ze závěrečného plot twistu, který přidal hře na poslední chvíli pár bodíků.
Relativně špatné je vše okolo. Hratelnost je na úrovni Telltale her, u střelby a honiček v autě/na motorce, budete skoro až trpět, naopak klidnější pasáže jsou mnohem lepší a jen tak bloumat po vytyčeném místu a užívat si různé bláznivé minihry (posilování, deskovky, automat atp.) je super. Špatně na mě působila i grafika, animace a obecně vizuál, který odpovídá tak roku 2008, ale beru, že se jedná o malé studio. Herecké výkony byly fajn.
Pokud by se jednalo o klasickou singleplayer akci, tak by to bylo téměř o šedivou průměrnost, v podstatě bez důvodu to někomu doporučovat, nicméně obrovské plus zaslouží coop, který se tu skutečně povedl a tímhle směrem by se mělo vydat více her, bohužel se tak neděje... Takže pokud máte s kým zahrát, tak určitě zkuste.
Hra je vynikající ukázkou toho, jak by měla kooperativní hra vypadat. Konečně jsem si přišel, že se svým parťákem spolupracujeme, doplňujeme se a tvoříme příběh každý svou cestou. A ne že jen dva lidé procházejí totéž. Hra je velmi jednoduchá co do obtížnosti a ovládání, takže si jí můžete zahrát (třeba jako já) i s nehráčskou přítelkyní, což je také výborná věc.
Příběh se mi zprvu jevil jako klasické akční béčko, místy skoro až zívačka, ale nadšený jsem byl ze závěrečného plot twistu, který přidal hře na poslední chvíli pár bodíků.
Relativně špatné je vše okolo. Hratelnost je na úrovni Telltale her, u střelby a honiček v autě/na motorce, budete skoro až trpět, naopak klidnější pasáže jsou mnohem lepší a jen tak bloumat po vytyčeném místu a užívat si různé bláznivé minihry (posilování, deskovky, automat atp.) je super. Špatně na mě působila i grafika, animace a obecně vizuál, který odpovídá tak roku 2008, ale beru, že se jedná o malé studio. Herecké výkony byly fajn.
Pokud by se jednalo o klasickou singleplayer akci, tak by to bylo téměř o šedivou průměrnost, v podstatě bez důvodu to někomu doporučovat, nicméně obrovské plus zaslouží coop, který se tu skutečně povedl a tímhle směrem by se mělo vydat více her, bohužel se tak neděje... Takže pokud máte s kým zahrát, tak určitě zkuste.
Pro: coop, závěr příběhu, zábavné minihry, hlavní představitelé
Proti: hratelnost u střelby a jízdy, grafika
MaillenPředem musím říct, že se mi hra líbila a předně mi bavila. Mám rád příběhové hry, ale nejsem velký příznivec Multiplayeru ani Co-Op.
Tady byla ale zvládnutá spolupráce dvou hráčů na jedničku (na rozdíl třeba od nového Wolfensteina s děvčaty).
I když hra není moc dlouhá a příběh lehce předvídavý, rozhodně vám tuto hru doporučím.
Tady byla ale zvládnutá spolupráce dvou hráčů na jedničku (na rozdíl třeba od nového Wolfensteina s děvčaty).
I když hra není moc dlouhá a příběh lehce předvídavý, rozhodně vám tuto hru doporučím.
Pro: Hezké prostředí, dobře zvládnutá kooperace, charaktery hlavních hrdinů, dobře zvládnuté Co-Op akční pasáže
Proti: Příliš předvídatelný příběh, občas lehké problémy s připojením
Colby SawyerA Way Out bych asi nejlépe shrnul slovy, že se jedná o zajímavý nápad, který nebyl plně dotažen. Jedná se o hru na 6 hodin, kterou lze hrát jedině ve dvou a my jsme jí včera s kámošem sjeli celou znova už podruhé. Pokusím se zde v komentáři být, co nejvýstižnější.
Celá to kooperativní myšlenka je podle mě výborná, ale čím dále hrou člověk postupuje, tím ta kooperativnost a obecně kvalita hry klesá. Ze začátku hry si jeden bez druhého skutečně neporadí, ale jak se postupuje dále příběhem, tak už se z toho stává hra pro dva, ale spolupracovat v ní už není potřeba a poslední třetinu lze teoreticky v pohodě dohrát v jednom. Později to ve hře vynahrazují (velmi zábavné) kompetitivní minihry, ale ty taktéž nejsou o kooperaci a jedná se tedy spíše o takovou blbinku mimo.
Příběh není špatný, ale originality moc nepobral a není ani příliš dlouhý, takže se v něm nejde dost do hloubky. Hlavní duo je fajn, charaktery jsou to vcelku výrazné a rozdílné, takže zde funguje dynamika i chemie, všechny vedlejší postavy jsou ovšem klišovité archetypy, které ani nemají moc prostoru.
Jednotlivá prostředí jsou příjemná a je velká zábava v nich interagovat a soutěžit v minihrách. Házení slepic do vzduchu a konverzace na houpačce jsou jen jedny z těch nejlepších interakcí. I v rámci příběhu tam jsou zajímavé prvky výslech na střeše mrakodrapu, ale obecně se hra moc nehraje, je to spíše taková sbírka menších jednotlivých úloh, které podle mě nejsou moc kvalitně zpracované.
Obecně jsou měl pocit, že hra byla nedodělaná nebo podfinancovaná nebo prostě nebyl dostatečně zkušený tvůrčí tým. Zpracování střelby, řízení vozidel ale třeba i pohyb postav jsou prvky, které nejsou doladěné. Chápu, že něco je jen v menších částech hry, ale celá hra na mě působí dojmem, že když už tam není nic pořádně, tak to ani pořádně zpracované, což je velký problém. Vlastně si nic ve hře pořádně neužijete, protože honičky jsou o nervy, střelba je nepřesná i neuspokojující a zasekávání při běhu nebo schovávání je vyloženě frustrující. Mimo to je ve většina hry jen chození, krátké konverzace s kolempostávajícími lidmi a občas nějaká minihra. Jsou tam skvělé pasáže jako třeba Leův fight v nemocnici, ale s ním tam je i naprosto banální a nezajímavá Vincentova pasáž.
A Way Out se nedá upřít odvaha a zajímavá idea, která ale podle mě nenaplnila svůj potenciál. Hru bych doporučil, pokud máte dobrého parťáka, se kterým víte, že si dokážete hraní náramně užít. Hra to není špatná, ale nečekejte od ní zázraky, jen zábavu s kámošem na jeden až dva večery, což není za rozumnou cenu taky úplně málo.
Celá to kooperativní myšlenka je podle mě výborná, ale čím dále hrou člověk postupuje, tím ta kooperativnost a obecně kvalita hry klesá. Ze začátku hry si jeden bez druhého skutečně neporadí, ale jak se postupuje dále příběhem, tak už se z toho stává hra pro dva, ale spolupracovat v ní už není potřeba a poslední třetinu lze teoreticky v pohodě dohrát v jednom. Později to ve hře vynahrazují (velmi zábavné) kompetitivní minihry, ale ty taktéž nejsou o kooperaci a jedná se tedy spíše o takovou blbinku mimo.
Příběh není špatný, ale originality moc nepobral a není ani příliš dlouhý, takže se v něm nejde dost do hloubky. Hlavní duo je fajn, charaktery jsou to vcelku výrazné a rozdílné, takže zde funguje dynamika i chemie, všechny vedlejší postavy jsou ovšem klišovité archetypy, které ani nemají moc prostoru.
