Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura
Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura
82

Komentáře

Napsat vlastní komentář
DrolinDrolin
Dohráno
  • PC 100
Obrovské RPG od bývalých tvůrců Fallouta. V době, kdy jsem hrával především izometrické cRPG hry patřilo a stále patří Arcanum jistě k tomu nejlepšímu. Potěšující je i to, že jde vlastní cestou a hratelnost ozvláštňuje ne až tak časté steampunkové zasazení kombinující magii a technologii.

Samotná hratelnost nepřekvapí (jako vždy u Troiky je skvělá), ale neobvykle široká volba možností hlavního hrdiny již ano. Samozřejmostí je řada vlastností, potěší i dovednosti, jež se musí učit od různých postav světa Arcana, stejně tak možnost najmutí dalších hrdinů, kteří vám pomůžou na cestě po světě. Příběh zpočátku nepůsobí příliš komplikovaně, kdy po havárii Zeppelinu hráč získá od umírajícího gnóma prsten a má vyhledat jeho původního majitele, ale později pomalým tempem přeroste od lokálního problému ke celospolečenské pohromě.

Jednou z hlavních předností je velikost celého kontinentu (ač například nalezení lopaty se v pozdější části stalo takřka neřešitelným problémem), a do jisté míry volné putování s řadou měst plných manufaktur s nelichotivými podmínkami zdejších zaměstnanců, trpasličí doly nebo elfí vesnice položená vysoko v korunách stromů. V téměř každé truhličce či městském odpadkovém koši se nachází něco, co se může později hodit na vytvoření předmětu. Stejná volnost je hráči dána i na vyřešení problému, kdy hned počáteční problém s bandity na mostu je možno vyřešit řadou cest.

Arcanum je prošpikováno i detaily jako body reputace, donášením darů božstvu k jejím svatyním s následným zlepšením schopností nebo jen editor, který bohužel nebyl tak úspěšně komunitou přijat jako u konkurence. Pokud je nějaký důvod, proč se do hry pustit i dnes, pak je to jistě díky výbornému designu světa s možnou realizací vašeho herního alter ega. O čem svědčí i to, že jsem hru po dokončení rozehrál znovu a strávil s ní tak půl roku, což je pro mě věc více než raritní. Nebýt ještě o chlup lepší izometrické trojice (BGII, FO2, PST), hodnocení by mohlo být nejvyšší možné.

Pro: krásná grafika, herní svět se vším co by do něj mělo patřit, obrovská rozloha

Proti: slabší souboje

+43
hanak_v_exiluhanak_v_exilu
Dohráno
  • PC 90
Kuriózně vzhledem ke svému názvu vytvořila Troika Games jen tři hry, z nichž žádná není vyloženě špatná. Dvě z nich se naopak řadí k tomu nejlepšímu ve svém žánru, což je speciálně u Arcana úctyhodný výkon. 

Vývojářský tým se otrkal u Faloutu 1, a na výsledku je to vidět. Mluvím zejména o propracovaném světě, který jsem hledal v radioaktivních pustinách bývalé Kalifornie a nenašel ho tam. Arcanum ho má, a to dokonce v lákavém steampukově-magickém mixu. Hra disponuje unikátní atmosférou podpořenou specifickou hudbou. Musel jsem si na ty tklivé housle chvíli zvykat, ale rozhodně se o soundtracku nedá říci, že by byl zapomenutelný. Jednotlivé lokace se liší nejen melodiemi, ale i architekturou, rasou obyvatel a nezřídka i přístupem k magii a technologii. Ty koexistují ve zájemné křehké rovnováze. Pokud se vychýlí na jednu či na druhou stranu, nastává problém. 

Tímto v pravdě výbušným vztahem je ovliněn i vývoj postavy. Nabídka charakterových vlastností je nebývale široká a podobně je na tom počet cest, jimiž je možné hrdinu vést. Arcanum dává hráči obrovskou volnost. Podařilo se mi ho dohrát s bojovým mágem, s manipulátorem s medovým hlasem, s charismatickým srabem se soukromou armádou společníků i s nelítostnou vraždící mašinou s IQ šumící trávy. Funkčně skloubit technologii a magii se mi ovšem nepodařilo nikdy. Od určité úrovně magické síly je postavám odepřen transport hromadnou dopravou a poté dokonce vstup do jistých obchodů. Podobně je na tom technologie, která neguje magii. Není to žádné zásadní omezení - naopak obohacuje hratelnost. Relevantní jsou obě cesty. Magická je znatelně snazší, technická je nápaditější a více odměňující. 

Příběh je další silnou stránkou Arcana. Spletité pátrání po majiteli svěřeného prstenu se později překlopí do svého druhu iniciačního úkolu, protože přeroste do objasňování následků dávné zrady, jejíž rozřešení se promění v jednu z indicií blížící se celoplanetární bouře. Příběh je neobvykle košatý, plný odboček a osobních zájmů silných hráčů. Nejde do takové hloubky jako u blízkého příbuzného Planescape: Torment, je ovšem mnohem přístupnější a pochopitelný i pro avatary s mírně podprůměrnou inteligencí. 

Sebelepší příběh by byl poloviční bez silných postav. Mlčenlivého Virgila skrývajícího temnou minulost a zarytě kladného Magnuse pozná každý, ale seznam je mnohem delší a bohatší. Téměř v každém městě žijí upovídané figury s barvitými osudy. Někdo se dá naverbovat - za jistých podmínek, jiný odhalí další střípek z mozaiky světa. Přesto mám ke společníkům jednu výtku. Bylo by hezké, kdyby je bylo možné více ovládat. Nezřídka se třeba stávalo, že léčitel tvrdohlavě doplňoval zdraví jen jedné postavě a na umírajícího druha se úplně vykašlal. 

Největší zápor Arcana je ovšem téměř triviální obtížnost. Navzdory perfektnínu questogu klade příběh určitý odpor, a zaseknout se dá u několik logických hádanek, ale to je tak všechno. Za celou hru jsem absolvoval tři těžší souboje, a všechny v první třetině - jeden hned v první vesnici. Strategie je jednoduchá. Jakýkoliv lepší meč, schopnost uhýbání, kouzlo na štít, uzdravující Virgil po boku a nazdar. Psík zachráněný v přístavním městě je prakticky cheat, protože uděluje neskutečné množství poškození. Jediný problém představují potvory tupící zbraně a likvidující brnění - ovšem kvůli ne moc dobře vyladěné ekonomice je to spíše problém logistický, než život ohrožující. Pokud si myslíte, že ruční zbraně jsou příliš silné, tak vězte, že magie je ještě silnější. Základní kouzlo naučitelné na první úrovni je použitelné až do samého závěru hry. Je levné, má obrovský dosah a není proti němu obrana. Tohle všechno platí pro tahový soubojový systém. Při realtime potvory využily své rychlosti a boj končil po pár vteřinách vyloženě neslavně. 

