@
Artran (14.05.2014 14:04): Díky za info. Osobně nijak zásadně proti parserům nejsem (např. Trilby's Notes se hrálo velmi dobře), ale chápu, že nové hráče (což jsem částečně i já, jelikož jsem žádný starý King's Quest nehrál) asi zrovna nepřiláká (zvlášť pokud neumí psát všemi deseti). Na parserech mi vadí, že člověk nikdy neví, jestli na něco důležitého nezapomněl. Na druhou stranu je ale možnost (jak už jsi psal) mít ve hře reakce pomalu na každou blbost. Obecně proto budou asi parsery náročnější nejen pro hráče, ale také vývojáře, proto je asi dnes už (alespoň v grafických adventurách) příliš nepotkáváme.
Nedokážu posoudit, jak moc přidává parser hře tu hloubku, ale co jsem viděl původní King's Quest II, tak mi přišel (z hlediska propracovanosti světa, postav atd.) velmi jednoduchý (až dětinský). Předtím jsem totiž hrál právě remake od AGD. Co se týče toho masochismu, měl jsem konkrétně na mysli, že jsem zkoušel hrát buď první nebo druhý díl (teď už nevím) a pořád jsem se jen o něco zasekával, někam dojít tak byla docela otrava.
Rozhodně samozřejmě netvrdím, že původní KQ jsou špatné hry (kdoví, jak by se bez nich vůbec vyvíjel adventurní žánr), jen to u mě prostě vyhrávají (AGD) remaky (z hlediska přístupnosti - ovládání, žádné situace, které není možné dohrát atd., rozšířený svět v KQ2, skvělý soundtrack v KQ3 a i ta grafika). Kdyby neexistovaly, nevím, jestli bych se vůbec donutil původní KQ (do)hrát. (Takový Quest for Glory II už vypadá docela rozumně, přesto jsem ho nikdy nerozehrál právě kvůli ovládání.) Možná ale někdy vyzkouším aspoň ten oficiální remake KQ1.
Samozřejmě remaky jsou "jen" remaky (i když třeba KQ2 remake rozšiřuje hru významně, v KQ3 je výborná hudba atd.) a je těžké je porovnávat s adventurami s vlastním příběhem, prostředím atd. Každopádně si myslím, že to hlavní - KQ svět, atmosféru i hratelnost - převádí do podoby přijatelné pro větší počet hráčů (zejména ty, kteří původní KQ nikdy nehráli) velmi dobře.
P. S. Já jsem spíš takový archeolog lenoch - raději se podívám na hru (let's play nebo walkthrough), když ji hraje někdo jiný (typicky přes YouTube), než abych se do toho pouštěl sám. (Platí pro opravdu staré hry, tedy většinou ty z osmdesátých let.)