Jednotlivá prostředí jsou příjemná a je velká zábava v nich interagovat a soutěžit v minihrách. Házení slepic do vzduchu a konverzace na houpačce jsou jen jedny z těch nejlepších interakcí. I v rámci příběhu tam jsou zajímavé prvky výslech na střeše mrakodrapu, ale obecně se hra moc nehraje, je to spíše taková sbírka menších jednotlivých úloh, které podle mě nejsou moc kvalitně zpracované.
Obecně jsou měl pocit, že hra byla nedodělaná nebo podfinancovaná nebo prostě nebyl dostatečně zkušený tvůrčí tým. Zpracování střelby, řízení vozidel ale třeba i pohyb postav jsou prvky, které nejsou doladěné. Chápu, že něco je jen v menších částech hry, ale celá hra na mě působí dojmem, že když už tam není nic pořádně, tak to ani pořádně zpracované, což je velký problém. Vlastně si nic ve hře pořádně neužijete, protože honičky jsou o nervy, střelba je nepřesná i neuspokojující a zasekávání při běhu nebo schovávání je vyloženě frustrující. Mimo to je ve většina hry jen chození, krátké konverzace s kolempostávajícími lidmi a občas nějaká minihra. Jsou tam skvělé pasáže jako třeba Leův fight v nemocnici, ale s ním tam je i naprosto banální a nezajímavá Vincentova pasáž.
A Way Out se nedá upřít odvaha a zajímavá idea, která ale podle mě nenaplnila svůj potenciál. Hru bych doporučil, pokud máte dobrého parťáka, se kterým víte, že si dokážete hraní náramně užít. Hra to není špatná, ale nečekejte od ní zázraky, jen zábavu s kámošem na jeden až dva večery, což není za rozumnou cenu taky úplně málo.
Pro: vězeňská část, minihry, interakce s prostředím, ústřední duo
Proti: banální příběh, podprůměrně zpracovaná hratelnost, délka
SteveBylo to přesně takové, jaké jsem čekal - velmi dobré. Nutností je však nejspíš dobrý spoluhráč, s nímž si sednete v tempu hraní. Kamarád, se kterým mám nahráno stovky hodin v různých co-op hrách, byl jasná volba. Příběhově mě hra zajímala a motivace postav mi dávala smysl (s výjimkou konce, kde to prostě nesedlo. Ani jeden jsme neměli potřebu zastřelit toho druhého). Jinak graficky je to také hezké, dialogy jsou fajn, místy celkem vtipné.
Hratelnostně to místy trochu ztrácí dech, ale je vidět, že si autoři snažili vyhrát s celou řadou různých herních situací (chození, plížení, akční jízdy v autě, přestřelky, různé minihry...). Naprosto parádní jsou pak akční, takřka filmové pasáže, které sledujete ze dvou různých úhlů pohledu s parádním střihem mezi nimi (např. scény v nemocnici nebo na staveništi jsou top). Pokud máte dobrýho parťáka, doporučuju si zahrát. Na Origin Access to máte za babku.
Hratelnostně to místy trochu ztrácí dech, ale je vidět, že si autoři snažili vyhrát s celou řadou různých herních situací (chození, plížení, akční jízdy v autě, přestřelky, různé minihry...). Naprosto parádní jsou pak akční, takřka filmové pasáže, které sledujete ze dvou různých úhlů pohledu s parádním střihem mezi nimi (např. scény v nemocnici nebo na staveništi jsou top). Pokud máte dobrýho parťáka, doporučuju si zahrát. Na Origin Access to máte za babku.
kiwizakUž teď tuším, že napsat komentář k této hře bude těžší, než jsem si původně myslela. Jelikož jsem to hrála s přítelem, který už to předtím dohrál s kámošem, byl to takový poloviční first feeling. Útěkové dobrodružství pořádně vychvaloval, ale do hraní jsem ho mizeru musela spíš nutit.. :D (no chápete to?)
K mým dojmům: A Way Out si na nic nehraje. Příběh vlastně není originální, ale je fakt dobře zpracován. Tak filmově, řekla bych. Bere si sice hodně klišé a takových klasických béčkových vzorců, ale dělá to dobře. Zajímavost herních prvků spočívá v práci s kamerou a se splitscreenem. Dále si užijeme humor. Hlavní postavy - Leo a Vincent - jsou každý povahově jiný, takže na různé podněty reagují jinak. Ať už je to stěžující si člověk, kolo opřené o zeď, stojící vrtulník (moje oblíbená asi, hrála jsem za Lea)... Vztah hlavních postav se taky pěkně vyvíjí a jejich neustálá spolupráce je něco, na co si velmi brzy zvyknete.
Také soutěživosti (jak postav, tak vaší a vašeho spoluhráče) je učiněno za dost, během průchodu narazíte na pestré minihry, ve kterých se můžete vyřádit. Hudební nástroje, hod podkovou, šipky... Je to prostě hra pro kooperaci a využívá toho se vší parádou. Konec pak přichází poměrně brzy a ve filmovém stylu nám servíruje gradaci, epické scénky a nálož emocí. Já se sice cítila lehce ošizeně, že nešel nějaký třetí konec, ale moc kvůli tomu prskat nebudu, užila jsem si i tak..
K mým dojmům: A Way Out si na nic nehraje. Příběh vlastně není originální, ale je fakt dobře zpracován. Tak filmově, řekla bych. Bere si sice hodně klišé a takových klasických béčkových vzorců, ale dělá to dobře. Zajímavost herních prvků spočívá v práci s kamerou a se splitscreenem. Dále si užijeme humor. Hlavní postavy - Leo a Vincent - jsou každý povahově jiný, takže na různé podněty reagují jinak. Ať už je to stěžující si člověk, kolo opřené o zeď, stojící vrtulník (moje oblíbená asi, hrála jsem za Lea)... Vztah hlavních postav se taky pěkně vyvíjí a jejich neustálá spolupráce je něco, na co si velmi brzy zvyknete.
Také soutěživosti (jak postav, tak vaší a vašeho spoluhráče) je učiněno za dost, během průchodu narazíte na pestré minihry, ve kterých se můžete vyřádit. Hudební nástroje, hod podkovou, šipky... Je to prostě hra pro kooperaci a využívá toho se vší parádou. Konec pak přichází poměrně brzy a ve filmovém stylu nám servíruje gradaci, epické scénky a nálož emocí. Já se sice cítila lehce ošizeně, že nešel nějaký třetí konec, ale moc kvůli tomu prskat nebudu, užila jsem si i tak..
Pro: zábavné, kooperace, kamera, dokáže upoutat
Proti: příběh prostě neoslní, klidně bych uvítala delší a více volnosti v lokacích
nemopbxA Way Out je kooperačná akčná adventúra pre dvoch ľudí. Ani viac, ani menej. Musíte mať kámoša, s ktorým si to zahráte. Buď bude sedieť vedľa Vás alebo ho pozvete do online hry. Veľké plus je to, že stačí pokiaľ túto hru bude vlastniť iba jeden z Vás a toho druhého môže do hry pozvať.