Rozčilující jsou i drobné otravující bugy. Občas se animace zasekla, mizely ikonky společníků, nebo se soubojový systém zacyklil při nekonečném čekání na další tah. Pathfinding funguje velice uspokojivě - až do doby, kdy fungovat přestane. Nic z toho není vyloženě tragické, ale když se sejde víc selhání za sebou, nebudí to dobrý dojem. 

Arcanum je skvělé RPG vytvořené s láskou k žánru. Není tak propracované jako Baldur's Gate, ani tak velebené jako Falout 2, ani tak inovativní jako Planescape: Torment, ale to neznamená, že je výrazně horší, nebo že by mělo být opomíjeno.

Pro: unikátní svět, charismatiční společníci, volnost ve vedení postavy, hudba, příběh, nápadité questy

Proti: souboje jsou směšně jednoduché, občasné bugy, okrajové části světa jsou prázdné, společníci si žijí vlastním životem

+42
HamsterHamster
Dohráno
  • PC 95
Tahle hra je pro mne naprostá srdcovka. O jejích záporech jsem schopný mluvit hodiny. O jejích kladech budu mluvit roky.

Že je mé nejoblíbenější RPG zrovna fantasy, přestože žánr moc nemusím, mluví za vše. Autoři vzali koncept Falloutu a posunuli ho na novou úroveň. Myslím, že řešit to zde do detailů postrádá smysl, protože lidé, co tuto hru hráli se dělí do dvou skupin - Jedni jí pobožně vychvalují a druzí si stěžují na level cap. Jedni z nich plýtvají dechem a druzí časem...

Arcanum je jedním z vrcholů RPG žánru a je jen škoda, že úspěšnost akčních a FPS her, které jsou dnes za RPG vydávány, staví znovudosažení této příčky do pesimistického světla.
+40 +41 −1
ViRusViRus
Dohráno
  • PC 90
Arcanum je po čertech povedené rpg a přesně ten typ hry (pro mne po dlouhé době), kdy si pořád říkáte, ještě jeden level do mé postavy, abych se mohl stát učedníkem, ještě jeden úkol udělám, abych si mohl říct, že jsem ukončil jistou část příběhové linie, a ještě, a ještě… a jdu spát. Jako magicky- technologická mantra. Arcanum je přesně ten typ hry, která nechává vyniknout hráčovu představu o tom, kam budou směřovat kroky jeho avatara, jak bude vypadat a čím se nakonec také stane. Platí to o všech, od krvežíznivého bijce všeho co dýchá, po mírumilovného léčitele, jenž se bude snažit z každé šlamastiky vykecat.

Já, v mém prvním hraní, jsem zvolil typického reka, co bohatým a zlým bere - samozřejmě zásadně po nechtěném upadnutí na mou pyrotechnickou sekeru - a chudým a hodným dává. Vždy ochotný vypomoci těm, co si o to nezapomenou požádat. A že těch žádostí bylo požehnaně, až jsem občas zapomenul na své původní úmysly. Můj "hero" (jak jinak než ViRus - což vedlo i k humorným spojením v rozhovorech) se od počátku zaměřil na chladné zbraně, kapsářství (nejen z poctivého obchodu jest cestovatel živ) a po zkušenostech z Falloutu i na jistý druh komunikace a přesvědčování. S touto trojkombinací, dle mého, by se dalo v klidu vydržet až do samého závěru, ale tím by se hráč ochudil o mnoho kombinací, které zcela mění herní přístup. Hračičkové a hráči s jistým druhem obsese (bažení po splnění všeho do pověstné mrtě), svého hrdinu vytrénují k dokonalosti, naučí ho manuály od získání čisté rudy, až po sestavení mechanické zbroje (každá taková výroba jistě zahřeje na duši) nebo se začnou věnovat magii od základních léčitelských dovedností až po černou necromancii. To je opravdu na každém…

Způsobů, jak se dobelhat konce, je vícero, ale všechny mají něco společné - většina činů sebou nese břímě odpovědnosti a to nejen na přímé osoby, kterým se snažíte pomoci. Tak jak se k nim zachováte, bude se většinou nahlížet i na vás v celém světě Arcana, docela rozlehlého a rozrůzněného. Jsou zde zastoupeny technokratické, magické, chudé, bohaté, tajemné i zcela odporné kouty země a každá tato část má své neskutečné kouzlo, mající až atmosférický pel skutečnosti. Kobky smrdí zatuchlostí, elfí města čistotou, přístavní města skoro až čpí rybinou a takové Vendigrothské ruiny, to je motolice říznutá utopií. Je opravdu lákavé, na chvíli se zastavit a pozorovat dění v těchto lokalitách, občas si s někým jen tak poklábosit (někteří se k vám přidají, což častokrát ulehčí putování a člověk se necítí tak sám), přičemž se podaří, že vydolujete nějaké užitečné informace nebo udáte nalezenou cetku (nalezenců je v této hře opravdu velké množství). Zpočátku (jistota je kulomet), jsem sbíral absolutně všechno, lístky koky, hadry, haraburdí nebo rezaté zbraně, vše s myšlenkou, že se to bude určitě hodit. No ono by se to i hodilo, tedy část určitě, ale opět se dostáváme k důležitosti samotné postavy – pro to, čím se stane, jsou důležité i ty správné nalezené věci. Postupem času se tak stávají jedny předměty nedostatkové a jiné zase zcela bezcenné.

Jiné předměty jsou zase důležité pro splnění jak hlavního questu, tak i těch vedlejších. Ty jsou povětšinou striktně logické a dobře namíchané. Mezi nimi se nacházejí i takové, které se snaží o profouknutí mozkových závitů a že ty mé zažily celkem vichřici.

