Herní výzva #10
Dust: An Elysian Tail asi každého zaujme na první pohled svým skvělým grafickým zpracováním připomínající interaktivní animovaný film. Ze začátku mě velmi příjemně potěšila i hratelnost, hra ubíhá bez větších prodlev... ale časem se objevilo několik vad na kráse.
Pravděpodobně jde hlavně o můj problém, ale v plošinovkách žánru metroidvania preferuju, když do mě hra pořád nehustí nějaký svůj pokus o příběh a nechá mě hrát a objevovat. Dust jde ale jinou cestou a dost často přerušuje gameplay dialogy a cutscénami, které mě bohužel děsně iritovaly. Příběh Dustu jsou ta nejhorší fantasy klišé, která si dovedete představit, hlavní hrdina je totálně nudný, jeho sidekick je na zabití, ostatní postavy jsou nezajímavé a příběhový tón skáče mezi uvolněnou srandou pro nejmenší děcka a melodramatem, kde zvířátka umírají po stovkách. Asi v třech čtvrtinách hry mi došla trpělivost a začal jsem všechny dialogy přeskakovat, čímž bych chtěl autorovi Dustu poděkovat, že do hry tuto funkci implementoval.
Naštěstí gameplay byl dost poutavý, aby mě u hry udržel po celých 12h, i když to není ta nejpropracovanější metroidvania pod sluncem. V podstatě všechny herní prvky jsou tak jednoduché, jak to jen jde - RPG prvky se omezují na přidělování bodů do čtyř kategorií, výbava má striktně lineární progresi, upgrady postavy jen odemykají další cesty lokacemi a nic jiného, skákání je trochu nepřesné a občas vede k frustraci, na to, jak moc se hra soustředí na souboje, chybí jakákoliv složitější komba a tak dále - ale dohromady to všechno tvoří příjemnou, nenáročnou zábavu. Je ale fakt, že Dust je po všech stránkách kompetentní, ale v ničem není výjimečný - nemá tak dobrý platforming jako Ori and the Blind Forest, tak dobré souboje jako Guacamelee!, tak dobrou exploraci jako La-Mulana... ať vás zajímá jakákoliv část hry, vždycky najdete lepší alternativu.
Na druhou stranu, hra vypadá a zní opravdu skvěle. Po již zmiňovaném Orim jde asi o nejhezčí plošinovku, kterou jsem kdy hrál. Lokace jsou krásně barevné a variabilní, plné detailů a efektů... radost pohledět. Hudba je taky na jedničku, jedinou slabší částí audia je dabing některých postav.
Podtrženo shrnuto, pokud toužíte po nenáročné plošinovce s krásnou grafikou, dejte Dustu šanci, možná se vám třeba bude líbit i ten příběh. Pokud jste ale už pár metroidvania her hráli, asi vás Dust v ničem nepřekvapí.
Dust: An Elysian Tail asi každého zaujme na první pohled svým skvělým grafickým zpracováním připomínající interaktivní animovaný film. Ze začátku mě velmi příjemně potěšila i hratelnost, hra ubíhá bez větších prodlev... ale časem se objevilo několik vad na kráse.
Pravděpodobně jde hlavně o můj problém, ale v plošinovkách žánru metroidvania preferuju, když do mě hra pořád nehustí nějaký svůj pokus o příběh a nechá mě hrát a objevovat. Dust jde ale jinou cestou a dost často přerušuje gameplay dialogy a cutscénami, které mě bohužel děsně iritovaly. Příběh Dustu jsou ta nejhorší fantasy klišé, která si dovedete představit, hlavní hrdina je totálně nudný, jeho sidekick je na zabití, ostatní postavy jsou nezajímavé a příběhový tón skáče mezi uvolněnou srandou pro nejmenší děcka a melodramatem, kde zvířátka umírají po stovkách. Asi v třech čtvrtinách hry mi došla trpělivost a začal jsem všechny dialogy přeskakovat, čímž bych chtěl autorovi Dustu poděkovat, že do hry tuto funkci implementoval.
Naštěstí gameplay byl dost poutavý, aby mě u hry udržel po celých 12h, i když to není ta nejpropracovanější metroidvania pod sluncem. V podstatě všechny herní prvky jsou tak jednoduché, jak to jen jde - RPG prvky se omezují na přidělování bodů do čtyř kategorií, výbava má striktně lineární progresi, upgrady postavy jen odemykají další cesty lokacemi a nic jiného, skákání je trochu nepřesné a občas vede k frustraci, na to, jak moc se hra soustředí na souboje, chybí jakákoliv složitější komba a tak dále - ale dohromady to všechno tvoří příjemnou, nenáročnou zábavu. Je ale fakt, že Dust je po všech stránkách kompetentní, ale v ničem není výjimečný - nemá tak dobrý platforming jako Ori and the Blind Forest, tak dobré souboje jako Guacamelee!, tak dobrou exploraci jako La-Mulana... ať vás zajímá jakákoliv část hry, vždycky najdete lepší alternativu.
Na druhou stranu, hra vypadá a zní opravdu skvěle. Po již zmiňovaném Orim jde asi o nejhezčí plošinovku, kterou jsem kdy hrál. Lokace jsou krásně barevné a variabilní, plné detailů a efektů... radost pohledět. Hudba je taky na jedničku, jedinou slabší částí audia je dabing některých postav.
Podtrženo shrnuto, pokud toužíte po nenáročné plošinovce s krásnou grafikou, dejte Dustu šanci, možná se vám třeba bude líbit i ten příběh. Pokud jste ale už pár metroidvania her hráli, asi vás Dust v ničem nepřekvapí.
Pro: grafika, hudba, příjemná hratelnost
Proti: příběh, přílišná jednoduchost