Keďže ja som veľký fanúšik kooperačných hier, tak som sa oznámeniu tejto hry veľmi potešil. Podľa ukážky to vyzeralo tak, že to bude stáť za to. Že by konečne mohla prísť parádna hra pre dvoch hráčov. A tak sa naozaj stalo. Vo väčšine hier Vám kamaráti pomáhajú vystrieľať nepriateľov, sem-tam obaja naraz stlačíte tlačítko alebo zatiahnete za nejakú páčku. Celý čas máte obrazovku rozdelenú (v prípade, že sedíte vedľa seba) alebo vidíte celý čas tú svoju obrazovku. Toto je úplne iný zážitok. Táto hra ukazuje ako má správna kooperačná hra vyzerať.
Na začiatku sa dohodnete kto bude Vincent a kto Leo. Toto sú 2 hlavné postavy, ktoré sa na začiatku hry nepoznajú. Obaja majú rozdielne povahy. Jeden už sedí v base dlhšiu dobu a ten druhý sa do nej akurát dostal. Najprv hráte každý to svoje. Rozprávate sa s väzňami a plníte jednoduché úlohy. Stretávate sa až po nejakom čase a nakoniec si nájdete spoločný cieľ. Spolu sa rozhodnete ujsť z väzenia. Pri tomto úteku sa musíte dopĺňať, pomáhať si a hlavne komunikovať. A práve tu sa mi páči riešenie tejto hry. Niekedy máte rozdelenú obrazovku na 2 rovnaké časti a každý robí niečo iné. Inokedy spolupracujete na spoločnej obrazovke. No nachádzajú sa tu aj pasáže, kde vždy niekto iný je v hlavnej úlohe a druhý sa môže len tak obzerať po okolí a flákať sa. Vtedy nastanú prípady, keď je obrazovka rozdelená v nerovnomernom pomere. A práve aj tieto časti sú spestrením, nakoľko to v iných hrách len tak ľahko neuvidíte, ak vôbec. V hre sa nachádzajú QTE časti, no nekazia zážitok z hry. V pár prípadoch sú 2 cesty a vy sa budete musieť dohodnúť, kto pôjde ktorou. Toto a fakt, že sú momenty, keď každý robíte niečo iné je také malé plus, ktoré Vás môže dotiahnúť hru si zahrať ešte aspoň raz, nakoľko každý robí niečo iné.
Grafika hry je na vysokej úrovni a príbeh je podľa mňa dobre napísaný. Nejedná sa o niečo, čo sme tu ešte nemali, ale do postáv sa naozaj vžijete. Toto všetko zakončuje super kamera a dabing, ktorý Vás do príbehu ešte viac vtiahne. Veľká škoda, že autori nenatiahli trochu hernú dobu. Cca 6 hodín je trošku málo a takáto kvalitne urobená hra by si zaslúžila aj viac. Na druhej strane sa nemusíte báť, že by Vás hra prestala v nejakom momente baviť. Nudiť sa nebudete a hru si celú užijete. A keď k tomu prirátame super cenu a možnosť spoluhráča pozvať do hry bez toho, aby hru vlastnil, tak to je jednoznačne must have hra.
A Way Out je konečne perfektne spravená kooperačná hra. Pre mňa to bola nutnosť a odporúčam ju každému, kto nerád hrá sám. Pomer cena/výkon je skrátka super.
Keďže ja som veľký fanúšik kooperačných hier, tak som sa oznámeniu tejto hry veľmi potešil. Podľa ukážky to vyzeralo tak, že to bude stáť za to. Že by konečne mohla prísť parádna hra pre dvoch hráčov. A tak sa naozaj stalo. Vo väčšine hier Vám kamaráti pomáhajú vystrieľať nepriateľov, sem-tam obaja naraz stlačíte tlačítko alebo zatiahnete za nejakú páčku. Celý čas máte obrazovku rozdelenú (v prípade, že sedíte vedľa seba) alebo vidíte celý čas tú svoju obrazovku. Toto je úplne iný zážitok. Táto hra ukazuje ako má správna kooperačná hra vyzerať.
Na začiatku sa dohodnete kto bude Vincent a kto Leo. Toto sú 2 hlavné postavy, ktoré sa na začiatku hry nepoznajú. Obaja majú rozdielne povahy. Jeden už sedí v base dlhšiu dobu a ten druhý sa do nej akurát dostal. Najprv hráte každý to svoje. Rozprávate sa s väzňami a plníte jednoduché úlohy. Stretávate sa až po nejakom čase a nakoniec si nájdete spoločný cieľ. Spolu sa rozhodnete ujsť z väzenia. Pri tomto úteku sa musíte dopĺňať, pomáhať si a hlavne komunikovať. A práve tu sa mi páči riešenie tejto hry. Niekedy máte rozdelenú obrazovku na 2 rovnaké časti a každý robí niečo iné. Inokedy spolupracujete na spoločnej obrazovke. No nachádzajú sa tu aj pasáže, kde vždy niekto iný je v hlavnej úlohe a druhý sa môže len tak obzerať po okolí a flákať sa. Vtedy nastanú prípady, keď je obrazovka rozdelená v nerovnomernom pomere. A práve aj tieto časti sú spestrením, nakoľko to v iných hrách len tak ľahko neuvidíte, ak vôbec. V hre sa nachádzajú QTE časti, no nekazia zážitok z hry. V pár prípadoch sú 2 cesty a vy sa budete musieť dohodnúť, kto pôjde ktorou. Toto a fakt, že sú momenty, keď každý robíte niečo iné je také malé plus, ktoré Vás môže dotiahnúť hru si zahrať ešte aspoň raz, nakoľko každý robí niečo iné.
Grafika hry je na vysokej úrovni a príbeh je podľa mňa dobre napísaný. Nejedná sa o niečo, čo sme tu ešte nemali, ale do postáv sa naozaj vžijete. Toto všetko zakončuje super kamera a dabing, ktorý Vás do príbehu ešte viac vtiahne. Veľká škoda, že autori nenatiahli trochu hernú dobu. Cca 6 hodín je trošku málo a takáto kvalitne urobená hra by si zaslúžila aj viac. Na druhej strane sa nemusíte báť, že by Vás hra prestala v nejakom momente baviť. Nudiť sa nebudete a hru si celú užijete. A keď k tomu prirátame super cenu a možnosť spoluhráča pozvať do hry bez toho, aby hru vlastnil, tak to je jednoznačne must have hra.
A Way Out je konečne perfektne spravená kooperačná hra. Pre mňa to bola nutnosť a odporúčam ju každému, kto nerád hrá sám. Pomer cena/výkon je skrátka super.
Pro: paráda kooperácia, grafika, príbeh, dabing, cena (platí len jeden hráč)
Proti: herná doba, znovuhrateľnosť (2x je maximum)
SimonEndtHru A Way Out jsem měl s kamarádem vyhlídnutou již delší dobu, naprosto nás totiž uchvátila možnost kooperace a tématika útěku z vězení. Tak moc jsme se na hru těšili, že jsme ji zvládli dohrát za jediné sobotní odpoledne. Mohu s klidem za nás za oba říct, že se jedná o velice vydařenou akční adventůru s velkým, až filmovým příběhem.
Na začátku máte možnost si zvolit mezi dvěmi postavami, přičemž každá má své charakteristické rysy a rozdílné chování i dialogy. Co je ovšem zásadní, obě postavy se ve hře neznají a musíte si k sobě najít cestu a důvěru. Nutno podotknout, že hru lze hrát pouze v kooperaci a přesto, že podporuje jak gaučový multiplayer tak i online, tak je hra ve split screenu téměř po celou dobu. Ale ničemu to v zásadě nevadí.