Z toho, co jsem zatím napsal, se zdá hra jako dokonalá tvář prince Krasoně, leč není to tak úplně pravda. Přece jenom jsou zde malilinkaté jizvičky, kazící jinak esteticky a vůbec povšechně dokonalý zážitek. Nic ale dramatického:

1. Obrovská kupa věci, co jde od počátku hry sbírat (méně je někdy více).
2. Zbytečně je hráč stresovaný tím, jestli prodat či nikoliv (půjde vůbec prodat? Když prodám, naleznu pak?).
3. Nedokonalostí trpí tahový bojový systém, kdy se mi mnohokrát stalo, že přišla řada na protivníka, ale nikdo se nehýbal a na něco se stále čekalo (bylo pak nutné přepnout se do real-time a zase zpět do tahovky).
4. Občasnými chybami trpěl i systém cestování v lokacích pomocí bodů (někdy nebyl problém obejít občana města, jindy jsem se o něj zasekl).
5. Nemožnost loupení peněz po více než 100 zlatých.
6. Nelogičnost chování obyvatel v jistých momentech (páčení občanovy zamčené bedny ani omylem, ale po zcizení klíče od této bedny a následném otevření před občanem samotným žádný problém).
7. A poslední výtku bych měl (zčásti si za to můžu sám) k jistému úkolu, který jsem se snažil nelogicky vyřešit, hra mi mé počínání umožnila, ale už mi neumožnila jej kladně dokončit.
+33
DaemonDaemon
Dohráno
  • PC 95
Tvůrci Falloutu překonali hrou Arcanum sami sebe. Do této hry se proniká déle, na první pohled může odrazovat (slabší grafika, nezvyklý systém vývoje postavy). Každý si k ní musí najít svojí cestičku a ne každému se to povede. Šťastlivci, které tato hra chytne, pak poznají svět Arcanum jako úžasný, propracovaný, fungující a (na poměry her) značně originální. Hráč tak postupně zjišťuje, že i slabá 2D grafika dokáže vykreslit krásná prostředí, že volnost ve vývoji postavy vám umožňuje si vytvořit postavu dle svého gusta a že při hlubším pronikání do hry poznáváte souvislosti světa Arcanum, které na první pohled nejsou tolik zřejmé.
Skutečně nic není do hry plácnuto jen tak. Každá postava, každičký vedlejší úkol (a že jich ve hře je!) má své opodstatnění. Samotný příběh hry, kterému nechybí uvěřitelné zvraty, pak není v tomto světě ani tak zasazen jako je jeho nedílnou součástí.
Jistě, hra má hodně různých chyb, ale jakmile vás atmosféra Arcana doslova pohltí, stávají se tyto chyby absolutně nepodstatnými. Arcanum se pak stane hrou, ke které se budete s chutí vracet. Už jen proto, že nabízí mnoho možností průchodu hrou a řešení úkolů. Jak v rovině přesvědčení, tak ve schopnostech postavy.
Mohl bych se o Arcanu dlouze rozepisovat a stejně bych těžko vyjádřil za jak skvělou jí považuji. Přesto jsem se o to před časem pokusil v recenzi.
+29
KattKatt
Dohráno
  • PC 80
Přenádherný svět Arcanum je zmítán konfliktem mezi vědeckým pokrokem a starobylou magií. Stejně jako jsem byla při hraní zmítána láskou k tomuto poctivému rpg, kterou střídala frustrace a vztek z technických aspektů hry. Imerze na jedničku s hvězdičkou.

Obsah, který hra nabízí je špičkový i po více než dvaceti letech. Skvělý příběh zasazený v originálním světě, spousta zajímavých vedlejších úkolů, které lze řešit všelijakými způsoby, tuna různých společníků, naprostá volnost ve vedení postavy – mág střílející z revolverů nebo třeba zloděj, který staví automatony. Nic není problém. Po světě je možné se od určitého momentu nelineárně a nahodile pohybovat a objevovat jeho skryté krásy. Ale jak se říká, všeho moc škodí a méně je někdy více, tak by hře slušel o kousek menší a kompaktnější svět, po kterém by přesuny byly kratší a zábavnější. Stejně tak jsem byla zahlcena objemem vedlejších úkolů, jejichž plnění mi už nepřinášelo žádnou radost, proto jsem se po 40 odehraných hodinách přinutila se soustředit už jen na hlavní příběh a hru dohrát bez splnění všech questů a objevení všech lokací jako to běžně dělávám.

Souboje je možné absolvovat v tahovém nebo real-time režimu a libovolně si mezi nimi přepínat. V první třetině hry jsou boje docela náročné – zejména banditi na mostě v Shrouded Hills a pak doly BMC, kde jsou ještě ke všemu nepřátelé, o které se ničí zbraně a brnění, ale ve zbylých dvou třetinách hry má družina krájela nepřátele rychlostí blesku bez jakékoli výzvy. Inteligence společníků je taková zvláštní – postavy, které umí léčit kouzly, léčí jenom sebe a hlavní postavu, ale ostatní společníky neuzdraví snad nikdy. A pak taky náhodně sbírají divné věci ze země.

Steam verze mi od začátku fungovala/nefungovala. Nainstalovala jsem doporučený neoficiální patch, ale hra mi s ním nešla bohužel spustit. Musela jsem tedy hrát čistou verzi a byl to očistec. Asi desetkrát jsem musela hru přeinstalovávat, protože se mi samovolně smazaly nějaké soubory včetně exáče. Při delším hraní nebo častějším načítání lokací se hra začala nehratelně sekat. Vypnout a zapnout hru naštěstí vždy pomohlo. Věřím, že s patchem by byl zážitek o něco lepší, ale nebylo mi přáno.

Kdybych Arcanum hrála před dvaceti lety stejně jako Baldury a Fallouty, tak by to určitě bylo za 95%. Jelikož ale tu nostalgii nemám a k dohrání jsem se musela vyloženě dokopat, tak “jenom” za 80%.

Pro: krásný atmosferický svět, příběh, volnost objevování a rozvíjení postavy, různé cesty při řešení úkolů

Proti: technický stav, bugy, moc obsahu a velikost světa, AI společníků, nízká obtížnost soubojů od třetiny hry

+29
eremitaeremita
Dohráno
  • PC 85
Snad na žádnou jinou hru nesedí pojem "nevyváženost" tak jako na Arcanum. Zpravidla není v ničem zásadním pouze mdlé; buď je v klíčových aspektech takřka dokonalé, nebo k uzoufání špatné... V následujících odstavcích jednotlivé aspekty rozeberu.

UNIVERZUM: Herní svět je bezesporu nejsilnějším aspektem Arcana, vlastně "základem" (pročež bazální identitou) celé hry. Ve spoustě fantasy her univerza nejsou příliš zajímavá, většinou jde o slabší variace na DnD, resp. na Tolkiena, a univerzum tak bývá spíše jen "plochou", kde se to podstatné odehrává...

