@
Zero (14.05.2013 18:53): Tak největším kladem je určitě setting - magie a technologie jakožto vzájemně protichůdný způsob uchopování světa. Zatímco magie přírodní zákony deformuje, technologie jich využívá (tam platí to, co v našem univerzu). Magie a technologie se tak vzájemně vylučují, při jejich střetu vzniká trhlina, anomálie... Zároveň platí, že čím více pracuješ s technologiemi, resp. s magií, tím více ti stoupá "aptitude" (něco jako způsobilost k magii/technologii), takže se stáváš rezistentní vůči opaku, ale zároveň ho snáze překonáváš - střely se tak např. od mága odklání, případně v jeho přítomnosti selhávají přístroje, a na druhou stranu zase kouzla selhávají kolem technologa. Máš-li ale výrazně vyšší aptitude než protivník, tzn. jsi-li např. o dost lepší technolog než on mág, tak zatímco jeho kouzla na tebe skoro nepůsobí, ty jeho bariéru svými zbraněmi hravě překonáváš (zároveň tam jsou klasické meče, luky apod., které jsou neutrální - nijak se netýkají technologie a magie)... Tohle paradigma je krásně zpracováno ve hře jakožto universu (příběh, knížky, které ve hře nacházíš, celkový setting), ale i v herních mechanikách. Hlavně ti hraní za technologa dává uplně jiný feeling než za mága; jsou to dva odlišné zážitky... Jako technolog hledáš schémata, sbíráš předměty, jejich kombinací si stavíš vlastní zbraně, mechanické/energo zbroje atd. atd. Při hraní za mága si připadáš jako při klasickém fantasy (v dobrém slova smyslu), ale zároveň máš pocit, že děláš něco tajemného a vyjímečného, protože ve světě letí hlavně technologie. Celkově pak hlavní síla vyvěrá z toho, jak je to univerzum vystavěné a promyšlené a jak krásně je rozpor magie a techniky zakomponován do hry a celé se to projevuje na hráčově zážitku. Atmosféra toho světa je prostě úžasná, cítíš tam tu prastrarost a sílu magie, přestože už na ústupu (alespoň v civilizovaném světě) a do toho tam běhají viktoriánské postavy, se kterými mluvíš jazykem 19. století. Je to bizarní, ale fakt to funguje, akorát do toho světa musí člověk trochu proniknout. Nejvíce mě ale fascinuje, že ti ten svět nikdo takříkajíc "necpe". Příběh/narace + svět jsou vystavěny tak, že hráč je ten, kdo ten svět objevuje a interpretuje - nikdo ti nic sáhodlouze nevysvětluje, nikdo tě do ničeho neuvádí, ty sám ten svět objevuješ... A tohle udělat dobře, je IMHO fakt velké umění... Zároveň mají promakaných spoustu podrobností; nnapř. témata rasismu, rasových specifičností apod.
Obrovská síla je pak v totální volnosti v utváření vlastní postavy. Jak jsi asi pochopil, magie a technologie nejde dost dobře dohromnady, přesto ti hra nijak nebrání v tom, aby sis udělal jakékoliv kombinace tě napadnou. K tomu si přidej např. schopnost přesvědčeování, kterou ve hře využiješ opravdu hodně a máš obrovskou plejádu možností.
Velkou silou a zároveň i slabinou jsou questy. Jak už jsem psal, některé nejsou nic moc, ale spousta jich je opravdu skvělých a hlavně fakt originálních. A nerudukují se nutně na posekej/přines. máš tam trochu konspiračních teorií, detektivní práce, práce pro městské podsvětí, můžeš být velvyslancem atd. atd. Jo a je opravdu zábava tu hrát za zlou postavu, je tomu věnována dost velká péče... Dobré taky je, že hra je openworld, bohužel tě hlavní linka nutí jít po jasně vymezených kolejích...
Při hodnocení Arcana IMHO nelze postupovat stylem: klady/zápory, protože jednotlivé aspkety si tu prostě nejsou vzájemně rovny. Kdybych měl při hodnocení takhle postupovat, tak tu hru sestřelím, protože z hlediska hratelnosti (herních mechanismů) do velké míry vůbec nefunguje... Navíc je téměř nehratelná bez komunitních pathců. Arcanum je tak v první řadě hra nedodělaná, nikoliv zprasená... A to se pak nějak systematicky těžko hodnotí.