Po úvodní sekvenci hra vtáhne velice rychle do děje sotva se ve hře rozkoukáte. A že je zde na co se dívat. Hra má velice působivé grafické ztvárnění a obsahuje desítky postav a předmětů, s nimiž lze interagovat. Příběh je poměrně různorodý, skýtá řadu rozhodnutí, pro které se musíte s parťákem dohodnout a často se i při pohybu v prostředí rozdělíte. Celková atmosféra je velice akční, ale zároveň je zde i dostatek klidnějších a vtipnějších pasáží, které prohlubují charaktery obou postav. Příběhově však hra grandiózně vyvrcholí až ve finále, které připomíná filmy od Martina Scorsese plné zvratů.
Celkově je hra velmi podařená, zanechala ve mně i v kamarádovi velké dojmy, které podtrhuje podařený soundtrack. Navíc je zde taková zvláštnost, že stačí, když hru koupí pouze jeden z dvojice a pošle druhému pozvánku, díky které si může hru zdarma zahrát. Hře bych přesto vytkl pár věcí. Je poměrně lehká a v některých akčních pasážích připomíná neohroženého Ramba, na kterého se valí hordy nepřátel. Ve hře je několik rádoby klíčových rozhodnutí, ale prakticky nemají žádnou váhu. Je to asi jako kdybyste se rozhodovali, jestli do domu vlézt dveřmi nebo oknem. Posléze neplní ani funkci si hru zahrát znovu.
Vyplatí se tak investovat pár stovek do této hry v podobě víkendového dobrodružství s vašim parťákem? Za mě určitě ano, vřele doporučuji.
Na začátku máte možnost si zvolit mezi dvěmi postavami, přičemž každá má své charakteristické rysy a rozdílné chování i dialogy. Co je ovšem zásadní, obě postavy se ve hře neznají a musíte si k sobě najít cestu a důvěru. Nutno podotknout, že hru lze hrát pouze v kooperaci a přesto, že podporuje jak gaučový multiplayer tak i online, tak je hra ve split screenu téměř po celou dobu. Ale ničemu to v zásadě nevadí.
Po úvodní sekvenci hra vtáhne velice rychle do děje sotva se ve hře rozkoukáte. A že je zde na co se dívat. Hra má velice působivé grafické ztvárnění a obsahuje desítky postav a předmětů, s nimiž lze interagovat. Příběh je poměrně různorodý, skýtá řadu rozhodnutí, pro které se musíte s parťákem dohodnout a často se i při pohybu v prostředí rozdělíte. Celková atmosféra je velice akční, ale zároveň je zde i dostatek klidnějších a vtipnějších pasáží, které prohlubují charaktery obou postav. Příběhově však hra grandiózně vyvrcholí až ve finále, které připomíná filmy od Martina Scorsese plné zvratů.
Celkově je hra velmi podařená, zanechala ve mně i v kamarádovi velké dojmy, které podtrhuje podařený soundtrack. Navíc je zde taková zvláštnost, že stačí, když hru koupí pouze jeden z dvojice a pošle druhému pozvánku, díky které si může hru zdarma zahrát. Hře bych přesto vytkl pár věcí. Je poměrně lehká a v některých akčních pasážích připomíná neohroženého Ramba, na kterého se valí hordy nepřátel. Ve hře je několik rádoby klíčových rozhodnutí, ale prakticky nemají žádnou váhu. Je to asi jako kdybyste se rozhodovali, jestli do domu vlézt dveřmi nebo oknem. Posléze neplní ani funkci si hru zahrát znovu.
Vyplatí se tak investovat pár stovek do této hry v podobě víkendového dobrodružství s vašim parťákem? Za mě určitě ano, vřele doporučuji.
MortZPokud hrajete rádi coop hry, tohle musíte mít. A Way Out je snad první hra, která se MUSÍ hrát celou dobu ve splistcreenu. Je jedno jestli hrajete přes internet nebo sedíte vedle sebe na gauči, pokaždé je to zábava. Při hraní online bych přeci jen ale doporučil bavit se přes Skype nebo podobně, hra občas vyžaduje dost dobrou kooperaci. Jeden hráč vždy ovládá Vincenta, vězeňského bažanta, a druhý Lea, který už ve vězení nějaký čas je. Leo se postupně dostává ve vězení do potíží, a Vincent mu pomůže. Takhle začne přátelství mezi těmito dvěmi muži, no, a poté se rozhodnou spolu utéct. Příběh je velmi hektický, plný akčních scén, s kamarádem nám dal jen pár chvilek oddychu. Celkově bych příběh označil jako nadprůměrný, a opravdu jsme si ho oba užili. Co bych hře vytknul že v lobby občas nefungovala jak má, a podobně jako interaktivní filmy od Telltale má jen jednu dějovou linii a hrát znova prostě není ono. S kamarádem jsme hru dohráli na jeden zátah, trvalo nám to asi 6 hodin. Bonusem je, že hru musí koupit jen jeden hráč, druhý si stáhne "Trial" verzi, a normálně po připojení na hráče s plnou hrou s ním může hrát celou kampaň.
Pro: Koncept celé hry ve splitscreenu, bezvadná kamera při akčních sekvencích, cena, nutnost vlastnit jen jednu kopii hry
Proti: Drobné problémy připojování do Lobby,téměř nulová replay value
DortíčekHrám čistě pro dva ještě neodzvonilo!
Zdálo se, že čas, kdy jste mohli celé dny propařit s kamarádem na gauči jsou nenávratně pryč, nevzpomínám si na žádnou novou hru (krom lego her a Brother: tale of two sons ehm ehm to je tak trochu stejný autor), kterou byste si mohli zahrát čistě s kámošem a už vůbec ne, kde byste kamaráda opravdu nutně potřebovali.
Od příběhu nečekejte nic velkého, prostě utíkáte z vězení. Některé scény jako by z oka vypadly Útěku z věznice Shawshank (scéna na střeše, bouřka), že si až myslím, že je to záměrné a autor tak skládá skvělému filmu poctu. Máme tu dvě archetypální postavy, Leo - mladý a horlivý a Vincent - starší a rozvážný, nějaké ty pletky se zákonem, krevní mstu, věrné manželky, ukradené klenoty, zlouna s obrovským letním sídlem a tak dále. Rozhodně nic, co by vás překvapilo. Spíš taková poslepovaná klišé.
Herní mechaniky jsou skvělé. Splitscreen běží stále a navíc se často mění v prospěch toho, kdo má víc práce. Rozhodně si oba hráči nedělají to svoje, ale hodně spolupracují. Jeden odvádí pozornost, zatímco druhý krade náčiní nebo dává pozor na procházející strážné zatímco vy se snažíte utéct z cely. Některé věci musíte dělat naráz a dokonce i synchronizovat mačkání tlačítek, aby se vám určitý úkon povedl. Ve hře dostanete i možnost výběru rozhodnutí jako: utéct pod mostem nebo přes něj, stařečky odlákat nebo je přepadnout? Tyhle rozhodnutí však nemají na další děj žádný dopad a jsou čistě pro zpestření hratelnosti. Obzvlášť mě bavily honičky na všech různých dopravních prostředcích (včetně člunu). Drobné minihry jako házení šipek, podkov nebo baseball jsou hezkými detaily.