Svět Arcana lze nejpřímočařeji charakterizovat jako střet dvou nesmiřitelných, neslučitelných přístupů; na jedné straně stojí svět přirozený, řídící se jasně danými pravidly, na druhé straně svět magie, mající v podstatě jen jediné meta-pravidlo: pravidla lze měnit... Můžeme praktikovat magii, a tím ohrozit všechno, co funguje podle přírodních zákonů (technologie), nebo magii potlačit, a přírodních zákonů tak využívat. Snaha o syntézu ústí v napětí, v rozpor, který může skončit katastrofou... Na tomto na první pohled banálním faktu vystavěli autoři komplexní svět nemalých filosofických a společensko-ekonomických rozměrů.

NARACE: Hry mají tu zvláštnost, že nám mohou zprostředkovat děj naprosto jedinečným způsobem. Ani knihy ani filmy nedovedou do takové míry navodit pocit, že jsme to my, kdo svět před námi prozkoumává. Nemluvím o interpretačním potenciálu/mnohovrstevnatosti, nýbrž o díle jako o trpnosti; doslova tak "trpí" naši přítomnost, čeká, až bude uchopeno. Může být nahlíženo z různých stran, stejně jako objekty v prostoru. Filmy ani knihy nedovedou být prostorové, jedině mnohoznačné v tom, co se snaží sdělit.

Arcanum z tohoto aspektu těží maximum. Svět, dokonale promyšlen, tu leží před námi a čeká, až bude uchopen. Hráč svět aktivně objevuje, z jednotlivých situací si vytváří vlastní obraz. Nikde nestojí klíčová postava, která nám vysvětlí, jak se to s věcmi má/nemá (třeba nám sdělí svůj úhel pohledu, ale i tak je jen jedním z objektů našeho nahlížení, nikoliv zprostředkovatelem absolutní reality). Svět si plyne svým vlastním životem a nevměšuje se nám do přízně.

HERNÍ MECHANIKY: V nich je kvalitativní polarita Arcana (jak ironické vzhledem k hlavnímu tématu hry...) zjevná snad nejvíce. Na úrovni konceptu jsou mechaniky výborné; díky své komplexitě umožňují hraní nepřeberným množstvím způsobů a navíc perfektně využívají vztahu magie-technologie. Tady klady bohužel končí. Herní mechaniky jsou totiž rozbité a nedodělané. Co se např. boje týče, těžko věřit, že tvůrci o tři roky staršího Falloutu stojí i za tímto paskvilem. Boj je nevybalancovaný, v negativním smyslu slova minimalistický a napěchovaný možnostmi k exploitům.

QUESTY: I zde jsou velmi patrné protiklady v kvalitě. Že se vedle originálních a hlubokých questů musíme často potýkat i s povrchní rutinou, to chápu, zejména u velkých her se tomu asi nedá vyhnout. Arcanum ale kombinuje questy nelineární s lineráními a tím silně podkopává role-play.

PARŤÁCI: Stojí za zmínku, protože při různých herních stylech hrají zásadní roli. Bohužel, v případě parťáků nelze říci mnoho pozitivního. Vzhledem k tomu, jak důležití pro některé typy buildů mohou být (hlavně diplomat/po dlouhou dobu i technolog), jsou tretuhodně odfláknutí. Nelze je pořádně ovládat, což má mimo jiné za následek i to, že spoustu jejich schopností nemůže hráč používat. Nelze jim ani nastavit nějaké smysluplné skripty. Rozhodně také nepotěší, že kouzelníci téměř nepoužívají ofenzivní kouzla, takže jsou v podstatě k ničemu.

Ofláknutá je i interakce s nimi aneb žádné BG2 se nekoná. Ne že bych nějakou interakci mermomocí vyžadoval, tvůrci si však sami naběhli implementací osobních questů a romancí... Interakce se společníky je velmi strohá, pročež působí velmi překotně,neuvěřitelně a nuceně. A co se romance týče, horší jsem pravděpodobně nikdy neviděl...

ZÁVĚR: Ve vlastním smyslu slova nejde o jednotlivý aspekt hry, ale kvůli jeho odtrženosti, nedodělanosti a odbytosti ho chci probrat samostatně, bohužel se u toho nedá vyhnout spoilerům. Ponechám-li stranou, jak chudokrevně celý Void působí a jak celá záležitost s Black Mountain Clan vyšumí do prázdna, mám největší problém s Aronnaxem a hlavně s Kerghanem. Aronnax je po celou hru prezentován jako lehkovážný, tvrdohlavý a temperamentní namachrovanec, načež zjistíme, že se změnil... Neměl bych s jeho změnou problém, kdyby dávala z hlediska událostí smysl; pokud mě někdo jako mladého jinocha se zmíněnými vlastnostmi uvězní na stovky let v podstatě na samotku, rozhodně neočekávám bezprostředního vtipálka, který vše kolem sebe komentuje se zenovým klidem a jemnou ironií... Tohle prostě nedává žádný smysl. Arronax se chová, jak kdyby celou tu dobu sázel stromky v rajské zahradě...
Největší slabinou konce je však rozhovor s Kerghanem. A přitom to v úvodu jeho vyprávění vypadá tak zajímavě... Kerghan jednoduše došel na základě vlastních pozorování k závěru, že smrt (posmrtná existence) je stav totálního vědění, vyrovnanosti a klidu a že když je duše ze země nikoho "povolána" pro život, jde pro ni o velmi bolestivý a matoucí proces. Aby toho nebylo málo, je vržena do světa ambivalence, nespravedlnosti, bolesti a chtíče... Potud ještě nemám zásadní problémy a přeruší-li hráč celou konverzaci bojem, ušetří si obrovské zklamání. Pokud ale začnete do Kerghana rýt a rozhodnete se jej přeargumentovat, celá zápletka s posmrtným životem jde do kopru. Pokud to zjednoduším, pak celý rozhovor probíhá následovně: Kerghan nám samolibě vysvětlí, že svou koncepci smyslu "života" (smyslem existence je smrt, resp. posmrtné bytí, jelikož je to v podstatě stav nirvány) promýšlel stovky let, pročež nepředpokládá, že bychom my mohli přijít s čímkoliv, co už on sám nevzal do úvahy. Přesto s dialogem souhlasí. A teď to přijde; hráč Kerghanovi v podstatě řekne (resp. jde o jedinou možnost, jak ho "ukecat" a neukončit hru bojem), že zmíněná koncepce je pouze Kerghanova vlastní interpretace, že to může být všechno jinak. Kerghan odpoví, že to viděl na vlastní oči, zatímco hráč nikoliv, načež hráč opáčí, že i přesto je Kerghanův úhel pohledu omezený, protože nezná osud všech duší, takže nemůže s jistotou tvrdit, že "vstup" do života je útrpným procesem pro všechny, případně že pro všechny postrádá smysl. V podstatě tak hráč jenom zopakuje předchozí argument, načež ze sebe ale Kerghan zděšeně vysouká, že hráč může mít vlastně pravdu. Uvědomí si, že se nechal zaslepit vlastní interpretací, poděkuje hráči, a odebere se do věčných lovišť. Konec. Co má tohle znamenat?! Někdo má určitý světonázor, někdo druhý mu ozřejmí, že to je bohužel jenom jeho světonázor a tím to hasne. Tolik ke staletími budované filosofické koncepci... Jde vskutku o brutální studenou sprchu, kterou jsem rozdýchával několik dní. Arcanum totiž v závěru selhalo v tom, v čem doposud triumfovalo....

