Hard to Be a God

Dohráno! Konečně se mi to povedlo a nebylo to vůbec lehké. Ke konci hry na mě opět vyskočily nějaké bugy a obzvláště dva mě potrápily, protože mi blokly cestu dál. Jejich řešení povím později.

Hard to be a God je dosti zapadlé RPG, které mě velmi upoutalo zajímavým nápadem příběhu, který mi ale přijde, teď, čerstvě po dohrání, trestuhodně nevyužitý. Nevím, jak moc se hra držela stejnojmenné knižní předlohy bratří Strugackých, ale z takového namětu se dalo vytřískat o mnoho více. Takhle zůstal jen tuctový příběh se sbíráním kousků mapy, které končí vcelku slušným vyvrcholením. Ten zbytek byl ale vesměs klasický.

Dialogů je fakt hodně a dost mě mrzí, že oproti Zaklínači či Gothicovi jsou napsány strašně neosobitě a proto mě místy ani nebavilo je číst. Jednotlivé charaktery NPC jsou všelijaké, jenom ne výrazné. Navíc se hrdina občas chová jako naprostej pitomec a ignorant. Možnost volby při dialozích je minimum a nechápu, proč jsem musel neustále otrocky klikat na jednu jedinou větu v menu. Bylo by lepší, kdyby šlo o normální rozhovor a okno by se objevilo pouze tehdy, pokud by byla možnost volby. Oproti konkurenci za tohle palec dolů.

Samotná hratelnost je též taková nemastná neslaná. Souboje jsou formou hack’n’slash a taktika to moc roli nehraje. Podmínkou je mít u sebe hromady lektvarů. Bojovat se sice dá opatrně a s minimální ztrátou života, ale vzhledem k tomu, že nepřátel jsou vyloženě hordy, to není moc zábavné. Questy jsou průměrné, některé jsou originální, ale většina jich je formou „dones, zabij, přines“ s velmi otravným cestováním (divím se, že na mě okolí po desátém proběhnutí nepokřikovalo „Run Forest, Run!“). Některé vzdálenosti jsou opravdu neúnosné a koně přes hranice brát nelze. Hraje se to sice z třetího pohledu, ale kamera je fixnutá hrdinovi za zády a vždy je směrem dolu k zemi a na mě to působilo fakt otravně. Po cestě jsem neviděl příliš daleko před sebe a na nějaké kochání se noční oblohou, či dalekými hrady jsem mohl zapomenout. Chápu ale proč to tak je. Hra využívá jakýsi engine, který nehorázně připomíná strategii, a tedy není na RPG z třetí osoby stavěný. Navíc nevypadá moc hezky.

Pochválit musím hromadu itemů a možností oháknut si hlavního hrdinu. Zbraní a oblečení je hodně a je sranda si je přehazovat. Jednou jsem se procházel lesem oblečený jako Marigold, potom jsem se plížil městem jako Ezio Auditore, pak jsem zas pochodoval hradem jako D'Artagnan atp. Jednoduše si s tím člověk vyhraje, ale zase prosím nečekejte další The Sims. Trochu mě mrzela nemožnost nastavit si sety, a proto jsem musel jednotlivé části oblečení vždy ručně nastavit. Nejde jenom o obyčejnou vychytávku, styl oblékání určuje, za koho se vydáváte. Pokud nechcete, aby na vás útočili bandité, tak si vezmete zlodějskou kamizolu, boty a kuklu. Pokud chcete přimět bohatého dona, aby s vámi mluvil, musíte si koupit zdobené brnění a vyšívané kalhoty. Jednoduše hadry ovlivňují chování NPC, ale zas tak moc propracované to není, jak by mohlo na první pohled znít.

Dále musím pochválit velmi příjemnou hudbu, škoda jen, že jí nebylo více a tak ve hře zní 3-4 melodie stále dokola. Dále mi vadil častý respawn nepřátel. Pokud jsem určitou oblastí procházel potřetí, už jsem byl fakt na nervy, protože rubat stále silnější protivníky, ale vzhledově na chlup stejné, moc zábava nebyla.

Obtížnost hry je také dosti nevyvážená. Zatímco ze začátku jsem si říkal „no co to kur*a je?“, na konci jsem byl opravdu bůh a kosil jsem nepřátele po desítkách. Pravda, svou roli v tom hrály lektvary. Nejhorší pasáž byla ta v posmrtném světě, kdy jsem neměl žádné léčivé elixíry a musel jsem se nepochopitelně prorubat hordou podivných bestií, které vypadaly jak časožrouti a do okolního dětí moc nezapadaly. Stejně tak úplně poslední pasáž mi přišla trochu nedomyšlená. Rozhodně VŠEM hráčům doporučuju na poslední část své poutě mít u sebe alespoň 100 léčivých lektvarů, jinak budete na konci v háji, protože hrdina se jinak léčit neumí. Je tu sice nějaká ta regenerace, ale ta je strááášně pomalá.

A to by mělo být tak všechno. Na HtbaG je vidět, že je to budget a hra nenaplnila svůj velký potenciál. Chtělo by to pořádný engine, pořádné tvůrce a větší rozpočet. Takhle jde jen o další normální RPG a lehce nadprůměrnou hru. Za zákeřné bugy srážím 10%, tohle by se v moderní hře objevit nemělo! Celkem tedy 60%

PS: Málem bych zapomněl na ty dva zmiňované bugy. První bug se týká dvou mladých lidí, které dovedete k donovi Piku. Často se stává, že se nespustí skript a úkol nelze splnit – nejde s donem pokecat na správné téma. Řešením bylo restartovat hru a skript se sám od sebe spustil. Nevím, jak je to možné, ale zabralo to a nejen mě. Na netu se to řešilo také.

Druhý bug se týkal neviditelné bariéry v otevřených dveřích (asi hodinu před koncem hry). Řešení je podobné. Stačilo si stoupnout těsně před bariéru, sejvnout hru a ukončit. Po loadnutí hrdina „proskočil“ bariérou a tak se dostal na druhou stranu. Vyhánění buga bugem! :) Zpátky se dá projít normálně.

VŠEM PŘÍPADNÝM HRÁČŮM PŘEJI OPRAVDU PEVNÉ NERVY!