Skrze hru se dostanete zhruba za nějakých sedm hodin. Vystřídáte různá prostředí, role, dopravní prostředky, honičky a spácháte hromadu zločinů. A i přesto všechno jsem měla občas pocit, že se nudím. Nebylo to ani tak příběhem nebo nedostatkem rozmanitosti, ale ve hře nebyla snad jediná výzva. Umřeli jsem tak dvakrát (a to protože neumím rozeznat pravou od levé) a hra nás celou dobu vedla za ručičku, nějak mi chyběl ten adrenalin. Prostě jsme držely ovladače a spíš sledovaly interaktivní film, než že bychom opravdu hrály.
Je osvěžující po tak dlouhé době dostat do rukou hru, kterou si jinak než ve dvou nezahrajete. I když plést si obrazovky, kde jsem já a kde spoluhráč mi opravdu nechybělo. Navíc pro hraní ve dvou potřebujete jen jednu kopii a to mi od autorů přijde jako skvělý (nejen prodejní) tah.
Zdálo se, že čas, kdy jste mohli celé dny propařit s kamarádem na gauči jsou nenávratně pryč, nevzpomínám si na žádnou novou hru (krom lego her a Brother: tale of two sons ehm ehm to je tak trochu stejný autor), kterou byste si mohli zahrát čistě s kámošem a už vůbec ne, kde byste kamaráda opravdu nutně potřebovali.
Od příběhu nečekejte nic velkého, prostě utíkáte z vězení. Některé scény jako by z oka vypadly Útěku z věznice Shawshank (scéna na střeše, bouřka), že si až myslím, že je to záměrné a autor tak skládá skvělému filmu poctu. Máme tu dvě archetypální postavy, Leo - mladý a horlivý a Vincent - starší a rozvážný, nějaké ty pletky se zákonem, krevní mstu, věrné manželky, ukradené klenoty, zlouna s obrovským letním sídlem a tak dále. Rozhodně nic, co by vás překvapilo. Spíš taková poslepovaná klišé.
Herní mechaniky jsou skvělé. Splitscreen běží stále a navíc se často mění v prospěch toho, kdo má víc práce. Rozhodně si oba hráči nedělají to svoje, ale hodně spolupracují. Jeden odvádí pozornost, zatímco druhý krade náčiní nebo dává pozor na procházející strážné zatímco vy se snažíte utéct z cely. Některé věci musíte dělat naráz a dokonce i synchronizovat mačkání tlačítek, aby se vám určitý úkon povedl. Ve hře dostanete i možnost výběru rozhodnutí jako: utéct pod mostem nebo přes něj, stařečky odlákat nebo je přepadnout? Tyhle rozhodnutí však nemají na další děj žádný dopad a jsou čistě pro zpestření hratelnosti. Obzvlášť mě bavily honičky na všech různých dopravních prostředcích (včetně člunu). Drobné minihry jako házení šipek, podkov nebo baseball jsou hezkými detaily.
Skrze hru se dostanete zhruba za nějakých sedm hodin. Vystřídáte různá prostředí, role, dopravní prostředky, honičky a spácháte hromadu zločinů. A i přesto všechno jsem měla občas pocit, že se nudím. Nebylo to ani tak příběhem nebo nedostatkem rozmanitosti, ale ve hře nebyla snad jediná výzva. Umřeli jsem tak dvakrát (a to protože neumím rozeznat pravou od levé) a hra nás celou dobu vedla za ručičku, nějak mi chyběl ten adrenalin. Prostě jsme držely ovladače a spíš sledovaly interaktivní film, než že bychom opravdu hrály.
Je osvěžující po tak dlouhé době dostat do rukou hru, kterou si jinak než ve dvou nezahrajete. I když plést si obrazovky, kde jsem já a kde spoluhráč mi opravdu nechybělo. Navíc pro hraní ve dvou potřebujete jen jednu kopii a to mi od autorů přijde jako skvělý (nejen prodejní) tah.
Pro: kooperace, herní mechaniky
Proti: příběhová klišé, příliš jednoduché
Emeriss013Máte kamaráda na hraní? Už jste spolu postříleli haldu nacistů, nastříleli nespočet gólů, nebo třeba několikrát zachránili rozpadající se svět? Tak přesně pro vás je tento titul jako dělaný. A v podstatě už vás nemusí ani zajímat, jestli příběh ve hře je dobrý, nebo jestli autoři vymysleli něco naprosto inovativního, tahle hra je hlavně o tom vás donutit spolupracovat a někdy i soupeřit. A to přesně vy chcete!
Na začátku mého komentáře musím všechny upozornit, že čím méně detailů o této hře víte, tím víc si jí užijete a i proto se pokusím hru zhodnotit co nejobecněji. A Way Out je z největší části ovlivněna vlnou moderních adventur, typu Telltale games, nebo Life is Strange, proto se velice často budete procházet po okolí a interagovat se vším co je v dosahu. I taková, běžně nudná, část adventur je ale ozvláštněná různými charaktery obou protagonistů, takže každý na danou věc zareaguje odlišně a když třeba jeden slepici jen osloví, druhý ji prostě chytne a vyhodí do vzduchu . Stejně dlouhou část hry strávíte sledováním filmových cutscén, které vám postupně odhalí příběhové pozadí obou vězňů, jejich charaktery, nebo jejich soukromý život.
Konečně se ale dostáváme k tomu, proč tuto hru vlastně chceme hrát. Nejdůležitějším prvkem celé hry je ale spolupráce. Hra vás neustále vede do míst, kde je potřeba spolupracovat, či k činnostem, na které prostě musíte být dva. Chcete vyšplhat úzkou šachtou? No sami to nezvládnete. Chcete si zahrát dětskou stolní hru? Pokud nepříjde kolega, marně budete sedět u stolu a potupnými hláškami ho vyzývat k souboji. Celou hru tak budete procházet ve splitscreenu a kdykoliv tedy můžete sledovat, co provádí váš spoluhráč. S tím se pojí i brilantně provedené akční scény, kdy kamera plynule přechází od jednoho hráče k druhému a hra před vás staví jednoduchá quick-time eventy. Efektivnost 100% !
Po grafické stránce se samozřejmě hra od malého studia zdaleka nemůže rovnat vysokorozpočtovým titulům z dílen velkých studií a ačkoliv celou hru financovalo nechvalně známé EA, hru vytvářela jen hrstka vývojářů, přesto vše hra vypadá pěkně. Ve vězení není zrovna moc míst, kde by mohla svoji krásu ukazovat. Když však dojde na přírodu, pochvalně můžete pokyvovat hlavou.
Jedinou vadou na kráse je tedy příběh. A nechci abyste mě špatně pochopili, příběh není špatný, bože chraň. Je zde spoustu skvělých scén, postavy mají skutečný charakter, podle kterého také jednají, dialogy jsou zajímavé a často i vtipné, jen zde hraje roli několik aspektů, které celý ten dojem mírně kazí. Začnu těmi drobnějšími věcmi. Několikrát jsem narazil na určitou nelogičnost, nebo spíše neproveditelnost situací do kterých se Leo s Vincentem dostávali. Vedle toho je zde i určitá jednoduchost příběhu, který, ale ve srovnání se současnou kinematografií, na tom zas tak špatně není. Také to že zde na vás čeká několik rozhodnutí, které ale ve finále žádný vliv na to co se stane o 5 minut později stejně nemá. Pro mě však nejhorší bylo to že ta hra má pouze +- 7 hodin. A tím nechci říct že je to málo, ono je to na hru této velikosti a za tuto cenu více než dost, ale je to málo pro to, co tím vývojáři chtěli předat. Dokážu si tedy představit, že pokud bych s oběma charaktery byl o několik hodin déle, víc řešil jejich osudy, dál poznával jejich minulost, nešlo by jen o to že postava kamaráda vedle v křesle je v průšvihu a já mu musím zas a znova zachraňovat kejhák, ale o to že třeba Lee může umřít a mě by to třeba mohlo mrzet. No myslím že všichni kdo to dohráli mě chápou. Každopádně celá story je tak perfektně podávána že přes to všechno na mě finální produkt udělal veliký dojem.