Pokud bych měl při výsledném hodnocenní brát jednotlivé aspekty jako homogenní, je jasné, že by nebylo nijak slavné... U mě to takhle ale většinou nefunguje (a rozhodně ne u této hry), jelikož určité aspekty v konkrétních hrách jsou jednoduše významnější než jiné. Svět, narace, několik questů a nevídaná volnost v možnostech hráčského přístupu jsou tím, co tuhle hru takříkajíc udělalo. Kdyby si závěr podržel úroveň předchozího hraní, hodnotil bych 90+...Všechno ostatní je u Arcana v podstatě podružné...
+28 +30 −2
ZeroZero
Dohráno
  • PC 70
Ani nedokážu spočítat, kolikrát jsem Arcanum v průběhu let nadšeně rozehrál, abych ho po pár dnech pobíhání v herním světě znuděně či znechuceně odinstaloval. Nebylo jedinou takovou hrou. Ale zatímco IWD 2 a Might & Magic 6 jsem již úspěšně zdolal, Arcanum se stále drželo. Až dodnes.

Hlavním důvodem, proč jsem to stále zkoušel znova, je unikátní setting. Steampunk ve hrách není příliš častý, natož pak střet magie a technologie, který se porůznu řeší v průběhu celé hry. A tak místo klasického přemýšlení "budu hrát za mága, zloděje nebo bojovníka?" přišla celá řada možností. Popravdě tak moc, že mě to zaskočilo a při prvních hraních jsem ve snaze vyzkoušet všechno vytvořil nefunkční postavu. Což je zde velmi jednoduché a hra nic neodpouští. Je pak nutné si rozvoj postavy předem pořádně promyslet.

Jelikož za mága či bojovníka můžu hrát v každé druhé hře, zvolil jsem cestu technologie. Představoval jsem si, že coby pistolník budu na všechny ty šermíře reagovat podobně jako Indy v Dobyvatelích ztracené archy. Ne. Pistole jsou až zoufale slabé a je zkrátka fakt, že v bojích je zde nejsilnější právě klasický fantasy bijec s mečem. Což mi přijde jako podpásovka, protože kdo by hrál za "tupého" bojovníka ve hře, kde je tolik zajímavějších možností? Navíc pistole mají jako klíčovou vlastnost vnímání, která mi přišla obecně celkem k ničemu. Všechny ostatní zbraně závisí na obratnosti, která zvyšuje rychlost postavy a třídu zbroje.

Podobně se to má s ostatními disciplínami. Dají se sice využít, ale většinou to nemá smysl, protože je k dispozici sice všední, ale účinnější řešení. Namísto cpaní bodů do terapeutiky (něco jako lektvary dočasně zvyšující vlastnosti) je lepší nacpat je přímo do těch vlastností. Na co investovat do bylinkářství, když si můžu masti kupovat a body využít lépe? Kovářství je pro změnu příliš silné - stačí investovat dva body a máte k dispozici jeden z nejlepších mečů ve hře. Chtělo by to zkrátka více vyvážit. Na druhou stranu je skvělý pocit, když má člověk inventář plný zdánlivého haraburdí, ze kterého dokáže vytvořit spoustu více či méně užitečných věciček.

Ať už si vytvoříte jakoukoliv postavu, svět na ni, a poté i na vaše činy, vcelku logicky reaguje. Pokud jste ošklivý, ale charismatický, ostatní se s vámi nejprve nechtějí bavit, ale dokážete je k tomu přimět díky svému charismatu. Pokud jste zapálený technik, neradi vás uvidí v magických obchodech. Jestliže prodáte svůj příběh do novin, budou vás poznávat lidé na ulici. A podobně. Jde většinou o drobnosti, ale potěší. Není zrovna jednoduché vytvořit uvěřitelné reakce na hráčovu postavu a její činy. Arcanum je jednou z her, kterým se to povedlo obstojně.

Příběh je takový herní standard. Ze začátku je obstojný, ovšem škodí mu přílišná roztahanost. Často vás posílají z jedné strany světa na druhou jenom kvůli jedinému předmětu či dialogu. Zhruba po nalezení temných elfů mi pak přišlo, že hra ztratila spád. Další lokace jsou nemastné a neslané, hodně bojové, prakticky bez vedlejších questů. Nabízí se přirovnání s Curstem v Tormentu. Závěr samotný pak za moc nestojí.

Společníci jsou také důležitou součástí hry. Bohužel u nich je asi nejvíce vidět nedodělanost hry. Na jedné straně máme Virgila, který má poměrně důležitou roli v příběhu, občas prohodí nějakou poznámku, můžeme se ho zeptat na radu či znalosti o místě, kde se zrovna nacházíme. Na druhé straně jsou pak postavy jako Sogg, Chukka, Jayna Stiles a další, kteří vám nic o ničem neřeknou a slouží čistě jako pomocníci v boji, popřípadě ovládají pár technologických disciplín. Obecně jsem se snažil nabírat nadabované postavy (hlas Z'an Al'urin jsem si zamiloval), protože ty vykazují aspoň nějaké náznaky osobnosti a dokonce čas od času mají v nějaké situaci i co říct. Ovšem těch situací je velmi málo. Největší nevýhodou společníků je, že se nedají ovládat v boji a nepoužívají žádnou taktiku. Zkrátka naběhnou na nepřítele a buší do něj, dokud jeden z nich nepadne. Inteligence zřejmě moc nepobrali. Mágové se často rozběhnou na nepřítele s holí, než aby ho usmažili kouzly. Nebo se snaží vyléčit technologicky zaměřené postavy, nejde jim to a nakonec padnou vyčerpáním.

