Zločiny a postesky

Tak se nám vývoj po kratší přestávce jako parní lokomotiva zase začal rozjíždět kupředu a přestože máme za sebou ohromný kus cesty, pár upocených lopat uhlí ještě zbývá. Člověk v tu chvíli ani nemá moc chuti dívat se dopředu (jako to dělá zakladatel), ale spíše se soustředit na přítomnost, případně si trochu zablbnout zavzpomínat.

Na začátku bylo všechno jednodušší. Stačilo ukecat Memphise, ať už mě k tomu konečně pustí a- dobrá, tohle možná byla ta nejtěžší věc ze všech, především vezmu-li v úvahu, jak dlouho to trvalo - snad déle, než zatím trvá naše spolupráce... Každopádně tady je seznam požadavků uživatelů a tady pár našich nápadů a to by bylo, aby za pár týdnů nevznikl skvělý web! Ne, poměrně záhy začalo být jasné, že 2.0 žádná jednohubka nebude, a jak jsem více nahlédl pod kapotu, došlo mi, jaké monstrum vlastně tenhle web je a o kolik bude větší ve své nové podobě.

Ze začátku jsme dělali dost školácké chyby, jako když jsme se snažili vytvořit vlastní šablonovací jazyk na míru, abychom si po několika týdnech, kdy se naše vzájemné rozepře okolo jeho návrhu neustále stupňovaly, konečně přiznali, že takhle to dál nepůjde a šáhli po něčem již hotovém a hlavně výrazně lepším. A když už jsme u toho učení, při přepisování svých starých scriptů se mi často nechce věřit, že to já jsem jejich autorem.

Hrozná věc - chybí mi ten přirozený talent vytvořit hezký design na zelené louce a nakonec není překvapující, že původní (vítězný) prototyp homepage má na svědomí Memphis, který jej navrhl přesně v duchu současného webu, což mi nakonec přišlo jako logický krok, tak jsem se jej jal vytvořit od základu po svém a stavět na něm. Po několika slovních bitvách okolo různých detailů (jakože jestli tahle šedá není už trochu moc šedá) byl základ designu hotov, aby se tedy pak v průběhu vývoje ještě mnoho detailů průběžně měnilo. A tady už nastupuje (troufám si tvrdit), má silná stránka - a ne, není to sport, ale můj smysl pro detail a perfekcionismus.

Nicméně, jak určitě přinejmenším někteří z vás vědí, je to zbraň dvousečná a výměnou za možná lepší výsledek je neutuchající přemýšlení nad každým detailem a velmi pomíjivý pocit spokojenosti s provedenou prací, protože to prostě pořád není dost dobré, tamto se musí sladit, tady to musí přesně zapadnout a tohle už má tolik tlačítek, že bude lepší to raději celé zahodit a začít znova. Nakonec jde vlastně vidět jen zlomek z toho, co jsem udělal, ovšem více mi dělá starosti, zda je alespoň ten zlomek dost dobrý a to neberu na zřetel svůj pohled (v tom nebude dost dobrý nikdy), ale ten váš, protože k čemu všechna ta práce, když to lidi nebudou umět nebo chtít používat. A přestože se zmíněný výchozí návrh nesl v onom velmi dobrém "evoluce místo revoluce", realita je již pár měsíců dočista jiná a i zkušený mnohaletý uživatel s tisícovkami (do té doby zbytečných) bodů si bude v prvních chvílích připadat ve 2.0 jako naprostý nováček. Nezbývá než doufat (a možná i usilovat), aby bylo prostředí dostatečně intuitivní a tento pocit rychle pominul.

Zábavné jsou okamžiky, kdy jeden z nás přijde (mnohem častěji to jsem já) s něčím jako "Tak jsem přemýšlel a napadlo mě, co takhle..." a člověk pak pod pozitivní reakcí (nejednou těžce vybojovanou) toho druhého tak nějak tuší přinejmenším menší a naprosto oprávněné proklínání své osoby za další kupu práce a předělávek. Ale krotíme se, protože víme, že to musíme co nejrychleji dokončit a nedávné kompletní předělání herní části uživatelského profilu doufám byla má poslední velká iniciativa (naštěstí ještě nebyla naprogramovaná). Překvapivě z ní mám mimochodem stále velmi dobrý pocit, i když taky dost nápadů, jak ji v příštích verzích vylepšit.

Nu, snad se nezlobíte za tento tak trochu sebestředný příspěvek, ale víte co - já věřím, že se z něj svým způsobem dá vyčíst více než z hromady screenshotů či nějakých otázek a odpovědí! No, že jo?

PS: Ano, na screenshot tentokrát opravdu čekáte marně, raději občas koukněte na náš Twitter.