Každopádně suma sumárum jsem této hře udělil 90%, protože jsem si ji náramně užil ,né jednou, né dvakrát, ale třikrát. Hrát to pokaždé s někým dalším má své kouzlo a vždy čekáte, jak na danou situaci různí lidé zareagují. Navíc oceňuji politiku, se kterou Hazelight studio přišlo, a to že stačí pouze jeden vlastník kopie a kohokoliv dalšího může do hry zadarmo pozvat. Ve výsledku tedy máte sice hru za 800 Kč, ale díky velice benevolentnímu způsobu připojování dalších hráčů, není problém hru koupit s druhým kamarádem na půl. Tak se vám do ruky dostane výborná kooperační zábava třeba za pouhých 400 Kč.
Na začátku mého komentáře musím všechny upozornit, že čím méně detailů o této hře víte, tím víc si jí užijete a i proto se pokusím hru zhodnotit co nejobecněji. A Way Out je z největší části ovlivněna vlnou moderních adventur, typu Telltale games, nebo Life is Strange, proto se velice často budete procházet po okolí a interagovat se vším co je v dosahu. I taková, běžně nudná, část adventur je ale ozvláštněná různými charaktery obou protagonistů, takže každý na danou věc zareaguje odlišně a když třeba jeden slepici jen osloví, druhý ji prostě chytne a vyhodí do vzduchu . Stejně dlouhou část hry strávíte sledováním filmových cutscén, které vám postupně odhalí příběhové pozadí obou vězňů, jejich charaktery, nebo jejich soukromý život.
Konečně se ale dostáváme k tomu, proč tuto hru vlastně chceme hrát. Nejdůležitějším prvkem celé hry je ale spolupráce. Hra vás neustále vede do míst, kde je potřeba spolupracovat, či k činnostem, na které prostě musíte být dva. Chcete vyšplhat úzkou šachtou? No sami to nezvládnete. Chcete si zahrát dětskou stolní hru? Pokud nepříjde kolega, marně budete sedět u stolu a potupnými hláškami ho vyzývat k souboji. Celou hru tak budete procházet ve splitscreenu a kdykoliv tedy můžete sledovat, co provádí váš spoluhráč. S tím se pojí i brilantně provedené akční scény, kdy kamera plynule přechází od jednoho hráče k druhému a hra před vás staví jednoduchá quick-time eventy. Efektivnost 100% !
Po grafické stránce se samozřejmě hra od malého studia zdaleka nemůže rovnat vysokorozpočtovým titulům z dílen velkých studií a ačkoliv celou hru financovalo nechvalně známé EA, hru vytvářela jen hrstka vývojářů, přesto vše hra vypadá pěkně. Ve vězení není zrovna moc míst, kde by mohla svoji krásu ukazovat. Když však dojde na přírodu, pochvalně můžete pokyvovat hlavou.
Jedinou vadou na kráse je tedy příběh. A nechci abyste mě špatně pochopili, příběh není špatný, bože chraň. Je zde spoustu skvělých scén, postavy mají skutečný charakter, podle kterého také jednají, dialogy jsou zajímavé a často i vtipné, jen zde hraje roli několik aspektů, které celý ten dojem mírně kazí. Začnu těmi drobnějšími věcmi. Několikrát jsem narazil na určitou nelogičnost, nebo spíše neproveditelnost situací do kterých se Leo s Vincentem dostávali. Vedle toho je zde i určitá jednoduchost příběhu, který, ale ve srovnání se současnou kinematografií, na tom zas tak špatně není. Také to že zde na vás čeká několik rozhodnutí, které ale ve finále žádný vliv na to co se stane o 5 minut později stejně nemá. Pro mě však nejhorší bylo to že ta hra má pouze +- 7 hodin. A tím nechci říct že je to málo, ono je to na hru této velikosti a za tuto cenu více než dost, ale je to málo pro to, co tím vývojáři chtěli předat. Dokážu si tedy představit, že pokud bych s oběma charaktery byl o několik hodin déle, víc řešil jejich osudy, dál poznával jejich minulost, nešlo by jen o to že postava kamaráda vedle v křesle je v průšvihu a já mu musím zas a znova zachraňovat kejhák, ale o to že třeba Lee může umřít a mě by to třeba mohlo mrzet. No myslím že všichni kdo to dohráli mě chápou. Každopádně celá story je tak perfektně podávána že přes to všechno na mě finální produkt udělal veliký dojem.
Každopádně suma sumárum jsem této hře udělil 90%, protože jsem si ji náramně užil ,né jednou, né dvakrát, ale třikrát. Hrát to pokaždé s někým dalším má své kouzlo a vždy čekáte, jak na danou situaci různí lidé zareagují. Navíc oceňuji politiku, se kterou Hazelight studio přišlo, a to že stačí pouze jeden vlastník kopie a kohokoliv dalšího může do hry zadarmo pozvat. Ve výsledku tedy máte sice hru za 800 Kč, ale díky velice benevolentnímu způsobu připojování dalších hráčů, není problém hru koupit s druhým kamarádem na půl. Tak se vám do ruky dostane výborná kooperační zábava třeba za pouhých 400 Kč.
Pro: Kooperace, Akční scény, Charaktery, Proměnlivost herních stylů
Proti: Nedostatek času pro vztah s postavami, Nelogické příběhové zkratky, Nedůležitost rozhodnutí
bukrrCZA Way Out pracuje s neustálým splitscreenem snad po celou dobu hraní a pracuje s ním skvěle. To že vy zrovna děláte něco důležitého, neznamená, že váš parťák bude stát a nic nedělat. V několika málo situací se musíte s parťákem načasovat akci nebo se případně nějak doplnit. Samozřejmě, pokud to hrajte s parťákem na jedné konzoli, můžete se v klidu slovně domluvit, stejně tak pokud to hrajete po internetu, ale když vidíte obrazovku toho druhého, který se zrovna na něco chystá a vy víte, že musíte udělat tohle nebo tohlecto a dokážete se sehrát bez toho, aniž byste se na vše museli domlouvat, hra krásně odsýpá a můžete si v klidu a nerušeně vychutnat příběh Lea a Vincenta. Svěže působí výplňové aktivity, na které během hraní narazíte. Ať už se bavíme o házení podkovou či odpalování baseballového míčku. Samozřejmě u takovýchto aktivit nechybí tabulka se skóre, takže se může klidně stát, že se oddechové hraní přehoupne na nervy drásající soutěž.
Příběh, dialogy a postavy jsou skvělé. Postavy mají charakter a není to jen v určitých situacích, jako třeba když si máte vybrat mezi násilnou či nenásilnou možností postupu, ale chovají se tak, jak byste podle jejich popisu a jejich příběhu čekali. Celá hra je vlastně skvělý film, takže podle toho také vypadají filmečky či dialogy mezi postavami. Příběh není sám o sobě tak skvělý, ale filmové zpracování hry ho dokáže vyprávět hezky a neměl by být žádný problém s tím, abyste se nechali ukonejšit touhle a tamtou scénou, kterou už jste viděli několikrát. Samotné zakončení bylo naprosto fenomenální. Posledních 15 minut hry jsme s parťákem jen koukali a ani nedutali.