Herní soundtrack je zcela určitě unikátní. Neznám žádné jiné dílo, kde by byla hudba nahrána výhradně smyčcovým kvartetem. Ovšem kromě této zajímavosti je třeba zmínit, že je to hudba kvalitní. V podzemí se smyčce nenápadně plíží, zatímco ve městech navozují příjemnou atmosféru, při které máte chuť si zajít do nejbližšího podniku na čaj o páté a zapříst debatu o tom, zda je lepší magie či technologie.

Na závěr pár drobností:
- oblíbení společníci: Virgil, Magnus, Z'an Al'urin, Loghaire, Raven
- oblíbené questy: konspirace s lebkami siamských dvojčat, Stillwaterský gigant, lupiči na mostě v Shrouded Hills, křišťálová koule
- oblíbené místa: Tarant, Caladon
- oblíbená disciplína: výbušniny

Nuže, nezbývá než zkusit to někdy příště za zlého mága.

Pro: Svět, lore, hudba, systém přesvědčování, historie při tvorbě postavy

Proti: Souboje, umělá inteligence společníků, nevyrovnanost, nedodělanost, závěr, roztahanost

+25
S4TWS4TW
Dohráno
  • PC 90
Herní výzva 2023 - Období páry a petroleje       

Když pejsek a kočička vaří dort, tak to ne vždy dopadá dobře. Prostě vezmou všemožné ingredience, nahází to do jednoho kotlíku a děj se vůle Boží. Ačkoliv se použijí jen dobré ingredience, tak konečný výsledek může být velmi trpký. Nicméně tohle rozhodně není případ této hry, jelikož zde se všemožné věci povedlo naházet do jednoho kotle a vznikl z toho velmi chutný kousek.

V této hře máte v podstatě všechno. Elfové, trpaslíci, magie, steampunk, moderní technologie, falloutovský wasteland, magická stromová města, velká města, stoky, dungeony, džungle, opice, různá náboženství, lodě, vlaky, piráty, paralelní reality... Mohl bych takhle vypsat jednotlivé věci, ale pro představu stačí. Na prvním pohled se jedná o nesourodý guláš, přehnaně velké oči vývojářů, což zdaleka ne vždy dopadá dobře, ale Troice se povedlo tohle všechno ukočírovat a naservírovat nám velmi zábavný a dnes již legendární herní zážitek.

Svět Arcana je prostě úžasný, jelikož po celou herní dobu budete mít co objevovat. Bude vás bavit šmejdit po světě a prohledávat jednotlivé lokace, šounit se po lootu, dohledávat jednotlivé střípky světa, tu pomáhat, tu třeba škodit, vybírat si, na čí stranu se přikloníte... Prostě vás prostředí pohltí a vy si budete hrát na čistokrevného dobrodruha a zachránce světa.  Příběh celou dobu táhne a vy budete rozkrývat, co se to tu vlastně děje, protože ze začátku vůbec nebudete mít tušení, co se děje. 

Co se týče souboje, tak je to přesně ten RPG systém, který mi vyhovuje. ze začátku máte pocit, že jste hrozný nýmand, který nemá šanci v tomhle světě přežit. Naštěstí hra umožňuje nepřeberné množství možností a vy si z hrou můžete poradit po svém. Z úplného nýmanda se totiž díky trpělivosti a zvolené vaší cesty, za kterou si cílevědomě půjdete, stanete konečně tím obávaným hrdinou, před kterým nejeden padouch bude muset sklonit hlavu, která mu záhy bude stražena z krku. Jak jsem se natrápil s obyčejným zamořeným dolem, ovšem na konci jsem pokořil hlavního bosse bez kapky potu, to je přesně to dobrodružství, které chcete.

Abych vypíchl i věci, které mě úplně netěšili, tak to bylo především zdlouhavé cestování, kdy cestujete přes celý svět kvůli questu, zase se musíte vrátit a takhle několikrát dokola a mezitím vás otravují náhodná přepadení a souboje, ze začátku vás deprimují, jelikož jste příliš slabý a každého se obáváte, ke konci je to jen časově otravné. Rychlejší způsob přepravy si dobře rozmyslíte kvůli financím, až k úplnému konci hry budete mít jednoduchou možnost přepravy. Tohle jsem úplně nemusel u prvních Falloutů a ani tady jsem si to moc neužíval. 

Na můj vkus tu je i zbytečně moc dungeonů a soubojů, což chápu vzhledem k levelování postavy, nicméně bych ze hry byl ještě víc nadšený, kdyby se mnohem víc věcí dalo řešit i jinak, což by přispělo k ještě silnějšímu ponoření do světa. Prostě tu bylo příliš málo řešení jednotlivých questů jinou cestou než něco ukrást či si prostě vybojovat. Jasný, občas se z toho vykecáte, ale pořád valná většina questů je o tom se někam probojovat nebo někoho zabít. Je to prostě, jak to dřív bylo, v té době v tomhle směru vyčníval snad jen PST a mám vlhký sen, jak by hra z toho světa vypadal dnes...

Dalším menším, pro někoho by mohl být i větším, nedostatkem je, že máte velmi omezenou kontrolu nad vašimi společníky. Nemáte možnost je ovládat v souboji a ani nemáte vliv na přerozdělování jejich skill pointů, což je velká škoda, jelikož by to opět vedlo k daleko pestřejšímu zážitku.

Tohle jsou asi dva nejpodstatnější nedostatky, které mi lehce snižovali celkový zážitek. Nicméně i tak jsem nadšený. Je to skvělý svět, silný příběh a velmi chutný mix. Mám pocit, že jsem nejspíš takhle různorodý a zároveň fungují svět ve hře ještě neviděl. Mě prostě bavíc velká, někdy až přehnaná, různorodost, ale dokáži pochopit, že pro někoho to může být až přehnaný bordel, kdy se tvůrci až moc na sílu snažili do svého díla dostat všechno, co je zrovna napadlo.

Pro: pestrý svět, budování postavy, volnost hráče, objevování světa, příběh, konverzace s NPC

Proti: zdlouhavé cestování mezi lokacemi, omezená správa společníků, nevyváženost soubojů

+25
SarumanSaruman
Dohráno
  • PC 95
Arcanu by se jistě dala vytknout spousta chyb. Jeho grafické zpracování je nehezké a rozpohybování postav přímo odpuzuje, systém trpí krajní nevyrovnaností, boje spíše nudí a vše celkově působí na první pohled tak nějak šedivě, jednotvárně až nudně. Takto také drtivá většina hráčů vnímá celou hru. Co si však již neuvědomují je skutečnost, že se jedná pouze o povrch. O nevábný povrch, pod kterým se skrývá vůbec nejpoctivější RPG, jaké kdy vzniklo. Nabízí toho totiž opravdu mnoho. Rozsáhlé univerzum, jež skutečně žije a hrdina ho může svými činy tvarovat, úžasný příběh plný zvratů, širokou škálu možností pro záporné hraní včetně vlastního směřování hlavní linie a především perfektně promyšlené úkoly. Ty nejsou pouze zábavné, ale na rozdíl od většiny RPG má jejich plnění opravdový dopad na svět okolo. Ostatně kde jinde se hrdinova dobrodružství mohou dostat až do novin. Arcanum je jako nevybroušený diamant. Zdánlivě nevýrazný, ale pro mě zatím bezpochyby nejcennější herní klenot tohoto století.
+18
kurcatoviumkurcatovium
Dohráno
  • PC 80
Arcanum v mém žebříčku Fallouty nepřekonalo, ale rozhodně jim slušně šlape na paty. Bohužel je to hra, která v sobě nese ohromný balvan, který sedne na nerozhodné postavy. Teda jako stvořený k tomu, aby mi spadl na záda a já se dál nehnul.

Ta volba, ta zatracená a nevratná volba, jestli se vydat cestou magie nebo technologie. To je něco, co mi zlomilo vaz. Za celou hru jsem se totiž nebyl schopný rozhodnout, na kterou stranu se přiklonit. Takže jsem to dohrál opravdu trapně neutrálně. Ono by to vlastně jinak vypadalo divně. Hrál jsem totiž za poloobra a specializoval se na pěstní šarvátky. :-D

Každopádně kdybych nebyl takový nerozhodný cucák, tak si hru užiju mnohem lépe. Systém vývoje postavy je pěkně propracovaný a už jen samotná grafika, byť není nejlepší, tomu dodává správný fantasy/steampunk punc. :-) No a v neposlední řadě dokonalá volba smyčcového kvartetu jako hudebního doprovodu. Za to palec nahoru, skoro až do nebes!

Pro: hudba, herní mechanismy a svět

Proti: hra není určená pro nerozhodné blbečky (tzn. pro mě)

+18
TulareanusTulareanus
Dohráno
  • PC 80
Príjemný izometrický look, neotrepané prostredie steampunku, kvalitní autori, obrovský pôvodný svet s kopou objavovania, lore, questov, celková dĺžka strčiaca do vrecka Fallout 2, cesta mágie a cesta technológie, široká škála skillov, atribútov, vlastností, tajomný príbeh - jeden by povedal, že to musí byť skvelé a bezchybné, ale ono i to má svoje neduhy.

Ono tá hra je fakt namotávka pre RPGčkara čo chce viac než koridor plný monštier na vymlátenie a pár bodíkov za level na prerozdelenie do troch vlastností. Je to takmer slasť, keby to nebolo tak nechutne zabugované. Vlastním originálku, neskonale padala, Ashbury bolo nehrateľné, aplikujem oficiálny patch, hra už nejde spustiť, nakoniec sa objavila záchrana v podobe fanpatchu, ktorý mi vôbec dovolí hru hrať, bohužiaľ stále veľa pádov do windowsu a iných neduhov, spôsobujúci frustráciu či už preto, že som hru naposledy uložil pred hodinou a teraz mi to znova padlo alebo čiste preto, že niektoré lokácie pre errory nejdú v istých momentoch vôbec navštíviť.

Ach jaj, ale hardcore rpgčkar je schopný masochisticky trpieť pre ten zážitok. Lenže je tu ďalšie ale, začiatok príbehu a prvé kroky sú super, kým človek nezistí, že veľkú časť hlavného príbehu tvorí osnova v zmysle "tak a teraz ti dáme quest a pošleme ťa niekam, ak chceš vedieť čo sa naozaj stalo, lenže keď to splníš ti povieme, že nič o tom nevieme a pošleme ťa za niekým iným". Našťastie zas posledná tretina má správne grády a Arcanum je aj o inom než hlavnom príbehu.

Rozhovory sú fajn, človeka láka každá nová lokácia (najmä mestá), baví ho levelovať a deliť bodíky, počúvať tú úžasnú komornú slákovú hudbu, hoci tých melódii nie je tak veľa, ale bojovať. Bojovanie je čudné, nevybalansované, je rovnako ľahké umrieť ako "okašľať" nepriatela behaním v kruhoch zatiaľ čo ho odzadu likvidujú spoločníci. A potom tie skoky v náročnosti, miesta kde si človek takmer ani neprdne a miesta, ktoré človek prechádza ako megarambo. Celkovo je hra totálne nevybalansovaná, niektoré prvé kúzla svojho kúzelníckeho stromu hravo strčia do vrecka iné posledné a hráč tak zisťuje, že svoje drahocenné body vyplýtval na niečo, čo síce vyzerá pekne na papieri, ale v praxi to nestojí za nič.

Je jasné, že Arcanum je megalomanské sústo, ktorým sa autori skôr pridusili než ho dobre zvládli, no i tak pre všetkých trpezlivých masochistov napriek občasnej frustrácie dokáže táto hra priniesť viac než len satisfakciu.

Pro: unikátny setting, hudba, možnosti, veľa miest, lokácii, questov, lore, postáv

Proti: bugy, bugy, bugy, nevybalancovanosť, jemne prehnané poslíčkovanie v hlavnom príbehu

+18
7c7c
Dohráno
  • PC 80
Hmmm, dočasný "komentář" (koneckonců, jsem hru pořádně nedohrál).

No, hra za Magic/Melee postavu je poněkud extrémní. Nicméně má i své výhody. Třeba když se vám někdo znelíbí, tak ho můžete zabít. A oživit. A zabít znovu. A až vás po čase vztek přejde, nakrmit jeho tělem vlky (tohle je asi trochu nedomyšlené, nicméně v enginu to myslím je - že by přes Charm Animal? žerou vyvolaní vlci těla?) - konečně pořádné využití Resurrection (v jiných hrách ho zpravidla nepoužívám :).

Poctivě jsem nevytvořil ani jediný technologický předmět (tedy až na ten klíč, no - celkem mě překvapilo, že postava na 100% magicky zaměřená to zvládla, asi to dělá ten Mithril) a obecně se jim radši vyhýbal. Taky jsem si s NPC moc nepopovídal, když vás napadají jen urážky nebo nejapné dotazy, je hádám lepší mlčet.