Ve hře je několik skvělých částí, které vás dokáží rozpumpovat. Problém je v tom, že v podstatě neexistuje možnost, jak takovou část pokazit (špatně zatočíte nebo nezmáčknete tlačítko včas) a to obzvlášť v situaci, kdy hru hrají dva "hardcore hráči". Do jisté míry to supluje vaše snaha o to, abyste to nepokazili tomu druhému, ale to vydrží také jen nějakou tu chvilku. Co se příběhu týká, hra se nevyhne několika klišoidním situacím nebo scénám, ale nejedná se nic nepřekonatelného.
A Way Out není dokonalá hra, vlastně na vás budete působit tím "nevyužitý potenciál" pocitem, ale díky jedinečnému zážitku z ní, překousnete a překouknete její chybky a neduhy. Nebo byste aspoň měli, protože na takhle zábavný coop, v krasné grafice, se slušnou herní dobou a skvělým příběhem jen tak nenarazíte.
Herní výzva 2018 - 8. "V zemi nikoho"
Příběh, dialogy a postavy jsou skvělé. Postavy mají charakter a není to jen v určitých situacích, jako třeba když si máte vybrat mezi násilnou či nenásilnou možností postupu, ale chovají se tak, jak byste podle jejich popisu a jejich příběhu čekali. Celá hra je vlastně skvělý film, takže podle toho také vypadají filmečky či dialogy mezi postavami. Příběh není sám o sobě tak skvělý, ale filmové zpracování hry ho dokáže vyprávět hezky a neměl by být žádný problém s tím, abyste se nechali ukonejšit touhle a tamtou scénou, kterou už jste viděli několikrát. Samotné zakončení bylo naprosto fenomenální. Posledních 15 minut hry jsme s parťákem jen koukali a ani nedutali.
Ve hře je několik skvělých částí, které vás dokáží rozpumpovat. Problém je v tom, že v podstatě neexistuje možnost, jak takovou část pokazit (špatně zatočíte nebo nezmáčknete tlačítko včas) a to obzvlášť v situaci, kdy hru hrají dva "hardcore hráči". Do jisté míry to supluje vaše snaha o to, abyste to nepokazili tomu druhému, ale to vydrží také jen nějakou tu chvilku. Co se příběhu týká, hra se nevyhne několika klišoidním situacím nebo scénám, ale nejedná se nic nepřekonatelného.
A Way Out není dokonalá hra, vlastně na vás budete působit tím "nevyužitý potenciál" pocitem, ale díky jedinečnému zážitku z ní, překousnete a překouknete její chybky a neduhy. Nebo byste aspoň měli, protože na takhle zábavný coop, v krasné grafice, se slušnou herní dobou a skvělým příběhem jen tak nenarazíte.
Herní výzva 2018 - 8. "V zemi nikoho"
jones1240Svěží, originální, zajímavý příběh spolu s charaktery na kterých vám bude záležet... no nic z toho tady nečekejte. A Way Out totiž nabízí mizerný scénář, směšné dialogy, okaté hraní na city a i příběh který má větší spoustu logických mezer. To na čem ale hra stojí je co-op a hromada různých miniher či quick-time eventů které vás vždycky s kamarádem navnadí hrát dál. No každopádně jdeme si to více rozebrat... každopádně varuji slovo mizerný scénář tu budu opakovat asi až křečovitě často ! :D
Celé dobrodružství začíná ve vězení ve kterém se nově ocitá Vincent který se brzy po svém ubytování seznámí skrze bitku s Vincentem. Pokud se o hru trochu více zajímáte tak jste o "proslulé" vězeňské bitce určitě slyšeli, jde totiž o to že vypadá neskutečně efektivně. Kamera během ní kolem vás krouží a plynule přechází z jedné postavy na druhou. Takovéhle scény jsou právě hlavním hnacím motorem celé hry. Abych ten příběh takhle ihned nezazdil tak ještě zmíním což už asi pro vás spoiler nebude, že se i z vězení dostanete a hra vás tak nějak seznamuje s poměrně nudnou a fádní historií postav. Samotná historie a život postav bohužel selhává v tom že není představena zajímavě a kvůli herní době i značně urychleně a vám je to celé úplně jedno. Nemluvně o tom že vám bude od začátku jasné že se něco úplně posere a konec bude emocionálně tlačit na pilu.
Během hry také naprosto nefungují dojemné momenty které by vás měli nějak chytit za srdíčko... bohužel se u nich chytíte spíše za čelíčko. Například scéna kdy se jeden z hlavním protagonistů setkává se svým dítětem ta scéna kvůli nedostatku prostoru vyznívá do prázdna a je tam jen aby jí tvůrci mohli stereotypně a okatě hodit do závěru. Když už kritizuji příběh tak nesmím opomenout i místy otřesné dialogy které místy bolí a jsou psány dost nudně. Hra také sama neví jestli chce vyprávět nějakou buddy road trip komedii nebo Thriller, nic jí z toho ale nejde. Scénář jak jsem zmiňoval je fádní a mizerný z důvodu že mu schází nějaký prvek originality a celý příběh vlastně naprosto vyšumí do prázdna a slouží jako důvod k tomu aby jste se naháněli po různých lokacích.
Postavy jsou klišé a ničím zajímavé figurky pohánějící děj kupředu, jsou vám jedno, nejsou ničím zajímavý a jejich charakter a osobnost je až příliš vyhraněná a svázaná... takže NUUUDÁÁÁ
Teď ale přijde menší salva pozitiv. Celá hra jak jsem zmiňoval výše staví na super akčních sekvencích a minihrách. Je pravda že hodně akčních scén spočívá v tom že někam běžíte či mačkáte v quicktime eventu ale ono je to prostě zábavné když se to střídá s kámošem a vy pak vidíte jak on si počíná, navíc kamera a celkově provedení je opravdu na skvělé filmové úrovni a jde tam jasně vidět proč je Josef Fares uznávaný režisér akčních scén. Super také je že se budete bavit nad tím jak spoluhráč něco zmrví či budete při pádlování na sebe řvát kdo bere jakou stranu. V těchhle částech je hra super a s kamarádem se u toho budete poměrně dost bavit.
Pak ale přijde část adventurní... Ta slouží jen k tomu aby se natáhla herní doba. Navíc ty adventurní úkony jsou výběr z toho nejhoršího co může tento žánr nabídnout. Ukázková situace je například ta kde musíte propašovat kámoše ve vozíku na prádlo. Nejdříve vezmete volně ležící prádlo to tam hodíte, pak tam vleze kámoš a dostane se do další místnosti. Vy následně rozpoutáte hádku tím že řeknete že kolega vedle něj říkal nevhodné věci o jeho matce a konec. Tadáááááá, fakt zábava co ? Nebo když musíte vyměnit pneumatiku to je taky úmorná scéna.
V těchto momentech jsme s kamarádem mluvili o tom co je nového a pili kafe, bylo nám jedno co se děje, mechanicky jsme to vykonali a hra pokračovala. Právě když už se u hry začnete hodně nudit tak vám tam v pálí akční sekvenci co vás napumpuje a díky tomu jste hru schopni dohrát. Jo a přestřelky na konci kdy hra ze sebe dělá TPS radši ani nebudu zmiňovat jelikož jsou kostrbaté a dost nepohodlné díky adventurnímu pohybu postav.