Asi první hra, kde mi přijde hra za zápornou postavu vážně dobrá (i když jsem tedy hrál za tu dobrou).

Jen by mě zajímalo, jak technolog cestuje bez teleportace. Doufám, že nejmodernějším výdobytkem technologie v Arcanu není "pěškobus"...

Pro: Svět, grafika, volnost jednání, questy mají smysl

Proti: Nejlepší zbraň získáte až na konci (ok, tak tohle je zrovna vtip, no), Teleport je návykový, magie křiví charakter, medůzy ničí brnění, peněz je trochu moc, boje jsou snadné, hra dlouho uvolňuje paměť

+14
MickTheMageMickTheMage
Dohráno
  • PC 85
Dokonalá steampunková hra. I keď doslova by som to nebral, a každý na nej nájde inú chybu. Lenže tá neuveriteľná atmosféra, ktorá sa ťažko slovne podchytáva... Najprv som myslel, že by sa dala nazvať steampunková, s prímesou verneoviek a nádhernou hudbou, ktorá len podkresľuje túto atmosféru. Rovnako ako rôzne riešenia niektorých problémov, v závislosti od inklinácie vašej postavy.

Nebyť niektorých menších a občas otravných bugov a trochu nedotiahnutého turn-based boja, bola by tá hra primárna klasika. Takto je to len výborná hra od Troiky - presne ako ostatné hry od tejto spoločnosti.

Pro: dobre vymyslený svet Arcana, rôzny prístup pre mágiu a technika, soundtrack

Proti: trochu nedoladené turn-based súboje

+13
bityskabityska
Dohráno
  • PC 85
Zajimava hra. Asi nesedne kazdemu, ale ja ji dohral a mrzelo me ze je konec. Svet ve kterem se prolina magie a veda je opravdu kouzelny. Ja coby dokonaly mag v kapi, pomalu prochazim kolem nadrazi, na kterem supi parni lokomotiva a v klidu se usmivam na pruvodciho, ktery me do nej nechce pustit. Moje magicka aura by mohla narusit vsechny ty primitivni pristroje. Zajdu za roh zakouzlim teleport a v jedinem okamziku jsem na druhem konci znameho sveta.....
System souboju me maximalne vyhovoval, tahovy system mam asi nejradsi. Co me vadilo, tak omezeni maximalni urovne, tusim ze 50. Nesnasim, kdyz mi nekdo brani v rozvoji postavy, to je prece na RPG jeden ze zakladnich kladu. Nevadi mi kdyz treba cekam na dalsi level par hodin nebo dnu, ale chci vedet ze tam nekde dalsi proste je!!

Pro: Svet, tahovy system souboju, pribeh

Proti: Omezeni maximalni urovne

+12
pipboypipboy
  • PC 75
"Cítíte v tomhle verši ten hříšný poklid nedělního dopoledne." pravil Pupák. Já tenhle hříšný poklid cítil skoro celou hru, než jsem ji nedelako před koncem přestal hrát docela.
Vytvořit steampunkové fantasy RPG je jistě zajímavý nápad, ale Troika se ho podle mě zcela šťastně nezhostila. Trochu zastaralý engine by se dal překousnout. Horší už bylo zpracování soubojů a vývoje postavy, kdy obojí bylo značně nevyvážené. Jako hlavní problém ale stále vidím ten hříšný poklid nedělního dopoledne. Nebo spíš odpoledne - nejde o to, že by se v Arcanu nic nedělo, jsou i horší případy z řad RPG. Ale za celou dobu hraní jsem se nemohl zbavit pocitu, že všehcny ruším z jejich odpolední siesty a že vlastně všichni jen tak celou dobu v poklidu zevlují. Možná za to trochu může i stylový soundtrack vytvořený smyčcovým kvartetem, který je sice skvělý, ale právě asi tak na to odpolední rozjímání při šálku čaje či kávy :)

Pro: dobrých steampunkových her moc není, soundtrack

Proti: vláčnost která se nese celou hrou, vývoj postavy a systém soubojů jsou docela neodladěné

+8 +10 −2
FingonFingon
  • PC 70
Nemůžu si pomoci. Rozehrál jsem to snad pětkrát. Popis tohoto RPG zní naprosto skvěle, lidé, co za tím stáli nejsou žádné vývojářské máčky a všichni kolem mě tu hru milují. A přes to všechno mě ta hra při pokusu ji hrát neskutečně odpuzuje. Odpuzuje mě esteticky a ať dělám co dělám, nejsem schopen to překousnout a dostat se dál než za první městečko. Jednou jsem se dostal do nějakého velkého města, ale to bylo maximum. Přitom hudba je skvělá! Ale radši budu poslouchat soundtrack a nebudu pokoušet štěstí s dalším rozehráváním. Nemá smysl lámat to přes koleno a když už se mi líbily Fallouty a Vampire-Bloodlines, třeba to ještě zachrání Temple of the elemental Evil. Nejradši bych si naliskal.
+5 +9 −4
HereticHeretic
Dohráno
  • PC 90
Další legendární rpg. Naprosto perfektí hudba(ty housle nezapomenu). kombinace magie a střelných zbraní je super. Ke konci však godlike postava, dál se už nezlepšuje(ono ani není proč).

Pro: Originalita

Proti: Jen 50 lvl postavy.

+3 +7 −4
LiberXLiberX
  • PC --
Po uzasnych Fallout 1 a 2 byla pro mne tahle hra zklamanim. Na rovinu rikam, ze jsem ji hral snad jen 4 hodiny, do pribehu jsem nepronikl a universum hry mne za ten kratky cas vcelku minulo. Jak pise Deamon o hledani cesty, ja ji nenasel.

Nepotrebuju zadne graficke orgie, ale to, ze Arcanum bylo v tomto smeru krokem zpet neni pochyb. Take zpusob konverzace mi absolutne nevyhovoval, pryc jsou konverzacni okna z FO, tady se dialogy objevuji primo ve hre a ja pres pozadi nejednou nedokazal nektera slova poradne precist, coz je u tak ukecene hry celkem problem.

Nejsem na tuhle hru zly, jsem uprimny.
-8 +2 −10
Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 167 82

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
201
Odkaz:
http://dbher.cz/h201
Přidána:
12.06.2008
15 let a 319 dní
Hodnocení:
167 (30-100 %)
Komentářů:
19
Oblíbenost:
Sledovat 47 Chci si zahrát 51
Rozehráno 16 Dohráno 101
Návštěvnost:
67260× (celkem)
352× (poslední měsíc)
69× (poslední týden)
1× (dnes)
Více