Celá hra je jinak dost lineární pouze s několika odbočkami kdy něco můžete udělat jen podle Vinceta nebo Lea a musíte se s kámošem shodnout jakou cestou to bude, po chvilce se ale zase body protnou a volba nebude mít prakticky žádný vliv na příběh.
Co se týče grafické stránky tak na PS4 bylo několik glitchů a grafických chyb nemluvně o tom že místy obličeje postav vypadali neskutečně ošklivě a jindy zase pěkně. Vizuál hry ale je na dobré úrovni a takové lesní lokace vypadají nádherně.
No je čas na finální sumarizaci: A Way Out stojí na adrenalínové akci kterou si s kamarádem užijete, jinak se jedná o chladně udělanou hru která je jedno velké klišé a ještě ke všemu MIZERNĚ NAPSANÉ. Pokud si tu hru váš kámoš koupí určitě to s ním zkuste, dejte to na jeden zátah a nejlépe u jednoho z vás doma, nebo to kupte ve slevě. 899 Kč mi upřímně přijde trochu moc na to jaká hra je, místy jsem měl totiž pocit že hraji nějakou budgetovku s dobrými nápady které dělá distribuci TOP CD a prodává jí v Globusu.
Celé dobrodružství začíná ve vězení ve kterém se nově ocitá Vincent který se brzy po svém ubytování seznámí skrze bitku s Vincentem. Pokud se o hru trochu více zajímáte tak jste o "proslulé" vězeňské bitce určitě slyšeli, jde totiž o to že vypadá neskutečně efektivně. Kamera během ní kolem vás krouží a plynule přechází z jedné postavy na druhou. Takovéhle scény jsou právě hlavním hnacím motorem celé hry. Abych ten příběh takhle ihned nezazdil tak ještě zmíním což už asi pro vás spoiler nebude, že se i z vězení dostanete a hra vás tak nějak seznamuje s poměrně nudnou a fádní historií postav. Samotná historie a život postav bohužel selhává v tom že není představena zajímavě a kvůli herní době i značně urychleně a vám je to celé úplně jedno. Nemluvně o tom že vám bude od začátku jasné že se něco úplně posere a konec bude emocionálně tlačit na pilu.
Během hry také naprosto nefungují dojemné momenty které by vás měli nějak chytit za srdíčko... bohužel se u nich chytíte spíše za čelíčko. Například scéna kdy se jeden z hlavním protagonistů setkává se svým dítětem ta scéna kvůli nedostatku prostoru vyznívá do prázdna a je tam jen aby jí tvůrci mohli stereotypně a okatě hodit do závěru. Když už kritizuji příběh tak nesmím opomenout i místy otřesné dialogy které místy bolí a jsou psány dost nudně. Hra také sama neví jestli chce vyprávět nějakou buddy road trip komedii nebo Thriller, nic jí z toho ale nejde. Scénář jak jsem zmiňoval je fádní a mizerný z důvodu že mu schází nějaký prvek originality a celý příběh vlastně naprosto vyšumí do prázdna a slouží jako důvod k tomu aby jste se naháněli po různých lokacích.
Postavy jsou klišé a ničím zajímavé figurky pohánějící děj kupředu, jsou vám jedno, nejsou ničím zajímavý a jejich charakter a osobnost je až příliš vyhraněná a svázaná... takže NUUUDÁÁÁ
Teď ale přijde menší salva pozitiv. Celá hra jak jsem zmiňoval výše staví na super akčních sekvencích a minihrách. Je pravda že hodně akčních scén spočívá v tom že někam běžíte či mačkáte v quicktime eventu ale ono je to prostě zábavné když se to střídá s kámošem a vy pak vidíte jak on si počíná, navíc kamera a celkově provedení je opravdu na skvělé filmové úrovni a jde tam jasně vidět proč je Josef Fares uznávaný režisér akčních scén. Super také je že se budete bavit nad tím jak spoluhráč něco zmrví či budete při pádlování na sebe řvát kdo bere jakou stranu. V těchhle částech je hra super a s kamarádem se u toho budete poměrně dost bavit.
Pak ale přijde část adventurní... Ta slouží jen k tomu aby se natáhla herní doba. Navíc ty adventurní úkony jsou výběr z toho nejhoršího co může tento žánr nabídnout. Ukázková situace je například ta kde musíte propašovat kámoše ve vozíku na prádlo. Nejdříve vezmete volně ležící prádlo to tam hodíte, pak tam vleze kámoš a dostane se do další místnosti. Vy následně rozpoutáte hádku tím že řeknete že kolega vedle něj říkal nevhodné věci o jeho matce a konec. Tadáááááá, fakt zábava co ? Nebo když musíte vyměnit pneumatiku to je taky úmorná scéna.
V těchto momentech jsme s kamarádem mluvili o tom co je nového a pili kafe, bylo nám jedno co se děje, mechanicky jsme to vykonali a hra pokračovala. Právě když už se u hry začnete hodně nudit tak vám tam v pálí akční sekvenci co vás napumpuje a díky tomu jste hru schopni dohrát. Jo a přestřelky na konci kdy hra ze sebe dělá TPS radši ani nebudu zmiňovat jelikož jsou kostrbaté a dost nepohodlné díky adventurnímu pohybu postav.
Celá hra je jinak dost lineární pouze s několika odbočkami kdy něco můžete udělat jen podle Vinceta nebo Lea a musíte se s kámošem shodnout jakou cestou to bude, po chvilce se ale zase body protnou a volba nebude mít prakticky žádný vliv na příběh.
Co se týče grafické stránky tak na PS4 bylo několik glitchů a grafických chyb nemluvně o tom že místy obličeje postav vypadali neskutečně ošklivě a jindy zase pěkně. Vizuál hry ale je na dobré úrovni a takové lesní lokace vypadají nádherně.
No je čas na finální sumarizaci: A Way Out stojí na adrenalínové akci kterou si s kamarádem užijete, jinak se jedná o chladně udělanou hru která je jedno velké klišé a ještě ke všemu MIZERNĚ NAPSANÉ. Pokud si tu hru váš kámoš koupí určitě to s ním zkuste, dejte to na jeden zátah a nejlépe u jednoho z vás doma, nebo to kupte ve slevě. 899 Kč mi upřímně přijde trochu moc na to jaká hra je, místy jsem měl totiž pocit že hraji nějakou budgetovku s dobrými nápady které dělá distribuci TOP CD a prodává jí v Globusu.
Pro: Akční sekvence, kamera a filmovost, některé nápady, s kámošem je to zábava
Proti: Mizerný scénář, umělé hraní na city, špatné a plytké dialogy, adventurní části, postavy, nevýrazný soundtrack
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
-
Failer59
PC
75
32 dní -
Yamesse
PC
60
86 dní -
ClassicMan
PC
60
96 dní -
Turbíček
PC
60
101 dní -
borac555
PC
90
107 dní
Statistiky
- Id hry:
- 14454
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h14454
- Přidána:
- 24.03.2018
6 let a 27 dní
- Hodnocení:
- 164 (30-100 %)
- Komentářů:
- 24
- Oblíbenost:
-
13
37
-
3
171
- Návštěvnost:
- 21642× (celkem)
- 312× (poslední měsíc)
- 54× (poslední týden)
- 7× (dnes)
Pro: Hezká grafika, ultimátní využití coop hratelnosti, příběh, různorodost gameplaye, kamera, spousta nepovinných miniher
Proti: Minihry jsou často jednoduché, místy trochu nelogičnosti, mohlo by to být trochu delší